Jak dokáže bolet láska

padandy  Vydáno: 15.04.16

Tak i já se rozhodla napsat svůj první deníček a shrnout posledních několik let mého života. Třeba se mi tím uleví, nebo deníček pomůže někomu, kdo dělá stejnou chybu, jako já tehdy. Přiznám se, že mě doteď budí zlé sny a ani po více, než roce, to není úplně za mnou, ale můj život nyní je šťastný, za to moc děkuji. Předem upozorňuji, že deníček bude delší, pro někoho možná nudný a i proto, že si uvědomuji, jak hloupá jsem byla. Jen člověk mnohdy nevidí, nebo nechce vidět, když je zamilovaný…

Vše začalo v mých 14 letech. Měla jsem skvělou rodinu, naši se téměř nehádali, a já byla šťastná. Z ničeho nic se mi tenhle krásný svět rozpadl a naši se rozvedli. Mamka se zamilovala do jiného, a vyhnala sestru s otcem z bytu, nedala jim moc času, a tak se nastěhovali k babičce z taťkové strany. Já to nesla těžce.

Po čase si mě mamka vzala na klín a řekla: „Mám tě ráda, ale chci si tady nastěhovat přítele, mohla by ses odstěhovat taky pryč?“

A tak jsem ztratila svou milovanou maminku. Byla jsem dítě, bála jsem se, že si mě taťka nevezme a já budu muset do dětského domova. Naštěstí si mě k sobě vzal, a tak jsme tedy žili víceméně se sestrou a s ním v jednou pokoji, ale alespoň jsme byli spolu.

Nebylo to idylické bydlení, babička byla zvyklá na svůj klid a často jsme se hádali. Navíc má sestra je jen o rok starší a v našem pubertálním věku jsme hádek měly více, než dost, a i to samozřejmě babičce vadilo.

I když se snažil taťka pro nás dělat první, poslední, nebyla jsem šťastná, tolik jsem chtěla svůj starý život zpátky, aby se naši nerozvedli, aby se z mé skvělé mamky nestala ta cizí osoba. Tady jde vidět, jak některé děti těžce nesou rozvod, já tohle svým dětem snad nikdy neudělám! Nebylo to lehké dětství… Možná proto jsem se tak upnula na člověka, který za to nestál.

V tomto duchu uplynuly dva roky a pak jsem poznala JEHO. Zamilovala jsem se… Tak strašně moc. Začali jsme spolu trávit každý den a já po dlouhé době byla opět šťastná. Najednou jsem mohla začít z toho všeho utíkat a trávit čas novým způsobem. Mé štěstí trvalo přesně rok. Po roce jsem přišla na to, že mi byl nevěrný. Vzpomínám, že mě to hrozně bolelo. Naráz mi všechno to krásné mělo skončit.

Nedokázala jsem odejít. On se omlouval a sliboval a já uvěřila a snažila se zapomenout. Bohužel to zkusil za čas znovu a nejspíš si všiml, jak moc jsem na něj fixovaná a stal se z toho zvyk. Akorát se nevěry naučil tajit a už mi nikdy žádnou nepřiznal, později jsem však na několik dalších nevěr přišla sama.

Nicméně po druhé nevěře, přišel za mnou se slovy: „Lásko, odstěhujeme se spolu? Udělal jsem chybu, chci ti dokázat, jak moc pro mě znamenáš.“

A já? Utekla jsem od své rodiny úplně a bláhově jsem si říkala, jak krásný ten život budu mít.

Vzpomínám naši první hádku, ve společném bytě. Něco popil, hrozně na mě křičel, a já brečela.

„Co pořád brečíš, ty krávo?“ zařval a napřáhl ruku.

Vrazil mi facku, a já se hlavou praštila do skříně, vedle které jsem stála. Omdlela jsem. Když jsem se probudila, plakal. Zase omluvy, jak už to nikdy neudělá. Odstěhovala jsem se zpět k otci.

Ale pak to nastalo, byl všude… Čekal před školou, jel vedle mě v tramvaji každou cestu ze školy, neustále volal a psal. Bohužel nepomohlo ani to, že mě otec doma zamkl a mně se jednoho dne podařilo utéct zpátky k němu. Bože, chovat se takhle mé dítě, tak ho asi uškrtím :-) no a tohle nejspíš byla největší chyba v mém životě. Už jsem nikdy nenašla sama sílu odejít, nebo se se vším někomu svěřit a vrátila jsem se zpět do pekla.

ON mi zakázal veškeré kamarády, pokoušel se mě oddělit také od rodiny, což se mu ale nepovedlo, každopádně jsem vesměs za každou neposlušnost byla potrestána. Kdykoliv jsem něco řekla špatně, následovala odplata. Když jsem špatně řekla, co hrálo v televizi v den, kdy byl v práci, nepřišel pak domů dva dny, aby mě potrestal, že jsem lhářka. Pokud jsem mu přišla na nevěru, dostala jsem.

Bylo to období plné modřin. Tolikrát jsem ležela na kachličkách v kuchyni a měla vlasy přilepené od pláče na obličeji a říkala si, že by bylo lepší umřít. Ale měla jsem strach přiznat to rodině, a vrátit se zpátky domů. :-(

Nejhorší bylo, když mě bil před svými kamarády. Nikdy se mě nikdo z nich nezastal, a já začala věřit jeho slovům, že si to všechno vlastně zasloužím, že na lepší život nemám. Pamatuji okamžik, kdy mě kolenem kopl do obličeje, a tekla mi krev z nosu. Byl u toho jeho kolega z práce, jedl popcorn a koukal na mě. Všude byla krev, plakala jsem, ale jen se usmíval. Pak se smáli oba dva. Doteď to nechápu, že takoví lidé existují.

Byly dny, kdy svého chování litoval, a nosil by mě na rukou, pro tyhle dny jsem žila. Samozřejmě jsem se několikrát pokusila utéct, ale vždy mě vyhledal, a přemluvil, abych se vrátila. Byla jsem zoufalá, časem jsem se už bála odejít a předem věděla, že mě stejně nenechá.

Začala jsem navštěvovat psychologa, ten mi řekl, že málokdo z tohoto dokáže odejít, a měl pravdu. Byla jsem chycena v pasti, tak moc jsem tomu chtěla utéct a nikdy už ho nevidět, ale nešlo to. Napadly mě dokonce myšlenky, že kdyby se mu něco stalo, bylo by to pro mne vysvobození.

Hodněkrát jsem si představovala, že mu něco udělám já. To mě moc mrzí, celý ten vztah mě úplně změnil. Byla ze mě troska, znala jsem jen jeho přátele, a žila jeho život, dlouhých osm let, než jsem konečně našla sílu odejít.

Jednoho dne u nás byli na návštěvě známí. On je jel odvést domů, půjčil si mé auto. Byl milý, řekl jak mě miluje a hned se vrátí. Několik hodin se nevracel, volala jsem mu, psala, neozýval se a vypnul si telefon. Bála jsem se. Seděla jsem v kuchyni a přemýšlela, co jsem zase udělala špatně. Pak jsem uslyšela jeho, jak se směje. Byl u souseda. Sebrala jsem se a šla tedy za ním. Na chodbě byla tma a všude hrobové ticho. Zaklepala jsem na dveře. Přišel mi otevřít.

„Co tu chceš?“

„Bála jsem se o tebe.“

„Hm, tak supr, vidíš, že žiju, a teď vypadni.“

Řekl tak zlým a arogantním hlasem, že mi došlo, že má nejspíš hodně vypito a chtěla jsem vyklidit pole.

„Fajn, tak já jdu, dej mi klíče od auta.“

To se mu nelíbilo, tak jsem řekla, ať si je nechá a chystala se odejít. Naráz zakřičel, že nikam nepůjdu, chytl mě a třískl se mnou o stěnu. To už jsem věděla, že je zle, vysmekla se, a utíkala po schodech. Strašně jsem se bála a slyšela, jak mi buší srdce. Dohnal mě, chytl za paže a hodil se mnou o kamenné schody.

Chodbou se rozlehla dutá rána, to bylo poslední, co jsem slyšela, než přišlo úplné ticho, které mi připadalo jako věčnost. Prosila jsem v duchu, že jestli umírám, že chci ještě vidět svou rodinu, ať si mě ten nahoře ještě nebere, ne takhle!

A naráz jsem viděla kolem sebe to světlo, ne nebyl to tunel, :-) ale začala jsem se probírat a na chodbě už bylo rozsvíceno. ON mě zvedal, podlamovala se mi kolena a nemohla jsem pořádně stát. Pak jsem ucítila to teplo za krkem. Tekla mi krev. Omlouval se, zacpal mi pusu a vtáhl mě do bytu. Naložil mě do vany, i v oblečení a pustil mi na hlavu sprchu, krev pořád tekla.

Tupě jsem zírala do odtoku, sledovala tu červenou a nebyla schopna jediného slova. Poprosila jsem, zda mě odveze do nemocnice. Odmítl s tím, že simuluji a tak hrozné to není. Brečela jsem a prosila, bylo to zbytečné. Soused neměl řidičák, a tak jsem se musela odvést sama, krev se mezitím trochu pozastavila a cestu jsem zvládla, doteď ani nevím, jak.

V nemocnici mi vlasy vzadu vyholili a 10centimetrovou ránu zašili. Ošetřujícímu doktorovi jsem tvrdila, že jsem spadla.

Nevěřícně na mě koukal a ta slova slyším dodnes: „Nejdřív jdou lokty, potom tělo, mladá slečno, zajímavé, že u vás je to jinak a lokty odřené nemáte. Víte, že jste mohla skončit na vozíčku, že se vám takovým pádem mohla poškodit mícha?“

Styděla jsem se, uvědomila jsem si, že mě mohl opravdu zmrzačit, ale byla jsem ráda, že mě doktor pustil domů i přes to, že jsem neměla odvoz. Když jsem přijela domů, ON brečel, ale něco se ve mě zlomilo, nevěřila jsem mu.

Další den někam odjel a nezajímala jsem ho, jen mi řekl, že je mu jasné, že budu chtít, aby se mnou byl, že se budu týden vymlouvat na to, že mi něco udělal. Ne, nechtěla jsem aby se mnou byl. Nikomu jsem tehdy nic neřekla, ale doktor podal udání na podezření z domácího násilí a taťka je policista, tak se to k němu dostalo. Mého „přítele“ si tehdy odchytil a vrátil mu to. Nelitovala jsem ho.

Je strašně těžké se někomu svěřit, když se něco takového děje. Přiznám se, ani v tuto chvíli jsem nenašla sílu odejít, a ještě ve vztahu setrvala několik dalších let. O rozbité hlavě mám špatné sny i teď, budím se s pláčem, věčně před tím zlým člověkem utíkám.

Je mi hrozně líto, že jsem sílu odejít, nenašla dříve. Obrovské dík by patřilo mé sestře, kdyby toto četla. Celou tu dobu stála při mém boku, vždy pro mě měla otevřenou náruč, o všem sice nevěděla, ale jako opora byla vždy při mě. Bolelo to, vidět, jak je rodina ze mě nešťastná.

Taťka mi řekl: „Přece jsem si nevypiplal dvě holky, aby mi jednu někdo mlátil.“

Babička říkala, že když se to s tou hlavou dověděl, tak plakal. Já ho viděla plakat jen jednou, při rozvodu s mamkou. Strašně to těch pár let bolelo a já po kouskách hledala sílu utéct. A víte co? Jednoho dne jsem to dokázala!

Je to již více, než rok a půl. Dlouhá doba, kdy se ON neustále vracel, i při změněném čísle mi několikrát psal a volal a čekal před mou novou prací. A pak mi někdo seslal štěstí, které teď spí kousek vedle mě. Našla jsem toho nejlepšího partnera, jakého jsem si mohla přát. Zvládl i nápory bývalého partnera a pomohl mi z toho všeho ven.

Plánujeme miminko a já jsem konečně šťastná. Kdybych tak mohla pomoct tímto deníčkem alespoň jedné osůbce, která si prochází něčím podobným, byla bych moc ráda. Nečekat, a utíkat co nejdřív, to bych poradila. Mrzí mě ten ztracený čas, tu bolest ze srdce vymazat nejde a následky si s sebou nesu dodnes. Člověk, který ženu jednou uhodí, se nezmění. Ale nejspíš si na to člověk musí přijít sám.

Pokud jste se dostali až sem, tak děkuji za váš čas.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Anonymní  15.04.16 00:24

Je to krásně napsané. Doma jsem zažila něco podobného až na to, že to byl mamčin přítel. Strašně jsem se ho bála. Nejednou u nás byla policie, ale ona mu pořád odpouštěla :( bylo to peklo.
Přeji Ti jen to nejlepší :hug: ať se Vám miminko povede co nejdřív a budeš žít už jen šťastným a plnohodnotným životem. :hug:

 
Janityska
Povídálka 19 příspěvků 15.04.16 01:00

:,( pláču, moc smutný :,( Přeji Vám ať čas rány na duši otupí a dočkáte se co nejdříve toho malého voňavého uzlíčku co Vás bude tolik potřebovat :dance: :hug:

 
Anonymní  15.04.16 02:20

Doufám, že někomu deníček pomůže! Žila jsem v něčem podobném 4 roky, dodnes jsem o tom, co jsem prožívala nikomu z rodiny ani přátelům neřekla a nikdy toho nikdo nebyl svědkem. Úplně mě šokovalo když jsem četla, že to jeho přátelé viděli a nezakročili. Omlouvám se ale to jsou teda ubožáci!!! Také jsem litovala, že jsem neodešla dřív, ale už to je hodně let, co mám svého prince a s ním malé princátko. Přejí ti ať jste brzy tři a jste šťastní. :kytka:

 
Anonymní  15.04.16 05:56

Tohle dokáže pochopit jen ten, kdo si něčím takovým prošel… Obdivuju te ze si to dala takovou dobu… Já tři roky, do toho dítě… Začalo to měsíc před porodem… Nyní jsem sama, občas to zkouší, ale jsem hrdá ze jsem od něj. Kolikrát jsem přemýšlela bodnu se třeba do nohy aby me nechal být… I mi říkal modřínu ti už nikdy neudelam at nemáš důkaz… Kolikrát jsem šla do prace s monclem na obličeji.. Do prace chodim od synovo 20 měsíců, nedává mi na syna je to těžké splacim jeho dluhy zbyde mi třeba 1000 na měsíc ale říkám si stejně jsem vítěz, vítěz nad svým strachem odejit z takového života… Kolikrát jsem si říkala proč já co sem komu udělala… M.

 
Laddmie
Závislačka 2897 příspěvků 5 inzerátů 15.04.16 06:46

Máš velké srdce, jsem ráda, že jsi ho otevřela svému novému příteli. Ať se Ti daří. :kytka: :kytka:

 
Anonymní  15.04.16 06:57

Radeji anonyme..moje mama byla tak oběť domaciho tyrani…leta. Nakonec utekla semnou pryc..ale bracha zustal. Chtel.
To tyrani a alkoholismus…leta se schovavala s modrinama. A az konecne se rozhodla.. Stalo ji to jedno dite.Do dnes uz ho nevidela.Tata ho zmanipuloval a obratil proti nemu.
Dnes vim jak si oba zijou..tata alkoholik s megadluhama bez prace.Jeho nova manzelka diky nemu je na tom stejne a bracha? Ten do dnes nechce za mamou..ale uz spis vim ze se az moc stydi. A protoze uteklo tolik let stal se zneho cizi clovek. Cestu jsme si nikdy nenašli.
Bud rada ze v tom nebylo dite..tohle je rana kterou ani cas nezahoji uplne.Ale vznikne ti jizva ktera stale boli kdyz se vni postouras.
Jeste jsi mela stesti.

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 15.04.16 07:13

Moc pěkně napsaný, sama jsem si prošla něčím podobným, i když to nebylo až tak dramatický. Začne to první fackou a jede se dál :(…Držím pěsti at se zadaří co nejdřív miminko a jste moc všichni štastní, zasloužíš si to :hug: :srdce:

 
snee
Ukecaná baba ;) 2383 příspěvků 15.04.16 07:33

Četla jsem to jedním dechem! Moc ti držím pěsti a přeji ti v životě hodně štěstí!! Je těžké si uvědomit pravdu, znám to. Drž se a věř, že za každým škaredým číhá něco krásného a to ty teď budes prožívat - to krásné ;)

 
krasnoocko
Kecalka 353 příspěvků 15.04.16 08:25

Ahoj,

také sem četla jedním dechem.. :kytka:
Moc hezky napsané i když o smutném tématu. :,( :,(

Přeji ti ať už je vše dobré každý má právo prožít život s láskou a oporou vedle sebe.

Možná bys mohla přemýšlet o napsání knihy máš moc pěkné vyjadřování..Třeba tím to hnusné úplně uzavřeš :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 15.04.16 v 08:27

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 15.04.16 09:03

Přeji ti, abys byla šťastná. Protože jsem nic takového nezažila, nemůžu pochopit, proč se člověk tak dlouho nechá trýznit. Ale asi to tak je. Jen si dej pozor na další vztah, vím, píšeš, že jsi šťastná, ale tyto týrané ženy mají tendenci tíhnout ke stejný mužům. Znám jeden případ, má třetího a pořád stejný, už mám podezření, zda nechce být ta oběť. Hodně štěstí ti přeji, krásný vztah a vysněné dítě!!!

 
Sinquinita
Ukecaná baba ;) 1667 příspěvků 15.04.16 09:20

Hezky napsáno - pokud se to tak dá říct. Jsem ráda, že vše nakonec dobře dopadlo. Je mi jasné, že si to poneseš v sobě celý život. Já nic takového nezažila, ale hltala jsem deníček jedním dechem…
Moc ti držím palce, ať ti nový partner a miminko (miminka) vynahradí všechnu tu hrůzu! Moc si to zasloužíš…drž se a děkuji za to, že jsi mnohým otevřela oči :kytka:

 
Anonymní  15.04.16 09:32

Když jsem to začla číst, myslela jsem, že píšeš o mně. Já teď prožívám (teda už taky přes 6 let) to samé..s rozdílem, že já s tímhle ¨tyranem¨ mám 7mi měsíční holčičku a že naši se nerozvedli a jsou spolu dodnes. Fyzické napadání začalo už první týden společného bydlení a táhne se doteď - včera naposledy, kdy to vyvrcholilo už v to, že jsem měla malou na ruce a tloukl mě. Tich nočích návštěv na ambulancích, tich stavů v bezvědomí a volání o pomoc v pozdních nočních hodinách, tich nadávek a ponižování i před lidmi a stejně jak píšeš, tak nikdo nic nevidí. Už jsem od něj taky odešla, našel si mě, vyhrožoval, že ublíží mym blízkým.. Tak jsem se 4× vrátila a jako pojistku mi udělal dítě. Malá je skvělá, on ji miluje, ale vůbec nemá čas se jéí věnovat. Kamarády mám zakázané, hlídá mě na každém kroku..Když mu řeknu něco, co se mu nelíbí, tak dostanu..Sebevědomí na bodu -100, nevěřím si, dostal mě do takové fáze, že nebýt malá, tak nevím.
Nikdo to neví, rodiče nic netuší, nedávám to znát - stydím se za to, nemám sílu odejít. Nechci brát maličké tátu.
Pokud půjdu k rodičům, hrozí, že mě zase přemluví a vrátím se. Potřebovala bych někoho najít, někoho, pro koho bude mít smysl bojovat, kde nám bude dobře..Někoho kdo mě podrží..
Moc ti gratuluji, že jsi zvládla odejít, že si našla smysl života. :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Blešík
Extra třída :D 12009 příspěvků 15.04.16 09:59

Hrozný zážitek :( nic podobného jsem nezažila, tak nejsem schopná pochopit, jak si to mohla vydržet tak dlouho. Ať už si jen šťastná :kytka:

Poslední anonymní 8o nechci brát malé tátu? Tátou myslíš zrůdu co ničí malé mámu?

 
Anonymní  15.04.16 10:00

Anonymní z 9:32, prosím, kontaktuj nějakou organizaci pomáhající ženám trpícím domácím násilím!!!
http://www.bilykruhbezpeci.cz/
http://rosa-os.cz/
Sama to nezvládneš, a čekat na prince je pitomost. Potřebuješ pomoc psychologa, podporu rodiny, ustát odchod. To „nechci brát malé tátu“ je taky nehorázná pitomost! Věř mi, vím, o čem píšu. U nás doma to bylo psychické týrání, tj. něco, co se nedalo prokázat, o to to bylo horší. Máma se snažila udržet rodinu a dodnes si to vyčítá. A i když bych jí to nikdy nepřiznala, strašně mě štve, že neodešla, že dopustila zničit nám dětství.
On není dobrý táta, zničíš své dceři život, jestli s ním zůstaneš, věř mi, prosím, já to zažila!
Píšeš, že tě bil, když jsi držela malou v náručí - co kdyby ti spadla? Mohl zabít vlastní dítě!!! Takového otce pro dceru chceš? Chceš pro své dítě život s potenciálním vrahem? Chceš čekat, než mu rupnou nervy z jejího pláče a zmlátí i ji? Tihle chlapi se nezastaví! Můj otec taky nejprve deptal jen mámu, ale postupem času přišel na to, že matce nejvíc ublíží, když ublíží jejímu dítěti. Chceš čekat, až tohle napadne i toho tvého?
Prosím, na nic nečekej a utíkej!!! Nebuď s ním, zachraň své dítě!!! Nepotřebuješ čekat na prince, máš dítě, za to stojí bojovat!!! Máš za co bojovat! Zachraň svoji holčičku! A zachraň i sebe!
Pracovala jsem nějakou dobu v organizaci zaměřující se na problematické rodiny (alkoholismus, drogy, domácí násilí, výchova dítěte poté, co jeden rodič zabil druhého…). Vím, kam až to může zajít. To „nechci brát dceři tátu“ je největší pitomost na světě! Zničíš jí život, když s násilníkem zůstaneš. Musíš utéct, dokud je malá ještě miminko. Už včera bylo pozdě! Jestli mohu nějak pomoct, napiš, ráda to udělám. Hlavně ale zavolej do těch organizací, poradí ti, pomůžou, mohou tě i na čas schovat!!! Teď máš nejlepší šanci! Malá ještě nechodí do školky, do školy, můžeš se s ní ukrýt a dát se do pořádku. Chráněných, utajených bydlení je po republice dost, tam tě nenajde a ty posbíráš sílu na to nevrátit se k němu. Prosím, nečekej! Uteč!!!

 
Gittynka1
Kecalka 363 příspěvků 15.04.16 10:16

A

Příspěvek upraven 15.04.16 v 10:17

 
Kattynka000
Ukecaná baba ;) 2191 příspěvků 2 inzeráty 15.04.16 10:26

Přeju ti už jen to dobré… :hug:

 
Anonymní  15.04.16 10:49

Já vím, že je to špatně..Ale ono ho to mrzí a já mu vždy řeknu při tom i pár nehezkých slov jako obranu, ale o to víc je to horší. Víc než ty rány mě bolí ty urážky.
Na druhou stranu on nosí domů slušné peníze - můžu malé pořídit cokoliv, bude slušně zabezpečená i já si udělám nějakou radost v podobě nového nábytku, oblečku, jsou dny kdy by mě nosil na rukou, řed lidmi mě pudsinkuje, hlásá jak mě miluje..po čase jsme pochopila, že je to jeho alibi, že on by přece nic takového neudělal..
Před 6 lety od něj utekla bývalá se 4 měsíční holčičkou, já jí to nevěřila, ona byla teda špindíra, neuklízela doma, věřila jsem jemu, byla jsem zaslepená. Dnes vše vidím jinýma očima.
Jeho první dcera k nám jezdí jednou za 14 dní na víkend a stejně na ní nemá čas, starám se a věnuji se jí já, nevadí mi to, aspoň můžu odsud vždy vypadnout, beru jí na výlety a různé rodinné akce, aby poznala normální rodinný život. Je smutná z toho, že táta nemá pořád čas..
Snažím se odejít už 6 let..Před dvěma lety jsem se odstěhovala k rodičům, protože mě připravil o mé podnikání - neunesl, že bych se osamostatnila a nebyla na něm tolik závislá - tak mi vše vzal pod záminkou, že bych se udřela (dost fyzicky a časově náročná práce a on potřeboval hospodyni a chůvu pro jeho dceru, tak si ještě k tomu našel jinou, která ho po 2 měsících omrzela a mě nalákal zpátky, kdy už jsem zase neměla nic a jeho jsem ¨potřebovala¨. Sázel na to.
Pak jsem mu utekla ze dne na den 100 km za prací, ale ani jsem se tam nezdržela 4 hodiny a už mě zase i přes telefon nalákal zpět a po měsíci jsem otěhotněla.
A to jsem věděla, že je konec, že už se musím smířit s tímto životem..
Dítě není věc, je to závazek na celý život a já malou nadevše miluju a dýchala bych pro ni.
Taky jsem si říkala, když jsem četla podobné příspěvky, proč ty ženský prostě neodejdou??? Neodejdou, nejde to. Kdo nezažil - nepochopí!!!
Stydím se, rodiče mi akorád přidají - my ti to říkali, nevracej se, ty jsi blbá, teď to máš..apod..
Tohle opravdu teď neotřebuji. A jít někam do azylového domu??Já mám opravdu strach z jakékoliv změny. Co když to bude horší??

 
Anonymní  15.04.16 11:01

Pro Anonymní z 09:32 - Už to tu bylo řečeno, ale nedá mi to… Jak píšeš, že nechceš brát maličké tátu… Tak já jsem také dítě (dnes již dospělé), kterému moje máma nechtěla brát tátu a celý život zůstala s tyranem. Výsledek? Je mi skoro 40 let a celý život jsem na antidepresivech, trpím posttraumatickou stresovou poruchou, peru a budu prát se s následky celý život. Takže toto je pro tebe informace, jakou budoucnost chystáš své dceři vedle „tatínka“! Asi ti jednou bude tvá dcera vyčítat, stejně jako já vyčítám své mámě, že ji její vlastní děti nestály za to, aby našla tu sílu, vzepřela se a šla. Strašně mě mrzí, že se odvoláváš na nějakého nového partnera, který kdyby se objevil, stál by za to odejít… Sakra, kdo jiný má matce za to stát, když ne její vlastní děti…?! Už ti to tu někdo radil - obrať se na odborníky, organizace, které ženám pomáhají, protože dle toho jak píšeš, usuzuji, že to sama opravdu nezvládneš. Tvé dcery je mi strašně líto, protože mám představu, co ji čeká… Pokud si snad myslíš, že ona ten problém mezi tebou a jejím tátou nevnímá a vnímat nebude, je to hluboký omyl (a oblíbené alibi matek, které nemají sílu takový problém řešit). Pokud jsi to ty, kdo tam nyní argumentuje, tím že nosí slušné peníze, můžete si koupit parádní oblečky… Promin, ale toto je opravdu do nebe volající! Až bude tvá dcera na antidepresivech, neschopná uspořádat si vlastní život a vztahy, trpět nočníma můrama apod. tak jí zkus vysvětlit „víš miláčku, ale tatínek nosil slušné penízky, mohla jsem ti kupovat pěkné oblečky… To za tvoji zjizvenou duši přece stálo!! NEbo ty myslíš že by bylo lepší uskromnit se, nakupovat třeba v sekáči, ale vychovat tě šťastnou a sebevědomou ženskou, která si umí poradit se životem…?!“ :,( No nic. Nezbývá než ti popřát hodně štěstí. Budeš ho potřebovat.

Autorko, tobě tleskám. Jsi velmi silná žena a tvůj příběh je inspirativní. Kéž by bylo víc takových, které to nakonec dokážou. Moc dobře vím, jak je to těžké… Přeju tobě i tvé nové rodině hodně štěstí lásky a zaslouženého klidu… Snad se časem podaří obnovit i vztah s tvojí maminkou. :srdce: :hug:
Anonymní - třeba Klára

 
kve-tinka
Závislačka 3850 příspěvků 35 inzerátů 15.04.16 11:06

Anonymní z 9:32
Nechceš dceříi brát tátu!!!??? PRO-BOHA!! Rychle pryč, ať ta malá nevidí, jak tě mlátí. Pak si bude myslet, že je to normální, sama si jednu najde takového psychopata!!
A promiň, není pro ni milující táta, peníze nejsou všechno.
Vypadni od něho a svobodně se nadechni!!! :hug: :kytka:

 
kve-tinka
Závislačka 3850 příspěvků 35 inzerátů 15.04.16 11:10

A celkově… je to smutné, jak ženy nedokážou odejít hned. Nikdy bych se nechtěla dostat do situace, že by mě manžel zbil, uhodil a já se strachy třásla, kdy to udělá znova.
Kdo jednou uhodí ženu, udělá to znova…je mi z toho ouzko. :,(

 
emamka89
Povídálka 42 příspěvků 15.04.16 11:14
Anonymni s holčičkou

Teď už nejde jen o tebe, musíš se sebrat a odejít kvůli dceři. Teď jsi zodpovedna i za její život, to si musíš začít opakovat. To, že jsi to neudělala kvůli sobě, budiž, byl to jen tvůj život a chápu, že je to začarovaný kruh. Teď je to ale jiná situace, to ze mate peníze je sice hezké, ale neni důležitější, ze budete obě zdrave a ne sama modrina, či zlomenina? Myslíš, ze dceři nikdy neublíží…ale ublíží a budeš za to nest zodpovědnost ty, bude to tvá vina a nikdy si to neodpustíš. Prestan hledat výmluvy a jdi, nic nebude horší než tohle. Bud silná kvůli dceři.

 
Anonymní  15.04.16 11:24

Jasně, že je mi malá přednější než to, že jí můžu vše dopřát!!!Jen jem chtěla poukázat, jak moc mě dostal na kolena, že se ho i snažím zastávat, ale to asi neumíte pochopit, pochopit se to nedá, já vím, ale já jsem tak psychicky už ¨naučená¨.Píšu to se slzami v očích, kam až jsem klesla, co jsem to za člověka.
Snad mě některá rozumíte a hned neodsuzujete.
A netvrdím, že jedině princ mě donutí odejít!!! Jasně že jen kvůli dceři to udělám a chci to udělat, ale když budu někde bydlet sama a budu na vše sama ( na jeho nápor, tlak), tak vím, že se k němu zas vrátím. Být s nějakou kamarádkou, rodinou, prostě s nějakou oporou, která by pomohla co mám dělat a jak se vždy zachovat, protože teď na nějaké smysluplné uvažování nemám, tak bych to zvládla, to vím!!! A začli bychom s maličkou nový a lepší život!

 
Anonymní  15.04.16 11:29

Já se mu to snažím vysvětlit stále, že mu na peníze kašlu, že bych raději žila v pidi domečku, jen kdyby na mě byl hodný a věnoval se aspoň jeden den v roce dětem.
Ale jeho argument a kdo mi zaplatí hypotéku?? TY??Asi těžko viď, ty krá…Ty nemáš žádný starosti, nikdy si nic nedokázala, co máš ty a co já??A
A stále dokola.
Jednou najdu odvahu odejít, vím to a snad už brzy, něco se snad rýsuje, nějaká pomoc.
Držte palce. Děkuji

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 15.04.16 11:36

:hug: :hug: :hug: Jsi skvělá, že ses od něj dokázala dostat. Bohužel je takových lidí hafo. A moc špatné je to, že jim v jejich chování vlastně nikdo nebrání. :?

 
Anonymní  15.04.16 11:40

Anonymní s holčičkou, takže si tě koupil? Vím, že peníze jsou silný argument, ale sakra, prosím, přestaň se vymlouvat a zavolej na tu linku!!! Oni tam tohle řeší dnes a denně, je to propracovaný postup každého psychicky vyšinutého jedince a manipulátora. Odříznout svou oběť od rodiny, přátel, financí, učinit ji na sobě 100% závislou, aby nemohla nic. Jenže ty organizace ví, co a jak. Schovají tě, takže tě nebude moct kontaktovat, nepřemluví tě, protože se k tobě nedostane. Budeš tam mít kolem sebe ženy, které jsou ve stejné či podobné situaci, možná si tam najdeš kamarádku, která tě podrží. V domě mají psychology, kteří ti pomohou situaci ustát. Mají tam odborníky přes finance, kteří ti pomohou získat dávky, na které máš nárok, pomohou ti najít byt.
Jestli teď hned neutečeš, zničíš své dceři život. Zní to možná hnusně, ale potřebuji tě nějak „nakopnout“ k akci. Kdybych byla poblíž, sednu si vedle tebe, zavolám na linku, dám to na hlasitý odposlech a pomůžu ti se začátkem.
Nezastávej se ho. Člověk, který opakovaně bije druhého člověka, je kriminálník páchající trestný čin. To jsou fakta. Ať si to okecává jak chce, ať nosí domů sebelepší peníze, je to zločinec, manipulátor, zrůda. Čím dřív od něj utečeš, tím líp!
Víš, nikdy jsem mámě neodpustila, že neutekla. Já bych tisíckrát radši bydlela v azyláči v jednom pokoji, než v našem krásném, velkém bytě.
Jak dlouho chceš čekat? Všechny máminy děti vč. mě jsme se (naštěstí neúspěšně) pokusily o sebevraždu!!! Všechny!!! Tak nás ta situace doma psychicky zničila! Chceš i ty najít svou dceru s podřezanými žílami? Jestli zůstaneš, může se to stát. Nebo tvá dcera skončí jako děvka, feťačka,… Já takových rodin v práci viděla! Věř mi, žádné peníze za to nestojí!!! I s pár korunami se dá žít. Navíc dnes jsou možnosti úplně jinde než za nás. Vem konečně ten telefon a volej!!! Hned! A pak přijď a napiš, co ti říkali! Jsem tu a čekám, protože opravdu doufám, že sebereš sílu a půjdeš bojovat.
Anonymní, která dávala odkazy na Rosu a Bílý kruh. Budu se podepisovat třeba P.

 
Anonymní  15.04.16 11:48

Nemusíš si hned pořizovat byt na hypotéku, můžeš bydlet v nájmu. Koupit si byt můžeš ve chvíli, kdy bude malá ve školce a ty budeš mít jistý příjem. Na bydlení mít peníze budeš, podáš žádost o dávky, jsou různé příspěvky (i na bydlení). Takže jeho argument je mimo mísu. Zavolej do Rosy či Kruhu a oni ti poradí!
A sama píšeš, jak se chová k první dceři. Přestaň prosím doufat, on se dětem věnovat nebude ani ten jeden den v roce. A věř mi, je to tak pro obě holčičky lepší. Nenapáchá na nich nevratné psychické škody.
Znám jednu paní, která s malou holčičkou od tyrana utekla. Do tří let měla holčička sestřičku, s novým tatínkem. Ta paní totiž potkala fajn chlapa. Otec starší holčičky nejeví zájem, ale nevadí, protože holčička má fantastického nevlastního tátu.
Jenže když zůstaneš s tímhle monstrem, nikdy své holčičce tuhle šanci nedáš. Tento člověk jí správným tátou nikdy nebude. Je to hnusné, ale snaž se s tím smířit. Bude pro ni lepší vyrůstat bez táty, než s takovým tátou. Vím, o čem píšu. Otec manipulátor a psychický tyran, děda nejevící zájem. Mohu srovnat. A rozhodně je mnohem menší jizva na srdci od dědy, že o mě „jen“ nejevil zájem, než od otce, který mě celých 20 let psychicky deptal a dovedl k pokusu o sebevraždu.

P.

 
M-A
Kecalka 129 příspěvků 15.04.16 12:00

Anonym 9:23, klidně me kontaktuj do zprávy, já jsem jeden anonym někde nad tebou… Rada ti pomuzu pokud budu moct, právě ze dítě v tomhle žije he to nejhorší. Co z ni vyroste, když nebude mít vzor spravne rodiny, a i na sebe mysli, jsi člověk co chce žít!!! Trpěla jsem to dlouho, ale u me to věděla cela rodina, mela jsem se na koho obrátit s nějak jsem to zvládla… Klidně me jen kontaktuj a vypovidej se, ale tohle se nikdy nezmění, teda ano ale k horšímu, chcec čekat az te zmrzaci nebo vezme dítě a odjede??? Nenech to tak, už kvůli dcerce. Nechci tady vše vypisovat veřejně, ale vidím to z pohledu „i s dítětem“… Bude ti líp, jako je me ted!

 
jessikka
Echt Kelišová 9772 příspěvků 15.04.16 12:23

Ač jsem díkybohu nikdy nic takového nezažila, neodsuzuju ženy, které nedokážou od tyrana odejít. Musí to být strašně těžké a jsi skvělá, že se ti to, byť po hodně dlouhé době, podařilo.
Co ale nedokážu NIKDY pochopit, je chování tvé matky. To mě na tom deníčku nadzvedlo nejvíc. Já jsem taky matka a nikdy bych nedokázala z domu vyhodit své děti kvůli chlapovi. Musím to napsat - tvoje matka je špína.

 
Charlie18
Stálice 62 příspěvků 15.04.16 13:24

Deníček je krásně napsaný, ale je to moc smutné, já nikdy nic takového nezažila, takže si to ani nedokážu představit. Je strašné, čeho jsou lidé schopni a přihlíží a nezasáhnou! Přeji ti už jen to nejlepší v životě :srdce:

ANONYM z 09:32 - seber všechnu sílu a odejdi. Rodina ti určitě pomůže, když se svěříš. Nemáš se za co stydět. Ty nikomu tátu nebereš, to dělá ON! Na tom dítěti to nechá následky, i když je teď v pohodě!!!

 
pomenkova
Generální žvanilka 24101 příspěvků 15.04.16 13:24

Krasne sepsane uplne me to vzalo :(
Mam za tebe radost ze jsi to dokazala a odesla, at se Vam dari :srdce: :srdce: :srdce: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

Prosim jen anonymni co psala, ze nemuze odejit, protoze nechce vzit diteti tatinka, najdi odvahu a odejdi, prosim :srdce: :srdce: :srdce:

 
Lenka 80
Kelišová 5990 příspěvků 15.04.16 13:49

Kolik ti bylo kdyz tva matka rekla jestli se nechces odstehovat??? 18 urcite ne ze? Je mi z tve milovane maminky na bliti :poblion: je, o hnus a nikdy nepochopim jak muze MATKA stavet novyho chlapa pred vlastni deti. preji ti uz jen a jen stesti a milujiciho muze. :hug:

 
padandy
Kecalka 423 příspěvků 15.04.16 14:06

@jenika1 děkuji za komentář, víš, ono přítel teď je strašně moc hodný, věřím, že takový bude i v budoucnu. Problem jsem s jeho povahou v začátku měla já :( nemohla jsem si zvyknout, že je naráz vše tak krásne a bez problémů a uvědomila jsem si, že když se s ním hádám, cítím se lépe, protože je to něco, co znám. Trvalo mi dlouho tenhle pocit překonat, hodnekrat jsem plakala do polštáře, že už nikdy nebudu mít normální život ale zvládli jsme to :hug: teď už bude snad jen dobře :srdce:

 
padandy
Kecalka 423 příspěvků 15.04.16 14:15

@Lenka 80 bylo mi 14 let. Taky to nikdy nepochopím. Každopádně jsem ji „odpustila“, pokud se to dá takto nazvat, ale zůstane to ve mě navždy. Sestra vždy tíhnula spíše k taťkovi, a já k mamce, hodně mi chyběla. Nyní se spolu bavíme, ať je jaká je, mám mamku jenom jednu. Ale to, co jsem k ní citila už nikdy nebude jako dřív. Mám s ní spíš odcizenější vztah, je mi líto, jak kolem sebe vidím kolegyně, jak se za něm mamky stavují na kafčo, nebo jdou na nákupy, my to takhle bohužel nemáme :(

 
padandy
Kecalka 423 příspěvků 15.04.16 14:27

Vůbec jsem holky nečekala takovou podporu, spíše jsem myslela, že tady budou komentáře, jak hloupá jsem byla. Strašně mě těší, že jsou na světě i takové hodné dušičky :hug: :srdce: na druhou stranu mi přišlo mnoho zpráv těch nešťastných, které z toho nejsou venku. Tak tu teď pro změnu pouštím slzu já. Je mi hrozně líto, že se takovým lidem nedá pomoct, já vím, že rada „odejdi“ je zbytečná, protože jsem ji sem tam slýchávala taky, ale chtělo to čas. Ve vztahu jsem setrvala přes osm let, roky, které mi už nikdo nevrátí. Chci jen říct, NIKDY SE NIKDO TAKOVÝ NEZMĚNÍ. A nakonec to dopadne tak, že stejně utečete, ale čím déle zůstanete, tím hůř to půjde. Já jsem první dva měsíce po rozchodu myslela že umřu, a teď nepřeháním. Nemohla jsem se zařadit do normálního života, každý den vstávala ve čtyři ráno, protože mě tak bolelo břicho, že jsem ani déle spát nemohla. Pořád jsem jen brečela, měla jsem pocit, že n. avždy zůstanu sama, že bez něj žít nedokážu. Následně, s mým novým partnerem mi nešlo žít ani jako všem ostatním. Hledala jsem důvody se hádat, abych měla ten známý pocit stresu, protože jsem si myslela, že je vše špatně, když se ke mě chová tak pěkně. Celé to bylo hrozně těžké. Možná kdybych těch osm let ve vztahu nezůstala, tak by mě to tolik nepoznamenalo :( měla jsem štěstí, že jsem našla partnera, který tohle ustál. Ani teď, po tak dlouhé době, to nemám zpracované stoprocentně, dušička se z takových věcí hojí strašně dlouho :,( všechno moc řeším, všeho se bojím, ale bojuji s tím.
Nejvíc mě tady dostal paní /slečna anonymní, která psala v 9.32. Pokud to čteš, budu moc ráda, když mi napíšeš do zpráv, třeba spolu najdeme řešení, jak z toho ven, nebo alespoň budeš mít nějakou oporu, to taky pomáhá. Napsala jsem tady zlomek toho, co bylo a i tak to bylo strašně dlouhé, a je mi moc líto, že u tebe je to i s dítětem. :,(

 
padandy
Kecalka 423 příspěvků 15.04.16 14:29

@krasnoocko děkuji, už jsem nad tím přemýšlela, ale pak jsem si řekla, koho by zajímalo, jak někdo může odpouštět věci, nad kterými zůstává rozum stát. Hodně mě překvapily milé komentáře, je to moc pěkné :hug:

 
Peczka
Extra třída :D 12022 příspěvků 15.04.16 14:38

Tvůj deníček mi vehnal slzy do očí. Takovou dobu si tohle trpěla a tvoje mamka…
Věřím, že teď už bude dobře, brzy se dočkáš vytouženého miminka a toto zlé tě už nebude pronásledovat. Úplně mi naskočila husí, když jsem četla část s tou hlavou, kdy tě dal do vany a ty si krvácela. Vždyť by tě nechal i vykrvácet a umřít..fuj je mi z toho pomyšlení zle, hnusák..A jeho kamarády taky nechápu, jak to mohli přehlížet. Mě můj ex několikrát vrazil facku v opilosti a byl na mě sprostý. Jednou si to dovolil před svým kamošem a ten mu dal takovou ránu, že ex lehl na zem a jeho kamoš mě vzal k sobě přespat. Fakt nechápu, jak tomu mohli přihlížet.

Posílám ti velké objemutí a ať si už v životě jen a jen šťastná

 
krasnoocko
Kecalka 353 příspěvků 15.04.16 14:44

@padandy myslím že všechny ženy co prožívají to podobné jako sis prožila ty by si knihu s chutí přečetly.
I já si ji ráda koupím :-) Ještě pořád je to ve společnosti tabu garantuji ti, že půjde na dračku.

Víš my teď máme v rodině jeden rozchod. Švagrova manželka od něj odešla a my se na ní zlobíme protože to neudělala férově jenže je tu jedno ale. Švára není zrovna svatoušek, rád se napije několikrát byl doma agresivní ( to samé zažívala jeho máma s tátou)takže ikdyž není uplně fér jak to udělala malá duše mi říká že dokázala to co moje tchýně nikdy ne.
Neříkám že je brácha nějaký agresor zralý na vězení ale pokud je ve vztahu strach z toho druhého a žádná láska tak je lepší odejít.. ;)

Příspěvek upraven 15.04.16 v 14:47

 
padandy
Kecalka 423 příspěvků 15.04.16 14:59

@Peczka ani nevíš, co bych za to dala, kdyby měl ten bývalý takové kamarády, ale ono ho ti chlapi spíše podporovali, protože měl kolem sebe takové kretény, jako je on sám :roll: ale ten kamarád tvého bývalého musí být charakter :potlesk: taky moc dobře, že ten o kterém píšeš, je už bývalý, děkuji za přání :hug:

 
padandy
Kecalka 423 příspěvků 15.04.16 15:06

reakce na anonymní maminku
to je právě to nejhorší, člověk je zvyklý tu druhou polovičku omlouvat, obhajovat si jeho chování. Já dělala před rodinou to samé. Upřímně chápu, že nechceš odejít a vlastně jsou i chvilky, kdy je skvělý a chtěla bys ho mít takového pořád. Měla jsem to úplně stejné :( mohlo mi milión lidí říct odejdi, ale nikdo si nedokázal představit, jak těžké to je, když toho druhého miluješ a máš pocit, že nikde jinde nic lepšího není. To je to pošramocené sebevědomí, to.. co z tebe ten člověk časem udělal. Neříkám ti odejdi hned, protože vím, že to není možné. Časem k tomu dojdeš sama, jeho chování se bude pořád opakovat a nikdy to lepší nebude dlouhodobě. Chvilku ano, ale pak ti zase ublíží. Pokud to bude jako u mě, bude se to stupňovat, a časem těch krásných chvil bude míň a míň. A jednoho dne si sama uvědomíš, že to dál nejde. Taky si myslím, že se tvá holčička bude jen trápit, až z toho bude mít rozum. Přeji ti hrozně moc odvahy, abys to celé zvádla a našla sílu odejít co nejdřív :srdce:

 
Mis1983
Závislačka 4794 příspěvků 3 inzeráty 15.04.16 15:44

:potlesk: :potlesk: :potlesk: Moc krásně napsané!!! Moje máti se zachovala dost podobně- tahle situace je mi dost známá, ale jsem ráda, že jsem nikdy nezažila jakékoliv násilí v rodině a doufám, že už ani nezažiju. A přesně, kdo to nezažil, nechápe, že jsi v tom žila tak dlouho, fakt nechápu…ale taky neodsuzuju, moc ti držím pěsti, ať už máš jen a jen život plný lásky a pochopení!

Anonymní z 9:32- doufám, že hodně brzo najdeš sílu odejít od člověka, který evidentně miluje jen sám sebe…

 
Anonymní  15.04.16 16:42

@padandy Přesně jak říkáš - pošramocené sebevědomí mám a nevím, jak z toho ven. Někdy když seberu odvahu a trefím se do jeho ¨dobré¨ nálady, tak uzná, že mám pravdu a jde udělá to ( dodrží, co slíbil starší dceři, opraví co je v domácnosti třeba apod…). Co mě štve, tak to, že mu nedělá problém na mě křičet i před stsrší dcerou, to raději odcházím a nereaguji. Ona si snad malá jednou o svém tatínkovi udělá obrázek sama, ale je mi jí moc líto. Už takhle to má těžké, že pendluje mezi matkou a otcem, ale už si ¨zvykla¨.

 
Anonymní  15.04.16 16:44

Každopádně jsem se tedy díky vám rozhodla, že zavolám na tu linku. Snad najdeme nějaké řešení.

A jak by to bylo, kdybych s malou odcestovala do zahraničí? Je k tomu potřeba souhlas otce?

 
Anonymní  15.04.16 17:34

Anonymní s holčičkou, hurááá! :dance: Jsi statečná a je skvělé, že ses odhodlala k prvnímu kroku. Určitě to není lehké, ale jsi na dobré cestě. Už jen to, že se na svou situaci umíš podívat i jinýma očima, že už vidíš, že jsi oběť, že nejsi špatná ty, ale že on je ten špatný, už to značí, že ses vydala na cestu. Jen na ní zůstaň, neohlížej se zpět a jdi pořád dál. Zavolej na linku a dej vědět, co ti poradili. Třeba ti to svěřování na lince i tady písemně pomůže, možná to bude takový „bič“, abys to neodkládala, abys neváhala a šla dál. Potřebuješ hodně síly, ale zvládneš to!
Se zahraničím nevím, ale myslím si, že bez souhlasu otce vycestovat nemůžeš. To by ti ale určitě měli říct v té Rose či v Bílém kruhu.
Hodně sil a běž dál, pryč od tyrana! Těch pár hezkých chvilek za celé zničené životy nestojí. Ty to víš, proto jsi už na cestě, jen na ní vytrvej! :hug:

P.

 
Sue.Ellen
Ukecaná baba ;) 2361 příspěvků 15.04.16 18:14

Silna vypoved - a skvele napsano!

A jak pises, ze kdyby to melo pomoct jen jedne jedine osobe, tak jedne uz to snad trosku pomohlo :kytka:

 
Orsin
Ukecaná baba ;) 1178 příspěvků 15.04.16 19:59

Anonym z 9:32
Asi uz to tu nekdo napsal, nečetla jsem vse. Prosim, vyhledej pomoc! Pozdeji muze zacit bít i malou…
Prikladam odkaz na jeden ze svych rozhovoru s tyranou zenou…http://www­.znojemsko.cz/cla­nek/temna-mista_-kam-by-nikdo-zabloudit-nemel/5651
Po tom, co vysel, se na zmiňovanou sluzbu pomoci obětem domácího nasili obrátilo nekolik zen, dnes uz s nasilnikem neziji, jak mi pozdeji psaly v emailu. Verim, ze i Tobe by podobná služba, organizace pomohla to zvladnout. Drz se :kytka:
Jinak, autorko, jsi moc statecna, ze jsi nakonec nasla silu odejit. Preji v zivote uz jen to dobre :srdce:

 
Tate
Zasloužilá kecalka 572 příspěvků 15.04.16 20:20

Strašně smutný příběh. Ale moc hezky napsaný a naštěstí se šťastným koncem. Kéž by tolik síly a odvahy našla každá týraná žena.
Milá zakladatelko, přeji ti už jen samé šťastné dny prožité po boku těch, kteří tě milují :kytka:. A jak už někdo zmiňoval - perfektně napsáno. Úplně mi přišlo, že čtu nějakou knihu.

 
Mates1985
Stálice 57 příspěvků 15.04.16 21:52

Neuvěřitelně silný příběh. Přeji Ti, ať už jsi v životě jenom šťastná… Jsi moc statečná

 
Anonymní  15.04.16 22:14

Anonymní s holčičkou, ještě jsem si vzpomněla na jednu organizaci:

http://www.women-for-women.cz/

Vydali knížku Jak přežít první (k)rok, tam jsou příběhy různých žen v různě složitých situacích (závislost, dluhy, násilí,…). Aneb další organizace a další rady, co a jak dělat, další lidé, kteří ti pomohou. Nebudeš na to sama, zvládneš to!

P.

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 15.04.16 22:18

Četla jsem deníček jedním dechem a se slzami v očích.
Jsi skvělá, že jsi dokázala odejít a držím Ti palce do dalšího života, ať si ho jednou budeš moci užívat naplno a to, že je na Tebe někdo moc hodný, Ti už nebude připadat neobvyklé. Úžasně píšeš, jsi v tom dobrá, nedalo se toho nevšimnout i přes ten smutný obsah.
Ať jsi šťastná :srdce:

 
Miarr
Kecalka 293 příspěvků 15.04.16 22:53

Anonymní s holčičkou, prošla jsem si tím samým, taky s holčičkou a zvládla jsem odejít. Teď mám skvělého muže a čekám další skvělou holčičku. Jestli chceš, napiš mi, můžu se Ti snažit pomoc. :kytka:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele