Jak Jáchym na svět přišel....

loneless  Vydáno: 25.06.05

Ahoj všichni,
na tento server jsem narazila náhodou asi před 2 lety, kdy jsem ještě nebyla ani snažilka.. Ale informace o dětech jsem hltala už dlouho předtím, moje oblíbené časopisy v pubertě krom BRAVÍČKA A DÍVKY byla i BETYNKA, která chodila mé příbuzné.. Takže jsem se těšila až se stanu i já maminkou.

U časopisu Betynka jsem zůstala doteď, přibrala jsem k němu ještě Maminku a Miminko. A samozřejmně v době snažení a těhu tento server EMIMINO, bez kterého jsem si nedovedla představit den… Patřila jsem k holkám z deníčku Těhule?? Co jsem ale odešla z práce abych si vychutnala těěhu doma a v klidu na net jsem se dostávala už jen málo a co se ocitl v mé náruči poprvé můj syn Jáchym se na něj nedostanu už vůbec.. Ale teď je nám už 5 měsíců a život se pomalu začíná srovnávat k normálímu chodu.. Prďolka už spinká, takže jsem se rozhodla, že také přispěji svým příbehěm o těhu a následném porodu..
Jsem strašný strašpytel, bojím se boleti a k Dr. chodím když už je to velmi nutné.. Přesto jsem půl roku od snažení k jednomu domluvenému mou švagrovou dorazila a nechala se vyšetřit, byla jsem práve pár dní před ovulací, kterou Dr. skoukl na ultrazvuku a poradil mi které dny na to s tehdy ještě přítelem „skočit“ aby se zadařilo a ono se opravdu zadařilo.. 30.5.2004 byl počat a o 3 týdny později jsem už nevěřícně koukala na // čárky.. Všechno hrozně rychle utíkalo, v září jsme s přítelem stihli svatbu na Staroměstské radnici, já ještě bez náznaku bríška a poté 2 týdny líbánky, ze kterých jsem se vracela už jako správná těhulka, pyšnící se vzdouvajícím se bříškem.. Všechna vyšetření dopadla vždy dobře, v to září jsme se dozvěděli, že to bude i kluk.. Užívala jsem si od té doby doma, protože jsem měla zaměstnání sice v kanceláři ale stresující a časově náročné a já namísto přibírání spíše hubla.. TP jsem měla na 24.2.2005.. Od vánoc jsem už měla bříško pěkné, přibrala jsem 8kg a měla jsem 52kg. Také jsem začala už myslet na blížící se porod a hrozně jsem se začala bát bolesti, a že to nezvládnu.. Ve snech jsem si porod prožila že to ani nespočítám.. 17. a 18.1.05 jsem lítala po obchodech a nakupovala co mi ještě chybí.. plínky, kosmetiku, pro mě věci do porodnice (podprsenka, dvě košile, …) a vracela jsem se kolem půlnoci domu do Prahy, protože měl dorazit i manžel, který býl týden na služební cestě v Německu a Rakousku. Doma jsem ještě narazila na známého malíře, který dotapetovával dětský pokojíček.. Po jedné jsem se dostala do postele a chystala jsem se spát.. Byla jsem hrozně unavená, ale nešlo mi to.. Už vůbec dny před tím jsem nespala, v noci jsem koukala do stropu a usínala jsem ráno po šesté a spala jsem dopoledne… Kolem třetí ráno začaly i slaboulinké bolesti břicha, jako bych to měla dostat.. Byly strašně slabounké, ale nedaly mi usnout.. V půl šesté jsem už značně nervózní z toho že ještě nespím vstala, že zkusím jít na záchod, pár dní jsem nebyla, tak to mohlo být z toho.. Scházím po schodech do přízemí a v tom LUP a neco teplého mi teče proudem po nohou a rozstřikuje se po schodech.. Lekla jsem se že neudržím moč, ale když jsem se koukla, zjistila jsem že to teče odjinud.. Praskla mi voda, to se nedalo zaměnit s ničím jiným,, teklo jí strašně moc.. seděla jsem na záchodě a nechala ji vytékat a pak jsem chodila po pokoji s ručníkem mezi nohama, protože voda se valila pořád.. Už ne tak moc, ale s intervaly.. Když mi došlo co se děje, chtělo se mi začít hrozně brečet, že je to už tady, ale pak jsem si utřela oči a začala se najednou těšit, že ten maličky už tu brzo bude.. Pak mne napadlo, že bude o měsíc dřív, tk jsem se zas začala strachovat, protože jsme v poradnách věděli, že to bude drobnější miminko, a tak by bylo lepší ho donosit.. Ale už se mu asi v těsném bříšku nelíbilo.. Vlezla jsem si do sprchy a tam si půlhodinku lebedila a holila se.. Pak jsem si balila tašku do porodnice, a radovala jsem se, že jsem si ty věci stihla nakoupit!!
V půl 8 jsem vzbudila manžela, který měl půlnoc a říkám mu, že musíme do porodnice.. Byl hned vzhůru a zajímal se, zda mně to nebolí.. Říkám zatím ne.. Bolesti se tedy zintenzivnily, opakovaly se po 2 min a trvaly 25sek.. Pokaždé jsem tu dobu strávila hopsáním na bobku který si dáváme u sedačky pod nohy.. Když už manžel vyjel s autem, musela jsem odbíhat na záchod, hrozně jsem se potila a chtělo se mi zvracet.. 20ti min. cestu v autě jsem přetrpěla, bolest se zvyšovala ale ještě se dala zvládnout.. Jako křeč při menstruaci…V půl 9 jsem byla už na příjmu na monitoru a když sestry viděly jak často mám kontrakce, volali ať mne sem přijde někdo vyšetřit, protože mého Dr. jsme se nemohli dovolat.. Manžel mi byl zatím vyřídit kartu, protože jsem ještě stále chodila do poradny ke svému Dr. a do poradny v porodnici jsem měla jít až za týden.. Příjemny mladší dr. mně vyšetřil a mé prosby, že bych chtěla jít do sprchy a hopsat na balonu a až to bude možné píchnout epiduár přerušil, že to nestihneme, že jsem otevřená na deset a branka je zašlá, že jdeme rodit.. Sestru poslal ať najde manžela a mne dali anděla a celkem rychle jsme se přesunuli na volný sál.. Tam to mělo začít.. Ale nezačalo.. Kontrakce byly slabé, já tlačila asi málo, nutkání jsem neměla žádné, zkoušeli jsme to i na zemi ve stoje, na bobku, v předklonu, po hodině a půl přišel primář a ješt další Dr., vyšetření které prováděl byla první opravdová bolest, kterou jsem ten den zakusila, hlavička prý byla sestouplá, viděli i vlásky, takže sahal zda jí tam něco nebrání, měla jsem pocit, že má uvnitř celou dlaň.. Pak ustaly i kontrakce, byla to podívaná, já tam na lehátku, pod hlavou polštář, dýchala jsem nějaký vzdoušek, na brichu monitory, dvě setry, dva doktoři, primář a lidi z novorozeneckého, čekající už hodinu na mimí.. Kontrace nešla… Napíchli mi oxytocin, při kontrakci mi šel jeden z Dr. na břicho, primář ruku ve mne a já místo tlačení shazovala z břicha toho Dr., protože to šíleně bolelo a já nemohla ani dýchat.. Pak odešli se radit co dál, mně se začala nafukovat ruka, praskla mi žíla a oxytocin se vyléval dovnitř..V půl 12 rozhodli že naposledy zatlačím a když to nepůjde, ukončí to kleštěmi nebo císařem, že miminku už tam nebude nejlépe.. Tlačila jsem co jsem mohla, byla jsem i povzbuzena, že tak je to správně, ale hlavička se ani nehla..
Během chvilky mi byla zavedena cévka (hrozně nepříjemné) a zřízenec mne odvážel na operační sál.. S manželem jsem se u dveří rozloučila, tam už být bohužel nemohl.. Domluvili jsme se na epiduární analgezii, takže budu při vědomí..
Ve 12:18 ve středu 19.1.2005 mu pomohli na svět, jenom slabě hýknul a už ho odnášeli pryč. Manžel ho viděl první na chodbě a mně ho přinesli ukázat k hlavě při šití.. Byl droubounký, celý zabalený v plínce a dece, měl 45cm a 2280g.Na šestinedělí jsem strávila 6 dní,jen co jsem mohla vstávat, začala jsem za malým chodit, byl na odd. intermediální péče, protože se narodil na 35.týdnu.Od porodu jsem malého viděla až ve čtvrtek večer a poprvé jsem ho přiložila až v sobotu ráno, kdyy jsem měla už prsa nalitá mlékem.Dříve to nemělo ani smysl, protože byl pokaždé nakrmen stříkačkou jiným mateřským mlékem a spal..Byl ale šikula, hned se přisál a pil, takže jsem od té chvíle chodila na jeho odd. každé tři hodiny i v noci a kojila.. 7. den když mi vyndali stehy, jsem se přestěhovala na odd. za ním a dostala ho na pokoj. Tam jsme spolu byli týden.. K epiduáru, cisařský řez provedený v této možnosti je naprosto unikátní, byla jsem při vědomí, cítila jemné tahy v břiše a tlak silnější, když ho vyndali.. Ale asi mi píchli poté nějakou injekci, protože si už moc nevybavuji převoz na pokoj.. druhý den jsem se ve sprše zhrozila, vedly ze mne dvě hadičky, jedna cévka a druhý byl dren z rány na podbříšku.. S cévkou jsem si užila až do neděle, protože při řezu mi bylo říznuto do močového měchýře, takže byl sešit, prý byla hlavička hodn sestouplá.. Vytahování hadičky z rány v břiše bylo taky moooc příjemné, jakobych tam měla dlouhého hada :o|(( Injekcí, kapaček a kapaček s antibiotiky jsem si užila až až, takže teď nebudu chtít bílý plášť hodně dlouhou dobu vidět..
Rozhodně to ale za to stálo, nebylo to jen tak pro nic za nic, až to dopíšu, budu upalovat za svým mazlíčkem, který mi spinká v posteli.. Do postýlky ho nedám ani za nic, všechno to tak rychle utíká a já si ho chci pořádně užit dokud to jde a je takhle malý…

Andrea a Jáša

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Gabule
Závislačka 3236 příspěvků 25.06.05 08:51

Ahoj,

tady ,,zakladatelka,,dis­kuze:Těhule?
Jak to tak pročítám,tak mám pocit že jsme měly podobně TP.Já ho měla 21.2.05-Štěpánek se narodil 18.2.s mírami 3,1kg a 48cm.Dneska má 4měsíce a je ho kus chlapa s váhou 7,3kg.

No chtěla jsem napsat že je fajn,že to dopadlo tak jak to dopadlo,že prcek i ty jste v pořádku.Určitě sis užila těch pooperačních nepříjemností…no já zase rodila 13h.se stahy co 5-3minuty,takže nikdy to není úplně zadarmo:-)

Přeju hodně zdravíčka a ať rostete a sílíte.

Pa Gabka a Štěpulka

 
melsi
Ukecaná baba ;) 1257 příspěvků 25.06.05 09:56

Ahojky maminko Andreo!
Moc mě překvapilo,jak bylo u tebe všechno rychlé! To je snad poprvé,co to slyším,jinak samozřejmě moc blahopřeji ke zdárnému konci a zdravému Jáchymkovi! Hodně zdravíčka a lásky! Mě to čeká do půlky listopadu,asi císař,ale není to 100%,jinak to bude druhé dítě,takže znám bolesti v kuse 14 hodin,které byly stejné zakončené císařem,ale taky vše dopadlo nakonec dobře…
mějte se hezky

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 25.06.05 11:53

Poraď nám jak se ti bez přikládání miminka podařilo nastartovat a udržet laktaci do doby než jsi mohla chodit kojit mrňouska na oddělení. Myslím, že by tahle info mohla v podobné situaci mnohým z nás pomoct kojit. Jinak je fajn, že navzdory trochu komplikovanějšímu začátku jste v pohodě a zdraví. A jsi statečná holka, já bych asi umřela hrůzou, že se malému něco stane než ho stihnou vyndat. Tak hodně štěstíčka a radosti:)))))))))
Bludička + Kamča 24 měs. + Škvrček 16+2tt

 
Jazzi
Ukecaná baba ;) 1785 příspěvků 25.06.05 17:09

Ahojka Loneless, děkujem za fotečky v galerce, Jáchymek je úžasný:-) Když budeš mít zas chvilku, přijď na nás mrknout, moc starých tváří tam sice nezbylo, ale to přeci neva, ne?:-)
A pokud náhodou nevíš, taky Andynka má Tobíška, Desty Danečka, Naděnka má taky chlapíka, ale vypadlo mi jméno.., Slámička Filípka a já mám Matýska, takže pomalu zakládáme fotbalovou jedenáctku:-))
Pozdravuj synáčka a hodně zdravíčka!:-)

Pa Linda

 
loneless
Kecalka 107 příspěvků 25.06.05 17:52

No jéjej, nejsou tu tak náhodou v převaze kluci ??????

 
delly  26.06.05 19:04

Jsou, já mám taky kluka a i podobný termín. Adam - 9.1.05. Jen porod trošku delší, na to, že byl druhý jsem si ho představovala trochu rychlejší.
Ale fakt samý kluci. Má vůbec někdo z diskuze Těhule? holku???

 
Anonymní  02.07.05 10:57

Nejsem sice z diskuse Těhule, objevila jsem eMimino teprve nedávno, ale mám holčičku 7m.Chci jen říct, že jak se vždycky tradovalo, že druhý porod je snadnější a ten další ještě víc a tak dále, tak bych řekla, z toho co tady pročítám a co jsem i sama zažila, že to zdaleka není taková pravda.Mám 3 děti, všechny se narodily po termínu a 1. porodu jsem se pochoputelně bála nejvíc, protože jsem myslela, že mě čeká taková hrůza, jak to vždycky předvádí v televizi. Je fakt, že tuposlední hodinku jse už nevěděla kudy kam,rozdýchávání nepomáhalo, automasáž taky ne, manžel nikde, v té době ještě u porodu být nemohl, ale sotva jsem se dostala na sál, šlo všechno jak po másle.Bolesti mě přešly a vůbec jsem necítila, jak malý vyšel ven. Tak to je mi dodnes záhadou.Špatně mě zašili, takže jizva mě pálila celý týden a domů jsem odjížděla s horečkou, což jsem v nemocnici pochopitelně neřekla, naštěstí druhý den už bylo všechno v pohodě.

U druhého bylo všechno obráceně, silné bolesti sice jen půl hodiny, ale protože jsem nechala odvoz na poslední chvíli, nestačili mě nastřihnout, malá mě roztrhla a když šla ven placenta, tak to byla úplně srovnatelná bolest,jako když procházelo mimi.Nicméně jizvu jsem vůbec necíítila, takže paráda,zato 3 dny jsem cítila a to dost silně, jak se mi zatahuje děloha.Bylo to jak střední porodní bolesti.

Třetí mi vyvolávali, na první pokus bez výsledku, druhý den znova a to už stálo zato. Nikdyjsem neměla pocit, že se mi chce bolestma brečet, až teď.Ale nemohla jsem,aby tonebylo ještě horší. Nakonec jsem byla ráda, že u toho manžel nebyl, že jsem si to odbyla sama, asi bych na něj neměla v tom rozpoložení moc náladu a stejně by mi nepomohl, akorát by se tím trápil. Volala jsem ho přímo na porod,ale když dojel, tak malá byla už na světě. Žádala jsem o nastřižení, ale prý to nebude potřeba, povídala sestřička a nakonec mě malá potrhala zevnitř i zvenku, takže stehů bylo nepočítaně, šití probíhalo bez umrtvení , pak následovalo ještě na sále cévkování, ale to už po prožitém porodu bylo to nejmenší. Zkrátka měla jsem teď pocit, že jsem DOKAZALA přivést naši holčičku na svět, že to byl opravdu výkon a že co se mi zdálo tenkrát k nevydržení,už pomalu zapomínám.
Tak přeju všem nastávajícím maminkám pohodu v těhu, při porodu i po něm.
 Kelly

 
Anonymní  05.07.05 10:29

FUJ!JAK SE VÁM NĚCO TAKOVÝHO MŮŽE LÍBIT?PODSTUPOVAT TAKOVÝ HNUSNÝ BOLESTI KVŮLI NĚČEMU TAK NECHUTNĚ UŘVANÝMU JAKO JE MIMINO!HNED JAK BY TO ZE MNĚ VYLEZLO TAK BYCH TOHO PARAZITA POPADLA ZA HLAVU A VOMLÁTILA JÍ O ZEĎ,JEN ABY PŘESTALO ŘVÁT!FUJ!HNUSNEJ POROD!!!

 
Piki
Zasloužilá kecalka 832 příspěvků 07.07.05 21:25

„Milý“ anonyme!
Očividně nevíš o čem píšeš. Dokud jsi TO nezažil(a), tak to ani pochopit nemůžeš. A jestliže nemáš vztah k dětem, tak absolutně nechápu, proč vyhledáváš stránky o miminkách. Očividně máš nějaký psychický problém, a proto bych Ti v dobrém doporučovala návštěvu psychiatra.
 Piki

 
Piki
Zasloužilá kecalka 832 příspěvků 07.07.05 21:33

Andrejko,
moooooc Ti gratuluji k malýmu prďolkovi. Užila sis teda porod několika způsoby, ale nejdůležitější je ten výsledek. Tvému mazlíčkovi a Tobě přeji hodně zdravíčka a štěstíčka a hlavně, abyste stále měli na blízku jeden druhého a mohli si tak užívat ty nádherné chvíle, které mateřství přináší!
pa,pa
Piki+Miki 6t3d od Květňátek

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček