Hrůza z mateřství

Ufinka87  Vydáno: 19.11.10

Už dlouho pročítám emimino jako neregistrovaný pozorovatel, a tak jsem se rozhodla přidat sem svůj příběh. Možná mně za něj odsoudíte, možná pochopíte, nebo mně budete považovat za troufalou. Já se ale potřebuji vypsat.

Bylo parné léto, takové kdy už i obyčejná chůze je nadlidský výkon.Za pár týdnů jsme měli oslavit s přítelem šesté výročí. Koupání, výlety a práce mi zabíraly veškerý můj volný čas… Když jsem si uvědomila, že „mám zpoždění“, nepřikládala jsem tomu velkou váhu. Vždyť přece užívám antikoncepci! Když se ani další týden nic nedělo, koupila jsem si těhotenský test.

Vcelku znuděně a bez jakéhokoliv očekávání si test udělala. Najednou koukám… to snad… to není možné! Jsou tam dálnice, to nejde přehlédnout! Celá koupelna se se mnou zhoupne jak zaoceánský parník na rozbouřeném moři, stres, třesavka a zvracení přicházejí přesně v tomto pořadí. Najednou se sesunu na studené dlaždičky… vzbudí mě až přítel. Třese se mnou a snaží se mně probrat.

Příteli nic neřeknu, přece je tu stále jistota, že to je omyl. Běžím do lékárny a kupuji si dalších pět testů. Marně čekám negativní výsledek. Ani doktor mi výsledky testů nevyvrátí: „Slečno jste těhotná!“ Jak je to možné? Vždyť užívám antikoncepci. Až nyní si vzpomenu na příhodu zapomenuté pilulky asi měsíc zpět. Na mou otázku, jestli je to možné, se mi dostává souhlasné odpovědi.

Nemohu tomu stále uvěřit… Jsem těhotná! Buší mi ve spáncích… ale těhotenská průkazka, která mně hřeje v kapse, je důkazem, že se mi to nezdá. Je mi zle, zvedá se mi žaludek, točí se mi hlava, chci umřít… Nechápu své pocity… proč? Vždyť mám všechny předpoklady k tomu mít dítě. S přítelem se známe již dlouho, věk už taky mám, bydlet máme kde a peníze? No, při troše skromnosti by se to taky dalo nějak udělat. Hlavou se mi honí myšlenky a nevím co si počít… přesto ve mně větší polovina křičí jedno velké NE! Nechápu tyto pocity ale jedno už vím… zní to strašně, ale to dítě se nesmí narodit!

Později se s malou dušičkou přitulím k příteli a řeknu mu, že jsem těhotná. Věděla jsem, že bude šťasten, vždyť se milujeme a dítě je vrchol, který vzejde z lásky dvou lidí. Ale snad někde ve skrytu duše jsem doufala, že bude proti a já se nebudu muset rozhodnout. Měl však toakovou radost a já jsem opatrně začala… „Nemyslíš, že je brzy, nejsou peníze, nemáme vlastní byt, bojím se že to nezvládnu!“ On mě odzbrojil, prý bude chodit do práce o víkendech, aby nám nic nechybělo a že to bude určitě kluk a bude s ním hrát fotbal a já že budu ta nejlepší máma na světě.

I přesto jsem se ho snažila zviklat… bouchl pěstí do stolu! „Snad bys nezavraždila své vlastní dítě!“ To určitě ne i mně se potrat hnusil, ale co jsem měla dělat? Protichůdné pocity z mateřství, porodu a pochybnosti jestli je ten pravý, a že když s ním budu mít dítě nepůjde to vzít zpět, mě úplně ochromily. Ale pro něj byla tahle kapitola uzavřená.

Snažila jsem se sním o mých pocitech bavit, ale vždy to skončilo prudkou hádkou! Nejdříve jsem brečela, pak už míň… Čím víc se blížila doba, kdy se dalo něco s těhotenstvím dělat, tím víc jsem byla nervózní, co dál… Nebyla jsem schopná ničeho… Jen brečet a děsit se následujících měsíců. Mám riskovat, že potratem příjdu o přítele, který by mi vraždu dítěte zcela určitě neodpustil. Nebo mám podstoupit něco pro mně tak nepředstavitelně hrozného a děsivého jako je porod?

Až jednou jsem začala krvácet. Přítel se mnou uháněl autem do nemocnice, byl vyděšený a na ostatní řidiče křičel, že jde o život. Já jsem koukala z okna na ubíhající krajinu, bolest jsem ani nevnímala. Věděla jsem, že „je už pozdě!“ Bylo mi hrozně, ale zároveň se mi strašně ulevilo. Příroda to rozhodla za mě! Není to moje chyba.

Probudím se v nemocnici a první, co vidím, je přítelův utrápený obličej. Má stejnou barvu jako stěny nemocničního pokoje. Hladí mě po vlasech a mlčí. Jen tupá bolest v podbřišku je pozůstatek mého těhotenství.

Už je to víc než rok. Nemám odvahu říct příteli, jak to tehdy bylo. Bojím se, že by mě nepochopil. Občas se přistihnu, že počítám, kolik by mému dítěti bylo let, jak by vypadalo a jestli by nemělo třeba jeho oči. Psychiatr říká, že je to u mně běh na dlouhou trať a bude ještě třeba dlouhá doba než se uzdravím. Jen teď se už děsím okamžiku, kdy za mnou přítel příjde s tím, že by bylo na čase pokusit se o dítě.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.3 bodů
 Váš příspěvek
 
rezinka29
Zasloužilá kecalka 898 příspěvků 19.11.10 08:02

Ahoj, tvůj příběh se nečte zrovna snadno. Ale to co se ti přihodilo tak asi mělo být…možná by miminko nebylo zdravé.
Věř, že jednou může přijít doba, kdy se budeš na miminko těšit. Prostě k tomu musíš dospět, být o tom přesvědčená.
Držím ti palečky.

 
damoncicak1980
Ukecaná baba ;) 2007 příspěvků 19.11.10 09:07

Vím že to bude asi znít hnusně, ale nechápu jak někdo může mít k dítěti takový odpor. Ale respektuju to.

My měli opačný problém, dítě jsme chtěli a dlouho se nám to nedařilo. Teď jsem konečně těhotná a na porod se moc těším, a hlavně na to naše štěstíčko.

Ale věřím, že dospěješ do stadia, kdy se budeš na dítě taky těšit… :kytka:

 
lumáťa
Závislačka 2799 příspěvků 19.11.10 09:08

Tvé pocity a strach se dá pochopit.. pokud je ti 23let a tvému příteli podobně. Máš času dost, touha po miminku přijde, je přirozená. U někoho i po třicítce. O to je to pak lepší ! :)

 
NiKina
Závislačka 3931 příspěvků 19.11.10 09:10

To je opravdu silný příběh a možná se tady nesetká s přílišným pochopením.
Chci ti však říct, že ti rozumím… a chápu.
Možná jsi právě ten typ ženy, která není stvořena pro mateřství, nebo si k němu musí ještě životem vyšlapat hodně tvrdou cestičku…
Nic si nevyčítej, to, co se stalo, se nestalo jen tak, mělo tě to někam posunout, něco naučit, zanechat v tobě nějaké emoce, které jsou ku prospěchu tvé duše… ač to bolí.
Třeba jednou přijde doba, kdy se porodu nebudeš děsit… Třeba nepřijde a i tak to bude správně.
Není totiž správné to, co po nás chtějí ostatní a co na nás tlačí společnost, ale to, co cítíme ve svém nitru…
Hodně štěstí…
 NiKi

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18642 příspěvků 19.11.10 09:33

uffff děkuji za upřímnost. Miminko vědělo že ještě není jeho doba, od jak živa jsem byla na opačné straně barikády, takže nechápu, ale nemusím chápat všechno.
Příteli bych to ale řekla narovinu a budoucnost probrala =lepší než mít kostlivce ve skříni. :nevim:

 
Ufinka87
Povídálka 34 příspěvků 19.11.10 09:58

chtěla bych ještě dodat co z deníčku moc dobře nevyplynulo.víte já dítě chci!!! doma mám hromadu pidi oblečení, nad kočárky se rozplývám..A když vidím svou malinkou neteř brečela bych.Připomíná mi to, že jsem mohla mít taky takovou princeznu.Avšak hrůza z porodu a toho že je to nevratné mě úplně ochromila.Bojím se že při porodu umřu,umře dítě a pak klystír, nástřih, cévkování..ve mne budí hrůzu.já sama jsem proti potratům hnusí se mi.Ale v tu chvíli mi ta hrůza zatemnila mozek.Nedokázala jsem myslet na nic jiného než na porod!! :cry: po nocích brečím a vyčítám si to, že si za to můžu sama, že dítě poznalo že ho na 100%nechci.Prostě jsem byla rozlolcena polovina mého já byla šťastná,ale ta větší polovina měla panickou hrůzu.vím že se rouhám,a někomu kdo dítě mít zřeba ani nemůže připadám jako mrcha..ale pomoc si nemůžu.Už dávnou jsem díky psychologovi zjistila kde je chyba.Jako malou mě máma strašila svými porody, skoro umřela a já sem se narodila přidušená že mě museli křísit.Tahali mě ven kleštěmi,a ona byla natrhlá až kdoví kde.Nakonec ji i táta opustil a našel si mladší ahezčí…Co by přeci dělal s ženskou se třemi dětmi a 20kg nadváhy že?? Taky když jsem si rozbila jako malá holka koleno mi povídala " Počkšj až budeš rodit!Co budeš dělat pak!" Takže chvi uvést na pravou míru že nenávist k dítěti jsem opravdu necítila a necítím…

 
nothingn
Ukecaná baba ;) 1884 příspěvků 19.11.10 10:44

Moc ti držim palce,aby jsi překonala ten strach,co v tobě asi zakořenila máma.Ale to co se stalo mámě se přece nemusí stát tobě.S přítelem jste dlouho a on při tobě stojí,jak jsme pochopila.Kdo se bojí nesmí do lesa a ani nepozná jeho krásu a to je škoda.

 
JaPaS  19.11.10 11:10

Silný příběh, ale chci tě povzbutit. Kamarádka měla stejnou fóbii, jakou máš ty. Nedovedla si představit, že jednou bude rodit, měla obrovský strach. Vždy se bála dětí o to to bylo ještě horší. V dnešní době má půl ročního chlapečka, porod byl náročný, ale zvládla to a nyní je ve stavu, kdy si přeje mít 4 děti :).
Pokud si dítě někdy přeješ, pak je možnost mít porod císařem, to by možná pro tebe bylo schůdnější.
Držím ti pěsti a ať ti Bůh žehná silou, která překoná tento strach.

 
tessmi1
Ukecaná baba ;) 1586 příspěvků 19.11.10 11:15

holka to co se stalo v dectvi tobe se stalo asi milionum z nas a myslim ze i daleko horsi veci no jde o to jak kdo se s tim vyrovna takze ti muzu jen poprat at se z toho brzo dostanes snad ti lekari pomuzou a asi bych nemyslela tolik na sebe :roll: :wink: mit deti je dar at to stoji cokoliv :wink: hodne stesti do budoucna :kytka:

 
xangel87
Kelišová 6555 příspěvků 19.11.10 11:31

K těm pocitům - ač jsem dítě chtěla, když jsem neplánovaně otěhotněla, měla jsem podobné…Zároveň jsem se se bála, abych o malé nepřišla a zároven mě občas napadlo, jestli by se mi neulevilo, kdybych potratila.Střídalo se to ve mě a mlelo celý první trimestr..Pak už konečně nastalo jen těšení..
Dnes jsem měsíc po porodu a ten svůj uzlíček bych láskou sežrala.
Porodu se vůbec neboj, je to bolest, ale strašně přirozená..Já neměla z nejlehčích porodů a přesto bych do toho šla dvy dny po něm znovu.Dnes už ani nemusíš prožít celý porod v bolestech, existuje epidurál.Klystýr je nádhera, když si vezmeš, že se celé těhu nevykadíš :-) Na ten jsem se vyloženě těšila :mrgreen: Nástřih nevnímáš a když nejsi padavka, rozhýbáš ho rychle.Já měla vnitřní i vnější šití, tuším že 16 stehů, nastřihli mě i sem se natrhla a přesto jsem druhý den seděla bez kruhu, jo, bolelo to, ale neměla jsem čas se tím zaobírat, musela jsem se postarat o syna, takže bolest nebolest, pohybovala jsem se normálně.Týden na to už jsem o něm nevěděla.Umřít tě nenechají, dneska už je medicína někde jinde.Já opravdu hodně krvácela a přesto žiju :mrgreen:
Nemít dítě jen kvůli porodu je zbytečný strach, věř mi :-)

 
žirafííí  19.11.10 11:52

ahojky, celkem tě chápu,když jsem nečekaně otěhotněla a rozhodla se pro tak jsem měla šílenou hrůzu s porodu,koukala jsem na videa :poblion: ..Těd mám do porodu pár dní a strašně se na něj těším :mrgreen: ,kde je ten strach?nevim sám se vytratil.Je to přirozené.
a myslim si že v dnešní době se neni čeho bát,co mají řikat třeba naše brababičky? 8-o ..
Určitě strach překonáš a jednou až bude ten pravý čas porodíš krásné dítko.držim palečky :kytka:

 
poki
Extra třída :D 13256 příspěvků 19.11.10 12:41

Silný příběh. Držím pěsti ať vše překonáš. A podle mě je lépe příteli své pocity sdělit.

 
Uživatel je onlinelleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21278 příspěvků 2 inzeráty 19.11.10 12:54

Ufinko :hug: jestli by tvoje panická hrůza z porodu byla opravdu veliká a měla si to potvrzené od odborníka, tak by si podstoupila císařský řez. To je totiž jediný případ, kdy ti ho udělají na přání.
Neboj jednoho dne to přijde a budeš mít miminko.

 
Radkamysacek
Zasloužilá kecalka 735 příspěvků 19.11.10 12:55

Ahoj porodu se nemusíš bat,já jsem roila třikrát,a jsem znovu těhotná.Tentokrat čekame dvojčatka.Přeji ti moc štěstíčka.A určitě to zkus není to zase tak hrozný. :-D

 
MeloryNox
Kelišová 5257 příspěvků 14 inzerátů 19.11.10 12:57

Ahoj Ufinko,

rozohodně není co odsuzovat. Celé to způsobily stachy a obavy. Jak jsi psala pod deníčkem, maminka Tě (asi nevědomky) strašila, že porod je něco hrozného a nebezpečného. Taky navštěvuješ odborníka. Ten Ti určitě pomůže zbavit se strachů, nebo je alespoň zmírnit a až přijde ten správný čas, budeš se na miminko a porod těšit.

To, o čem jsi psapa, není hrůza z mateřství, ale hrůza z porodu.

Příspěvek upraven 19.11.10 v 12:58

 
Mikysek
Zasloužilá kecalka 896 příspěvků 19.11.10 12:59

no, také si myslím, že jsi mladá a pravý čas teprve příde. Mě je 32 a čekáme první. A i když jsme to plánovali, tak jsem také pořád zaskočená a nervózní, jak mi to změní život. Jsem zvyklá na svou práci, aktivity…ale, jak se říká, život je změna a tak to musíme brát…a když si toho prcka představuji, tak se začínám těšit :-D držím ti :palec: a nech tomu zatím volný průběh a do ničeho se nenuť.. :hug:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14166 příspěvků 19.11.10 13:33

Nepochopím Tě ani trochu, ale v žádném případě Tě ani neodsoudím…

Prostě jen přeji hodně sil do budoucna. Ať Tvůj život dopadne přesně tak, jak si ho zařídíš…

:kytka:
 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 19.11.10 14:20

Ufinko, nejsi sama, chorobný strach z porodu - to je prostě nemoc a vidím, že na sobě pracuješ, když píšeš, že chodíš k psychologovi. :potlesk: Někdo má zas fóbii z hadů nebo pavouků a ještě s tím nic nedělá, tak co bys byla divná :wink: Držím palce, ať se z toho dostaneš a aby přítel pochopil, že na miminko zatím není ten správný čas.

 
ivuska.h
Echt Kelišová 8651 příspěvků 19.11.10 17:50

„Avšak hrůza z porodu a toho že je to nevratné mě úplně ochromila.Bojím se že při porodu umřu,umře dítě a pak klystír, nástřih, cévkování..ve mne budí hrůzu.“

Nic takového ale u porodu není nutné dělat :wink: Myslím, že máš bohužel zafixovanou nějakou nehezkou představu o porodu a to bude potřeba odbourat. Doporučuji knihu Zázrak porodu, je tam spousta příběhů a myslím, že by ti mohla pomoct. Nebo třeba film Porod jak ho známe (http://www.branakdetem.cz/…name-dvd.htm). Na toto téma se zaměřuje psycholožka Míša Mrowetz – http://www.klinickapsycholozka.cz/.

Příspěvek upraven 19.11.10 v 17:54

 
Uživatel je onlinelleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21278 příspěvků 2 inzeráty 19.11.10 18:54

Ufinko Klystýr ti nikdo nutit nebude, ale prý to urychluje porod, cévkování nevím jestli se dělá u porodu, mě u sekce dělali a bylo to to nejmíň nepříjemný. Nástřih je taky individuální, pokud požádáš, aby ti ho udělali jen v případě nouze, tak ti většinou vyhoví.

 
Chinec
Povídálka 23 příspěvků 19.11.10 19:22

Musím říct, že když jsem to četla, měla jsem balvan v břiše. Taky patřím mezi ty, které se o dítě dlouho snažily. Nám to trvalo 5 let (oba zdraví, až těsně před porodem přišli na to, že mám křivou pánev a proto se to nedařilo). Už to tak prostě je, někdo chce a někdo je nešťastný, když se to podaří.
Určitě vím, že to muselo být pro tebe těžké, ale tím, že jsem si prošla skoro každoměsíčním brečením, že se to zase nepodařilo, se nedokážu do tvé situace pořádně vcítit. Hlavně si nic nevyčítej, prostě to tak mělo být. Když jsem kdysi potratila já, sestra mi řekla, že to možná mohlo být nemocné a příroda to zařídila podle sebe.
Ten správný čas příjde, uvidíš…

 
Chinec
Povídálka 23 příspěvků 19.11.10 19:32

Na tohle musím ještě zareagovat. Vím, že to asi říká každá, že na porod rychle zapomeneš. Já jsem měla bolesti 23 hodin, rodila jsem hodinu, hodinu mě zašívali. Dcerka se narodila kleštěmi (díky mojí křivé pánvi nešla ven). Když mě stříhali, vůbec jsem ani nevěděla, že to udělali. Byl to sice mazec porod, ale teď už fakt nevím, jak to bolelo…
Promiň, že to píšu, ale tvoje maminka ti to pěkně pohnojila, když tě porodem strašila. Taky jsem měla obavy, že to nezvládnu, že už nebudu mít svůj starý život, ale po narození dítěte všechny obavy zmizely. Když jsem kdysi měla chytit po narození mojeho synovce, měla jsem strach, že mu ublížím. U svého dítěte to prostě najednou jde samo a bez obav…

 
banda  19.11.10 19:39

na jednu strachu chapu tvuj strach a na druhou stranu promin vubec nechapu, jak pises v dalsim prispevku bala si se hlavne porodu a nastrihnuti, pribrani na vaze a podobne…jsem ted tehotna a strasne se na miminko tesim rpoto te mozna dost dobre nechapu, ale prijde mi to trochu povrchni bat se takovych veci, taky se bojim ale ve srovnani s tim ze privedu na svte miminko je to to posledni co by me trapilo. Manzela miluju a chci s nim byt na vzdy ale kdyby ne tak ma mrpece dite ktery ma dva rodice, rpoto ani nechapu tvuj strach z toho ze je to nevratny, taky me nekdy prepadnou myslenky zvladnu to? chci to? vzdyt je to velka zemna i pres to ze miminko je planovany, ale ytto pocity jsou normalni. MA sestra ptratila a vim jak ji je kdyz si mimno tolik prala. Nejsme verici, ae rika se ze buh si bere spatny deti nahoru, myslim tim postizene atd. Myslim si ale taky ze dite viciti jak moc ho maminka chce, nemylsim si ze je to duvod potratu, ale vsechno je osud. Moc ti preji aby si jednou mela pocit ze miminko chces a ze jsi na nej pripravena a hlavne ti preji, aby k tobe dalsi miminko chtelo…

 
banda  19.11.10 19:41

jezis vyciti, olouvam se za chyby ouuu

 
AliceP
Závislačka 3622 příspěvků 19.11.10 20:08

no já osobně to vůbec nechápu..mě je 23 a dítě bych si přála ani nevíš jak..bohužel jsem dopadla stejne jako ty a potratila jsem..pro mě je to nejhorší období mýho života a těším se až se zase zadaří..ael každý má právo mít svůj názor a chápu že to tak někdo může brát..asi to u tebe teprv přijde ale určitě bych byla k příteli upřímná..jemu právo na to mít dítě upírat nemůžeš a pokdu nebudeš ani za 10 let chtít miminko bylo by smutné ho držet v naději a on by s tebou jen ztrácel čas..ale spíš věřím že to u tebe teprv přijde..a pokud ne tak tě třeba obměkčí až budeš ten uzlíček držet v náručí..no držim palce ať je to jak je to

 
Havraní
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 19.11.10 20:17

Každá jsme jiná,někdo po dětech touží od mala,jako moje ségra,já je naopak nechtěla nikdy,vůbec mě to nikdy nenapadlo,já a děti,a to jsme byly jednovaječný dvojčata,nikdo mě porodem nestrašil,a přesto jsem v každým těhotenství zezačátku trpěla jak zvíře,psychic­ky,doufala jsem že potratím,na potrat jsem neměla odvahu,ale kvůli sobě,ne dítěti,když jsem si to představila!a můžu Tě uklidnit,když je těhotenství dobře založeno,nic ho neohrozí,takže si výčitky nedělej,Tvoje tělo si to jen tak zkoušelo,já u prvního dělala všechno možný,chodila lyžovat,projížděla jsem muldy,abych ho vyklepala,byla jsem magor,prostě moc mladá,mimochodem taky 23,a dneska jsem šťastná,že ho mám,mám tři,a u všech fakt schýza,a že by to na nich zanechalo následky říct nemůžu,spíš naopak,osobnos­ti,možná,jak se mnou musely bojovat už v děloze,a výhoda je,že se na ně až tak nefixuju,vůbec mi nevadí,když všichni někam vypadnou,a já si můžu užívat samotu,kouknout na filmek,jet si nakupovat,BEZ NICH,mateřství mě zas tak úplně nenaplňuje,a to plánujem čtvrtý,ale je to úžasný pocit,porodit člověka,překonat sama sebe,vidět jak vyrůstaj,přeju Ti,abys to taky zažila,je škoda to nezkusit,oni tě totiž bezvýhradně milujou,a človék se mění,i těch 9 měsíců s tebou udělá divy,hormony zapracují,a vůbec si o sobě nemyslím,že jsem macecha,vždyť člověk musí hrozně moc potlačit sám sebe,a to není vůbec jednoduchý,prostě u někoho se to probudí až časem a můžeš být mnohem lepší matka,než ty,co se tady bijou v prsa,že ony by nikdy,je ukázka velikosti přiznat slabost,nejen sobě,užívej života a ono to přijde,uvidíš.a na závěr jeden bonmot,někdo řekl,že „chlapi přicházejí a odcházejí ale děti zůstávají“,už prostě nikdy nebudeš sama,ber ten začátek jako takovou daň za tu krásu,která pak následuje,říká se diskomfortem ke komfortu,a platí to do puntíku… :wink:

Příspěvek upraven 19.11.10 v 20:23

 
j.s.
Extra třída :D 11529 příspěvků 19.11.10 20:21

já jsem teď podruhé těhotná a špatně se mi to četlo a nechci tě soudit, to v žádném případě, jen si mě vyvedla z omylu, že jsme ženy a je pro nás přirozené mít děti a rodit.......přeji ti, at jsi brzo v pořádku a spokojená j.

 
Havraní
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 19.11.10 20:39

No to si piš,že to není každý daný,fyzicky možná,ale v hlavě to každá jako prioritu nemá.A neznamená to že je horší,prostě si chce užívat život jinak,protože netuší,že tohle je to nejvíc,stačí vzít si ten svůj uzlíček pak do náruče,a jseš tam,myslím,že to v sobě má fakt každá ženská,i třeba Barbora Tachecí nebo Kateřina Kašparová,ty jsou třeba tak neskutečně proti mateřství,že mi už připadaj skoro jako chlapi,a já myslím,že by to určitě byly skvělý mámy,jen kdyby si daly šanci,ale asi už odbočuju… :roll:

 
Lenuleenka
Ukecaná baba ;) 1478 příspěvků 19.11.10 21:43

Je to silný příběh, chápu že se ve svých pocitech nevyznáš, ale některé ženy takové pocity v těhotenství mají a navíc, každé těhotenství je jiné a tak pokud třeba za čas otěhotníš, budeš cítit že je to tak správné…Já poprvé otěhotněla v 18letech, bylo to ihned po vysazení HA, ani jsem se nenadála a malá má 5let. Mezitím jsem se rozvedla a našla si přítele. Rok jsme se snažili a nic. Přítel podstoupil spermiogram a výsledky nic moc a mě zjistili anovulaci, takže přirozeně by to ani nešlo. Tak teď podstupujeme přípravu na IVF, transfer nás čeká koncem měsíce…Važ si toho, že můžete mít děti přirozenou cestou. Takových párů co jim to přirozeně nejde, v dnešní uspěchané době přibývá… A porod není nic strašného, je to asi jen blok z dětství, je to krásný nenahraditelný zážitek v životě ženy(i muže)…
Přeji hodně štěstí, Lenka

 
Lenuleenka
Ukecaná baba ;) 1478 příspěvků 19.11.10 21:57

Ještě chci dodat, že mateřství je ta nejnádhernější věc v životě ženy, nedá se ničím nahradit…je to čistá bezpodmínečná láska. A dle mého by se mělo brát se vším všudy, přijmout těhotenství, porod a bolest, ale i radost a překonání sebe sama, jako prožitky bez kterých by sis své dítě nemohla pochovat v náručí. Není třeba přemýšlet nad strachem, pokud miminko opravdu chceš. Vše je naprosto přirozené a patří to k životu…
Držím palečky, bude líp ;-)

 
Ufinka87
Povídálka 34 příspěvků 20.11.10 11:40

Strašně moc děkuju za podporu.Ani jsem to nečekala.Koho jsem pohoršila, velmi se omlouvám ale i takové věci se v životě dějí… :cry:

 
Uživatel je onlinelleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21278 příspěvků 2 inzeráty 20.11.10 13:10

ufinko http://www.mineralfit.cz/…-porodu-206/ tohle je pro tebe. Dokonce má panický strach z porodu i svůj název. Přeju ti, aby se ti podařilo zbavit se toho, mimčo za to fakt stojí.

 
lumáťa
Závislačka 2799 příspěvků 20.11.10 13:43
Ufinko

To je hrozný, co matka v tobě zakořenila… Je mi to líto, co rodiče svou neopatrností a bůhví čím ještě, způsobí psychické šrámy…
Neboj, tohle bude dobrý. Rodina a miminko je to nejkrásnější na světě ! I když to není jednoduchý. Zrovna jako ten porod. A ne všude v porodnicích jsou jak píšeš. Zajeď se podívat do porodnice do Vrchlabí…promluv si s porodní asistentkou. Žádný nástřih, žádný klystýr, příjemné a milé prostředí i personál. Jen abys věděla, kam bys v budoucnu mohla jet. Do Vrchlabí jezdí rodit ženy i z Českých Budějovic - a to mají přes celou republiku. Nevěš hlavu, bude líp :lol:

 
lumáťa
Závislačka 2799 příspěvků 20.11.10 13:47
Havraní

Barbora Tachecí má přece syna ! Tak proč by byla proti mateřství ?

 
Havraní
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 20.11.10 14:38

Tak to se omlouvám,asi jsem si ji s někým spletla,,ale to na věci nic nemění,jsou prostě ženský,který to nepřekonají,třeba myslím i Helen Miren.A s tím Vrclabím,nevím,já tam rodila dvakrát,teda před 14 a 16-ti lety,třeba je to dnes jiný,ale tam všechno nechávají právě jako přírodně,nechtějí moc zasahovat,rodila jsem jednou normálně na stole a jednou do vody,a super,ale jen proto,že jsem neměla porody dlouhý a prostě žádný komlikace,nevím,jes­tli tam daj třeba epidurál,když už toho máš dost,třetího jsem rodila předloni v Jilemnici,a tam je to taky super,a epidurál by mi dali i bez předchozí domluvy,na požádání,na to Vrchlabí jsem někde tady četla,že Tě tam nechaj dost trápit,pokud porod trvá dlouho,já tam byla naprosto spokojená,to není vůbec nic proti Vrchlabí,ale císaře na přání,to bych tam teda asi nečekala,třeba tady někdo bude mít čerstvé info..i když,tohle je asi zakladatelce teď jedno… :-?

Příspěvek upraven 20.11.10 v 14:46

 
Havraní
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 20.11.10 14:44

A ještě,holky,ten klystýr přeci vůbec nic není,já si to vždycky taky představovala skoro jako nějaký mučící nástroj,měla jsem to asi nějak zakořeněný,a to je úplná sranda,tenkrát ho teda dělali i ve Vrchlabí,ty porodní cesty je potřeba uvolnit,většinou jsi ucpaná,rodí se pak líp,a nástřih zbytečnně nedělají snad už nikde,ten jsem neměla ani jednou,nevím vůbec,co to je,ale je dobrý jim říct,že pokud možno,tak ho nechceš,je to hodně o komunikaci,dok­toři jsou taky lidi… :-P

 
Ufinka87
Povídálka 34 příspěvků 20.11.10 17:26

Vzhledem že se dady vyvíjí diskuze na téma Vrchlabí a já jsem z ze Semil…ráda bych také něco řekla.Vzhledem k různým gyn problémům jsem absolvovala několik akutních vyšetření na pohotovosti ve Vrchlabí. a za sebe můžu říci mudr. Korbelářová to je fakt děs.Člověk bez ampatie a výrazu takže Vrchlabí bych se do budoucnosti ráda velmi ráda vyhla!!!Možná je to jen touto osobou ale já na ni měla štěstí ..nikdy více

 
Havraní
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 21.11.10 20:10

Ona tam ještě je?No to není možný,já k ní chodila do poradny a měla jsem ji u obou porodů,je dost zvláštní,ale zas stěžovat si tak úplně nemůžu,zbytečně žádný řeči,prostě odvedla práci,ale byla někdy legrační,taky jsem si říkala,hlavně ji nemít na porodním sále,no a pak tam byla u obou,a to je to už fakt hodně dávno… :lol:

 
Dajma
Ukecaná baba ;) 1423 příspěvků 21.11.10 21:38

No tohle je zajímavý příběh… mívám hoodně podobné pocity, pokaždé když zjistím, že jsem v tom (dokonce jsem se tak cítila i když mne manžel požádal o ruku)… Akorát se tedy nebojím porodu, ten je pro mne v pohodě, ale prostě, to že dítě mám na celý život a jak zvládnu ještě další, které se ke mně hlásí :?: :?: Dokonce vždy zvažuju i možnost potratu, ač jsem proti nim, ale prostě se to vše sype a hroutí.. Takže Tě plně chápu -je to fakt blbé, když si žena prochází tímto.
No k tomu strachu z porodu, nejlepší je najít si dobrý těhu kurs, kde se to vše dá probrat a hodně se člověku dá psychicky napravit pozitivními řečmi..Já tu mám takový kurs, kde ta paní, je úplně skvělá a moje nějaké menší obavy se totálně rozplynuly, jde jen o tu stranu pohledu..
Tak hodně štěstí!

 
j.s.
Extra třída :D 11529 příspěvků 22.11.10 17:34

a já jenom zapomněla napsat, že mi je hrozně moc líto tvé chlapa, musí to být pro něj hrozné.............

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele