Jak jsem nakonec porodila

Linettka  Vydáno: 02.08.12

Celý život jsem se porodu bála. Jsem pravděpodobnou držitelkou rekordu v počtu přečtených porodních příběhů, od útlého mládí jímána hrůzou z porodu, četla jsem je už dávno před otěhotněním, které jsem odkládala i z důvodu procesu příchodu potomka na svět.

Početí přišlo nečekaně, takže k dlouhým kontemplacím, zda jsem opravdu dostatečně způsobilá porod postoupit, nebylo prostoru. Nu, začalo moje devítiměsíční připravování na to, co jsem si představovala jako největší hrůzu všech vesmírů, po nocích, hlavně ke konci, propadala panice a četla, co mi přišlo pod ruku. Popisy porodů, odborné články, literaturu. Zpětně bych chtěla říct, že v mém případě to byla asi největší chyba, protože porod jsem psychicky moc nezvládla – z toho důvodu, že jsem přesně věděla, co bude následovat, co čekat a čeho se obávat.

Poslíčky mě trápily už několik týdnů, byly čím dál častější, při KO už 14 dní otevřená na 2 prsty, hlavička hodně dole, termín 29. 7. 2012 se blížil a já jsem už celé dny jen ležela doma a konverzovala s podobně „postiženými“ o svém duševním a tělesném stavu. Těhotenství probíhalo perfektně, nic mě nebolelo, trápil mě jenom stres a strach. 28. 7. jsem ráno vstala a slabé menstruační bolesti mě pronásledovaly už od rána, což byla novinka. Tušila jsem, že jdeme do finále. Od 15:45 začaly v klasických vlnách, místo konstantního pobolívání, v intervalech velmi různých, od 7 do 18 minut.

Krátce na to přijel domů manžel, kterému jsem zvěstovala, ať zůstává v pohotovosti. Poslíčky tentokrát neustávaly ani po čtyřech hodinách. V 20:20 jsem se rozhodla pro horkou sprchu a důkladně si vyhřála podbřišek a kříž. Několik minut nato začaly bolesti po pěti minutách a pořád připomínaly hodně silnou menstruační bolest. Poctivě jsem měřila frekvenci a délku – trvaly téměř minutu. Po hodině a půl těchto bolestí manžel zavolal do hořovické porodnice a připravil je na náš příjezd. Dobalili jsme věci a vyrazili. Cestou už bolesti vyžadovaly moje funění, ale interval zůstával stejný. Bylo mi jasné, že přijedu s krásným nálezem alespoň 5 cm.

Dojeli jsme do třetího patra a zazvonili na porodní sály, kde nás PA Cafourková, strašně milá slečna, přijala a doktor (shodou okolností sloužil můj gynekolog Ševít) mě vyšetřil. Odměřeně oznámil, že jsem otevřená na dva prsty a že uděláme příjem. Udělalo se mi moc smutno. Převedli nás na porodní pokoj, bylo něco po 22:30. Jak já si celé těhotenství přála nerodit v noci, nevyspalá! Manžel si pustil v televizi olympiádu a já jsem hledala polohu, ve které by se mi sílící bolesti snášely lépe. Zatím se pořád daly přirovnat k menstruačním – tedy typem, ne intenzitou, ale už jsem musela hodně prodýchávat a visela jsem při tom na žebřinách.

PA mě přišla zkontrolovat v 0:45 a zkonstatovala, že jsem otevřená pořád stejně. Docházel mi humor. Píchla mi injekci na uvolnění svalů, která by mohla otevírání napomoci a doporučila mi sprchu. Sprcha byla moje spása, horká voda na podbřišek dělala bolesti snesitelnými. V mezičase jsem unavená vylézala ze sprchového boxu, kam se mi nevešel ani míč, ani židle, takže plavky, které měl manžel s sebou, že mi bude ve sprše pomáhat, působily na parapetu poněkud komicky. Zhruba každou hodinu mě PA vždy donutila položit se na lehátko a dvacet minut natáčela ozvy dítěte. Ráda bych věřila, že tento postup má své důležité opodstatnění, vleže byly kontrakce mnohem horší.

Ve 2:45 mě přišla vyšetřit s doktorem, který oznámil 3–4cm a na 4:00 naplánovali protržení vaku blan. Tady nastal první zásek, protože jsem věděla, že bolesti se po odtoku vody zesílí. Na lehátko jsem šla jako na popravu, vodu mi krátce po čtvrté hodině ranní protrhli a doporučili hodně stát a chodit. Sprcha už neulevovala jako předtím, lila jsem na sebe vodu skutečně vařící a připomínala nektarinku. Funění se změnilo v hučení. Do sprchy mi létaly vosy a chrousti, takže jsem mezi kontrakcemi ještě suplovala dezinsektora. PA mi nabízela injekce proti bolesti, ale já věděla, že zpravidla moc nezabírají, což mi potvrdila, tak jsem se ještě usmívala, že to zvládnu, že pak kdyžtak epidural. Ale funění se změnilo v křičení.

Okolo páté hodiny napadlo asistentku mě vyšetřit a natočit zase dvacetiminutový monitor. To už bolest skutečně nešla vydržet, natož vleže. Jestli jsem předtím ve vařící sprše křičela, teď už jsem na vrcholu stahu skoro ztrácela vědomí a dech, prsty jsem stahovala jako Střihoruký Edward. Přiznávám, že jsem křičela už i vzteky, že to tak bolí. V půl šesté přišla asistentka, musela jsem být slyšet až kdoví kam, že mi dojdou píchnout epidural. Asi seznali, že takové řvaní už dál trpět nebudou. Půlhodina, než se na ARO vystřídaly směny a doktor přišel s injekcí, byla nejhorší. Plus kontrakce, co těsně následovala zavedení kanyly k páteři, kdy jsem se nesměla pohnout. Veškerá moje důstojnost šla do kytiček a ztrapňovala jsem se před lékařem výlevy jako „maminkooo“, „já už nemůžuuuu“ atp.

Během tří stahů epidural zafungoval. Bolesti byly pryč. Nikdy jsem se necítila lépe, za okny vyšlo slunce, bylo asi 6:30 a já jsem byla otevřená na 7–8cm. Místo kontrakcí přicházely jenom slabé tlaky na konečník, zase jsem vnímala, seděla na toaletní míse a poctivě dýchala, abych se otevírala, zkoušela jsem i chodit a pohupovat se. Velebila jsem epidural až do nebes! Tlaky uvnitř sílily a za nějakou dobu mě zase nutily prodýchávat, oproti předchozí bolesti to byl ale ráj. Zásek číslo dvě – tušila jsem, že bolesti těsně před tlačením jsou prostě nejhorší a hrozně se bála, že mě ještě čeká peklo.

V 7:30 už se mě PA neustále ptala, jestli cítím potřebu tlačit i mimo kontrakci, to se ale pořád nedělo. Na konec porodu mi slíbili oxytocin, aby podpořili kontrakce - zase stres, protože oxytocin se pro mě celou dobu těhotenství rovnal násobené bolesti. Stahy vleže na boku se zvednutou nohou. Otevírání se nelepšilo, ale tlaky už byly dost nesnesitelné, rozloučil se se mnou doktor Ševít „do deseti máte odrozeno“ a na směnu nastoupila zástupkyně primáře Pavlů. Pak už nucení na tlačení, které neskončilo ani po kontrakci, tak jsem poslala manžela pro sestru. Přišla mě vyšetřit s doktorkou, s tím, že zbývá kus lemu, ale můžu už si zatlačit, jestli chci. Najednou se kolem objevilo mnoho lidí a ve spěchu přestavovali lehátko na porodní židli. PA chystá infuzi s oxytocinem – „roztoč to na plno“ instruuje ji Pavlů. Nestíhám se tolik bát, protože křičím, že musím tlačit a všichni opakují „Tak tlačte“.

Přichází nejzajímavější část porodu, takhle jsem si ji nepředstavovala. Nejsem vůbec při svém normálním vědomí, spoustu věcí okolo sebe opomíjím, nezvládám ani chápat instrukce („chyťte se pod koleny, přitáhnout hlavu k bradě, zavřít oči, nádech a tlačit“). Nepamatuju si, kolik kontrakcí tlačím do konce dechu, rychle znovu nadýchnout a tlačit dál. Uvědomuju si jenom námahu, žádnou bolest nebo tlak. Nezvládám dýchat, mezi stahy (jdou jeden za druhým) hystericky lapu po dechu a PA na mě musí křičet, aby mě usměrnila. Špatně slyším doktorku, komentuje, co se dole děje, cítím nástřih (úplně bezbolestně, mimo kontrakci) a pak slyším „tenhle stah bude poslední, zatlačte“.

Nevím, jestli ten stah byl opravdu poslední, každopádně jsem zvládla tři nádechy a ten poslední mě poslal mimo sebe. Pár konečných vteřin jsem nebyla ve svém těle, hned nato cítila vyklouznout dítě. Nekontrolovatelně se klepu, úplně vibruju a panikařím, protože nemůžu popadnout dech. Zase na mě PA musí křiknout, abych se uklidnila, a vypadává ze mě: „už je to dobrý“. Uvědomuju si, že dítě nekřičí, hned vedle mě na stolku ji musí trochu profouknout, šla chuděrka čelem nahoru, proto ten nástřih. Apgar 8-9-10, váha 3840 g, míra 51 cm. 8:52 čas narození, dr. Ševít se nespletl. Na jedno zatlačení jsem porodila placentu za poznámky „ukázkově“. Vysloužila jsem si řadu stehů, umrtveno, a necítila jsem ani jeden.

Moje shrnutí – nejhorší z porodu kontrakce vleže po odtoku plodové vody (proč tolik monitorů v téhle poloze? :( ), asi hodina před epiduralem, pak už jsem bolest necítila až do konce vůbec. Závěr mě strašně překvapil svou intenzitou. Druhý den po porodu jsem řekla manželovi, že kdybych měla další den rodit znovu, tak doslova raději skočím z okna. Ale zapomínám už teď, čtvrtý den. Nejhorší pro mě byla psychika před porodem, strach při něm a zpětně také zklamání z vlastního selhání (moje srabské pokřikování).

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
maxi2408
Zasloužilá kecalka 730 příspěvků 02.08.12 07:27

:kytka:
Gratuluji, neboj na tuhle bolest se rychle zapomíná :)
Ale monitory mi také vždy vadily a zařvala jsem si kvalitně dostatečně :D Nevím, o jakém selhání tu píšeš :kytka: :mavam:

 
P.
Ukecaná baba ;) 1952 příspěvků 02.08.12 07:42

Měla jsem to pri 2. porodu podobny, rvala jsem vic nez dost a o epidural prosila, bohuzel zrovna jim privezli nejakou hromadnou nehodu a anesteziologove nebyli k dispozici :-( myslela jsem, ze me klepne, ponevadz 9 mesicu predem jsem si rpipravovala, ze az bude nejhur, poprosim o epi…a taky jsem jakoby vypadavala z vedomi..uplne ti rozumim…u me akorat rozdil, ze rodit uz nikdy nechci..fakt se toho bojim, jak cert krize..2 stacily..:-)))

Příspěvek upraven 02.08.12 v 07:43

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 02.08.12 07:45

Linet gratuluju k miminku!!! Neselhalajsi. Dokázala jsi porodit veliké dítě a nějaké křičení, nadávání - no a co??? Rodil tam snad někdo jiný z doktorů, sester? Ne, rodila jsi ty, tebou prošlo dítě a že to byla makačka, o tom vůbec nepochybuju! Nemáš, co si vyčítat a proč být zklamaná. V mých očích jsi to zvládla perfektně. A jestli tě to uklidní, já jsem křičela od první kontrakce až na pár posledních celou dobu. Ale vnímala jsem to tak, že mi to pomáhá, tak co…Leh na zádech opravdu zbytečný je, kontrolovat ozvy se dají v jakékoliv poloze, i ve vodě…takže příště si to obhaj, že to nechceš, stejně tak s propíchnutím vody, já bych do toho s tak malým otevřením nešla ani za zlaté prase.
Přeju příjemné sžívání!!!

 
maxi2408
Zasloužilá kecalka 730 příspěvků 02.08.12 07:48

No, však to třetí mám jak třešničku na dortu :D Když už bylo jasné, že slušně donosím, tak mi vůbec nebylo jasné jakže porodím :mrgreen:
Jo a karatisti také řvou a nikdo je za to nedupe :mrgreen:

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 02.08.12 08:00

Fíííha, jsi šikulka… mě první porod teprve čeká a tento deníček shledávám jako velmi poučným! :palec: :kytka:

 
R82
Ukecaná baba ;) 2396 příspěvků 02.08.12 08:24

Ooo jak chapu, uplne stejne jsem to prozivala, s tim rozdilem, ze ke konci jsem na PA i na Dr.byla drsna at mi uz pomohou, ze nemuzu a pak cs a uleva, ted me mrzi, ze jsem ho od narozeni maleho hned nevidela diky plne narkoze…musi to byt zazitek;-)

 
vandamara
Ukecaná baba ;) 2158 příspěvků 02.08.12 09:37

Moc gratuluji ke krásnému porodu a zdravému miminku. Zvládla jsi to statečně a na jedničku. Já na tom byla s porodem podobně a JÁ to nezvládla. Nějaké pokřikování máme za sebou všichni, ale já tam chytla zmalovanou blonďatou barbie a ta byla tak protivná, že jsem jí nejdřív poslouchala, pak jí vynadala, pak jsem po jejím urážení mě přestala poslouchat co mi zase rve do hlavy za moudra a mlčela jsem. Tim jsem ohrozila své dítko a skončila na císaři (AS 8-8-8). Ani netušíš, jak já se pak trápila. Ale dnes… dcerce je 7 let a já? Planuji třetí dítko a klidně budu rodit plánovaným císařem (stejně kvůli tomu prvnímu císaři už rodit normálně nemůžu), než zase chytnout tu blondýnu z londýna na porodním sále. :cert:
Přeji ti hodně štěstíčka a za pár let opět krásný porod brášky, nebo sestřičky :hug:

 
atominnka
Generální žvanilka 20911 příspěvků 02.08.12 12:27

Gratuluji ti k miminku :-) :kytka: Přišlo mi, jako kdybys v některých částech popisovala můj porod - taky jsem byla ze sprchy rudá, taky mi jen ta sprcha pomohla od bolesti.. A taky jsem nesnášela natáčení monitoru vleže… :jazyk:
Určitě jsi neselhala, dokázala jsi porodit miminko a to je výkon :potlesk: :palec: Ještě když tu píšeš jaký jsi měla strach už od mládí ;) A že jsi si u toho zařvala, no a co, kdo ne??? já si vzpomínám, že ke konci jsem už taky hulákala i nadávala :oops:, jenže zrovna ton křik mi pomohl při kontrakcích, kdy se mi chtělo tlačit, ale nesměla jsem, tím řevem jsem jakoby upouštěla páru ;) :lol: No ted se tomu směju, ale věř, že při porodu mi do smíchu nebylo…
Ale na ty bolesti se zapomene strašně rychle a zůstane jen nepřekonatelný zážitek a krásný pocit, že jsi to dokázala :-)
:kytka:

 
Krrysa
Extra třída :D 13918 příspěvků 02.08.12 12:33

Taky jsem rodila v hořovicích, dvakrát a pana doktora ševíta už nechci v životě potkat :cert: nicméně monitory byli ochotni natáčet v sedě na balonu, nebo chodila jen PA a sondy přikládala za pochodu na břicho.
každopádně jsi to zvládla parádně, já měla první porod podobný, 17 hod bolestí a až epidural pomohl… a malá měla 3860g.. ale neboj, zapomeneš, já čekám třetí mimi :)))

 
nikollita
Kecalka 146 příspěvků 02.08.12 12:35

Gratuluju k miminku a k zážitku :-) Já mám ovšem chuť vyskočit z okna, za měsíc mě to čeká :D

 
Misheila
Kelišová 5684 příspěvků 02.08.12 12:54

Uff, holka tak takovej deníček jsem snad ještě nečetla. Totální drama :) Ale zvládla si to, to je nejdůležitější. Velká gratulace :kytka:
No každopádně myslím si, že selhání by vypadalo jinak :)

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 02.08.12 13:08

Gratuluji :-) :kytka:
Neboj, bolest se rychle zapomene, a až budeš rodit podruhé, budeš příjemně vzpomínat a až uvidíš obě dětičky, řekneš si, jak jsi šikovná a statečná! ;-)

 
lucka83
Hvězda diskuse 45847 příspěvků 112 inzerátů 02.08.12 13:15

Porod si zvladla a miminko je v poradku :hug:,to je to hlavni :kytka:
Vubec si neselhala a to ze si pokrikovala, neboj na to sou zvykli :hug:

 
Pengetra
Stálice 70 příspěvků 02.08.12 14:20

Krásný deníček :potlesk: zvládla jsi to. Já se zase porodu tolik nebála, překvapila mě ta ku*evská bolest :P au au. Nejhorší pro mě bylo nesmět tlačit, když se strašně chtělo. Ale jdu do toho znovu. Miminko za to stojí. A jak se holčička jmenuje???

 
Linettka
Kecalka 433 příspěvků 02.08.12 14:57

Ahoj všem, děkuju vám za povzbudivá slova! Přidávám fotku naší Justýny z porodního sálu. @aničkakytička Můžeš to s tím Ševítem trošku rozvést? Zajímalo by mě to, jsou na něj strašně rozporuplné názory…

 
Krrysa
Extra třída :D 13918 příspěvků 02.08.12 16:28

@Linettka na besedě mi přišel neuvěřitelně fajn. pak jsem ho potkala ještě dvakrát. dělal mi příjem u prvního porodu, kdy přišel, ani nepozdravil, nic neřekl, okřikl mě, že sem stažená a to mi ještě nic neudělal, otočil se na pa, něco jí řekla odešel..a rogant jako blázen…po druhé to bylo o něco horší, byla jsem cca týden po druhém porodu, kdy ze mě doma vyšla blána dlouhá asi 10 cma bylo mi špatně. volala jsem tam, řekli mi, aˇ%t si zabalím věci pro sebe i mimi, jestli kojím, a přijedu, za hodinu a půl sem byla v hořo, než sem pobalila věci a d postarala se o starší dcerku. první, co mi ševít mezi dveřma řekla, kde sem jako tak dlouho.. říkám mu, že sem balila sebe a obě ědti.. on na mě vyštěkl, že má taky dvě děti a tak dlouho by mu to netrvalo… hrabal se ve mě v zrcadlech, a ještě se divil, že mě to, týden po porodu bolí, pak utz, tahalo mě to za šití.. opět sprdunk… upřímně, pokud pojedu ke třetímu porodu a bude tam on, jedu rodit domů…

 
italia
Kecalka 372 příspěvků 49 inzerátů 02.08.12 19:10

To je tak, když se člověk stresuje čtením a internetem :lol:. Nějak se tam to dítě dostalo, nějak musí jít i ven. Věřím, že je to někdy peklo, horor nebo jakkoliv to nazveme, ael ve finále to prostě stojí za to! :kytka:

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 02.08.12 19:40

Jéé krásný deníček, já u druhého porodu řvala a řvala, nikdo jiný tam neřval, a rozváděla jsem se a nadávala doktorům sprostě :mrgreen: No raději už na to nebudu myslet :cert:

 
Lenula-xy
Kelišová 7398 příspěvků 02.08.12 20:45

Gratuluju, jak jsi to dobře zvládla a k miminku :kytka: já jsem se taky porodu bála a hned jak jsem otěhotněla, tak jsem myslela, co porod, ale před koncem(studovala jsem všechno tak, jak ty, aby mě nic nepřekvapilo)jsem se začala dokonce těšit, věděla jsem, že to bude bolet, ale tak jsem chtěla mít miminko už u sebe, že jsem se těšila i na porod :mrgreen: přemýšlela jsem, kdy je lepší rodit a vím, že v noci bývá větší klid, ale míň personálu, kdyby něco, začala jsem rodit v noci, do porodky jsem dojela ráno a rodila jsem ještě přes noc a porodila po obědě :mrgreen:

 
Sonali
Zasloužilá kecalka 911 příspěvků 02.08.12 22:50

Za srabský pokřikování se určitě stydět nemusíš, asi hodně rodících má v určitý fázi pocit, že to nepřežije:) Jen nechápu, že když jsi tolik četla a vědělas, co udělá píchnutí vody, co udělá oxytocin, proč jsi jim dovolila, aby to všechno udělali??? S nějvětší pravděpodobností by se to obešlo i bez toho a ty sis nemusela vyžírat větší bolest ani strachy navíc.
Každopádně gratuluju k miminku a buď na sebe hrdá - zvládla jsi ho porodit, jsi silná baba!:)

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 03.08.12 00:12

Gratuluji :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:
Proto já jsem v těhotenstvý nepřečetla ani jeden deníček nebo spis jiné maminky o tom jak rodila.. :lol: :lol: :lol:
můj porod byl vyvolávyný a nakonec skončil akutná sekcí, pamatuju si úplně přesně jak my protrhli plodovou vodu a ta bolest se stala nesnesitelnou, u porodu jsem byla sama a chválili mně že nekřičím a hezky prodýchávám, ovšem to bylo prvních pár hodin pak jsem lezla po zdi, chtěla epidural ač jsem celé těhotenstvý vrdila že si do poáteře nic píchat nenechám..Epidural jsem nedostala byla jsem na něj i po celém dni otevřená pouze na dva centymetry a nakonec pro nepostupující porod a šílenou indukci my ho ukončili sekcí.. ;) Úplně mně ale vyděsily ty vosy ve sprše jak jsi popisovala to já bych ječela na celou porodnici jsem alergička :D :D :D..
Měj se s maličkou hezky a užívej mateřstvýý :mavam: :mavam: :mavam: :mavam: :hug:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 03.08.12 06:55

Gratuluji k mimmiku! :kytka:
Já jsem taky hysterčila a pak jsem se omlouvala personálu, ať se nezlobí, jestli jsem moc řvala. U druhého porodu si pamatuju, že se mi strašně chtělo tlačit a ještě jsem nesměla, třásla jsem se taky jak drahý pes :mrgreen: hlavně stehna a do toho jsem řvala „já to nedááááám“. No, nakonec jsem to dala, jako všechny :mrgreen:

 
Linettka
Kecalka 433 příspěvků 03.08.12 19:49

@nelinkav Já byla polomrtvá únavou hlavně, proto jsem si říkala, že voda pomůže, urychlí. Oxy na druhou fázi byl nutnost, protože jsem měla epiduralem tak utlumené stahy, že bych to neutlačila… @Simoncicak rozesmála jsi mě s těma voosama!:) dík za přání!

 
Linettka
Kecalka 433 příspěvků 03.08.12 19:50

@Veveří přesně tohle mě štve - ne, ten křik, ale ty průpovídky, co jsem v kontrakcích zvládla dělat…

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček