Jak jsem porodila

Leniczka_Brno  Vydáno: 08.08.12

Jak to bylo, když se rodila moje Eliška. V neděli 29. 7. 2012, v den termínu porodu, jsem byla na kontrolním monitoru a prohlídce v Porodnici Bohunice.

Na křivce nic moc, dr. mi udělala na moje přání Hamiltona a poslala mě domů sexovat a užívat si horkou vanu :-) Po nějakém vyřizování jsem oba úkoly s manželem splnila a čekala na výsledek. Večer začaly pravidelné bolesti jako na MS, ale nestupňovaly se. Tenkrát jsem si ještě myslela, že to je ono a začala se těšit. Večer jsme šli na dlouhou procházku s tím, že se to určitě rozjede :-)

Každopádně jsem si po příchodu domů dala další teplou sprchu a šli jsme spát. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se další den v pohodě probudila bez bolesti. Trochu jsem se naštvala, že to vlastně byla taková bolest k ničemu, každopádně během dne mě občas někde něco zabolelo. Postupně jsem si to začala počítat a psát, celkem pravidelná bolest přicházela tak po 6–7 minutách.

Kolem půl osmé večer jsem najednou zjistila, že mi praskla plodová voda, měla jsem ji plnou vložku a pořád mi tekla po stehnech. Takže jsem si zavolala do porodnice, zalarmovala manžela a jeli jsme. Natočili mi kontrolní monitor, tam nic moc. Dr. udělala prohlídku a měla samé špatné zprávy. Prý se zatím nic moc neděje, na porod to nevypadá, otevřená jsem na dva cm a kontrakce žádné. Takže druhý Hamilton a další šok, prý bude miminko větší, tak kolem 4 kg. Což mi tedy radost neudělalo :-/

Nicméně jsem byla přijata na nadstandartní porodní sál a manžel Pavel odvelen domů se vyspat. Porodní asistentka, do které jsem se průběhem noci zamilovala, mi dala čípky na zmírnění bolesti a doporučení, že mám jít spát. Což se samozřejmě nedalo a postupně se zvyšující bolesti mě donutily zazvonit na PA, že asi neusnu. Prohlédla mě a nic moc se nestalo, tak mi jen tak mezi řečí nabídla epidural, do kterého sem jít moc nechtěla. Ale ve víru událostí jsem na něj kývla a dobře jsem udělala.

Následoval klystýr, hodně dlouhý pobyt ve sprše, pak jsme zavolaly Pavla, aby se vzbudil a došel nám pomoci s porodem. Mezitím proběhla příprava na epidural, PA zjistila, že mám ještě zachovaný sekundární plodový obal a že ho musí prasknout. A tím se vlastně celý porod uspíší, hlavička bude víc tlačit na čípek, bolesti budou větší a porod rychlejší. Ukecala jsem ji, že ho praskne až po zavedení epiduralu.

Samotný epidural byla ošklivá procedura, ale dala se přežít, přišla paní dr. z ARO s asistentkou, našla si místo v páteři, obložila mě papírem, vydesinfikovala, umrtvila a píchla. Během toho všeho jsem musela prodýchat dvě kontrakce, což nebylo úplně jednoduché! :-)

Mimochodem, k samotnému prodýchávání kontrakcí – z kurzu jsem věděla, že se musí hodně dýchat do břicha, ale copak se to dalo? :-)

No a pak jsem asi 10 minut čekala, než zabere… ovšem jak zabral, uffff. Kontrakce byly najednou jako nic, jenom takový malý tlak u zadečku a malinko tvrdnoucí břicho, což jsem si užívala asi půl hodiny. Pak jsme šli na propíchnutí sekundárního plodového obalu, pak to šlo ráz na ráz, kontrakce za kontrakcí, bolestí už jsem šílela, honem jsem utekla do sprchy, najednou jsem byla otevřena na 9 cm a slyšela, že můžu tlačit.

Následovala vážně ošklivá půlhodina, během které se vystřídala beznaděj, pocity na omdlení (ne, vážně, netlačte do hlavy!). Několikrát jsem řekla: „Ne, já to nedám. Já omdlím. Já už nemůžu.“

Ale úplně přesně si vybavuji to poslední zatlačení, do kterého jsem dala hrozně moc. A najednou to mlasklo, přišla obrovská úleva, cítila jsem, že ze mě teče spousta tekutiny a šup, něco mi přistálo na břiše. Taková šedá a mazlavá věc, která se najednou začala kroutit a hýbat a mně došlo, že to asi bude moje dcera! :-)

Ty další hodiny už si nechám pro sebe. Šití bylo hodně nepříjemné. Nechala jsem si ukázat, jak vypadá placenta. Udivilo mě, že moje dcera má nakonec jenom 3,5 kg. A kolik podpory mi dodával můj Pavel.

Netuším, jestli si tenhle zážitek ještě někdy zopakuji, určitě jsem zapomněla na spoustu maličkostí, ale co je pro mě důležité, je ten výsledek, ten teď leží úplně napapaný vedle v pokoji a má výraz andílka.

Díky Eliško, že jsme to spolu zvládly! :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 08.08.12 11:34

Moc moc gratuluji, měla jsem oba porody strašně dlouhé a bolestive, tak vím jaké to je.Jsi strašně statečná, jo všechny maminky :hug:

 
Tali1  08.08.12 12:45

Moc a moc gratuluji! :) :hug: :srdce: Přeji Elišce a tobě hodně zdraví a štěstí! :srdce:

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 08.08.12 14:08

Taky máme doma Elišku :-)Gratuluji k maličké :palec: Přeji Elince hodně zdraví a štěstí do života a tobě málo probděných nocí :kytka:

 
NIKOLKA.LUKASEK
Nováček 1 příspěvek 08.08.12 15:20
:) :potlesk:
 
miru81
Neúnavná pisatelka 18584 příspěvků 08.08.12 20:44

Moc gratuluji :dance: :kytka: ;)

 
monifix
Závislačka 2638 příspěvků 09.08.12 09:17

Gratulujem! Mě čeká první porod a každy mě straší ať si tyto články nečtu, ale ono je to vždy tak dojemné:-) ať vám prďolka děla jen samou radost!!! My máme TP 31.10. Takže se určitě dočkam ještě spousty článku…:-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček