Jak Eliška pospíchala na svět

mishka2  Vydáno: 05.11.10

Tak jako většina těhulek, jsem se i já na ten „svůj“ porod těšila, ale zároveň se bála bolesti a komplikací. Nakonec vše proběhlo tak rychle, že je mi to teď i trochu líto.

první foto naší Elišky

Eliška- 1 měsíc

Naše malá princezna...

Byl pátek 17. 9. a já opět ráno odepisovala snad stovce nedočkavců, že jsem ještě v celku. Před polednem nám přišel udělat údržbář revizi kotle. Ptá se mě, tak co kdy to čekáte? Říkám každým dnem. A on, že na to nevypadám a že mi to sluší, no a celou dobu mi koukal do výstřihu a pak dal 200,–kč slevu :-)

V poledne si přijel můj ex pro syna a já mu ještě říkám, že mu dám vědět, kdybych náhodou už byla v porodnici, aby se domluvil s Petrem (můj partner), kdy Domíka přiveze. Jak kdybych to věděla. Když odfrčeli, šla jsem se natáhnout, že si odpočinu a vzbudil mě až miláček, když přijel z práce. Odpoledne přijela maminka a pomohla mi se žehlením, zatímco já jsem likvidovala binec po řemeslnících (rekonstrujujeme domeček).

Večer, když už všichni odjeli a mi vše douklidili, jsme si napustili vanu a šli se spolu tak jako každý pátek vykoupat. Je to takový náš rituálek. Je to v podstatě jediná chvíle, kdy si spolu můžeme v klidu popovídat, aniž by se jeden z nás při tom nevěnoval něčemu jinému. A co si budeme povídat, v teplé vodě plné vońavé pěny se i problémy řeší mnohem líp.

Po koupáníčku a prokecané hodince jsme se pomilovali a pak se tulili. Petr už usnul a já ucítila malé píchnutí v bříšku. Nevím proč, teď se tomu musím smát, ale napadlo mě, že jsou to větry :-D Vstala jsem, šla na záchod, tam nic, tak jsem šla do kupelny, že si dám sprchu. V bříšku mě začlo píchat trochu víc, ale pořád míň než když mám menzes, tak jsem si řekla, že to budou poslíci a pustila si hodně teplou vodu- bylo 2:05 hod.

Asi za 5 minut jsem ucítila takové lupnutí. Jenže jak jsem byla mokrá, tak jsem nevěděla, jestli mi praskla plodová voda nebo jestli ze mě jen okapavá ta ze sprchy. Tak volám Petřéé, nic. Tak znovu Petřéééééé, zase nic. PETŘÉÉÉÉÉ. Přilítnul, koukal na mě jak vyoraná myš a nechápal proč ho jako budím.

Říkám mu, ať mi donese ručník, když v tom vidím, jak na vanu dopadají růžové kapky. Je to jasný. JÁ RODÍM. Panebože… já nechci, ne ještě ne… Ve chvíli, kdy jsem si to uvědomila, se dostavila hrozná bolest a já jsem věděla, že je to slabý odvar toho co bude následovat.

Petr mi pomohl vylézt z vany a já se začala oblékat a zároveň ho komandovat :-) Řekla jsem mu ať mi vyndá z kabelky peněženku a zkontroluje jestli v ní mám potřebné doklady a dá ji do tašky co mám připravenou do porodnice. Koukám na něj a on tam rve celou kabelku. No, jsem vzteklá, když mě něco bolí, jsem na své okolí hnusná, což v ten den poznal víc než by si asi přál. Tak mu říkám znovu, co jsem po něm chtěla a on chudák vyklepaný víc než já tu peněženku konečně do té tašky šoupne.

Pantofle tam dám raději sama, mám obavy abych dřív neporodila než on pochopí, co má udělat. Jsem oblečená, tak vyrážíme, teda on vyráží, já se plazím směr auto. U auta zjišťuji, že si nějak nemohu sednout, dělá mi problém se ohnout, nějak se mi blokly záda. Nakonec se zatnutýma zubama usedám a jedem. Mám pocit, že už to prostě nevydržím, chce se mi hrozně moc tlačit a projíždí mnou panika, že to přestávám ovládat.

Ve 2:40 parkujeme v nemocnici na stání pro sanitky, bohužel je nemocnice v rekonstrukci a není nikde místo. Petr říká, že ještě přeparkuje, já na něj ječím, že na to ať zapomene, stojí a nechá mě odfunět další kontrakci opřená o něj. Ve 2:50 zvoníme na porodním sále, já ještě stíhám miláčka seřvat za to, že zvoní jak na lesy, chudák už ani nedutá. Otvírá nám milí PA. Vede nás na vyšetřovnu, podává mi porodní vložku aby zjistila, jestli mi opravdu odtéká plodová voda.

Vzala jsem si jí už doma, tak jí podávám. Ano odtéká vám plodová voda. Kdy Vám začali bolesti? Ptá se PA, říkám, že před 40 minutami a ona že to máme ještě čas. Pak na mě kouká, jak se kroutím a funím při svlékání a jestli se mi prý chce už tlačit. Ježiš, jasně že jo, mě ani nenapadlo jí to oznámit. Asi jsem myslela že je telepat či co.

Tak ať si prý lehnu, že mě vyšetří… No, tak se zvedněte a jdeme na porodní sál. Tatínku, vy se převlékněte a jdeme na to. Nemůžu vylézt na kozu, bolesti mi to nechtějí dovolit, tak se přemlouvám, říkám PA že to nejde (asi jsem myslela, že mě třeba vysadí :-D). Přišla mladá paní doktorka a že si prý mám prodýchat 3 kontrakce a pak můžu tlačit.

Prodýchávám jednu a dál to nejde. Křičím, že už musím tlačit a mudra namě: no tak tlačte když chcete… No, tak to mohla už říct před tím a nemusela jsem tu funět jak sentinel. Tlačím, tlačím a mám pocit, že se nic neděje. Propadám ještě větší panice (jestli je to ještě možné). Mám zavřené oči a jen slyším PA jak se ptá na jméno dítěte a kolik vážilo první dítě, neodpovídám, nemám chuť si povídat.

Opakuje otázku znova, já zas bez reakce. Potřebuji se soustředit a ona mě prostě ruší. Pak na ní jen štěknu, že má vše v doložených papírech a v těhotenském průkazu. Další komunikaci se mnou vzdává a zkouší podrobit křížovému výslechu tatínka. Ale po první jeho odpovědi na otázku, kam, že jako budeme chodit s dítětem k doktorovi, kdy jí Petr odpověděl, že do Kladna (chtěla jméno doktora), vzdává vše. Slyším, jak mudra říká, že tohle mimi bude mnohem větší než to první a chce se mi umřít.

Pak už to šlo nějak rychle a ve 3:05 hodin jsem porodila miminko. Paní doktorka se mě zeptala, jestli jej chci položit na bříško hned nebo až ho umyjí. Chtěla jsem hned! Podívala jsem se na Petra a ten brečel jak malej kluk a říká mi: MÁME HOLČIČKU! Mě ani nenapadlo zeptat se, co se nám to narodilo, a to jsme neměli ani tušení, protože jsme si to chtěli nechat jako překvapení. A překvapení to bylo a moc krásné. Po holčičce jsme toužili nejen my dva, ale i bráška a babičky a celá rodina.

Když jsem tu naši malou chlupatou opičku viděla, plakala jsem taky. Pak ji za doprovodu tatínka odnesli umýt, zvážit… Já zatím porodila placentu, bylo to obtížnější než poprvé, ale už téměř bezbolestné. Paní doktorka mi ošetřila drobné poranění a vycévkovala mě. Pak přišli ty mé dvě velké lásky a já byla v sedmém nebi.

Eliška vážila 3235g (bráška měl 3150g, takže byli téměř stejní) a měřila 50cm. Teď je jí 6 týdnů a roste nám do krásy.

Chtěla bych poděkovat svému skoro manželovi za jeho lásku, péči a trpělivost kterou mi věnoval během těhoteství, porodu a věnuje i nadále. Petře miluji Tě i naše děti a dnes mohu říct, že vím, jak chutná štěstí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
žanule
Kecalka 130 příspěvků 05.11.10 13:00

Šmankote celkem fofr :-D Taky mi ukápla slzička,nám holčička nevyšla,ale nevadí.Moc gratuluju :kytka: :mavam:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14178 příspěvků 05.11.10 13:12

Hezké a rychlé :lol: Gratuluji.

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 05.11.10 15:10

Gratuluju k miminku a k rychlému porodu. Kéž by to byl takový fofr i u nás :wink:

 
Pettulle
Extra třída :D 11504 příspěvků 05.11.10 17:48

Gratuluju :kytka: , taky si moc přeju holčičku, ale moc šancí si nedávám.

 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 05.11.10 18:16

já v ní taky nedoufala a přesto jí teď chovám v náručí :srdce:

 
Lowel
Ukecaná baba ;) 1648 příspěvků 05.11.10 20:09
holka ani nevíš jaké štěstí máš

Já chci takýýýý tak rychle, mě si vždycky nechali v nemocnici dva dny předem s bolestma a otevřením na 3-4 cm a museli vyvolávat, porod nepostupoval nikdy tak jak měl :nevim: ani nevíš jaké štěstí máš :kytka: není nic horšího než dva dny bolestmi nespát, to je pak člověk slušně vysílenej, i když já porod počítám až od doby co mi píchli vodu :andel:

 
sarka 24
Kecalka 143 příspěvků 05.11.10 20:21

Gratuluji k holčičce :kytka: .Moc krásně napsané :potlesk: .

 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 05.11.10 21:35

Lowel: právě, že vím :pankac: První porod byl hrozný zážitek po kterém jsem už další děti nechtěla. Trvalo dlouho než jsem sebrala odvahu. Synovi je 7 let.

 
Marishka89
Zasloužilá kecalka 696 příspěvků 06.11.10 12:54

Gratuluju k děvčátku, většina naší rodiny by taky rádi holčičku, snad už se to za ty dva týdny dovíme :) Je to uplně perfektně napsané, několikrát jsem se uplně rozesmála :) aspoň tu mám trochu veselo, jsem zavřená v nemocnici, trochu jsem krvácela, tak si tu pro útěchu čtu deníčky. A tenhle mě i mile pobavil :wink:

 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 06.11.10 13:28

Děkuji, tak ať vám to rychle uteče a jste vy i miminko v pořádku.Moc Vám tu holčičku přeju, je to vážně něco úplně jiného než s chlapečkem.Ten můj nebyl tak tulivý, za to Elis je taková ňuchňací :dance: My jsme vůbec taková veselá rodinka :mrgreen:

Příspěvek upraven 06.11.10 v 13:30

 
Niky7  06.11.10 18:25

Krasny, gratuluji :kytka:

 
LucaLuca
Závislačka 4435 příspěvků 06.11.10 19:48

To je jeden z nejnádhernějších deníčků, co jsem tu četla. Taky mám slzičku v oku.
A přijde mi teda hrozné, jaks už tlačila a oni se ptali na takové blbiny. U nás to bylo úplně stejné! Mně už lezly oči z důlků a dr. mě nechtěla pustit na sál, dokud jí neřeknu svou anamnézu, kterou jsem měla v porodním plánu! :pocitac:

 
nikamel
Nováček 5 příspěvků 10.11.10 15:49

Krásně napsané! Zítra mám termín, tak už se nemůžu dočkat, až to naše vytoužené štěstíčko budu držet v náručí… Nic víc si nepřeju aby bylo malé zdravé, ale tajně také toužím po holčičce :-). Neodolala jsem a máme i část růžové výbavičky :-). Budu rodit poprvé, tak to asi nebude tak rychlý porod, trochu se bojím, ale zároveň i strašně těším… :kytka: :kytka: :kytka: GRATULUJI k nádherné holčičce a ať vám přináší jen samou radost, je kouzelná…

 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 10.11.10 16:36

nikamel: neboj, to zvládneš :pankac: Bez bolesti to nejde, ale přežít se dá :pankac: Já jsem ten největší posera, omdlévám při zadřené třísce :oops: , a přesto jsem si pořídila druhé mimi, ikdyž ten první zážitek nebyl zdaleka tak pěkný.Třeba bude ještě jedno :mrgreen:

 
Šema
Echt Kelišová 9146 příspěvků 11.11.10 16:20

Téda mě čeká druhý porod a chci rodit jako ty!!! Krásný a moc gratuluju!!! :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele