Jak jsem se měla bát porodu

anahry  Vydáno: 11.12.12

Celých devět měsíců svého těhotenství jsem se bála jediného, zda se mé dítě narodí zdravé. Ani jednou jsem si nepřipustila, že by pro mě porod mohl znamenat něco víc, než jen nutný akt přivedení dítěte na svět.

Těhotenství probíhalo vcelku bezproblémově. Termín porodu jsem měla stanovený na 13. 4. 2012. V pátek 6. 4., jsem si to poprvé nakráčela na kontrolu do porodnice, kde jsem měla rodit. Ujal se mě sympatický pan doktor, se kterým jsme u ultrazvuku vtipkovali, jak je to mé miminko velké a jak já jsem malá. Odhadovaná porodní váha byla 3 700 g. Pan doktor mě poučil, že pokud se nebude nic dít a malá dosáhne váhy nad 4 kg, budeme porod vyvolávat. V ten moment jsem si vůbec nepřipouštěla, že by vyšší porodní váha mohla způsobit nějaké komplikace. S úsměvem jsem odcházela z nemocnice a volala mámě, že mám v sobě pořádného cvalíka. Ta se trošku zarazila a začala mě strašit, že při mé tělesné konstrukci bude porod pořádná fuška. Nic. Stále mi to nedocházelo. Ač jsem vypadala jako pavouk, který nezřízeně sežral hejno much, nechtěla jsem si připustit, že mě porod bude bolet, protože to přede mnou přeci zvládlo tolik jiných žen, tudíž já to musím zvládnout také.

Celý následující víkend mě pobolívalo v boku. Byla jsem už ale v takovém stavu, kdy jsem si myslela, že snad nikdy neporodím, takže jsem tomu nepřikládala žádný význam. Velikonoční pondělí jsme s manželem strávili s celou rodinou, hodovali jsme a celé osazenstvo se vzájemně předhánělo v předkládání termínů mého porodu. A ten byl opravdu za dveřmi. Ještě ten večer, asi v půl desáté jsem ucítila první bolest. Úplně ve mně hrklo. „To už musí být ono“ říkala jsem si. Ale další hodinu se nedělo nic. Šla jsem si tedy lehnout a v momentě, kdy jsem své obří břicho naštelovala do přijatelné polohy (což mi někdy zabralo i 15 minut), přišla další bolest. Vstala jsem tedy z postele, do které jsem se pracně uložila, nechala tam klidně spícího muže a odešla do kuchyně, kde jsem se jala projíždět internet a hledala popis porodních bolestí. To už jsem v podstatě nemusela, jelikož bolesti, ač nepravidelně, tak přicházely, tudíž mi bylo jasné, že je to tady. Vše jsem si poctivě zapisovala.

První deníček o porodu jsem četla až tuto noc. No, přelouskala jsem jich několik desítek, protože spánek nepřicházel v úvahu a noc byla hrozně dlouhá. Nicméně, nebudu to zbytečně natahovat. I přesto, že jsem četla všemožné scénáře porodů – i dobré, i ty horší, stále jsem si nepřipouštěla myšlenku, že by to mohlo být nějak bolestivé. Asi od čtyř od rána byly kontrakce pravidelně po pěti minutách. Vždy, když to přišlo, tak jsem začala pochodovat a funět, a to vzbudilo manžela. Celý vytřeštěný na mě zíral a ptal se: „Už?“. A já na to, již celkem unavená, jsem mu odpověděla, že si nehraju na mašinku, ale že rozdýchávám kontrakce, takže už! Jelo se tedy do porodnice. Mezitím jsem si samozřejmě musela umýt hlavu a namalovat se, protože přeci nepůjdu rodit neupravená. Hra na dámu mě za pár hodin ale přešla.

Do porodnice jsme přijeli okolo šesté a já jsem s úsměvem hlásila porodní asistentce, že jdu rodit. Manžela jsem odeslala do práce s tím, že než to přijde, tak ho zavolám. U porodu jsme ho nechtěla, ale chtěla jsem, aby byl poblíž, až miminko vykoukne na svět. Ihned mě napojili na monitor, kde byly jasné kontrakce po pěti či po dvou minutách. Vyšetření ukázalo, že jsem otevřená na dva prsty. Byla jsem odeslána na „svůj“ porodní sál, kam pro mě přišla záhy sanitářka, a šlo se na klystýr. Vše bylo zatím v pohodě. Bolesti byly, ale daly se vydržet. Říkala jsem si, že jestli to bude takhle, tak pohoda. Asi za dvě hodiny od příjmu mě přišel vyšetřit doktor se závěrem, že se dále neotvírám a nasadil oxytocin. Takže jsem ležela na boku, připojená na monitor a kapačku. A tím to začalo. Najednou se bolest začala stupňovat a postupem času jsem měla pětiminutovou kontrakci, kdy jsem si říkala, že tohle teda sakra bolí. Pak začala mít malá špatné ozvy, tak mě naštěstí od kapačky odpojili. Nechali mě hodinu v klidu a opět oxytocin.

Nejhorší bylo, že jsem musela ležet, takže se ta bolest ani nedala rozchodit. Stále jsem se nechtěla otevírat. Pak jsem úplně přestala vnímat čas a jediné, co jsem vnímala, byla ta hrozná bolest. Nejsem hysterický typ, ale v tu chvíli mi bylo všechno jedno, takže jsem řvala jak tur. Trvalo to nekonečně dlouho. Svíjela jsem se na tom tvrdém lehátku bolestí, rvala prostěradlo a prosila o něco proti bolesti. Nedostala jsem nic. Ani blbý epidural. Nikde, v celé nemocnici nebyl žádný uspávač hadů (rozumějte anesteziolog). Neustále jsem měla nucení na tlačení, ale doktorka na mě apelovala, ať to nedělám, že ublížím malé a taky ať neřvu, že zbořím celou nemocnice – haha. No, lehko se to říká, ale těžko dělá.

Pak, po nekonečně dlouhé době, zavolala PA lékaře, že jsem na osm prstů a jde se rodit. Byla jsem už tak vyřízená, že na tlačení mi už nezbylo sil, ale musela jsem. Doktor i PA mi rajtovali po břiše, a pak mi začali vyhrožovat, že jestli se nebudu snažit, budou muset vzít kleště. Když jsem to slyšela, tak jsem zmobilizovala své poslední síly a dcerka vykoukla 10. 4. ve 13:47 na svět. Hned plakala, ale stejně mi ji okamžitě odnesli. Byla jsem v naprosté agónii. Doktor jenom poznamenal, že na mě bylo zkrátka miminko trošku větší, ale dalo se to přeci zvládnout, ne? Blb. Šití trvalo asi půl hodiny, to už jsem ale ani nevnímala. Pořád jsem se ptala, zda je mé dítě v pořádku, protože jsem jí prostě po porodu neviděla. Nakonec mi ji přinesli ukázat. Byla krásná, zdravá a celá po manželovi. Tomu jsem ani nestihla zavolat, takže přijel až hodinu po porodu.

Vím, že jsou mnohem horší porody, ale ten můj pro mě nebyl nejkrásnějším zážitkem v životě. Nemám na něj dobré vzpomínky, ale za to mám úžasnou dceru. Rodit bych znova nešla – alespoň ne teď. Ta bolest mě opravdu rozhodila. Hollywoodské porody jsou proti mně hadr. Následná rekonvalescence byla už naštěstí v pořádku, byla jsem sice nastřižená až na zádech, měla popraskané žilky v očích, na celém obličeji se skvěly potničky a první den jsem se nemohla o malou starat, protože jsem nemohla ani vstát z postele, ale pak už bylo vše dobré. Měla jsem být k porodu víc pokorná, teď už to vím.

No, pěkně jsem to natáhla. Děkuji za přečtení a všem nastávajícím maminkám přeji hodně zdaru.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
niky22
Stálice 55 příspěvků 11.12.12 07:54

Pěkný deníček, na konec si to zvládla ;) a kolik malá nakonec vážila?

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 11.12.12 08:18

Hezký deníček :) Trochu mi to připomnělo, jak jsem se taky nebála, ale pak to stálo za to :D (podobně jako u tebe) Hodně zdravíčka! :hug: :srdce:

 
Pajča26
Kecalka 462 příspěvků 11.12.12 08:47

Ty jo, krásně a i vtipně popsané..Skoro jsem u toho slzela. Zas jsem o trošku víc vystrašená:)

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 11.12.12 09:38

Já se taky nebála, pořád jsem si řikala, že ven prostě nejak musí a že to přežiju… spíš jsem se děsila pobytu na šestinedělí, protože mám prostě z nemocnic hrůzu (jako dítě jsem v ní strávila 2 roky). A měla jsem to udělat asi naopak. Porod stál za vyliž zadel (viz můj deníček) a šestinedělí pak bylo fajn. Ale ikdyž to byl děs běs, stálo to za to. Jestli bude nějaké příště (a teď to fakt neplánuju), tak si rovnou domluvim císaře a bude klid a hlavně nebudu rodit tam kde jsem rodila teď. No už to ani nejde. 14 dní po mém porodu porodnici zavřeli. :-P

 
anahry
Kecalka 299 příspěvků 4 inzeráty 11.12.12 09:46

@niky22 Malá měla nakonec 3,85 Kg, takže asi tak :D

 
sunnye
Závislačka 2632 příspěvků 11.12.12 10:07

Uplně mi to připomělo můj první porod, taky říkala, proč ty hysterky vedle tak ječí:))) pak mi píchli oxytocin a bylo vymalováno, okusovala jsem lehátko, celé hodiny jsem byla v křeči a na porod teda žádné hezké vzpomínky nemám. Z druhého porodu jsem proto měla hrůzu. Ale ten jsme měla bez oxytocinu a musím říct, že i když to trvalo poměrně dlouho, tak se to vůbec nedá srovnat. Ta bolest je o dost menší. Takže s chutí do dalšího těhu :lol:

Příspěvek upraven 11.12.12 v 10:07

 
medvidek  11.12.12 10:45

Ahojky, gratuluji Ti k dcerušce :kytka:.Jsem moc ráda, že jste obě v pořádku.
Deníček se mi moc líbí, ale přístup porodníků vůbec. Stačilo Tě nechat chodit, stát, pohybovat se a bylo by to mnohem lepší. Jak pro Tebe tak pro malou.

 
mařenkaa
Zasloužilá kecalka 581 příspěvků 11.12.12 11:46

Skoro se v tobě vidim :) Pořád jsem si říkala, zvládli to ostatní, zvládnu to i já a proč se bát porodu, když se mu stejně nevyhnu a pak jsem jen zírala co všechno se dělo, podle monitoru jsem měla prý slabý kontrakce, ale mě v tu chvíli bylo vždycky na umření, docela by mě zajímalo, co je podle nich ta silná :nevim: :)

 
K.Black  11.12.12 13:17

@anahry já rodila už 3× a nikdy to pro mě nebyl žádný úžasný zážitek, prostě to bolí jako sv. ňa :lol: nechápu že ještě někdo nevymyslel odnosit si dítě v tašce, batohu nebo tak :mrgreen:
Gratuluji k princezně a přeji hodně zdravíčka a štěstíčka :kytka:

 
ANEBjája
Závislačka 4275 příspěvků 11.12.12 13:49

To je dobrý, já porodila bez jediné kontrakce. jakmile to pásy neukazovaly, tak podle PA kontrakce neprobíhaly :roll: no tak trochu (rouhačsky) děkuju synovi, že se přidušoval na šňůře, protože jen díky tomu jsem měla u sebe pak po dobu porodu doktorku a ne tu PA, co vypadala, že jsem ji vyrušila uprostřed zajímaváho filmu. ta by mě nejradši poslala domů (porodila jsem za hodinu a půl od příjezdu)

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 11.12.12 17:14

No ja myslim ze tvuj pristup nebyl spatny. Clovek na to ma jit opravdu s tim ze si jde pro miminko, hlavne v klidu. Muj prvni porod taky byl nic moc, vyvolany od zacatku oxytoxinem, a byla to teda nekonecna bolest. Malou nam taky ukazali jen na par minut a odnesli ji. Nicmene ja po 18mesicich otehotnila podruhe a rodila jinde. Porod opet vyvolany, ale, jenom mi zavedli jednu tabletku a dali mi cas aby se to pomalu rozjelo. Delala jsem si v podstate co jsem chtela a ono se to fakt rozjelo. A byl to nakonec nadherny porod, bez nastrihu. malyho nam nechali skoro dve hodky, s manzelem jsme ho prikladali a uzivali si to. Meli jsme stlumene svetla proste fakt nadhera. Takze ono hodne zalezi na nemocnici a na personalu. A jit k porodu cela vystrasena si myslim ze to muze vsechno zhorsit, nez by to ve zkutecnosti mohlo byt.

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 11.12.12 19:57

To nebylo tebou, to bylo umělým oxytocinem :(

příště se na to třeba dopředu víc připravíš, gratuluju k dcerce a k tomu, že jsi to takhle úžasně zvládla. to opravdu není příjemné, že jsi tam byla sama, musela ležet apod. ale tyto zákroky lze odmítnout, mít porodní přání apod. a hlavně doprovod, pak to taky může vypadat jinak to jejich chování.

 
finduska
Extra třída :D 13661 příspěvků 11.12.12 20:47

Omlouvam se za drzost, ale :pankac: :pankac: :pankac: :pankac: ty si borkyne, nejen, ze mas 4deti-coz obdivuji, ale jeste skoro 5kilovyho macanka :mrgreen:

 
prcek01
Kecalka 115 příspěvků 11.12.12 21:18

A ono to jde domluvit si císaře?? :think: já myslím že ne-e…

 
prcek01
Kecalka 115 příspěvků 11.12.12 21:22

Tak tak to by mě taky zajímalo já měla kontrakce po 2min. a PA mě chytla břicho a začala s ním lomcovat že je malej línej a musíme zvětšit kontrakce a v tu chvíli sem myslela že je po mě.

 
prcek01
Kecalka 115 příspěvků 11.12.12 21:26

Koukám taky úžasnej porod… :zed: zdá se mi to nebo se to poslední dobou všude horší??? Já teď zřejmě i když po 8 měsících ale budu podávat stížnost na doktorku co sem měla u porodu. Přijde mi to jako by jsme byly krá*vy na porážku..hm další, hm další, hm další…doktorům asi šibe ne? Hlavně že jste to zvládli :-) Gratuluji :-)

 
Muna
Ukecaná baba ;) 1449 příspěvků 11.12.12 21:56

Se mi uplne vybavil muj prvni porod, taktez oxytocin (zbytecne), tlaceni na bricho a komentare ‚delejte nebo si dite udusite‘, popraskane zilky v ocich a rty zcela pokyte opary. Dceru po porodu samozrejme odnesli, videla jsem ji az za 8 hodin. Trvalo mi cca pul roku nez jsem se z toho vzpamatovala. Nic se neboj, druhy porod byva rychlejsi. Dodnes si rikam ze netusim jak ze me to dite dostali, a kdyby mi tehda hlavu usekli tak bych to snad ani nepoznala.

 
Betty1981
Kecalka 275 příspěvků 11.12.12 22:08

Doktor byl netrpělivý idiot…já mám pocit, že potřebují mít stále volné sály nebo čas na kafíčko, tak všechno urychlují…ženská není připravená? Tak jí šoupneme kapačku…Čtu to u každého druhého porodu a je mi z toho :poblion: Protože mám takový pocit, že kdyby Tě nechali v klidu, v pohybu, tak se otevřeš přirozeně, třeba pomalu, ale méně bolestivě a vše se připraví, jak má. Já tohle fakt nechápu, pokud nejde o život… :nevim:
Já se před porodem bála, že budu v porodnici za hysterku a nepoznám porod od poslíčků - k tomu mi dopomohla nakonec nejvíc sestra u příjmu, když jsem volala, jestli mám přijet, když mám kontrakce nepravidelné po cca 7mi minutách a velmi rychle se zkracují, tak mi řekla, ať se naložím do vany, že to určitě přejde :roll: Za tři hodiny jsem porodila, naštěstí mě máma donutila jet do porodnice, takže ne ve vaně :cert: To by člověk mohl mluvit s uklízečkou a vyšlo by to nastejno :lol: Možná by byla citlivější…

 
medvidek  11.12.12 22:09

@finduska njn kdo umí ten umí :jazyk:.Hele nosit ten pupek s takovým kusem mě stálo nemalé úsilí. V mém posledním deníčku je napsáno víc.
A děkuju.4hadi jsou „někdy“zlatíčka, jindy na „přetrhnutí“.

Příspěvek upraven 11.12.12 v 22:10

 
kacenkakz
Kecalka 206 příspěvků 11.12.12 23:02

Velmi gratuluji k malé :kytka: Super deníček :palec: :potlesk: jak kdybych to psala já, akorát že bez oxytocinu a malý nakonec 4260g. Kontrakce začali o půlnoci (5 hodin po prasknutí vody) a narodil se v 5.58hod ráno. Takže fofr, ale dodnes tam jsem za tu hysterickou :D :lol:

 
mařenkaa
Zasloužilá kecalka 581 příspěvků 12.12.12 10:26

@ANEBjája
Taky jsem měla ten pocit, hlavně si pamatuju, že jsem zazvonila na příjem a povídam, že du asi rodit, sestřička mě „seřvala“ hned u dveří, jestli asi nebo určitě, chvíli trvalo, než jsem jí vysvětlila, že je to moje první dítě a opravdu si nejsem jistá, jestli to neni jen planej poplach, pak přišla doktorka, neučesaná, furt u mě zívala, celej den co mě chodila kontrolovat, tak se tvářila, jak ji muj dlouhej porod strašně obtěžuje a jednala se mnou, jak kdybych se snad neotvírala schválně, taky docílila toho, že jsem pak večer chytla záchvat pláče, jak jsem neschopná, že neodkážu ani porodit svoje dítě…nechápu, proč to týhle práce lezou lidi, který to vyloženě otravuje

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele