Jak jsem si adoptovala holčičku

 Vydáno: 09.07.05

Chtěla jsem se s Vámi podělit o svoji zkušenost s osvojením dítěte. Po několika letech nekonečného léčení a operací vč. několika asi 10 pokusů umělého oplodnění jsem už byla úplně na dně a přestala věřit, že někdy budu mít dítě jsme si s manželem dáme pauzu a otevřeli jsme si malou hospůdku, kde jsem pracovala jako servírka abych přišla na jiné myšlenky. V hospůdce jsem samozřejmně přišla do styku se spousty lidmi a mezi nimi byla jedna mladá slečna, která měla sestru, která je drogově závislá a která má doma tenkrát tři děti 6 let starého kluka a 2 letou holčičku a 7 a půl měsíce starou holčičku, bylo to v prosinci minulého roku.

Věděla o mě, že nemůžu mít děti a tak mi navrhla jestli bych si nechtěla vzít tu nejmladší, že se o ni nikdo nestará je zanedbávaná atd. Já v tu chvíli nevěděla, co mám dělat, navíc jsem si nebyla jistá, zda by manžel na to přistoupil, jelikož má děti s prvního manželství a věděla jsem, že se mnou chce mít vlastní dítě a i já jsem chtěla vlastní. Tak jsem to ani manželovi neříkala, ale brouka v hlavě jsem měla pořádného. pak asi 2 týdny na to jsme se dívali na nějaký pořad o adopci a já jsem se rozplakala, když jsem viděla ty šťastné rodiče a děti a řekla jsem manželovi, že se mi kamarádka nabídla adopci té malé a on mi řekl, proč jsem mu to neřekla dřív, že by si ji klidně vzal, že mu vůbec nevadí, že není naše, že je ješzě malinká a na nás si lehce zvykne. Tak jsem okamžitě kamarádce volala, že by jsme tu malou chtěli vidět a vzít si ji. Tak jsme 30 prosince šli an návštěvu k její sestře se na malou podívat. bydleli v pavlačovém domě bez koupelny a WC bylo asi někde na chodbě a v místnosti bez okem o velikosti asi 3×2 m byla postýlka a v ní ležela malá hočička bez jakékoliv hračky a povšimnutí, starší se válela se zřejmně sfetovanou matkou v posteli. ten pohled do postýlky byl šílený, malá byla naprosto šťastná, že si jí ěkdo všímá a tak jsem neváhala a okamžitě jsem ji vytáhla s postýlky, byla štěstím bez sebe a byla šíleně krásná, chtělo se mi strašně plakat, ale nechtěla jsem před matkou dělat takové scény. manželovi se taky moc líbila a tak sme s rodiči napsali papír, že se jí vzdávají a že o ni nechcou pečovat a že si přejí, aby jsme byli její adoptivní rodiče. Tak jsem si malou oblíkla a bez jakýchkoliv matčiných emocí jsme si ji odvezli domů. byla jsem v šoku, jak to šlo hladce, ale zároveň jsem se šíleně bála, aby nám ji úřady nevzali, jelikož jsem nevěděla, co vše musíme udělat, aby bylo vše soudně v pořádku. v okamžiku, ky jsem si malou donela domů, jsme po vyslečení malé zjistili, že je opruzná do krve pod krkčkem, v podpaží a samozřejmně v rozkroku, byl to strašný pohled, malá byla osypaná spousty různých vyrážek no hrůza. Okamžitě jsme ji vykoupali oblékli do čistých věciček, které mi na rychlo dovezla známá. Vypila plou flašku mléka a spokojeně spinkala. v noci šíleně kašlala, tak jsme šli druhý den na pohotovost, kde nás odeslali do nemocnice, kde konstatovali, že má malá spastickou bronchitidu a museli jsme chodit celý týden ña inhalace, aby se nedusila a dostala se z toho. Teď už možná asi vím, že to bylo i z toho, že jí její vlastní matka dávala čuchat toluen, aby prý spala, což je šílené zjištění, jak takový člověk vůbec může existovat. malá byla naprosto apatická, vůbec neznala žádné hračky a tak jsme jí všechno ukazovali a hráli si s ní. Doktor řekl, že je psychycky vystresovaná, měla pořád zaťaté pěsti a nedokázala se sama ani otočit, protože znala jenom polohu na zádech. Mezi tím vším manžel lítal po soc. úřadech a právnících a zařizoval veškeré papíry, aby mohl být soud a malá byla navždy naše. Mezi tím malá během měsíce přibrala 2 kila, vyrážky i bronchitida zmizela a každým dnem jsme sledovali tyohromné pokroky vděčnost, že se jí někdo věnuje! od prvního okamžiku jsem ji moc moc milovala a samozřejmně miluju do teď, vůbec by mě nenapadlo, že to není moje dítě, bylo to jako bych ji porodila. Mezitím jsme s manželem vyřídili veškéré papíry, které byly třeba k nezrušitelnému trvalému osvojení a podali žádost k soudu, to bylo v únoru 2004 a čekali jsme na soudní jednání, měsíce ubíhaly, malá rostla zdokonalovala se každým dne začala říkat máma a táta, což byl nádherný pocit, který se ani nedá popsat, ale zároveň ty šílené nervy, aby nám malou nějaký úředník nevzal, to bych prostě nepřežila a malá také ne. probrečela jsem spoustu nocí a bála se plánovat s malou budoucnost, abych nepřinesla smůlu. Pan doktor nás moc chválil, jaké jsme s malou udělali pokriky, že je to úplně jiné dítě, než které viděl na začátku. nakonec jsme se po několika telefonátech na soud a ptaní, kdy nařídí jednání dočkali, soud byl nakonec 24.2.2005 v 11.00 a podmínka byla, že se musí dostavit oba rodiče, jinak by soudkyně nerozhodla a pořád by se soud odročoval. ale pan bůh nám přál a nakonec se nám podařilo k soudu oba dostat, kde se malé oficiálně vzdali a my si konečně mohli vyslechnout rozsudek, že na malou nemají už nikdy nárok, že jim zaniká veškerá rodičovská práva a že malá nese ode dneška naše jméno, v tom okamžiku jsme se s manželem oba rozplakali štěstím! A tak jsme se s radostí vrátili domů k naší dceři Valince, které jsou dnes už 2 roky a 2 měsíce aje to to nejlepší, co nás v životě potkalo, je naprosto úžasná a celá naše rodina ji miluje!!
Tímto jsem Vám chtěla říct, že cesta k adopci je sice zdlouhavá a trnitá, ale ten výsledek stojí za to a nemusíte se bát, že dítě nebudete milovat jako svoje vlastní, můžu Vám zaručit, že budete a moc!!!
Tak hodně štěstí a hodně dětí, ať už svých nebo adoptivních

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Radina  09.07.05 09:51

Nevěděla jsem, že to jde i takhle - vzít si dítě jenom s jeho podpisem nějakého papíru. A.....co ty další dvě děti, ty vás nezajímaly? Docela by mne zajímalo co se rozjelo po tom, co jste oznámili jak matka děti vychovává? Uplně mne mrazilo když jsem četla o tom uspávání toluenem. To je děs.
Držím vám pěstičky při výchově malé Valušky.

 
Anonymní  09.07.05 09:59

Bože to je taková nádhera!!!!!Bulím tu jak malá, jaké jste měli štěstí vy,ale hlavně to malé. Nechtějí se vzdát i těch dalších dětí? A co sociálka po zkušenostmi s vaší malou, nevezmou jí ty děti?
Víš, pořád jsem během čtení tvého příběhu čekala, že se objeví nějaký chytrý úřední, který vám malou bude chtít vzít, ale dobře to dopadlo a já vám bdud přát i nadále takové štěstí!!!A´t vám malá prosívá a vy jste ta nejšťastnější rodina pod sluncem!!!

Vendelina + mimi 18tt

 
Anulka
Ukecaná baba ;) 2235 příspěvků 09.07.05 10:04

Moc krásné a dojemné, ale je to jen jedno dítě a co ty ostatní, které musí čekat a možná se ani nedočkají , milované náruče. Obdivuji trpělivost a odvahu, kterou jste museli mít, ale vyplatilo se vám to.Měli jste velikánské štěstí, že veškeré jednání s úřady dopadlo pro vás a hlavně pro malou dobře.Má veliké štěstí, že jste si ji „našli“ ,je to její možná největší životní výhra. Přeji vám ,ať vám dělá jen radost a nepozná již nikdy to co prožila na startu svého života.
Krásný den a ještě jednou hodně štěstí Anna

 
Anonymní  09.07.05 10:16

Pribeh ako z filmu, skvele, drzim vam palce vsetky co mam. Lucia

 
Anonymní  09.07.05 12:47

Ahoj,
brečím tu u Vašeho příběhu dojetím. To je dobře, že se Vám jí podařilo získat a zajistit jí tak krásný domov. Je to jak z pohádky se šťastným koncem.
Vždyť i ta mladá slečna musí být ráda, když vidí jak se jí daří. Jen věřím, že i její ostatní děti budou mít takové štěstí.
Přeji Vám mnoho radosti zdraví a štěstí z dalších pokroků Vaší Valinky.

Pá Alex

 
Nikynka1
Kecalka 126 příspěvků 09.07.05 12:48

Ahoj,
mám velikou radost,že se vám vyplnilo vaše toužebné přání a zároveň jste jednomu děťátku zachránili život.Netušila jsem,že to jde i takto a jsem moc ráda,že vše dobře dopadlo.Ale na ty dvě nebohé děti co jim zůstaly by se měly úřady hned zaměřit a vzít jim je.Takoví lidé si nezaslouží,aby jim děti nechali a děti si hlavně nezaslouží takovéto rodiče.Člověku vstává mráz po zádech,když si uvědomí,že některé děti takto vyrůstají.Doufám,že vše dobře dopadne i pro ta dvě zbývající děcka a najdou milující náruč jako Valinka.Hodně štěstí a zdraví přeje NIKA od Sulánka a Veroniky

 
JajdaHal
Povídálka 34 příspěvků 09.07.05 18:58

To snad ani není možné tohle. Připadá mi to jak z nějaké knížky. Mám uplně slzy v očích. A strašně mě překvapilo, že i navzdor čekání na soud to šlo relativně hladce. Po tom, co člověk shlédne v různých reportážích v TV bych to ani nečekala. Jste fakt stateční a je to super, že Valinka takhle našla novou a hlavně spořádanou rodinu. Jenom tedy kroutím hlavou nad tím, že ta mladá feťačka si pořídila tři děti a nikdo si vůbec nevšímá, jak žije. Přitom tomu nejstaršímu už je 6 let. To snad ani není možné. Předpokládám, že jí ty děti nenechali nebo ano?
Mějte se krásně, přeji Vám i malé hodně štěstí v životě.
 Jajda

 
Anonymní  09.07.05 22:36

Omlouvám se všem, že jsem zapomněla napsat, jak dopadli ty ostatní děti. Takže nejstarší chlapeček skončil u babičky, která se o něj bezvadně stará, holčička byla skoro rok v kojeneckém ústavu, ale nakonec si ji vzala matka otce dětí. Ale tam to taky moc růžové není, malou dává do týdení školky a tak uvažujeme, zda si ji nevezmeme taky, ale nevíme jestli ji babička dá.
Jinak úředník za celou dobu přišel jen jednou, jinak nikdo neměl zájem se podívat, jak se malé vede!

 
Anonymní  09.07.05 22:43

také mě zarazilo, že si doktorka nevšimla nějakých příznaků, že je dítě apatické, v papírech jen měla napsáno jako odchylky od fyz. stavu zaťaté pěsti, což je vše! takže je vidět, jak je našim úřeníkům jedno, jak žijí některé děti! Je to prostě hrůza, nikomu bych nepřála vidět to doupě, kde ty děti žily. Ostatní děti jsou v péči babiček, akorát ta holčička je přes týden ve školce a rodina ji zřejmně chybí, vyplynulo to teda aspoň z těch dětských odpovědí, tak by jsme ji chtěli taky, ale babička jí nejspíš nedá! My se totiž s Valičnými sourozenci tak jednou za 3 měsíce vidíme. je to přece jenom jedna krev a jednou se stejně vše dozvědí!

 
Anonymní  09.07.05 22:55

Milá Radino,
Jedná se o tzv. přímou adopci a samozřejmně nestačil jen papír, potřebovali jsme psychologicý posudek, doložení příjmu, popis domu, kde bydlíme, potvrzení o zdravotním stavu atd.
Ostatní děti mě zajímaly, ale nejstaršího si hned vzala babičky z matčiné strany a malou nechtěli dát nikomu, té se prostě vzdát nechtěli, ale nakonec skončila na rok v kojeňáku a teď ji vychovává matka jejího otce, která ji dává do tydenní školky, takže nic moc, uvažovali jsme, že vezmeme i tu malou, ale babička se jí vzdát asi nechce, tak uvidíme!
S pozdravem Soňa a Valinka

 
Anonymní  09.07.05 22:58

To je teda pribeh. Jste opravdu odvazni a statecni lide. Jestli muzu byt zvedavka - jak jste ji prezentovali napr. u lekare? Meli jste nejake doklady, karticku zdravotneho pojisteni a pod.? Lekari by meli zanedbani pece hlasit okamzite prislusnym uradum… a jak reagovali na socialnim? Co jeji rodina? Diky za informace, hodne stesti Zita

 
Anonymní  09.07.05 23:22

Uz rano jsem si precetla tento clanek, ale nedostala jsem se k tomu, abych vam napsala, jak moc si takovych lidi, jako jste VY vazim!

Ted jsem se sem vratila a doufala jsem, ze se tu MAMINKO znovu objevis a napises, co ze s temi zbyvajicimi dvemi sourozenci je.

Opravdu pred VAMI smekam, pro vasi moudrost, ze jste nezrusili kontakt se zbytkem Valicciny rodiny.

Primlouvam se moc, za jeji sestricku, abyste to i s jejim osvojenim nevzdali, nebo se treba pokusili si ji k sobe na vikend, na vylety atd. brat.

Jeste jednou, SMEKAM PRED VAMI!!!
Dana

 
Anonymní  10.07.05 00:17

Milá zito,
V dětské nemocnici jsme na rovinu řekli, že je adoptivní, že ji máme dva dny, reagovali bezvadně úplně v pohodě, popřáli nám hodně štěstí, ať vše dobře dopadne, měli jsme zdravotní kartičku, zdrav. průkaz a rodný list. Můžu vám říct, že úřadům je to úplně jedno, kdyby její obvodní lékařka dala hlášku na sociálku, tak by se možná něco dělo, ale pokud by např. neotevřela dveře, tak by se nedělo vůbec nic!. Jedna paní ze sociálky se zabývala zbývajícimi dětmi, ale bez souhlasu pravé matky se vše táhne, je to hrůza, my jsme měli obrovské štěstí, že k soudu vůbec dorazila, teď bydlí s nějakým feťákem a je z ní pomalu troska a otec dětí je někde poblíž Znojma a nepřebírá poštu a vůbec se nekontaktuje.
Ostatní děti jsou v péči babiček, jejich matka se snaží je vídat, ale ten nejstarší ji nechce ani vidět a všude tvrdí, že jeho matka je mrtvá. A babička, co se stará o prostřední holčičku, ji neumožňuje žádný přístup, což je jenom dobře, protože ten člověk je absolutně bez citu a jakýchkoliv emocí. Těžko se to vše popisuje, musela by jste tu osobu poznat, ale nestojí to vůbec za to.
Hodně štěstí a zdraví i Vám
Soňa A Vali

 
Anonymní  10.07.05 00:21

Milá Dano,
Děkuji moc za tu chválu, určitě by jste to udělala i vy na mém místě. O její sestřičku zájem mít určitě nepřestanem! Také jsem přemýšlela nad těmi víkendy a pak se uvidí, jak se situace vyvine!
Mějte se krásně a ještě jednou děkuji za ty krásná slova!
Zdraví Soňa a Vali

 
Anonymní  10.07.05 00:22

Milá Alex,
Moc děkujem za přánička a i Vám hodně štěstíčka a zdraví
Soňa a Vali

 
Anonymní  10.07.05 00:32

Jsem ráda,že existují lidé jako jste vy.Mám k Vám velkou úctu a obdiv.Přeju Vaší celé rodině hodně štěstí,zdraví a lásky.
Také se přimlouvám ,pokud to bude ve vašich silách o adopci Valinčiný sestřičky možná i brášky.

 
dandis
Ukecaná baba ;) 1083 příspěvků 10.07.05 00:35

Ahoj,

nedá mi to a musím se taky přidat. Moc tebe a tvého manžela obdivuju a držím palce, aby se vám povedla adopce i druhé holčičky.
Váš příběh mě chytil za srdíčko, zvlášť když má doma dcerku Valušku.

Přejeme, aby vám vaše beruška dělala jenom samou radost.

Dana+Valuška

 
Veronika6
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 10.07.05 15:53

Gratuluji k osvojení malé a přeji vám hodně štěstí do budoucna - i když už to největší máte doma :o)

Děkuji za pěkný článek

Veronika6

 
Veronika6
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 10.07.05 15:53

Gratuluji k osvojení malé a přeji vám hodně štěstí do budoucna - i když už to největší máte doma :o)

Děkuji za pěkný článek

Veronika6

 
Veronika6
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 10.07.05 15:54

Gratuluji k osvojení malé a přeji vám hodně štěstí do budoucna - i když už to největší máte doma :o)

Děkuji za pěkný článek

Veronika6

 
Euka2
Závislačka 3624 příspěvků 10.07.05 19:15

Ahojky,

to je moc hezký příběh. Teda spíš strašný příběh s hezkým koncem. Úplně mi tečou slzy, jak píšeš,že malá ležela bez povšimnutí a jak byla ráda, že si jí někdo všimnul…já to nedovedu pochopit, proč se lidi ke svým dětem tak chovají. A navíc, jak jim mohou ubližovat…tolu­en…ach ne, to je strašný. Hlavní je, že malá je s vámi a je šťastná holčička a Ty jsi určitě jedna z mnoha nejšťastnějších maminek na světe. Moc Ti to přeju

papa veronika Adámek a Berunka Ema

 
Kati
Ukecaná baba ;) 2263 příspěvků 11.07.05 16:09

Ahoj,
moc pěkný příběh se šťastným koncem! Občas si říkám co to je za spravedlnost, že takovým lidem je dáno mít vlastní děti. Chudáček malá, ale hlavně , že se dostala do správných rukou! Taky jsem už o adoptování dítěte přemýšlela, ale realizovat to budeme až v případě dalšího nezdaru. Momentálně se chystám na 2.IVF. Přeji Vám i vaší malé holčičce hodně lásky!!! Kati

 
Anonymní  25.07.05 21:02

Tak to je skvely.Nemam jeste sve deti ale uz bych chtela a kdyz mam jeste cas.je my 23 let.U Vaseho clanku jsem brecela ale stestim.je to hrozny co nektery „mamy“ dokazou,tak hodne stesti a urcite se vam to odvdeci a budete mit jednou svoje.tak hodne stesti ve vasem krasnym zivote.

 
Anonymní  06.08.05 22:28

Ahojky Kati,
právě jsem si dočetla tuto stránku a po přečtení tvéh příspěvku jsem se rozhodla napsat. Tedy zeptat se spíš na další podrobnosti umělého oplodnění, psala jsi, že se momentálně chystáš na 2.IVF. S manželem se snažíme o mimi již 3 roky, lékařka vše dlouho odkládala, ale snad už se něco bude dít. Už jsme objednaní na spec. klinice, kam jedeme kvůli umělému oplodnění. Zjistilo se totiž, že to jinak nepůjde. Nikdo nám nic podrobnějšího neřekl a tak by mě zajímaly tvé zkušenosti a poznatky. Děkuji ti a přeji, aby jsi už nebyla čekatelka, ale těhulka :-)

Šárka

Vložit nový komentář