Já, rodič(ka) I.

Marie432875  Vydáno: 27.03.16

Již delší dobu mám nutkání sepsat své mateřské a rodičovské. Ehm - zážitky? Následující řádky jsou směsicí úvahy, zkušeností, prožitků a pocitů spojených s miminkem a vším, co k tomu patří. Deníček není moc dlouhý, nedozvíte se nic převratného, a bude na pokračování… :-)

Jak to všechno začalo… no tak tedy, jak jinak než těhotenstvím. Pro mě krásná doba, plná těšení, plánování, přemýšlení.

Samozřejmě jsem si prožila první trimestr v nevolnostech, ale jinak mé těhotenství probíhalo velmi „tabulkově“ a pohodově. Od začátku jsem věděla, že miminko na svět přijde, i kdyby mu lékaři diagnostikovali kdoví co. Pro někoho nepředstavitelné, pro mě samozřejmé. Odmítla jsem prvotrimestrální screening, ale jinak jsem vzorně navštěvovala ordinace lékařů a plnila svoji těhotenskou průkazku razítky z různých kontrol. Miminko přišlo za námi na svět první den nového roku, zdravé, krásné, prostě „naše“.

Již během těhotenství jsem přemýšlela, jaká budu máma, a manžel táta. Jsme na to vůbec připraveni? Máme dostatek rozumu, vědomostí, schopností, abychom se postarali o další život? Abychom z něj vychovali slušného člověka, dali mu dostatek lásky a aby s námi ten maličký vůbec byl šťastný?

Snažila jsem se načíst všemožnou literaturu o výchově, psychomotorickém vývoji, dětské psychologii. Po přečtení já-nevim-čeho jsem se cítila připravená a jistá, že tedy vše bude OK. Ale víte co? Na to být rodičem se připravit prostě nedá. Až to naše maličké vykouklo na svět, moje jistoty se rázem rozplynuly, a vše vlastně bylo úplně jinak…

Den po dni, týden po týdnu, jsme se učili zacházet a vycházet s naším chlapečkem. Učili jsme se komunikovat a rozeznávat zvukové signály, a když už jsme něco rozšifrovali, chlapeček změnil taktiku a zase jsme byli na začátku.

První týdny s miminkem pro nás byly velmi náročné. Ve mně se míchaly hormony a manžel nejen že musel zvládat novou životní situaci s miminkem, ale ještě dohlížet na labilní ženu, která nevěděla, zda to dítě vlastně chce, má ho někomu darovat nebo si radši hodit mašli.

Dnes je mi takových úvah samozřejmě líto a mrzí mě, že se mi něco takového vůbec hlavou prohnalo, ale bohužel to někdy k poporodním stavům patří.

Být rodičem neznamená jen starat se o dítě a vychovat jej, ale také naučit se žít v nové funkci, která je takřka doživotní.

Pokračování příště, jdu plnit rodičovské povinnosti. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.4 bodů
 Váš příspěvek
 
schwarzwaldtorte
Zasloužilá kecalka 634 příspěvků 27.03.16 00:15

Jsem prvni

 
reinkarnace
Závislačka 3788 příspěvků 6 inzerátů 27.03.16 11:25
:nevim:
 
Lucie66
Ukecaná baba ;) 1277 příspěvků 64 inzerátů 27.03.16 12:06

Hruza :nevim:

 
verusav
Závislačka 4905 příspěvků 27.03.16 12:52

Hezky sepsané úvahy, škoda jen, že to není v kuse, když už je to tak krátké

 
Marie432875
Kecalka 403 příspěvků 27.03.16 13:02

@verusav jestli narazite na ty odstavce, bohužel to je prace admina. Udělal,,drobné" úpravy. Stejne tak odstranění několika uvozovek a podobně…

 
Nafrněná  27.03.16 14:08

Na pokračování se vybodni :)

 
honeymom
Nováček 10 příspěvků 27.03.16 15:02

Já se na pokračování těším, přesně stejné úvahy se mi teď honí hlavou

 
Lidym
Ukecaná baba ;) 1324 příspěvků 27.03.16 19:29

Opravdu moc krátké. Ale těším se na pokračování, jak jsi se s tím popasovala. Taky jsem vyhrožovala, že ho vrátím do Babyboxu. Bohužel už se tam nevleze, tak jsem si ho nechala. :mrgreen:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele