Jak domarodka v Příbrami slehla

Gladys  Vydáno: 19.11.12

Po porodu doma od vás spousta lidí očekává, že budete rodit zase doma. Jenže, co když jste doma nerodili apriori proto, že je to doma, ale proto, že jste jen chtěli na rození klid a nevěřili jste, že ho v porodnici budete mít. A tak se stalo, že domarodka hledala, v jaké instituci slehne v klidu, bez zbytečných zásahů a s maximálním ranným kontaktem s dítětem.

Protože rodíme hlavou a už při porodu Fanouška jsem měla trochu strach, že se Matýsek vzbudí, rozhodla jsem se, že pokud nebude porod megarychlý, tak se pojede do porodnice. Nechtěla jsem být svázaná myšlenkou na dvě malé děti nad mojí hlavou, bát se jít do sprchy, aby se nevzbudili, bát se aspoň trochu otevřít pusu a ulevit si v bolestech i nějakým tím křikem.

Nakonec padla volba na Příbram, kterou jsem zvažovala už minule, ale bála se dojezdovky. Potom, co se Fanoušek narodil za víc jak 24 hodin po začátku odtékání plodovky, mi došlo, že první skoropřekotný porod nemusí nutně znamenat, že druhý bude ještě rychlejší. Dojížděla jsem do Příbrami na poradny, na monitor (pro mě naprostá novinka, v prvním ani druhém těhotenství jsem ho neměla, jen při prvním porodu mi stihli dát pásy na břicho na těch cca 20 minut, než se Matýsek vyloupnul), termín se blížil a já jsem měla všechny možné bolesti a neduhy, jen ne ty porodní.

Pak se někde něco přehodilo a porod začal být věcí téměř nepředstavitelnou. Hlava žila v představě, že takto to bude napořád. Cítila jsem se netěhotně. I přes své pochyby o tom, zda vůbec někdy porod nastane jsem pila maliník, chystala tašku do porodnice a zásoby jídla tak, aby moje maminka při hlídání měla co nejméně starostí. Mnou vypočítaný termín minul. Minul i termín dle ultrazvuku. Oproti minulému těhotenství jsem byla v klidu, tam jsem si vsugerovala, že porodím před termínem a na termín už byla na pokraji nervového zhroucení, jak to, že doprčic už nerodím.

Čtvrtý den po termínu jsem otevřela krabičku zázvorového čaje s pomerančem, který jsem si dělala celý den a vypila ho litr. Nějak jsem moc nespekulovala nad možným účinkem na rozjetí porodu, chutnal mi a pokud by to trochu věci postrčilo, tak bych se nezlobila. Ještě jsem uvařila polívku, naklikala na online Tescu nákup na druhý den a šlo se spát. Lehla jsem si do postele, do jediné možné polohy, kterou jsem ještě mohla zaujmout a začaly mi trochu chodit poslíčky, ale dalo se přitom v klidu ležet a já se pomalu propadala do spánku s tím, že jsem občas pocítila v podbřišku cosi a že mě to vlastně neruší. Kdo mě ale vyrušil, byl muž, který chytil záchvat suchého kašle. Naprosto mě tím z mojí usínací letargie probral, poněkud nepochopitelně mě to šíleně naštvalo, tudíž jsem ho poslala vykloktat si. Poslíky zmizely, tak za ním šla do kuchyně, ještě jsem mu dala Stoptussin, zanechala ho jeho osudu v obýváku a šla si lehnout a usnula.

Ráno jsem se vzbudila a nevěděla proč. Bylo nějakých 7, děti spaly, muž spal, proč se budím tak brzy? Upadala jsem pozvolna zpět do spánku a trochu se kroutila s bolícím podbřiškem. Ten mě nakonec vyhnal z postele, šla jsem na záchod, bolest povolila po vyčurání a zmizela po vyprodukování bobku. Říkám si: hurá, porodila jsem bobek. Vyváženost a smíření s potermínovou graviditou bylo to tam a já si představovala další cestu na poradnu do Příbrami, moje myšlenky vedly hlavně k trudným úvahám, zda už padne slovo vyvolání a nějaký konkrétní termín, do kdy bych měla porodit. To vše mi letělo hlavou, sedíc na záchodové míse, když najednou přišla další bolest, pal lup a teklo něco teplého. Tak tohle čurání fakt nebude. Podívám se do mísy a v krku mi naskočí trochu knedlík – tohle vážně není čurání, to totiž není zelené.

Nechávám odtéct ten čůrek brčálové plodovky. Snažím se nemyslet, co všechno to může znamenat, svlékám si pyžamové kalhoty, strkám si je mezi nohy, jdu do kuchyně pro mobil a volám mamince, ať vyrazí, že mi praskla voda, je půl 8. Mamku jsem vzbudila, hlásí, že do půl hodiny je u mě. Jdu vzbudit muže, ten si jde dát sprchu. Pak nastává ale problém, musí zavézt peníze do práce. Představím si zaflákanou Vídeňskou a naprázdno polykám. Jak dlouho mu to asi bude trvat? Zůstávám tedy doma sama s dětmi, začínají přicházet kontrakce, koukám, že celkem pravidelně po 5 minutách. Budí se kluci, ohřívám mléko, nervózně sleduji hodiny. Kde je ta mamka? Kde je muž?

Deset minut po 8. doráží maminka, uf, hurá. Před půl doráží muž, rychle se loučím s mámou, sublimuji z místnosti tak, aby Fanouš neviděl, že mizím. Nemotorně se drápu do auta a vyrážíme, máme před sebou hodinu cesty, vedoucí přes pražský okruh a pak po Strakonické. V autě se lehce kroutím, s usednutím kontrakce zeslábly. Chodí ale celkem pravidelně po 4 minutách. Naštěstí mi nebrání v přemýšlení, trochu naviguji muže, několik desítek kilometrů po strakonické pak mluvíme o všem možném, ani nevím, zda věděl, že mám kontrakce tak často.

Po cestě se najednou rozsvítí na displeji nějaké chybové hlášení o podvozku. Jsme cca 15 kilometrů před cílem. Muž je nervózní, já taky. Počítám jednotlivé kilometry a modlím se, aby se auto najednou nezastavilo a neodmítlo jet dál. Při vjezdu do Příbrami se mi citelně uleví. Kroužíme u nemocnice a hledáme místo k zaparkování. Muž brble, že jsem si měla vybírat porodnici i podle možnosti parkovat. V duchu počítám do deseti a snažím se být milá. Nakonec nacházíme místo, vylézám z auta a ručník mezi nohama je rázem durch. Taktéž moje kalhoty. Opírá se mi o ně ledový severák, jen si přitahuji bundu k tělu a soustředěně jdu směr nemocnice. U vchodu čekám na muže, který táhne tašku. Kontrakce moc necítím.

Zvoníme na porodní sál a sestřičce ohlašuji, že jdeme rodit. Pouští mě dál, vede na příjem, říkám, že mám zelenou vodu, jsou trochu zmatky s tím, kde se bude točit monitor, místo na lehátku na příjmu mám jít prý rovnou na porodní pokoj, muž zůstal v čekárně.

Na porodním pokoji se jdu vyčurat, monitor se bude natáčet na porodním lehátku v polosedu, když na něj lezu, tak netuším, že dolů se dostanu až po porodu. Trochu se vracejí kontrakce, ale nic světoborného. Doktorka do mě sahá a říká, že jsem na 7. No hurá, na to, že mě skoro nic nebolí, tak to je luxusní nález. Přivádějí mi muže, zapínají monitor a nechají nás chvíli o samotě, zabydlujeme se. Monitor bouchá a když přichází kontrakce, tak ten bouchavý zvuk zpomaluje a z-po-ma-lu-je a z-p-o-m-a-l-u-j-e… Takže fajn, zelená plodovka a k tomu padají ozvy při kontrakcích. Při další kontrakci zase. A pak zase. Nemám strach. Mám naprosto vygumováno. Porodní asistentka přichází, kouká, otáčí mě na bok. Pocítím příliv naděje, že na boku se záznam hezky upraví, přichází kontrakce a výsledek je pořád stejný. Informuji muže, že tohle může taky skončit i císařem. Pak ještě jedna kontrakce, ta už je trochu výživnější a musím se na ni soustředit. A pak další, přestává se mi líbit mluvit. A jak se tak soustředím a čekám na ten hnusný zvuk zpomalující se srdeční činnosti miminka, tak se nic neděje, srdíčko buší, i když já se držím okraje porodního křesla a poněkud to bolí. Hurá! Ozvy se upravily a přestaly padat.

Když už to vypadá jistě, že se to upravilo, tak žádám o odpojení z monitoru, potřebuji na záchod. Dr. do mě sahá a vzápětí prohlašuje, že nikam nejdu, je tam už jen lem. Prý kdybych si stoupla, tak bych jim tam mohla porodit. V duchu mě přepadá záchvat cynického smíchu, to by teda byla tragedie, že bych jim tam porodila. Nahlas nic neříkám, kontrakce začínají být dost hnusné, někdo do chodby houkne: „Rodíme“, padne dotaz, jak chci rodit. Vkleče! Zvedají lůžko na kolmo, nad opěradlem je obruč, které se chytám, čelo opírám o opěradlo. Tlak na konečník, dr. ruku ve mně, jo, krásně klesá, klidně tlačte.

Necítím potřebu tlačit, ale cítím, že se bude konat úplně jiná potřeba. Minule jsem se celým porodem doslova a do písmene pros…, byla jsem na záchodě snad milionkrát, teď jak jsem seděla v autě, pak na monitoru, a pak už mě nikam nepustili, tak jsem se nevyprázdnila. Na klystýr by nedošlo, když jsem už při příjezdu byla na 7. Zkrátka se to celé sešlo a výsledek je, že klečím, špulím zadek na okolostojící osazenstvo a hlásím, že půjde nejdřív bobek. No kéž by bobek… Jenže to už mám úplně jiné starosti. Zatlačte. Zkusím to a mám poprvé za celý porod pocit, že asi chcípnu bolestí. Opodál se nevzrušeně baví nějaké dvě sestřičky a mě to dost ruší. Navíc stolice stále odchází, kolem hafo lidí, vyndávají se různé propriety, utírá se mi zadek, no báječné.

Pak se do toho tlačení trochu víc opřu a bolest jak kráva mě absolutně uzemní, roztahuji víc nohy, ale nepomáhá to, visím za obruč a nepomáhá to a ono fakt asi pomůže jen porodit. Nejvíc bolesti jde někam k močové trubici a hlavou se mi honí, že tohle nemůžu ustát v celku. Po několika šíleně bolestivých zatlačeních je hlavička konečně venku. Pak ale nastane chvíle, kdy mám chuť udělat kop vzad, protože někdo chytne mého syna a snaží se ho ze mě vypáčit a zároveň žádá, abych ještě zatlačila. Jestli jsem při porodu hlavičky decentně kvičela, teď řvu jak tur, protože tah tělíčkem směrem dozadu je něco absolutně šíleného. A pak je venku.

Někdo za mnou hlásí čas: 10:06. Sedám si na paty. koukám za sebe, dítě zasviněné od stolice. Tudíž říkám, ať se vyprdnou na pupečník, odstřihnou ho a otřou ho z nejhoršího, lůžko na ošetření je přímo vedle křesla. Tomášek chudinka samozřejmě kvičí, jak ho drbou, mně mezitím vytahují podložku zpod zadku, otáčím se, chci svoje dítě. Jen změříme a zvážíme… Ne! Chci svoje dítě! Pediatrička o dvě patra ho chce vidět. Ne! Zasahuje můj muž, že snad vážení počká, pediatrička ať sem přijde, když ho chce vidět. Chcete ho zabalit do plenky? Ne, chci ho nahatého. Ale on vám prochladne. Tak mě snad přikryjete, ne? Nakonec Tomáška přikrýváme naší osuškou. Smrdí chudák jak vytažený ze žumpy. Nechce na mě moc koukat.

Ven jde placenta, vyšívají se dva stehy (tudíž močová trubice přežila ve zdraví. Nechápu jak). Sahají do mě kovovými zrcadly. Pak ještě jinými kovovými zrcadly, mám pocit, jestli tohle není za trest, že jsme si vyhádali svoje dítě. Konečně můžu dát nohy dolů, přikrývají mě peřinou, chumlám ji hlavně kolem Tomáška, aby neprochladl a oznamují, že přijdou pak na změření a zvážení. Ocitáme se sami, po chvíli Tomášek rozlepí očičko a nedůvěřivě na mě koukne. Pak zkouším přiložit k prsu, hezky se přisává a chvíli sosá.

Pouští se těsně předtím, než ho hodinu po narození přijde sestra zvážit. Tahle je neskutečně milá, pozorná, s důvěrou jí předávám svého syna, který je po době se mnou klidný, váží se na tom lůžku vedle, naváží 3960 g, no teda tě bůh, ještě délka, 54 cm, se nedivím, že ten průchod porodními cestami byl tak výživný. Měří teplotu, Tomášek má 37, takže se zatím zahřívání kůži na kůži osvědčilo. Sestra otírá malého smraďocha olejíčkem, koupání bude možné až na šestinedělí. Po tomhle ošetření Tomíka balí do zavinovačky, do peřinky, převazuje tkaničkou, Tomík je tam hezky stažený a spokojený. Odchází. Muž začíná špekulovat, k čemu tam ještě je, ale já ho chci ještě na prohlídku a ošetření na šestinedělí, aby šel s Tomem on.

Po 2 hodinách konečně odjíždíme směr šestinedělí, já na křesle a s miminem v náručí (prý se to muselo „vyjednat“). Vyjedeme na chodbu a čekáme na výtah. Je tu výrazněji chladno. Je tu průvan. Výtah nejede. Doprčic, vezeme 2 hodiny staré dítě a stojíme v průvanu. Konečně jede výtah. Konečně jsem taky na šestinedělí, prohřátém kvůli novorozencům. Posílám muže s Tomíkem na přijetí a umytí, žumpoidní smrádek je totiž stále silný. Žádám, aby ho umyli ve vodě a olejíčku. Muž mi posléze líčí, jak sestra okamžitě do vaničky napustila mycí gel od Johnssona a on musel osobně vaničku vypustit, vypláchnout a znovu napustit. Já se dostávám do postele, pod sebou jakousi podložku a dvě vložky. Přinášejí Tomíka, muž mizí do práce. Prý má hraniční teplotu, chtějí ho odnést na prohřátí. Nesouhlasím, vezmu si ho k sobě.

Dávají ho do postýlky vedle a dětská dr. navrhuje, že za cca ¾ hodiny přijdou přeměřit, a když to klesne, bude se fakt muset vzít na prohřátí – to mi přijde rozumné. Odcházejí, já nesmím z postele. Jakmile se za procesím zabouchnou dveře, lovím z tašky kalhotky, vložky, balím podložku pode mnou a strkám ji do pytlíku, čímž získávám volnost pohybu alespoň po posteli a můžu si vzít Tomáška k sobě pod peřinu. Samozřejmě za tuhle akci sklidím vlnu nevole, co jsem si to jako dovolila, ale to je mi celkem šumák, na tohle jsem připravená už z prvního porodu, kdy jsem si dovolila vstát sama z postele, kolemjdoucí sestra tehdy málem omdlela (na rozdíl ode mě, která s nízkým tlakem žije celý život a ví naprosto přesně, co si může dovolit a jak to vypadá před omdlením). Tomášek je sice za krčkem teplý, ale po přeměření má stejně pod 36 stupňů. Tak jo, jde se vyhřívat, najednou mají všichni potřebu mi to třikrát vysvětlovat a čekají nějaký odpor, zhroucení či kýho výra, říkám, že jsme se tak dohodli, spadla mu teplota, tak ať jde, já zatím půjdu do sprchy. Vzápětí se mi dostává uklidnění, že to bude na chvíli a stejně se půjdu vysprchovat. Otáčím v duchu oči v sloup a radši už nic neříkám.

Hrnu se z postele, odkývám sprďáka za svévolné zakalhotkování a zavložkování se, pořádně se vysprchuji, ukládám se zpět do postele, surfuji přes mobil a oznamuji holkám, že už je Tomášek venku, po nějaké době vstávám a jdu se na něj mrknout, leží na vyhřívaném lůžku a má u sebe ještě jedno mimino, Tomášek chrní spánkem spravedlivých. Rozhoduji se, že si ještě skočím do kantýny, protože mám děsný hlad a večeře je v nedohlednu (podotýkám, že oběd jsem dostala v mezičase, co se Tomášek čabil, ale ráno jsem vynechala snídani), zase jsem očividně za úkaz, když mizím z oddělení a pár pater níž pro svoje boty, co zůstaly na příjmu a pak přes půl nemocnice do kantýny pro housky, banány, mléčné řezy a balíček miňonek.

Po příchodu nechávám Tomáška přeměřit, má 36,5 a tak si ho odnáším na pokoj.
Různě tam šaším se židlí a postýlkou u postele, abych měla alespoň improvizovanou zábranu a Tomík mi nespadnul, každý, kdo jen strčí nos do dveří, tak mě nezapomene upozornit, že mám dítě vracet zpět do postýlky, teprve druhý den moje spolubydlící kouká na postel a říká, že má integrovanou zábranu, kterou okamžitě vytahuji a získávám konečně bezpečné lůžko pro mimino, přijde se za mnou mrknout zřejmě laktační poradkyně, tak si jí postěžuji, že se taky někdo mohl zmínit, že tam ta zábrana je, celou noc jsem kvůli tomu spala na čtvrt oka, protože jsem se bála, aby mi nespadl z postele.

Tomáškovi jsou první hodiny fuk, kde leží, ale po cca 12 hodinách se probírá ze spánku a od té chvíle je plastová bedýnka vedle naší postele fakt jen na ozdobu, Tomík striktně odmítá být jinde než v mojí posteli, paradoxně já v ní být nemusím, stačí mu asi cítit mě z přikrývky. Dostává se mi kvůli tomu prvního ponaučení, že jak si ho naučím… Když podotýkám, že v postýlce pláče, naťukává se možnost, že bych měla mít nervy na – nenechávám sestru dokončit doporučení na vyřvávací metodu, musela bych ji asi něčím praštit, rychle říkám, že doma bude v posteli se mnou, že jsem tam měla obě děti a nebyl s tím problém. Sestra má naštěstí tolik soudnosti, aby zmlkla. Je druhý den, začínám lobovat za naše propuštění s tím, že bychom šli po 48 hodinách. Dostává se mi několika poučení, že dítě musí! zůstat v nemocnici 72 hodin. Ne nemusí. Ale ano, je to zákon… Tím debatu s dětskou sestrou končím slovy, že toto je neplodná debata, kde jednomu z nás chybí základní právní povědomí. Dětské lékařce už tolik nechybí, po chvíli diskuze se dostává k tomu, že 48 hodin je vlastně ok, jen chce papír od pediatra. Po chvíli to vzdávám, volám naší doktorce, zda by mohla papír vystavit a muž by ho tam ráno vyzvednul. Ještě je podmínkou, aby Tomíkovi nenastoupila žloutenka, protože kdyby potřeboval svícení, tak bychom nemohli jít, s čímž souhlasím, co bych asi dělala doma s dítětem, které potřebuje lékařskou péči. I když mi doktorka byla původně celkem nesympatická, tak začínám v duchu přehodnocovat, asi jako jedna z mála uznala, že jsem svéprávná myslící bytost a je schopná pochopit, že neohrozím dítě kvůli nějakému svému vrtochu.

A to je vlastně konec celého našeho porodnicového dobrodružství, druhý den Tomáška ani nepípají na žloutenku, protože je krásně růžovoučký, ještě nastane ošemetná chvilka, kdy se doktorce nelíbí, že nechci nechat ukroutit pupíček (v tu chvíli mi popravdě zůstal rozum stát. Nakonec tedy, že napíšeme, že jsem si to nepřála a musím to podepsat, to celé řečeno tónem, jako bych se měla leknout, že něco podepíšu a vezmu na svou zodpovědnost. Asi jsem vážně jiná, přijde mi to jako naprosto normální řešení), balíme, propouštěcí zpráva, přijíždí muž, odevzdává papír od pediatričky, ještě si střihnu kolečko na matrice, kde v pátek sice nemají úřední hodiny, ale daří se mi odchytnout příslušnou paní a ta mi vydává rodný list. A nasedáme do auta, volám pediatričce, že jedeme, ale nestíháme to do 1, ona navrhuje návštěvu u mě doma.

Tak ještě dojet domů, trochu to tam pofackovat, aby na nás rovnou nezavolala sociálku, doktorka přichází ve 4, prohlíží Tomáška, půjčuje mi do pondělka digitální váhu, abych viděla, zda Tomík něco přibývá, z porodnice jsme šli ještě s úbytkem, ale prsa už se mi nalévají a Tomík blindí první ligu, takže je vidět, že něco rozhodně vysosne. Navečer si jde muž lehnout, Matýsek s Fanouškem koukají na pohádku, Tomík spí zatažený na housenku v ohrádce a já sedím v obýváku a říkám si, že ta těžší část přijde teprve teď – protože porodem to nekončí, porodem to celé začíná.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
Stránka:  1 2 3 4 Další »
 Váš příspěvek
 
Milli
Extra třída :D 14079 příspěvků 19.11.12 11:11

Krásně sepsaný, krásný porod :palec:.
A ta poslední věta - tu by měli přibalit každé mamince při odchodu z porodnice :lol:.

 
Prcek88
Extra třída :D 12506 příspěvků 19.11.12 11:15

Moc krásný deníček…Skvěle jsi to zvládla..Také co jiného než skvělý výkon od tebe čekat…Gratuluju k malému :kytka: :kytka: :kytka:

 
Pavla23
Extra třída :D 10652 příspěvků 19.11.12 11:15
úžasný

Úžasný jako předešlé deníčky fakt :potlesk: uplně jsem to přečetla na jeden dech. Přeju ať má Tomík parádní vstup do života a bráchové jsou na něho hodní :hug:

 
martina.se
Hvězda diskuse 53315 příspěvků 19.11.12 11:16

Jsem čekala, kdy se to tu objeví.. dobré :palec: Jinak gratulace, ať se vám daří..

 
emari
Zasloužilá kecalka 997 příspěvků 19.11.12 11:21

Gratuluju moc! Jen si říkám, v čem to stálo za to, jet až do Příbrami - porodnice mi podle popisu moc vstřícná nepřijde.

 
jesenka33
Závislačka 3842 příspěvků 19.11.12 11:22

Boombáááá :potlesk: :potlesk:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 19.11.12 11:29

@emari to jsi asi neměla tu čest s pražskou FTN, kde jsem rodila první :zed: Bohužel, tenhle zážitek je pro mě z těch lepších. V Praze je to tak, že v Podolí se na můj termín malovalo, u Apolináře jsem nestihla tu jejich registraci, v dalších porodnicích jsem rodit nechtěla. Stejně tak jsem v 36.tt zjistila, že jsem se měla registrovat v Neratovicích někdy před 2-3týdny, Vrchlabí daleko, to bych fakt nestihla. Příbram byla dobrá volba.

Jinak bych chtěla poděkovat všem, kdo mi průběžně gratulovali v diskuzích, nějak nebylo v mých silách jednotlivě na gratulace odpovídat

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 19.11.12 11:29

Už jsem se těšila na další porodní deníček. Moc hezký! Každý porod úplně jiný :kytka:
Přejeme malému a celé rodince hodně zdravíčka :*

 
emari
Zasloužilá kecalka 997 příspěvků 19.11.12 11:32

A jo tak to jo. FTN jsem se vyhýbala jak čert kříži, rodila jsem v Podolí. Ale příště budu chtít někam mimo Prahu a podle úvodního odstavce tvého deníčku jsem za doufala, že třeba Příbra bude skvělá… Díky za sdílení zkušenosti!

 
Ptewin
Ukecaná baba ;) 1821 příspěvků 19.11.12 11:37

Díky za parádní deníček! :potlesk: Příbram mám předběžně v plánu, takže jsem za tuhle reportáž fakt vděčná ;) A samozřejmě gratuluju k třetímu dítku :kytka:

 
Prcek88
Extra třída :D 12506 příspěvků 19.11.12 11:37

Já jsem rodila v Hořovicích jsem ze stodulek, tak cesta tam trvala, tedy když sem ječela bolestí 15minut :D :D :D Mužu jen doporučit, taky jsem nechtěla rodit v Praze.

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 19.11.12 11:38

Četla jsem jedním dechem :kytka: gratulace k třetímu prďolovi a čekám na nějkou tu společnou fotku všech třech :) :kytka:

 
evcav
Závislačka 4435 příspěvků 19.11.12 11:41

Gratuluju k pořádnýmu chlapákovi, ať jste zdraví :-)))).

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 19.11.12 11:48

Pěkně napsané a napínavé. četla jsem jedním dechem. Gratuluji k malému :-) :kytka:

 
Almondea
Echt Kelišová 8440 příspěvků 17 inzerátů 19.11.12 11:52

No teda Tomášek je pořádný chlapík! :potlesk: :kytka: Přečetla jsem jedním dechem, deníčky skoro nečtu, ale tady jsem prostě neodolala… :mavam:

 
Hromnice
Závislačka 3360 příspěvků 19.11.12 12:03

Gratuluju ke třetímu chlapečkovi :hug: :hug: :hug:

 
Markéta80
Nadpozemská drbna 27716 příspěvků 19.11.12 12:07

:potlesk: :potlesk: :potlesk: krásně napsané jen jsme nepochopila ten pupečník? malý ho odřízli 5 den, on teda už skoro odpadnul :lol: :lol: a teda závidim to běhání po chodbách :mrgreen: :mrgreen:, to já po sekci byla ráda že jsme došla k výtahu a za malou na JIRP po 48h po sekci :lol:

 
lajovka
Zasloužilá kecalka 956 příspěvků 19.11.12 12:10

…ja uz skoro pocitala s tim, ze se tenhle stirek asi nevylodi, gladys furt online a ani zminka o porodu, no fakt mne to tu vrtalo hlavou :think:
takze je tady, to je fajn, gratulace a dik za poctenicko..
hodne sily a pokud mozno klidu vynsuju :kytka:

 
Susan23
Kelišová 5506 příspěvků 19.11.12 12:11

Ahoj Gladys, moc gratuluji k Tomáškovi a třetímu porodu. Hlavně ať jste všichni zdraví:)

 
lecka
Kelišová 5157 příspěvků 19.11.12 12:12

Ahoj, deníček moc pěkně sepsaný, za pár dnů se tam taky chystám rodit jen doufám že dohady co jsi popisovala ve svém deníčku se u mně nebudou muset konat :)

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 19.11.12 12:15

@Markéta80 pupíček se nechává přirozeně sám odpadnout, představa ukroucení násilím mi poněkud nahnala adrenalin do žil. Ve FTN nás nechali s pupíkem v klidu odejít, tam je to zvykem, doma samozřejmě taky se nechával odpadnout a tady najednou chtěla 48h po porodu kroutit :cert: Ale je fakt, že ke svorce pak přidali ještě celkem záhy po porodu gumičku a odpadnul už čtvrtý den sám od sebe.

 
Pája52
Závislačka 2861 příspěvků 19.11.12 12:34

@Gladys super,na další porodní deníček od Tebe jsem se moc těšila :palec: Gratuluju k Tomáškovi a přeju mu do života jen to nej! :hug:

 
Run
Generální žvanilka 20066 příspěvků 19.11.12 12:35

Opět moc hezky sepsáno.. Už jsem deníček vyhlížela, gratuluju :kytka: Myslím, že s tvým nadhledem zvládneš „skoro“ trojčata s naprostým přehledem :jazyk:

 
Flyingfrog
Extra třída :D 11885 příspěvků 19.11.12 12:40

Juhuu, každý den jsem vyhlížela deníček a je super! :-)

Ještě jednou gratulace k Tomáškovi. A přijet do porodnice na 7cm, jeej, můj sen (mám dva vyvolávané porody, hm). :-)

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 19.11.12 12:41

Velke gratulace!! Hlavne at jste zdravi.
Proc se nesmi po porodu vstavat z postele?

 
lekno  19.11.12 12:41

Aha, tak to psala Gladys…tak to už se ničemu nedivím :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:
Kdo jiný by byl tak nespolupracující se zdravotnickým personálem, protože používá svůj vlastní rozum :palec:

Tak hodně sil a štěstí a zdraví a všeho :kytka: :pankac:

 
Flyingfrog
Extra třída :D 11885 příspěvků 19.11.12 12:42

@Gladys Jakože fakt ten pupík ukroutí? 8o U nás se střihá a přiznávám, že mi to nevadí. :oops:

 
Banny
Závislačka 3399 příspěvků 19.11.12 12:42

Krásný deníček! A gratuluju :kytka:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 19.11.12 12:49

@Loki01 2h po porodu jako prevence krvácivých stavů. Na šestinedělí - čím dýl jim tam necamráš kolem, tak mají míň starostí, nehrozí nějaká mdloba (uznávám, že jsem asi ten lepší případ a jsou holky, které sebou i po normálním porodu švihnou hned při prvním vstaní z postele).
Po prvním porodu na mě zkrátka neměli čas, byla zrovna doba vizit, tak mě chtěli nechat ležet ještě další 3h, zkrátka nebyli lidi, co by se mnou šli do sprchy.

@Flyingfrog no já čuměla jak puk, vím, že někde se stříhají, ale teda kroucení mi přišlo jak středověké mučení. Ustřižení vadí, protože vznikne prý čerstvá rána (nevím, v životě jsem to neviděla), která je vstupní branou pro infekci, která by mohla pro tak malé mimino být poměrně dost velká zátěž.

 
neddo
Závislačka 3392 příspěvků 19.11.12 12:50

Moc gratuluju k malému :hug: a krásně jsi to sepsala :-)

 
Flyingfrog
Extra třída :D 11885 příspěvků 19.11.12 12:54

@Gladys Nu, nejspíš proto na ten ustřižený pupík je líh. Fakt je, že mně se ten pahýl desně nelíbí, tak mi to odstřižení nevadí. :oops:
Ale kroutit, tak to se kroutím sama, jen při té představě (i když bůhví, jak to dítě cítí odstříhnutí… oběma dítkám to bylo fuk, ale třeba se mi to jen zdálo).

 
monalka
Zasloužilá kecalka 959 příspěvků 19.11.12 12:56

@Gladys gratuluju k Tomáškovi :kytka: :kytka: :kytka: krásnej deníček, takovej akční :lol: to ty asi taky že ;) :mavam:

 
AmyLee  19.11.12 13:01

Krásný deníček.. :potlesk: :potlesk: :palec: a gratuluji k Tomáškovi

Příspěvek upraven 19.11.12 v 13:01

 
Daniela PB
Kecalka 191 příspěvků 75 inzerátů 19.11.12 13:07

Moc krásný deníček. Dost se v něm vidím a koukám, že v přístupu Přibramské porodnice se nic nezměnila. Rodila jsem tam před rokem s velice podobnými zkušenostmi. Pořádek jsem si zjednala velice rychle a po dvou dnech na záruku naší dětské doktorky a podepsaném lejstrem od ní jsme slavnostně opustili toto nehostinné prostředí a věřím, že všichni byli rádi, že už jdu :-)
Přeji hodně štěstí Vám i dětem :-)

 
Gabrielle9
Stálice 93 příspěvků 19.11.12 13:19

Gladys velmi gratuluji, taky jsem se na zazitky moc tesila.Moje dcera ukrouceni pupiku vnimala fest- rvala jako tur jeste asi hodinu, takze to urcite neni bezbolestne. Hodne stesti s chlapecky.

 
Evullka
Kecalka 403 příspěvků 1 inzerát 19.11.12 13:31

Posílám Ti gratulaci k Tomáškovi :kytka: Moc hezký deníček.

 
Margott
Ukecaná baba ;) 2025 příspěvků 19.11.12 13:37

Gladys… gratuluji. :kytka: Netrpělivě jsem vyhlížela deníček. Tomíkovi jen to nej do začátku a vám poklidné sžívání. :srdce:

 
kikafox
Kecalka 126 příspěvků 19.11.12 13:44

Gratuluji k chlapečkovi, četla jsem všechny deníčky a netrpělivě jsem vyhlížela, kdy už, jsem to ale šmírák, protože jinak Gladys vůbec neznám :oops:

 
Markéta80
Nadpozemská drbna 27716 příspěvků 19.11.12 13:50

@Gladys taky mě to přijde brzo, na nedonošencích jí to skoro odpadlo 5 den tak jen tomu minimálně pomohli a ani to nekrvácelo ;), tys jim tam musela nabourávat morálku co :lol: :lol:, na nedonošencích naštěstí Johnsons baby nepoužívají ;)

 
Genovesa
Extra třída :D 10729 příspěvků 19.11.12 14:10

@kikafox To já v podstatě taky ne, ale vyhlížela jsem stejně :lol:.

Gladys blahopřeji a přeji hlavně hodně zdraví :kytka:, Tomáška je pěkný kousek!

 
janeto
Závislačka 3076 příspěvků 19.11.12 14:22

Parádní popis!!!

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 19.11.12 14:28

Ty seš taková správná drsňačka a to se mi líbí :hug: Za chvíli mě to po druhý čeká taky, hodně jsem uvažovala o porodu doma, ale spíš to teď vidím jako možnost u překotnýho porodu.
Krásně jsi to popsala, ta koncovka musela bejt hodně nepříjemná, ale jinak se chovali dobře :kytka:

 
Any11
Nadpozemská drbna 28858 příspěvků 19.11.12 14:39

Taky jsem cekala na tenhle denicek… diky :potlesk: :potlesk:

 
ANEBjája
Závislačka 4275 příspěvků 19.11.12 14:47

Gratuluju k poměrně obstojnému porodu, i když jsi tam byla za exota a musela věnovat energii tomu se „hádat“ :?

mě to jen připomnělo můj porod, jak jsem měla v por. přáních napsáno dítě po porození hlavičky nevytahovat a PA mi řekla, že jak si jako představuju, že se ze mě dítě dostane, když ho nevytáhne. tak jsem jí decentně sdělila, že by ho mohla jen přidržovat a snad kontrakce jsou od toho, aby porodily nejen hlavičku, ale i tělíčko a světe divse i placentu :roll: a že když někdo porodí doma nebo dejme tomu v pralese, tak tam taky není PA, která dítě z matky tahá. prý to tak nefunguje a dítě se po porození hlavičky MUSÍ vytáhnout ručně :pocitac: boha jeho… „ještěže“ to nakonec skončilo císařem, to bych asi jako hodně zuřila. taky mi vykládala, jak si jako prvordička nemám co vybírat polohu k tlačení, protože stejně nepoznám, kdy mám nebo nemám tlačit, tak musí mít polohu, u který na TO uvidí atd. no skočila bych jí po krku, ale nechtěla jsem se rozptylovat. když zmizela a objevila se super milá doktorka, co vypadala pomale mladší než já (kubovi klesaly ozvy fakt hodně, nakonec až na nulu), sice u mě pořád stála a pořád jsem byla na pásech, ale porod za hodinu poskočil ze 2-3 na 8-9, stačilo trochu klidu. hlavněže baby-friendly porodnice, co podporuje v maximální míře přirozený porod :roll:

tak jsem jim aspoň 52 hodin po císaři zdrhla domů :P

Příspěvek upraven 19.11.12 v 14:47

 
Sharane2006
Závislačka 3873 příspěvků 19.11.12 14:58

Krásný deníček, také musím přiznat, že už jsem ho vyhlížela :oops:
Já pevně doufám, že až budu rodit já, tak to budu mít podle svého, že se s nima např. nebudu muset dohadovat o okamžitém přiložení na břicho. Tchýně pracuje na gynekologicko-porodnickým jako vrchní sestra, tak tam snad budu mít nějakou protekci :lol:
Gratuluji k Tomáškovi, ať vám celá vaše trojka dělá samou radost!

 
asha
Nadpozemská drbna 29460 příspěvků 19.11.12 15:01

Jeste jednou gratuluju ke tretimu chlapeckovi do party! :kytka:
O ukrouceni pupecniku jsem cetla taky poprvy :) Potreti jsem ho nechavala odpadnout, ale docela to trvalo, myslim, ze aspon dva to byly.

 
hanak  19.11.12 15:17

Moc krásný deníček, k miminku gratuluji :kytka: a smekám, že i na porodním sále jsi měla sílu a odvahu se hádat! Kéž bychom jí měli všechny, pak by s námi sestry i doktoři jednali konečně jako se svéprávnými :pankac:

 
pavlinka77
Zasloužilá kecalka 868 příspěvků 19.11.12 16:12

Tak já před tebou smekám, já bych se neuměla takhle hádat, ale mě čeká teprve první porod, takže ani nevím co čekat a nevím do čeho jdu, ale vždycky jsem chtěla mít takovou náturu jako ty :-) :potlesk:
Já budu rodit v Podolí, tak jsem zvědavá.
Blahopřeju k mimču

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 19.11.12 16:48

Super denicek :palec:
Jsem moc rada, ze se najde nekdo, kdo si umi prosadit svuj nazor :potlesk:
Mimochodem, taky mam tri kluky a treti je Tomasek, akorat my jsme rodili doma, dojet jsme nestihli a ty prvni chvilicky ve trech byly opravdu kouzelne :srdce:
Moc vam gratuluji a preji hodne zdravicka! :)

 
Veruš1
Extra třída :D 13084 příspěvků 19.11.12 16:49

Gratuluji k Tomáškovi :kytka:

Nejenže umíš rodit, ale i psát :palec:

U nás v porodnici se nechává pupík odpadnout, ale je to snad až od letošního roku, u kluka ho ještě řezali.

reakce tam být na nikoho nemá

Příspěvek upraven 19.11.12 v 17:07

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 4 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele