Jak jsem si představovala mateřskou jinak

martinkamoje  Vydáno: 25.11.14

Dlouho jsem děti nechtěla. Ne že bych je nikdy nechtěla, ale když jsem stále s někým byla, nebyl žádný z nich ten pravý a já jsem to asi podvědomně věděla. Pak jsem souhrou neštastných (a v závěru, jak se ukázalo, šťastných) náhod našla toho pravého, svého manžela.

Po krátké, ale intenzivní době jsem otěhotněla a protože jsme chtěli být spolu, začali jsme plánovat svatbu.

Narodil se nám krásný a zdravý syn. Porod sice nebyl jednoduchý, nakonec skončil CS, ale syn vše zvládl, bojoval a brzy jsme byli doma, kde začal ten pravý kolotoč.

Jako novopečená matka jsem ve všem ze začátku plavala. Zeptat se moc nebylo koho, kojení moc nešlo, ale byly to krásné časy. Po pár měsících jsme byli sehraná dvojka a vše šlo hladce. Protože jsem předcházející roky vždy intenzivně pracovala, mateřskou jsem si ze začátku opravdu užívala.

Když měl syn rok, začali jsme plánovat druhé dítě a hned se povedlo, a tak se narodila dcera. Syn měl 19 měsíců. Od začátku jsem věděla, že to bude náročné, teda každý to říkal… ale tolik lidí to zvládlo, tchýně se stejným odtupem dětí, tak to snad zvládnu i já, ne?

První týdny byly náročné, ale měla jsem velkou oporu v manželovi, který přišel z práce a hned se synovi věnoval. Já jsem tak měla volné hodiny, které jsem mohla trávit jen s dcerou. Jenže tím, že častým manželovým hlídáním zase stála manželovi práce na domě, po dohodě zvolnil a já jsem začala trávit většinu dne sama s dětmi. Dcera byla do 3 měsíců hodně uplakaná, začalo se to zklidňovat až od 4. měsíce. Ale zůstala nutnost ji hodně nosit, aby byla v klidu, usměvavá a neplakala. Bez manducy bych nepřežila ani den. Syn nežárlil, až mě překvapovalo, jak hezky od začátku dceru přijal, jak o ní hezky mluvil.

Vše se ale začalo měnit, když měl syn před druhými narozeninami. Syn se během pár týdnů velmi změnil a v souvislosti s tímto asi všechno a všichni. Začal se znovu počůrávat, pokakávat, na všechno říkal „ne, nebudu“ - nebudu na nočník, nebudu jíst, nebudu se oblíkat, nepůjdu ven. Když jsme venku, nepůjdu domů, na procházce odmítal jít tam, kam jsem chtěla. Šíleně se coural a čím víc jsem byla na nervy, tím šel pomaleji. Zkoušela jsem ho nechat tak a jít dál, dopadlo to tak, že jsem se po 500 m pro něj vracela vracela.

Zůstat sám pro něj nebyl žádný trest. zZačal házet s jídlem, nebo vůbec nejedl, začal házet s věcma. Největší problém byl, že začal nenápadně ubližovat tehdy půlroční dceři. Musela jsem je co 5 vteřin okem zkouknout, zda není syn moc blízko, zda na ní neleží, zda ji nekouše do prstu, zda ji nepíchá do oka, zda ji nebouchá, netahá za ruce po zemi atd.

Nevím, zda je to zpětná reakce na sourozence nebo období vzdoru, ale je to až nesnesitelné. Válení se po zemi, řev, hysterie. Má dny, kdy od rána je protivný a já a celá rodina také. Atmosféra u nás doma hrozná. Ze začátku slibně se vyvíjející nočník je rázem nepřítel, několikrát denně peru počůrané a pokakané slipy, tepláky a večer uz němá skoro v čem chodit.

Mé kladné pocity z dětí, euforie z mateřské, sledování, jak se vyvíjí mé děti z miminek do kojenců, batolat, se najednou během pár týdnů synova teroru vytratilo. Všechny ideály. Přestala jsem se těšit na budoucnost a rázem jsem v těch všech pokakaných a počůraných teplácích uviděla jen tu bezmoc, že ať dělám co dělám, na konci dne mám v 9 hodin večer horu nádobí a prádla, na kterou nemám sílu.

Ano, manžel pomůže, když nepřijde z práce v 6 hodin večer. Ano, tchýně pomůže, syna si vezme jednou za 14 dní, ale já jsem se dostala už do takové schízy, že po dvou dnech synova hlídání u tchýně a pár hodin s ním strávených jsem zase tam, kde jsem byla.

Syna velmi miluji. Je to krásný, zdravý, šikovný kluk, upovídaný, společenský, mazlivý. Tak proč mám někdy chuť od něj utéct, nechat ho tam a přijít, až mu bude 10 let?

Mateřskou prostě nezvládám. Nezvládám denně vstát a vědět, že ten den bude zase stejný, že zase celý den budu prát počůrané a pokakané tepláky, uklízet jídlo rozházené po kuchyni a na procházce zažívat ostudu, kdy syn leží na zemi a nechce jít ani doprava ani doleva a když ho zvednu, je jak hadrový panák.

Z poměrně úspěšné a vzdělané ženy se stala utahaná, unavená a naprosto psychicky vyčerpaná matka. Když vidím usměvavou těhotnou prvorodičku, nenapadne mě, že čeká krásné miminko, ale „však tobě taky sklapne“.

Závidím všem, kteří si můžou jít zasportovat, kteří si můžou jen tak lehnout k dobré knize, dát si v klidu kafe. Já už nic z toho nemám, jen ten teror, kdy které dítě po mně zase něco bude chtít.

Mateřská, mateřství a výchova je to nejtěžší, co jsem v životě zažila a zažívám a věřte, že jsem toho zažila hodně a mnoho škaredého. Někde jsem slyšela, že máme přesně takové dítě, jaké potřebujeme. Tak já mám takové děti, které mi ukázaly, jaká opravdu jsem. A jsem nešťastná z toho, co jsem objevila. Dokud žena nežažije být matkou, sama sebe ještě dokonale nepoznala.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31247 příspěvků 25.11.14 00:26

No, máš docela slušnou depku :hug: zkus se na to trochu povznést, syn to nedělá, aby tě naštval, ale prostě jen neví, co sám se sebou..je to jen období, a přejde to..zkus se na to trochu povznést, nad nějaký scény, kdy se válí na zemi, a odmítá jít. a halvně mu dávej najevo, jak ho miluješ, on to te%d hodn potřebuje, věř že po „záchvatu“ nerozumí sám sobě, a nechápe, proč to udělal, je zmatený, a potřebuje pevnou skálu, jménem máma, o kterou se může opřít.

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8257 příspěvků 25.11.14 00:47

No mě napadla při prvním přečtení jedna základní věc. Proč teda synovi nevrátíš plenky? Mi přijde (psycholog laik :mrgreen: ), že chce být miminko stejně jako malá - tak proč mu to nedopřeješ? Píšeš, že chodí sám a courá se - zkoušela jsi ho vzít do kočárku? Možná prostě jen chce Tvou pozornost a péči, kterou má malá, a proto zlobí…

Ale jinak, abych nedělala chytrou, Tvoje pocity docela znám, a to jsem měla jen jedno dítě. Nemáme žádné hlídání, takže do tří let jsem byla s dcerou prakticky furt - pauzy jen na na nákup, sem tam večer ven, asi třikrát na víkend pohlídal manžel a já mohla být sama a spát. Člověk pak TAK chce, aby něco fungovalo bez odmlouvání, jen tak, že se rozhodne, bez vyjednávání, bez starostí o to, jakou náladu bude mít dítě… Ale to se spraví.

Mně pomohlo jít na dva dny týdně do práce, což chápu, že Ty s malou nemůžeš; asi bych být Tebou zkusila úsporný režim. Prostě dělat jen to nejnutnější: omezit úklid (nemůže vám někdo přijít uklidit), omezit vaření (nemůžou babičky nadělat skleničky? namrazit zeleninu, nakupte hotovky), přestat žehlit (nic se nestane, když prádlo bude trochu pomačkané, malý to stejně hned zvalchuje), nákupy svěřit manželovi - a věnovat se dětem bez stresu, co se „musí“, užívat si je, a snažit se malému co nejvíc vyhovět. Poslouchat a přizpůsobovat se, to bude muset celý život - já bych prostě zkusila mu dávat celé dny najevo přijetí a vstřícnost, aby se zklidnil a cítil bezpečněji. Chce nočník? Dostane ho. Chce bonbón? Dostane ho. (Jasně že jeden, ne deset.) Chce si stavět kostky, bude se stavět, oběd počká nebo bude rohlík (děti to mají stejně nejradši). Pár týdnů takového režimu myslím nezabije Tebe ani jeho, a možná si odpočineš a začneš si ho zase užívat.

Nic lepšího bohužel nemám.

Každopádně držím palec, ať to brzo přejde :)

Příspěvek upraven 25.11.14 v 00:47

 
yse
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 25.11.14 00:48

Ahoj, je mi líto jak to na tebe padá, ale věř, že každá máma někdy padá na ústa (i několik dní, týdnu po sobě). Co to zkusit opačně - tchyně ať se postará o dcerku a ty jdi s malým na plavčo, do dětského koutku, do cukrárny - prostě někam, kde si to užije jen s tebou a bude si připadat jako číslo jedna. Držím pěsti ať je u vás brzy líp.

 
Lynette
Echt Kelišová 7585 příspěvků 1 inzerát 25.11.14 01:02

Zkus to otočit. S klukem víc blbni a přestań se snažit všechno zvládat. Bordel, nádobí ani špinavé prádlo ti neuteče, syn se zklidní a ty taky. Dělej s ním nepořádek, i se s ním zasměj. Já jak jsem začala víc dbát o domácnost tak to náš vztah tay narušilo. Teď se zase víc věnuju jemu a uklízím až když spí a je to v klidu.

 
randr
Ukecaná baba ;) 1674 příspěvků 25.11.14 01:17

Chapu no, mit dve deti takhle brzo po sobe je sebevrazda :roll: znam jedinou zenskou, ktera je tak ma a je naprosto v pohode a chce treti. Ale ta ma chuvu, hospodyni, ridice a kuchare :mrgreen:

 
veria
Neúnavná pisatelka 19823 příspěvků 25.11.14 02:04

A proc mu proboha nedáš plínky? No a co, tak je bude mit jeste par mesicu treba a pak ho to urcite přejde. Ušetřis si cas a hlavne nervy.

 
Alichi
Kelišová 5497 příspěvků 25.11.14 06:26

Mně „velký“ brácha prostě přijde ještě malý na to vše, co od něj očekáváš. A žárlení na něj přišlo o fous později. Je-li to aktuální, tak bude mít (má čerstvě) dva roky.
Nevím, jak dosud probíhalo odplenkování, ale klidně bych mu dala plínu, třeba ji za měsíc sám odloží. Říkávala jsem si, kolik toho dcera nenachodí, přesto jsem se kočáru zbavila definitivně v jejích 2 a půl letech - nemáš alespoň skate ke kočárku?
A jak bylo napsáno výše - vyrazit někam jen se synem.
Jinak držím palce, bude líp. ;)

 
Minki
Zasloužilá kecalka 726 příspěvků 25.11.14 06:41

Mam tri deti, mezi druhym a tretim je 13 mesicu a byl to zahul. Dceru jsem vozila v dvojkocarku, proste chtel byt miminkem a ja v klidu. Nejstarsi syn byl ze sourozencu nadseny nez prestali byt lezici miminka, zacalo pocuravani a neustale presvedcovani, jak ho mame radi, a ze sourozenci jsou fajn. Na dome jsme nedelali nic do doby nez jsem se vratila do prace. Vsechno se proste neda a jsou dny, kdy si rikam, proboha proc, stacilo by jedno a pak mne deti necim prekvapi a ja bych si jednu vrazila za ty myslenky. Pomohlo mi cvicit pozdeji doma, muz je v praci a hlidani neni, a to mne nabije.
Vratila bych pleny a kocar, zkus si to zjednodusit, preji hodne sil a malo chmur :kytka:

 
lokynka
Kelišová 5956 příspěvků 1 inzerát 25.11.14 07:36

Depku máš tedy ělušnou, ale napadlo mě přesně to stejné, co ostatní.

Myslím, že máš na syna v jeho věku příliš vysoké nároky, on je také ještě malinký a ne každé dítě je ve dvou letech odplenkované. Vrať mu plínky a on ten čas přijde, kdy je bude chtít odložit sám a půjde to bez nehod a bez práce navíc v podobě pokakaných a počuraných tepláků.

Děti mám zatím tři, čekáme čtvrté, holky mají mezi sebou minimálně tři roky rozdíl, miminko bude mít odstup 2,5 roku a nejmladší dcerka je bez plen bez problémů. Syn byl ještě malinký, když se mu narodila sestřička, musíš to tak brát. S tím kočárkem také, vezmi malou do manducy a synka dej do sporťáku a uvidíš, jak to půjde lépe.

Nestresuj se zbytečně víc než je nutné, domácí práce neutečou. Dala bych prát prádlo, uvařila oběd a zlikvidovala nádobí a to ostatní se nezblázní. Jestli nemáte myčku, uvažovala bych o pořízení, je to velká pomoc

 
Uživatel je onlineLada84
Ukecaná baba ;) 1286 příspěvků 25.11.14 08:10

Zkuste si s manzelem stanovit nejaka pravidla. Treba by pomohlo, kdyby jste se shodli na tom, ze kazda nedele dopo bude jen tvoje a ty budes muset povinne z baraku (jit se projit, plavat, proste cokoli, ale bez deti). Zkuste spolu o vikendu mluvit o tom, jakej jste meli tyden a co vas ceka v tom novem (treba kazdou so nebo ne vecer).
Co se tyka deti, tak me pomaha rutina. Proste ty „nekonecne“ hodiny kazdy den vyplnit povinostma. Rano snidane u stolku, pak zuby a cesani, pak hrani si, pak spolecne vareni (dceru mam vzdycky na lince - mame ji dost sirokou), apod. Jo, a ted v tomto pocasi, kdy kolikrat neni ani na kratkou prochazku, bych kontaktovala jine kamaradky na materske a treba co tyden by se stridaly navstevy tu u te, tu zase u jine. Pro obe deti by to bylo super, neokoukane hracky, jine deti na hrani..Tvoje pocity znam velmi dobre, protoze mam deti stejne od sebe, manzela nejdriv v 20h doma a temer zadnou moznost hlidani ;) Za me pomaha rutina.

Příspěvek upraven 25.11.14 v 08:11

 
4family
Zasloužilá kecalka 869 příspěvků 25.11.14 08:12

Vrátila bych mu plínky a kočárek a bude trochu víc klidu. Moje dcera se vozila až do 3 let.

 
Anonymousss
Kecalka 308 příspěvků 25.11.14 08:14

Naprosto ti rozumím. Podle mne je to období vzdoru. U každého dítěte se projevuje jinou intenzitou.
Pokud tě potěší, že v tom nejsi sama, tak mne manžel překecal do třetího dítěte. Věděla jsem, že budu unavená. Věděla jsem, že mne cca od 10. týdne bude bolet pánev a kyčle. Ale tohle je fakt peklo. Jsem ve 27. týdnu. Spala bych furt. Ráno se probudím a už bych zas spala. Ujdu asi tak 200 m a už bolestí nemůžu. A do toho 4.5 a 2.5 roku děti. Mladší dcerka je temperamentní, uječená a má aktuálně období vzdoru. Manžel se snaží seč může, babičky taky pohlídají, ale já se cítím tak děsně opotřebovaná, že se to ani nedá popsat. Máti si v poslední době bere děti aspoň na půl dne z víkendu. Jakmile se vyprázdní barák, jdu spát. A stejně jsem pořád děsivě unavená. A děcka když vidí, že melu z posledního, tak ještě přitlačí na pilu, protože vědí, že je ten pravý čas zkoušet hranice. Jsou to v porovnání s tím, co vidím v okolí hodné, vychované, šikovné a zdravé děti, mají se rády a hezky si spolu hrají. Nemám si vlastně objektivně na co stěžovat. Ale fungovat ve stavu permanentního vyčerpání je prostě děsné. Moje doktorka říkala, že některé ženy to tak prostě mají. Že se to mám snažit ve zdraví přežít.
Takže za mne: snaž se přežít a synovi třeba trochu povol hranice, ale tak nějak „odsaď pocaď“, ať nemáš nakonec doma dvě miminka. Období vzdoru je prostě o tom, že děcka zkouší, co si můžou dovolit.

 
Uživatel je onlineKakika
Extra třída :D 13452 příspěvků 25.11.14 08:16

1. vrátit pleny…nestojí to za ty nervy a praní ani tobě, ani jemu
2. na procházce klidně popovézt v kočáru
3. trávit víc času jen se synem (dát na hlídání holku, ať syn ví, že i on tě může mít chvíli jen pro sebe)
4. :hug: :hug:

Mám děti větší kus o sebe (2 a čtvrt roku) a občas jsem měla pocity podobné. Když jel syn poprvé k babičce na týden (holce byl rok, jemu tři), tak jsem se ani netěšila, až zase přijede, protože byl bez něj doma svatý klid. Na holku pořád řval, zrovna mu vrcholilo období vzdoru a já byla vyčerpaná už tak pět minut předtím, než jsme vstávali ráno z postele :lol:

Ale i tohle období pominulo a teď (holka 3 a kluk 5 let) bych byla nejradši, kdyby šel čas zastavit, aby už nevyrostli a zůstali takoví, jací jsou. Jenže přijde puberta a budeme v tom nanovo :mrgreen:

 
zeme
Povídálka 15 příspěvků 25.11.14 08:18
I toto pomine

Podle starého súfijského příběhu žil kdysi dávno v jedné zemi na Středním východě král, který se neustále zmítal mezi štěstím a zoufalstvím. Dokázala ho rozčílit i sebenepatrnější věc,…a štěstí vždy velmi rychle vystřídalo zklamání a beznaděj. Až to jednoho dne krále přestalo bavit. Rozhodl se, že najde způsob, jak z toho ven. Dal poslat pro jednoho moudrého muže, o kterém se říkalo, že je osvícený. Když ten muž přišel, Král mu řekl:„Chci být jako ty. Poraď mi, prosím, co mám udělat, abych byl také tak klidný, vyrovnaný a moudrý. Dám ti za odměnu, oč mě požádáš.“
A ten moudrý muž řekl: „Možná ti mohu pomoci. Ale stálo by to tolik, že by ani celé království nestačilo. Proto, pokud dovolíš, ti to dám jako dar.“ Král souhlasil a mudrc odešel.
Vrátil se až za několik týdnů a donesl králi zdobenou skřínku z nefritu. Král ji otevřel a uvnitř našel zlatý prsten. Byli na něm vyryto: I TOTO POMINE. „Co to má znamenat?“ zeptal se král. „Nos tento prsten, a kdykoliv se něco stane, přečti si, co je na něm napsáno, dřív než vyslovíš jakýkoliv soud, než začneš danou událost považovat za špatnou, nebo dobrou. Jen tak si uchováš klid.“
Drž se a věř, že na tohle období budeš jednou hezky vzpomínat. Měla jsem to podobně, nevěřila, že to někdy skončí. A teď? Už jsou dospělí, skvělí a vzpomínám ráda. Ale souhlasím, mateřství je nejnáročnější poslání.

 
Regina Hero
Generální žvanilka 20949 příspěvků 6 inzerátů 25.11.14 08:35

@zeme krásný příběh… můžu si ho vypůjčit?

 
veeeraf
Zasloužilá kecalka 926 příspěvků 25.11.14 08:39

Ahoj, máš to moc hezky napsané. Já sice nemám dvě děti, mám doma kliďase. Spinká celou noc, nevzteká se, prostě hodný dítě. Ale všude je něco, ty nezvládáš jeho rodící se „temperament“ a já nezvládám malého nejedlíka, který ve 20m nekouše, nepije a jí cca 3 jídla se kterých se mi už dělá šoufl jen co je vařim :zed:

Tím chci říct, že v tom nejsi sama. Já si vždycky říkám, kolik maminek asi teď prožívá to „zoufalství“, které pocituju zrovná já. A věř mi, že v tuhle chvíli je na tom minimálně každá 3 úplně stejně :kytka: :kytka:

 
Regina Hero
Generální žvanilka 20949 příspěvků 6 inzerátů 25.11.14 08:56

Zakladatelko, to chce klid… já vím, že se to lépe napíše než udělá, ale i tato doba přejde… máš dvě miminka… ber to tak… ve dvou letech má dítě nárok jak na pleny, tak na kočárek… nic neuspěcháš, když máme malé děti, musíme se jim přizpůsobit… ne oni nám… ten kompromis z naší strany holt musí být větší než z té jejich…
Vychovávat děti je nejtěžší úkol na světě, je to náročný a dlouhodobý proces a většina z nás u těch prvních dětí do toho jde metodou pokus a omyl… ano, dny budou téměř stejné, ale můžeš je udělat jiné… když dítě nechce chodit, můžeš ho někam zavézt kočárkem, autem… třeba do dětského centra, kde si bude hrát a bude si popocházet jen kolem hraček… on se vydovádí a ty si dáš třeba i to kafe, mimino budeš mít v kočárku a popovídáš si s jinou maminkou, která na tom bude třeba stejně jako ty a hned budeš mít pocit, že tě někdo chápe a ví, jak ti je…
Je to jen o našem náhledu na situaci… dětský svět je jiný, některé dítě nechce chodit stejným směrem jako my, protože nechápe, že se tam jít musí… on vidí před sebou něco zajímavého a dokáže třeba půl hodiny stát na místě a pozorovat lezoucího brouka… my máme hlavu nabitou povinnostmi a hledíme na hodinky, co všechno musíme ještě stihnout… zkus na chvíli místo uklízení třeba jen sednout a nic nedělat… práce neuteče… a manželovi řekni, jak jsi na tom, že potřebuješ trochu orazit… určitě tě pochopí a pomůže… a ty si třeba na hodinku dvě vyrazíš někam ven vyčistit hlavu… bez dětí… já jsem si tak užívala venčení psa… sama… jen já a pes… někdo chodí třeba běhat, cvičit… malovat… cokoliv, co tě baví… nebo jen tak sedět a hledět třeba na tekoucí řeku a nechat myšlenky unést po proudu…

 
marmelada78
Závislačka 3115 příspěvků 25.11.14 08:57

Zakladatelko, nezlob se, ale cos čekala? Období vzdoru přijde snad na každé dítě, a odstup 19m.. no nevím :nevim: Jako každého věc, ale přece člověk musí přemýšlet trochu dopředu..

Drž se, snad se s tím brzo srovnáš, a doporučuju trochu slevit z nároků na staršího, on je ještě maličký, není dospělejší jen proto, že má mladšího sourozence, je to pořád malinké dítě. Přijde mi to fakt nefér k těmto drobkům, že je proto, že se jim pořídil mladší sourozenec, oni najednou „musí“ být ti rozumní, starší, šikovnější atd..

 
Bibi239
Kelišová 7016 příspěvků 25.11.14 08:59

Vratit pliny, jakmile zacne hazet jidlem, tak jidlo odebrat a poslat od stolu a na nutne pochuzky, treba nakupy, dat mimino do manduky, syna do kocarku. Clovek ma pocit, jak moc velkej je a co by uz mel zvladat, ale neni to pravda, nebyt miminka, byl by to tvuj malinky chlapecek, spoustu veci bys mu tolerovala nebo po nem vubec nechtela.

 
Anonymní  25.11.14 09:03

Naprosto tě chápu a to mám mezi dětmi rozdíl necelé tři roky. Dcera zdaleka takhle nevyváděla, ale unavená a z „ničeho“ jsem byla taky. Doma jsem byla necelých šest let a jsem naprosto šťastná, že chodím do práce a děti do školky.
Zase jsem to já. Tušila jsem, že i práce pomůže, ale že až tak…to taky ne. Jo a až zase začneš spát celou noc - energie rázem přibude!!!
Zatím se drž a přežij!!! :hug:

 
boball
Echt Kelišová 8566 příspěvků 25.11.14 09:07

Tyhle pocity dobře znám. Měla jsem je jako mladá holka, když jsem měla dvě malé dcery.. hrůzu z toho, že už nikdy nebudu žít, že tohle nemůžu vydržet celý život, beznaděj, navíc váčitky svědomí, že to tak určitě jiný nemají a jaká já jsem. Šílená únava, potom mi odešla štítná žláza. Ve 42 letech se mi narodil syn. Už když byl miminko jsem měla knedlík v krku, věděla jsem co mne čeká. Taky že jo a ještě s větší razancí než u dcer.Ted mu budou v dubnu čtyři, chodí na pll dne do školky. Najednou přijde, zuje boty, sedne si, nají se aniž by měl jídlo všude, pije a hle nerozlévá, reaguje a odpovídá rozumně na kladené otázky či rozkazy :mrgreen: Nemám už počuranej záchod či stěnu. Zrovna včera když jsem ho viděla, jak papá bábovku, smete drobečky do talíře a odnese vypitej hrnek od čaje, pak si dojde na záchod a zhasne, usadí se pak u pohádky, aniž by předtím rozmetal půl bytu jsem si říkala vole tys to dala. :) Neboj opravdu vše pomine, vydrž :srdce:

Příspěvek upraven 25.11.14 v 09:09

 
Magnificata
Ukecaná baba ;) 1443 příspěvků 25.11.14 09:17

Víš, on ti připadá už veliký, ale je to ještě malé prtě, uvidíš, až dcera bude mít dva roky, že ti bude připadat strašně malá a hloupá:-) Já mám rozdíl 25 měsíců, na hubu padám tak zhruba ob tři dny, kdy se to nakupí, chce to pevné nervy, mít večer vlastní koníček a hodně čokolády:-DD

Příspěvek upraven 25.11.14 v 09:18

 
Liz
Ukecaná baba ;) 1825 příspěvků 25.11.14 09:40

Ahoj, je mi líto co prožíváš, musí to být mazec. Naši příbuzní mají u dětí stejný věkový odstup a jejich maminka řikala, že je to ze začátku horší než dvojčata. Neboj čím budou starší, tím to bude lepší. Některé věci by sis z mého pohledu mohla usnadnit a synovi taky. Dala bych mu být Tebou plinky a koupila bych tandem kočárek. Mám dvoletého syna a nedovedu si představit ho nemít na delší procházku v kočárku. Pak bych si být Tebou určitě pořídila myčku, kdyby to bylo jen trochu možné, nedivím se Ti, že Tě berou mrákoty z hromady nádobí. Drž se, bude líp :kytka:

 
svycarka
Kelišová 6329 příspěvků 25.11.14 09:41

O jak ja te chapu..synackuv teror( v pomerne mensi mire) zacal pred 2 mesici a slusne se to stupnuje.Jsou dny, kdy je zlaty milovany a jsou dny kdy je prorvu na cely panelak. Ovsem spoustu jeho projevu vzteku a nelibosti proste prejdu tim, ze ho odeslu jecet do pokojiku.Sice milionkrat praskne dverma a asi mi i nadava :mrgreen:,ale alespon mi nerve u ucha. Obdodi vzdoru, co naplat, musi se to ukocirovat. Prejde, to..vsechno to jednou prejde! To z tebe jeste nedela spatnou mamu :hug:

 
Uživatel je onlinefragola
Generální žvanilka 23536 příspěvků 25.11.14 09:41

Každá občas padáme na hubu, zrovna dneska jsme jednomu z dvojčat vyhrožovala babyboxem, protože v 1hod ještě nespal :zed:, já při představě, že budu za 5,5hod už zase vzhůru a mezitím budu jednou vstávat na krmení, jsme měla na tváři všechno, jen ne úsměv ;)

Osobně jsem nikdy moc nechápala ty cíle, aby když se narodí další miminko, bylo starší dítě odplenkované, spalo samo v posteli, nemělo dudlík, samo chodilo venku atd., atd… Proč? Přijde mi to jako velký stres pro všechny zúčastněné strany :nevim:
Jak už se psalo výš, jsem pro kočár, vrať plenky, víc se věnuj synovi a i když se ti to teď nezdá, zase to bude lepší :kytka:

Mimochodem, 18m dcerka měla dudlík asi první 2 měsíce a můžeš 3× hádat, co dělá teď s dudlíky dvojčat… Jak jen může, šlohne dudel a jede, jak kdyby nebyla lepší věc na světě :lol: Takže odnaučování by mi bylo stejně na houby :)

Drž se, přejde to :kytka:

Příspěvek upraven 25.11.14 v 09:42

 
Nika91
Závislačka 3532 příspěvků 25.11.14 09:54

Já mám od sebe holky rok a půl, a někdy se cítím asi tak jak popisuješ. Starší se sice nezacla pokakavat do kalhot, ale zase byla schopna mi to během odpoledního spanku rozmatlat po CELÉM pokoji :zed: a uklízet tohle každý den… už když jsem ji dávala spát, byla jsem na nervy. Nakonec jsme to ale vyresili, a už to nedělá, ale už jsem byla fakt na prášky.
Nezbývá než vydržet. Já se teď vždycky odreaguji vyráběním cehokoli, a klidně se kvuli tomu vykaslu na na nádobí nebo úklid, jinak už by mi asi vážně šlehlo.
Takže hlavu vzhuru, nejsi v tom sama. :kytka: :kytka:

 
Bunnies
Ukecaná baba ;) 1987 příspěvků 25.11.14 10:14

JJ, někdy je to fakt těžké. Já mám děti s větším věkovým rozdílem - 2 a 3/4 roku. Nejstarší jsem kojila ještě v den porodu a čekala jsem problémy až budu v porodnici a až uvidí, že kojím brášku. Naštěstí po porodu se manžel zachoval fakt skvěle a věnoval se fakt hodně starší holce. Jezdili na výlety, několikahodinové procházky atd. Ze začátku dcerka mladšího syna snášela dobře. Ale přišel čas, kdy si taky chtěla hrát na miminko a tak jsem doma měla oba dva v látkovkách, s dudlíky a dcerka chtěla jen UM. Starší nikdy toho moc neušlapala a tak měla tříkolku s vodící tyčí a to byla náhrada za kočárek. Nebo tlačila na kratší procházce svůj kočárek na panenky. Časem se to zklidnilo. Pomohl nástup do školky ve čtyřech letech, přestěhovali jsme se do domečku se zahrádkou. S dudlíkem byl teda šílený boj. Musela jsem sebrat dudlík i synovi a všechny schovat. Syn si začal cucat palec a dcera to odkoukala. Oba si při únavě cucají palec dodnes :roll: :oops: Ale dokáží si spolu krásně hrát, jsou spolu ve školce. Dcera pomáhala synovi ve školce první půl rok. Teď jsou zase oba dál - už jsou z nich normální sourozenci, kteří si povídají, ale i perou :lol:. Začátkem dubna k nim přibude sestřička a tak jsem zvědavá na další boj, ale už to bude jiný. Už to nebude pro nikoho z nich přechod z jedináčka na sourozence a dcera bude už velká sedmiletá sestra a klukovi budou čtyři a je prý velký kluk :).

 
MartinaV89
Kecalka 187 příspěvků 25.11.14 10:52

Deníčky moc nekomentuji, ale teď musím - je perfektní, skvěle napsaný… :palec:
Určitě bych ti doporučila dát manželovi nebo babičce na hlídání dcerku a pobýt trochu více času jen se synem. Myslím si, že se v něm mísí začínající období vzdoru a ještě žárlení.

Chci ti popřát hodně sil, a říct, že nejsi sama. Pro mě je mateřská taky horor! Děti miluji, ale… Pořádně jsem nespala ani nepamatuji, doma jen řev a bordel, čas na sebe nemám, ale nejhorší pro mě je ten strašný stereotyp! Stále se uklidňuji tím, že děti jednou odrostou a já se přece jen zase dohrabu do práce, zase mezi lidi… :lol:

 
janisska
Závislačka 3002 příspěvků 25.11.14 10:53

Děkuju za tenhle deníček a i milé komentáře pod ním…občas se cítím ze svých pocitů tak provinile…ale už nebudu, „i toto pomine“ :mrgreen: Nám starší syn začal žárlit taky později a je to síla…drž se!

 
Anonymní  25.11.14 11:35

My budeme mít děti od sebe cca 21.měsíců. Jelikož jsme na první čekali 3roky, druhý jsem nenechali náhodě a od roku dcery jsem to nechávali na přírodě. Nechtěla jsem zažít to, co u prvního dítěte. To čekání, snažení…atd. Je mi jasný, že to nebude jednoduchý. A taky vím, jak budu padat na hubu. Máme ještě dost práce kolem baráku, manžel jezdí z prace vcelku brzy (kolem 3až4hodiny odpoledne). Ale co Vám bych doporučila, tak zkuste si najít na netu Výchova nevýchovou. Narazila jsem na to nedávno, zkuste být Vašemu synovi partnerem a snažit se ho pochopit a vysvětlovat mu věci. Sama to teď na své dceři zkouším, občas mám taky stavy „vyhoření“… asi to k tomu patří. Jak tady píšou ostatní, vrátila bych mu plíny, zkusila bych dceru vzít do munduky a syna do kočárku (to jsou dobré rady). Sama si chci munduku (možná už i šátek) koupit. Protože to asi bude velký záhul pro nás všechny. Držím Vám palce a budu ráda, když napíšete, jak to pokračuje. Jestli se to lepší nebo jaké rady Vám pomohli. Držte se, bude líp!

 
asha
Nadpozemská drbna 29457 příspěvků 25.11.14 11:41

To prejde ;) A pak se to zas vrati. A tak furt dokola :mrgreen: Je to takovy trenink na pravou pubertu.
Nicmene presne z tohoto duvodu jsme najeli na nocnik az po druhym roce, az jsem nemusela nic ucit a vsechno slo tak nejak samo :) Takze byt tebou, v klidu vratim pliny a vzpomenu si na ne, az se to srovna, az si bude umet rikat sam a nebude mit v mozecku zatemneno (aspon docasne :D )

 
Uživatel je onlineMirka Dušínová
Ukecaná baba ;) 1264 příspěvků 25.11.14 12:18

Moje mantra je sourozenecký kočár - pořiď, ať se můžeš jít aspoň projít v klidu. Jinak přeji pevné nervy.

 
hanak  25.11.14 12:39

Taky mě zarazilo, že chlapeček „už dávno nemá plenky“ a nevozí se na kočárku. Z malého miminka se narozením dcerky udělal malý dospělý. Nároky na něj kladené jsou nepřiměřené, je to dvouleťáček, potřebuje lásku, objetí, péči možná ještě víc než to malé miminko. Potřebuje, aby se mu někdo věnoval, hrál si s ním s autama, ukázal, co se stavebnicí, obrázky v knížce atd… ale hlavně v tomhle věku je kočár, chování, objímání, uspávání, plenky i krmení ještě zcela normální.
Dopřej svému synkovi být dítětem, kterým opravdu je a ono se to hodně rychle zklidní.
PS: moji starší jsou od sebe o 13m, ale proběhlo to v klidu, protože jsem po miminku nechtěla, aby se chovala jako „už ta velká“. Na plenky jsem netlačila, dvojkočár používala až do jejích 3,5 let (a paralelně k tomu měla malé golfky, když jsem někam potřebovala jít jen s jedním z nich a druhé bylo hlídané babičkou, manželem..)..

PSS: mám doma teď taky téměř dvouleťáka, o odplenkování ještě nemůže být ani řeč, bez kočáru ani ránu a co se týče jídla, něco sní sám, ale taky hodně dokrmuju já. Dát mu jídlo před sebe, ať se nají dle sytosti, tak 3/4 z toho budu sbírat po celém bytě. To je zcela normální pro tenhle věk. A je to závisláček, mazlík, malé klíště, které tak pevně sevře v objetí, spontánně dá pusu, pohladí..
Najdi si zpátky cestu ke svému synovi, potřebuje tě!

 
Barushe  25.11.14 12:43

Chapu te, mam deti od sebe rok a pul. Od synovych 6 mesicu jsem „padala na hubu“ az do roku. Des bes. Ale snazila jsem si to vsechno zjednodusit. Dceru jsem nechala na plinach dokud si sama nerekla, dudel mela do 2,5 let, sourozenecky kocar pouzivam nekdy jeste ted, v jejich 3 letech. Syn byl hodne na zemi a dival se, jak si hraju se starsi. V domacnosti jsem udelala jen to nejnutnejsi. Sehraj jim rezim. To je dulezity- at spi po obede aspon hodinu soucasne. Ja jsem kvuli tomu syna dopo i budila :oops: ;)
Proc si to vsechno nezjednodusit? ;)
Ted jim je 3 roky a 1,5. Starsi chodi do skolky a je to uplne super :mrgreen: :pankac:

 
asha
Nadpozemská drbna 29457 příspěvků 25.11.14 13:12

A dvoukocar. Prostredni se narodila, kdyz byly nejstarsimu 3. Pliny teda uz nemel, ale sourozenak jsem poridila. Vynalez k nezaplaceni!

 
folďaska
Nováček 3 příspěvky 25.11.14 13:21

Pěkný deníček, hezky napsaný. Taky mám děti věkově blízko - první syn je od druhého starší o 15 měsíců, třetí syn je od prostředního 23 měsíců :D
Někdy je to makačka. Nejstarší syn už 2 x prožil narození dalšího prcka, pokaždé jsme ho pak zavinovali do deky - jako miminko, chtěl si vyzkoušet lehnout do kočárku, nosit se a i cumlat dudlík. Nechali jsme ho, stejně ho to pak přestalo bavit a byl rád, že už je starší :mavam:

 
belik
Ukecaná baba ;) 1035 příspěvků 25.11.14 14:13

Upřímně nechápu jak si někdo může myslet, že tak malý věkový rozdíl v pohodě zvládne, pokud nemá k ruce další lidi na pomoc.Je něco jinýho, když se to stane náhodou, ale dobrovolně bych to já nikdy nedala, vůbec se ti nedivím, že to nedáváš a jak psaly holky sama si přitěžuješ, když chceš po takovým prckovi, aby byl samostatná jednotka. Mě je těhle dětí taky líto, potřebují hodně pozornosti, kterou nemůžou mít. Mám mezi dětmi rozdíl čtyři roky a i tak je mi někdy líto, že nemám na staršího víc času :nevim: Prostě dala jsi se na vojnu tak bojuj a neboj bude líp :kytka:

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 25.11.14 14:25

Ahoj, já jsem to měla plně stejný :mrgreen: a víš, co byl problém? Skrytá ŽÁRLIVOST. Pomohlo nám až být se starším sami, on potřeboval maminku jen pro sebe. Odjeli jsme spolu na víkend na hory a od té doby ho mnohem víc chválím a mazlím. Dřív prcka skoro týral - bil, shazoval, bouchal do hlavy, teď je klid. Jen zas začíná mít ty telecí léta batole. :zed: Úplně ti rozumím, jak jsi vyšťavená. Takže moje rada - dej někomu mimi a mazli, chval a užívej si kloučka Bude zase dobře :hug: :*

 
unity
Kecalka 167 příspěvků 25.11.14 14:31

Ani nevíte, jak Vám teď rozumím. Mám děti 3,5 roku a skoro 17m a jsem na psychologa. Už jsem zašla tak daleko, že jsem se odhodlala zavolat k obvoďákovi pro doporučení :roll:
Nejraději bych byla zase bezdětná a chodila do práce, hlavně dělat něco jiného než se starat o děti :nevim: a to jsou ty moje holky hodný, docela si už vyhrajou spolu…
Kamarádka už u psycholožky byla a říkala, že takových je nás více, jen se o tom tak nemluví a nikdo se nechlubí, že má trauma z dětí… :roll:
Snad je to jen přechodné, budem si držet palce :mavam:

 
Nika079
Zasloužilá kecalka 526 příspěvků 8 inzerátů 25.11.14 14:32

Držím palce, aby bylo brzy líp. Ale nenapíšu nic nového, též bych klidně dala plenky, klidně bych malého krmila a hlavně bych též dala na chvíli pryč malou, aby byl syn jen s Tebou. My teprve druhé čekáme, budou od sebe se synem 3 roky a vím, že to bude náročné a zatím si to neumím představit. Ale záchvaty vzteku, házení věcmi, to máme doma i bez sourozence. Teď si občas hraje na miminko, zabalim ho do deky a prostě se jen tak muchlujeme, dost často ho musím dokrmit, na nočník někdy sundavám tepláky, když poprosí. A ráda bych v tomhle „rozmazlování“ pokračovala ráda dál. Když to půjde, tak někdo vezme kočárek s malou na procházku a já zatím budu čas věnovat jen synovi. Třeba to děláš, jen to v deníčku nezaznělo. Držím palce, abys byla brzy zase v pohodě a mohla si mateřskou převážně užívat.

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 25.11.14 14:40

@zeme Krasny pribeh :kytka:

Zakladatelko, drz se a pevne nervy. Zase bude dobre. :hug:

 
lllucie
Ukecaná baba ;) 1247 příspěvků 25.11.14 15:17

Jen rychly komentář - vrat mu pliny ( takovy ty natahovaci pul ups se jmenujou tuším, pampers je dela ) a jednoznačně pořídidit sourozenecky kočár.

 
4family
Zasloužilá kecalka 869 příspěvků 25.11.14 15:44

My máme ne sourozenecký, ale klasický kočárek Jane. Když bylo malemu 3 měs. a prostřední 3 roky a 3 měs. nachodili jsme na dovolené kilometry po horách a do korby se vešli oba. Dcerka seděla malému u nohou. Nebo si sedala nad přední kolo a nohy dala do spodního košíku.

 
balestra
Závislačka 4477 příspěvků 25.11.14 16:06

Já mám rozdíl 17m a nyní je starší 2,5 roku. A celý první rok byl náročný a nyní je to stále náročné, ale jinak. Malý už pro dceru není panenka, ale ten, co ji bere hračky. A začala žárlit.
Rada? Neřeš, zda je ostuda či ne. Nech ho ležet. Dej mu plínu. Za mě je to jeho snaha o upoutání pozornosti. Zkus mu věnovat svůj čas. Manželovi dej mladší dítě a ty buď s tím starším. Zkus školku, pro začátek třebas na jedno dopolko v týdnu.
Myslím, že starší prostě se snaží získat pozornost. Po zlém nikdy nic nepůjde… Jasně, mít nervy jak světice také nelze ;)

 
Pipi 00
Závislačka 2737 příspěvků 25.11.14 16:42

Nečetla jsem všechny komentáře, tak už to možná padlo. Najela bych na naprosto minimální režim. T. j. staršímu vrátila plíny, kočárek, postýlku pro mimina, dudlík, prostě dle situace všechno, co ti ušetří práci. To samé domácnost, vaření minimálně, skleničky, nežehlit. Požádat o pomoc každého, kdo může. Pokud na to máte, zaplatit někoho na úklid. Já mám věkový rozdíl mnohem větší, 2.5 roku a i to byl celkem mazec. A i ta moje starší někdy vyžaduje věci, co má miminko (nošení, povození v kočárku, kaši) a já jí je dopřeju. A mysli s optimismem na budoucnost, tohle období budeš mít brzy za sebou a budeš mít dvě děti skoro stejně starý se stejnýma nárokama a programem. O tvoje kámošky s větším věkovým rozdílem ten mazes s miminkem bude ještě čekat ;).

 
hanka.br.
Extra třída :D 13948 příspěvků 25.11.14 17:31

„Když mu byl rok, začali jsme plánovat druhé dítě…“ Vysvětlil by mi někdo proč? Proč plánovat druhé dítě, když to první je ještě natolik maličké, že potřebuje nonstop péči. :nevim:

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 25.11.14 17:41

Dceři bede 25 měsíců až se Honzík narodí. Po přečtení deníčku se fakt bojim :lol: Ne řikám si „co nás nezabile…“ no všakt to znáte.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24101 příspěvků 25.11.14 17:56

Presne co jsem tady cetla si myslim take, ono ted jak mas miminko, vlastne zapominas, ze tvuj syn je opravdu jeste malickaty. ;) ;) Kolikrat i deti normalne ikdyz nemaji sourozence maji plenky daleko dele, proste vrat mu plenky a nech ho byt malickym, vzdyt ma jeste narok..
Ono jak se narodi dite druhe ma kazdy tendenci videt to druhe jako hrozne velike. Jiste proti novorozenci je, ale on opravdu potrebuje jeste tvoji naruc :srdce: :srdce: :srdce:
Urcite kup ten dvojkocar, vzdyt ja malou vozila skoro do tri let :think: :think:
Co se tyce toho dne, kdy uz nemuzes, proste si rekni, ze to vse pomine, jak tady bylo nadherne popsano :D
Mam od sebe deti skoro o 4 roky a prave proto, ze jsem vedela, ze to bude narocne a ze bych to nedala, proto jsme si poridila az po delsim odstupu..
Mas to jinak, takto jste to chteli, neboj to das :think: Ono zaprah to je a jde o to, ze ne kazdy ma energii na rozdavani, kazdyho obcas materstvi polozi.. :lol: Snaz se chodit co nejvic mezi lidi, do nejakych tech center, vypnout, nechat obcas pohlidat atd..Ono je to obcas i pocasim, ze jsou desny depky ;) ;) :palec:
Preji mnoho sil pro nas vsechny :D :D :D

 
momi33
Nadpozemská drbna 25322 příspěvků 3 inzeráty 25.11.14 18:20

Zavzpomínala jsem na doby, kdy malýmu byly cca ty 2 roky…sice nemá tedy sourozence, ale taky jsme si užívali…a občas ještě užíváme…
Hlavně vydrž, bude líp.
Nejhorší je, že opravdu mateřská a mateřství opravdu nejsou lehké. A kolikrát je to skoro handicap…
Mám sice jen jednoho pacholíka, ale umím si to představit…

 
Ananta
Ukecaná baba ;) 2487 příspěvků 25.11.14 19:06

Hele, nevím jestli poznáš sama sebe v tak extrémních situacích, mám jedno dítě, je to super holka, dva a půl roku a cca do dvou let jsem byla vyřízená, už jen z toho, že nemám skoro žádný čas pro sebe, druhé dítě bych nikdy dobrovolně nepočala.

Každý jsme jiný, pro spoustu žen je mateřská neúnosná pakárna a najímají si chůvy a chodí na část úvazku do práce. Výčitky z toho jaká jsem - to byl mor, to co se někdy dělo ve mě není ani publikovatelné, ale kdybys viděla moji dceru, tak jedna z věcí která tě napadne je, že je to štastné dítě, ty první roky jsou vysilující. Recept mám jediný, netlač na pilu, vrat plíny, do puberty je mít nebude, nech ho chvíli v té miminčí regresi, na vztek u nás pomáhá dělat si z toho srandu a parodovat, popřípadě odvést pozornost něčím úplně jiným, když to nešlo - říká se nechat vyvztekat, to jsem nepraktikovala všem poučením navzdory a hodně se mi to vyplatilo, na vztekající se dceru válející se po zemi jsem mluvila klidným hlasem, vysvětlovala a občas jí pohladila, vrací mi to v dobrém. Ono každé dítě je jiné, píšu to jen pro inspiraci. Největší trest u nás je „jít za dveře“ symbolicky vyloučení z komunity lidí, kteří ji mají rádi, kam patří, stačí na minutu dvě, udělali jsme to nejvíc čtyřikrát pětkrát za celou dobu. Držím palce, bude líp.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »
Poslat
nový deníček