Hlavně zdraví

Anys29  Vydáno: 16.11.14

Je strašně zvláštní, jak se člověku dovede život změnit v několika málo okamžicích. Přijdete o někoho blízkého. Ztratíte svůj sen. Zjistíte, že vás okolí klame. Zradí vás vaše tělo. Ať je to jedna okolnost, nebo se jich najednou objeví celá řada, může přijít chuť to všechno zabalit. A pak se ptáte, kdy to vlastně všechno začalo a proč jste to zrovna vy, kdo to musí odnést.

Všechno to začalo… kdy to vlastně všechno začalo? Před třemi lety se mi splnil můj největší sen, stala jsem se mámou. Naše holčička si k nám hledala cestu zhruba rok, ale to není to nejdelší čekání. Po krásném těhotenství přišel naprosto bezproblémový po­rod.

Mateřství jsem si užívala od začátku. Sice ne úplně stoprocentně, protože pár měsíců mě trápil poporodní blues, ale s jarem a novými pokroky našeho andílka se všechno vylepšovalo. Byli jsme naprosto spokojená rodina a já se pomalu začala těšit na to, až ji rozšíříme.

Když byl dcerce rok a půl, rozhodli jsme se jít do toho a sourozence pořídit. Okolí mi říkalo, že to přijde hned, druhé otěhotnění jde vetšinou mnohem rychleji. Když se ani po roce nic nedělo, nechali jsme se vyšetřit v CARu. Já jsem měla výsledky perfektní, u manžela se bohužel objevil problém - jen dvě procenta morfologicky kvalitních spermií.

Hodně jsme přemýšleli o tom, jestli druhého potomka „vysedět“ ze zkumavky, nebo to nechat osudu, ale oba jsme s manželem toužili stát se rodiči ještě jednoho mrňouska. V září jsme odjeli do CARu podepsat papíry a já se poprvé po delší době těšila, až přijde menstruace. Zapadla jsem do jedné moc milé skupiny holek, které se chystaly na IVF v průběhu října a listopadu.

Mezitím jsem se nenudila. Psychicky jsem se připravovala na návrat do práce po rodičovské, dcera sveřepě odmítala školku, manžel dal výpověď a začal podnikat a tátovi objevili metastázující melanom. To byla velká rána, nervy hodně pracovaly, často mi bylo těžko a smutno, ale měla jsem před sebou svůj cíl, druhé dítě, nebylo na místě propadat chmurám a beznaději.

Blížil se termín menstruace a já si měla jet pro injekce. Jako na potvoru dcerka onemocněla a já od ní chytla příšernou rýmu. Teklo ze mě jak z vodovodu a cítila jsem se opravdu mizerně. Navíc dlouhodobě bojuji s vyhřezlou ploténkou, mám za sebou několik rehabilitací a ta potvora občas tlačí na nervy v noze tak, že mě celá brní. I tentokrát začala, ale bez obvyklého průvodního jevu, vystřelující bolesti do zadku. No nic, zajdu za neuroložkou, ať na mě mrkne. Mrkla a napsala rehabilitace. Nepřipadalo jí vůbec zvláštní, že mě začíná brnět i druhá noha a že nemám žádné bolesti. Když jsem po několika dnech přestala cítit chodidla a snížila se mi citlivost na kůži až k pasu, věděla jsem, že se děje něco nepatřičného. V pátek odpoledne místo pro injekce do CARu mě manžel odvezl na neurologickou ambulanci do nemocnice.

Po půlhodinovém vyšetření, které mi přišlo možná až nesmyslně důkladné, mě hospitalizovali s podezřením na zánět míchy. Ještě relativně vysmátou mě připojili na kapačku s kortikoidy a já si říkala, no co, pár dnů si tu poležím, zánět přejde a půjdu domu zdravá jako rybka. IVF přece můžu o pár měsíců odsunout. Manžel si zavolal maminku, aby měl čas na práci. Během mojí nepřítomnosti zvládali všechno perfektně. Hodně mě trápilo, že ke mě malá vůbec nechce, nepochopila chudinka, že můj pobyt v nemocnici opravdu není dobrovolný a není to žádná dovolená. Byla naštvaná, že nemá mámu doma.

O víkendu se v nemocnici nic moc nedělo, v pondělí mě vzali na magnetickou rezonanci a v pátém hrudním obratlu zjistili ložisko akutního zánětu. Překvapením pro mě, ne asi už tak pro doktory, bylo, že v krční páteři objevili ještě jedno starší ložisko. V tu chvíli se začalo mluvit o podezření na roztroušenou sklerózu. Ve středu mi odebrali pomocí lumbální punkce mozkomíšní mok, který diagnózu na 99 procent potvrdil. Čtvrteční rezonance objevila další starší ložiska v mozku a krční míše. V minulosti jsem už prodělala několik atak roztroušené sklerozy a ani si jich nevšimla.

Život se celé naší rodině změnil o sto osmdesát stupňů. Jsem po propuštění z nemocnice pořád na silných kortikoidech, je mi na zvracení. Tak, jak mě bolí hlava po punkci, mě v živote nebolela po žádné kocovině ani jindy. A ptám se proč. Proč zrovna teď? Stres si vybral svou daň a já si v hlavě rovnám dosavadní hodnoty.

Hlavně zdraví, přejete všem kolem sebe a lidé přejí vám. Uvědomuji si, kolik kravin jsem považovala za důležité. Že jsem spoustu věcí v živote brala jako samozřejmost a dostatečně si jich nevážila. Svojí krásné dcery. Fungující a úžasné rodiny. Přátel, kteří mě umí podržet. Věděla jsem, že tu jsou, ale stali se ve své každodennosti docenitelnými. Druhé dítě, po kterém jsem nesmírně toužila, jehož početí pro mě bylo prioritou a kvůli kterému jsem se rok trápila, pro mě najednou ztratilo význam. Důležitou jsem se pro sebe stala já sama. Musím být v pořádku, abych mohla poskytnout zázemí své existující rodině. Moje dcera potřebuje silnou mámu a ne ležáka.

Tenhle deníček prosím berte jako moji psychoterapii. Musela jsem ho napsat a opravdu se mi ulevilo. Asi mi bude ještě chvíli trvat, než se s touhle diagnózou poperu. Než tuhle nemoc přijmu a naučím se s ní žít.

Ale víte co? Už teď cítím, že ačkoli budu muset svůj život změnit, bude to pro mě výzva. Jsem od přírody bojovnice a nevzdávám se. A nehodlám ani teď. Venku krásně svítí slunce a já si to užívám, je to ohromě nabíjející. Dcera dnes přišla ze školky spokojená, neplakala tam. Kamarádka mi přivezla báječné domácí sušenky z ovesných vloček. Táta se ke své nemoci začíná stavět aktivně a bojovat i jinak než léky. Spirála negativních událostí se sice pořád točí, ale začíná měnit směr a nabalovat na sebe pozitiva.

Vím, že to zvládnu, ačkoli to možná bude náročné. Na sebelítost není čas. A tuším, že pokud to zdraví dovolí, přijde i to vytoužené miminko, samo. A i kdyby ne, štěstí je kolem mě víc než dost. Teď ještě to zdraví…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
myskalucka
Echt Kelišová 7568 příspěvků 16.11.14 00:14

:hug:. Kamarádky sestra ma taky RS už dlouho, když to zjistili byla hodně mladá ( myslím ze ji bylo 21 ), a ted se snaží o miminko. Podle doktoru to není problém mít dítě kdyz ma delší dobu klidovou fazi. A i u nich ma manžel špatný spermiogram, tak taky musí na IVF. Držím palecky, at je brzo lépe. Už ted vis co je důležité a myslím, ze az bude lip, tak bude i miminko. :kytka:

 
Klerika
Zasloužilá kecalka 700 příspěvků 16.11.14 00:30

Držím pěsti, mám ji od 19ti let, takže už 8. Nyní jsem v 10 týdnu, musela jsem být aspoň 2 roky stabilizovaná v nemoci a dostala jsem povolení z MS centra a při pozitivním testu vysadila léky. Někdy je to těžké ale nejlepší je na to nemyslet. Když budete chtít se na něco zeptat napište SZ :hug: :hug:

 
Plomba
Zasloužilá kecalka 791 příspěvků 16.11.14 00:48

Držím palce, ať se nemoc co nejméně ozývá a je jen líp :kytka:

Sestře diagnostikovali RS ve 22 letech. Dneska má doma krásného malého prďolu. Pravda, čekala na něj 2 roky, ale nakonec přišel bez pomoci lékařů.

 
quinny
Neúnavná pisatelka 16321 příspěvků 2 inzeráty 16.11.14 05:40

:srdce: :hug: krasne napsano. Resime v zivote prkotiny a podstatne nam unika. Diky za denicek.
A hodne zdravi cele tve rodince :srdce: :hug: :kytka:

 
Jedni
Nováček 1 příspěvek 16.11.14 07:48
Jsi bojovnice

Anys29 preji tve cele rodine at to vse zvladnete. Zivot se kolikrat zamota, tak silene a my jej muzem jen prijmout pokud hraje roli rodina. Taky ji beru na pevnim miste i kdyby trakare padaly. Drzim vam palce.

 
Anonymní  16.11.14 08:43

Já mám RS pro změnu od 15 let a v 31 jsem si také pořídila dítko. Bude jen jedno, víc už nezvládnu. Když se chce, všechno jde :-) I to dítko po 16 letech RS. Mě říkali, že pro holky s RS se IVF nedoporučuje, je to moc velký zásah do organismu. Těhotná s RS je považována za normální pacientku, nejsou třeba žádné další vyšetření, ani speciální zacházení. Ale bylo super mít v těhotenství jen ty těhu obtíže, RS se na čas zlepšila. :)

 
čertík Bertík2013
Povídálka 18 příspěvků 16.11.14 09:29

Hodně sil! :hug:

 
Anonymní  16.11.14 09:32

Nemám RS, ale mám nález na MR, plus mám pozitivní autoprotilátky na další chuťovky. Přišli na to mezi prvním a druhým těhotenstvím. Do druhého jsem mohla jít, jen jsem počítala s tím, že se může kdykoliv, cokoliv rozjet. To se naštěstí nestalo, jen mám zdravotní problémy, které s tím mohou souviset. Děti mám po IVF. Prošla jsem 3 cykly, třetí nevyšel.

Začátek určitě bude těžký, ale myslím, že časem bude lépe. Přeji Ti hodně sil.

 
Babišovka  16.11.14 11:09

Příroda podle mě ví komu a kdy se podaří počíst miminko… držím ti palce, až budeš ok tak se to určitě povede… :kytka:

 
mary77
Závislačka 3190 příspěvků 16.11.14 11:17

Anys, napsala jsi to krásně :potlesk: jsi u nás ve skupině, moc jsme Ti držely a držíme palce :hug: nejdůležitější je, abys byla v pořádku pro svou malou a pro rodinu a to ostatní…snad…ur­čitě…přijde samo :hug: drž se a opatruj se, myslíme na Tebe :hug:

 
kejmii
Ukecaná baba ;) 1326 příspěvků 1 inzerát 16.11.14 11:36
:hug: :)
 
ChochaR
Zasloužilá kecalka 695 příspěvků 16.11.14 11:54

Krásný deníček!!Moc ti držím pěsti, jsi bojovnice a rveš se za svůj osud, za to ti patří můj obrovský obdiv! :hug:
Tak jak jsi psala…z celého srdce tobě a tvým blízkým přeju zdraví, to ostatní přijde samo. ;)

 
Baterinka
Kecalka 434 příspěvků 16.11.14 12:07

Anys je to krasne napsane, normalne mam slzy v ocich :) preji ti, jak asi tusis, hodne zdravi, myslim ze miminko prijde az bude jeho cas. Drz se! :kytka: :hug:

 
LKK
Ukecaná baba ;) 1756 příspěvků 16.11.14 14:57

Moooc krásný deníček Anys :hug: :hug: :srdce:
Věřím, že rok 2015 předčí tento a bude jenom lépe

 
honeyjenny
Zasloužilá kecalka 563 příspěvků 16.11.14 16:35

Držím palce, ať je líp. Tchán má RS už skoro 30 let a sice je rok na invalidním důchodě, ale jinak pořád fit. Takže neztrácej naději :hug:

 
Nobod
Kecalka 259 příspěvků 16.11.14 17:46

Držím pěstí :hug: Když je vám nejhůř, podívejte se čelem k slunci a všechny stíny padnou za vás. Věřím, že se mimčo povede :kytka:

 
Anys29
Ukecaná baba ;) 1386 příspěvků 16.11.14 18:13

Moc vám všem děkuji za vaše krásné, pozitivní reakce a za podporu :kytka: Všude čtu, že tahle nemoc je hodně o psychice a je důležité se tomu nepoddávat. Babičku jsme už poslali domů a i když jsem strááášně unavená, snažím se fungovat normálně a doufám, že brzo budu mít zpátky svůj „starý“ život a dostaneme se do normálu.
@Baterinka @mary77 @kejmii @LKK Holky držím palce, ať jste všechny 2v1 :-) (možná, že už jste, nějak to nestačím sledovat).

 
Anys29
Ukecaná baba ;) 1386 příspěvků 16.11.14 18:14

@Nobod To je strašně hezky napsané, děkuji.

 
Liz
Ukecaná baba ;) 1825 příspěvků 16.11.14 19:33

Krásně napsané a tak pravdivé. Také jsem se dostala do situace, kdy jsem si uvědomila jaké to řeším malicherneosti. Teď už jsem se zase načapala, že opět sklouzávám k dáváním velkého významu věcem, které za to nestojí, ale snažím se držet. Moc Ti držím palce :kytka:

 
Martrich
Extra třída :D 11910 příspěvků 16.11.14 21:12

Hodně silný příběh, zdraví je alfa omega našeho života. Držím palce, ať nemoc překonáš a máš brzy vytoužené miminko :hug: :hug: :hug:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24107 příspěvků 17.11.14 04:09

Moc krasne napsane, clovek si uvedomi, ze zdravi je to nejcenejsi :hug: :hug: :hug: :hug:
Jsi velika bojovnice a mam rada takto pozitivni lidicky :hug: :hug: :hug: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:
Vam vsem preji ve vasi rodine brzske uzdraveni a same radosti :kytka: :kytka: :kytka:

 
Anys29
Ukecaná baba ;) 1386 příspěvků 17.11.14 14:27

Děkuji dámy :hug:

 
Duckula
Generální žvanilka 21162 příspěvků 17.11.14 23:48

Přeju hodně štěstí :hug: :hug:

 
alena36
Ukecaná baba ;) 1112 příspěvků 1 inzerát 18.11.14 20:59

Ani nevíš, jak moc ti rozumím - brácha leží v Motole a čeká ho operace nádoru na mozku…ještě před měsícem a půl byl na kolech…a teď…

 
Anys29
Ukecaná baba ;) 1386 příspěvků 19.11.14 06:55

@alena36 Ach bože, to je strašný, držím bráchovi palce, ať se z toho dostane. A vám pevné nervy. Člověk musí věřit, že bude líp.

 
alena36
Ukecaná baba ;) 1112 příspěvků 1 inzerát 19.11.14 09:56

@Anys29 MUSÍ BÝT LÍP, naštěstí je to operovatelné…to je velké plus a brácha je nezmar, hned tak se nevzdává :) prostě jestli to někdo zvládne, tak on

 
fialka09
Zasloužilá kecalka 572 příspěvků 19.11.14 17:50

Držím pěsti, ať bojuješ pořád s takovým úžasným nasazením jako teď :kytka: Je dobře, že myslíš na sebe a nepoddáváš se tomu. A obdivuju i tvojí rodinu a přátele, ne každý se s tím umí poprat. Posílám hodně sil :hug:

 
Anys29
Ukecaná baba ;) 1386 příspěvků 19.11.14 19:06

@Duckula @fialka09 Děkuju :-) Někdy je to těžké a přepadne mě splín. No dobře, docela často :-) Ale je nutný žít život dál, i když není takový, jaký si ho člověk představuje.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček