IVF - jak to probihalo u me

lucka2  Vydáno: 09.11.05

Ahoj, tento clanek jsem jiz jednou (2.11.2005) vkladala jako odpoved na diskusi, ale protoze verim, ze by se mohl hodit vice lidem, nez pouze tem, kteri se do dane diskuse zapojili, kopiruji ho i jako clanek do tematu neplodnost:

Zdravim vsechny snazilky,
uz delsi dobu jsem se chystala sem neco o IVF napsat a ted vidim, ze je to dokonce aktualni tema, tak to udelam hned.
A hned na zacatek povzbuzujici zprava - na prelomu srpna/zari 2005 jsem podstoupila sve prvni IVF a uz zive diskutuju v tehulkovskem denicku, cekame dvojcatka nekdy v druhe pulce kvetna.
Nejdrive jsem mela smulu, tedy na doktorku. Kdyz jsem se ve 28 letech rozhodla, ze s manzelem chceme mit dite, vy:,–(ila mi doktorka antikoncepci, prolistovala mou kartu, poslala me na 1 ultrazvuk a sdelila mi, ze mam nepravidelnou menstruaci, ze asi pokazde neovuluji a ze mi je skoro 30, tak at nepocitam, ze otehotnim nejak snadno. Rekla mi, at si merim bazalni teploty a tim to pro ni haslu. Nekdy pri dalsi kontrole jeste dodala, ze zazraky nedelaji, tak co bych chtela. Neudelala mi ani hormonalni testy, testy na prokazani ovulace, proste vubec nic.
Nastesti mam kamarada lekare a ten mi zaridil konzultaci v uplne jinem meste u sve zname. Ta mi rekla, jake testy by mi meli udelat, jake prasky resi moje problemy atd. Takze jasny signal, ze moje doktorka je neschopna a musim se poohlednout po jine.
Novou doktorku mi nastesti shodou okolnosti doporucila moje spoluzacka z gymplu. Moje doktorka drive pracovala v Gestu a hned pri prvni navsteve mi rekla o vsech testech, ktere provedeme a dala mi leky - proste udelala vsechno, co podle „konzultaci“ doktorky melo byt udelano. Takze hura, mam schopneho gynekologa!
A pak uz to jelo jak po masle. Kazdy mesic mi delala pred ovulaci ultrazvuk, takze jsme presne vedeli, kdy na mimcu pracovat. Kdyz to neslo asi 3/4 roku, vysetrili jsme i manzela, jeste to chvili zkouseli, ale pak nas hned pani doktorka poslala do Gestu, abychom se zbytecne netrapili.
V Gestu nejdrive zkouseli inseminace- byli jsme trikrat, ale ani jednou to nevyslo. Rekli mi, ze vzhledek k nasim nalezum je to na IVF. Peclive jsme to naplanovali tak, abych si byla jista, ze budu moct zustat jakkoliv dlouho doma, ze nebudeme ve stresu atd. Takze jsme to naplanovali na srpen. Taky se musi pocitat s tim, ze cca mesic trva schvaleni ze strany pojistovny, takze je dobre vyplnit si papiry dostatecne dopredu.
Co se moji pripravy na IVF tyce, tak jsem nedelala nic jineho nez to, co celou dobu, kdy jsme se pokouseli. To znamena, ze jsem nekolik mesicu brala kyselinu listovou a taky poctive kazdodenne cvicila nekolik zakladnich cviku podle pani Mojzisove. Protoze se mi casto blokuje panev, zacala jsem na jare take chodit pravidelne jednou tydne ke kvalitni maserce - pokazde me masirovala, zkontrolovala, jak cvicim a pripadne me odblokovala, pokud bylo potreba. Plati, ze kdyz cvicite, neblokuje se panev tolik. Cviceni podle pani Mojzisove pomaha posilovat svaly panevniho dna a prokrvuje delohu, takze je to idealni na podporeni uhnizdeni oplozeneho vajicka v deloze. Jenom tak mimochodem, cvicim tyto cviky i nadale, zhruba od 3. tydne tehotenstvi, protoze jsou i dobrou pripravou na porod.
V pulce srpna jsem si zacala sama pichat injekce, myslim, ze se to jmenuje Gonal. Nejdrive jsem mela strach, tak jsem chtela, aby mi je pichal manzel, ale napodruhe jsem to uz vyzkousela sama a bylo to v pohode. Ujistuju vas, ze to neni vubec bolestive a kdyz se pichate samy, je to prijemnejsi nez od sestry. Idealni je jehlu vbodnout prudkym pohybem, proste zadne stourani.
Musela jsem chodit snad obden na kontrolu do Gestu, kde sledovali ultrazvukem, jak mi rostou vajicka, podle toho delaji dalsi plan injekci. Kolem 9. dne mi pak pichali nejake doplnujici injekce.
