Hra osudu

Pegs  Vydáno: 19.06.14

Omlouvám se, ale potřebuji se někde podělit o svoje zkušenosti a pocity. Možná se někomu bude zdát špatně napsané, možná moc dlouhé, nikoho nenutím si to číst, ale snad se mi uleví, když to ze sebe všechno dostanu.

náš chlapeček
2 komentáře

V únoru 2013 jsem zjistila, že jsem těhotná. Byl to šok, to vám povím. Ve třiadvaceti letech jsem zatím na děti opravdu nemyslela, navíc se to stalo i přes užívání antikoncepce, takže o to větší překvapení. Poznala jsem to také jenom díky vynechané menstruaci, vždy jsem ji měla jako hodinky a teď nic. Navíc jsem neměla ani ranní nevolnosti, ani nic podobného, pouze citlivá prsa.

Postupem času jsem se s tou myšlenkou začala smiřovat a najednou jsem zjistila, že se na to miminko i začínám těšit. Jenže netrvalo dlouho a vyskytl se problém, na UZ byla slabá akce srdíčka, tak mi doktor nechal ještě dva týdny do dalšího UZ a pak se uvidí.

Ty dva týdny byly hrozné. Jak nejsem věřící, tak jsem se chvílemi i modlila, aby bylo vše v pořádku. Vždyť jsem přeci zdravá, tak proč bych nemohla mít normální těhotenství, každá můra v okolí už má několik dětí, tak proč bych taky nemohla mít jedno???

No bohužel na UZ srdeční akce zmizela úplně, tak mi doktor dal číslo do nemocnice a objednala jsem se do Orlickoústecké nemocnice na revizi.

Je pravda, že na mě byli hodní, ale stejně jsem se cítila strašně, jako kdybych se toho miminka zbavovala, i když jsem za to vlastně nemohla. Verdikt byl zamlklé těhotenství, ukončené revizí v 10. týdnu.

Až časem jsem zjistila, že to mohlo být také způsobené mou poruchou štítné žlázy - prý je tam vyšší riziko potratů, ale můj doktor mi nic takového neřekl, přestože znal můj zdravotní stav.

Chvilku mi trvalo, než jsem se s tím srovnala, ale hodně pomáhalo i to, že krom nejbližších o tom nikdo nevěděl, takže jsem se nemusela bát reakcí jiných lidí. Snažila jsem se přes to přenést a docela se mi to i dařilo.

Netrvalo dlouho a v prosinci 2013 jsem zjistila, že jsem opět těhotná, to už jsem opravdu byla šťastná. Jen mě sužovaly trošku obavy z předchozí zkušenosti, tak jsem si to nechávala pro sebe do 8.týdne, kdy mi doktor řekl, že je vše v pořádku. Teprve potom jsem to řekla příteli.

Ve 13. týdnu mě doprovodil na screening, kde jsme oba dychtivě sledovali naše miminko. Potom, co mě doktor ujistil, že screening je naprosto v pořádku a moc se mu líbí, co tam vidí, už ze mě veškeré obavy odpadly a já se opravdu začala těšit na miminko.

Pustili jsme to do světa, oznámili všem členům rodiny, já to oznámila v práci, jelikož pracuji ve výrobě na třech směnách, tak neexistovalo, abych nadále směnovala a začala jsem docházet jenom na ranní směny.

S přítelem jsme nakupovali postupně výbavičku, měli jsme vybraná jména a těšili jsme se na to, jakým směrem se bude náš život ubírat, až příjde miminko. Navíc jsme zjistili s kolegyní z práce, že jsme těhulky obě dvě a vycházely nám porody skoro stejně - já měla termín 8.8. 2014 a ona 16.8. 2014. Takže naši chlapi plánovali, jak budou spolu zapíjet narození dětí, a my zase, jak spolu budeme chodit vozit.

Vše bylo ideální, od začátku mě netrápily žádné nevolnosti, kromě přecitlivělosti prsou a občasného tlaku v podbříšku mi nic nebylo. A kdyby mi pomalu nerostlo bříško, tak ani nevím, že jsem těhotná.

Problém nastal až ve 20. týdnu, kdy jsem šla na UZ. Když jsem viděla výraz svého doktora při pohledu na ultrazvuk, tak mi bylo jasné, že je zle. Nejdříve mi nechtěl nic moc říct, blekotal něco, že bude potřeba pro jistotu udělat podrobnější vyšetření, a proto by bylo vhodné, abych jela do Hradce nebo do Pardubic do nemocnice, kde mají lepší ultrazvuky. Nechce mě děsit, ale bohužel mám abnormálně málo plodové vody a jemu se to nelíbí.

V tu chvíli jsem začala brečet a nedokázala jsem přestat na nic jiného, než že je zle… Nevěděla jsem, co přesně to znamená, jenom jsem pochopila, že je riziko nějaké vady a hned po příchodu domů jsem začala obvolávat nemocnice. V Hradci by mě vzali až za týden a v Pardubicích jsem uprosila paní, aby mě vzali hned druhý den.

Byla jsem zoufalá. Šla jsem k mamce, kde jsem se jí mezi vzlyky snažila vysvětlit, co se děje, i když jsem sama přesně nechápala, co to znamená. Mamka řekla, že tam zítra pojede se mnou a uvidíme, co se bude dít. Snažila se mě co nejvíc uklidňovat a povzbuzovat, že určitě o nic nejde a doktor chce mít jenom jistotu a proto to vyšetření.

Celou noc jsem probrečela a ráno jsme se vydali do Pardubic. Po příjezdu mi doktorka sdělila, že se moc omlouvá, ale bohužel musí zaskakovat u operací a že na mě teď hned nemá čas, ale hned po operacích se na mě podívá a mezitím že mi udělají nějaké jiné vyšetření.

Nejdříve mě poslali na ultrazvuk, kde mi mladá doktorka asi hned po škole řekla, že opravdu mám málo plodové vody, což by mohl být problém, ale taky by nemusel být, že víc mi řekne doktorka, která operuje. Posléze mě poslali na odběry krve a poté na stěrové vyšetření, kde se mělo zjistit, jestli se mi plodovka ztrácí přirozenou cestou a jestli náhodou nemám nějakou infekci nebo zánět, což by byl také problém. Krev i vše ostaní dopadlo skvěle, tak jsem se trošku uklidinila a trpělivě čekala na doktorku. Dočkala jsem se po obědě, kdy se vrátila z operací a hned si mě vzala na vyšetření.

Jenže jen co se podívala na ultrazvuk, tak jsem podle jejího výrazu poznala, že je to zlé. Vysvětlila mi, že bohužel mám nedostatek plodovky, a to z toho důvodu, že miminko má jenom jednu ledvinu, nadledvinky jsme měli obě, ale pravá ledvina chyběla úplně.

V tu chvíli jsem myslela, že je to špatný vtip. Jak se může ztratit jedna ledvina??? Bohužel by prý miminko nebylo schopné se dál vyvíjet, protože by nemělo prostor, dítě se vyživuje a roste v plodové vodě, ale díky jejímu nedostatku by se časem mohly vyvinout i jiné vady končetin a nebo by přestalo žít ve mně.

Na rovinu mi řekla, že se musí těhotenství ukončit, jelikož toto je vada neslučitelná se životem. Moc se divila výsledkům screeningu, které jsem jí ukázala, jelikož není možné, aby doktor přehlídl nepřítomnost ledviny - tato vada je viditelná v rozmezí 9-13. týdne, takže doktor to musel vidět.

Objednali mě na vyšetření na genetiku, kam jsem se měla druhý den dostavit a ihned po genetice nastoupit ještě téhož dne do nemocnice na příjem a vyvolání porodu.

Byl to pro mě neskutečný šok. Vůbec jsem nedokázala pochopit, co se to děje a co to znamená. Doma jsem nemohla ani jíst, ani spát. Hned ráno jsme s přítelem jeli na genetiku, kde nám oběma vzali krev, vysvětlili nám, co vše budou z krve zjišťovat. Museli jsme udat rodinnou anamnézu, nemoci apod. Opět mi vysvětlili, co to znamená a že se těhotenství musí ukončit. Celou dobu jsem si připadala mimo, jako by se to nedělo mě, ale jako bych koukala na to, jak se to děje někomu cizímu.

O výsledky jsme si měli zavolat cca za tři týdny. A jeli jsme do nemocnice.

Tam mi udělali příjem a hned mě hnali na ultrazvuk, kde mi doktorka z předešlého udělala odběr choriových plodů, který spočívá v zavedení kanyly přes podbříšek až do dělohy a zárověň se při tom usmrtí i miminko. Díkybohu se jí povedlo na poprvé a já hned po vyjmutí jehly začala cítit, jak mi tuhne břicho a naopak jsem přestala cítit veškeré pohyby miminka.

Potom mě sestra odvedla na pokoj, kde se odehrával zbytek. Jsem moc ráda, že s ohledem na moji situaci mi udělili samostatný pokoj. Nedokáži si představit, že bych to drama měla předvádět ještě někomu dalšímu.

Po příchodu na pokoj se mnou začala lomcovat nevolnost. Jen co jsem lehla na postel, tak jsem letěla na záchod a začala zvracet. Jelikož jsem toho v předešlých dnech moc nesnědla, tak ani nebylo moc co zvrácet. Jenomže tím to nekončilo, najednou se mi udělalo strašně zle, horko mi bylo, motáky jsem měla a šlo to ze mě spodem i vrchem. První dvě hodiny jsem strávila na záchodě.

Bylo mi tak zle, že jsem se nemohla hnout ze záchoda a dokonce jsem si musela i přistavět koš před sebe, jelikož to ze mě šlo snad všemi otvory. Přicházeli doktoři ptát se na alergie, léky atd. Musela jsem podepisovat všelijaké souhlasy, co se týkalo příjmu do nemocnice apod. a vše jsem to absolvovala na záchodové míse. Opravdu na úrovni, ale popravdě mi to bylo úplně jedno. Prý takhle někdo hold reaguje.

Po dvou hodinách kdy ze mě už nemělo co jít, jsem se odpotácela na postel a čekala, co se bude dít dál. Pořád mi dávali nějaké injekce a prášky, až mě po poledni vzali na vyšetřovnu, kde do mě chtěli strčit jakésy trubičky, které mají napomoci otevření děložního hrdla. Normálně se zavádějí čtyři, u mě se nepodařilo více než jednu. Bolest byla strašná, připadalo mi, že mě trhají na kusy a víc prostě nešlo.

Odvezli mě zpět na pokoj, kde jsem opět začala zvracet, ale to už jsem nebyla schopná dojít ani na záchod a dostala jsem nádobku k posteli. Po obědě mi přišla paní zavést epidural proti bolestem a chvílu po ní mi další sestřička napíchla kapačku s nějakým roztokem na vyvolání porodu. Co jsem tak pochopila, tak nikdo nepočítal s tím, že bych měla v dohledné době rodit - prý to je u každého individuální, někomu to trvá dva dny, někomu tři, někomu den.

Při představě několikadenního čekání mi bylo ještě hůř. Ale i přes epidural jsem cítila šílené bolesti v břiše, jako by mi tisíce nožů řežalo od nohou až po prsa. Nemohla jsem pít ani jíst, byla jsem oslabená a psychicky totálně na dně. Vědomí, že na svět místo živého miminka přivedu mrtvého, nevyvinutého tvorečka mě ničila, až jsem si chvílemi přála usnout a už se nevzbudit.

Kolem osmé večer začaly být bolesti opravdu nesnesitelné. Sestra mě chodila kontrolovat, ale bohužel mi nemohla nijak pomoci. Kolem deváté jsem zjistila, že jsem začala krvácet. Přišla se na mě podívat doktorka a zjistila, že se začínám otevírat a k jejímu údivu asi budeme rodit.

Naběhla asistentka a začala mi vysvětlovat, jak mám dýchat a kdy mám tlačit. Já cítila jenom nesnesitelnou bolest, neustále vystupňovanou na maximum, žádné stahy, jak se říká. Bylo to něco, co jsem si nikdy nedokázala představit.

Asistentka mi říkala, kdy mám tlačit, a sama mi pomáhala, co to šlo. Neustále mi mačkala břicho a povzbuzovala mě, ale nakonec do mě musela strčit ruce a sama mi pomoci miminko vytáhnout. Když jsem citila, jak ze mě ten drobeček klouže ven, jako by mi to rvalo i kus srdce. Nenásledoval žádný křik, nic… jenom tělíčko odnesli a zůstala prázdnota.

Přišel zřízenec, odvezl mě na sál, kde mi museli udělat revizi, jelikož placenta zůstala uvnitř a nevyloučila se při porodu.

Pár minut po půlnoci bylo po všem. Probrala jsem se na pokoji, kde mě převlékli, napíchli mi nějaké další roztoky proti zánětu a na zavodnění, dostala jsem pilulku proti laktaci a celou noc jsem zírala do stropu, brečela a přemýšlela nad tím, co jsem komu udělala??? Nedokázala jsem spát, a to jsem byla naprosto vyčerpaná, ale spát mi nešlo, pořád jsem jenom brečela a brečela.

Vždy mi každý tvrdit, že je porod nejkrásnější věc na světě a i přes veškerou tu bolest se vyplatí, ale s tím bohužel souhlasit nemohu. Tento porod pro mě byl zatím ta nejbolestivější věc za celý můj život a nemyslím to v tom smyslu fyzické bolesti, ale té psychické. Nikdy bych to nikomu nepřála zažít a sama bych chtěla zapomenout.

Když přeskočím pár následujících dní, kdy jsem si musela stahovat prsa obinadly, brala různé prášky a antibiotika. Tak jsem byla po pěti dnech propuštěna z nemocnice a mohla se vrátit domů. Domů, kde vše bylo připraveno na příchod miminka, které nikdy nepřijde. Náš malý chlapeček nikdy neměl šanci se nadechnout a zakřičet si.

První dny doma pro mě byly těžké, odmítala jsem vycházet ven mezi lidi. Děsila jsem toho potkávat známé, kteří o tom, co nás potkalo, nevěděli a také potkávat ty, kteří to věděli. Při pohledu na těhotné ženy jsem brečela a brečela. Každý den po ulehnutí do postele jsem brečela a brečela.

A teď??? Teď to budou tři měsíce a brečím pořád, to se asi nezmění. Nikdy nezapomenu a nikdy asi nedokáži pochopit PROČ???

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31294 příspěvků 19.06.14 00:10

Drž se :hug:

 
Banshee
Kecalka 478 příspěvků 19.06.14 00:11

Z celého srdce ti přeju, ať si jednou pochováš uzlíček :srdce: Čas vše nezahojí, ale trochu otupí hrany.

 
Olivyia
Kecalka 220 příspěvků 19.06.14 00:47

:,( To je strašný. To je opravdu jak zlý sen. A přišlo se na nějakou příčinu, proč se to stalo? Hlavně přeji hodně síly jít dál :hug:

 
Pegs
Kecalka 122 příspěvků 19.06.14 05:22

Do teď mi nikdo nedokázal říct proč. Podle genetiky jsme s přítelem mladí a zdraví a nebyl důvod pro vývoj vady… jen u mě našli trombofilní mutaci ale ta s tímto neměla nic společného. Buď to byla náhoda, nebo to mohly způsobit nějaké vnější vlivy na počátku těhotenství, virózy atd… to už se nikdy nedozvíme a o to je to horší, člověk prostě neví co bylo špatně…

 
barca0140
Závislačka 2896 příspěvků 19.06.14 06:20

Stalo se mi neco podobneho v 16tt..Dorazila jsem na kontrolu, citila se skvele a uvnitr me cekal verdikt, ze nemam zadnou plodovku.Pak sem sla na UZ do nemocnice, kde mluvili neco o vyzive ledvin a ledvinach. Nicmene jsem odchazela s papiry na ukonceni o 2 dny pozdeji :( Pote jsem co mesic volala do nemocnice kvuli vysledkum z histologie, ale po 3m cekani mi oznamili, ze zapomneli odebrat vzorky. Takze uz se nedovime proc.Co me ted ale drzi nad vodou, je nas 7m chlapecek..Boli to, ale musis verit, ze na vas to zlaticko ceka..

 
Mariana 22
Stálice 86 příspěvků 19.06.14 07:55

Je mi to moc líto tohle asi nikdy nepochopím pročse to děje!!přeju ti hodně štěstí a hlavně ať se dočkáš zdravého děťátka! :kytka:

 
swiftily
Ukecaná baba ;) 1592 příspěvků 19.06.14 07:55

Drž se holka.. :) :hug: vím jaké to je první syn taky neměl téměř žádnou plodovku ale zvládl to díky bohu a je zdráv ale druhé těhu jsem též ukončovala ve 20tt pro Downův syndrom. Mě nechali trápit se 3 dny miminku se ven nechtělo pak se už „naštvali“ a šla jsem na sál i s miminkem v bříšku. Uspali mě a probudila jsem se na pokoji už bez Anetky.. Je to těžké ale bolest časem pomaloučku bude ustupovat.. A brzo se určitě povede jiné miminko zdravé. Já otěhotněla po první MS po revizi a nyní jsem 31tt :) a vše je v pořádku

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2319 příspěvků 19.06.14 08:00

Opravdu hrozné. Sama si to ani neumím představit. Je mi z tvého deníčku tak těžko, smutno…že se něco takového maminkám děje. Přeji ti hodně síly a moc držím palce, ať se vám brzy narodí zdravé miminko, které vám bude dělat radost.. :srdce:

 
Elena Z.
Povídálka 36 příspěvků 19.06.14 08:04

Taky jsem si tohle prožila, vím přesně, jak se cítíš. Jen s tím rozdílem, že jsem mrtvé miminko porodila ve 32. týdnu. Jinak vše probíhalo přesně jak popisuješ v deníčku. Ale bude zase dobře. Já jsem přesně po roce a jednom dni zjistila, že jsem znova těhotná :) Nedá se na to zapomenout a bude to v tobě, ale zase přijdou chvilky, kdy budeš šťasná a nebude to tolik bolet, věři mi :hug:

 
Lychee13
Ukecaná baba ;) 2360 příspěvků 19.06.14 08:05

Držím pěsti, at máš brzo zdravé miminko :kytka: Drž se :hug:

 
svycarka
Kelišová 6339 příspěvků 19.06.14 08:07

:,( :,( :hug: :hug: :hug: Moc preju at cas, pratele, rodina a vse kolem tebe zmirni tu nesmirnouu bolest.Drz se :hug: :hug:

 
Jitka79
Závislačka 3204 příspěvků 19.06.14 08:18

Smutný deníček…také jsem o mimi přišla v 11.tt - zamlklé těhotenství. Další těhu bylo bez problému, ale po narození se u dcerky zjistila srdeční vada, kterou taky na UZT nezjistili. Někdy si osud opravdu nevybírá:( drž se, ať ti další těhotenství vyjde a máš zdravé miminko

 
koldy26  19.06.14 08:21

To je šílený :,( :( Posílám hodně sil! Já vždycky říkám, že těma dvouma čárkama začíná nejen radost a starost, ale taky velikánský strach!!! Nic neberu jako samozřejmost. První těhu bylo vymodlené. Každé prohlídky jsem se bála, co mi DR řekne. Jestli je vše, jak být má. Při nástupu do porodnice jsem měla takový strach, aby malé vidělo, slyšelo, nemělo roštěp… cokoliv. A ta úleva, když jsme jí viděli. Vyšetření dopadly dobře. Teď jsem na začátku druhého těhu. A ten strach je tady zase. Možná ještě větší. Možná je to i tím, že mám kolem sebe lidi, kteří měli v těhu velké problémy. A pak deníčky, které tady každý den čtu. Tohle by se opravdu nemělo stávat! Přeju, abyste co nejdříve drželi v náručí zdravé mimi!

 
Aleyt  19.06.14 08:32

Přeju Ti hodně sil a taky vytoužené miminko, dočkáš se :hug: :srdce:

 
Teruna000
Ukecaná baba ;) 2270 příspěvků 19.06.14 08:44

Je to klišé, ale čas to spraví…nezapomeneš, ale nikdy. Mám to taky za sebou když mi bylo 20. Ve 24tt netlouklo srdíčko, ale pro mě naštěstí, šla revize. Taky se nikdy nezjistilo proč…a teď mám doma krásného ročního chlapa.

 
monifix
Závislačka 2638 příspěvků 19.06.14 09:02

Trha mi to srdce, kdyz to ctu a preju moc moc stesticka at se do tretice zadari :hug:

 
mamulinka
Závislačka 3379 příspěvků 19.06.14 09:24

Drž se :-)

 
Nicol86
Nováček 2 příspěvky 19.06.14 09:34

Strašně mě to mrzí… vím, že Ti žádná slova nepomůžou - jen čas Ti trochu pomůže a bolest otupí. Nikdy to nepřestane bolet, ale naučíš se s tím žít. Já nezažila nic takového… Ale umřel mi můj první kluk ( bylo mi 17 let ), neskutečně jsem ho milovala a on mě, byli jsme stvořeni jako jeden pro druhého, nikdy se nepohádali… Byl naprosto zdravý. A pak jednoho dne si šel ven zaběhat ( cvičil, posiloval, měl nádhernou postavu ) a už se nikdy nevrátil. Na ten telefon, kdy mi jeho rodina sdělila, že mi Jára umřel nikdy nezapomenu. Neskutečný šok a obrovská bolest! A tolik otázek - proč?!?! A nikdy žádná odpověď, co by mě utěšila. Bude to 12 let a jsou chvíle, kdy brečím do dnes… Přeji Ti moc sil a hlavně motivaci jít dál!!! Protože motivace a naděje, že bude zase dobře, byla to, co mě pomohlo nezhroutit se… Snad se na mě nikdo nezlobí, že to píši tak otevřeně :-(.

 
Lenkahusa
Ukecaná baba ;) 1988 příspěvků 19.06.14 09:36

Muselo to být hrozné. Nedokážu si to ani představit. Moc ti držím palce, aby už všechno zlé bylo za tebou a na tebe čekaly jen růžové zítřky

 
Šťopík
Ukecaná baba ;) 1283 příspěvků 19.06.14 09:46

Je to vážně strašné…měla jsem husí kůži, když jsem deníček četla. Můžu Ti jen popřát, aby bylo brzy lépe. Určitě se brzy zadaří a budeš v náručí držet živé a zdravé miminko :hug:

 
Petruska88
Kecalka 495 příspěvků 19.06.14 09:50
Je mi to moc líto

Ahoj, když jsem videla na uvodní strance tvůj pribeh, vahala jsem, jestli rozkliknout a cist, docetla jsem to cele a několikrát jsem se rozplakala…je mi to strasne moc lito, jsem porodní asistentka a s těmito pripady jsem se setkala uz mnohokrát a vždy mi to rvalo srdce…co ti mám popřát? Preji ti, aby jste byli co nejdříve v pohode, cas to vse spraví, vím, to asi slýchás stále, ale je to tak…urcite se vam povede další miminko a tentokrát bude vse v poradku…drzím moc a moc palce a preji hodne stestícka…

 
Petruska88
Kecalka 495 příspěvků 19.06.14 09:55

@Pegs Hlavne se za to ani jeden z vas neobvinujte…nektere priciny se bohzel vůbec nezjistí, mohlo dojít k nejakemu preskoku už v době organogeneze a to se ovlivnit neda…nekdy ty bunky zkrátka skoci spatne…drz se

 
Maminka Péťa
Stálice 76 příspěvků 19.06.14 10:54

Moc smutné, soucítím s tebou. Vůbec si neumím představit, že by mě něco takového potkalo. Přeji mnoho sil a určitě se vše v dobré obrátí a dočkáš se zdravého miminka! Přeji moc a moc štěstí!!!

 
79Kate
Ukecaná baba ;) 1250 příspěvků 19.06.14 11:04

Je to hrozny, co musis zazivat.je mi to moc lito. vubec si tu bolest neumim presdstavit. posilam moc sil a hlave moooc preju, aby priste uz jsi po tech bolestech uslysela ten nejhezci plac na svete. a ja myslim, ze se dockas. a brzo. tohle by se sakra stavat nemelo…

 
Týna K.
Závislačka 4307 příspěvků 19.06.14 12:11

Je mi opravdu hrozně moc líto, co Tě potkalo :,( Něco takového by se nemělo stávat, nikdy nepochopím proč musí umírat děti, ať už narozené nebo nenarozené. To co teď prožíváš musí být hrozné a jen čas rány alespoň trochu zahojí. Z celého srdce Ti přeji, abys jednou držela v náručí své zdravé miminko a byla moc šťastná :hug: Věř, že jednou to přijde. Drž se :hug:

 
marvcel
Echt Kelišová 9002 příspěvků 1 inzerát 19.06.14 12:11

Chce to čas, ten to trochu zlepší, nezapomeneš nikdy, ale bolest se zmírní. Moc ti přeji, aby ses dočkala zdravého miminka :hug: :hug:

 
emílie.miller00
Povídálka 31 příspěvků 19.06.14 12:17
moc smutné

Je mi to moc líto…držte se! Co víc na to říct…brečím tu jak želva. Ať to zlé brzy přebolí a přijdou nějaké šťastné dny…to vám ze :srdce: přeji!

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 19.06.14 12:35

Denicek nechapu. S jednou ledvinou se rodi deti docela bezne, plodova voda lze doplnit - zvlaste pokud nikudy neunika. Bud tam byl dalsi problem nebo nevim, nechapu. Docela by me zajimalo, ktera doktorka te na ten potrat poslala

 
lenkator
Kelišová 7113 příspěvků 19.06.14 12:37

Nemam slov… :,( Je mi to moc lito :hug: drzte se :hug: :hug:

 
anomally
Zasloužilá kecalka 821 příspěvků 19.06.14 12:37

Opravdu smutné, jako ze zlého snu :-( Je mi líto, co se ti vše stalo :-( Drž se :hug: Určitě se vám časem zadaří a budeš mít své vysněné miminko :-)

 
lharka13
Zasloužilá kecalka 546 příspěvků 19.06.14 12:43

Je mi to moc líto, zažila jsem loni téměř stejnou situaci, jen s jinou vývojovou vadou, vím jak moc to bolí a vím, že rodit mrtvé miminko je šílené a smutné, ale taky vím, že tu bolest utlumí čekání dalšího miminka i když je to těžko představitelné a člověk nechce jiné, chce to o které přišel, tak čas a nové těhotenství pomůžou, nebo alespoň mě to pomohlo. Držím pěstí, ať je lépe. :hug: :hug: :hug:

 
Aneta361
Kecalka 283 příspěvků 19.06.14 12:47

Moc smutné:(. Snad se to příště podaří. Musíte věřit. Jinak nechápu proč nedělají císařský řez. Já jsem taká citlivka že bych to asi nezvládla. Držte se a ať se brzo zadaří

 
trpaslinka
Extra třída :D 11346 příspěvků 19.06.14 12:52

Oproti tomuto byl porod tělíčka mé dcerky procházka růžovou zahradou. Pravda, byl vyvolán pouze s nějakým oralním lékem bez dalších vnějších zásahů a bylo to na konci těhotenství, tak bylo tělo asi na porod připraveno. Přesto to byla největší bolest v mém životě. Nedovedu si představit, jak muselo být Tobě. :hug: je mi to tak líto :hug:

 
eviku-miluna
Závislačka 3584 příspěvků 19.06.14 13:00

Je mi to líto, co tě potkalo :hug:. Drž se :hug:.

 
Julika
Kecalka 306 příspěvků 19.06.14 13:53

@Petruska88 Když jste z oboru, tak si dovolím se Vás zeptat, proč se takto ukončuje těhotenství? Nerozumím tomu, proč musí být maminka vystavena tak nelidskému utrpení jako je pocítit usmrcení miminka a následně vyvolanému porodu mrtvého tělíčka..? Proč se nemůže postupovat jinak? Proč se nedělá sekce? Už jsem to tady četla mnohokrát, jak maminky rodí mrtvé miminka a připadá mi to opravdu strašné… :,(

 
Julika
Kecalka 306 příspěvků 19.06.14 13:55

Přeji Vám mnoho sil a věřím, že Vás Život odškodní za tuto hroznou zkušenost a narodí se Vám zdravé miminko… :hug:

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 19.06.14 13:58

Moc moc drzime palecky aby jsi nebyla uz tak tolik smutna. A brzo mimiska v naruci…
Drzime palecky a nezvdavej se je to velka bolest cim jsi prosla.

 
Alušáček
Ukecaná baba ;) 1875 příspěvků 19.06.14 14:11

Je mi to moc líto a chybí mi slova která by Tě dokázala potěšit. Není nic smutnějšího než přijít o dítě, takové věci by se neměli dít. Snad Tvůj smutek čas postupně zmírní a brzy se dočkáš zdravého miminka :hug:

 
Lucienka1984
Závislačka 3221 příspěvků 19.06.14 14:24

Drž se - čas je nejlepší lékař :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Simca007
Kecalka 321 příspěvků 19.06.14 14:58

Moc Ti celá rodina přejeme, aby to příště vyšlo a Tvoje miminko Ti vynahradilo všechno, co jsi si musela dosud prožít!!! Uvidíš, že pak ten porod za to stát bude, hlavně to nevzdávej! :hug:

 
Pegs
Kecalka 122 příspěvků 19.06.14 15:14
Tedy ženy a děvčata, já zírám

Pro napsání tohoto deníčku mi bylo inspirací množství přečtených deníčků od jiných holčin kde popisovaly co se stalo jim a moc jsem je obdivovala za jejich odvahu podělit se s ostatními o své pocity a strasti. Tak jsem se k tomu odhodlala též a nechtěla jsem ze sebe dělat chudinku, ale pouze se podělit o nemilou zkušenost která se může stát každému z nás… A opravdu zírám kolik lidí si to přečetlo a kolik jich přidalo komentář. Všem Vám moc moc děkuji za Vaši solidaritu a pochopení, popravdě přiznávám, že mě to mocinky dojalo a zahřálo u srdíčka a brečím jak malá když si to od Vás čtu. Mockrát děkuji a soucítím se všemi které též přišly o miminko.

 
Pegs
Kecalka 122 příspěvků 19.06.14 15:24

@St. Estephe nepsala jsem to sem aby to někdo pochopil, ale aby věděl co vše se může stát… Narovinu říkám že po této zkušenosti nevěřím už doktorům ani pozdrav. Tomu mému jsem od začátku říkala že mě trápí výtok, který jsem nikdy v minulosti neměla a on to odmávnul s tím že je to běžné v těhotenství, že se tak tělo čistí. Až v nemocnici mi řekli že to nebyl běžný výtok, ale postupně mi odtékala plodovka, až tam skorem žádná nezbyla. Dítě se vyvíjí a pohybuje v plodové vodě, která může ubývat, ale postupně se díky miminku obnovuje, ale u mě to tak díky vadě ledvin nebylo a jasně mi řekli, že je lepší to ukončit hned jinak bych to miminko ani nedonosila a kdyby se to náhodou povedlo tak by nebylo schopné života. Navíc bylo obrovské riziko jiných vad, protože by bylo omezené v pohybu bez plodovky a jistě by byly i vady končetin, rozštěpy apod… toto bylo ztracené a ta doktorka je zástupce primáře ve Fakultní nemocnici takže o tom musí něco málo vědět když tam takové případy řeší každou chvíli, ale je možné že tam bylo něco jiného ještě, ale nic víc mi nikdo neřekl. Popisuji tu pouze to co mě potkalo a co mi bylo sděleno… A nechci ani přemýšlet o tom co by kdyby, stalo se a už se na tom nedá nic změnit ani jinak ovlivnit, jen se s tím člověk musí vypořádat…

 
katterin
Stálice 67 příspěvků 19.06.14 15:52

Moc smutný deníček. Přes slzy jsem neviděla na oči. Drž se :hug:

 
zip121
Kecalka 445 příspěvků 19.06.14 16:18

Jeste deti nemam, ale pri cteni tohoto denicku se mi chce brecet. preji ti moc sily, hlavne ver, bude to zase dobre a za chvíli se taky dockas. drz se

 
Petruska88
Kecalka 495 příspěvků 19.06.14 16:41

@Julika Bohužel spontální porod v tomto pripade je psychicky nárocný, ale je tim nejsetrnejsím resením pro tělo maminky…Sekce je velka operace a s tím se nese i spousta možných pooperačních komplikacích…Sa­mozrejme pro psychiku by to bylo nejlepsí, ale první volba to bohužel není.

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 19.06.14 16:57

@Pegs Popravde vubec nevim, co se muze stat, kdyz neznam vsechna fakta. :nevim:
Kazdopadne hodne stesti do budoucna.

 
kacabanka
Povídálka 22 příspěvků 19.06.14 17:47

Přeji hodně sil a drž se. :hug:

 
miisenka
Extra třída :D 14313 příspěvků 19.06.14 19:01
:srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:
 
Julika
Kecalka 306 příspěvků 19.06.14 19:35

@Petruska88 Já si to myslela, že to je proto, že je to zdravotně výhodnější. Kéž bychom ale měly možnost se rozhodnout. Já bych volila raději sekci i za cenu případných komplikací. Připadá mi, že jizvy na těle se zahojí, na rozdíl od těch na duši… Připadá mi to nelidské vystavovat maminku něčemu takovému… :,( Obdivuji maminky, které toto ustály…

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 19.06.14 20:17

:hug: :hug: Drž se, přeju hodně sil a ať se brzo zadaří nové miminko.
:think: Nechci být za rejpalku, ale proč nedali miminku šanci? Jedna ledvina není žádná velká vada :nevim:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček