Fantazie 5leté holky

petra.lovosice  Vydáno: 14.01.12

K sepsání deníčku mě inspirovala diskuze „Nechaly byste dítě 30 minut samotné doma?“ Je to už spousta let a já si z toho hodně pamatuji, proto vám napíši můj příběh. Psal se rok 1985, byla jsem 5letá hubená blonďatá holčička, vychovávaná jen svým otcem (v té době).

Byl leden, venku zima a spousta sněhu, bydleli jsme ve velkém činžovním domě o třech patrech, my ve druhém, před domem byl větší kopec, děti tam sáňkovaly a já tak moc chtěla taky. Ten den mi táta řekl, že si jde koupit cigarety a že přijde za chvíli, chtěla jsem jít zatím ven, ale nemohla jsem, místo toho mě doma zamkl a odešel.

Napadlo mě, že když vylezu na okno a skočím na nohy, že ho moc překvapím a on se bude divit, co dělám venku a jak jsem se ven dostala. Oblékla jsem si kombinézu, nejspíš jsem si oblékla vše na ven včetně bot, vylezla jsem na to okno, otevřela ho (v té době tam byla okna na panty, péra, okno se převracelo), chytla jsem se madla, přelezla, madlo jsem nepustila, ale okno vylítlo, vrátilo se a přiskříplo mi ruce, v tu chvíli už jsem jen padala, jaký to byl let, si nepamatuji, jen to, že jsem si z lehu sedla, chtěla jsem křičet, ale nešlo to, musela jsem si lehnout. Moje šťestí v tu chvíli bylo, že soused, který bydlel pod námi, rád pozoroval lidi z okna, pak už to bylo rychlé. Pamatuji si spoustu lidí kolem mě, pamatuji si, že tam byla sanitka hodně moc rychle, do sanitky nastupoval i můj táta, najednou tam byl.

Z nemocnice si toho pamatuji dodnes dost, asi ne podle toho, jak to šlo postupně, pamatuji si, dnes vím, že to byl rentgen, jak mě na tom stole, když mě zrentgenovali, nějaký pán fotil fotoaparátem a sliboval mi fotky, dodnes žádné nemám. Pamatuji si, jak sem jela v tunelu a moc se tam bála. Poté už jen to, jak mě dali na pokoj k dospělým ženským, do postýlky bez polštáře, mě, 5letou holku zvyklou na velkou postel.

Pamatuji si na hodnou a zlou sestřičku, ta hodná mi nosila igráčky vojáčky, ta zlá mě hubovala, že jsem ušpinila povlečení, když jsem něco jedla, pamatuji si, jak mi donesli přesnidávku, která v té době byla v plechovce s tím, že mi ji posílá babička, ale nesmí za mnou (nejspíš chřipkové období). To nejhezčí, co si z nemocnice pamatuji, byly sny, každý den se mi zdálo o opičkách, bylo to jako seriál, moc jsem se tešila na večery, že opět budou opičky. Doma se mi o nich už nikdy nezdálo, i když jsem si před spaním opakovala, že chci opičky, už nikdy od té doby nebyly.

Pád z okna mi způsobil otřes mozku, naraženou páteř, obě nohy i ruce jsem měla zlomené, po 6 měsících jsem mohla znova vstát, a tehdy začalo moje znovu učení chození. Pamatuji si, že když mě poprvé postavili, nohy se mi podlomily, pak už mě jen jak každý povzbuzoval a tleskal, jak mi to chození jde. Dále už jen to, že se mi v první třídě smáli, že šmajdám, ale já to vypilovala a pak už jsem byla normální jako každé jiné dítě, zlobivé a vymýšlející kravinky. Asi mě pak táta pouštěl ven, protože už jsem nikdy žádnou takovou hloupost nevymyslela.

Následky z toho pádu žádné nemám, jen mírně obrácený obratel, ale to je neléčitelné a neoperativní, a mně to zatím nijak nic nedělá. Jediný následek, který mě ještě napadl, je ten, že mám velký strach z výšek, ale já už v mých letech na stromy nelezu a jiné výškové aktivity mě nelákají.

Dnes už mám 4letou cácorku, a když vidím, co všechno v té její hlavince nenajde, tak se ani nedivím, že i já tenkrát vymyslela něco takového, okna máme nízko a než budeme mít dostavěné patro, bude už daleko větší a snad i rozumnější, ale já vím po tom všem, že bych ji nikdy nezamkla a nenechala samotnou doma.

Ta diskuze mě přiměla jen zavzpomínat a napadla mě i ta myšlenka, napsat všem maminkám o tom, co takové dítě dokáže vymyslet…

Je to už dlouhá doba a patřím k těm, kteří měli to štěstí, že poznali šťastný konec této etapy života.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
bell
Extra třída :D 12760 příspěvků 14.01.12 09:58

Peto,hlavne ze to dobre dopadlo :hug:

 
pavluša
Echt Kelišová 9534 příspěvků 14.01.12 13:23

Tak to je mazec jak jsi dopadla z druhého patra, hlavně že to dopadlo takhle „dobře“.

 
Ikulka
Závislačka 4099 příspěvků 14.01.12 13:49

Peťi to je dobře, že jsi se o svůj příběh podělila a varovala tím ostatní maminky. A hlavně, že to nakonec dobře dopadlo :hug: .

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 14.01.12 15:52

Ty bláho, jde mi mráz po zádech :? Tak tedy uf uf že to dopadlo takhle :potlesk:

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19572 příspěvků 14.01.12 16:42

teda přečetla jsem jedním dechem ......hlavně, že vše dobře dopadlo … táta si to asi dlouho vyčítal, co :think:

 
teredes
Kelišová 6266 příspěvků 14.01.12 18:32

Ahoj, chci ti podekovat za denicek. On clovek v te rutine s detmi obcas zapomina, co vse dokazou vymyslet. Ja doma kluka nechat nemuzu ani na pet minut, vymysli kraviny neustale, fakt bych se bala.
Dobre, ze jsi dopadla alespon takhle. A zazrak, ze nemas nasledky.

 
Iffka
Echt Kelišová 9401 příspěvků 4 inzeráty 14.01.12 21:05

Peťo, to jsem netušila 8o uf, ještě že to tak dobře dopadlo.. dokážeš si představit, co by z toho dneska Nova a spol. udělali a jak mohl být táta popotahovaný po všech čertech?
Připomnělo mi tu jednu situaci před mnoha lety, kdy můj bratranec o 10 let mladší, tenkrát cca 3letý, byl u nás na návštěvě, my se ségrou už velké, takže naši nějaké bezpečnostní opatření prostě opomněli, léto parné, horké, okna dokořán, židle u stolu, druhé patro ve svahu, dole betonový chodník… nikdy nezapomenu, když jsme Pavlíka uviděli klečet na parapetu a vyhlížet dolů z okna.Moje mamka se tenkrát podle mě zachovala velmi duchapřítomně, nezakřičela na něj, jak by asi udělal každý, ale převelice rychle a tiše k němu přiběhla, chňapla ho v pase a stáhla dovnitř. Kdyby zařvala, on by se asi lekl a špatně by to dopadlo…

 
berry4
Nadpozemská drbna 28051 příspěvků 14.01.12 21:34

Tak tak,děti jsou nepředstavitelně vymýšlivé.Kdysi kamarádka mojí mámy málem přišla o syna- spal v postýlce,ona v kuchyni. Jenže netušila,že se ten ´dáblík probudil,jak to děti umí,vyhákl si šprušli a dostal se z postýlky ven. Protože bylo parné léto,okno v pokoji v 6 tém patře dokořán,chtěl se podívat ven (zakázaná činnost). Tak si přisunul židli,v tichosti na ni vylez a jak už to bývá,přepadl.
Naštěstí se chytil rámu okna a visel.
Možná intuice,možná shoda náhod,máma se tenkráte šla na malého kouknout,vidíc prázdnou postýlku koukla k oknu a vše jí bylo jasné. Měla tenkrát úžasnou duchapřítomnost,že nezačala zděšením křičet,jen potichu přiběhla k oknu a chytla syna za ruce. Zachránila ho. Musel tam viset déle,protože měl prý ruce skoro do krve.
Byly mu necelé 2 roky.
Je dobře,že jsi nedopadla špatně,dnes,jako máma s hrůzou vzpomínám na ty telecí nápady,kdy jsme se sousedovic děckama skákalai z 1 ho patra na matrace na dvoře. Nic se nám nestalo,ale ři myšlence,čeho jsou děcka schopný…
Hlídat,hlídat,před­vídat. Nic jinýho nám nezbývá :mrgreen:

 
emaf
Ukecaná baba ;) 1810 příspěvků 14.01.12 22:34

Když mi bylo 5 v paneláku netopili a naši museli půjčit litinová kamna. Stála v obýváku a já malému bráchovi ukazovala jak na ně nesmí lézt, že by se převrátila. No vlezla jsem na ně a převrhla si je na nohu. Noha v nártu zlomená. Moje máma byla v kuchyni cca 3,5 m ode mne a nestihla vůbec nic. Stačila vteřina.

 
jjelena  14.01.12 23:19

Ted Peto, že to bylo až takhle jsem netušila. Jsi šikulka, že ses z toho tak dobře dostala. Těším se na vaší návštěvu.

 
Marie B.
Kecalka 188 příspěvků 15.01.12 00:29
Duchapřítomnost

Tak to je něco, úplně mi jde mráz po zádech :(
Jinak žasnu a obdivuji duchapřítomnost maminek zmíněných v diskusi, že nezaječely nebo tak něco, když šlo o vteřiny. Děsí mě, že moje leknutí leká všechny víc než samotné nebezpečí. Dá se to nějak odnaučit? :nevim:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele