Jak jsem nosila pod srdcem ten nejkrásnější dar

loskachlos  Vydáno: 25.07.12

Všechny ženy nepatří k těm, které si svůj „jiný stav“ zrovna užívají, ale já se k nim určitě řadím. Těhotenství bylo pro mě až na pár zklamání a nečekaných útrap moc krásným obdobím a doufám, že si jej zase brzy užiji.

Poprvé jsem otěhotněla v říjnu 2009 po asi měsíčním snažení, až nás ta rychlost početí zaskočila. Bylo mi čerstvých jednatřicet, takže nejvyšší čas, no prostě radost byla ohromná. Přemýšleli jsme, jak to oznámíme rodině, a tak nás napadlo udělat si trička, na záda jsme Savem napsali máma a táta a těšili se, jak se do nich navlečeme a takhle, pro nás originálně, rodinu překvapíme :-D Jenže k tomu už nedošlo. Na druhý den po této akci jsem začala krvácet, a tak se jelo na pohotovost. Diagnóza byl samovolný potrat :-(

Strašně nás ta zpráva srazila na kolena, cestou domů jsme oba mlčeli a po tvářích se nám kutálely slzy. Když jsme dorazili domů a viděli v koupelně viset ty trička, bylo to ještě horší. Proklínala jsem se za to, že na takové blbosti bylo ještě brzy (byla jsem ve 4. tt) a že si za to můžu sama. Na druhý den ráno jsem měla příjem v nemocnici na revizi, bylo to v den přítelova svátku. Byla jsem z toho dost špatná a pořád jsem brečela. Sestřičky mě utěšovaly a říkaly, ať se nebojím, že se to jistě brzy zase povede a miminka se dočkám. Jenže v takovou chvíli myslíte na to: proč zrovna já, a kdoví jestli ještě otěhotním apod.

Taky mi k tomu moc nepřidával fakt, že tam se mnou na interrupci čekaly tři mladé slečny, které se dost nevkusně bavily na téma těhotenství, jako ať už to konečně mají za sebou a že děcko nechtějí ani vidět. No byl to očistec. Přála jsem si, ať už mě uspí a nemusím to dál poslouchat. Po probuzení na pokoji jsem byla mile překvapena suprovou spolubydlící, se kterou jsem si dost padla do oka. Zuzka tam ležela už několik dní a také s krvácením v raném těhotenství. Dost mě psychicky podpořila, a tak jsem za pobyt v nemocnici trošku přehodnotila život a řekla si, že to asi tak mělo být a že se teď nebudeme soustředit na miminko, ale mohli bychom konečně naplánovat tu svatbu.

Mimochodem, Zuzanka své miminko donosila a narodila se jí nádherná holčička. No a před půl rokem přibyl i chlapeček. A z nás jsou přítelkyně :-)

Po příchodu domů, to ještě nějakou dobu bolelo, hlavně, když jsme to oznámili rodičům, všem to bylo samozřejmě moc líto. Patřičně jsme ten bol společně zapili, no a život šel dál. Já jsem si začala prohlížet servery o svatbách a fakt mě to dost pohltilo. Vydržela jsem u toho i do pozdních ranních hodin :-)

Jenže co bůh nechtěl… 14. 3. jsme šli na oslavu 80. narozenin mé babičky a bylo to ve velkém stylu. No prostě celá moje rodina. Já jsem už od rána byla taková nějaká divná, bylo mi špatně, a tak jsem ještě cestou na oslavu koupila v lékárně těhu test a říkala si, že hned jak dorazíme z oslavy domů, půjdu si ho udělat. Samozřejmě jsem to nevydržela a ještě během oslavy jsem ho nad mísou nemotorně počůrala, první mi spadl do mísy, ještě, že tam byl druhý :-) No a tam to bylo… dvě čárky :-)

Nevěřícně jsem kroutila hlavou a říkala si, vždyť jsme se ani nesnažili, a pak jsem si vzpomněla na ten vášnivý víkend na Valentýna, co jsme prožili na horách v Jeseníkách (slavili jsme ho poprvé v životě). Když jsem vyšla ven z kabinky, sestřenice na mě koukaly jako na zjevení, prý jsem měla pusu od ucha k uchu, pořád jsem se smála a ony se ptaly čemu, a já, že ničemu. Jenže holky to poznaly a tak hned, že to oslavíme a že to jdou oznámit. Než jsem se zmohla na něco, tak už to vyřvávaly na celou hospodu a já jsem opět propadla panice, že to určitě zase nedopadne, že jsme to uspíšili, že se mělo ještě počkat.

No ale ten den jsem dostala tolik pusinek a vřelých pohlazení, že to zřejmě tomu diblíkovi, co se uvnitř v tu chvíli skrýval, dodalo tolik pozitivní energie, že se rozhodl u mě zůstat až do konce. A tak jsem si mohla začít užívat ten krásný stav, kterému se říká „jiný“. Byla jsem tak šťastná a na druhou stranu jsem se tak moc bála, že se to ani nedá popsat. Dělala jsem si denně test ještě další týden, aby se náhodou něco nezměnilo. Na svatbu jsme se s přítelem vyprdli, řekli jsme si, že se nebudeme ničím stresovat a že se budeme soustředit jen na ten zázrak, který nás potkal.

Vyšetření u doktora proběhlo dobře, i když tam zatím ještě nic moc vidět nešlo, ale my jsme věřili, že se tam někde ta malá fazolka skrývá. A další týden, už tam bilo i srdíčko, to bylo radosti, slzičky nám vyhrkly do očí, jak jsme zase byli šťastní :-) Teď byl ten pravý čas oznámit to přítelově rodině, která na oslavě mé babičky nebyla. Všichni byli moc šťastní a mnohým ukápla i slza, jen bratr mého přítele s manželkou zareagovali tak, že mi to vážně vyrazilo dech, prostě mlčeli, minutu, dvě, tři, pak se zeptali, jestli si dáme kafe, toť vše :-( A celý večer už o mém těhotenství nepadlo ani slovo, tedy až na jeden případ, kdy mi chtěl švagr nalít víno a já mu řekla, že nebudu, že jsem těhotná a on na to, jo aha. Tak moc mě to ranilo, nikdy jsem si nedovedla představit, že existuje někdo, kdo někomu nepřeje miminko, chvílemi se mi chtělo křičet. Slyšíte! Jsem těhotná! :-(

Ale i přes tohle jsme se přenesli a užívali si rostoucí bříško. Každá fotka z ultrazvuku, každá dobrá zpráva od doktora nás jen posílila. Obklopovali jsme se lidmi, kteří radost sdíleli s námi a já jsem si těhotenství vážně užívala, vůbec mi nevadilo, že mi každý sahal na bříško. Někteří se mě kolikrát vyptávali na dost intimní věci, prostě jsem to bral tak, že to k tomu patří. Začala jsem chodit na cvičení, na kávičky s dalšími budoucími maminkami a prostě si vysněné těhotenství užívala. Dokonce jsme v šestém měsíci letěli na poslední dovolenou ve dvou do Řecka, a bylo to vážně super. Rodina měla sice trošku strach, ale doktor mě ujistil, že žádný předčasný porod nehrozí, tak proč se nejet ještě zrekreovat.

Po návratu z dovolené začaly mít události rychlý spád. Rozhodli jsme se totiž, že se ještě před porodem přestěhujeme do jiného místa bydliště (asi 60 km), kde jsme měli starou chalupu a malý obchůdek. A tak jsme se měsíc před termínem za jednoho šíleně deštivého dne přestěhovali. Byla to hrůza všech hrůz, nabalit, vybalit, vymalovat po vystěhování a pak po nastěhování. Navíc jsme vezli naši celou domácnost na náklaďáku bez krytu, takže čtvrtina věcí byla na odpis, totálně rozmočená :-) K tomu všechno s mým óbr bříškem a ještě psem, s přítelovou výpovědí z práce a nástupem na ÚP.

Všichni se modlili, ať toho malého prcka donosím, když mě viděli malovat stropy, natírat a šmirglovat skříně i ostatní kousky nábytku a vytírat na čtyřech do nekonečna podlahu :-) Ale všechno jsme přečkali, dost nás to posílilo a náš krásný chlapeček se nakonec narodil jednoho mrazivého dne přirozenou cestou přesně v termínu, kdy do rána napadlo přes metr sněhu a na mě přišly kontrakce :-)

Ale o tom všem až zase někdy příště :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25995 příspěvků 25.07.12 07:27

Páááni… :hug: :potlesk:

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 25.07.12 07:41

Krásný :hug:

 
Bobsh
Závislačka 3671 příspěvků 25.07.12 07:49

:potlesk: pěkný deníček :potlesk:

Příspěvek upraven 25.07.12 v 07:50

 
lucka83
Hvězda diskuse 45851 příspěvků 112 inzerátů 25.07.12 07:50

Moc krásný :hug:,bohužel to tak občas bývá že je někdo v rodině kdo nepřeje druhému miminko ale tys to zvládla v pohodě :hug:

 
Hospinka
Povídálka 12 příspěvků 25.07.12 08:31

Nádhera :D

 
balestra
Závislačka 4477 příspěvků 25.07.12 09:07

No, zvlaste chlapi casto to cizi tehotenstvi neproziva, zvlaste, kdyz zenska jeste nema zadne brisko. To jedine, ze by to uz zazili u sve partnerky. No a nebo se trebas snazi a nejde to a tak jsou nestastni. Ale jinak tedy odvaha prestat pracovat v dobe, kdy penize za dite litaji…

 
nela2
Kelišová 6732 příspěvků 25.07.12 10:49

Gratuluji k miminku!!
Jen bych ráda poznamenala jednu věc ohledně reakce švagrových..Ne­myslím si totiž, že by vám to nutně nepřáli, ale třeba se už dlouho snaží a nejde jim to, třeba zrovna prodělali to co vy poprvé, prostě třeba si prožívají něco těžkého v tomhle směru..To že o tom nevíte nic neznamená, u nás to vědí jen moji rodiče..Neříkám, že to jak je, jenom jsou věci občas malinko jinak, než se nám zprvu jeví..

 
Linettka
Kecalka 433 příspěvků 25.07.12 11:12

U nás to bylo podobné s rodinou manžela - tehdy ještě přítele. Na Vánoce jsme jim oznámili, že se budeme brát, že jsem těhotná. Chvíli bylo ticho, všichni rozpačitě čučeli, pak se tchyně zeptala „Fakt jo? To jsou teda novinky…“ a začala svolávat vnoučata pod stromeček, ať si jdou rozbalit dárky. Nijak víc to nikdo nekomentoval. :D

 
Ivanesca
Ukecaná baba ;) 1760 příspěvků 172 inzerátů 25.07.12 11:47
:kytka:

Příspěvek upraven 05.01.15 v 21:38

 
maritimka
Kelišová 7449 příspěvků 25.07.12 12:00

Krásné :)

S tím, že tvoji příbuzní reagovali na těhotenství tak, jak reagovali - není to tím, že se sami snažili o mimčo a nešlo to? Z mojí rodiny taky jedni reagovali tak nějak vlažně a pak z nich vylezlo, že se už přes rok snaží a pořád nic :(

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 25.07.12 13:26

Jó, to jsou ty deníčky s happy endem :mrgreen: Vždycky mi zlepší náladu a vyloudí úsměv na tváři ;) Tak hlavně aby vám vše vycházelo :hug: A chladné reakce bych taky přisuzovala ne tomu, že by vám to nepřáli, ale třeba taky touží po miminku a nedaří se…

 
handa30
Zasloužilá kecalka 882 příspěvků 25.07.12 15:13

Ahoj, mám za sebou něco podobného jako Ty, s tím rozdílem, že po potratu se nám přirozeně nepodařilo počít 2,5 roku. S nervama jsme to nevydrželi a podstoupili jsme IVF, kt. jak se zdá bylo úspěšné. Takže vím, jak ses cítila. Co se týče chování Tvé švagrové, tak bych ji neodsuzovala, nikdy nevíš co prožívá ona a jak zpráva o Tvém těhotenství pro ni může být bolestivá. Není to o závisti, je to třeba o tom, že ona sama se bojí, že nebude nikdy mámou a prostě to štěstí s Tebou teď prožívat neumí.

 
Rozárka78
Závislačka 2869 příspěvků 1 inzerát 25.07.12 18:24

Je dobře, že má váš příběh šťastný konec. Jen k té reakci švagra - oni mají s manželkou děti? Pokud ne, tak mě napadlo, jestli to nebyla jen lítost nad tím, že jim to třeba nejde, než nepřejícnost…nikdy totiž nevíme, co se za reakcemi ostatních může skrývat…

 
lúlinek
Zasloužilá kecalka 666 příspěvků 25.07.12 22:32

Moc gratuluji :mavam: Reakce mého švagra na oznámení že jsem ve 2 měsíci- „To přišel jeden chlap do práce že jeho stará je ve 2 měsíci a týden na to potratila, hehehe.“ :poblion: A jinak nesouhlasím, nám se taky dlouho nedařilo, ale přála jsem každýmu. Ostatní za to přece nemůžou, že se nedaří.

 
loskachlos
Kecalka 171 příspěvků 25.07.12 22:37

Přesně to říkám :potlesk: taky máme kolem sebe dost párů, kterým se už několik let nedaří mít miminko…ale při oznámení mě s láskou objali, i když jsem věděla jak moc jim to rve srdce :,( Záleží na lidech :kytka:

 
nela2
Kelišová 6732 příspěvků 26.07.12 07:01

To je pravda, záleží na lidech, já to taky nedávám nikomu znát, že mě to trápí, jen někdo není na to dost silný, třeba jim to přejí, jen je to zaskočilo..

 
nela2
Kelišová 6732 příspěvků 26.07.12 07:06

Co dodat, deb. l jeden..

 
Lucmic
Ukecaná baba ;) 1254 příspěvků 27.11.12 19:29

Je to už starší deníček, ale já ho přečetla až dnes… a musím reagovat! Teď tady u toho brečím a je mi to líto. Chci aby si tohle přečetla hlavně autorka.

Ve chvíli kdy jste nám to u nás oznámili, jsme se opravdu už rok snažili o miminko a to s pomocí lékařské péče, pod dohledem gynekologa, pod podporou injekcí a bylo mi řečeno, že to nejspíš bez operace dělohy a naříznutí molikul nepůjde… Ale to neznamená, že bychom Vám miminko nepřáli!!! :hug: My prostě a jednoduše Vaše oznámení o těhotenství nepochopili! :zed: Řekla jsi, že budeš řídit… a pak si jen ve změti hovoru a srandiček prohodila, že řídíš, protože jsi těhotná, no a my se nad tím ani nepozastavili, protože jsme to brali jen jako žert - jako prupovídku. (v tu dobu jsme ještě nevěděli o tom, že se snažíte a co jste si už všechno protrpěli) Prostě jsme to nepochopili a vy jste to dostatečně nezdůraznili… :nevim: Strašně nás překvapilo, když nám mamka (tchýně) řekla, že jste v tom! Dokonce nás mrzelo, že jsme se to dozvěděli takhle a né od Vás. No fakt, byli jsme šťastní a překvapení. A ona na to, že jste jí říkali, že my už to víme. 8o Nechápali jsme, vůbec nás to netrklo. A teď jsem si to přečetla a brečím tu u toho. My si celou dobu mysleli, že Vám ani za oznámení a sdílení takové noviny nestojíme. A rozhodně nás nenapadlo, že jsme Vás tak zklamali. Je mi to líto!

Pa tvoje švagrová

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček