Jak jsem prožívala druhé těhotenství

alenkas  Vydáno: 26.05.10

Moje druhé těhotenství už je minulostí a v postýlce nám teď spinká 16ti denní syn Tomášek, zatímco v ložnici oddychuje jeho starší bráška Honzík, který bude mít 2. června už 25 měsíců.
Pokusím se tedy ohlédnout zpět a shrnout pocity z mého druhého těhotenství a porovnat je s mým předchozím těhotenstvím.

Pozitivní test v 5+0 tt. a v 5+4 tt.
1 komentář

Naše miminko v bříšku od 7. tt. do 22. tt. na UTZ

Jak mi rostlo bříško 10. tt. - 20. tt.
1 komentář

Jak mi rostlo bříško 20. tt . - 30. tt.
3 komentářů

Jak mi rostlo bříško 30. tt. - 37. tt.

Počátky obou těhotenství jsem prožívala úplně stejně – když jsem poprvé spatřila dvě // na těhotenském testu, tak se mi v obou případech rozbušilo srdce a nemohla jsem tomu ani uvěřit :-). První těhotenství mi lékař potvrdil až v 9. týdnu, druhé těhotenství mi bylo potvrzeno už na konci 7. týdne :-). Taky jsem si teď dělala i víc těhotenských testů, abych se ujistila, že čárečka sílí a testy si na památku schovávám :-). Oproti minulému těhotenství jsem se i pravidelně měřila přes bříško, prsa a boky, abych mohla každý měsíc srovnávat, jak mimčo ve mně roste :-). No prostě těch rozdílů oproti prvnímu těhotenství bylo víc, ale to hlavní, obrovská radost na počátku, smíšená s obavami, jak to bude u nás vypadat po narození miminka, to bylo prostě stejné.

Ale co se týče těhotenství, tak teď podruhé to bylo úplně jiné než poprvé. Při prvním těhotenství jsem měla spoustu času, protože jsem byla od 10. týdne doma na neschopence kvůli rizikovému prostředí v práci - takže jsem se mohla věnovat jen sama sobě, jít si lehnout, kdykoliv jsem chtěla, přečetla jsem spousty knih a časopisů o těhotenství, na internetu sbírala všechny možné informace a prostě celkově jsem si těhotenství krásně užívala. Žádné nervování (až na občasné výjimky, když mi lítaly hormony), hodně spánku, užívání si každého pohybu v bříšku a hlavně žádné větší těhotenské problémy. Na to prostě nikdy nezapomenu, první těhotenství jsem měla krásné a nakonec se mi narodil i krásný zdravý syn s 3,45 kg a 50 cm :-).

Zato teď podruhé to bylo úplně o něčem jiném. Asi hlavně proto, že máme doma neposedné batole, které musím pořád hlídat, snášet jeho začínající období vzdoru a prosazování sebe, jeho hysterické scény, které nám předvádí, když mu nesplníme něco, co si zamane apod.

Už od začátku druhého těhotenství nebyl moc čas se tak hlídat a pozorovat, každou chvíli jsem musela nosit 12kilové dítě a hlavně jsem se každou chvíli nervovala a vytáčela, protože jsem byla dost vynervovaná jak z hlídání batolete, tak ze samotného těhotenství, kdy jsem byla podrážděnější víc než jindy.
Zatímco u prvního jsem těhotenské nevolnosti skoro nepoznala - jen asi od 10. do 16. týdne mi bylo občas večer na zvracení, ale jinak jsem mohla přes den normálně jíst a pít, tak u tohoto druhého mi začalo být špatně už od 8. týdne a trvalo to celkem 10 týdnů, než mě to nejhorší přešlo. Navíc mi bylo špatně po celý den, nemohla jsem do sebe v určitém období dostat ani jídlo ani pití, aniž bych to vzápětí nevyzvracela, takže mi na to doktor musel napsat v 9. týdnu Torecanové čípky, aby se mi nevolnosti trochu zmírnily a nemusela jsem do nemocnice na kapačky. Naštěstí tak od 12. týdne už jsem nezvracela po každém jídle, ale jenom ráno a večer a mohla jsem už i trochu pít, takže se to dalo už vydržet. A od 18 týdnů jsem konečně přestala zvracet úplně a mohla jsem si začít těhotenství trošku užívat.

Rostoucí bříško jsem měla čas pozorovat spíš po večerech, když Honzík spinkal a už mi ani nepřipadalo důležité shánět nějaké informace o těhotenství, protože už jsem přece jen věděla, o čem to je a i porodu jsem se už tak nebála. Oproti prvnímu těhotenství mi začalo teď bříško růst už ve 12. týdnu, zatímco při Honzíkovi jsem si musela počkat až do 18. týdne, než na mně bylo něco trošku vidět :-).

Jenže asi díky nošení Honzíka jsem pak v 19. týdnu začala trochu špinit, tak jsem se musela začít víc šetřit a od té doby to naštěstí bylo dobré. To špinění prý mohl způsobit i zánět, který jsem přeléčila globulemi a pak už bylo vše v pořádku.

Pohlaví miminka jsme si tentokrát nenechali říct předem, zatímco u prvního těhotenství jsme věděli už od 21. týdne, že čekáme chlapečka. Teď jsme si to nechali jako překvapení až do porodu :-). Moc jsem si přála holčičku, ale spousta lidí mě opět tipovala na chlapečka, takže jsem s tím už tak trošku počítala.
Na kontrole v poradně na konci 30. týdne mi doktor zjistil nízko nasedající placentu a příčnou polohu miminka, takže jsem se musela opět víc šetřit, abych nezačala krvácet a nemusela do nemocnice. Navíc se mi zkracoval a měknul čípek. Tak jsem pevně doufala, že se placenta stihne do porodu ještě posunout nahoru a mimčo se otočí tak jak má, abych mohla rodit hezky v termínu a přirozeně, protože jinak se musí na císaře.

S tím šetřením se byl samozřejmě trošku problém, protože těžko vysvětlím téměř dvouletému dítěti, že ho nemůžu nosit a tahat ho jako dřív. Ale snažila jsem se to omezovat co to jde, abych přece jen nějak sobě ani miminku v bříšku neublížila. Těžší práce za mě dělal manžel anebo mi přišla pomoct mamka, takže to bylo naštěstí v pohodě.

V poradně ve 32+6 tt. jsem naštěstí dozvěděla veselejší zprávy. – naštěstí se placenta i miminko umoudřily a posunuly se do lepší polohy :-) - mimčo už bylo hlavičkou dolů a placenta nasedala prakticky normálně, takže ty největší překážky přirozeného porodu padly. Nález na čípku byl stejný jako minule, takže se to nezhoršilo. Tak jsem doufala, že snad už to do termínu porodu vydržíme.
V další poradně ve 35+6 tt. 28. 4. mě čekalo první natočení ozev srdíčka miminka a mých děložních stahů na kardiotokografu a pak v ordinaci stěry na streptokoka. Tehdy mě pan doktor už naposledy vyšetřil vnitřně a zjistil, že čípek je prostupný na špičku prstu a měkký, ale na porod to prý ještě nevypadá. Podíval se i ultrazvukem na miminko, aby zkontroloval jeho polohu, ale naštěstí už zůstalo hlavičkou dolů. I vše ostatní bylo v pořádku, tak si mě pan doktor pozval na další poradnu už za 9 dnů na 7. 5. ve 37+1 tt.

Od té následující poradny už mě měly čekat jenom kontroly na monitoru po týdnu. To jsem ale netušila, že ta poradna ve 37+1 tt. bude mou poslední v tomto těhotenství. Křivky na monitoru přitom neukazovaly nic, co by nasvědčovalo blížícímu se porodu, i pan doktor si pochvaloval, jak hezky mi ještě poskočilo bříško a jak se nám to hezky vykreslilo. Nahoře jsem už měla 17,5 kg a trošku jsem se hrozila, kolik ještě za ty 3 týdny přiberu. Další poradna mě měla čekat za týden ve 38+1 tt. Ale té už jsem se nedočkala. Termín porodu jsem měla sice až 27. 5. a podle UTZ dokonce až 4. 6., ale příroda se rozhodla jinak.

V noci z neděle na pondělí 10. 5. jsem totiž začala nečekaně rodit. Už v neděli večer jsem cítila pravidelné tvrdnutí bříška a tlaky tam na spodek, ale bez bolesti, takže jsem si nejdřív myslela, že jde o poslíčky. Kolem 23. hodiny se k tvrdnutí bříška přidaly i malé bolesti v podbřišku a když jsem si náhodou změřila intervaly mezi bolestmi, s překvapením jsem zjistila, že je to jen 6 minut. Od půlnoci mi to už bylo jasné – rodíme. Bolesti dost rychle nabíraly na intenzitě a doba mezi nimi se taky rychle zkracovala – 5 minut o půlnoci, 4 minuty o půl jedné a v 1:00 ráno už byly intervaly mezi kontrakcemi po 3 minutách a měla jsem co dělat, abych je rozdýchala. Do porodnice jsme dorazili v 1:40 a to už jsem byla otevřená na 4 prsty. Po propíchnutí plodové vody, která už byla zakalená!, jsem už byla na 5 prstů a tak jsme šli rovnou na porodní sál. Tam jsme se přesunuli asi ve 2:10 a otevřená jsem už byla na 7 prstů. Všechno šlo strašně rychle, ani jsem si nestihla pořádně uvědomovat, že už opravdu rodím. Ve 2:30 jsem už byla na 9 prstů a 10. 5. ve 2:48 vykoukl náš druhý syn Tomášek na svět :-).

Byla jsem opravdu šťastná, že jsem to zvládla, protože to tlačení bylo tentokrát horší než při prvním porodu. Tomášek měl totiž kolem krku omotanou pupeční šňůru a proto hůř sestupoval, i když už jsem byla otevřená. Ale díky skvělé porodní asistentce i lékařce, která mě rodila, jsem nakonec porodila bez větších problémů. Asistentka mi po celou dobu pomáhala s rozdýcháváním kontrakcí, dýchala se mnou, abych se lépe soustředila a při tlačení mi taky pořád říkala jak a co mám dělat, aby porod proběhl co nejlépe.

Tento druhý porod jsem měla tedy opravdu bleskový – od pravidelných kontrakcí po 5 minutách po narození Tomáška neuběhly ani 3 hodiny.

Tomášek se narodil ve 37+4 tt. s porodní váhou 2780 g a délkou 47 cm. Z porodnice jsme odcházeli s váhou 2640 g, ale i přes žloutenku byl Tomášek šikulka a dokázal si při kojení vypít tolik, aby přibíral. Na prvním převážení v 9 dnech už Tomášek vážil 2820 g a měřil 48 cm a na druhém převážení v 15 dnech vážil už 3040 g a měřil 49 cm :-).

Na svět si Tomášek trošku pospíšil a porod mě proto dost zaskočil – pořád jsem si myslela, že budu rodit až v termínu a chtěla jsem si tak těhotenství prožít až do konce. Ale vždycky když na mě přijde lítost, že jsem si to bříško nemohla užívat o 3 týdny déle, tak si hned uvědomím, že je na druhou stranu dobře, že příroda to takhle zařídila a raději spustila porod dříve, než aby se Tomáškovi v bříšku něco stalo kvůli té zakalené plodové vodě. Naštěstí Tomášek se narodil v pořádku, jenom nás asi 3. den po porodu začala trápit novorozenecká žloutenka, která se nás držela skoro 14 dnů.

Navíc oproti prvnímu porodu jsem tentokrát nebyla ani nastřižená a měla jsem jen malinkou trhlinku uvnitř, takže i šití proběhlo rychle. Než se vrátil manžel s miminkem z prvního ošetření, tak už byla doktorka hotová. Tento porod mi asi vynahradil vše, co jsem si vytrpěla při prvním porodu, kdy jsem byla hodně potrhaná a doktor mě šil ¾ hodiny, pak jsem musela mít v sobě 2 dny drény, takže jsem si nemohla ani sednout, lehnout a chůze mi taky dělala dost problémy. Šití jsem pak cítila ještě celý měsíc po porodu a dobré 2 týdny jsem nemohla sedět bez kruhu.

Tentokrát jsem mohla už první den normálně sedět bez kruhu, ohýbat se i vstávat z postele mi taky nedělalo žádné problémy. Takže na tento porod vzpomínám jako na nádherný zážitek a tou největší odměnou za prožitou bolest je pro mě stejně jako před 2 lety zdravé miminko :-).

Podrobněji se o mém druhém porodu rozepisuju v samostatném článku Můj krásný druhý porod.

A co říct závěrem?

I když bylo toto těhotenství oproti prvnímu hlavně psychicky náročnější, stejně jsem se snažila užívat si každého dne s bříškem, protože to bylo pravděpodobně moje poslední těhotenství a já už teď můžu na bříško jenom vzpomínat. A stejně to prostě bylo krásné být těhotná, uvědomovat si, že ve mě roste nový život, což považuju za ten největší zázrak, co může být.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
irinek  27.05.10 06:56

Ahoj, já jsem te´d ve 34 týdnu a je to mé druhé těhotenství a prožívám to pomalu stejeně jako ty. První prcek je taky ještě malý- 2 a čtvrt roku. Takže vím o čem píšeš. My do toho všeho ještě předěláváme barák. A můžu říct, že moje hormony jsou opravdu napochodu. Jeden den se vztekám na všechny a druhý den bych je láskou snědla. Nebo když se podívám jak si manžel hraje s prvním synem a tu chvilku si najde- rozbrečím se. Pozoruje se víc jak je zdrávo a při prvním jsem vůbec nad ničím neuvažovala. No holt každé těhu je skutečně jiné. Ale už si plně představuju jak budu jezdit venku s kočárkem.

Přeji štěstíčko a zdravíčko Tomáškovi.

 
Vlaďka28
Echt Kelišová 9534 příspěvků 27.05.10 07:53

Ahojka, napsala jsi to krásně. Já mám za sebou zatím jen jedno těhotenství, ale i tak na něj mám jen ty nejkrásnější vzpomínky. :srdce:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 27.05.10 08:05

Jojo, taky to mám za sebou dvakrát… je to holt jiné… :lol:

 
alenkas
Kecalka 160 příspěvků 27.05.10 09:41

To je pravda, pokaždé to je jiné, ale v něčem i stejné - stejně jako poprvé jsem se radovala z prvních pohybů v bříšku, z každé fotečky z UTZ a pak nakonec ze zdravého miminka :-).
 Pa

 
alenkas
Kecalka 160 příspěvků 27.05.10 09:43

Děkuju :-) - já mám na obě těhotenství taky moc pěkné vzpomínky a i přes drobné problémy v tom druhém jsem moc ráda, že jsem nakonec porodila zdravého chlapečka, i když trošku dříve.
 Pa

 
alenkas
Kecalka 160 příspěvků 27.05.10 09:46

Děkuju :-) - ty hormony se mnou taky pěkně cloumaly a ještě asi nějakou dobu cloumat budou - přesně jak píšeš, jeden den mi lezlo všechno na nervy, druhý den mě všechno rozbrečelo apod.
Tak Ti přeju, ať zbytek těhotenství prožiješ v pohodě a bez problémů - teď už to uteče jako voda, uvidíš :-).
 Pa

 
trixinka
Závislačka 4344 příspěvků 27.05.10 10:36

Ahoj, je to napsané krásně.
Já zatím 100% plním tu první tvou půlku tak doufám, že porod bude taky tak rychlý a pěkný.
Jinak to je jak přes kopírák, špinění mám od 18.týdne ale už bohužel vícekrát, placentu mám taky dole, no snad to bude všechno v pořádku jako u tebe, ale teda tu prvná půlku jako bych psala já :-) :palec: Přeju ať malý krásně roste a starší bráška moc nezlobí.

 
obrazek
Echt Kelišová 9866 příspěvků 27.05.10 11:57

ahojky, krásně napsané :palec:
taky už se těším na to druhé, a jsem zvědavá, jaké to bude…
a hlavně kdy, no zatím se ještě „nesnažíme“ :mrgreen:
ale možná už v létě… :mrgreen:

jinak s tou přírodou - naštěstí je pravdu chytrá - myslím, že Tomáškovi už se hůř „dýchalo“, kvůli té pupeční šňůře okolo krčku, a proto měl zkalenou vodu, od mekonia… to je příznak, že už se miminku nedaří v bříšku dobře.
takže všechno dobře dopadlo, miminko vědělo, že musí spěchat ven!

U mě to bylo stejné - tvrdlo mi bříško, ještě dřív než mi začaly pořádné problémy - nakonec jsem porodila během 2 dnů od první horečky, jeden den jsem měla stahy po 5ti minutách, ale nebolely, ale nikdo mi to v porodnici nevěřil, na monitoru nebyly vidět (málo mi ho podle mě utahovali), a ani krevní výsledky nebyly tak hrozné, ovšem potom během 12 hodin šíleně vyletěly a to už jsem měla i bolesti močáku - porodila jsem za 2 h od píchnutí vody (necelé 2 hodiny bolestivých kontrakcí) s horečkou 39,6, a šíleným CRP, a Vojtíšek byl v pořádku! ve 33+3…
věděl proč musí rychle ven - měla jsem šílenej zánět ledvin a močáku, hrozila mu amnioinfekce…

Příspěvek upraven 27.05.10 v 23:42

 
harpyje2  27.05.10 12:03

alenkos - krásně píšeš , uplně ti závidím tu slovní zásobu a sloh!

(jen mne vždycky pobaví obrat „dr. která mne rodila“ - používá ho hodně lidí a nějak moc nechápu co se tím míní - rodíme přece my, mámy. budme na to hrdé :) )

Gratuluju k druhému synkovi - z fotek je jasný, že mu o malinko dřívější příchod na svět v nejmenším nevadí - vypadáte oba moc spokojeně.

 
tykadlo
Kecalka 225 příspěvků 27.05.10 12:34

Ahoj Alenko,
máme téměř stejně staré děti. Tak at ti hezky rostou a přeju pevné nervy :lol: .

 
alenkas
Kecalka 160 příspěvků 27.05.10 21:53

Děkuju - tak To Ti moc držím palečky, ať i u Tebe nakonec vše dobře dopadne a placenta se posune tam, kam má. Tak se určitě víc šetři a odpočívej, pa

 
alenkas
Kecalka 160 příspěvků 27.05.10 21:57

Děkuju :-) - taky jsem nakonec moc ráda, že si Tomášek trošku pospíšil a narodil se v pořádku, než aby se něco stalo, brr :-( .
Tak ještěže i u Tebe to nakonec dobře dopadlo a Vojtíšek byl v pořádku. Ta příroda to fakt umí zařídit :-).

 
alenkas
Kecalka 160 příspěvků 27.05.10 21:59

Děkuju moc :-) - vidíš, to jsem si ani ten obrat neuvědomila (doktorka, která mě rodila) - spíš jsem měla asi napsat „doktorka, která pomáhala našemu miminku při příchodu na svět“ :-).
To máš pravdu, máme být nač hrdé, když ty porody tak zvládáme :-).
 Pa

 
alenkas
Kecalka 160 příspěvků 27.05.10 22:00

Děkuju moc :-) - pevné nervy budou určitě potřeba :-)).
 Pa

 
Petruska
Závislačka 2573 příspěvků 27.05.10 23:16

Moc krásné a blahopřeji k druhému miminku :-)

Máme doma taky Tomáška (sice už 8let :-) ) a doufám, že brzy si budu moci užívat bříška jako Ty :-)

Pevné nervy a hodně štěstíčka :kytka:

 
hanulka
Ukecaná baba ;) 1017 příspěvků 28.05.10 08:37

Moc krásně napsané!
První těhotenství i porod by byl tvému dost podobný a abych řekla pravdu, druhé těhotenství, které teď plánuji, myslím, že by bylo dost podobné..Času tolik není,jak při prvním, ale budu se ho snažit užívat, koneckonců, i u nás to bude pravděpodobně naposledy :-)

 
karamelína  28.05.10 09:17

Moc pěkně napsaný a gratuluju! Taky zrovna prožívám druhé těhu a opravdu je to úplně jiné - nevolnosti, únava, do toho péče o malého neposedu… :-)
Teď si jen přeji rychlý a bezproblémový porod a potom se možná z těch dětí zblázním :wink:

 
lesko  28.05.10 09:38

Ahoj, gratuluju a přeju hodně štěstí, zdraví!!!!! Jsem teď ve 23+5tt a máme doma osmiletou dcerku. Čeká mě tedy druhý porod a jsem zvědavá jak bude probíhat. První byl dlouhý a komplikovaný.
A na fotkách není vůbec poznat, že by jsi přibrala 17,5kg. :-) :-) :potlesk: :potlesk:

 
alenkas
Kecalka 160 příspěvků 29.05.10 20:09

Děkuju :-) - tak držím palečky, ať brzy objevíš na testíku dvě // :-) Pa

 
alenkas
Kecalka 160 příspěvků 29.05.10 20:09

Děkuju :-)

 
alenkas
Kecalka 160 příspěvků 29.05.10 20:11

No je vidět, že každé těhotenství je úplně jiné, hlavně pokud máme doma další malé děti :-).
Tak Ti tedy přeju taky tak rychlý porod jako jsem měla já a hlavně zdravé miminko :-).
 Pa

 
alenkas
Kecalka 160 příspěvků 29.05.10 20:14

Děkuju :-) - uvidíš, že druhý porod bude určitě rychlejší a přeju Ti, aby se Ti tentokrát komplikace vyhnuly.
Těch 17,5 kg jsem opravdu přibrala a jsem zvědavá, zda se vůbec dostanu na svou původní váhu. V porodnici jsem nechala 5 kg a teď doma za 14 dnů asi 2,5 kg, takže už mám dole 7,5 kg, ale ještě 10 kg zbývá. Teď už skoro týden mi váha stojí pořád na stejném čísle, tak uvidíme.
Ale jsem teprve 19 dnů po porodu, tak doufám, že to časem půjde dolů :-).
 Pa

 
Lucka.Nes  21.10.10 14:53

Ahoj,konečně vím,na co se mám připravit…pravě se řadím mezi snažilky o druhé těhu,doma nám řádí 2 letý syn Dominik a z hrůzou si říkám,jak to přežiju :nevim: Ale na druhou stranu,už se moc těším i když nebude tolik času užívat si to,jako první těhu.Největší obavu mám z nevolností,snad tři čtvrtiny kamarádek u druhého mimíska prozvracely první trimestr.Doufám,že se mi to vyhne a budu mít stejně pohodové těhotenství jako to první.A kdo ví,možná si zkusím i přirozený porod,Domča přišel na svět císařem,vůbec nesestoupil do malé pánve a to měl jen 2820g a 50cm.Všem nastávajícím,čer­stvím i budoucím maminkám přeji hodně zdraví a pevné nervíky.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele