Jak jde čas

PavlaZu  Vydáno: 16.07.12

Milé maminky, ráda bych se s vámi podělila o své pocity a také trápení, které nemám vlastně ani komu říci. Je mi 24 let, s manželem jsem už 8 let, z toho 3 roky jako manželé.

Seznámili jsme se ve škole. Dohromady jsme se dali v mých 16 letech, chození a vše ostatní bylo nádherné, byl velice milý, pozorný, podnikali jsme spoustu výletů. Prostě jsem měla vše, co jsem v té době chtěla, byla jsem hodně společenský typ, který se rád bavil. Po 5 letech jsme se vzali z lásky a také z důvodu, že jsme chtěli začít stavět domeček, jelikož manžel měl parcelu od rodičů. Byla jsme pro, jelikož jsme bydleli u jeho rodičů a co vám mám vyprávět, žádné soukromí a spousta věcí se mi nelíbila, např. když jsme někam jeli, jen třeba na večeři, tak jsme se museli zpovídat, kam jedeme, co tam budeme dělat a v kolik přijedeme. Panebože tohle jsem nenáviděla, byli jsme už oba dospělí, poté už i oddaní, ale pořád se opakovaly stejné otázky.

Čas plynul, baráček jsme stavěli společně, oba jsme chodili do práce (slušné placené), alespoň pro mne. Nestěžovala jsem si. Bohužel mi zemřela maminka, která se nedožila ani 55 let, ani našeho baráčku. Po této události jsem zatoužila po miminku, nevím, jestli to mělo se smrtí maminky něco společného. Zadařilo se hned po 4 měsících po vysazení antikoncepce. Byla jsme šťastná. Manžel snad také, ale neumí dávat city moc najevo. Celé těhotenství bylo ukázkové.

Po narození dcery jsme se stěhovali do svého domečku. Vše bylo nádherné, konečně ve svém, žádné výslechy, co budeme dělat atd. Proč vlastně píši? Problém u mě nastal až teď, dceři je 16 měsíců, je skvělá, zdravá a krásná. Nevím, co se vlastně změnilo, ale už se necítím tak šťastná. Manžel stále v práci, dělá na 12 hodinové směny. Je už delší dobu neustále unavený, nemáme si pomalu už co říci. Já pořád sedím doma s malou. Připadá mi, že už nejsme ani tak zamilovaní. Pořád jen uklízím, vařím, peču a nemám si pomalu ani s kým popovídat. Manžel přijde z práce, chce hned večeři, malé si skoro ani nevšimne, když dojí, tak už jde malá spát. Nejezdíme už ani na výlety jen na občasné nákupy potravin, a to se musím pomalu omlouvat. Večery trávíme jen u televize. Připadám si jak 80letá bába. Nemá už zájem ani o sex, jelikož je prý pořád unavený.

Dostala jsem se do takového stavu, že se hrozně uzavírám. Nemám ani nikoho, kdo by mi malou pohlídal. Takže celých jejich 16měsíců jsem s ní 24 hodin denně, což už mi leze trochu na palici. Připadám si, že žiji ze dne na den vedle někoho cizího. Je mi z toho strašně smutno a občas přemýšlím, jestli jsem se do manželství a mateřství nehnala moc brzy. Někdy bych vrátila čas. Představuji si, jaké by to bylo. Děkuji za přečtení, musela jsem se alespoň vypsat z toho, co mě už delší dobu trápí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
BertaCek  16.07.12 03:26

Drahousku, chapu vase pocity. Ukazte mi chlapa, co bude 16 mesicu zavreny doma, s ditetem, a nezblazni se.
Ja bych navrhovala soupnout malou do skolky, a sup mezi lidi do kolektivu. Z mamy, co neni stastna a doma se nudi, ma mala kulove stejne, a ve skolce se aspon bude socializovat. Pokud nastoupite do prace, budete mit temata k hovoru s manzelem, budete pro nej zabavnejsi, a verim, i stastnejsi. Takze pokud jen trochu jde, do toho, i kdyby mela cela vase vyplata jit na soukromou skolku, porad je to lepsi, nez se doma trapit. Vase vlastni stesti je uplne stejne dulezite, jako stesti muze ci dcery, nemuzou mit doma full service na vas ukor. Tak se drzte, a preji hodne stesti.

 
maxi2408
Zasloužilá kecalka 730 příspěvků 16.07.12 08:02

Ahoj,
plně chápu a je dobře, že ses „vypsala“ a piš dál…
Najdi si adresu nebjbližšího mateřského centra, začni s aktivitami mimo domov. Napřed z toho budou témata k manželskému povídání po večerech, časem se třeba manžel do nich, v rámci možností, zapojí s Vámi - o víkendech a tak.
Pocity, které popisuješ, měla většina mých známých, které do toho „praštili“ takhle brzo. Ber to jako momentální krizi, kterou lze překonat. Vždyť se v podstatě nic neděje - jen si nevíte se společným životem rady a ten Tvůj spoléhá, že najdeš východisko. Řešit rozhodně nic nechce.
Zkus to - v neděli jedeme tam a tam, bude tam to a to - budu moc ráda, když s námi pojedeš.
Určitě také pomůže nějaká profesní aktivita, v rámci časových možností. Budeš se realizovat a na vše pohlížet jinak.
Někdy záleží jen na úhlu pohledu.
Mějte se úžasně :hug: :kytka: :mavam:

 
LadyLada
Závislačka 4357 příspěvků 16.07.12 08:14

Ani pro manžela to není jednoduché období. Leží na něm velká zodpovědnost, živí rodinu a patrně platíte i nějaké závazky vzniklé se stavbou domu. Musí obstát a udržet si v této nelehké době práci.
Nezoufej, to co popisuješ mi připadá docela běžné a domnívám se, že by bylo úplně jedno, v kolika letech byste rodinu založili. Pořád byste řešili to samé. Vaše rozhodnutí bylo správné. Kdybych v tvém věku měla tak šikovného mužského, neváhala bych.
Hlavně spolu komunikujte, vyjádřete své pocity, ale také úctu tomu druhému, za to, jak dobře zvládá svoji roli. A nakonec byste si měli pro sebe jako celá rodina vyčlenit čas a udělat si radost. Odměnit se za tu námahu.
No a ty se zkus nějak zaměstnat, jak píše výše prací či si zkus dolnit vdělání nebo najít nějakou vhodnou aktivitu.

 
dlacatko
Ukecaná baba ;) 2118 příspěvků 16.07.12 08:16

Souhlasím s holkama. ale nesouvisí to vůbec s tvým věkem, tohle je normální syndrom ženy na mateřské a pracujícího chlapa - to jsou dva naprosto rozdílné světy, proto si nerozumíte. Vážně zauvažuj o té práci, nebo si minimálně najdi nějaké jiné koníčky než domácnost a dítě. A choď mezi lidi (manžel dítě pohlídá). Podobný problém má teď moje 21letá kamarádka, má dvouleté dítě a její partner je pořád v práci, a když je doma, tak je na PC, nemá v něm absolutně žádnou podporu a hádají se. Nedokážu si představit, že bych tak mohla dlouhodobě fungovat. Mysli sakra taky na sebe, to je strašný. Jako by se doba nikam neposunula.

 
Katýsek81
Povídálka 32 příspěvků 16.07.12 09:45

Jak tady už bylo psáno, celkem běžná situace matek na mateřské. Vymysli si svoji aktivitu, mateřská centra, plavání atd. A co kamarádky? To je úplně nejlepší varianta, spolu můžete s dětma podnikat různé věci, probrat co je potřeba atd. A co tchyně? Ta si nechce občas vnučku pohlídat a užít? Aby jste mohli občas vypadnout do kina a užít si to jako „za mlada?“ Důležité je se zabavit a občas vypadnout klidně i sama, žádná lepší rada není :think: Takže se drž a popřemýšlej o tom :mavam:

 
Anonymousss
Kecalka 308 příspěvků 16.07.12 09:54

Podle mne byste měli zajít do manželské poradny a vše probrat s odborníkem. Musíte spolu začít komunikovat. Čím později to začnete řešit, tím hůř se to bude napravovat. Žijete ve dvou rozdílných světech. Je třeba, abyste našli nějakou společnou řeč. To znamená zapojit manžela do péče o malou - to vás bude spojovat. Zároveň si ty najdi nějakou aktivitu, která není spojená s péčí o dítě, klidně i práci - byť by peníze měly padnout na hlídání. Mateřské centrum mi nepřijde jako dobrá volba - budeš ve společnosti matek stejně postižených a tvůj vztah s manželem to nijak neposílí. Výhodu vidím jedině v tom, že tam můžeš potkat kamarádku, se kterou si budete vzájemně děti hlídat a ty budeš moci na chvíli vypadnout.
Měli byste s manželem vypadnout z toho stereotypu, do kterého jste se dostali. Začít si trochu projevovat pozornost a podobně. A manžel by rozhodně měl dítě jednou dvakrát do týdne pohlídat, aby ses mnohla trochu zregenerovat. Měl by pochopit, že mateřská je práce na 24 hodin denně a že to fakt není žádný med. On pracuje jen 12 hodin. Měl by to rozhodně pomoct.
Tahle vaše situace nakonec může v extrémním případě skončit tím, že si manžel najde jinou, se kterou si bude mít co říct.

Příspěvek upraven 16.07.12 v 09:55

 
martast
Kecalka 301 příspěvků 16.07.12 12:12

Já bych určitě taky navrhovala zkusit nějaké mateřské centrum. Uvidíš a hlavně tam uslyšíš, že jsme na tom víceméně všechny stejně. Normální mateřské šílenství. A pokud to bude centrum opravdu funkční, které jsem měla třeba já k dispozici, zapojují se maminky do chodu a třeba akcí, které pořádá. Věř mi, přesně tímhle jsem si prošla už před sedmi lety. Byli jsme tehdy na rozvod. Nikoho jsem v okolí neznala a babičky nemáme funkční a jsou daleko. Začala jsem tehdy chodit do MC a situace se úplně otočila. Poznala jsem fůru matek, které na tom jsou taky tak a najednou jsem spíš nestíhala nic dělat doma, páč jsem byla permanentně v luftu.
Takhle malinkou holčičku bych do školky nikdy nedala. Samozřejmě pokud bychom doma neumírali hlady a já nemusela do práce. Dítě do dvou let nezná pojem návrat. Takže když ji ráno budeš dávat do rukou jiné osoby, kterou nezná, bude dost nešťastná. A ty pak taky. A makat celej den na to, aby Tvé dítko bylo takhle každej den frustrováno, je dle mého názoru pitomost. Do obyč školky ti ji těžko dneska někde vezmou, takže by vážně musela do soukromé. Nebo spíš do soukr jeslí.

 
tevevka  16.07.12 19:15

Já bych to taky viděla na poradnu a nespoléhat se na to, že je to v tomto období normal, čím déle to takhle necháš, tím hůř budeš později manžela přemlouvat do nějaké aktivity - aspoň o víkendech nebo dnech volna a ve všední den něco sama s malou, třeba kolo+vozíček nebo chodit plavat, nebo si najít třeba na tomhle serveru nějakou spřízněnou duši a seznámit se na živo s nějakou podobně se nudící maminou

 
lennisa  16.07.12 20:49

Mně napadá, co je za tou manželovou únavou? Má jen příliš hodně práce nebo nemůže být třeba i nemocný? Třeba by si měl vzít v práci dovolenou, měli byste spolu někam vyjet a kdyby to nepomohlo tak by měl možná zajít i k lékaři. Za únavou se může skrývat i nemoc a to by neměl podcenit - to, že totiž nemá ani chuť na sex, je docela zarážející. Zkus si s ním o tom všem promluvit, třeba si zajistěte hlídání přes nějakou agenturu a zajděte si spolu na večeři, nebo si i doma zapalte svíčky a zkuste to spolu probrat…

 
Luminex
Závislačka 3276 příspěvků 17.07.12 13:07

Ahoj, máš kamarádky kolem sebe na mateřské? Pokud ano, tak honem s nima a dítky podnikat společné aktivity a „nesmrdět“ doma ;) Pokud ne, tak jak už tu holky psali, najdi si nějaké mateřské kluby, choď s malou na plavání, dá se podnikat takových aktivit, že pak budeš mít doma co vyprávět manželovi a ne jen o pokakané plíně :D A taky by to chtělo s manželem někam vyrazit, změnit prostředí. A klidně i s malou když nemá kdo hlídat jak jsi psala (a co manželovo rodiče a nebo tvůj otec)??? I kdyby jste měli jet na víkend někam do chatky či penzionu v našem krásném kraji, tak pořád lepší než hnít u bedny. Zkus to navrhnout a nejlíp už dopředu objednat, aby nemohl cuknout :mrgreen:
A další věc, trochu mi to smrdí ta únava a nechuť na sex a vše okolo i nevěrou. Nechci být zlá a malovat čerta na zeď, ale mě na tvém místě by tohle už napadlo xkrát. Bohužel co jsem kde četla a dokonce mám i takovou zkušenost od známých, tak právě v období kdy je žena na mateřské, tak se muži točí rádi okolo jiných žen, nevíme proč to dělají, jestli mají potřebu si něco dokazovat a nebo se cítí najednou odstrčení… Každopádně i tohle by jsi s tvým manželem měla prodiskutovat.

 
PavlaZu
Kecalka 493 příspěvků 18.07.12 13:14

Děkuji všem za reakce… Bohužel žádnou babičku na hlídání nemám, jelikož jak jsem již psala moje maminka zemřela a tchýně se v době mého těhotenství rozvedla s tchánem a odstěhovala se daleko cca 70km daleko k jinému. Takže ta k nám přijede jednou za 2měs. na půl dne. Možná jsem moc starostlivá, ale malou určitě do školky ani jiného centra určitě nedám. Myslím, že na to je ještě malá. Moc kamarádek na mateřské tu nemám, jelikož v mém věku tu nemají holky děti a všechny chodí do práce či studují.
Luminex - ahoj, jj s tou nevěrou mě je také samozřejmě napadlo, ale tak nějak mu věřím :zed:.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček