Honzík je na světě

slunicko83  Vydáno: 09.04.12

Měsíce jsem četla deníčky o porodech a říkala si, jaké to bude, až sem budu psát svůj deníček já. No a je to tady, všechno uteklo tak rychle. Konečně jsem se dočkala a můžu to všechno hodit na papír, než zapomenu detaily.

už mě popisujou.-)

a tady už jsem doma ve své postýlce:-)
1 komentář

Jak začít? Možná, jak jsem otěhotněla :-) Vloni jsem dostala zánět ledvin, poležela si týden v Motole, no a po návratu jsme se na sebe s přítelem tak těšili, že z toho byly // na testu po 14 dnech :-)) Miminko jsme plánovali, antikoncepci už jsem nebrala a poctivě se každý den ládovala kyselinou listovou. Celé těhotenství bylo bez problémů, akorát ty první tři měsíce trochu nevolnosti, ale ani jsem nezvracela, takže paráda. Dokonce jsme na konci 3. měsíce v těch největších vedrech vyrazili do Říma, a tam mi paradoxně všechny nevolnosti zmizely :-) Akorát kila šla nahoru závratnou rychlostí, z původních 64kg jsem rodila 96kilová, a to nemůžu říct, že bych se nějak cpala, spíš tomu napomohla absence cvičení :-)

Termín jsem měla 15. 3. a jak se blížil, začaly trochu otoky, hlavně na prstech u nohou a na rukou, prstýnky opravdu nehrozily :-)) No na termín se nedělo nic, ani den po něm, ani dva. Neustálé chození na monitory, obden, maliník, masáž bradavek, horká vana 2× denně. Prckovi se od mámy prostě nechtělo. Nijak jsem se nenervovala, ale říkala jsem si, že už by to teda opravdu mohlo přijít, protože jsem byla oteklá a nafouklá jako balon :-) No 23. 3. jsem byla opět na vyšetření, doktor udělal dalšího Hamiltona a řekl, že je to tedy lepší než minule a že když do neděle neporodím, tak v pondělí 26. 3. ráno nástup na indukci.

O víkendu jsme s přítelem vygruntovali komplet celý byt, okna, já jsem vytírala na všech čtyřech, prala, žehlila, ale nic. Tak jsem se prostě smířila s tím, že to bude v pondělí, maximálně v úterý, a byla nakonec i ráda, že alespoň vím, že už to bude za mnou a malý bude s námi :-) V pondělí ráno se nám díky dopravní zácpě podařilo přijet asi o půl hodiny později, ale u Apolináře byl docela zmatek, asi klasika při pondělku, takže si toho ani nikdo nevšiml. Rodiček moc nebylo, ale doktory a mediky se to tam všude jenom hemžilo. Tak jsem nechala přítele na chodbě a šla na monitor, po dvaceti minutách mi nějaká mladá PA povídá, ať se převléknu do košile a do županu a že půjdeme na přípravu. Teď si zpětně říkám, proč jsem jí něco neřekla, vždyť je to nesmysl dávat klystýr, když nemáte kontrakce, no jak říkám, byl tam zmatek a mě to nějak nedošlo, tak jsem dělala, co se mi řeklo :-)

Když už jsem se chystala si lehnout, vtrhla tam starší PA a tu mladou PA seřvala, co to jako dělá, že ještě nemám kontrakce a že jdu teprve na indukci a že tam nemám co dělat :-) No sranda, tak se mi ta mladá PA omlouvala :-) No neměla jsem kontrakce, vůbec nic se nedělo, takže jsem byla tak nějak v klidu. Pak mi řekli, že půjdu na pokoj na oddělení rizikového těhotenství, ne snad že bych byla riziková, ale mají tam teď místo a na sále je všude plno. No řeknu vám, zaplaťpánbůh za to, pokojíček nádherný, závěsy, televize, krásná koupelna se záchodem a mohl tam se mnou být celou dobu přítel. Tak jsem se tam přesunula, doktorka mi zavedla gel a čekalo se na kontrakce. To bylo asi 9 ráno.

Kontrakce se dostavily kolem poledne jako silnější menstruace, takže to šlo, dokonce jsem ještě snědla nějaké jídlo, tak mi sestra povídá, že to ještě nic není, když mám chuť jíst :-)) No kolem druhé hodiny už mi do smíchu nebylo, na polohovací posteli jsem se kroutila a pomalu si začala uvědomovat, že se teda už asi něco děje :-)) Šla jsem vedle na vyšetřovnu za dr., aby mě opět vyšetřila a bláhově jsem si myslela, že mi třeba řekne: super, jste otevřená na 3 prsty, můžete na přípravu. No nic, další Hamilton a poslala mě opět na pokoj. Asi za dvě hodiny opět monitor, to už tam kontrakce pěkně lítaly, já jsem se kroutila jak žížala a vydávala prapodivné zvuky.

Přítel byl celou dobu se mnou, hladil mě po zádech a moc mi pomáhal, občas jsem se za něj i zavěsila vestoje, to mi taky moc pomáhalo, protože bolest vystřelovala do beder. No pak asi v sedm večer opět na kozu a dr. konečně povídá, že jsem při kontrakci na 3 prsty a můžeme na přípravu. Hurá, konečně se něco děje, tak jsem přešla z krásného pokojíčku na přípravnu zpět na sál 1, přítel musel počkat na chodbě. Pak klystýr a pak jsem se hodinu houpala ve sprše na míči, holky paráda, ta horká sprcha to byla na ty bedra lázeň:-)) Bývala bych tam už zůstala, ale najednou přilítla nějaká uklízečka a povídá: jééé, rychle vypněte vodu, tady je potopa :-) No tak jsem vypnula sprchu a vidím, že jsem fakt lehce vytopila koupelnu, tak jsem se začala omlouvat a ona povídá, že se to stává často, tak jsem vylezla a nelámala si s tím hlavu :-)) Ale bylo to vtipný :-)

Pak PA povídá, že jdeme na porodní box, tak jsem byla natěšená, že se konečně bude něco dít :-) Mezitím šla i pro přítele na chodbu, a ten byl během dvou minut u mě. Pak přišla dr., píchla mi vodu a dávala malýmu nějakou sondu na hlavičku, to se jí povedlo asi až na druhý pokus. No já už bolestí kňourala jako kotě. Nevýhoda indukce je, že vám kontrakce nastoupí hned asi po půl minutě, takže člověk nemá ani čas ani sílu se nějak připravit, nadechnout, odpočinout si. No a pak přišel doktor a celá situace se obrátila vzhůru nohama, protože do mě sáhl a povídá: tohle že je na 3 prsty jo? A s ironickým výrazem se podíval na ostatní PA a doktorku, které přihlížely. Ty koukaly, jako když jim nadloube a postupně do mě začali všichni sahat. Doktor povídá, že nerodím, že na sále nemám vlastně co dělat, že jsem sotva na 2 prsty. No co vám budu povídat, byla jsem fakt hodně překvapená, protože bolesti byly už opravdu velké a při představě, že mi do porodu zbývá ještě 8 prstů se mi dělalo mdlo. Tak povídám doktorovi co se teda děje, on kouká na monitor a říká: no, neotevíráte se moc, buď vám dám oxytocin, který vám zesílí kontrakce, abyste se víc otevírala, ale taky se to tím může úplně zastavit, nebo sekce a osobně bych to nejradši ukončil sekcí, protože ty ozvy se mi nelíbí, máte 10 minut na rozmyšlení, dejte mi vědět. A odešel. To bylo něco před devátou večer.

Koukala jsem jak puk a otočila se na přítele, co budeme dělat. Říkám mu, že jestli mi něco zvýší kontrakce, tak to nevydržím a že jestli má malý špatné ozvy, tak půjdu do císaře, i když jsem ho nechtěla a myslela si, že budu rodit normálně. V další kontrakci jsem řekla příteli, ať mu jde říct, a pak už to jelo. Přesunula jsem se na sál, přítel zůstal na boxu, původně chtěl být u porodu, ale u císaře prý být nemusí a já jsem to chápala a respektovala. Na sále jsem se rozklepala, asi jak jsem byla nervózní a věděla, že už za chvíli bude malej na světě. No asi 15 minut mě připravovali, dali epidural. Celou dobu na mě mluvila doktorka, která byla u mojí hlavy, pak přišel doktor a vtipkoval, snažil se navodit dobrou atmosféru, všichni byli fakt skvělí :-) No a ve čtvrt na deset mi doktorka povídá: teď uvidíme jestli je vlasatý, a je vlasatý :-) Teď se maminko koukejte tady vlevo.

A pak jsem se rozbrečela, ucítila jsem horko mezi nohama, přesně vím, kdy ho vyndali, ten pocit se nedá popsat, asi za 2 vteřiny začal brečet a pak mi ho ukázali, uzlíčka našeho, celého od krve, nejkrásnější miminko :-) Řekla jsem mu s brekem ahoj, a pak ho odnesli na zvážení atd., a tam už si ho choval přítel. Mezitím, co mě šili, tak mi ho přinesli asi na 5 minut k hlavě, tak jsme se jen tak poňufali, měl zavřená očička, jak tam svítilo ostré světlo. No pak mě odvezli na JIP a druhý den, když mě převezli na šestinedělí, tak už jsme byli spolu :-) Honzík vážil 3,6 kg, měřil 49 cm a narodil se ve 21:16, 11 dní po termínu.

Tímto bych chtěla poděkovat všem doktorům od Apolináře, vzhledem k tomu, že jsem ve zprávě měla akutní císař, byli všichni klidní, nikdo mě nestresoval, všechno probíhalo hladce, byla jsem neustále informovaná o tom, co se děje a co se dít bude, za to jsem jim moc vděčná :-)

Také moc děkuji všem PA a dětským sestrám z oddělení šestinedělí, nevím, jestli jsem měla to štěstí, ale opravdu byly všechny moc hodné a milé, dokonce i uklízečky :-)

Speciální děkuji patří mému příteli, bez kterého bych to nezvládala tak, jak jsem to zvládala. Uklidňovalo mě, že je se mnou, hladil mě při kontrakcích, zbytečně nemluvil a byl mi oporou tím, že byl u mě. Děkuju ti zlatíčko moje a jsem hrdá na to, že mám syna právě s tebou, tak skvělým chlapem.

No a nakonec děkuji vám všem, že jste tenhle superdlouhý deníček dočetli až do konce. Vzkaz vystrašeným prvorodičkám: nebojte se, ti uzlíčci stojí za všechnu bolest světa, a ta za krátko pomine. Nejdůležitější je být v pohodě, myslet na to, že když budete v pohodě vy, bude i miminko, tohle mě moc pomáhalo :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 09.04.12 08:39

Gratuluju k miminku :kytka: A teda upřímně - je mi moc líto, jakým způsobem s tebou u Apolináře zacházeli a že ti vzali šanci porodit vaginálně. Jsem přesvědčená že bez indukce a bez jejich netrpělivého přístupu to tak být nemuselo. Přeju lepší případný příští porod.

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 09.04.12 09:39

Ahoj a taky moc gratuluji k miminku. No ale bohuzel se take priklanim k predeslemu nazoru. Ja take rodila indukci, 9 dnu po terminu v Kralovskych Vinohradech, na sale jsem byla 13,5 hodiny a dlooouho jsme se neotevirala, no asi 7 hodin nic a pak to slo raz na raz. Jestli te do toho cisare nedokopali moc rychle. Ale na druhou stranu nejsem odbornik, a doktorum verim. Tak hlavne ze maly je v poradku :kytka: :kytka:

 
karkulenka
Zasloužilá kecalka 779 příspěvků 09.04.12 19:41

Moc krásný deníček :) Gratuluju k miminku :kytka: :kytka: a vůůůbec nic si z císaře nedělej… Hlavní je, že je všechno v pořádku :hug: :hug: sama jsem zdravotní sestra snad za pár dní rodící :) a pokud se někomu nezdály ozvy miminečka, tak ses rozhodla jak nejlépe jsi mohla… Někdy není čas si hrát na hrdinství… Takže já bych se rozhodla úúúplně stejně. Podle mě je úplně jedno jak se miminko narodí, hlavně že se narodí a že maminka i miminko jsou v pořádku. :dance: :dance: :dance: :dance: :mavam: :mavam:

 
slunicko83
Ukecaná baba ;) 1014 příspěvků 09.04.12 20:14

děkuju moc všem :) No je pravda, že v takové chvíli není opravdu na hrdinství čas a člověk se vždycky přiklání k názoru doktora a nepolemizuje v takové situaci :) :) Nelituju toho i když jsem původně nechtěla rodit císařem, ale prostě to tak asi mělo být :) :) Jediné co mi na tom vadí, je ta delší rekonvalescence a že budu muset počkat se cvičením déle než jsem plánovala :) :) Ale důležité je, že náš Honzík je zdravý a vše je ok :srdce: :srdce:

 
karkulenka
Zasloužilá kecalka 779 příspěvků 09.04.12 20:26

Jak říkáš, hlavně že je malej Honzík ok :) :srdce: :srdce: a na cvičení bude spousta času… neboj, kila určitě pujdou dolu… musi :palec: :palec: zase se urcite dostanes do formy :palec: :palec: jen to chce trochu casu :) drzim pesticky, at to pekne jde a hlavne at jste zdravoucci :) :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Scheuerka  10.04.12 02:29

Nadhera! Jsem si to dneska cetla u obeda v resturaci a musela jsem v pulce prestat, pac se mi chtelo brecet :lol: :lol: Tak jsem si to docetla pozdeji doma :) Moc vam gratuluju. Jsem rada, ze jste oba zdravy a ze jste vsichni happy! Urcite posilej prubezne fotky! :potlesk: :potlesk:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček