Jak ho přimět, aby chtěl dítě?

Aliicee  Vydáno: 10.03.11

Je mi 25 let, příteli 32. Tak za dva roky bych chtěla začít plánovat rodinu, ale přítel o tom nechce slyšet. Jak takovou situaci řešit?

Už nějaký ten pátek toužím po dítěti, ale vím, že ještě není vhodná doba. Přeci jen bych ráda dodělala školu. Počítám, že tak za dva roky by mohl onen čas přijít. Protože si ale myslím, že taková rozhodnutí se nedají dělat ze dne na den, chtěla jsem si o tom s přítelem promluvit…

Jeho postoj k dětem je myslím dobrý, řekla bych, že je má rád, ale jakmile se o nich zmíním já, řekne mi, že jsem se asi zbláznila… Sebrala jsem tedy všechnu odvahu a přišla s tím, že tak za dva roky bych si myslela, že bychom mohli začít uvažovat o miminku. Dostala se mi velmi strohá odpověď: „až budeme žít v domě, nebo budeme vydělávat hodně peněz, tak se o tom můžeme začít bavit.“

Přítel má hotovou školu a již několikátým rokem pracuje. Pravda jeho plat není nijak vysoký, ale kdyby chtěl, mohl by s tím jistě se svým vzděláním něco dělat. Jeho kamarádi v jeho věku teď zakládají, nebo už mají rodiny a on se stále tváří, že jsou to blázni… I když si myslím, že je to z jeho strany snad jen póza…

Vím, že mám ještě čas, ale nějak by mi pomohlo, kdyby mi alespoň naznačil, že děti jednou mít budeme. Bojím se, aby takle zatvrzelý nebyl ještě za pět let. I když se stále uklidňuji tím, že je starší a že ho to třeba taky popadne…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
NiKina
Závislačka 3931 příspěvků 10.03.11 07:22

Doporučuji nepřimívat..

I když tomu dříve či později podlehne… je to nátlak. Když nechce, nechce… Já vím, že to je drsný, protože ty chceš taky, ale je to partnerský boj.
Kdybych byla mladší a věděla, co vím teď, ustoupila bych ze své touhy. Já si takhle prosadila druhé dítko a je to znát. V těhotenství, které bylo velmi komplikované a já byla za lazara, se ke mě často choval manžel špatně a vyčítal mi můj stav, za který si můžu sama… a když jsem padala únavou na hubu s dvěma dětma, řekl mi, že jsem druhý chtěla já, tak ať si nestěžuju…
A když jsem si dovolila postěžovat si na to, že spořit nemůžeme, protože málo vydělá, řekl mi, že ON druhý nechtěl.
Jinak je to dobrej manžel, tohle jsou vypíchnutý vyhrocený situace, ale jak vidíš, jsou… a jsou v paměti a bolí.
A protoože se zabývám i automatickou kresbou, kamarádka mě nedávno poprosila o analýzu vztahů děti-rodiče.. moc se mi do toho nechtělo, ale pak jsem zkusila i vztahy u nás v rodině. Bylo to tam, je to neuvěěřitelný, ale to „nechtění“ tam je…
Asi to tak má být, to „nechtěné“ dítě s tím vším přišlo na svět, aby to řešilo, aby to řešili rodiče, ale … pro svou vlastní zbabělost a pohodlnost bych podruhé do nechtěného dítěte nešla… :nevim:
Byla bych velmi opatrná
 NiKina

 
maky26
Ukecaná baba ;) 1927 příspěvků 10.03.11 07:51

Ahoj, třeba se jeho názor změní. není to tak dávno, co se to u nás řešilo taky (mě 27, přítel skoro 32) :-) i když přítel nebyl tolik proti. Začali jsme o tom intenzivněji mluvit minulý rok na podzim a teď mám načaté poslední platíčko HAK :-) Když jsem mu tuhle říkala, jestli bych si teda neměla ještě pro nějaký dojít, říkal že ne, že to radši zkusíme :-) Jinak teď má občas stavy, kdy řekne že na to myslel a přemýšlel o tom :lol: takže vývoj u něj je :-)

 
Dorisov
Povídálka 50 příspěvků 10.03.11 08:12

Určitě ho do ničeho nenuť!!! Určitě do toho stadia „dozraje“ a začně také nad mimčem přemýšlet :wink: Držím pěsti ať to nakonec vyjde a nezoufej, máš přece ještě čas :hug:

 
Gina108
Generální žvanilka 23595 příspěvků 10.03.11 08:21

No nevím, na jednu stranu nenutit k něčemu, co nechce, ale na druhou stranu taky myslet trochu na sebe a nezahazovat se s chlapem, který děti nechce vůbec. To pak za 5 let zjistíš, že on je prostě nechce, tobě ujíždí vlak a nahonem shánět jiného.. :roll: .Zkusila bych to probrat podrobněji - jako hezký, že až budete mít dům, peníze…OK, nic proti, ale co pro to teď hodlá dělat bych se ptala - shání lepší práci, poohlížíte se po tom domku, v jakém časovém horizontu budete mít to a to. Já sice na plány moc nevěřím, ale kdybych cítila, že druhý chce něco jiného, tak bych si to ujasnila a ušetřila všem zklamání.

 
Caty  10.03.11 09:52

Děti jsem vždycky chtěla a žít s někým, kdo má k tomu takový postoj by pro mě bylo nemyslitelné. Děti by mi prostě strašně chyběly. Víc než ten chlap s kterým jsem a který je nechce.
Možná, že nechce rodinu s tebou?Zkus si s ním o tom promluvit. Pokud vydělává, tak odpověď typu až budeme mít barák, víc peněz je podle mne jen záminka. Je pohodlný a proto nechce? Já bych si s ním na to téma zkusila několikrát promluvit, zjistit proč to tak je, jak nás vidí do budoucna, jak vidí naši budoucnost. Pokud by postoj nezměnil, vím jistě, že bych od něj odešla.
Hodně síly a držím palce at se domluvíte

 
VerčaF  10.03.11 10:22

Myslím, že chlapům některý věci prostě jen dýl trvají:( Jsi ještě mlaďounká, po škole je lepší udělat si aspoň nějaký ten rok praxi, aby jsi pak z mateřské neměla problém sehnat práci.
Ale to musíš asi vycítit sama, jestli on je opravdu zásadně proti, tak to asi není úplně ideální. My se o mimču začali bavit až po 6 letech vztahu, a taky jsme zezačátku říkali, že třeba za rok, za dva…nehnali jsme se do toho ani jeden a až uzrál čas, tak se to povedlo. A tak to asi mělo být.
A možná je tvůj přítel taky nervózní, pokud nemáte bydlení a nějaké našetřené peníze, tak se bojí aby vás uživil. Chlapi tohle berou celkem dost osobně, jako takový poslání nebo co. Prostě chtějí mít jistotu, že se o rodinu finančně postarají. Tak třeba ho trápí i tohle…což bych celkem chápala.

 
Hapy
Nováček 4 příspěvky 10.03.11 11:07

Ahoj, úplně souhlasím s názorem Giny108. Rozhodně bych si s ním promluvila jaké má představy do budoucna. Protože čekat pět let na to jestli potom chlap bude chtít, nebo kvuli práci a domu je dost ošemetné. Potom můžeš zjistit že dítě se nepodaří počít hned první měsíc jako se to stalo nám. Kdybych si měla zpětně vybrat tak už na postavení domu nečekám. My jsme snahu o miminko odsouvali oba ale teď se už rok a půl o miminko snažíme a v domě je jaksi prázdno. Z tohoto pohledu potom roky čekání příjdou jako docela směšné. Souhlasím ale že vše je o domluvě.

 
Fima
Nadpozemská drbna 27809 příspěvků 19 inzerátů 10.03.11 11:15

Naprosto souhlas s názory Giny a Caty, naprosto se s tím ztotožňuji, takže nebudu asi nic víc dodávat, protože holky řekly všechno za mě a já bych se jen opakovala. Mám na to naprosto stejný názor.

 
Aliicee  10.03.11 11:18

Všem moc děkuju za přípěvky. Ono to asi bude tak nějak, jak piše VerčaF. Myslim, že je pro něj dost důležité vědět, že nás uživí. Jen mě trochu mrzí, že to neřekne tak, jak to je, že dělá „uhybací manévry“. Ono je to dneska s tou prací špatné, ale zas nemůžu říct, že by se nějak přetrhl, aby si něco lepčího našel… Nicméně čas ještě určitě máme a já tak trochu doufám, že jak bude dětí kolem nás přibývat, že ho to taky třeba začne nahlodávat :-)
Caty, myslim, že problém nebude v tom, že by je nechtěl se mnou. Často se bavíme o společné budoucnosti. Zkratka nevim, jak to popsat, ale myslim, že to zkrátka vycítíš, jestli s tebou ten druhý člověk počítá. Máme krásný vztah, bydlíme spolu a je nám dobře. Tohle je taková jedna z mála mušek, která mě prostě chvílema trochu trápí…

 
questXY
Závislačka 4295 příspěvků 10.03.11 11:37

Ahooj, věřím tomu, že ho to popadne :-D Já jsem se svým-teď už manželem-4 roky-Je mu 35let a v 32 taky nechtěl o miminku slyšet..já tedy nikdy nijak nenaléhala,,mně bude za měsíc 24 a vždycky jsem si myslela, že děti budu mít později. Ale po nějaký době se nás lidi-hlavně rodina- začali vyptávat, kdy do toho praštíme a tak-tohle u nás tu otázku otevřelo…já se k tomu stavěla pozitivně-věděla jsem, že chci mít děti s ním…On kolikrát taky prohodil takovou odpověď, že mi z toho bylo do breku-hold jsme my holky na tohle téma citlivý a bereme si to hodně osobně.
V 35 letech mu ze dne na den přeskočilo a zadělal nám na miminko :lol:
Já na poprvé otěhotněla a čtvrt roku na to byla svatba a zítra nastupuju do porodnice. Budeme mít holčičku a manžel už se na ní celej klepe :mrgreen:
Chtěla jsem tím vším říct, že chlapi přemýšlí uplně jinak než my. Že přemýšlí nad tím, kde a za jakých podmínek budete dítě vychovávat-to je dobře! I když je fakt, že čekat jen na to, až bude to a ono se mnohdy nevyplácí. Jestli chceš miminko tak za dva roky-věř, že se toho v jeho hlavě ještě hodně změní. Hlavně bys měla vědět, jestli je to TEN, se kterým ty děti chceš mít. Držím palce :palec:

 
questXY
Závislačka 4295 příspěvků 10.03.11 11:43

A ted jsem si přečetla, cos psala přede mnou…
Přesně :palec: …to vycítíš, jestli s tebou ten druhý počítá…já věděla, že měnit nechci a cítila jsem, že on taky ne. Vidím, že u vás je to taky tak…jen chvilku počkej..ono to na něj přijde :mrgreen:

 
Jankaxx
Závislačka 2868 příspěvků 23 inzerátů 10.03.11 11:54

My jsem s přítelem o 9 let od sebe. Já chodila na střední on měl práci. O dětech a svatbě ze začátku nechtěl vůbec debatovat, ale to mu bylo skoro 26. Později když jsem na něj netlačila už o svatbě mluvit šlo a dost mě překvapil, že i vymýšlel termín apod. Svatbu jsem domluvili a vymysleli krásnou a zaplatili už nějaký ten vstupní poplatek, ale to jsem bydleli u rodičů. Objevila se nabídka stav. pozemku a my se rozhodli spíš pro investování do bydlení než do svatby. Svatba bude, ale až časem až budou zařízeny všechny důležitější věci… já o ni sice stojím čím dál míň, ale uvidíme :wink: pak se stalo po pár dalších letech (příteli bylo kolem 33 let), že najdenou sám krásně zareagoval na nějaké téma ohledně dítěte. Takže nakonec krásně dorzál ke všemu… stačila jen trpělivost. Prostě náhle mu to docvaklo a přišlo fajn… třeba je to tím, že se cítí, že jako živitel to zvládne. Barák už máme z 80% zařízený a on má slušně placenou práci… to dřív nebylo. Chápu, že to tvého přítele může trápit a tak mu zkus ukázat, že to zvládnete! Zkus to trochu prokalkulovat a promyslet. Nepíšeš v jaké jste soc. situaci. Třeba má strach aby Vás to „nepoložilo“. Držím pěsti ať vše dobře dopadne a založíte šťastnou rodinku :palec: :wink:

 
Aliicee  10.03.11 12:04

Holky děkuju moc za povzbudivé příspěvky :-) Tak přeju, aby v porodnici vše dobře dopadlo! :kytka: Jak to tak pozoruju, tak je asi fakt výhoda, když je chlap o nějaký ten rok starší :lol: Faktem je, že z platu státního zaměstnance si moc nedovedu představit, že by nás uživil, ale na druhou stranu není jedinej státní zaměstnanec a předpokládám, že i státní zaměstnanci mají děti :-)

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1490 příspěvků 10.03.11 12:39
Rekreační tatínek

NiKina: souhlasím s tebou, i když si umím představit, jak je strašně těžké obětovat partnerovi mateřské pudy. Taky jsem na manžela tlačila s dětmi, necítil se na to zralý. Dodnes v určitých situacích vyčítá, že nebýt dětí mohl dělat to a to, mohl jet tam a tam…tohle vždycky zabolí, protože děti jsou TADY a nezaslouží si, aby o nich otec pochyboval. Je to jakoby zpochybňoval to, že žijí. brrr Můj muž je ale typ chlapa, který by k dětem zřejmě nedospěl nikdy, on bude mít vždycky jiné zájmy v popředí, sport, maminku a tatínka (je to mamánek)…Vysledek? Na děti jsem sama a tatínek funguje „rekreačně“. Děti na to reagují tím, že na otci nevisí.

 
Aliicee  10.03.11 13:45

Veveří & NiKina - to máte určitě pravdu. Ke svým dětem bych určitě nechtěla „rekreačního“ tatínka. Taky proto doufám, že ho to někdy popadne. Myslim ale, že kdyby fakt nechtěl, tak by k tomu nikdy nesvolil a já bych za jeho zády nikdy otěhotnět nechtěla… Takže výčitky by u nás snad mohly být vyeliminovány. Co píšete je dost drsný… :-(

 
questXY
Závislačka 4295 příspěvků 10.03.11 14:47

Aliicee, děkuju, snad to v porodnici půjde rychle 8-o :mrgreen:
My jsme s mým chlapem o 11 a půl a stejně mi někdy připadá, že nevyšel z puberty :roll: …dyť přeci víme, že jim to všechno trvá trošku dýl :mrgreen: :mrgreen:
Já vím, co je to plat státního zaměstnance-před mateřskou jsem pracovala ve školce.. není to prča..rozhodně ne.
Nám právě hrozně moc ulehčili příbuzní..všichni jsou na mimi natěšený a spoustu toho nakoupili, přispívali a pomáhali, když jsme předělávali bydlení. Jestli máte oporu v rodině, tak je to o půlku snažší. Ale i kdyby jste neměli, tak se to dá všechno zvládnout :palec: :mavam:

 
Miriska
Extra třída :D 14487 příspěvků 10.03.11 15:58

S mým přítelem jsme oba stejně staří 28let. Od začátku vztahu jsme vedeli, ze deti chceme jednou mít, jen v tom časovém rozpětí kdy, jsme se dost lišili. Prakticky já zastávala názor, že 1. mimčo bych ráda do 30tky stihla, on, že do 35 je času dost. Coz byl docela problém, pro mě hlavně ze zdravotního hlediska. Az si říká kdo chce co chce, proste se na mámu v 35 cítím dost stará. Naše výhoda oproti pisatelce byla určo asi v tom, ze oba uz jsme chodili do práce, i kdyz já teda začínala po škole. No rekla jsem si, ze ho nebudu nutit, ze na to prijde. Ubehl rok a naskytla se nám prílezitost koupit vlastní byteček, do té doby jsme bydleli spolu v podnájmu (na zkouškou, zda nám to spolu bude klapat). Takze zázemí jsme si zajistili (podotýkám jsme zadlužení až po uši, ale splácíme si aspon svoje). No a postupne jsem o miminku začala mluvit časteji a svete div se, přítel povolil…nebo spíš respektuje moje přání :-) Nejdříve byl zdesen, ted uz se tesí a vypráví své představy,jak to jako bude u nás vypadat a kdo koho bude vychovávat :mrgreen: Takže já radím mluvit (když to fakt nešlo, tak jsm vytasila i zbraně typu pokles možnosti otěhotnět se zvyšujícím se vekem, rizika v těhu pro maminky nad 30 let, šla jsem na to i z medicínského hlediska), zároven se snažit zajistit zázemí a ono to přijde samo. :kytka:

 
Miriska
Extra třída :D 14487 příspěvků 10.03.11 16:03

A jeste chci dodat, píšeš že je ti 25 let. V tvém veku jsem jeste taky studovala, ted mám za sebou 2,5let praxe a myslím, že mímo prislo ve vhodný čas. Vím, že moje mateřská bude na normální uživení dobrá (s rodičákem to bude horší) a hlavne, jsou páry, které uživí 2 deti s platem 17000 Kč měsíčně, takze je to opravdu jen o pohodlí a o tom, co jsme a nejsme ochotni obětovat ze svého standardu pro to, abychom mohli mít díte. Když se chce, vzdycky to nejak jde. A nebála bych se toho, na deti se dá spousta vecí sehnat z druhé ruky a jsou jako nové, protoze ta mrnata to proste neunosí - rychle rostou. Pokud je podpora od rodiny a známých je to taky hned lehčí. Toho se můj přítel taky bál a ve finále to vypadá, ze porídit budeme muset „jen“ kočárek a plíny.

 
madlenka73
Ukecaná baba ;) 2310 příspěvků 10.03.11 22:05

Také jsem si před pěti lety pořídila miminko s chlapem,co ho nechtěl a celé těhu poslouchala,že dítě je moje a že jeho to nezajímá. Když byly malé tři měsíce,odešel. Už hodně měsíců vím,že to bylo to nejlepší,co pro nás mohl udělat. Já tak získala další dvě dcery,co jsem vyvdala a k tomu další společnou a pro tu moji mám skvělýho otce,který se o ni nejen stará ale i si ji osvojil. Lepšího chlapa jsem si nemohla přát. Proto říkám,pokud nechce,nestojí za to. Raději bych ho vyměnila. Zní to tvrdě ale je to to nejlepší,neboť s postojem,který k mimi má,už nic neudělá.

 
AliceP
Závislačka 3622 příspěvků 10.03.11 23:28

ahojky..poprav­de..kdyby vam bylo o neco min a tech 25 bylo jemu a ne tobe tak bych to chapala..ja jsem z tech co deti chteli vzdy a to co nejdriv..me je cerstvych 24 manzelovi bude 35 a v srpnu cekame miminko..manzele jsme rok a pul a jsme spolu od mych 18 let a myslim ze kdybych chtela mimco treba ve dvaceti tak by do toho sel..pockali jsem az dodelam skolu a najdu praci a pak jsem se zacli snazit…kdybych vedela ze manzel nechce deti, tak bych o naem vztahu a svatbe hodne premyslela..asi jde hodn ei o okoli a myslim ze to ze vetsina jeho kamaradu zaklada rodiny ho taky ovlivni..muj manzel uz byl ze vsech kamaradu jeden z mala bezdetnych a ted vidim na zbytku tech kamaradu jak se chteji rychle usadit a zalozit rodiny..tak ho ber hodne mezi kamarady co maj mimca(ale jen pokud budes vedet ze si nebudou stezovat jak je to narocny) a myslim ze to ho taky muze dost nalomit…pokud ne tak bych takovyho chlapa nechtela…jistota je jistota a to je to co by mel kazdej chlap svy zene dat

 
Luminex
Závislačka 3276 příspěvků 14.03.11 21:35

Některému chlapovi to trvá delší dobu k tomu dospět, tak tomu dej ještě šanci tak, že pokud za 2 roky co ty budeš chtít a on názor nezmění, nezbývá nic jiného než si najít jiného tatínka…bude to bolet, ale ty přece kvůli sobci nebudeš nešťastná, tak držím pěsti. :srdce: Já díky bohu mám manžílka co chtěl dítě hned a to jsme spolu byli chvilku až mě to děsilo…ale někdo je hned pro rodinu a někdo se bojí závazků a zodpověnosti.

 
Sonicicinka  26.10.11 07:24

Ahojky, ja mam obdobny problem, i kdyz muj muz jeste studuje a do toho pracuje, me je 30 let a jsem po jednom potratu.Bohudik se ve me probudily materske pudy a ja touzim po miminku, muj partner ale ne zase az tak moc.Argumenty medicinskeho typu na nej jaksi nezabiraji, prosby uz vubec ne.Trva to par mesicu a ja dneska vim, ze to nebude jednoduchy a pokud s nim chci zustat da mi to jeste hodne prace.Otazkou zustava jestli se mi do toho s tim vsim chce jit.Myslim ze kazdy by na to mel prijit sam, jestli chce a nebo ne a pokud mas cas a muzes pockat, protoe jsi jeste ve veku kdy opravdu muzes pak bych asi bojovala a pockala…u nas je to horsi.:D sama nevim jak to resit a ver ze to v sobe resim kazdej den.Bohuzel jen sama se sebou. :roll:

 
Anas22
Povídálka 47 příspěvků 26.10.11 11:27

Ahojky. I u nás se tohle řešilo. Po neplánovaném otěhotnění a po špatném konci to nějak vyšumělo. Nebavili jsme se o dalším pokusu,ale já strašně moc chtěla. Jednou jsem na něj zatlačila a víckrát bych to neudělala, každý chlap si na to musí přijít sám kdy už se chce stát tátou. No a pak jednou jsem řekla že si musím dojít na gyndu pro další HA a přítel řekl že chodit nemám že do toho praštíme, z čistého nebe, z ničehonic. :dance: Neboj. Ten Tvůj na to taky jednou dojde. Dej tomu čas a opravdu ho do ničeho netlač. Držím palečky ať se co nejdříve rozhoupe :palec:

Vložit nový komentář