Jak jsem i já konečně porodila

dandysek  Vydáno: 14.12.12

Chodila jsem tady na eMiminu do skupiny maminek, které měly zhruba stejné termíny porodu. Postupně ale všechny měly svá miminka u sebe, jen já pořád ne.

Dominik v den porodu

moje dvě zlatíčka

Je mi 26 let, mám šestiletého syna a s manželem jsme se rozhodli pro druhé miminko. Snažili jsme se asi 3 měsíce, a pak se zadařilo. Byl únor, chodila jsem zrovna do práce jen na noční směny. Venku mrzlo, a protože moje práce obsahovala i práci venku, nebylo to nic lehkého. Při 25° mrazu se snad není co divit. Byla jsem poslední dobou hodně unavená a pobolívalo mě břicho. Během týdne jsem zhubla 10 kg, absolvovala jsem různá vyšetření, ale nikde na nic nepřišli.

Nakonec jsem skončila na gynekologii, menstruace nepřicházela, HCG v krvi bylo trochu zvýšené, ale podle doktorky mělo jít o zamlklé těhotenství. Pro jistotu mi ještě jednou odebrala krev a měla jsem si zavolat ten den odpoledne, kdy se potvrdí, že jsem těhotná nebo mi naopak řekne, že jsme o „miminko“ přišli. Byly to nejdelší hodiny v mém životě, ale výsledek stál za to. Dodnes si pamatuji okamžik, kdy mi sestřička oznamovala, že HCG roste a že opravdu čekáme miminko :)

Následující měsíce byly trochu chaotické. Bylo mi špatně od rána do večera, jediné, co pomáhalo, bylo jíst, jíst, jíst. Díky tomu šla i kila nahoru a já jsem konečně přestala vypadat jako kostra, narostl mi zadek, boky a prsa, na která jsem byla náležitě pyšná :D Od třetího měsíce se mnou cloumaly hormony, byla jsem neskutečně protivná a kolikrát až zlá, chudák manžel, odnesl to nejvíc. V tu dobu jsem viděla jen samé chyby, nic nebylo dobře, byla jsem schopná se pohádat kvůli úplné maličkosti. Díky bohu to časem zlepšilo a byla se mnou zase (snad) rozumná řeč :)

Na porod jsme se těšili všichni, po prvním v podstatě úplně bezbolestném jsem si říkala, že to zvládnu hravě a vůbec jsem si nepřipouštěla, že to taky může bolet a nemusí to být taková rychlovka jako před šesti lety. Chyba. Přišel listopad a maminky z naší skupiny začaly jedna po druhé rodit. Pila jsem maliník, snažila jsem se co nejvíc poklízet, chodit na procházky, zkrátka jsem dělala všechno pro to, abych už porodila a měla konečně miminko u sebe. Ale prckovi se ven nechtělo :)

Pak nastal pátek, 16. listopadu a mě pobolívalo břicho. Nic pravidelného, jen slabé menstruační bolesti. Přes noc to přešlo a v sobotu znovu. K večeru už to bylo po třech minutách, ale protože jsem pravé porodní bolesti dosud nezažila, říkala jsem si, že to už je určitě ono. Dala jsem si sprchu a že pojedeme do porodnice, ale buď strachem, nebo horkou vodou mě to přešlo :D V neděli jsem vstávala s pocitem, že snad nikdy neporodím. Ale bolístky přišly zase, odpoledne už se trochu stupňovaly a začaly být pravidelné po 10 minutách, a tak jsme rozhodli, že přece jen pojedeme.

V nemocnici mě příjemná PA poslala na monitor, vyšetřila a zavolala doktorku. Nález skoro nulový, otevřená na prst a na porod to nevypadá. Mohla jsem tam zůstat, ale říkala jsem si, že když se to na porod nechystá, budu radši ležet doma. Tak jsme se vrátili s velkou parádou domů, ale sotva jsem svlékla bundu, rozjely se bolestivější kontrakce (tenkrát jsem si říkala, že to docela bolí – ha ha) a hned po třech minutách. Takže jsme se mezi dveřmi otočili a jeli zase zpátky.

Připadala jsem si jako blbec a říkala si, že jestli mi řeknou, že se pořád nic neděje, radši porodím doma, než abych cestovala sem a tam a byla za hysterku. V nemocnici byla ta samá doktorka a jen mě viděla, začala se smát a rovnou mě poslala na příjem, bylo asi 19:30. Nález postoupil minimálně, byla jsem na dva prsty. Převlékla jsem se do noční košile a zalezla do postele, manžel vyfasoval srandovní obleček a uvelebil se na gauči. Zrovna nikdo nerodil, na hekárně jsme byli sami a dohadovali jsme se, jestli má chudák jet domů s tím, že kdyby už, tak mu zavolám a jinak by přijel ráno.

Mohli jsme takhle debatovat asi hodinu, když v tom na mě přišla taková bolest, která se horko těžko rozdýchávala. Chytila jsem manžela za ruku, ať nikam nejezdí, že to sama určitě nezvládnu. Chudák zblednul a jen kýval hlavou, že nikam nepojede :D Přišla PA a nabídla mi sprchu, říkala jsem si super, vyzkouším, co tu mají, když už teda jednou pořádně rodím :D Ve sprše úleva, horká voda na bříško a na záda opravdu pomáhala. Když jsem se hrdinsky rozhodla, že zase na chvilku vylezu a lehnu si chvíli do postele, přišly bolesti znovu, ale tentokrát opravdu bolely. Ze sprchy jsem se s funěním a nadáváním soukala deset minut, chudák manžel si vyslechl pár nadávek, které ale taktně přešel, naštěstí je nijak nekomentoval. Usadila jsem se na balonu a snažila se uvolnit, jak radila PA – jenže ono se jim to říkalo, když je nic nebolelo. :D

Bolesti po dvou, třech minutách najednou přešly skoro v jednu velikou, nepomáhal balon, sprcha, nic. Pamatuji si, že jsem měla zavřené oči, jen jsem funěla a okolí nevnímala. Věděla jsem, že je tam někde manžel a drží mě za ruku, chvílemi mi masíroval záda, podával pití, ale já byla uzavřená v malém černém prostoru, sama se svojí bolestí a nemohla jsem z toho ven. Bylo 22:00 a doktorka mě přišla vyšetřit a zavedla mi tabletku na lepší otevírání. Na všechno jsem se ptala, byla jsem nervózní a hrozně jsem se bála, ale naštěstí byly ona i PA moc milé a chápavé k mému strachu a neměly sebemenší problém mi cokoliv vysvětlit.

22:45 a já jsem cítila šílený tlak, ležela jsem na posteli na boku a dožadovala se sestry, ta na mě jen mrkla a běžela pro nůžky na prasknutí vody :O V životě jsem neviděla tak odporný nástroj (i když se ho přede mnou snažila schovávat, abych ho neviděla :D ), ale musím říct, že prasknutí vody vůbec nebolelo, v podstatě to byla i úleva. Na chvilku. Pak zkontrolovala ozvy miminka, mrkla do mě a prý jdeme na to. Ještě jsem se s ní dohadovala, že na sál určitě nepřejdu, že to moc bolí, ale samozřejmě jsem přešla :D A pak už to šlo ráz na ráz, na dvě zatlačení s nástřihem byl Dominiček ve 23:04 venku, s váhou 3170 g a délkou 52 cm.

Chtěla bych říci, že porod nás s manželem ještě víc sblížil, byl to na jednu stranu úžasný a nezapomenutelný zážitek, ale rodit už nikdy nechci, i kdy vím, že jsem měla krásný a vlastně rychlý průběh. Přiznávám, že jsem asi srab, ale mám velikou hrůzu z bolesti a ten pocit, kdy se kolem mě všechno stahovalo a svíralo je ve mně dodnes.

Děkuji PA i doktorce Petrákové z novoměstské porodnice a samozřejmě i manželovi, který byl velikou oporou a ostatním maminkám radím, aby se zeptaly na cokoliv, co je zajímá, doktoři jsou tam přece od toho ;)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
iveta kotrcova
Závislačka 3477 příspěvků 14.12.12 08:17

Moc hezký deníček :palec: :srdce:

 
svycarka
Kelišová 6340 příspěvků 14.12.12 10:28

:kytka: gratulace a jen same zdravicko :srdce:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 14.12.12 12:40

No tak si můžeš říkat, že jsi měla veliké štěstí, že jsi alespoň první porod prožila bez bolesti :)
hodně zdraví celé rodině :kytka:

 
BLeaa  14.12.12 17:06

Moc hezky napsané.. úplně jsem to cítila s Vámi a to mě to teprve čeká :D

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 14.12.12 17:09

Gratulace!!! Asi jsem na tom podobne, jsem posera - asi tedy si myslim. Nikdy jsem nebyla v nemocnici, zubar je ma nocni mura a porodu a bolesti u neho se bojim snad od mala :,(… A na jare me to ceka… :mavam:

 
dandysek
Závislačka 3737 příspěvků 14.12.12 17:16

Neboj se, já si celou dobu v duchu říkala, že na konci toho všeho budu mít malýho v náručí a uleví se mi :D A opravdu to pomáhalo :) A zubař je moje noční můra, nesnáším zubaře, celé těhotenství jsem si říkala, že zlatej porod, teď už to mám naopak :D

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 14.12.12 21:44

Pěkný deníček, gratuluji :kytka:

 
Alficek
Kelišová 5542 příspěvků 16.12.12 02:56

Pěkné, gratuluji, mě ted čeká třetí porod a jelikož je každý jiný, tak se opět šíleně bojím

 
dasjana
Kecalka 296 příspěvků 16.12.12 09:08

Nádherný deníček…jo tak v tom Ti plně rozumím, bolesti ty teda byly :zed:,už nikdy nepůjdu rodit.Bud,rada, že jsi u sebe měla manžela mne tam Hanziho nepustili. U mne to byo velmi rychlé, hned jak jsme přjeli, tak jsem byla otevřená na 5-6 prstů, přijeli jsme po 1:30 a malý vykoukl ve 4:50-se stejnou váhou jako Tvůj chlapeček, jen o centimetr menší. Říkám si, nato, že jsem byla prvorodička, tak to bylo strašně rychlé, jen jsme si v nemocnici pobyli 10dnů…

 
dandysek
Závislačka 3737 příspěvků 16.12.12 12:13

Proč ti tam manžela nepustili??? 8o

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 16.12.12 18:41

@Alficek Neboj, ja jsem mela treti porod uplne super rychly :)

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 16.12.12 18:43

Gratuluju k DOminickovi a prejeme hodne zdravicka! :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele