Jak čas plyne dál

barca0140  Vydáno: 03.03.13

Mám za sebou dva smutné deníčky, které optimismem moc neoplývaly, spíše naopak. A tak jsem se rozhodla sepsat další, už trochu víc pozitivní deníček o tom, co vše se za uplynulé 3 měsíce od posledního deníčku změnilo a událo. Řeknte si, že asi 3 měsíce nejsou moc, ale za celý čas, který utekl od revize, to byly tři největší kroky k lepšímu, které jsem mohla udělat.

Blíží se konec února a s ním pomalinku jaro a já se zpět ohlížím zpět už daleko méně než dřív. Až teď s odstupem času dokážu bez slz zavzpomínat a pousmát se nad vzpomínkami s přesvědčením, že to bylo z nějakého důvodu prostě dáno.

Můj poslední deníček byl velmi negativní. Popisovala jsem své myšlenky ohledně smrti, beznaděje, ztracení smyslu života a mnoho dalšího. V tu dobu sem ani nedoufala, že se vše může zlepšit a nevěřila jsem, že se někdy zvládnu dát sama bez odborné pomoci dohromady a proto navážu právě tam, kde jsem minulým deníčkem skončila.

Vánoce, čas splněných přání?

Vánoční shon byl v plném proudu a svátky se neúprosně blížily. Všechny známé už měly buď odrodíno nebo je to v nadcházejících dvou týdnech čekalo. S mojí psychikou to šlo vážně od deseti k pěti a já ani přes vánoční přípravy nedokázala vypnout hlavu a alespoň přes svátky se trochu radovat. Stále jsem den co den brečela a připomínala si, že nás žádné splněné přání nečeká, tedy alespoň ne letošní Vánoce. Měla jsem pocit, že jsem na pokraji sil, ale kvůli rodině jsem se držela a snažila se užít si Vánoce v rodinném, spokojeném duchu. U stolu se nás při večeři sešlo šest, takže se mi konečně podařilo na všechno trochu zapomenout a vypnout. Nakonec mě při rozdávání dárků pohltila vánoční atmosféra a já jsem přestala myslet na to, že jedním z dárků mělo být i naše miminko. Když jsem šla spát, zapálila sem našemu andílkovi svíčku a doufala, že bude lépe.

Loučení

Následovaly svátky, které jsme s přítelem prožili u našich a na Silvestra jsme se opět vraceli domů. Sešel se u nás hojný počet lidí a všichni si užívali poslední hodiny roku 2012. Jak se blížila půlnoc, začalo i ze mě pomalu všechno opadat. Po přípitku jsme vzali s přítelem holky ven na tu skvělou, barevnou podívanou a do dvou hodin už všichni spali. Sedli jsme si s přítelem v kuchyni a zapálili svíčku. Vzpomínali jsme na to, jak jsem poprvé objevila //, jak mi mazal rostoucí bříško, hladil ho a mluvil k němu, na to jak moc jsme ho milovali a co všechno jsme si plánovali, až přijde na svět. Vzpomínali jsme i na ten den, kdy nám doktor oznámil, že musím na přerušení a společně jsme si poplakali. Obejmul mě a řekl, ať dělám, co uznám za vhodné a že se o miminku už nebudeme bavit. Nakonec dodal, že až to přijde, poslechne si tu radostnou zprávu moc rád, a tím jsme ukončili ne moc šťastný rok 2012.

Nový rok, nová naděje

Popravdě? Nemyslela jsem si, že se něco se začátkem roku zlepší, ale už první den bylo něco jinak. Podívala jsem se na kalendář, kde na mě koukalo datum 1. 1. 2013 a já jsem byla plná naděje a očekávání z nadcházejícího roku. Ten den jsem také dostala první ms od revize v termínu, a konečně jsem měla pocit, že se blýská na lepší časy. Byla jsem opět schopná vstát, jít dál a se vším se poprat. Optimismus mi moc dlouho nevydržel, jelikož ms trvala neuvěřitelných 14 dní a po návštěvě u dr. jsem se dozvěděla, že z prasklých cyst mám plnou dělohu volné tekutiny, takže jsem špinila až do další ms, která se dostavila už 28 DC. Leden byl ještě zasvěcen ovulačním testům, měřením bazální teploty a podpůrným lékům, ale s příchozí ms nastal další zlom.

Teploměr jsem schovala do šuplíku, ovulační testy už sem si další neobjednala a jediné, u čeho jsem zůstala tak byla listovka a Celaskon na obranyschopnost. Tím dnem jsem začala opět žít. Můj život se už neřídil podle mého cyklu a já jsem se už nestrachovala s každým zašpiněním, že se něco děje a že určitě nejsem v pořádku. O víkendu čekám na ms a připravuji se na hormonální profil, tak věřím, že bude vše, jak má. Konečně jsme se s přítelem opět začali milovat podle chuti a ne podle toho, jak ukáže test nebo teplota. Užíváme si sami sebe. Chodíme se opět bavit, cestujeme a řešení miminka už není na denním, týdenním ani měsíčním pořádku. Došlo mi, že není kam spěchat, že těhotenství se vynutit nedá a že až bude čas tak to prostě přijde. Jsem zase šťastná a dokážu si užívat života.

Ve škole vše lépe klape, než bych si kdy představovala, a dokonce teď, v březnu, jedu reprezentovat školu do regionálního kola, jelikož sem vyhrála školní kolo psychologické soutěže. Když se ohlédnu zpět, jak jsem na tom byla před 3–4 měsíce měsíci, nechápu, kde se to ve mně všechno vzalo. Ta síla jít dál a neohlížet se za minulostí. Kdyby mi v tu dobu někdo řekl: „Život je dál, všechno bude dobré“, v duchu bych si říkala „to těžko“. Neříkám, že když si vzpomenu na našeho andílka, tak to nebolí. Už vždy mi po něm zůstane prázdné místečko, ale už ne se slzami, ale s úsměvem na ty 4 krásné měsíce, které jsem s ním mohla prožít.

A jak nahlížím na budoucnost s miminkem?

Mnohé z vás můžou říci, že jsem nezodpovědná, když chci dítě i přes to, že stále studuji, ale nebudu to mít nikomu za zlé, ani tvrdit, že to tak není. I z toho důvodu jsem se rozhodla na těhotenství netlačit a říkám si, že čím déle, tím lépe pro nás, i když je pravděpodobné, že po psychické stránce tím budu hodně strádat. Nechci se vymlouvat na to, že mám zdravotní problémy, a proto si musíme pospíšit, protože i kdybych je neměla, nejspíš bych se nezachovala jinak a to miminko chtěla. A strach? Strach ze všeho nového je podle mě přirozený a neznám nikoho, kdo by alespoň jednou v životě neměl z něčeho strach nebo obavy. Strach z toho, zda dodělám školu, i když budu dělat vše proto, abych úspěšně dosáhla cíle, strach z toho, zda-li bude mé příští těhotenství už v pořádku a já miminko donosím, strach z porodu, který si teď sice neuvědomuji, ale určitě jednou přijde, strach z toho, že nepoznám proč naše dítě pláče, i když vím, že až jednou ta chvíle nastane, bude vše v mé hlavě zase jinak a já na to naším postupným soužitím určitě přijdu.

Každá otázka má odpověď a každá rovnice řešení. Jsem odhodlaná se s tím vším poprat, jak nejlépe umím a dát jednou našemu dítěti vše tak, abych nikdy nelitovala rozhodnutí, stát se mladou maminkou. A vážně si pod pojmem být matkou nepředstavuji jen to, že budu dítě navlékat do sladkých věciček, přebalím, nakrmím a tím to hasne. Měla jsem hodně času přemýšlet o tom, co všechno pro mě toto rozhodnutí obnáší a vážně si nepředstavuji, že mít miminko je procházka růžovým sadem, ale pěkná dřina, zodpovědnost, závazek a strach. Ale i tak moc věřím, že zvládnu být jednou dobrou matkou.

Snad alespoň u některých z Vás naleznu pochopení, proč jsem se takto rozhodla, i když očekávám i takové reakce, že jsem ještě mladá a nevyzrálá.

Doufám, že příští deníček, který napíšu už bude o mém šťastném těhotenství.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
andulasarinka
Kecalka 469 příspěvků 03.03.13 11:40

Drzim palecky.

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8252 příspěvků 03.03.13 12:20

Moc Ti fandím. Myslím, že netlačit na pilu, m užívat si lásky Tvého přítele a soustředit se na školu a příjemné věci v životě, je to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat ;) A až přijde čas, tak ono se miminko přihlásí…

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 03.03.13 12:24
:hug: :hug: :hug:

Baru, nikdo tě nebude soudit, na to nemaji pravo. Snad ten hormonalni profil dopadne dobře. Pak se nám ozvi. :hug:

 
Paja R
Závislačka 3739 příspěvků 03.03.13 12:25

Cetla jsem i predchozi denicek a jsem rada, ze jsi to zvladla. Moc ti drzim palecky a az budes pripravena, tak preji to nejhodnejsi miminko :-) A neboj, urcite budes skvela mama i v mladem veku :hug:

 
Omii
Ukecaná baba ;) 1759 příspěvků 03.03.13 14:37

Hezky jsi to napsala, jsem za tebe moooc ráda, že už je to všechno lepší :hug:

 
kulínek
Povídálka 23 příspěvků 03.03.13 14:42

Moc ti přeju aby ti všechno vyšlo jak chceš. Je úžasný jak jsi se s tím poprala a proto ti do budoucna držím palečky :)

 
štěpánka11
Ukecaná baba ;) 1579 příspěvků 03.03.13 22:46

Já otěhotněla ve 22 letech, sice hoodně neplánovaně, ale rozhodně nelituju! Všem co mi říkali, že jsem si zkazila život a podobný blbosti to jednou natřu až dostuduju a dotáhnu to dál než oni :lol: :lol: kašli na ovulační testy a podobný ptákoviny, tvůj andílek ti pošle další miminko, až nadejde správný čas :andel: tvé dva předchozí deníčky jsem si přečetla a oba neuvěřitelně obrečela :( zkus cestovat, partnerův bratr byl například na pracovně-turistickém pobytu v americe, zkus číst, studovat, chodit po barech s kamarády, až přijde mimísek, tak si to už neužiješ :lol:

 
gabousek
Ukecaná baba ;) 2228 příspěvků 04.03.13 00:40

Páni.. kéž by to takhle srovnané v hlavě měly i jiné a mnohem starší maminky. Myslím, že věk nedělá z ženy dobrou či špatnou matku. A pokud to takhle cítíš, není důvod k odkládání těhotenství. Školu můžeš dodělat i s miminkem a nebo i starším dítětem. Hlavně ať jste šťastná a zdravá rodinka, na ničem jiném nezáleží. :hug:

 
LuciTau  04.03.13 07:45

:hug: :hug: :hug: jhsme všechny stebou a nezapomeň, najdeme je spolu :* :*

 
Iveta1981
Závislačka 4176 příspěvků 04.03.13 10:05

Ahoj, mooc ti držím palečky, aby to příště vyšlo a miminko bylo v pořádku. Nevím kolik ti je let, ale na tom přece nezáleží, maminkou jsi v srdci a ne v kalendáři :srdce: :srdce:

 
barca0140
Závislačka 2896 příspěvků 04.03.13 10:06

Holky, strašně moc děkuju za podporu vám všem.. :hug: Občas se tolik soustředím(možná až obětuji) na pohledy a,,rádoby'' rady ostatních, že nakonec opomíjím na to co bych si vlastně přála já, přitom ten život je můj a ne lidí, které se mi ho snaží den po dni nadiktovat, tak aby byli spokojeni hlavně oni..Doufám že i přes to jak těžkou cestu si v životě vyberu, nakonec budu moct všem kolem mě dokázat že sem si ji vybrala tak abych byla šťastná jak já, tak,,moje rodina'' a nemusela ničeho litovat :) Ještě jednou moc děkuju.. :hug:

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 04.03.13 15:26

Moc pěkně si to naspala :) Držím ti palečky! :hug:

 
Katka93
Zasloužilá kecalka 915 příspěvků 10 inzerátů 02.04.14 18:53

No, Baru… :) a jak pěkně to nakonec dopadlo :hug: :hug: :hug: :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele