I porod může být pěkný

Vesmilka  Vydáno: 12.05.12

Když mi mé kamarádky vyprávěly, že měly pěkný porod, nevěřila jsem. Věděla jsem o tom své, ale sama jsem se měla přesvědčit, že i tohle může být pravda. Mé zkušenosti s porodem jsou celkem bohaté. Vždyť už mám za sebou dva, tak vím, o čem mluvím. A upřímně, mé kamarádky, které vypravovali, jak je porod pohoda, skoro žádné bolesti, a že sotva stačily dorazit do porodnice, mi připadaly jako z jiného světa. Moje porody byly zcela jiné.

U první dcery trval porod 15 hodin a bolesti jsem měla dost silné už od začátku. Mé trápení ukončili až v porodnici, kam jsem se po 12 hodinách bolestí nechala dopravit a kde mi píchli vodu a injekci, aby to bylo rychlé. Musím říct, že to pak rychlé bylo. Andrejka se narodila za 3 hodiny. Horší to bylo potom, byla jsem nastřižená, takže šití, nu což, to se dalo vydržet. Jenže sestra mi špatně píchla injekci na stažení dělohy, a tak přišla na řadu kapačka. Nic příjemného a ještě horší bylo, když jsem od půl deváté večer do dvou v noci ležela na sále jako prkno a nesměla se ani pohnout, prý bych mohla začít hodně krvácet. Nohy a vlastně i celé tělo už jsem měla dřevěné.

Mé trápení skončilo ve dvě hodiny a hned nastalo nové. Nemohla jsem si ani sednout. Jak jsem se zvedla, černo a hučení v uších a omdlévala jsem. Následovala ledová sprcha (ještě teď mě mrazí, když si na to vzpomenu a to už je 16 let. A pak převoz na pokoj (pěšky bych to šla asi ještě teď a sestra by mě po každém druhém kroku sbírala). Uložení do postele bylo bez komplikací. Maminko, vyspěte se, ráno bude líp. To se sestře řekne, ale ráno moc líp nebylo. Stará porodnice, a tak tu máme dvě společné sprchy na celou porodnici. A jako na potvoru obsazené. Sestra, která mě před sprchu přivedla, mi našla židli a usadila mě se slovy: „jak se uvolní sprcha, hned vás tam zavedu“, a běžela po své práci. Tedy chtěla, daleko nedoběhla, po pár krocích jsem se jí z té židle svalila na zem. Tlak jsem měla tak nízký, že jsem ani nevěděla, jestli mi krev vůbec koluje. Když mě sebrala ze země, za pomoci nějaké maminky, uložila mě na vozík, židli už neriskovala. Po uvolnění sprchy mě do ní nacpala se slovy: „vysprchujte se, ale vkleče, ne že mi budete stát“, musela jsem se smát, já a stát, vždyť sotva žiju.

Nicméně tato zkušenost mě od dalších dětí neodradila a po 6 a půl letech jsem opět stála před branou stejné nemocnice. I když zde nastalo několik změn. Změnil se primář i některé sestřičky. Ze sester na porodních sálech se staly porodní asistentky, a hlavně, naše stará porodnice se předělávala. Takže gynekologii dočasně uzpůsobili na porodnici. Opět společná sprcha a společné záchody, i když tentokrát jen pro půlku oddělení. A ještě jedna změna, tentokrát se mnou šel rodit i tatínek. Tak snad to bude rychlejší, říkala jsem si, když jsem dorazila na oddělení. Po vyšetření PA jsem byla ubezpečena, že nebude. V deset hodin, kdy jsem dorazila, jsem byla otevřena na prst. A to už jsem měla bolesti od půl sedmé. PA mi přidělila postel, ať se ještě vyspím, že porod je v nedohlednu.

Vyspím, to se lehko řekne a těžko udělá. Poté, co jsem se třikrát otočila na posteli, protože bolesti mi nedaly jinou šanci, a postel na to třikrát odpověděla protestujícím vrzáním, jsem to vzdala a vrátila se za PA se slovy, že ostatní maminky se chtějí určitě vyspat a se mnou by to dost dobře nešlo. S povzdechem mi řekla, že to tedy trochu urychlí a píchla mi vodu. A dala klystýr a řekla, ať zavolám manžela, kterého mezitím poslala domů. Ještěže jsme to měli kousek. Manžel přišel za chvíli. Po píchnutí vody nastal mazec. Bolesti dostaly grády a já jsem nemohla ani chodit, protože jsem měla pocit, že se mi chce tlačit. Ráno o půl páté jsem unavená a vyčerpaná z posledních sil vytlačila svoji druhou dceru Anežku. Spánek mě hned úplně přešel. Ale ani ji jsem si moc neužila, protože jsem najednou přestávala vidět. Byl to děs, který naštěstí asi za půl hoďky přešel, ale Anežku si směl chovat jen tatínek, mně ji pro jistotu nepůjčili. Můj druhý porod byl lepší a i o pár hodinek rychlejší, ale i tak to nebylo nic moc. A tak i teď 10 let od druhého porodu jsem se připravovala, že to žádná slast nebude.

Dcery se narodili v termínu, jedna 9 dní před TP podle MS a druhá přesně na něj, takže jsem očekávala, že to bude něco podobného. Po 36. tt jsem sbalila tašku a čekala na den D. Ale nic se nedělo. 22. března, což jsou manželovy narozeniny, jsem byla na poslední kontrole u svého gynekologa, a ten mě ubezpečil, že dnes to nejspíš nebude, takže dárek k narozkám dostane taťka později. A to se tak těšil. Takže když neporodím do 27. 3., což byl můj TP, tak na kontrolu do porodnice. Mišáčkovi se očividně u maminky líbilo a nikam nespěchal, takže 27. 3. jsem vyrazila směr porodnice. Přikurtovali mě na monitor a nechali ležet. Asi za půl hoďky dorazila doktorka, která mě vyšetřila a konstatovala, že ač na monitoru nějaké kontra jsou, tak ale nic moc a poslala mě domů s tím, že když do 6. 4. Neporodím, tak přijdu na indukci. To jsem tedy byla nadšená. Vyvolání jsem se nechtěla dočkat, zvlášť když spousta holek kolem mě šla na císaře po tom, co porod nepostupoval. No hurá, to můžu rodit ještě na Velikonoce. Ale nakonec jsem to hodila za hlavu, nu což, říkala jsem si, šel dovnitř, musí ven, teď už se nevstřebá. Uvidíme, třeba to tak zlé nebylo.

Dny utíkali a našemu mrňouskovi se stále ven nechtělo, i když jsem občas nějaké poslíčky měla, ale nic moc to nebylo. 30. 3. jsem už Míšu přemlouvala, ať to vydrží do 1. 4., ale on se nakonec rozhodl jinak. Vždyť jsem všem svým přátelům a známým slíbila, že „klokan přiletí v březnu“ tak to musí dodržet. Večer 30. jsem jako každý den ulehla do postele, tedy spíš se tam svalila, protože nějaké pohybové kreace už u mě nebyly vůbec možné, ale kupodivu spát mi nešlo. V jedenáct už manžel bručel, ať jdu spát, ale řekla jsem mu, že to na spánek nevidím, že se mi nechce, ať jde spát sám. Tak se tedy otočil a spal. Já jsem ještě chvíli koukala do PC, a pak jsem se uvelebila, že budu koukat na film (ani nevím, co dávali).

Náhle jsem pocítila tlak a pak už jsem jen cítila, jak čurám. Tedy né ani tak já jako moje plodovka, tedy Míšova. Nejdřív jsem šla na záchod a pak jsem jen tak nahlas konstatovala, že mi praskla voda a strčila si do postele podložku. A zase zalezla. Jenže manžel už byl na nohách a chystal se oblékat. Tak jsem mu řekla, ať se uklidní a neplaší, bolesti nemám, a tak to může trvat i několik hodin, takže já na rozdíl od něj jdu spát. Nevypadal moc přesvědčeně a pokračoval v oblékání, asi chtěl čekat oblečený až do rána. Musela jsem se smát. Doporučila jsem mu, aby si udělal kávu, že noc bude dlouhá. O pár minut později se dostavily kontrakce a já jsem je začala měřit. První dvě byly po 4 minutách, tak jsem manželovi řekla, že pokud budou ještě dvě po 4 minutách, tak vyrazíme. Jenže další kontra byly po 3 a další po 2, a pak už jen po 2. Vylezla jsem z postele a začala se oblékat. Do kalhotek jsem si strčila vložku, zbytečně, další kontra a vložka, i když always, která vsákne všechno, nevydržela. Tedy v těch reklamách lžou. Další pokus dvě látkové plíny do kalhotek, to už pomohlo, ale mezitím jsem udělala z ložnice rybník. Ještěže tu mám korkovou podlahu a ne koberec. Manželovi jsem doporučila, aby tu kávu vypil rychleji, že budeme muset jet. A chtěla jsem vytřít. Okamžitě mi to zakázal a chopil se mopu sám. Prý bych ještě určitě přidala. Kávu vypil snad na jedno polknutí a vyrazili jsme směr porodnice.

Tedy holky, horší cestu jsem nezažila. Ani jsem netušila, že po cestě, která měří kolem 6 km je tolik výmolů. Já cítila snad i kamínky na silnici. V porodnici jsme byli kolem 1. hodiny. PA, která mě přijímala, byla velmi milá a neustále mě chválila, jak pěkně prodýchávám. No vždyť jo, přeci si neudělám ostudu, přece rodím potřetí. Tak ukážu, jak jsem statečná. Jak dlouho trval příjem, nevím, ale procedura to byla dlouhá. Nakonec se PA ptala, jestli máme zaplaceno za tatínka u porodu. Jistěže jsme neměli, tak jsem jí řekla, ať manžela pošle na vrátnici zaplatit. Se slovy, že je dost času, zavolala doktora. Pan doktor byl mladý, ale velice příjemný pán, který mě vyšetřil a ihned mi řekl, že žádný čas není a ať mě fofrem odvedou na porodní sál nebo porodím na příjmu. PA honem běžela za manželem, aby šel platit a mě táhla na porodní sál. Tam mě uložili na to porodní křeslo a doktor se neustále ujišťoval, jestli ještě chvíli vydržím, než se manžel vrátí. Nakonec už manžela vyhlíželi jak na chodbě, tak i z okna. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale bylo to nekonečné.

„Jen co se manžel vrátí, můžete tlačit“, uklidňoval mě doktor a PA mě hladila po ruce. Sestřička, která manžela vyhlížela na chodbě, přišla a povídá: „je to dobrý, tatínek už přišel a píská si“. Manžel přišel vzápětí, ale mě, jako když utne, přešly jakékoliv bolesti. Takže když se konečně jedna dostavila a já našeho drahouška nemohla vytlačit, přistoupil doktor k dalšímu vyšetření a konstatoval, že se porod zastavil a že mu musím pomoci. Takže dolů z křesla a na balon do sprchy nebo chodit. Chodit, jo, když jsem měla pocit, že mám malýho mezi nohama. Ale balon jsem vzala s povděkem. Sprcha byla taky dobrá, protože ty kontrakce, které přišly, se nedali s ničím srovnat. Ta tam byla moje statečnost. Ta tam bylo předsevzetí, že budu ticho jako myška a nikdo nepozná, že rodím. Seděla jsem na baloně a kňučela jako psík. A manžel, ten měl v té době největší starost, že neumí fotit s tím novým foťákem, který jsem vzala do porodnice. Takže jsem ho ještě při kontra navigovala, co má dělat.

Časová osa událostí je něco, co nevím. Neměla jsem čas ani chuť sledovat hodinky, ale o chvíli později se vrátila PA s doktorem, ten mě znovu vyšetřil a jeho verdikt zněl, ještě alespoň 3 kontrakce a pak budete tlačit. To tedy nebylo nic, co bych chtěla slyšet. „Z křesla mě už nikdo nedostane“, trvala jsem na svém. Tak prý si mám lehnout na bok. Protestovala jsem, ale PA byla neoblomná. Můžete mi mačkat ruku, jestli chcete, šeptala mi do ucha. Nechtěla jsem jí mačkat ruku, chtěla jsem zabít manžela a taky jsem chtěla tlačit. Nakonec jsem jí tu ruku zmáčkla, asi nečekala, že bych v sobě našla tolik síly a nejspíš se modlila, aby hned po mém porodu nemusela vyhledat pomoc chirurga, protože za stisk, který jsem měla, by se nemusel stydět ani chlap.

Doktor dodržel slovo, tři kontra a já mohla tlačit. Držela jsem se za nohy a ze všech sil tlačila. Manžel mi podpíral záda. Na tři zatlačení, která pan doktor koordinoval, abych se nepotrhala, byl náš poklad Míša venku. Padla jsem zpátky na křeslo. Byla jsem unavená, vysílená, rozbolavělá, ale šťastná. Syn mi vynahradil všechno to utrpení, poslední půl hodiny. A pro mě to byl ten nejrychlejší a nejkrásnější porod. Vždyť trval pouhé 2 a půl hodiny a nebýt toho, že se porod zastavil, mohl být i kratší.

Mimochodem manžel byl, kromě toho výpadku s tím foťákem, úžasný. Byla jsem moc šťastná, že ho tam mám.

PS: Klidně bych rodila znovu, vždyť těhotenství a mateřství je to nejkrásnější, co znám, a ten porod k tomu patří.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
michaelala
Neúnavná pisatelka 16777 příspěvků 12.05.12 06:08

Krásný :srdce:

 
HankaPr.
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 12.05.12 08:53

Moc pěkný deníček :potlesk: taky mám tři dětičky dva kluky a třetí holčičku :srdce: Porody jsem měla všechny tři vyvolávané,ale byli naprosto rychlé a úžasné :palec: :palec: :kytka: :mavam:

Příspěvek upraven 12.05.12 v 08:54

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 12.05.12 10:02
:potlesk: :potlesk: :potlesk: :kytka:
 
Elilen
Neúnavná pisatelka 15739 příspěvků 12.05.12 10:33

Mě to za sedm týdnů čeká. Už se moc těším, věřím, že budu mít také krásný porod. :)

 
grispelda
Stálice 65 příspěvků 12.05.12 12:15

Krásný porod! A pro mě naděje, že snad můj další porod bude lepší :) Akorát bylo trošku nepraktické, jak poslali manžela platit za účast při porodu, když už se miminko tlačilo na svět, vždyť tu formalitu mohl vyřídit i potom. Třeba by ten porod potom byl opravdu ještě rychlejší :)

 
vodolejka
Vesmírná mluvilka 30479 příspěvků 12.05.12 16:20

moc pěkně napsané :srdce:

 
benylura
Zasloužilá kecalka 666 příspěvků 12.05.12 17:21

Vesmi, moc hezky si to vše popsala. Zavzpomínala sem si u toho, na svůj porod, kterej byl taky rychlej. My jeli do porodnice MHD a na příjmu sme zjistili, že tatínkovi přezuvky mám u sebe já a on měl moje v tašce :) . Mě stihli jen vyšetřit a šla jsem hned na sál. Klistýr a ostatní přípravy se nekonaly. Za hoďku a půl byl malej na světě. Jen to hojení šití už nebylo tak příjemné. Ale porod je opravdu i přes ty všechny bolesti žážitek, kterej se nedá ničím nahradit. Ráda si ho zopakuju :)

 
Alficek
Kelišová 5542 příspěvků 12.05.12 22:38

teda krásný,ani jsem nedýchala,než jsem to dočetla

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 14.05.12 08:37

@michaelala díky

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 14.05.12 08:39

@benylura jo jo to jsem ani nenapsala ale klystýr jsem taky nestihla. :mrgreen:

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 14.05.12 08:47

Děkuji i všem ostatním.
A těm co ještě neporodili přeji krásné a rychlé porody.
To víte birokracie. Co kdyby utekl bez placení. :)

 
hmvpapir
Ukecaná baba ;) 1540 příspěvků 23 inzerátů 14.05.12 21:01

Gratuluju :) :kytka:

 
Sidinka
Ukecaná baba ;) 1578 příspěvků 17.05.12 20:39

paani,doufam ze i ja budu mit rychly porod,uz ted delam domluvu sprckem at to veme kvapem a neprotahuje to:) a gratuluju

 
Anička14
Závislačka 2596 příspěvků 16.07.12 21:45

Jituš, netušila jsem, jaký jsi spisovatel, opět super napsané a u tohoto se i směju… :hug: :hug: :hug:

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 16.07.12 22:09

@Anička14 to jsem ráda že se bavíš, já se ale moc nebavila, když vytáhl ten foťák a začal hledat co má zmáčknout a neustále na mě mluvil. Ale jinak pohoda džes :mrgreen:

Vložit nový komentář