Kdyz jsou vajicka spravne velka, tak cca 30 hodin pred planovanym odberem se picha jeste nejaky hormon, jmenovalo se to myslim Pregnyl, ten slouzi k tomu, ze doktori vedi, za kolik hodin presne se vajicka uvolni a budou chtit zacit odchazet vejcovody. Tesne predtim vam provedou odber vajicek.
Do odberu vajicek jsem chodila normalne do prace, i kdyz musim priznat, ze ke konci, jak se vajecniky plnily a zvetsovali, uz me bolelo bricho, zejmena pri vstavani ze zidle. Dobra zprava ale je, ze to byla ta nejneprijemnejsi cast celeho IVF a nic horsiho vas uz neceka (az na zklamani z toho, ze to nevyslo, ktere ja jsem nastesti nezazila a vsem preju, aby to vyslo napoprve).
Jsme tedy u odberu vajicek - ten se dela v celkove narkoze, po cca 2 hodinach me pustili domu, musel pro me prijet manzel. Pak se vajicka, pokud se nejaka zrala podari odebrat (bohuzel nikdy nevite, jak to dopadne), oplodnuji a kultivuji. My jsme meli prodlouzenou petidenni kultivaci. Ode dne odberu vajicek jsem lezela, opravdu striktne jsem nechodila ven, aby se mi vajecniky daly do poradku (museji se z te davky hormonu vzpamatovat a pomalu se zase zmensuji do normalu). Taky mi doporucili pit 3 litry tekutiny denne, ne cerny caj a kavu, pomaha to vajecnikum dostat se do normalu a vyhnete se tim pripadnym komplikacim (neco jako hyperstimulacni syndrom). Ty 3 litry jsem opravdu pila a jsem presvedcena, ze mi to hodne pomohlo.
Podle toho, jak embria (za pripadne spatne i se omlouvam) rostla, mi z centra vzdy davali vedet, jestli uz pujdu na transfer embbrii nebo mam volat dalsi den. Vyslo nam to na sesty den. Meli jsme stesti, dve nam schovali na transfer a jeste jich mame 5 zamrazenych.
Transfer je prijemnejsi nez normalni gynekologicke vysetreni, takze neni vubec potreba se obavat. Navic cca 1 hodinu pred nim mi dali Diazepam na uklidneni, takze jsem byla tezce vysmata. U transferu byl pritomen doktor, embriolog a sestra. Embriolog prinesl ta spravna (doufam )embria, ukazali mi je na obrazovce, jak je nasavaji do tenkeho katetru (tenka sklenena tycinka, kterou se provadel i odber vajicek). Pak embrioolog odesel, doktor mi je „tam soupnul“, ukazal znovu na obrazovce, ze katetr je prazdny, a tedy embria jsou tam, kde maji byt, a nechali me asi 1,5 hodiny lezet a spat (to jde po tom Diazepamu dost snadno). Pak uz si me manzel zase vyzvednul a odvezl domu.
Rekli mi, ze po transferu mam dodrzovat jeden tyden klidovy rezim jako pri odeznivajici chripce, druhy tyden uz ne tak prisne, ale nenosit nic tezkeho atd. Musim rict, ze prvni dva tydny jsem opravdu poctive lezela, chodila jsem jenom po byte v pripade potreby, tj. na toaletu, do koupelny, do kuchyne pro jidlo. Jinak opravdu nic.
Ode dne transferu embrii mi doporucili brat vitaminy pro tehotne a taky se berou hormony - Utrogestan, ten se pak bere celych prvnich 12 tydnu tehotestvi.
Na kontrolu, jestli to vyslo, jsem sla po 20 dnech. Samozrejme uz asi 10. den jsem si delala test a mela jsem radost, protoze tam byla druha carka, i kdyz hodne slaba.
Byla jsem sice nadale na neschopence, ale mela jsem vychazky 2 hodiny dopoledne a 2 odpoledne, ale chodila jsem od tretiho tydne jenom tak na pul hodiny na nakup a zpatky, pricemz nakup opravdu lehky a do batuzku.
20. den mi potvrdili, ze se mi chytla obe embria. Porad jsem se o ne bala, ale nastesti to tak zatim zustalo. Po 5. tydnu me poslali zpatky k moji pani doktorce, bylo to po tom, co uz na ultrazvuku byla videt srdecni akce.
Celkove jsem na neschopence byla asi 9 tydnu a upozornuju, ze me pustili do prace jenom diky tomu, ze se citim dobre a hlavne muzu pracovat z domova. Jinak samozrejme rikali, ze neni idealni jezdit hromadnou dopravou a byt v praci ve velkem kolektivu, protoze clovek muze neco chytit a v prvnim trimestru je to obzvlast nebezpecne.

Doporucuju vsem, aby s tou neschopenkou opravu pocitali a nechvatali do prace, tam ted chodim jen dvakrat tydne a je tam opravdu stres, uz jenom to, ze se vas porad vsichni vyptavaji, jak se citite atd.
Jinak, pokud jste to precetli cele (a mate za to muj obdiv), je vam nyni jasne, ze krome cviceni podle pani Mojzisove a snaha vyvarovat se stresu jsem nedelala vubec zadne specialni pripravy.
V praci jsem to nahlasila predem, aby take mohli pocitat s tim, ze budu dlouho na neschopence. A musim rict, ze me vsichni strasne podporili a drzeli mi palce, mam asi stesti na velice slusneho zamestnavatele a prima lidi.
A jeste bych dodala, ze jsem samozrejme byla pred IVF vyklepana, zvlast kdyz na emiminu byly same spise negativni zpravy, jak to lidem nevychazi a zadne konkretni informace. Ale ve skutecnosti, jakmile jsem zacala s injekcema, se mi strasne ulevilo a rekla jsem si - tak a ted se tim zabyvaji doktori, je to hlavne na nich, tak to prece musi vyjit. V dobe, kdy jsme se jenom pokouseli a vysledky byly porad nejiste a nevychazelo to, jsem z toho byla mnohem nervoznejsi a byl to daleko vetsi stres nez IVF a cekani, jak to dopadlo. (A asi bych mela taky rict, ze ja tedy nejsem vubec zadny klidas, naopak jsem clovek, ktery je schopen se vystresovat i sam, vsichni mi celej zivot rikaji, at neplasim a zklidnim se.)

Doufam, ze jsem vam svymi informacemi trosku pomohla pripravit se psychicky na prvni IVF a trosku vas uklidnila. Drzim vam vsem palce a moc bych vam prala, aby vam to take vyslo napoprve. A pokud ne, neztracejte nadeji. Hlavni je, ze uz se vami nekdo skutecne zabyva a problem je v reseni.
Hodne stesti a doufam, ze v profilu na mne pripadne najdete i adresu, klidne se ozvete, kdybyste mely konkretni dotaz, rada se s vami podelim o sve zkusenosti.
 Lucka2

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Miiri
Ukecaná baba ;) 1686 příspěvků 10.11.05 11:48

Tak Lucko, dala jsem na tvůj odkaz v Květňátkách a přečetla si deníček. Je to moc pěkné a moc ti to přeju. My jsme to zkoušeli 4,5roku a povedlo se 7. IVF. Byly to prostě jen delší a větší nervy.
Držím všem snažilkám, ať jim to vyjde a ať neztrácejí naději.
Miiri 11+4tt

 
Radkoun
Kecalka 176 příspěvků 10.11.05 12:37

Lucinko, moc moc gratuluju.
Já jsem otěhotněla třetí měsíc po vysazení antikoncepce a ani jsem nevěděla jak. Prostě jsem si říkala buď to příde nebo ne. Ale to je jednoduchý říct, když se nám to povedlo skoro hned. Kdybych čekala třeba rok, tak bych asi taky byla nervozní. Oni si ty doktoři v dnešní době už poradí se všim, tak je důležitý to nechat na nich a být v pohodě jako si byla ty. Určitě to byl hlavní důvod, že se vám to povedlo na poprvé.
A takovou doktorku, co si měla ty bych nechtěla potkat!!!
Takže ještě jednou moc moc moc gratuluju, užívej si těhotenství a odpočívej, vždyť po porodu budeš mít dvakrát tolik práce než my ostatní.
 Radka

 
Romik
Ukecaná baba ;) 1837 příspěvků 11.11.05 10:23

Ahoj Lucko,
predem mooc gratuluju k uspesnemu IVF, a diky za moc pekny clanek. Tohle doda nadeji asi kazdemu!
Momentalne je toto i pro me aktualni tema, bohuzel… I ja patrim mezi ty zastupy neuspesnych snazilek. S manzelem jsme se pred temer tremi lety rozhodli poridit si mimco, jak bezely mesice, zacinala jsem si uvedomovat, ze to asi nebude tak lehke, jak jsem si predstavovala. Po dvou letech snazeni jsme zasli do Pronatalu, vsechno slo strasne rychle. Necele dva mesice po prvni navsteve jsem sla na laparoskopii, ktera byla uspesna a ja jsem zacala spontane ovulovat. Byla jsem strasne stastna a plna optimismu, ze ted uz je to vsechno jen otazkou casu. Bohuzel od teto operace uz ubehl temer rok a ja mam za sebou 3 neuspesne IUI. Tento mesic me ceka posledni, kteremu moc neverim, a pak IVF. Zatim jsem z toho zaskocena, nevim, jak bych to vysvetlila v praci. U nas se nic neutaji, takze by si o tom brzy vsichni suskali.
Holky, mate nekdo radu, jak to rict v praci, jestli je opravdu nutne zustat na nemocenske atd. Budu vdecna za jakoukoliv zkusenost. V oblasti IVF jsem opravdovy zacatecnik :o)

Diky moc, Romca

 
lucka2
Kecalka 109 příspěvků 14.11.05 14:33

Romco,
podle me Ti to bez neschopenky doktori ani nedoporuci, muj osobni nazor je, ze to skoro nema cenu. Taky se Ti po stimulaci vraceji do normalu vajecniky, mela jsem asi 2 tydny mirne zvysenou teplotu a chozeni do prace si tak nejak nedokazu predstavit. Bez ohledu na to, ze pravdepodobnost uhnizdeni embria je urcite daleko vetsi, kdyz budes dodrzovat klidovy rezim. Uvidis, co Ti reknou v Prenatalu. Ruzna centra na to maji asi ruzne nazory.
S tim vysvetlenim v praci je to opravdu tezke, zavisi na tom, jaka je u vas komunikace s vedenim atd. U nas se taky vsechno vykeca, ja to oznamila vedeni, protoze v sebe mame vzajemne duveru, nicmene, kdyz je clovek treti tyden doma a jedna se o zenu ve veku, kdy je cas myslet na deti, vsichni si to domysli. Takze kdyz jsem se vratila do prace, vedeli vsichni vsechno.
Kdybych to chtela opravdu tajit, tak bych si musela vzit dovolenou nebo si vymyslet nejake lazne, ale to by mi neprislo fer.
Moc Ti drzim palce a verim, ze to v praci vyresis.
 Lucka

 
Hasmandka
Ukecaná baba ;) 1177 příspěvků 28.11.05 09:51

Ahoj Lucko, moc krásně jsi to napsala. Taky jsi mi dodala naději. Já se sice teprve chystám zavolat do CARu. Každým dnem očekávám MS, tak až ji dostanu, tak tam zavolám, budu mít tu nejlepší motivaci. O čem pořád dumám, je to, jestli, až podstoupím IVF, to říct nebo neříct v práci. Drbárna je u nás velká a tak jsem původně plánovala (no jo, myslím hooodně do předu) si vzít dovolenou na odběr vajíček a po transferu být na neschopence, kterou by mi vypsala obvoďačka nikoliv CAR. Zkrátka utajit to, pokud to půjde, protože co kdyby to nevyšlo na poprvé. Strach ze soucitných pohledů je opravdu velký. Jenže jak tak o tom dál přemýšlím, stát se může cokoliv třeba v 8 nebo 12 týdnu a to už budou všichni vědět o mém případném těhotenství. A když budu vědět, že budu tak dlouho na PN, bylo by to opravdu vůči zaměstnavateli (,který se ke mně chová v celku dobře) nefér. Ale teď si ještě nedovedu představit, že přijdu za šéfem a oznámím mu, že jdu na umělé. Těžko se mi na tohle téma mluví se známými, natož s člověkem, který je mi dost cizí. Mám zatím o čem přemýšlet, každopádně jsi mě dost nahlodala. Až přijde vhodná doba, asi se o tom poradím s manželem. Je to chlap a snad se na to bude dívat bez emocí. Ještě jednou díky za článek.

Květina

 
lucka2
Kecalka 109 příspěvků 28.11.05 14:23

Kvetinko, to vis, ze jsem mela taky strach a dlouho jsem premyslela, zda to rict nebo nerict. Nakonec jsem se poradila s jednim prima kolegou a ten mi doporucil to vedeni oznamit z duvodu zachovani duvery mezi nami. Ja mam zkusenost, ze cizim lidem se to rika a vysvetluje daleko snadneji nez tem blizkym, nevim, cim to je, asi tim, ze blizci te potom bombarduji telefony, jak se citis, jak to vypada atd., coz cloveka spise znervoznuje nez uklidni. To ti ostatni to spis vezmou na vedomi, ale pak uz to dal nerozebiraji.
Ja jsem se hrozne bala, ze kdyz to v praci reknu a nevyjde to, tak ze uz budu z pracovniho hlediska odepsana, ze se mnou prestanou pocitat s tim, ze chci jit na materskou, tak pro firmu nemam velkou cenu. Kupodivu to tak ale nedopadlo.
Taky si dokazu predstavit, ze se to hur rika na malem meste nez v Praze, kde ziju ja, u nas z prace kdyby to nekdo vykladal doma, tak to nikoho nebude zajimat, protoze me ti lide neznaji. Naopak na malem meste, ze ktereho puvodne pochazim, je bezne, ze se silene drbe. Tam bych mela vetsi obavy taky.
A mimochodem, ja dnes zacinam 16 tyden a mam porad hrozny strach, ze se neco stane, protoze stat se muze opravu cokoliv a kdykoliv.
Drzim Ti palce, at to dobre dopadne, hlavne zkus byt v pohode a mysli jenom na sebe.
 Lucka

 
vladka10
Zasloužilá kecalka 887 příspěvků 30.11.05 22:17

Ahoj Lucko,
děkuji za milý článek. Mě čeká IVF v lednu a mám celkem strach co a jak, i když mi to doktorka dopodrobna vysvětlila. Trošku jsem si nebyla jistá neschopenkou, pomaličku začínám připravovat kolegy v práci, že mě nějaká nemocenská čeká. I když u nás je pěkná drbárna - vymluvila jsem se na vyšetření ledvin a štítné žlázy. Kdysi jsem s tím měla problémy, tak nemají další dotazy. Na druhou stranu se už těším až to bude za mnou, čekat do ledna mě drží pěkně napnutou.
Ještě jednou děkuji za pěkný článek, předčítala jsem ho manželovi ať je taky v obraze.

 
lucka2
Kecalka 109 příspěvků 02.12.05 10:27

Vladko,
moc drzim palce a neboj se, treba se Ti taky ulevi, jakmile zacnes pichat stimulacni injekce. Ze me to uplne spadlo, rekla jsem si, ze ted uz se to rozjelo a je to na doktorech. A mas pred sebou jeste krasne vanoce!
 Lucka

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček