Jak jsem rodila doma aneb jak se vše může zvrtnout

 Vydáno: 12.02.05

Vždy jsem hltala všechny články na emiminu týkající se porodů. Myslím si, že teoreticky jsem byla připravena velmi dobře ? chodila jsem na kurzy, přečetla nesčetně knih a prosurfovala mnoho inetových stránek. Ovšem to co mě potkalo mě nebývale překvapilo, a ráda bych se s Vámi o to podělila, hlavně pro to že ne vše musí probíhat dle knížek.

Ve středu 2.2.05 jsem měla termín porodu a byla jsem na kontrole v přerovské porodnici u pana primáře. V tu chvíli ještě nic nenasvědčovalo, že bych mohla v blízké době porodit, otevřená jsem byla na špičku prstu, kontrakce žádné nebyly a malá byla ještě celkem vysoko. Musím říct, že celé těhotenství jsem měla v pohodě, skoro na mě nebylo vidět, že jsem těhotná. Byla jsem navíc poměrně aktivní, chodila jsem plavat, na procházky a výlety až do porodu

S manželem jsme se tedy odpoledne domluvili, vyrazili jsme si na večeři a pak ještě na návštěvu k rodičům. Tak jsem si pěkně nacpala bříško s vědomím, že už dlouho nic takového nemusí být. Kolem půlnoci téhož dne jsem začala mít slabé kontrakce asi 1 za deset minut. Dali se v pohodě přečkat, dokonce jsem většinu z nich prospala. Jediným příznakem, že se něco děje byl fakt, že jsem neustále běhala na záchod na velkou.. Ovšem bolest pořád byla celkem nulová. O půl paté manžel odcházel do práce s tím, že kdyby něco zavolám mu. Pořád to nevypadalo, protože bolesti byly pořád po deseti minutách a pořád celkem v pohodě. Kolem půl osmé jsem vstala, dala si teplou vanu. Po té se kontrakce ustálili na sedmi minutách, ale pořád byla bolest naprosto snesitelná. Čekala jsem, až budu mít aspoň hodinu kontrakce po sedmi minutách, abychom mohli vyrazit do porodnice. Všude v knížkách píšou, až budou kontrakce pravidelné aspoň hodinu po pěti minutách, vyražte. Já bydlím na vesnici 7 km od Přerova a tak jsem si říkala, když budou po sedmi, radši vyjedem, ať neporodíme po cestě.

Jenomže najednou z ničehonic přišla jedna úplně děsivá kontrakce, udělalo se mi zle, já doběhla na záchod s vidinou toho, že to asi nepřežiju. Na záchodě jsem začala krvácet, následně se ozvalo žbluňk a dle všeho mi odešla hlenová zátka. To už jsem věděla, že je zle, volala jsem manželovi, ať přijede. No jenomže mezitím jsem začala mít nutkání na tlačení. Spanikařila jsem, nevzala si ani telefon a vlezla do vany, navíc jsem pořád trochu krvácela. Ve vaně jsem se snažila dýchat a volala na mamku, která je o patro níž ať přijde a zavolá záchranku. Ta mě ovšem tak nějak neslyšela. To už šla jedna kontrakce za druhou, pocit na tlačení byl čím dál nezvladatelnější a já prostě musela začít tlačit . Abych to tak nějak oddálila, sprchovala jsem si studenou vodou. Naštěstí asi kolem třičtvrtě na devět přišel manžel, zároveň s ním i mamka, zavolali záchranku. Jenomže to už bylo docela pozdě, protože já už pohmatem cítila temeno hlavičky. Manžel ještě říkal, že to hlavička nemůže být, že to na ní nevypadá (no holt to bylo první dítě). Pak už to šlo ráz naráz, nejdřív hlavička, pak ramínko a tělíčko. Manžel malou chytal, zabalil do ručníku. Malá udělala jen frk a začala krásně brečet. Pamatuji se jen, že jsem se manžela ptala: a co tatínku vůbec máme. A on řekl: krásnou holčičku Žanetku s tmavými vlásky. Hned poté dorazila záchranka, a to už šlo bylo dobře. Odstřihli pupeční šňůru (to chtěl původně dělat manžel), vyšetřili malou, mě vytáhli z vany, zabalili a rozhodli, že placenta se porodí až v porodnici. No a tak jsme se s malou vezli s houkačkou do přerovské porodnice. Tam už na nás čekali, provedli ošetření, zašití (trošku jsem se natrhla, ale prý dobře, hned jsem mohla sedět) a hlavně vyslechli a chodili se na nás dívat jak na exoty. Manžel byl obrovsky v kurzu, jak to zvládl.

Takže tolik k porodu ? musím ještě dodat, že porod to byl skoro bezbolestný, ale děsivě stresující a už bych to takhle zažít nechtěla. Byla jsem připravena na mnohé, ale na tohle rozhodně ne. Vím, že tento typ porodu asi není moc běžný, ale každopádně píšu sem proto, aby i ostatní nastávající maminky na tuhle možnost byly připraveny. My jsme to zvládli, asi na to budeme dlouho vzpomínat a v případě druhého miminka pojedeme do porodnice hned, jakmile začnou jakékoliv příznaky.

Závěrem musím říci, že pobyt v přerovské porodnici byl úplně v pohodě, doktoři i sestřičky byli báječní a tak co se týče pobytu na šestinedělí můžu tuto porodnici jen doporučit.

Jana, Žanetka, která se narodila doma v 9:10 3.2.2005

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Arka
Zasloužilá kecalka 909 příspěvků 12.02.05 20:46

Ahoj Jani,
jejda tys to mela teda fofrrr:-) Ale zvladli jste to v pohode,to je hlavni.Zanetka je zdravoucka,tak to je nadhera.
Napis jeste prosim kolik mala vazila a merila.

mejte se krasne,uzivejte jeden druheho
Arka

 
baghira
Závislačka 2902 příspěvků 12.02.05 20:55

Téda, to byla detektivka … se šťastným koncem:o))
Moc gratuluju k malé Žanetce a k tomu, jak jste to všechno zvládli!
Aspoň budete mít ještě dlouho co vyprávět :o)))

Baghira a Eliška (10 měsíců)

 
Merlinka
Stálice 71 příspěvků 12.02.05 21:57

Teda Jančo, mooc gratuluju a jste teda samozřejmě i s taťkou borci! Zítra se chystáme s manželem na poslední karnevalský průvod, tak raději beru kufřík s sebou. Sice s takovou rychlovkou nepočítám, raději jsem psychicky připravená na větší množství hodin, ale jak jsem právě četla, jde to opravdu i úplně jinak.
(jsem otevřená na 1 prst a malý má už hlavičku v pánvi, ale podle dr. to nemusí ještě nic znamenat!)
Zdravíme a ať Vám Žanetka roste jen do krásy!
Iva a Michael 37tt

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 13.02.05 09:11

Ahoj Jano,
tak to vypadá, že malé se do porodnice vůůůbec nechtělo :-). Zvládla jsi to skvěle a příště tě určitě nic nezaskočí, i kdyby to šlo zase hooodně rychle.
U tvého příběhu se ukazuje, jak nás málo připravují na porod. Všechno je vedeno tak, že jsi v porodnici a tam se postarají. Na překotný porod by se nemělo zapomínat.
Maličké hodně štěstí do života a celé rodince hodně lásky a zdraví přeje Stefinka

 
sonka
Kecalka 456 příspěvků 13.02.05 09:31

Gratuluji k Žanetce!!!
Docela zavidím, ja mela porod tezky a kdyby mi nekdo rekl, ze druhy porod bude jako tvuj, tak bych to toho sla jeste jednou!!!
Hodne zdravicky a stesticka!!!!
Sona a Nelinka

 
naivnikacatko
Kecalka 140 příspěvků 13.02.05 09:46

teda… prijmi, jano, prosim, mou gratulaci, jsi obrovsky statecna a ja teda - ac uz mam dvouletou kocicku doma - si nemyslim, ze bych to zvladla takhle v pohode, jako ty! hodne stesti zanetce! :)
naivni kacatko

 
Anonymní  13.02.05 18:18

Malá vážila 2,76 a měřila 46 cm, a možná i proto,že byla takový drobek, to šlo tak rychle. Díky za přání…J + ž

 
Karkule
Kecalka 332 příspěvků 13.02.05 21:01

Ahoj Jano,

jsem ráda,že konečně někdo píše,že porod není žádná hrůza a dá se to v pohodě zvládnout.Doufám,že jednou přijde doba,že se zase bude rodit v klidu doma.

Mimochodem moje sestra se jmenuje Jana a má dceru Žanetku.

Takže hodně štěstí Vám oběma přeje Vlaďka z letních miminek

 
Anonymní  14.02.05 13:49

Ahoj Jano a Zanetko,
taky vam posilam (i tatinkovi) ooobrovskou gratulaci a podekovani za tenhle pribeh. Cekam druhe mimi, prtvni porod trval od pocatku pravidelnych kontrakcich po 5 minutach jeste dalsich 15 hodin. To je des, jak je to strasne individualni. Podle toho, co popisujes bych do porodnice taky nespechala. No, ted uz radsi jo :-)

JInak moje kamaradka taky malem porodila doma, protoze vlastne kontrakce skoro necitila, jen se ji porad chtelo na velkou a tomu neprikladala dulezitost. Pak prisly hned silny kontrakce a do pul hodiny bylo mimi. Ale porodnici meli za rohem.

Tak paaaa a at se vam dari .....

Martina

 
Anonymní  15.02.05 02:32

Ahoj Jano a Žanetko ! Přeju zdravíčko a štěstíčko a pohodu ! Jinak jsem rodila úplně stejně - až na to, že plánovaně - naštěstí. Protože bychom to do porodnice nestihli. Takže jsem zavolala porodní asistentce, se kterou jsme byli domluveni k porodu doma, a když přijela, řekla mi, že můžu rodit …malá se narodila doma ve vaně, vážila 2,9 a měřila 49cm. Bylo to nádherně pohodové, žádný stres jako s předchozí dcerou v porodnici, a miminko je úžasně pohodové , spokojené a usměvavé. V porodnici jsme vůbec nebyli a nic se mi po ní nezastesklo. Tak ať se vám daří Pa Helena

 
Anonymní  21.02.05 10:12

Ahoj Jani,
Díky moc za příspěvek, dopadlo to dobře, což jsem moc ráda. Já se rozhodně chystám do porodnice včas :-). Jsem ráda, že je to v podstatě hezký příběh a dere se mi slzička dojetí. Ať obě prospíváte! Abych se přiznala, mám smíšené pocity a taky strach z porodu, čtu toho spoustu a i tady, na Emiminku je spousta smutných příběhu, tak ti moc děkuju za ten svůj, dodal mi trochu optimismu. Aja

 
Merllynka22
Povídálka 21 příspěvků 27.02.05 12:13

Musím se od srdce upřemně smát-JSTE FAKT BORCI.Hrooozně gratuluju.Už vidím mého muže.Skácel by se vedle mě:-)),snad ho jenom podceňuju:-)) Hezký miminkovský trápeníčko,ať jste v poho…:-))Marťa

 
Anonymní  28.04.05 15:40

No já už mám jeden porod za sebou a musím říct, že asi podobně. Jen s tím rozdílem, že jsme do porodnice vyrazili včas - chtěla jsem se tam v klidu „zybydlet“ - to ale doktoři moc nebrali a říkali si, no když nic, tak jí ráno necháme porod vyvolat -naštěstí měli místo, tak jsem šla hned na porodní pokoj „spát“. Manžela poslali domů, prý to nespěchá, ale za pár hodin jsem ho volala, aby zase přišel, tak to bylo skoro zbytečné a klidně tam mohl být se mnou. Podruhé se už takhle nenechám odbýt. Fakt je, že cesta s čerstvě narozeným miminkem sanitkou a ještě k tomu ten hluk houkačky, to musí být daleko větší stres než ten porod samotný…

 
Vedaniga
Kecalka 466 příspěvků 08.05.10 17:39

No já mám taky podobný zážitek. Nerodila jsem sice doma, ale byl to takový fofr, že do porodnice to nestihla ani sanita s houkačkou. Vůbec nic nenaznačovalo tomu, že budu rodit. Až na můj intenzivní pocit, že už se to chystá. 7.3.2006 jsem normálně ráno v sedm vstala, dala dětem snídani a šla na záchod. Tam najednou lup, všechna plodová voda šla ven snad jedním vrzem. To bylo ve čtvrt na osm. Ani jsem nedošla k telefonu a začaly mi kontrakce rovnou po dvou minutách. Ještě jsem stačila zavolat záchranku. Příteli volal tehdy šestiletý syn a zachoval snad víc klidu než já. Začínala jsem lehce panikařit, protože bolest byla neustálá a já cítila, že to půjde rychle. Přítel dorazil v osm, pět minut před sanitou. V osm deset jsme prý odjížděli do porodnice. V osm dvacetpět jsm museli zastavil. Cítila jsem, že i přes mou snahu netlačit jde hlavička ven. Malá Gábinka se tak narodila v sanitě kousek za polovinou cesty do porodnice, někde v neznámé vesničce, pod lampou. Doktor jí musel trošku pomoct se nadechnout, ale jinak byla v pořádku. Měřila 47cm, vážila 2800g a narodila se ve 38tt. Skvělý byl pan doktor v sanitě, který mě uklidňoval, že to skvěle zvládáme. Celý zbytek cesty jsem visela očima na malé v doktorově náruči. Byla úžasná…

 
Janni.na88  28.03.11 13:39

teda..to musel byt opravdu fofr ale :))) moooc gratuluji k amel Zanetce,rpeji vam oboum hodne stesticka a zdarvicka a male Zanetce do zivota jen to nejlepsi!!!!!!!!!!­!!!!!!! :palec: :palec: :palec:

Vložit nový komentář