Historie se opakuje

Chrupka20  Vydáno: 19.12.15

U prvního deníčku jsem otěhotněla v září a termín porodu byl 16. 6 2014. Dcera nakonec vykoukla 17. 6., kdy to datum má pro mě velký význam. Pokud si přečtete předešlé deníčky, pochopíte, proč. Čísla jsou můj život a nejspíš i osud.

Když se situace kolem úmrtí otce a zároveň narozením dcerky uklidnila, nastalo pro mě velice hezké období. První Vánoce, krůčky, svatba. Aby vše nebylo zalité jen sluncem, paní doktorka na gynekologii mi v červenci oznámila, že mé naděje na druhé dítě moc dobře nevidí.

Místo toho mi naplánovala operaci, při které by odstranila vaječníky (nepravidelný cyklus, syndrom PCO, srůsty a cysty, neustálá a stále se zvětšující bolest, bez injekce mi menstruace nedorazila).

Operaci jsem měla podstoupit do konce letošního roku. Modlila jsem se k tatínkovi, aby mi seslal pomoc. Probrečela noci a toho vína, kolik padlo. :D Teď už se tomu musím smát, ale tehdy mi do smíchu nebylo.

Léto jsem si kazit nechtěla. Čekala nás svatební cesta, sice ve třech, ale malá byla úžasná a já si to moc užila. :) Mezitím jsem s doktorkou naplánovala termín. Aby to nebylo ani v zimě, ani v létě, padl začátek listopadu.

Kdybych já věděla, že to za pár týdnů budu rušit. Osud tomu možná chtěl a já přestala počítat plodné dny. Smířila se s tím, že budem mít jedináčka. V září se mi vdávala dlouholetá kamarádka (jo, letos jsem si svateb užila), babička hlídala Verunku a já s manželem vyrazila na Garden párty.

Jídlo bylo výborné, a tak padlo i pár drinků. Manžel se nabídl jako odvoz, a tak sem pila jen já. :) Tehdy měl tedy ON hlavu čistou. Když jsem sedala do auta směr domů, napadlo mě, že život má své plány a my jsme jen jeho součástí. Opět jsem zasmutněla, ale můj muž měl na tu noc úplně jiné plány.

Vypnula jsem hlavu a celou noc byla ráda za jeho společnost. Ani ve snu by mě nenapadlo, že od té noci se ve mně něco změnilo. Když jsem kolem 20. 9. měla navštívit doktorku s tím, že dostanu injekci, nijak sem ani nedoufala, že by se zadařilo. Snažili jsme se přeci tak dlouho.

Nakráčím si do ordinace, hezky si pokecáme (ženské :D) a jdeme na ten ultrazvuk a injekce. Jenže při ultrazvuku se paní doktorka zarazila a jen tak prohodila, že jestli ji nešálí zrak - vidí něco jako dutinku!

Já v ten moment nevěděla, co říct. Poslala mě na krev. Nebyla si jistá díky mému cyklu, kdy jsem chodila na injekce mezi 30.-50. dnem. Krev nám vše potvrdila, ale raději jsem ještě chtěla počkat.

Jako svatební dar jsme dostali slámové víno. Manžel už na svatbě řekl, že ho vypijeme, až budu těhotná. No a pak řekl, že ho vypijeme před operací, ale toho už se nedočkal. Když jsem měla vše potvrzené, jak srdíčko a fotku, vychladila jsem ho na dobrou teplotu, fotku dala do skleničky od vína a čekala na manžela, než přijde z práce.

Stačil pohled, sklo, víno a můj úsměv a lá „zlato, hlavně mě miluj“, vše mu docvaklo. :) Aniž by se nejdřív koukl na fotku, začal mě objímat a brečet. Slzela jsem i já a jediné, na co se zmohl, bylo, že je hrozně šťastný a že věřil, že když byl za taťkou na hrobě a prosil ho, že on by určitě nedovolil, aby se nezadařilo.

Rodina se to dozvěděla o pár týdnů později. Všichni měli a stále mají hroznou radost. Operace se odložila. Sice ne na neurčito, ale na dobu, kdy budu v porodnici. U první dcerky jsem měla jen jeden termín porodu a ten byl tak, y dá se říct, pravý.

Teď mám tři. První 23. května (den, kdy zemřel táta), 29. května a 1.června. Jediné, za co se teď modlím, je, aby miminko bylo v pořádku a já rodila až v červnu. Možná si mnoho z vás klepe na čelo: „Proboha, proč?“

Jednoduchá odpověď. Květen a hlavně jeho konec mám smutný. V červnu se narodila malá, měli jsme svatbu a druhé by bylo už jen perličkou na dortu. Momentálně jsem v 17. týdnu a těhotenství si užívám víc než první, možná taky proto, že na to furt nemyslím a malá mě zaměstnává víc, než bych potřebovala.

Na sourozence se moc těší. Pořád pusinkuje bříško a tulí se k němu. Dokonce, a to se divím, že zvládá ve svých 17 měsících, na mě hrozně žárlí. Jakmile mě někdo chce obejmout, je zle. :D Je to moje malá ochránkyně.

Pokračování příště. Kdo dočetl až sem, moc děkuji.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Aslei
Zasloužilá kecalka 586 příspěvků 19.12.15 07:20

:kytka: hezký deníček

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 19.12.15 07:32

úsměv a lá „zlato, hlavně mě miluj“ :palec: gratuluji k těhotenství a přeji hodně štěstí :kytka:

 
Dainvyk
Zasloužilá kecalka 887 příspěvků 17 inzerátů 19.12.15 07:43

Gratuluji! :hug: :hug:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 19.12.15 09:08

Pěknej deníček, máte dobrou ochránkyni :D. Moc držím pěsti at těhotenství utíká a je bez problému :mavam: :srdce:

 
Nafrněná  19.12.15 09:11

Moc hezký deníček :srdce:

 
Chrupka20
Zasloužilá kecalka 739 příspěvků 19.12.15 12:34

Děkuji všem :)

 
Zuzu02
Povídálka 46 příspěvků 19.12.15 13:39

Gratuluji :)

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2133 příspěvků 37 inzerátů 19.12.15 13:41

Tomu říkám krásný deníček o štěstí, nic přeslazeného, moc hezky se to četlo :potlesk: :srdce:

 
Anonymní  19.12.15 14:26

Držím palce, ať to dobře dopadne. Já taky věřím na osudová čísla. Pŕed lety mi zemřelo dítě, dodnes truchlím. Moc jsem potřebovala nějakou radost. Čekali jsme na vnouče a nešlo to. Konečně se zadařilo, čekáme holčičku, která se má narodit ve stejný den jako moje zesnulá dcera. Věřím, že to není náhoda.

 
Anonymní  19.12.15 15:02

Zase nějaká chytrá mudra. Řekla Ti, že nemáš šanci otěhotnět a chtěla brát vaječníky? Ach jo, to je nějaká Sybila. Dobře, že se tak sekla.

 
miskakr
Ukecaná baba ;) 1790 příspěvků 2 inzeráty 19.12.15 20:29

Držime palečky ať vše dopadne podle představ :D :potlesk: krásné svátky :srdce:

 
Azzii
Povídálka 45 příspěvků 19.12.15 21:04

Člověk míní, život mění! :palec: Moc ti drží palce, ať je vše v pořádku. Úplně ti rozumím. Můj taťka odešel před 3 lety o Vánocích. Synovi bylo 9 měs. a dcery se nedočkal. Ale taky si myslím, že mi ji seslal :)

 
Šejlinka
Kelišová 6998 příspěvků 30.12.15 10:23

Velká gratulace :kytka: :hug: až dokonce padlo i pár slz… krásně se to četlo a přeji, ať jak Ty, tak prcek jste v pořádku :andel:

Příspěvek upraven 30.12.15 v 10:23

Vložit nový komentář