Jak ani vrána, ani čáp na štěstí nestačili

Niny  Vydáno: 28.05.15

Píše se ještě rok 2014, bude duben, budou Velikonoce a my se chystáme na (vlastně první) společnou minidovolenou. Od čtvrtka do pondělí.

Tou dobou jsme se už nějakou chvíli snažili o miminko, jmenovitě téměř šest měsíců, a já pomalu začala propadat panice. Tím spíš, že s mým cyklem nebylo vše v pořádku. Ten minulý byl pro mě obzvlášť těžký. Velké pnutí v prsou, sekrece z obou bradavek a menstruace nepřicházela. Začínala jsem věřit, že se zdařilo, - jen test negativní. Jak to tak bývá, přišlo špinění a po něm i menstruace.

Možná jsem tehdy trochu i propadla snažící hysterii, to nevím. Ale vím, že jsme s mužem zrovna plánovali tu dovču, když jsem naprosto uprostřed cyklu začala nepřirozeně špinit. Málo, ale přece. Přišlo velké rozhodnutí - po dlouhé době návštěva gynekologa.

A jen tak mimochodem když už na tu gyndu půjdu, mohla bych se zmínit, že se snažíme a že nám to nevychází. O svém plánu jsem se zmínila také mému muži. Dá se přece předpokládat, že by se ho to mohlo také týkat.

Oj, to byla chyba… Nekonečná debata o tom, zda je nutné do toho tahat doktory vyvrcholila závěrečnou hádkou:

„Za chvíli to bude rok… a furt nic. Já se opravdu bojím, že je něco špatně.“
„Rok? Kde jsi to vzala? O mimčo se snažím sotva čtyři měsíce.“
„Prosím? Snažíme se o něj přeci od září…“
„No tak to jsi améba, nebo nevím s kým se snažíš… já se s tebou o mimino snažim od ledna.“

Nevím, jak to zní takhle napsané a vámi přečtené… ale pro mě to v té chvíli bylo hrozné. Takže všechny ty ovulační a těhotenské testy byly kupovány zbytečně, protože on se jako nesnažil? On si jako nevšiml, že chtěl miminko, že se mě v září zeptal, jestli jo, a od té doby si ani jednou nevzal kondom?

Chvíli jsem si nebyla jistá, jestli je dovolená dobrý nápad, ale za pár minut jsem vychladla a celý ten závěr debaty si pamatuji spíše jako humornou glosu.

Dodnes pokud se gynekolog ptá, jak dlouho se snažíme, a vypadá, že má smysl pro humor, říkám, že to máme každý jinak.

No zpět ke gynekologovi… napsal mi na špinění nějaké léky a v okamžiku, kdy jsem se ptala na to, zda se můžu i v případě, že bychom se náhodou snažili o miminko, vzal mi krev.

Další den jsem si k němu šla pro léky na snížení hladiny prolaktinu. Dal mi je se slovy: „Slečno, tohle polknete a zítra jste těhotná.“
Mojí poznámku: „Aha… tak to to děláme celou dobu špatně.“ vůbec nepochopil a já se ještě dlouho usmívala tomu, že dneska jsou spermie v tabletkách.

Pokud jsem předtím psala o hysterii po miminku, musím přiznat, že touhle dobou mě to dávno přešlo. Testy ani těhu, ani ovu doma nebyly. A já spíš než na to, že by se mohlo podařit, myslela na to, že je to jedno.

Trochu se vzpomínka na to, že bych chtěla mimčo ve mně probudila, až po příjezdu do Tábora, kde jsme měli dovolenou strávit v jistém hotelu asi čtvrté cenové kategorie.

Všude tam na náměstí v korunách starších stromů hnízdili velcí černí ptáci, nikdy jsem město, které by měli krkavci tak v obležení i na jaře neviděla. Byl na ně nádherný pohled, spousta havranů, na starém městě byly k vidění kavky a občas jsem měla pocit, že vidím i vránu.

Čtyři dny uběhly jako voda. Byly plné návštěv památek města, zoologické, čajovny i milování na pokoji, který nakonec nebyl tak děsivý, jak se mi na první pohled zdálo. Taky přišla žádost o ruku a rozhodnutí, že se vezmeme o prázdninách. To je totiž jediné období, kdy na to bude vhodný čas a čekat přes rok… to se nesluší. :)

Na mimčo jsem myslela jen s úsměvem při pohledu na havrany, do jejichž hnízda jsem měla výhled z okna.

Po návratu domů začal běžný maraton, ráno do práce, večer z práce. Začínaly i běžné pocity, které mívám tak den před MS. Bolest břicha, pnutí v prsou (pravda, to jsem zažila až v poslední době, ale už to tu bylo), ale v mysli byl docela klid. Žádná depresivní myšlenka, že se nepodařilo nepřicházela.

Všechno prolomila až moje maminka. Koupila mi zapékací mísu, skleněnou a když si četla upozornění na obalu, sklonila se k mému břichu a jakoby zašeptala: „Adélko, pozor… to je pro děti do tří let nebezpečné!“

Klid byl v… zapékací míse, kterou jsem večer měla sto chutí rozbít. Menstruace se totiž hlásila o slovo a pomalu jsem zase začínala čelit tomu, že jsme spolu dlouho a měli bychom mít už to dítě přece. Moje rodina si myslela už minimálně půl roku, že jim tajím těhotenství. No dobrá, máminu poznámku jsem ještě s úsměvem ustála a šla domů.

Ráno jedu do práce, vlakem a chápete tu schválnost?!?! Ke mně si sedne paní s bubnem jen těsně před termínem. Dobrá, ignorace, házím přirozený pohled z okna a říkám si, těhotné jsou, byly a já jednou taky budu, nenechám se zviklat.

Na další zastávce si k ní sedá kamarádka a začínají si povídat.
*„Ty jsi ještě nerodila?“
„Ne, hodlám ho v sobě udržet do pondělí, musím ještě něco dodělat v práci. A co ty? O miminu neuvažujete?“
„To víš, že uvažujeme, ale až v červenci, aby se narodil v březnu, víš, doufám, že když bude mít narozeniny ve stejný měsíc, nebude na něj manžel zapomínat.“

To už se mi chce trochu křičet… To je ta ženská praštěná, myslí si, že jí dítě vyjde na první pokus?!?

O pár dní později mi v práci dochází jedna věc - možná, ale jen možná… ten premenstruační syndrom trvá nějak dlouho. Prsa mi vysloveně hoří. Doma si na ně pokládám studené obklady a také zkouším vyhrabat nějaký zapomenutý těhotenský test.

//

Jen co ty dvě čárky uvidím, vše do sebe zaklapne, to, jak mi je. Břicho bolí opravdu hodně a píchá v něm při každém pohybu a pomalu se ani nemohu pohnout, aby mě nebodlo v prsou.

Mám radost
Přítel má radost.
Vybírám svatební šaty a v duchu přemýšlím, zda si nemám raději vybrat volnější. Ale mlčím, nikdo nic neví.

Poučena diskuzemi zde, chci zajít na gyndu až za dva týdny, ale je mi stále špatně kvůli bolestem. Nakonec vydržím jen týden, do té doby jsem udělala alespoň tři testy abych viděla, jak čárka sílí… A s ní stoupá i má radost.

Na vnějším ultrazvuku doktor nic nevidí, bere mi krev a objednává na další týden. HCG z krve pozitivní.

Další týden mi předepisuje léky, magnesium, kyselinu listovou a Utrogestan. Na ultrazvuku cosi vidí.

V práci se vše komplikuje, šéfová propadá panice. Odkudsi se dozvěděla, že se snažím o mimino. Jsem předvolaná na kobereček, kde musím přísahat, že nejsem těhotná, nebo mi neprodlouží smlouvu.

Po čtrnácti dnech jdu opět na kontrolu, na ultrazvuku nález je, ale nevidí tlukot srdce. Opět na krev. Ptám se, jak v práci. Doktor mě ujišťuje, že je vše v pořádku, ale vzhledem k mé citlivosti v oblasti břicha by mě raději nechal doma. „Příští týden Vám vypíšu neschopenku. Všechno si v práci zařiďte a dodělejte.“

Tímto pádem jsem přišla o práci. Smlouva mi končí v září a jen blázen by jí prodloužil těhotné na neschopence. Vím to, ale co mám dělat. Je přede mnou taky služební cesta, fyzicky dost náročná. V šestém týdnu těhotenství jdu s pravdou ven. Ruším služební cestu a šéfová říká suše, že jí to mrzí.

Ve tři hodiny si volám na výsledky krve.
„Slečno je mi líto, hcg nestoupá dostatečně, připravte se na nejhorší.“

Volala jsem v pracovní době, a to se nesmí - takže šup, mám šéfovou za zadkem. Dnes si říkám díky bohu, jinak by si mohla myslet, že jsem si ten potrat vymyslela. Asi mi přišla vynadat a já se jí s pláčem zhroutila do náruče.

Výsledek v úterý odjíždím na služebku, abych dokázala, že jsem ready a schopná pracovního výkonu. Potom možná dostanu znovu smlouvu, ovšem pro jistotu jen na dobu určitou.

V pondělí je definitivně potvrzené zamlklé těhotenství s verdiktem: během služebky buď sama odmenstruuji, a nebo naplánujeme revizi. Naštěstí, menstruace se dostavila a já měla klid. Škoda jen, že v práci se to dozvěděli od šéfové všichni. Všichni v práci věděli, že jsem potratila, z mých blízkých to věděl jen přítel.

V červu, možná v květnu si nad zahradou v práci udělalo hejno čápů asi půlhodinovou přehlídku a nejspíš si prohlíželi komíny budov v okolí. Bohužel ani vrány, ani čápi nám štěstí nepřinesli.

Jen mám práci a pokud se nic do července nepokazí, budu mít i smlouvu na dobu neurčitou.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Sabinetka
Ukecaná baba ;) 1023 příspěvků 28.05.15 02:12

To je mi lito :,( držím pěsti, jednou to určitě vyjde :hug:

 
Bobiše
Ukecaná baba ;) 1618 příspěvků 3 inzeráty 28.05.15 04:51

To je mi moc lito. :hug: :hug: :hug:
Uvidíš, jednou se zadari, třeba už brzy, třeba máš ziskat smlovu na neurcito, pak budeš klidnější a do vánoc uvidíš // čárky. :hug:

 
frydrychova4
Nováček 4 příspěvky 1 inzerát 28.05.15 07:17

Tohle dobře znám..vloni v lednu jsem to obrečela. Doktor řekl, že se můžeme začít snažit po 3měsících. Rozhodla jsem se jinak. Nechtěla jsem, bolelo to.Tak jsem to hodila za hlavu, naplánovali jsme si svatbu, měla jsem jiné starosti…no a po svatbě v září jsem otěhotněla. Strach byl velký, dlouho..Teď jsem v 34týdnu.
Neboj se..za chvíli tam budou dvě čárky taky…
Držím pěstičky..

 
Uživatel je onlineMIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 28.05.15 07:28

:( je mě líto jak to dopadlo, ale nevěš hlavu, jednou to určitě přijde a ty se staneš mámou, moc ti to přeji :srdce:

 
Lucia81
Závislačka 4594 příspěvků 28.05.15 08:19

Když to šlo jednou, půjde to znovu…uvidíš :) a pro odlehčení…taky jsme se s manželem „snažili“ každý jinak dlouho…já začala už v srpnu, on prý asi o 1/4 roku později :mrgreen:…povedlo se po přesně 3,5 roce z 2.IVF a po několika biochemických těhotenství…teď když se někdo zeptá, jak dlouho jsme se snažili, tak já říkám 3,5 roku a manžel „skoro 4“ :mrgreen:

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 28.05.15 08:52

Holka, to me moc mrzí. Tyhle denicky, kdy holky tak moc chtějí být maminkami ale nedaří se, vždy obrecim, a to nejsem těhotná, takže se mnou hormony nemavaji. Je mi líto téhle světové nespravedlnosti. Ty lemry, co vidím denně ve zprávách, včera ve Vymene manželek, děti maji určite nahodou, a vy musíte takhle bojovat. Je to smutné :,( Ale nezoufej, podaří se, mysli pozitivně ;) :kytka:

 
schwarzwaldtorte
Zasloužilá kecalka 634 příspěvků 28.05.15 09:21

Uff, aspon, ze mas tu praci

 
Majdina82
Ukecaná baba ;) 2177 příspěvků 28.05.15 09:25

Má kolegyně byla ve stejné situaci, jako jsi ty, letos v únoru. V červenci ji končí smlouva na dobu určitou a v 7. tt potratila. Za chvíli dostane na dobu neurčitou a pak to zkusí znovu. Třeba to tak mělo být. Já jsem zrovna v čekací době na MS po revizi. Čtrnáct dní po zákroku jsem dostala dvě pěkné nabídky v mé práci, které bych jako těhotná musela odmítnout. Takže si říkám, že si mám užít ještě tohle a v září to zkusíme znovu. U nás v práci jsme prodělali ZT tři za posledního půl roku :( Snad se brzy všichni dočkáme… Další tři otěhotněli a u nich to vypadá dobře. Kdyby nás bylo šest těhotných skoro ve stejnou dobu, to by byl asi už problém, takže osud rozhodl za nás.

Příspěvek upraven 28.05.15 v 09:26

 
90-60-90
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 28.05.15 09:26

Neboj, čáp přiletí, už krouží a hledá vhodný komín :*

 
Majdina82
Ukecaná baba ;) 2177 příspěvků 28.05.15 10:36

Tak jsem si teď všimla, že článek řeší situaci z minulého roku. Takže se spousta věcí už mohla změnit. Jak to vypadá s tebou dnes Niny? :think:

 
katka.polka
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 28.05.15 10:38

Je mi to moc líto a držím palce! :srdce:

 
pe-terka
Echt Kelišová 8274 příspěvků 28.05.15 12:31

No já bych ty čápy nepodceňovala. Nad hlavou mi kroužili předloni zjara, když jsem věšela prádlo - s úsměvem jsme je odháněli. Následující rok v zimě jsem rodila páté dítě :lol:.
Tak hodně štěstí příště :kytka:

Příspěvek upraven 28.05.15 v 12:32

 
saskula
Stálice 67 příspěvků 28.05.15 13:40

Ahoj, je to smutné :| Ale neboj, já své první dítě taky potratila, ale dneska mám 3 zdravé kluky.Po potratu jsem byla za 3 měsíce těhotná a vše bylo v pořádku. Držím palečky a těším se na další deníček :srdce:

 
MarťulkaCh
Nováček 1 příspěvek 28.05.15 14:12

Ahoj, tvůj příběh se velmi podobá mému. S manželem jsme se rok snažili o dítě. Všichni kolem nás těhotněli a rodili, o nás se začalo šeptat, že nemůžeme mít děti. Já i manžel jsme podstoupili vyšetření s výsledkem, že jsme oba zdraví. Pořád jsme se na miminko soustředili. Doktorka mi napsala hormony na otěhotnění (nepamatuji si, co to bylo) a já za 2 měsíce otěhotněla. V 8.tt mě oznámila, že jde o zamlklé těhotenství, tak jsem šla na revizi. Doktor v nemocnici mi řekl, že po zákroku můžu, ale také nemusím nikdy otěhotnět. Bylo mi z toho všeho na nic. Po odchodu z nemocnice mi doktorka řekla, že si máme s manželem dát 3 měsíce pauzu. Přestala jsem vše řešit - nepočítala jsem plodné dny, nemyslela na dítě, při pohlavním styku jsem se nechránila. Přišla 1. menstruace. Asi za měsíc jsem byla strašně unavená, bylo mi nějak divně. Ráno, než jsem šla do práce, jsem si jen tak udělala těhotenský test, poprvé s myšlenkou, že si ho dělám úplně zbytečně, a byla jsem v šoku!!! Byly tam 2 čárky. Dnes je naší dceři rok a půl. Když se to podívám zpětně, bylo úplně zbytečné se trápit a pořád na to myslet. Uvidíš, že taky dřív nebo později budeš mámou. A v práci? Měla jsem smlouvu na dobu určitou, která mi skončila, takže si budu hledat novou práci. No a co, dítě to nejdůležitější v mém životě. Držím ti pěsti.

 
Ludmila85
Kecalka 153 příspěvků 28.05.15 16:37

Držím palce, ať to příště vyjde.

 
nikoleta93
Závislačka 4320 příspěvků 28.05.15 21:45

Plně tě chápu. Já mám tedy smlouvu na neurčito ale za sebou dvě zamlklé těhotenství v práci hrozili výpovědí takže stres naštěstí se to urovnalo.

 
monika m
Závislačka 4235 příspěvků 29.05.15 15:47

JE mi to moc líto a s tou šefovou je to hrůza. Vím o čem mluvíš. Já chodím na IVF už 2 roky a bohužel jsem jí to v dobré víře řekla. Ale už 2 roky tu za mě sedí náhrada až jednou odejdu. Je to normální? Podle mě ne, ale ona si nenechala vsvětlit, že to nebude jen tak.
Nyní jsem ji řekla, že to vzdávám a bohužel mi to vrazí kde se dá. Jsem tu pro ni navíc…

 
Markheta
Nováček 6 příspěvků 09.06.15 14:55

:( teď je mi vás strašné líto. Uronila jsem pár slz. Moc vám přeji ať se vám to podaří :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele

Inzeráty uživatele