Vše jinak, než jsem plánovala

Misule9.14  Vydáno: 23.10.14

…aneb jak bylo do termínu daleko, ještě ráno mi nic nebylo a večer už jsem byla máma. „Není na co čekat, domů pojedete už ve dvou.“ To byla věta, která mi v jediném okamžiku převrátila život naruby.


1 komentář


6 komentářů

Dvě čárky jsem uviděla na Štědrý den. Přes počáteční strach, protože se minule dvě čárky po pár týdnech odporoučely, jsem si těhotenství plánovala užít. Se vším všudy. Snad jsem se i těšila na nevolnosti, jak budu plakat u romantických filmů, jíst mandarinky s utopencem a jak budu s velkým pupkem funět do schodů. Jak budu doma a budu si užívat procházky a rozmazlování od přítele. Plánovala jsem si to hezky.

Ve skutečnosti jsem chodila do práce, jak to šlo, ke konci jsem pracovala ještě z domova. Pak mne vystrašili, že musím na genetiku. Odběr plodovky jsem se slzami zvládla a vše nakonec dopadlo dobře, i když to čekání na výsledky bylo na mašli. Čekala jsem dle své doktorky chlapečka.

Když mi volali z genetiky, ptali se. „A pohlaví víte?“ „No ano, doktorka mi říkala, že to bude kluk“ „No…ne, budete mít holčičku.“ „…COŽE? Vážně? To není možné!“ Plánovala jsem si stavebnice a autíčka. Takže růžová, panenky, princezny… nemáme vybrané žádné holčičí jméno.

Nohy mi postupně otekly jako slonici a vešla jsem se jen do pánských pantoflí. Filmy mě rozhodně nedojímaly, chutě ani nevolnosti se nedostavily. Dostavilo se jen časté a hrozné kýchání, se kterým nešlo nic dělat, jen sedět a snažit se nepočůrat. Když jsem byla v 8. měsíci, začali jsme se stěhovat - masakr.

Moje doktorka si naplánovala dovolenou, zrovna když jsem k ní měla začít chodit na monitory. Tak jsem hned na první šla do porodnice. Prohlídka proběhla - spíše neproběhla. Doktor se jen otázal: „Krvácíte? Ne? Tak přijďte za týden.“ Už jsem začala být nervózní. Chtěla bych vědět, jak jsem na tom, jak vypadá čípek, jestli se něco předčasně nechystá.

Rozhodnuta se nenechat odbýt jsem další týden vyrazila do porodky. Při čekání na monitoru jsem si stále plánovala, jak tam za pár týdnů budu s přítelem a taškou v čekárně, jaké to asi bude, ty kontrakce, klystýry, skákání na míči. Jak to asi bude bolet. A jaké to bude, uvidět poprvé své dítě.

Na kontrole jsem si vyžádala prohlídku. A sakra - bílkoviny v moči, tlak dost vysoký. „Necháme si vás tu na 24 hodin na pozorování.“ Cože? Ne, tohle jsem neplánovala… Uprosila jsem doktorku alespoň na to, že nastoupím až druhý den ráno.

Když přestávám doma brečet, postupně se srovnávám s tou představou a plánuju, jak hned, jakmile mě druhý den pustí, dojedu koupit tohle a tamto, vybalím doma zas další krabice, pořídíme poslední věci pro dítě. Stále nemáme ujasněné jméno. Seznam se zúžil: Eliška, Ema, Emílie, Elena, Elen, Eliana.

Nastupuju do porodnice. Diktuju už poněkolikáté rodinnou i svou anamnézu, alergie na léky atd. To nemají ty počítače propojené? Odběry krve, měření tlaku. „Vemte si tenhle prášek, tady vám dáme kanylu a sem do toho džbánku budete dávat všechnu moč.“

Co??? Cože??? „Dávat“ všechnu moč? Jsem na pokoji s veselou upovídanou paní, také čeká první. Chce se mi brečet. Nic jako chodit s kapačkou na záchod čůrat do džbánku jsem si nepředstavovala, jako „pozorování“. Jak to s tím obřím břichem asi udělám?

Paní jde domu, závidím jí. Zůstávám na pokoji sama. Je mi z toho všeho smutno. Brouzdám po netu, ale nemůžu se na nic pořádně soustředit. A díky, holky tady ze skupiny „Termín porodu září 2014“ za podporu. ;)

UZ dobrý krom toho, že na něj doktor tlačil tak, že to dost bolelo. Malá má prý 2,95 kg. Říkám si, že z ní do porodu bude ještě pěknej macík. Zas nová kapačka, další prášky. Tlak stále vysoký. Pak vrazí do pokoje sestra - ježibaba. „Vypněte hned notebook, i telefon, to myslím vážně!“ Vypíná televizi a zatahuje žaluzie. „Ležte a nic nedělejte, žádný světlo!“ a zas hned vypadla. Co to kruci mělo bejt? Jsem z toho jednání bez nějakého vysvětlení docela v šoku. Už zas brečím. Kam jsem se to dostala? To se mnou tady budou jednat jak s muklem? Čemu se divit, tlak neklesá. Jde nahoru.

Pak mě večer přišli informovat, že když to takhle půjde dál, půjdu zítra na císaře. COŽE??? Vůbec nic mi přeci ráno nebylo a najednou během pár hodintu tu ležím s kapačkou a výhledem na císaře. Brečím. Tohle jsem přece neplánovala.

Později večer přichází doktorka. „Ten tlak není dobrý. Není na co čekat, domů pojedete ve dvou. Nebudeme čekat a narychlo pak operovat v jednu v noci. Sestra Vás připraví, zavolejte si kdyžtak domů a jdem na to.“ „C O Ž E??? UŽ DNES??? Čemu se divit, tlak jde opět nahoru.

Nemůžu se s tou představou vůbec srovnat. To je snad nějakej sen, to je jen divadelní hra, to přece není skutečnost! Nemůžu tomu věřit. Brečím. Volám drahé polovičce, že to bude už teď ať přijede.

Pak to začne být mazec. Najednou jsem na sále, andělíček, cévka, kapačka, všechno jde strašně rychle, nikdo moc nemluví, všichni jedou automaticky svůj díl práce, „Teď vás připoutáme, teď polejeme desinfekcí, jaké máte alergie na léky? Penicilín, ještě něco? Já jsem váš anesteziolog, hmm… snížená srážlivost krve… doporučuji celkovou narkózu…

„Prosím vás, už přijel přítel? Je tu?“ “Už je tu, ale sem už nemůže, uvidíte se potom.“
Bože, co když to nepřežiju? Prostě se neprobudím? Co malá, jak to zvládne, nestihla jsem se s mým drahým ani rozloučit. Jak moc bych chtěla, aby tu byl se mnou a řekl mi, že to bude dobré.

Snažím se pohnout hlavou, jestli ho alespoň nezahlédnu, než se naposledy zavřou dveře. Mám strašný strach… Postava v zeleném s rouškou, návlekem na hlavě a s gumovými rukavicemi se mě ptá, jak se bude malá jmenovat. Bože, já nevím, ještě jsme to jméno definitivně nevybrali. „Elen!“ vypadlo ze mě. Už jsem přikurtovaná, třesu se, tečou mi slzy, někdo mi dal masku na obličej. „Za chvilku usnete. “Bože, ať to přežiju… Zatočila se mi hlava a najednou byla tma.

Zdál se mi sen, byl celý červenohnědý. Byla jsem u stolu v nějaké nízké místnosti s klenutým stropem. Bylo kolem mne spousta lidí a každý mi něco říkal. Nerozuměla jsem jim ale ani slovo. Pak se vše začalo prosvětlovat a začala jsem těm lidem rozumět. „Haló, slyšíte nás?“ Mně se ještě nechce vstávat, ještě se mi chce spát. „Už se probírá.“

Vytahujou mi něco z krku, je to strašně nepříjemný. Začínám si uvědomovat, realitu. Přežila jsem, hurá! Ale co malá, co přítel, kde jsou? Nemůžu se hýbat, všechno mě bolí. Strašně. „Raz, dva, tři.“ Bolest! Šílená bolest, nemůžu ani křičet. „Haló, vnímáte? Slyšíte nás?“ Sakra slyším, ale nemůžu mluvit, skoro nevidím, nemůžu zaostřit, neovládám ruce, nemůžu se ani pohnout, tělo neposlouchá.

Chci se zeptat, co dítě? Nejde to. Cítím, že se mnou jedou po chodbě, dává se do mě strašná zimnice. „Máme jí ukázat dítě?“ „Teď ne, nemá to smysl, ještě je mimo.“ NEJSEM MIMO! JÁ VÁS SLYŠÍM! Díky bohu, tak malá je v pořádku.

Strašně to bolí, zaparkovali mě v pokoji, napojili na všechno možné. Uf, konečně se mnou přestali hýbat. Třesu se, Bolest se mění v křečovitou. Pak mi přinesli ukázat malou. Viděla jsem jí skrz slzy. Takovej maličkej uzlík. Opatlanej vlasatej drobeček. Pak přišel i přítel, konečně jsem se začala pořádně probírat a jakž takž mluvit.

Úleva, mám to za sebou. Tak teď už bude vše v pořádku. Ale raději nebudu už nic plánovat. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Freyaa
Extra třída :D 10052 příspěvků 23.10.14 07:45

Gratuluji k holčičce. Musím se přiznat že bych raději rodila dva dny v bolestech a přirozeně než císařem. Přeji vám ať se to napodruhé podaří, jestli nějaké bude:kytka:

 
verulicek  23.10.14 08:16

Super deníček! nemám poslední dobou čas moc číst a tak jsem ráda, že jsem narazila zrovna na tento :-) hezky přibližuješ ten stav po narkóze…třeba to odradí ty nadšené rodičky, které to chtějí podstupovat dobrovolně 8)

 
vendy27
Ukecaná baba ;) 1280 příspěvků 1 inzerát 23.10.14 08:36

Krásně napsaný deníček… deníčky mě moc nedojímají, ale tenhle jsem obrečela. Snad jste obě v pořádku… A díky za přiblížení císaře… taky budu radši opět rodit přirozeně… :hug:

 
DiváBára
Kecalka 294 příspěvků 23.10.14 09:03

Moc pekne napsano, take jsem si trochu pobrecela a dekuji bohu, ze jsem mohla sveho syna porodit prirozene :srdce: Gratuluju k nadherne holcicce :kytka:

Příspěvek upraven 23.10.14 v 09:04

 
u763
Zasloužilá kecalka 788 příspěvků 23.10.14 09:46

Opravdu krásné miminko :) :palec: A přesně popsaný císař, a doplnila bych ještě těch několik dnů neskutečné bolesti při každém pohybu a do toho snaha postarat se o křehké novorozeně. :zed:

 
rulfička
Zasloužilá kecalka 619 příspěvků 23.10.14 10:10

Krásný deníček!!! :srdce: Ten bych si klidně koupila i knižně :lol: na začátku jsem se furt jen uculovala, pak se v tom i viděla..průběh dost podobný, ale jakmile jsem se začetla do konce, tak jsem až chtěla brečet těmi pocity, co se asi v tu chvíli u tebe musely míchat (no joo, to se mnou ještě furt dělají ty hormony :D ) každopádně krásné! Zvládli jste to všichni tři a já moooc gratuluji k holčičce! :*

 
Clabitic
Kecalka 357 příspěvků 23.10.14 10:57

Kráně napsaný, úplně mě to vtáhlo do děje!

 
Aletail
Kecalka 273 příspěvků 23.10.14 12:39

Moc pěkně napsaný deníček. Gratuluji k holčičce :kytka: Já měla letos v červnu „porod“ za podobných okolností. A souhlasím, že císař s plnou narkozou je hrůza.
@u763 Já k tomu doplním ještě velkou ztrátu krve, transfuze, zánět močových cest a zhruba týden kašlání po narkoze… Doufám, že už to nebudu muset nikdy podstoupit.

 
u763
Zasloužilá kecalka 788 příspěvků 23.10.14 12:43

@Aletail jo, kašel s rozříznutým břichem je fakt nářez. A ještě k tomu přidám pocit mrtvých nohou několik hodin po prvotním nepodařeném pokusu o spinál…ten pocit už nechci nikdy zažít. :poblion:

 
Ariadne
Echt Kelišová 8367 příspěvků 23.10.14 13:29

Moc hezky napsané :palec: čtivě popsané pocity.

Gratuluju k holčičce a mám z toho bohužel pocit, že prostě empatie žen k ženám je ve zdravotnictví a v porodnictví fakt téměř nulová. To se snad už líp chovají muži :roll: Prostě to chtělo lidštější přístup a možná by sis ušetřila potoky zbytečných slz :hug:

Ať se vám daří :kytka:

 
cizova
Závislačka 3503 příspěvků 23.10.14 14:02

Jo ten kašel je děěěěsně super :zed: já si teda vůbec nepamatuju že mě budili po císaři, ani převoz na pokoj, pamatuju si že zhruba po dvou hodinách jsem se vzbudila na pokoji když přišla spolubydlící a absolutně sem nevěděla kde sem, co se děje a pod, zase sem odpadla a vzbudila mě až po hodině sestra…jediné plus po císaři v celkové sem viděla v tom že sem ještě po týdnu usla kdykoli sem si lehla :lol: klidně i dvacetkrát denně a pak jsem spala i v noci jako mimino :lol: ale to je jediné plus :roll:

 
Korčulka86
Ukecaná baba ;) 1886 příspěvků 23.10.14 14:11

Nikdy nekomuntuju deníčky, ale ted musím… měla jsem taky císaře (akutní), ale vůbec jsem neprožívala stavy co ty. Ba naopak, vstala jsem z postele celkem v pohodě, dokázala jsem se umýt, a třetí den jsem lítala skoro jakoby nic :) Vůbec na něj nevzpomínám špatně. Ale taky záleží na člověku a ostatních okolnostech. :lol:

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2318 příspěvků 23.10.14 14:44

Tak tohle je přesně důvod, proč jsem mojí PA říkala, že raději porodím ušima, než abych musela na císaře :mrgreen: samozřejmě řečeno s nadhledem. Deníček super, výborně čtivý. Náš druhorozený měl být Elen :palec:

Příspěvek upraven 23.10.14 v 14:45

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21271 příspěvků 2 inzeráty 23.10.14 15:15

Předně gratuluju k holčičce, je krásná :)
A jinak? Popisovala jsi moje probouzení z narkozy po císaři před 5 lety. Fuj úplně jsem se orosila až na patě, jak to bylo nepříjemný. Včetně strachu, že umřu. Manžela jsem tehdy stihla na poslední chvíli, jen mi stihl říct, ať se nebojím.
Jsi statečná :hug:

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21271 příspěvků 2 inzeráty 23.10.14 15:15

@Korčulka86 měla jsi celkovou nebo spinální anestezii?

 
krtek7489
Kelišová 5827 příspěvků 23.10.14 15:58

Velice barvitě popsané, to bych nedokázala, také jsem prožila něco podobného, i když z jiného důvodu. :mrgreen: Mě by stačila 1 věta. :? V 9 h pohodička, kontrola, ultrazvuk a ani jsem se nenadála, ležela jsem na sále, řezali mi břicho a malá byla v 15.04 na světe :mrgreen: Léčba šokem, ta je nejlepší :mrgreen:

 
janaturk
Stálice 53 příspěvků 23.10.14 16:31

Blahopřeji k miminku..každá narkoza nemusí být takový masakr. Mám jich pár za sebou, ale jen jednou jsem měla zimnici a velké bolesti. Každý narokozu snáší holt jinak :?

 
pomenkova
Generální žvanilka 24091 příspěvků 23.10.14 17:16

Teda uplnej dramaturg jsi :kytka: :kytka: :kytka:
Jako pro me je cisar skoro rutina ja nemela cisare v celkove, oba dva byli castecna narkoza, ptrotoze to tak muselo byt ;) ;)
Musim rict, krasne napsane :palec: :palec: :palec:
A mala je krasna :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: ;) ;) ;) ;)

 
pomenkova
Generální žvanilka 24091 příspěvků 23.10.14 17:17

Jo jmeno uzasne :palec: :palec: :palec:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24091 příspěvků 23.10.14 17:20

@Korčulka86 No presne zase tady nebudeme srtrasit ty co na cisare museji.. ;) ;)
ja mela uplnou pohodu a chodila jsem jeste ten den vecer :nevim: :nevim:
Kazdy to ma jinak, ale to je i u normalniho porodu si myslim :think: ;)

 
Tučňáková
Extra třída :D 14324 příspěvků 9 inzerátů 23.10.14 17:44

PEKNY DENICEK. Gratuluji.

Ja zas hodnotim cisare, jako bezbolestny porod. Kazda to ma jinak.
Mela sem akutniho, vcetne zachranky…odluc. placenty.

 
lucinkama
Zasloužilá kecalka 820 příspěvků 23.10.14 17:48

Jejda, tak to mi úplně připomnělo můj porod. V 36. týdnu jsem začala ráno po probuzení krvácet, jeli jsme do porodnice a byl z toho akutní císař v celkové narkóze. Pořád jsem nějak nemohla pochopit, že už je to tady a já budu za chvilku máma :) To probuzení bylo taky šílené, hrozná bolest v krku, motáky, vůbec jsem nemohla mluvit…a dalších pár dní bylo opravdu výživných. Překvapilo mě, jak určité „prkotiny“ můžou pozlobit…třeba když jsem si při odchodu z porodnice oblékla těhotenské rifle, ve kterých jsem přijela a přechod mezi džínovinou a pružným pasem byl přímo v místě jizvy 8o anebo když jsem si sedala dozadu do auta k malé (máme 3-dveřáka, takže jako do tanku), to jsem si bolestí skoro učurla. No a takové ty chuťovky jako hnisání jizvy a píchání injekcí kvůli špatným výsledkům krve… :zed:
Teď čekám druhé a já doufám, že všechno proběhne úplně jinak.

 
LindaPraha
Kelišová 6546 příspěvků 23.10.14 18:23

Gratulace, zarijovko :) Aspon nekdo ze skupiny sepsal denicek. Taky k tomu snad nekdy sednu…

 
Korčulka86
Ukecaná baba ;) 1886 příspěvků 23.10.14 20:18

@lleennttiillkkaa měla jsem celkovou - akutní sekce

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21271 příspěvků 2 inzeráty 23.10.14 21:47

@Korčulka86 já mám právě porovnání celková a částečná a po celkový jsem byla jak zmlácený pes, po tý částečný jsem v úterý byla na sále a ve čtvrtek už jsem chodila po schodech a celková rekonvalescence byla lepší.

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 23.10.14 22:03

Já jsem měla akutní císař v celkové narkóze. Všechno bylo v pohodě, jen mi zaváděli cévku na 3× a pálilo to jak prase. Na sále mě pak profackovali, já se hned oblblá ptala po příteli (syn mě nějak nezajímal, jak jsem byla mimo). Přituhlou mě převezli na JIP a hned mi pak bylo lépe. Pak jsem zas usnula (byla noc a já 2 noci nespala) a občas jsem se vzbudila na čaj. V 5 ráno jsem asi na 3 minuty viděla poprvé syna. Ráno vstávačka, pak sprcha a večer už jsem lítala po chodbě, že mě sestry musely krotit ať odpočívám. Jediný co mě štvalo, že měli postele vysoko a já jsem mrňavá. Takže s kuchlým panděrem super akce :D ale jinak mi bylo fajn. On to prostě každej prožívá jinak a kamarádka jim to bojkotovala a odmítala vstát. Já jsem se tlemila jen tomu, jak se mi klepou nohy, když jsem lezla do sprchy. :D Hlavně že jste v pořádku a miminko zdravé. Tohle všechno už pak časem bude vedlejší :hug:

 
Misule9.14
Kecalka 143 příspěvků 24.10.14 09:45

@Ariadne Přesně tak! Zdaleka jsem nepopsala všechno a to, co následovalo po císaři je na samostatný, vůbec ne pěkný, deníček. Jak dokážou některé sestry v porodnici znepříjemnit první dny maminky s dítětem, pro to prostě není omluva. Opravdu by stačilo truchu více empatie a vše by pro vystrašenou prvorodičku bylo úplně jiné. Měla jsem strach o sebe, o své dítě, nikdy jsem nebyla v narkakóze, tak strach i z toho, z možných následků preeklampsie pro mě i pro malou. A jak tam se mnou někdy jednali, připadala jsem si často jak naprostej retard. Místo, aby mě uklidnili před zákrokem, dodali mi sebedůvěru v prvních chvílích po něm, tak ten přístup byl místy hroznej. Ale samozřejmě ne všechny. Vždycky jsem se modlila, aby mi tentokrát přišla měřit tlak, píchat injekci, pomáhat s dítětem nějaká z těch, co ještě netrpí syndromem vyhoření a ještě jí ta práce baví. Jasně, je to taky „jen“ práce a určitě ne extra dobře placená, ale zrovna tohle je „úsek“ ve kterém ježibaby nemají co dělat. I mezi kamarádkami tady mám ty, co díky přístupu sester ani nezačaly kojit a už je z toho nedostala ani laktační poradkyně. To, jako třeba že na celém ddělení byl jen jeden funkční teploměr, jediná deka navíc, že jsem tam chytila bakteriální infekci do jizvy, kopřivku na nohou až po kolena, protože na osobu jsou jen jedny obvazy na celý pobyt, je kapitolou samo o sobě.
Ale třeba ta druhá operace proběhla, co se narkózy týká uplně v pohodě, za pár hodin po jsem už chodila. Je pravda, že když jsem pak chodila na převaz a čištění, došla jim tam i sterilní gáza a neměli mi tam co dát a kupovala jsem si jí sama… Nechápu, že na každém pokoji je velká placatá televize na zdi, ale chybí základní spotřební materiál… Kdyby raději dali peníze do vybavení a lepšího persolálu.

Příspěvek upraven 24.10.14 v 09:50

 
danger007
Ukecaná baba ;) 2124 příspěvků 24.10.14 15:02

Nádherně napsaný deníček, hlavně zdravíčko, spokojenost a maličké ať se daří :potlesk:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24091 příspěvků 24.10.14 15:13

@Misule9.14 Je fakt, ze pokud se pak sestry ani jiny personal nechovaji dobre, musi to byt hrozne :roll: :roll:
No to sis tedy uzila, tak at pri druhem porodu to dopadne podle Tvych predstav :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :palec: :srdce:

 
Iman
Stálice 80 příspěvků 24.10.14 15:26

Já rodila podruhy plánovaným císařem a to byla rodinná dovolená, jak jsem si to užila, oproti tomu porodu prvnímu, kdy 20 hodin porodu mého syna nepřesvědčilo, aby vylezl, a já děkovala, když to ukončili celkovou narkozou a císařem, přestože jsem si plánovala přirozený porod po všech stránkách…co tak čtu, byla to preklampsie, a to ti šlo o život, buď ráda, že jsi to ty i holčička zvládla…hold, doktoři dělali rutinu, aby zachránili tebe i malou a je dobře, ze jste zdravé! :mavam:

 
Misule9.14
Kecalka 143 příspěvků 24.10.14 16:58

@Iman jo byla to preeklampsie. A proti doktorům nemůžu říci nic špatného - naopak. A to, že to byl císař a ne normální porod, o to mi ani tak nejde, i když jsem si to představovala původně jinak. Je jasné, že jinak to nešlo, na to si ani nestěžuju :) Jde spíš o to, jak to dokáže některý „personál“ zpestřit. Hodnotit, co je lepší, nemohu, jestli normální porod, císař s částečnou či celkovou narkózou. A každý cisař, jak tu je v komentářích, může být úplně jiný. A psychika dělá hodně a pokud ji někdo na začátku ještě podlomí… Mohlo to být i vzhledem k okolnostem určitě lepší. Ale i horší, bezpochyby. Mám krásnou zdravou holčičku a to je hlavní. :) :srdce:

Příspěvek upraven 24.10.14 v 16:59

 
krusty
Závislačka 2927 příspěvků 25.10.14 21:34

To je moc hezky napsane a popsane do detailu :) gratuluji, hlavne ze vse dopadlo dobre :) :kytka:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 25.10.14 21:48

Velmi dobře popsané, dekuji, ze jsem to nemusela zažít. Preji hodne zdraví cele rodině

 
Iman
Stálice 80 příspěvků 26.10.14 15:13

@Misule9.14 Sou­hlasím s tebou…přístup personálu s psychikou souvisí..psychiku po prvním císaři, akutním, jsem měla hroznou, ani ne, kvůli personálu, ale kvůli sobě… Přeju, aby v případě druhého dítka už jsi měla vše dle představ :-) ale minimálně už víš, do čeho jdeš…tak hodně sil a zdraví oběma ;-) :kytka:

 
Bakera
Ukecaná baba ;) 1853 příspěvků 31.10.14 15:18

Nádherně napsaný deníček, moc gratuluji k holčičce a ať jste zdravé :hug:. Já měla císaře akutního po několikahodinových kontrakcích a normálně rozjetém porodu. Jenže nakonec byla hodně zakalená voda a malý nesestupoval, tak šel ven císařem ( díky bohu za to, měl omotanou šňůru dvakrát kolem krčku). Měla jsem napíchlý epidurál, takže jsem to celé prožívala na sále i s manželem, ale musím říct, že to byla bolest jako blázen. Jakmile malého vyndali, bylo po bolesti, ale ten pocit, že nemám nohy a necítím půlku těla byl strašidelný. A jakmile mi dali malého na šestinedělí k sobě, zapomněla jsem i na bolest rozřízlého břicha :D.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček