IVF & Co.

Anonymní  Vydáno: 08.02.16

Tento trochu delší deníček jsem psala v březnu 2014, ale tenkrát se mi nějak nepodařilo ho zveřejnit. Myslím, že by byla velká škoda vás o něj ochudit, tak ho zveřejňuji dnes. :-)

Dlouho jsem o dítěti vůbec neuvažovala, vlastně jsem se těhotenství vždycky bála, takže jsem už v šestnácti začala s hormonální antikoncepcí a přestala, až když jsme s mužem usoudili, že je čas na potomka. Bylo to po svatbě a mně bylo už 29 let.

Antikoncepci jsem tedy brala nepřetržitě, bez jediné přestávky, po dobu skoro 13 let, a pouze jednou jsem vyměnila přípravek. Ale musím říct, že si nemyslím, že by to byla příčina toho, proč nám potom nešlo přirozeně počít.

Prvních pár měsíců jsme tomu nechávali volný průběh, nikam jsme nespěchali a užívali si života. Já si ale už po několika cyklech vzpomněla, co mě ještě kromě obav z nechtěného otěhotnění tenkrát přivedlo k myšlence užívání hormonální antikoncepce.

První cyklus trval 25 dní, druhý 24, třetí 25, čtvrtý 23, až jsem někdy v létě zjistila, že je můj cyklus jen 21 dní. To bylo sice zhruba jen 4 měsíce od vysazení, ale mě pomalu začalo napadat, že je asi něco v nepořádku. I když jsem si přesně vzpomněla, že stejný problém jsem měla i před braním prášků.

Ovulaci jsem tou dobou ještě neřešila, bazální teplotu si neměřila, nechtěla jsem se tím stresovat, ale na gynekologii jsem si zašla a svěřila se doktorovi. Pak následoval první hormonální profil. I přesto, že jsem je upozorňovala na své krátké cykly, tak mi bohužel naordinovali špatný rozpis odběrů krve, takže jsem na plnohodnotný profil potřebovala cykly dva.

A zjistilo se, že jsou veškeré hodnoty v naprostém pořádku. Jen tak na zkoušku jsem dostala předepsaný Utrogestan, dvě tabletky zavést večer, až si budu myslet, že ovulace proběhla, ne dřív než 14. den cyklu.

První cyklus se skutečně prodloužil na téměř 28 dní, ale menstruace přišla stejně, druhý cyklus s Utrogestanem jsem od 13. dne prokrvácela až do 21. dne, kdy se menstruace spustila naplno a bylo jí úplně jedno, že do sebe ty hormony cpu. V dalších cyklech už jsem Utrogestan nenasazovala a cyklus byl opět 21-23 dní.

Tou dobou už jsem ale poslala manžela na spermiogram. Můj hormonální profil byl v pořádku, takže byl na řadě on. Naštěstí proti tomu vůbec nic neměl a ochotně si zašel. Já si dělala velké starosti, co mu najdou za diagnózu. Má lehčí nadváhu, pije hodně kafe a dost kouří.

Ale jeho výsledky byly naprosto v normě, nevykazovaly žádné výchylky. Uklidnilo mě to, ale jen částečně. Od nového roku (2013) jsem se rozhodla, že si začnu měřit bazální teplotu a vůbec budu sledovat, jestli ovuluju, protože už jsem plánovala, že si zajdeme do speciálního zařízení, tak abych byla trochu připravená.

Kupované testy i moje bazální křivka mi ovulaci potvrdily, ale zároveň se ukázalo, že moje luteální fáze je jen 8-10 dní, což je pro úspěšné uhnízdění vajíčka příliš málo. A navíc mi docházelo, že kdyby byl problém jen tam, musel by zabrat ten Utrogestan.

V březnu jsme si zašli do speciálního zařízení, můj gynekolog se se mnou dál nechtěl zabývat. Nechal mi ještě provést testy na štítnou žlázu a klasický stěr čípku a všechno bylo opět v naprostém pořádku.

Měla bych ještě podotknout, že nežiju v Čechách, ale v Německu. Naším speciálním zařízením byla univerzitní klinika. Paní primářka nás přijala a s ní jsme absolvovali přijímací a seznamovací pohovor, v němž jsme jí vylíčili všechny naše dosavadní výsledky. Trvala na tom, že uděláme znovu hormonální profil a že se můj muž znovu dostaví na spermiogram.

Dle očekávání byly veškeré výsledky v pořádku, nikde žádná anomálie. Dalším vyšetřením bylo takzvané „hycoso“. Nevím, jak přesně se to jmenuje česky, ale byl to test průchodnosti vaječníků transparentní tekutinou a prohlédnutí dělohy, jestli tam nejsou srůsty nebo polypy.

Vyšetření je krajně nepříjemné, za plného vědomí, ale trvá jen pár minut. Tak jsem si mohla prohlédnout svoje vnitřnosti. Moje děloha byla krásně růžová a hladká a oba vejcovody tekutinu propustily, takže ani zde se nenašel žádný problém.

Na jednu stranu jsem byla moc ráda, že je všechno v pořádku, ale na druhou jsem propadla do hlubokých depresí, protože už nám nešlo otěhotnět rok a půl a ani nejlepší doktoři nepřišli na důvod. I test pohyblivosti manželových spermií v mém sekretu dopadl na výbornou.

Zkusili jsme znovu Utrogestan, ale výsledek byl stejný. První cyklus zabral, ale menstruace se dostavila, ve druhém cyklu jsem krvácela už od 14. dne, takže jsem ho potom už opět vysadila. Pravidelně jsem chodila na kontroly růstu folikulu, vyvolávání ovulace apod. Bylo to velice náročné období a já už se chtěla posunout dál.

Kromě návštěv unikliniky jsem začala cvičit Mojžíšovku, brát Gynex, pít kontryhelový čaj. Nic nepomáhalo. Nakonec jsem se odvážila říct si o umělé oplodnění, ale to jsem bohužel nejprve trochu narazila. Myslím, že v Čechách to funguje trochu jinak, ale v Německu je to tak, že když není diagnóza, tak pojišťovna na IVF nepřispěje, dokud pacient nepodstoupí několikrát neúspěšně inseminaci (kterou si ale plně hradí).

Tak jsem začala stimulovat injekcemi do břicha, na které jsem reagovala i při nejnižších dávkách velmi rychle, takže jsem na první inseminaci šla už 12. den cyklu. Paní doktorka mi ji udělala na gynekologickém křesle, kdy jsem neležela, ale byla v klasickém polosedu.

Myslím, že to byla příčina toho, že se nedostala tím katetrem až do dělohy. Uklidňovala mě, že to takhle stačí. Jenže o pár dní později jsem dostala menstruaci. Hned jsme začali znovu stimulovat na další pokus, při němž se rozhodla, že se do mě dostane za každou cenu, což také učinila za cenu velice bolestivého a lehce krvavého zážitku.

Bohužel Utrogestan v druhém cyklu opět nezafungoval, takže jsem dva dny po inseminaci začala krvácet a menstruace přišla 21. den cyklu. To už jsem byla skutečně zoufalá. V té době do hry vstoupila nová, mladá začínající doktorka, které se nás zželelo, a tak se zasadila o to, abychom nemuseli absolvovat třetí pokus inseminace, jak nám to ukládala zdravotní pojišťovna, ale napsala nám takovou zprávu, abychom o IVF mohli zažádat rovnou.

Pak se rozjel kolotoč papírování pro uznání dotací na umělé oplodnění. Naštěstí se všechno stihlo v následujícím cyklu a já pak mohla začít s hormonální stimulací. Nejprve jsem musela v mezicyklu vdechovat nosní sprej. Prý způsobí takzvané vynulování vaječníků, aby se na start nepřipravilo jen jedno vajíčko, ale co možná nejvíce.

Jakmile jsem pak dostala menstruaci, (která pod vlivem tohoto přípravku přišla o několik dní později), začalo se stimulací vaječníků injekcemi do břicha. Opět jsem reagovala velice rychle. Na páteční kontrole mi našli zhruba 10 folikulů. O víkendu jsem si tak musela píchnout injekci na vyvolání ovulace a v pondělí jsem nastoupila na punkci.

Ta se provádí v celkové narkóze, která ale trvá jen 10-20 minut. Po zákroku mi paní doktorka oznámila, že se jim podařilo vylovit 6 vajíček, která se pokusí oplodnit manželovým spermatem.

Byla jsem překvapená, že mám vajíček tak málo. Na internetu jsem se dočetla o množstvích od deseti nahoru, ale nechtěla jsem si kazit náladu a snažila se tak na to co nejméně myslet. Druhý den po punkci mi zavolali z unikliniky, že se tři vajíčka dobře vyvíjí a že mám další den přijít, aby mi byla dvě zavedena. Krátce jsme uvažovali i nad třemi, protože na zamrazení to nebylo, ale nakonec jsme se rozhodli pro dvě.

Při zavádění vajíček se, myslím, potvrdila moje teorie, že by při tomto zákroku měla žena ležet vodorovně na zádech. Zavedení katetru jsem totiž v této pozici vůbec necítila, a dokonce jsem podezřívala doktorku, že mi tam nic nezavedla.

Je trochu těžké si nějak ověřit, jestli vám tam skutečně oplodněná vajíčka pouští, nebo ne. Pouhým okem ty buňky ani nejsou vidět, ale dali mi fotky z mikroskopu, kde byl vidět shluk asi osmi buněk.

Pustili mi po transferu příjemnou hudbu a nechali mě chvíli ležet a pak jsem mohla jít domů. Já jela pěkně se natřásajícím autobusem do práce a slibovala si, že následujících čtrnáct dní do krevního testu nebudu sama doma testovat a že budu v klidu, budu hodně odpočívat a relaxovat a hodně se smát, protože to prý má na úspěšnost velký vliv.

Následující dva týdny jsem si tak pouštěla ze záznamu různé zábavné pořady a opravdu se hodně smála a byla uvolněná. Jenže ani deset dní po transferu jsem neměla jediný těhotenský příznak. Byla jsem hodně unavená a menstruace se nedostavila, ale to jsem přičítala koňským dávkám utrogestanu. Zaváděla jsem si 3×2 tablety denně.

V den krevního testu jsem vůbec neměla chuť tam jezdit. Odevzdala jsem krev a sestřičce jsem řekla, že nemůžu čekat na výsledky kvůli práci, ať to zavolají manželovi. Věděla jsem, že jen on mi tu špatnou zprávu dokáže podat tak, abych se z toho nezhroutila.

Manžel mi asi dvě hodiny po odevzdání krve volal, že se máme oba okamžitě dostavit do unikliniky. Dost mě tím vykolejil, protože jsem chtěla, aby mi nevolal, aby mi výsledek řekl až doma, ale on sám ho nevěděl. Já byla na doktorku naštvaná, že nás tam tahá zpátky a měla jsem strach, co mi v krvi našli a podezřívala jsem je, že nás chtějí okamžitě přihlásit do nějakého nového programu.

S manželem jsme se potkali před klinikou a šli tam pěkně spolu. Paní doktorka nás naštěstí nenechala dlouho čekat. Ptala se mě s dost smutným výrazem ve tváři, jak se cítím a já jí po pravdě řekla, že vlastně dobře, bez jakýchkoliv změn, ze kterých by se dalo usuzovat, že se zadařilo. Pak jí dokonce ukápla slza a to už jsem si fakt myslela, jak je perverzní, že nám chce neúspěch oznámit osobně.

Jenže z ní pak vypadlo, že těhotná jsem a dokonce že je hodnota hCG tak vysoká, že to vypadá, že se uchytila obě vajíčka!!! Tak jsme si padli do náruče s ní i s mužem a mně se rozlil po tváři blažený úsměv, který mě od té doby už neopustil.

Ona nás sice hned varovala, že se nemáme radovat předčasně, že se může stát cokoliv. Ale já si dávno před tím už slíbila, že když to jednou vyjde, tak to dotáhneme do konce. A doufám, že jsem se nemýlila.

Dnes jsem už ve dvacátém týdnu a všechno se zdá být v pořádku, žádné komplikace zatím nebyly. Posledních pár dní jsem začala dokonce cítit i pohyby. Splnil se mi sen. Dvojčátka jsem si vždycky přála a taky děti, které budou mít narozeniny v létě, protože sama je mám v zimě.

Termín porodu je půlka srpna. Jsem nejšťastnější člověk na světě, teda ještě s mým mužem. Přes rok a půl marných pokusů o otěhotnění byla tvrdá zkouška, ale myslím, že nás to s manželem spíš stmelilo a posílilo náš vztah a radost z úspěchu je o to větší.

Nechci dávat nikomu žádné moudré rady, každý případ je velice individuální. My velice trpěli tím, že neexistovala příčina našeho nezdaru (dodnes nám doktoři nejsou schopní říct, proč to před tím nešlo).

Ale pár postřehů bych na závěr snažilkám, které dočetly až sem a za to jim děkuju, ráda sdělila – dostanete-li se k IVF, dbejte opravdu o to, abyste čekání na výsledek prožily v relativním klidu a hlavně se hodně nasmály a zkuste samy netestovat a vydržet až do testu z krve. Je to dlouhá doba, ale dá se to a ušetří vám to nervy.

A další můj tip je, začněte se vnitřně smiřovat s tím, že to třeba nikdy nevyjde a určete si cíle, které chcete dosáhnout, kdyby to skutečně nevyšlo. My jsme si naplánovali exotickou dovolenou na Jamajce, kterou si s dětmi asi už nebudeme moci dovolit. Mně to dost pomáhalo, že kdyby to nevyšlo, tak se můžu těšit na krásný pobyt, který si dopřejeme za ty peripetie, kterými procházíme. Ale samozřejmě toho vůbec nelituju, že nám tenhle plán asi (minimálně příštích pár let) nevyjde. :-)

Držím palce všem, které jsou ještě ve fázi snažilek!

PS.: Jak jsem předesílala, deníček je už skoro dva roky starý, a proto bych ráda doplnila, jak to vlastně všechno dopadlo. V květnu 2014, když ze mě opadl pracovní stres, který jsem do té doby měla, mě začalo bolet břicho a skončila jsem v nemocnici, která se pak stala na další dva měsíce mým domovem. Měla jsem zkrácený čípek a silné kontrakce.

Dvojčátka se narodila předčasně, ve 32+3 TT na konci června. Chlapeček a holčička, takže splněný sen. A jak jsem si slíbila, že bude všechno v pořádku, tak bylo. Sice děti strávily první tři týdny v nemocnici, ale jen formálně, aby trochu zesílily a dostaly se nad tabulkové 2 kg. Mně to vlastně vyhovovalo, protože jsem se po těch proležených dvou měsících potřebovala rozpohybovat a postavit na nohy.

A na závěr bych ještě ráda napsala, že příčinnou naší neplodnosti byla nakonec moje endometrióza, kterou doktoři objevili až při císařském řezu. A prý si ji v břiše můžu nechat, když mě nijak neomezuje. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Tiffany1
Ukecaná baba ;) 2332 příspěvků 08.02.16 00:17
:palec:
 
joli31
Kecalka 101 příspěvků 08.02.16 01:42

Hezký deníček. Já mám menstruaci momentálně kolem 23dnů, dříve bylo i 21 nebo 25. Mám to tak snad od 15let a neupravily to ani dva porody. Mimochodem, ovuluji nejspíš hned po menstruaci, obě děti jsou počaty těsně po skončení ms, i to že ovuluji pozoruji tak 4den po ms…takže to že není menstruace po 28dnech a ovuluji uplně jindy než je normální, neznamená, že nejde otěhotnět…

 
Ba412
Kecalka 102 příspěvků 08.02.16 06:57

@joli31 ja to mela stejne, drhy syn byl pocat 8.den cyklu-neplanovane a samozrejme na 1.pokus…

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 08.02.16 07:34
:palec: :potlesk:
 
Anys29
Ukecaná baba ;) 1366 příspěvků 08.02.16 08:24

Moc gratuluju, šťastné konce mě inspirují a potřebuju je teď jako sůl, díky za něj! :palec:

 
Anonymní  08.02.16 13:26

Taky mi při císaři našli endometriózu, asi tak 3.stupeň. Trvalo nám dlouho otěhotnět, ale nakonec nejvíc pomohlo nemyslet na to a tak nějak se smířit s tím, že hold děti třeba ani nebudou (zkoušeli jsme kde co). No a když jsme to nejmíň čekali, otěhotněla jsem. A po roce znovu. S tím, že jsme se domluvili, že to necháme náhodě a buď to po roce od porodu vyjde nebo ne. Vyšlo a dá se říct, že téměř hned. Docela velký překvápko. No a teď řeším, jak se chránit, když do sebe nechci rvát hormony. Protože mám pocit, jak se ženská rozrodí, tak neví, kdy přestat :lol: :lol: :mrgreen:
Gratuluji k miminkům. Pěkný deníček.

 
joli31
Kecalka 101 příspěvků 08.02.16 14:03

@Ba412 já mám obě děti počaté tak 2-3.den cyklu, ale vážně. Odpovídaly tomu pak i termíny porodu dle utz. Jeden syn plánovaný, druhý byl volný průběh:D. takže vím že těsně po ms si musím dávat fakt bacha:D

 
Motýlice
Závislačka 4960 příspěvků 08.02.16 15:04

No jo…nemysli na to, usmívej se a odpočívej. Jak je to snadné…
Jinak ale gratuluji k miminkům. :kytka:

 
Strubelinka
Zasloužilá kecalka 762 příspěvků 08.02.16 19:36

@joli31 já mám taky ovulaci hned po MS a stejný cyklus jako ty, my se snažíme hned po MS… :)
Jinak deníček pěkný :potlesk: :palec:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24082 příspěvků 09.02.16 00:31

Krasny :palec: :palec:

 
eva mrazova
Kecalka 102 příspěvků 20 inzerátů 09.02.16 12:37

Napínavé čtení. Takový by mohl být každý deníček. Vlastně ne, potom bych celý den jen četla! :D :D :D

 
Divver
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 10.02.16 13:44

Mam hodne podobnou zkusenost. U nas tedy klapnul az ctvrty transfer. No a to prave v okamziku, kdy jsem se zacla smirovat s tim, ze deti mozna nikdy mit nebudeme. Bylo to loni v lednu a my si na leto naplanovali cestu do Peru :)) 3.2. jsem mela transfer a dneska se mi vedle v postylce vali trimesicni syn ;) vsem drzim pesti!!!

 
mohout710
Stálice 90 příspěvků 14.02.16 10:29
:srdce:
 
huwik
Stálice 73 příspěvků 29.09.16 18:27

Gratuluju :-). Nás čeká IVF asi v zimě, tak asi skouknu všechny sitcomy :-D

Příspěvek upraven 29.09.16 v 18:28

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček