Hladový porod

caddy  Vydáno: 28.10.15

„Jídlo bude to poslední, na co budeš při porodu myslet,“ zněla rada. Skutečnost však byla jiná… :-)

Milá Emmičko,

tak už jsi tu konečně s námi. Od prvního dne, kdy ses narodila, můj život dává konečně smysl. Máme tě s tatínkem moc rádi, jsi náš malý zázrak. A jsi nádherná!

Rozhodla jsem se popsat Ti den, kdy jsi přišla na svět. Bez zkrášlení a bez okolků. Byl to hlavně Tvůj velký den, proto si myslím, že si jednou ráda přečteš, jak to všechno probíhalo. Předem Tě musím varovat, že krásné na tom bylo pouze to, že jsi přišla na svět. Jinak to byl humáč.

Termín porodu jsem měla stanoven na 31. 5., leč tobě se nechtělo a nechtělo. Maminka Tě vyvolávala všemi možnými způsoby – sklenkou červeného vína, horkou vanou (pro jistotu každý den), sexem (obden), ricinovým koktejlem (jednou a naposled, fujky fuj), dlouhými procházkami, úklidem a v neposlední řadě popíjením čajíků, které mají spolehlivě vyvolat kontrakce. Nevyvolaly.

No tak se nedalo nic dělat a v nemocnici nám stanovili termín vyvolání porodu na 10. 6. 2015. Ráno v osm hodin jsme se měli hlásit na příjmu. Už ta hodina nás s tátou pěkně vyděsila! Běžně nevstáváme před devátou/desátou a teď už máme být v osm v porodnici a ještě být fit na porod? To se snad zbláznili, ne?! To jsme ovšem netušili, že Ty s námi máš jiné plány…

Bylo úterý večer, táta byl v práci a večer za ním do práce přišli kamarádi, a tak se déle zdržel. Já jsem si jako obvykle dala horkou vanu a pořádnou dávku kontrakce-vyvolávajících čajíků, které už jsem chlemtala pěkných pár dní. Abych byla na příští den odpočatá, šla jsem spát už kolem desáté, ale nervozitou jsem vůbec nemohla usnout. Ve dvě ráno se vrátil tatínek z práce a šel rovnou spát. To však netušil, že si poklidného spánku moc dlouho neužije.

Kolem třetí ráno mi začaly kontrakce, tak jsem ještě čekala, jak se to vyvine, jestli si to zas nerozmyslíš. :-) Kontrakce jsem si počítala, a když už začínaly být po pěti minutách, rozhodla jsem se, že vzbudím tatínka a pojedeme do nemocnice. Tatínek zvedl hlavu, několikrát se mě zeptal, jestli teda opravdu jedem, načež jsem mu dala instrukce: „Jdu se vysprchovat, pak vyvenčit Muffíka a ty se zatím nachystej a až se vrátím, tak vyrážíme.“

To jsem ovšem netušila, že tyto důležité instrukce jdou jedním ospalým uchem tam a druhým zase ven. :-)

Po ranní spršce a procházce s Muffíkem jsem zvážila situaci a došla jsem k závěru, že se ještě musím pořádně nadlábnout, protože nevím, kdy se zase k jídlu dostanu. Tak jsem si udělala pěkně párečky a pořádně jsem se nadlábla, zatímco jsem z ložnice slyšela pronikavé chrápání Tvého tatínka.

Ještě jsem dochystala tašky do porodnice a podruhé budila tatínka, že teda teď už opravdu musíme jet, protože mám kontrakce po pěti minutách, tudíž se to už asi chystá. Taťka byl oblečený do pěti minut a už se jelo. Po cestě jsem měla ještě pár kontrakcí a v pět ráno jsme dorazili do nemocnice.

Příjem byl docela vtipný. Vypadali jsme jako typický pár chystající se na porod. Nervózní, nevyspalý, s obří taškou a ještě obřejším pupkem. Přesto nás sestřička na oddělení přivítala slovy, co potřebujeme, proč jsme přijeli… :-) Asi jsme ji probudili, končila jí zrovna směna a byla vytočená, že ji někdo otravuje. :-)

Nepříjemná sestřička nás poslala do malé místnůstky, kde mě napojila na CTG, abychom viděli Tvé srdeční ozvy a kontrakce. Stále byly asi po pěti minutách a neustále se zvětšovala bolest. Zvládnout se to ale dalo ještě s úsměvem. Držela jsem tatínka za ruku, usmívala jsem se a nadávala na odporné kafe, co v nemocnici mají.

Asi za půl hodinky došla jiná, tentokrát velmi milá sestřička, nebo spíše studentka praktikantka. Po zhodnocení kontrakcí mi udělala klystýr a poslala nás na „čekací pokojík“. Byl to příjemný pokoj s velkou postelí, křeslama a televizí.

Tatínek potřeboval nutně něco vyřídit do práce, a protože to vypadalo, že si na porod ještě chvilku počkáme, tak odjel na hodinku pryč něco zařídit. Já jsem se zatím dívala na televizi a kontrakce byly stále slabší a slabší. Dostala jsem obrovskou chuť na čokoládu a colu, tak jsem napsala tatínkovi, ať si pospíší a doveze mi to. :-) Kolem dvanácté byl tatínek zase u nás a já už se na něj culila úplně bez kontrakcí.

Sestřička nám tedy dala na zvážení dvě možnosti – buď to mi prasknou plodovou vodu a pak se uvidí, jestli se porod rozběhne sám, a nebo mi píchnou kapačku s vyvolávacími kapkami, tzv. Wehetropfen. Rozhodla jsem se pro kapačku, protože to, že by mi odtekla voda, by ještě samotný porod nemuselo vyvolat, trvalo by to dlouho a ty bys vevnitř byla vysušená jak švestka.

Sestřička kapačku nastavila zatím na miminum a čekalo se na příchod kontrakcí, které se teda dostavily, ale byly úplně v pohodě. S troškou mačkání ruky tvého tatínka a s čokoládou v puse jsem je zvládla s úsměvem. Ještě jsem povídala sestřičce, že jsem si porod teda představovala bolestivější, že je to naprostá pohůdka…

To jsem ještě netušila, co na mě čeká. Jelikož kontrakce byly stále slabé, tak sestřička zvýšila dávku kapiček a pak už to nabralo grády. Otevřená jsem byla na šest prstů a kontrakce byly tak silné, že se mi dostávaly slzy do očí. Sestřička se tedy rozhodla, že je nejvyšší čas přesunout se na sál.

To jsem ještě netušila, že samotné přemístění na sál pro mě bude jako zvládnout Mount Everest. Sice byly na chodbě po stranách taková šikovná madla, kterých jsem se mohla chytnout a pohodlně trpět při konktrakci, já jsem však toužila být už na místě a ležet, protože chození, stání a vůbec jen vertikální poloha pro mě byly nesnesitelné.

Ačkoliv mi epidurál nebyl nabídnut, tak, poučená z knížek, jsem si ho vykřičela. A to přímo. Když jsme zrovna čekali na sále až pan anesteziolog dorazí, dostal tatínek nějaké papíry na vyplnění ohledně mého zdravotního stavu, jestli mi můžou dát epidurál.

Ačkoliv vyplnění těchto papírů nemělo na rychlejší příchod anesteziologa žádný vliv, tak jsem tatínka pěkně seřvala, ať to vyplňování laskavě urychlí. A pak už jsem se jen rozčilovala, kde že je ten blbý anesteziolog, že se někde fláká po nemocnici a mě tady nechá trpět.

V zápětí se ve dveřích objevil sympatický mladý pán, pan Málek, Čech. Snažil se mi ještě vysvětlit rizika epidurálu, ale to bylo poslední, co mě zajímalo. „Ať si klidně po tom ochrnu, hlavně, že ta bolest skončí,“ prohlásila jsem.

Naprosto nadlidským úkolem se mi zdálo vylézt na takovou kostku, kterou postavili na porodní křeslo tak, aby měl anesteziolog lepší přístup k zádům. A kdo říká, že píchnutí jehly do míchy nebolí, tak pěkně kecá. Bolelo to jako potvora, jako kdyby mi někdo zarážel nůž přímo mezi obratle do páteře. Fujky.

Celá ubulená jsem doufala v brzké povolení bolesti, ale informace, že epidurál začne působit nejdřív za půl hodiny, mě zchladila jak ledová sprcha. To mám ještě sakra půl hodiny takto trpět??? To, že mi sestřička vysvětlovala přednosti procházky nebo vertikální polohy, mi bylo totálně fuk.

Myslela jsem si: „Nemluvte na mě, nešahejte na mě, jediné, co potřebuju, je miláčkovu ruku na mačkání a aby už konečně začal působit ten pitomý epidurál. (A kdybyste mi přinesli něco na zub, tak bych se taky nezlobila.)“

Sestřička mi alespoň pravidelně pomáhala obracet se ze strany na stranu, abys měla lepší průchod porodními cestami. Připadalo mi, že to trvalo neuvěřitelně dlouho, než epidurál začal působit a pak se stejně, tak jako slibovaly knížky, nedostavila naprostá úleva od bolesti. Bylo to ale snesitelnější. Když jsem správně dýchala, dala se konktrakce zvládnout a hned po ní i nahodit úsměv na tatínka.

Začínal mi kolísat tlak, měla jsem ho moc nízký. Sestřička mi tedy nabízela vodu, já ale od rána, kdy mi tím tatínek udělal chutě, měla šílenou chuť na řízek s bramborovou kaší. Tak zatímco se mě sestra německy ptala, jestli chci donést vodu, tak já na ni česky že ne, že chcu řízek s kašů. :-)

Tatínek mi aspoň na chodbě posbíral takové maličké sušenky ke kávě a mezi kontrakcemi mě jimi krmil. Mňam, ty byly dobré… Zbaštila bych jich celou hromadu, kdyby bylo trošku víc času je mezi kontrakcemi požvýkat. Pak už se kontrakce neustále zvětšovaly a já začala cítit velký tlak na konečník. Připadalo mi, že snad vyjdeš špatným východem… :-)

Byla jsem neuvěřitelně rozčilená, že u nás ještě není doktor, když já evidentně každou chvíli porodím. Připadalo mi, že prostě musím tlačit, jinak mě zevnitř roztrhneš a vyletíš si sama ven. :-)

Po chvíli se konečně objevila Hebamme a potvrdila, že za chvilku je to tady, nicméně ještě pořád nemám tlačit, protože miminko se přetáčí a tím mi tlačí na konečník. Bylo mi to naprosto šumák, co mi říká. JÁ PROSTĚ MUSÍM TLAČIT!

O pár minut později (mně to připadalo jako o několik hodin) se konečně z ničeho nic objevila i doktorka, což znamenalo jediné – jde se na věc! Tlak byl tak šílený, že se to nedalo vydržet, epidurál právě, když jsem ho nejvíc potřebovala, tak přestal působit a já byla vydaná napospas šílené, zničující bolesti.

Němčina už pro mě nehrála vůbec žádnou roli a stěžovala jsem si pouze v češtině. To bylo samé: „Aaaauu, udělejte sakra něco! To není možné aby to tak šíleně bolelo! Aaauuu, já už to nezvládnu, to už dál nejde… AAAAUUU, vyndejte to dítě ze mě, já ho prostě nevytlačím, to je moc velké!“

Tatínek se sice ptal sestřiček, jestli jim má moje stížnosti překládat, nicméně těm to bylo díky četným zkušenostem naprosto jasné, co asi vykřikuju a o překlad ani za mák nestály.

Kontrakce se stále zvětšovaly, bolest to byla obrovská. Hebamme mi říkala, ať se soustředím na dýchání, funěla jsem jak parní lokomotiva, ale stejně mi připadalo, že snad umřu bolestí. Pak už mi stisk ruky tvého tatínka přestal stačit a obejmula jsem ho oběma rukama a drtila. Na to mi Hebamme vyčinila, že se mám soustředit na dýchání a tlačení a že mi zabití mého přítele umačkáním stejně nic nepřinese. Fajn, tak se do toho tlačení obuju.

Tak a je to tady, pomyslela jsem si, když jsem cítila, že se mi něco obrovského dere ven. Připadalo mi to tak obrovské, že jsem si říkala, že to přece nemůže být v mých silách vytlačit. Jen jakoby z dálky jsem zaznamenala dotaz doktorky, zda si chci šáhnout na hlavičku, že zrovna vylézá. Já si dál křičela, bylo mi všechno jedno. Tatínek jen dál instruoval doktorku, ať pokračují, že je stejně nevnímám. :-)

Poté mě zřejmě nastřihli, protože jsem ucítila trochu jinou bolest, ne o moc příjemnější. Pak jsem se trošku předklonila a zahlédla jsem něco úžasného. Viděla jsem, jak je tvoje hlavička venku, zatímco zbytek těla stále uvnitř. To mě neuvěřitelně motivovalo a pořádně jsem zatlačila a zbytek tělíčka ze mě vylítnul jako namydlený blesk… :-)

Jako první jsem se zeptala doktorky: „Ist sie gesund?“

A následně: „Ist das Mädchen?“

Načež ti doktorka koukla mezi nožky a potvrdila holčičku. Pak už mi tě předala na břicho, kde jsi spustila řev. S tatínkem jsme byli naprosto dojatí, oba jsme měli slzy v očích. Tatínek nám dal oběma pusinku a řekl mi, jak je na mě pyšný a že nás obě moc miluje.

To, že jsem měla pokračovat v tlačení placenty, mě vůbec nijak nevzrušovalo – já už jsem měla můj boj vyhraný, všechno ostatní je mi naprostý šumák. To, jak tu věc ze mě dostaly, je mi záhadou. Pak už jsem jen cítila velmi nepříjemnou bolest z píchnutí umrtvovací injekce, díky které jsem pak ale necítila bolest ze zašívání, aspoň nějaké pozivitum. :-)

Tatínek chtěl utéct na záchod, kde by se sám štěstím zhroutil a vyplakal, ale já byla tak šťastná, že vás dva mám konečně pohromadě, že jsem ho nikam nechtěla pustit. Pravdou však je, že mi nebylo moc příjemné, aby viděl, jak mě zašívají a uklízejí ten nepořádek pode mnou. Tak jsem mu povolila, aby se na momentík vzdálil a informoval rodinu o Tvém narození.

Za chvilku byl tatínek zase zpátky, doktorka i Hebamme nám nechali soukromí, a tak jsme se mohli kochat naším novým zázrakem. Krásně ses mi přisála k prsu, ale po většinu času sis stěžovala… :-)

Po nějaké době se Hebamme opět vrátila, vykoupala Tě, změřila a zvážila (na všechno dohlížel tatínek) a pak Tě teple oblékla a dala mi Tě zase na bříško. Zase nám nechali soukromí a jako bonus donesli večeři. Tatínek mi mazal housky a já radostně ukusovala mezi dojímáním se z toho, jak jsi krásná.

Po večeři přišla Hebamme, že by mi pomohla s osprchováním se. Tlak mi stále hodně kolísal, proto pro mě postavení se na nohy bylo mnohem horší, než jsem si představovala. Jako kdyby ty nohy ani nebyly moje, nebo jako kdybych vypila 2 litry vína. Přesto jsem přeci největší stydlín všech stydlínů a dopustit, aby mě při očistě mého totálně zkrvaveného těla pozorovala cizí osoba, jsem prostě nezvládla.

A tatínka jsem tam taky nechtěla, ne, že bych se před ním tak moc styděla, jen jsem prostě nechtěla, aby mě tak viděl. Hebamme se moje protesty moc nelíbily, ale nakonec svolila, že se můžu jít osprchovat sama, ale při otevřených dveřích a budu ji neustále ujišťovat, že jsem v pořádku.

Ty potoky krve, co ze mě tekly a fakt, že jsem se sotva udržela na nohách, jak se mi točila hlava a byla jsem slabá, mi požitek z očišťující sprchy trošku pokazily. Nicméně jsem byla ráda, že jsem konečně ve svém pohodlném pyžámku s chlupatýma ponožkama a tatínek si mě na kolečkovém křesle veze na pokoj. Ty jsi za námi jela v postýlce.

Jaké bylo mé překvapení, když sestřička na pokoji, která nás uvítala, byla Češka! Tatínek pak musel na chvíli odjet domů vyvenčit Muffíka a pro věci, protože se mnou chtěl přespat a nic si s sebou nevzal. Já jsem zatím obtelefonovala celou rodinu a povyprávěla jim průběh tvého příchodu na svět. Do toho jsem zakusovala zaslouženou čokoládu. Ty jsi zatím spinkala a vypadala u toho jak andílek. Cobydup byl tatínek zpátky a brzy po jeho příchodu jsme usnuli vysílením.

V pět ráno jsme přijeli do porodnice a v 18:58 jsi byla na světě, aneb, jak řekl tatínek, chtěla jsi stihnout Večerníček… :-) Byl to náročný den a abych byla upřímná, to jediné, co na něm bylo krásné, je to, že ses narodila Ty. Milujeme Tě.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Janulka3
Kecalka 474 příspěvků 28.10.15 00:31

Pekny denicek, ale nejak nechapu. Ty jsi mohla pri porodu jist? Ja mela cely porod hlad v porodnici a prosila jsem o neco k jidlu, ale bylo mi receno ne, co kdybych nakonec musela do celkove anestezie. Nakonec jsem opravdu po porodu do celkove anestezie musela takze nejak nechapu, co bys delala, kdybys mela nejake komplikace…

 
Danča_87
Kecalka 247 příspěvků 4 inzeráty 28.10.15 02:50

@Janulka3 mě dovolili moje piškoty, ale když už to nabíralo grády, tak jen čaj. V Německu (nebo kde to bylo) mají asi trošku jiný přístup. :) Jinak kdyby šla slečna/paní do celkové, tak by jí zavedli do žaludku sondičku/hadičku, kterou jsem měla při akutním slepáku, kdy jsem byla brzy po jídle. To je jen zdechlost v nemocnicích.

 
Heivka
Ukecaná baba ;) 1060 příspěvků 28.10.15 04:59

Taky mě dostalo to jídl, mě zakázali i přesnídávku ale potom jsem dostala bramborovou kaši a sekanou, tak jsem jim odpustila :P jen když mi napichovali epidurál tak mi to nejdřív umrtvili lokální anestézií a hlavně v papírech byl jako nejhorší vedlejší účinek dlouhodobá bolest hlavy

 
gabriela2013
Stálice 82 příspěvků 2 inzeráty 28.10.15 05:38

Hezky denicek chvilema jsem se i zasmala :lol: Gratuluji k dcerce :)

 
Bjedrunka
Závislačka 4233 příspěvků 8 inzerátů 28.10.15 08:33

Tak nevím… Deníčky psané dětem mi vůbec nevadí, ale tomuto vůbec nemůžu přijít na chuť. Kdyby mi něco takového napsala moje maminka, zcela určitě bych to číst nechtěla :nevim:
Moc ale gratuluji k narození krásné a zdravé holčičky! :kytka:

 
zolycka
Kelišová 6694 příspěvků 28.10.15 08:47

Pripada mi ze ty knihy ktere autorka cetla byly asi soubory clanku z casopisu'Maminka' a podobnych:) gratuluju k holcicce :kytka:

 
hani28
Kecalka 270 příspěvků 28.10.15 08:48

Ja jsem rodila v Anglii a taky jsem mohla jist. Teda pobizeli me k jidlu, at mam energii, ale dostala jsem do sebe jen jednu malou tycinku. Na jidlo jsem nemela pomysleni, ale popijela jsem energeticke napoje :)

 
Lutonka  28.10.15 09:36

Deníček super, celkem jsem se pobavila, jen nevím, zda tvou dcerku bude zrovna zajímat, že jsi jí obden vyháněla sexem :lol:

Já osobně se nikoho neptala, zda můžu nebo nemůžu jíst-kdybych třeba po večeři spadla ze schodů, tak mě přece taky akutně odoperují no ne? :lol: U prvního porodu jsem šla po celém dní slabých kontrakcí ještě do pizzerky na večeři a u druhého cestou hambáč a ještě jsem byla vyzbrojená čokoládou a sušenkou-ten hlad byl pokaždé neodbytný :mrgreen: Poznámka ot:ani jednou jsem neměla klystýr a ani jednou ze mě nevylezlo nic jiného než miminko :lol: Nechápu, proč někde odepírají rodičkám i pití 8o

 
Suzana28
Kecalka 205 příspěvků 1 inzerát 28.10.15 10:04

Ten deníček je super, hodně jsem se nasmála. Předpokládám, že dcerce to dáš k přečtení teprve až bude dospělá. Dítě by to asi moc nepobralo :lol:

 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 28.10.15 10:25

:palec: libilo.. Mala je sladke ditko! gratulace :kytka:

 
Dendaaa
Kecalka 158 příspěvků 168 inzerátů 28.10.15 11:29

Gratuluji k holčičce. Také mě překvapilo, že jste mohla takto baštit. Já jsem měla porodní bolesti 18 hodin a raději jsem nejedla, jen pila. Nakonec jsem postrádala jen to pití(při porodu). Ale po 8 hodinách na porodním sále akutní sekce.

 
verusav
Závislačka 4905 příspěvků 28.10.15 11:53

Gratuluji, k tomu jídlu - já také nromálně jedla, ještě hodinu před porodem v porodnici a jsem za to ráda, jinak bych to nedala, pít jsem pila normálně.

 
reinkarnace
Závislačka 3721 příspěvků 7 inzerátů 28.10.15 13:07

Deníč se mi nelíbíl…v úvodu píšeš, že bys chtěla aby si to dcera jednou přečetla a že to má na památku…a pak líčíš potoky krve a své vlastní hysterčení. Podle všeho už jsi nevěděla co bys do sebe nacpala (nemyslím teď jídlo, ale všechny ty kapky, epidurálky) a ještě jsi tam musela asi personál řádně komandovat a ostatní rodičky děsit svým řevem :roll: a chudák tatínek bude mít asi doživotní trauma. Já kdybych měla v úmyslu toto na sále převádět, tak bych tam muže ani nevzala…je mi líto manžela i personálu. Malé přeji hodně zdraví a ty už asi raději neroď :nevim:

 
eviku-miluna
Závislačka 3574 příspěvků 28.10.15 13:24

Mne se denicek nelibi, jinak gratuluji k holcicce a preju hodne zdravi.

 
kaja00
Extra třída :D 10290 příspěvků 28.10.15 13:51

Me se denicek libi, gratulji k dcerce :kytka:

 
caddy
Povídálka 29 příspěvků 28.10.15 14:57

@reinkarnace : Aaa…paní rýpavá zase promluvila..:) Připadá mi, že je úplně jedno, co napíšu do deníčku, vždycky se najde něco, co zkritizujete. Nikdo Vás nenutí číst moje příspěvky. A rada ať radši nerodím jen kvůli tomu, že jsem byla u porodu trochu hlučnější je úplně z cesty. To jste tak trochu spadla z višně, že? A to, že chci deníček jednou dát přečíst dceři neznamená, že hned jak se naučí číst. Dám jí to přečíst, až bude dospělá a nemám potřebu jí ani pak v čemkoliv lhát či přikrášlovat pravdu. Budu s ní mít stejně otevřený a blízký vztah jako se mnou mají mí rodiče. Ale to je každého věc. Mimochodem, pro mého partnera to byl jeden z nejkrásnějších zážitků v životě a to, že mi mohl pomoct jako,,mačkátko" pro něj bylo mnohem lepší, než kdyby mi nemohl pomoct nijak a jen nečinně přihlížet (jeho názor). A také si myslím, že každý porod je vysoce individuální, jakož i práh bolesti každé z nás. A jakékoliv odsuzování kvůli epidurálu či Wehetropfen (který se v DE naprosto běžně užívá) není na místě. Pokud vy jste měla bezbolestný porod nebo jste se postavila do role nejstatečnější rodičky, která nevydá ani hlásku, předpisově porodí a ještě pochválí veškerý personál, nejlépe s omluvou, že jste si s tím měla více pospíšit, tak Vám gratuluju. Odsuzovat je velmi lehké, že? ;)

 
reinkarnace
Závislačka 3721 příspěvků 7 inzerátů 28.10.15 15:20

@caddy ano, existují komplikované a bolestivé porody, ale podle popisu byl Váš poměrně běžný. Možná vám nikdo na přípravce neřekl, že křikem akorát plýtváte vzduchem..bohužel mnoho rodiček se místo soustředění na porod samotný soustředí jen na to, aby už „to“ přešlo případně „co pro mě může kdo udělat aby mi ulevil“. prostě podle popisu jste měla energii na kádrování personálu, organizaci manžela a pojídání pochutin. je každého věc, jak k porodu přistupuje a jak si ho prožije, ale napsala jsem jen názor..když píše někdo veřejně deník, musí počítat s tím, že se lidi vyjádří. a myslím, že není třeba děsit vlastní dceru takovým spisovatelským dílem..to ji dost možná odradí od toho aby děti vůbec měla. Četla jsem tu mnoho komplikovaných porodů, ale nebyly zdaleka tak děsivě popsané jako ten Váš.

 
Elie88
Ukecaná baba ;) 1007 příspěvků 28.10.15 15:41

Jíst??? Mě zakázali i pít… jen vodou si vyplachovat pusu, vžádném případě polykat…
Jinak granuluji!!! :kytka: :kytka: :kytka:

 
Agnesita
Závislačka 2551 příspěvků 28.10.15 15:55

Mě tam plesklo přes tvář to slovo humáč, je odporný.
Jinak je to takový rozverný žoviální deníček. A popravdě mě ani jako pětatřicetiletou matku nezajímá, zda moje matka před mým porodem měla s otcem sex na vyvolání kontrakcí.

 
Rhenaya
Ukecaná baba ;) 1946 příspěvků 28.10.15 16:07

Vůbec si z rejpalek nedělejte hlavu!
Mě se deníček líbí a i jsem se zasmála a od porodu mě to neodradilo.

Naopak se těším až se naše snažení zadaří a taky jednou budu držet v ruce tak krásné miminko!
Gratuluji :-) :kytka:

 
pe-terka
Echt Kelišová 8191 příspěvků 28.10.15 17:13

Gratuluji k maličké Emmě :kytka:.
Jen taková faktická vsuvka - určitě Tě při zavádění epidurálu nepíchali do míchy, to by bylo hodně nebezpečné. Epidurál se zavádí do páteřního kanálu v místech, ke už žádná mícha není (podobně jako když se dělá např. lumbální punkce).
A to, že epidurál v době tlačení už nepůsobil, má taky své opodstatnění. Těžko bys tlačila znecitlivělou dělohou, proto zdravotníci ve finále anestezii ruší.

Příspěvek upraven 28.10.15 v 17:13

 
trpaslinka
Extra třída :D 11338 příspěvků 28.10.15 17:25

To jako v cechach opravdu nesmite jist? Tady v anglii je v kazdem seznamu, co zabalit do porodnice i „svacinka“. V nemocnici jsem dostavala normalne jist a to vcetne vecere v dobe, kdy uz jsem mela kontrakce (vyvolavany porod, takze kdybych nesmela jist od prvnich kontrakci vubec, nejim 3 dny). A co se piti tyce, tak jsem cele 3 dny porad jen poslouchala „pijte, hodne pijte, ten tep neni v poradku, pokud nebudete pit, dostanete kapacku“. No, pila jsem i 4 litry vody denne a stejne jsem na te kapacce skoncila. Ale to je uz od tematu.
@reinkarnace tak behem tlaceni je rvani opravdu plytvani energii. Ale jsou chvile, kdy to jinak nejde. Ja sama se snazila rvani branit, co to jen slo a midwife mi na to rekla „nebrante se tomu, bude to jen horsi, jen si zakricte“. Zase je ale pravda, ze je „krik“ a „krik“. Neco jineho je „nekontrolovatelne "aaaa“ a neco jineho je nekdy az histericke „ja to nedam, delejte neco“

Jinak na denicku se mi take hrube nelibi vyraz „humac“. Jinak je denicek docela pekny, ale tento vyraz hodne snizil uroven denicku. Skoda.

 
KackaDoup  28.10.15 17:48

Stale ctu to same, neustale se do porodu vsemozne zasahuje…

 
Labandita
Zasloužilá kecalka 520 příspěvků 28.10.15 17:57

Mne se denicek taky nelibi…za tri mesice me to taky ceka a diky vam se ted budu bat, do ted sem se tesila..ale humac, krik, hlad a potoky krve…plus uklid toho neporadku pak pod vami..no fakt chudak manzel a my, co jeste nerodily.. :poblion:

 
poppaea
Závislačka 3248 příspěvků 1 inzerát 28.10.15 19:01

@Labandita Nebojte :) Doporučuju si přečíst něco o bezbolestném nebo tzv. Hypnoporodu :) Pro začátek, pokud máte čas, doporučuju tohle video, je výborně pozitivní: https://www.youtube.com/watch?…

Autorce gratuluju k holčičce, ale deníček se mi taky nelíbil.

 
Emmicka2012
Kecalka 369 příspěvků 28.10.15 19:41

Taky mam Emmicku :) ja rodila v Anglii obe deti a taky mi nezakazali jist. Ale ja bych ani nic nechtela :) rano ke me prisla tchyne a donesla mi jidlo, ze prej si mam dat at naberu sily. Dala jsem si jednu lzicku a to ze me hned vyletelo. takze u druhyho uz jsem ani nejedla. Ale nezapomenu jak mi chutnal suchy peceny toast s maslem a cerny caj. v tu chvili nejlepsi jidlo co existuje :D A :hug: Tady si me ani v porodnici nenechali. Byla jsem doma az do chvile nez jsem mela stahy po 3 minutach. pak jsme vyrazili do porodnice. Jo ani tu nedelaji (nevim jak se tomu rika :D ) jak sem musite vyprazdnit pred porodem. Za to velky plus!!! jinak gratuliji k Emmicce :)

 
ZuzaMi
Ukecaná baba ;) 1624 příspěvků 28.10.15 20:17

@Labandita Žádný strach..chce to pozitivní přístup a hned je to o něčem jiném - viz. můj deníček, kukni a na porod se těš, je to krásný zážitek :hug:

Mě se deníček taky vůbec nelíbí.. rozhodně bych nechtěla být dcerkou, která by si toto jednou přečetla, to asi chuděra hned tak děti chtít nebude :) a celkově mi příjde deníček víc o jídle než o čemkoli jiném :mrgreen: A přístup k ostatním lidem apod. Nevím no.. Každá to prožíváme jinak.
Přeji malé hodně zdravíčka! :kytka:

 
leene
Závislačka 3526 příspěvků 28.10.15 21:37

Deníček se mi taky moc nelíbí… :roll:
Vlastně to byl humáč…asi jako pro tebe porod? Chudák dcera jestli tohle někdy bude číst…Každopádně gratuluji k dcerce a přeji hodně štěstí!

 
fenny
Závislačka 4631 příspěvků 28.10.15 22:16

Gratuluju k dcerce. Je fajn, napsat si o porodu deníček, aby člověk nezapomněl. Je ok, vystavit ho na emiminu a nechat si ho okomentovat, pokud je člověk trochu masochista. Ale dávat tenhle „humáč“ číst dceři, to není ok. Mnohem líp uděláte, když jí dáte o porodu přečíst něco pozitivního… a jestli ještě někdy plánujete rodit, přečtěte si taky něco, protože takhle to opravdu vypadat nemusí.

 
katka.polka
Ukecaná baba ;) 1420 příspěvků 28.10.15 22:28

Gratuluji ke krasne holcicce :-) ja rodila nedavno 2.10.2015 ale musim rict ze jsem na veskerou bolest zapomnela ve chvili kdy mi moji holcicku polozili na bricho, tento den byl nejkrasnejsi v mem zivote :-) ale denicek neni vubec zly a jestli ho das dcerce precist, budete se tomu mozna spis smat ale me presne tKhle popisovali porod snad vsichni, jako „humac“, maminka nastesti ne :-) ale zavidim tu poporodni noc s manzelem, to muselo byt krasne :-)

 
vantili
Kecalka 207 příspěvků 29.10.15 08:01

@trpaslinka já měla bezproblémový, normálně postupující porod bez medikace a přesto jsem nesměla ani pít! Což bylo tedy hrozné, protože jsem měla úplně sucho v ústech, krku - bylo to snad nepříjemnější než samotný porod…

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 30.10.15 08:42

Moc dlouhé :) A být tebou, tak to holčičce nedávám číst. Nikdy!

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 31.10.15 09:28

Tak snad to dceři nakonec k přečtení nedáš a byla to jen legrace aneb jak vyvolat v dívce strach z porodu. :)

 
Plecita
Závislačka 3161 příspěvků 1 inzerát 02.11.15 17:41

Já měla hroznou žízeň a nedovolili mi ani napít. Příště jsem byla chytřejší a důkladně se napila i najedla před příjmem a jela co nejdyl.

 
Sinquinita
Ukecaná baba ;) 1665 příspěvků 04.11.15 15:21

Gratuluji ke krásné holčičce! Deníček se mi líbil a přijde i dost vtipný (nejspíš, že máme stejně kladný vztah k jídlu…)!

Z rypalistů si nic nedělejte, nepřišlo mi nic přehnaného…ach jo…člověk se nikdy nikomu nezavděčí!

Přeju moc zdraví a spokojenosti, a ať Vám (oběma) chutná i nadále :srdce:

 
klarushka
Závislačka 3826 příspěvků 09.11.15 01:17

Tento denicek o porodu je pro me ktera uz sem 2 x rodila a vim tim padem co a jak celkem ctivej ale rozhodne bych nemela radost kdyby timto zpusobem napsala denicek mamina pro me a nutila me ho cist nedej boze jeste treba pred 1 porodem. Myslim ze by me hodne vydesila. Jinak co me celkem dost na Tvem popisu zarazilo bylo to ze si nechas doprovolne napichnout kapacku na vyvolani kontrakci a pak rves ze kontrakce (,,opravdu velmi překvapivě ``) mas a bolej a nutne potrebujes epidural. Proste sem nejak nepochopila co si cekala? 8o

 
Klanel
Kecalka 219 příspěvků 11.12.15 14:29

Gratuluji k miminku :-). Pěkně napsané, místy jsem se smála :-)

Tak já rodila letos v Čechách, v porodnici jsem byla od tří od rána a mé poslední jídlo byl oběd asi ve 12, pak už jsem mohla jen pít a měla jsem dvě kolečka hroznového cukru asi v 16 hod a to už jsem nesměla ani pít, to mi mohla mamka jen otírat rty vlhkým hadříkem, což byl masakr…Měla jsem šílenou žízeň, takže jsem ten hadřík vždycky zkusila úplně vycucnout :-D

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele