Jak jsem ke svému pokladu přišla II

venatrixx  Vydáno: 05.01.13

Tímto deníčkem bych ráda navázala na svůj první deníček a ráda bych vám popsala porod i příchod naší princezny na svět.

Termín porodu jsem měla stanovený na 2. ledna 2013, ale od začátku jsem si myslela, že porodím před koncem roku. Původně jsem si myslela, že by bylo hezké mít silvestrovské miminko, ale teď jsem moc ráda, že jsem rodila už 30. 12. Ale vrátím se ještě o něco dřív.

K porodu jsem byla registrovaná v nemocnici Na Bulovce. 27. 12. jsem byla v těhotenské poradně, klasicky hodinka v čekárně, pak natáčení monitoru. Asi za další hodinu jsem šla konečně na řadu k doktorce, která mi řekla, že musím přijít na monitor znovu, za 2 hodiny, protože mimčo spalo. Takže jsem celá nadšená šla na 2 hodinky ven, něco jsem snědla a zase jsem se vrátila. Tentokrát už se zadařilo a mohla jsem jet domů. Manžel měl od 26. do 28. v práci tři noční po sobě, takže jsme doufali, že pokud se malá opravdu narodí dřív, tak až 29. Bylo 29., sobota, manžel dospával po noční, já jsem si uklízela, myla nádobí a tak. Kolem 15. hodin jsem na záchodě „našla" krvavý hlen, tak jsem si řekla, že už by to mohlo třeba přijít.

V 16. hodin jsem cítila první kontrakci, nic hrozného, byla jsem zrovna ve sprše, takže jsem zkoušela, jestli to nejsou jen poslíčci, ale za 15 minut přišla další a za dalších 15 minut zase. Pro jistotu jsem vzbudila manžela, že už mám asi kontrakce, že je to pravidelný a sprcha mi nepomáhá. Celkem 2 hodiny jsem měla kontrakce po 15 minutách, pak najednou po 7, to trvalo další asi 2 hodiny, to už jsem radši dobalila tašku do porodnice a pomalu jsme se připravovali, že už to asi fakt přijde. Od nějakých 10 hodin večer už stahy nabíraly na síle a postupně byly po 6 a 5 minutách. Kolem půl 12 jsme volali sanitku, měla jsem stahy po 3–5 minutách. Bolest samotného břicha, resp. dělohy, nebyl nic oproti bolestem bederní části zad. Ale ještě pořád to šlo prodýchávat.

Jako prvorodička jsem od všech známých slýchala, že se určitě bojím porodu. Pravda byla, že jsem hodně citlivá na bolest a špatně ji snáším, proto jsem chtěla být o porodu co nejvíc informovaná. Pouštěla jsem si v těhotenství videa, četla články, koukala na fotky porodů, ať se trochu otrkám a nemám z toho strach. Celkem to zabralo, byla jsem smířená s tím, že k porodu bolest patří, měla jsem nacvičené uvolňovací cviky při kontrakcích a jak správně dýchat v jaké části porodu. Takže jsem si říkala, jen ať už to přijde, prostě je to akorát způsob, jak toho prcka dostat z břicha. A že já rozhodně nebudu jedna z těch, co při porodu křičí :-D

Samozřejmě, všechno to vypadá hezky, když si to člověk naplánuje, ale zjistila jsem, že porod je jedna z věcí, na kterou se připravit nedá, prostě se to musí prožít.

Takže, přijeli jsme něco málo po půlnoci (30. 12.) do porodnice, šla jsem na příjem a manžel čekal v čekárně. Hned mi natočili monitor, při kterém už jsem se začala docela kroutit bolestmi, pak mě prohlídla doktorka s tím, že jsem otevřená na prst. To jsem jí nechtěla věřit, po všech těch kontrakcích, ale prostě jsem se zatím moc neotvírala. Takže mi doktorka řekla, že si mě tu přes noc nechají, a kdyby se do rána nic nedělo, pošlou mě domů. V tu chvíli jsem si řekla, že to ani omylem, prostě v noci porodím a hotovo :-D Manžel to chudák odnesl, protože ho poslali domů, že se ještě nic neděje a kdyžtak ho zavolám.

Odvedli mě na čekatelský pokoj a píchli mi injekci na otvírání branky, že prý mě to uvolní a já se před porodem prospím. Chacha, to tak. Asi po půl hodině se mi rozjely kontrakce, postupně jsem byla asi 4× na záchodě, kdy mi vypadla hlenová zátka (fakt to byl pocit, jak když vyletí špunt :-D), začala mi téct voda a stahy sílily, až už jsem nemohla ležet, sedět, nic. Samozřejmě jsem každou kontrakci dávala hlasitě najevo, ač jsem se za to neměla ráda, v tu chvíli to bylo naprosto neovladatelné. Popadl mě děsný strach z bolestí, což se v tu chvíli fakt nehodilo. Najednou jsem byla otevřená na 4cm. Volala jsem manželovi, který právě dorazil domů, že se to rozjíždí a ať přijede. Natáčel se monitor, já jsem si pořvávala, pak za další hodinku už jsem byla na 6–7cm, ani přípravnu jsem nestihla, to už mě odváděli na porodní box. Tam jsem sotva vylezla na to křeslo, chtěli mi napíchnout kanylu a dát něco na bolest, ale tak jsem se při kontrakcích třásla, že mi sestra omylem trošku pustila žilou a na něco na bolest nebyl čas.

Najednou jsem cítila děsný tlak. Vyděsila jsem se, ještě jsem neměla byt otevřená, takže logicky nesmím tlačit. To bylo asi čtvrt hodiny po tom, co jsem měla být na 6–7 cm. No, to se lehce říká, netlačte. Pak se doktorka přesunula mezi moje nohy, já jsem dvakrát šíleně zaječela se slovy: „Ne, ne, ne, ještě ne!" :-D V tu chvíli jsem musela tlačit, i kdybych nechtěla, nešlo to ovládnout. Pak najednou slyším: „No jen tlačte, už vidím čtvrt hlavičky." To mě probralo, přestala jsem ječet, začala jsem dýchat, jak mi řekly a na dvě zatlačení byla venku hlavička. Pak další zatlačení a byla venku celá. Chudák manžel to nestihl, přijel asi 5 minut po tom, co se malá narodila.

Ve 3:33 hodin ráno se narodila, byla celá fialkovo-růžová, ale nádherná, vůbec nebyla zmačkaná. Hned se rozkřičela a já jsem se rozbrečela. Pak mi ji dali na břicho, ale trochu se dusila, tak ji odnesli na prohlídku, kde ji změřili, zvážili a zabalili. Přinesli mi ji a hned šli pro manžela, který byl strašně překvapený, jak to mohlo jít tak rychle. Byl zklamaný, že u toho nebyl, ale na druhou stranu si říkám, že jsem ráda, že mě neslyšel, jak jsem křičela. Doktorka i sestry mě chválily, jak jsem to hezky zvládla, já jsem se jim omlouvala, jak jsem křičela.

Pak jsme byli s malou 2 hodinky na porodním boxu, kde se mi krásně přisála a ani po půl hodině se nechtěla pustit. Po dvou hodinách ji odvezli na novorozenecké a mě na pokoj, kde jsem se trochu prospala a pak už jsem ji měla pořád u sebe.

Takže můj porod, malá se narodila do tří hodin po injekci na otvírání branky, druhá doba porodní byla taková rychlovka, že jsem byla nesmírně překvapená, že jsem se nenatrhla, ani nástřih nebyl třeba. Placenta šla prakticky hned po miminku, jen jsem trošku zatlačila. Doktorka i sestřičky super, ochotné. Celkově mě nemocnice Na Bulovce příjemně překvapila, všude jsem četla vesměs špatné komentáře.

Na šestinedělí jsem byla na jednolůžkovém pokoji a jsem za to moc ráda. Sice 1200 Kč za noc je dost, ale za to soukromí a klid mi to stálo. Sice mě sestřičky nabádaly, abych malou vždycky dávala do její postýlky, ale po první probděné noci jsem to vzdala a šoupla si ji k sobě. Pak jsem se i trochu vyspala.
2. 1. nás pustili domů, takže máme za sebou první noc doma, chudák manžel se moc nevyspal. Doufám, že se to trošku přehodí a malá začne spát víc v noci, než přes den :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 05.01.13 12:07

Krásné :potlesk: gratuluji k malé

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 05.01.13 13:06

Gratuluji :hug: :potlesk:

 
elik080  05.01.13 13:27

Gratuluju :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :dance: :dance: :dance: :dance: :dance: :dance: :dance: :dance: :dance: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
VeTi
Ukecaná baba ;) 1271 příspěvků 05.01.13 17:08

Krásný deníček i porod - u mě to manžel taky nestihl, přijel asi půl hodiny po všem,, nojo co se dalo dělat, když celý porod trval pouze dvě hodiny i půlhodinou šílené jízdy po dálnici :lol: :lol:

 
monifix
Závislačka 2638 příspěvků 05.01.13 18:36

Vzdycky me mrzi kdyz ctu ze to manzel nestihl. To neni dobry kdyz posilaj chlapy domu ze to jeste nebude a ejhle. Ja ziju v Rakousku, taky jsem prijela na prst otevrena v jednu v noci a celou dobu byl manzel u me. Pri vsech monitorech, vysetreni az do konce
A gratuluji :kytka:

 
Uživatel je onlineslavuska1
Vesmírná mluvilka 31207 příspěvků 06.01.13 01:56

Já rodila na BUlovce skoro před 3 lety staršího, a přítel taky nestihl :D a k tomu lřiku, na BUlovce jim to nevadí, tam jsou super doktoři. Před rokem v podolí mi křičet zakázali 8o že prej bych nemohla dobře tlačit 8o protě blbci na entou. zlatá Bulovka :)

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 06.01.13 15:11

Jsem ráda, že to dobře dopadlo ;) A gratuluju k miminku :* :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele