Jak jsem si užila šestinedělí

sao  Vydáno: 03.02.16

Čekala jsem své čtvrté dítě - tak trochu vymodlené dítě, protože se nám nějakou dobu nedařilo, prošla jsem si potratem a tak. No a nejen tohle, ale i veškeré zkušenosti byly důvodem, proč jsem se rozhodla, že tentokrát si to mateřství opravdu maximálně užiju…

A jak jsem se rozhodla, tak se i dělo. Těhotenství jsem si užívala hned od začátku. Nevolnosti a k tomu ještě zánět průdušek, to byla prostě lahůdka. Přežila jsem, a horkými letními měsíci jsem se plížila k blížícímu se datu porodu.

Horka byla tohle léto opravdu úmorná, ke konci už jsem ani nevycházela z baráku a s mokrou plenou na čele jen sledovala oknem z kuchyně, jak mé děti řádí v bazénku. Občas bylo mokré i okno - to byla snad jediná chvíle, kdy jsem vykoukla ven, abych dětem domluvila, ať se trochu krotí. A jediný výlet s dětmi, který jsem tyhle prázdniny zvládla, byla návštěva zoologické zahrady, a i to byl nadlidský výkon. Dovolená se tohle léto nekonala vůbec.

Za tohle všechno nemohla jen ta vedra, ale hlavně můj obří pupek. Už v šestém měsíci se mě všichni ptali, kdy už to bude - zítra? Pozítří? Když jsem odpověděla, že až za 2-3 měsíce, každý mě litoval a varoval, že mám v bříšku slona.

„Nemám,“ uklidňovala jsem sama sebe.

„To je jen větší množství plodové vody… Nebo vytahaná děloha po starších dětech - to je ono!“

Naštěstí mým dětem moje indispozice vůbec nevadila. Prázdniny si užily i tak, všichni se těšili na miminko a nejstarší syn se také těšil na svůj první den ve škole…

A tak bylo 1. září, první školní den a zároveň můj první termín porodu. Když jsem s tím balónem nakupovala synovi pomůcky do školy a zmínila se, že právě dnes mám termín, všichni v papírnictví udělali dva kroky dozadu. Naprosto je chápu, opravdu jsem vypadala, jako časovaná bomba.

Nebudu to natahovat. Vyvolávání porodu jsem se vyhnula a 11. září 2015 jsem porodila sloníka Josífka s váhou 4220 g a mírou 56 cm. Porod otřesný, ale o tom tento deníček není. :-)

Já i miminko naprosto v pořádku, pět hodin po porodu jsem se otřepala a od té doby jsem měla Josífka stále u sebe… Byla jsem v sedmém nebi, všechno bylo krásné, všechno špatné zapomenuto. Teď už není jediný důvod, proč si to konečně nezačít opravdově užívat…

A začalo to. Už do porodnice jsem jela s rýmou, rodila s plným nosem, kapky do nosu zůstaly doma. V porodnici kapky do nosu samozřejmě neseženete. Výsledkem byla taková rýma, jakou jsem snad v životě neměla. Manžel nemohl hned přijet a něco mi dovézt, takže nakonec se obětovala kamarádka, dovezla kapky a já jsem se po dvou dnech strávených s totálně ucpaným nosem mohla konečně trochu nadechnout… Mělo to však pokračování.

Zalehlo mi ucho, potom druhé, no a nakonec jsem neslyšela vůbec nic. Každý na mě pořád mluvil a já jsem buď žádala, aby to zopakoval, a nebo, když už to bylo fakt trapné, jsem se tvářila, jako že rozumím. :-D

No a pak mě uprostřed noci začalo jedno ucho přímo bolet. Zánět středního ucha hned po porodu? Pěkně děkuji. Sestřička se nade mnou naštěstí slitovala a ve dvě v noci běžela o patro výš na dětské oddělení, kde mi věnovali dětské kapičky do ouška. :-D Hezky jsem si kápla, a ono to pomohlo, ucho bolet přestalo. Skvělé, teď už jen stačí, abych zase slyšela.

Zázrak se nekonal. Bolest sice ustala, ale začalo mi v uchu zvonit. A to takovým stylem, že kdykoliv na mě kdokoliv promluvil, musela jsem si uši zacpávat. No a pak jsem ještě začala slyšet ozvěny. Poslední den před propuštěním, kdy za mnou každý chodil a pořád se mnou chtěl něco řešit, byl prostě utrpení a já jsem začala propadat panice.

„Paní N., pokud vás bolí ucho, pošleme vás klidně hned na ORL,“ usmívá se na mě sestřička.

„Neee, to už je skoro dobré, já už i něco slyším!“

(Na návštěvy ORL mám z dětství hororové vzpomínky, a tak se tomu vyhýbám, co to jen jde.)

Po propuštění domů naštěstí nastaly zcela jiné starosti, a tak už ani nevím jak, ale uši mi asi tak po týdnu odlehly, rýma ustala, teplota klesla, přestala mě bolet hlava a já se těšila, že teď už snad bude všechno v pohodě, že od teď už si budu svoji velkou rodinu opravdu, ale opravdu užívat.

Starší děti byly z nového sourozence nadšené, malý byl hodňoučký a asi tak týden šlo všechno krásně. No a pak nastal den, kdy mi starší děti s manželem a babičkou odjely na prodloužený víkend na chlupu, ať si prý odpočinu. Odjeli a já zůstala sama doma jen s malým Josífkem. Místo, abych odpočívala, jsem ale neustále fňukala, jak mi je už teď smutno.

Večer, v den jejich odjezdu, jsem dlouho seděla u počítače, nebyl důvod jít brzy spát. A malý zatím spinkal v kolébce. No a pak začal plakat. Vstala jsem, že jdu pro něho, a zapomněla jsem, že jsem si celou dobu seděla na noze a ta se mi odkrvila. Stoupla jsem na ni celou váhou, a jak jsem měla ještě pantofle s vysokou podrážkou, noha se mi podvrtla a já sebou švihla o zem. Tak, a to už nerozchodím. Noha přicházela k sobě a začínala pěkně bolet, malý stále plakal a já se nemohla postavit.

Jediné, co mě zajímalo, bylo, že se musím co nejrychleji dostat za malým. Noha mě vůbec nezajímala. Ani nevím jak, postavila jsem se a dobelhala se ke kolíbce. Hurá, Josífka držím v náruči, teď už je zase dobře, noha bolet přestane, to nic nebude…

Po chvíli koukám na svůj kotník, a všímám si, že mi je ponožka jaksi těsná… Sundávám ponožku a na kotníku vidím pořádnou bouli. Průšvih, vymknutý kotník. Když se na internetu dočtu, jaká léčba mě čeká, panikařím. Jak se mám starat o novorozence a další tři děti o berlích o jedné noze? Ne, to nemůže být pravda!

A je to pravda. Ráno vstávám z postele a zjišťuji, že na nohu vůbec nemůžu došlápnout. Odvolávám manžela z chalupy, ten přijíždí, chvíli tomu ani on nemůže uvěřit, a hurá do nemocnice. Vyfasovala jsem ortézu, berle, poučení, že minimálně 3 týdny nesmím na nohu vůbec stoupnout, ve zprávě stojí „14 dní po porodu si vymkla kotník“. Paráda. :-D

První dny s berlema trávím se zbytkem rodiny na chalupě, všichni mi pomáhají, mamka vaří pro nás pro všechny a obskakuje mě jak malé dítě - je mi trapně. Jelikož mám ještě šestinedělí, musím dodržovat hygienu a to je asi nejhorší - noha jak bačkora a já bez asistence ani nevlezu do vany, abych si dala sprchu…

Aby toho nebylo málo, druhorozený se na jednom výletě s babičkou zmáchal v ledových vodopádech a celý mokrý musel šlapat 7 km zpátky, byl podzim, byli jsme na horách, takže teplo opravdu nebylo. Výsledkem byl hrozný kašel a horečka, kašlat začal i další syn, celou noc jsme nespali a já už jsem byla opravdu v koncích. Víkend končil, museli jsme domů, mamka do práce, manžel taky do práce, a mě, o berlích, čekala péče o dvě nemocné děti, třetí školou povinné a k tomu novorozenec…

Cestou z chalupy jsme se tedy ještě zastavili na pohotovosti, nemocnému synovi dělali rentgen, protože bylo podezření, že to má i na plicích. Bylo pondělí a já jsem si uvědomila, že ve středu musím do nemocnice znovu, na kontrolu dělohy po porodu - při propouštění z porodnice se jim něco nezdálo. Začala jsem vážně uvažovat o tom, že si před tou nemocnicí postavíme rovnou stan, ať nemusíme pořád jezdit.

Po návratu domů nastal chaos. Plačící miminko a hladové děti, hory prádla, úkoly do školy… Manžel musel jít něco dělat ven a já měla možnost si poprvé vyzkoušet, co mě následující týdny čeká.

Snažila jsem se, ale nestíhala jsem. Pouhá cesta z bodu A do bodu B byla nadlidským výkonem, natož ještě něco stihnout udělat, než zase malý začne plakat a já abych se belhala zase k němu… Pak jsem potřebovala utřít vylité pití, klekla jsem na všechny čtyři a znovu se postavit už jsem nedokázala

Lezla jsem po čtyřech a volala na děti: „Běžte pro tatínka!“ :-D

Manžel mi pomáhal zpátky na nohy a oba jsme věděli, že takhle to asi nepůjde…

Našla se spousta obětavých kamarádek, které mi moc pomohly. I manžel samozřejmě pomáhal, jak mohl, a mamka také. Jsem ráda, že je všechny mám. :-) Já jsem však po pár dnech prostě zahodila berle a nohu natvrdo rozchodila. Nějaké trvalé následky mi v tu chvíli byly fakt jedno, musela jsem se postarat o děti.

A asi tak za 14 dní už jsem chodila celkem normálně. :-D Domů se vrátila pohodová rodinná atmosféra a až na tu šílenou střevní chřipku, která mě postihla ke konci šestinedělí, bylo všechno zase krásné. :-D

Jsou chvíle, kdy jsem opravdu naštvaná, že se všechno neustále tak komplikuje, ale i přes to všechno můžu říct, že si mateřství opravdu užívám (v tom dobrém slova smyslu), ty první dny, týdny a měsíce miminka jsou prostě to nejkrásnější období a žádná chřipka ani vymknutý kotník mi tu radost nevzaly. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
olcak70
Povídálka 36 příspěvků 03.02.16 02:30
:potlesk:
 
protection  03.02.16 05:49

Vyvrklý kotník jsem měla jednou, bolest neskutečná, od té doby jsem rozhodnutá pro bezbariérové bydlení :-)… No pěkně sis to užila..

 
Reaskiller
Závislačka 4260 příspěvků 03.02.16 06:43

Pechacek trosku ale evidentne si to zvladla za 1* :) parada! :) :potlesk: ja uz by som hodila barle z okna, sadla si a konecna :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
Kimme
Kecalka 248 příspěvků 03.02.16 06:59

U ranní kávy jsem se zasmála ( ne tvému nestesti) ale je to psané se super nadhledem a vtipem… časovaná bomba a „už i něco slyším“ Mé vážně pobavilo :potlesk:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 03.02.16 07:08

:potlesk: tak takhle dobře jsem si už dlouho nepočetla, výborný. Gratuluji k Josífkovi, vím jaký to je mít tolik dětí, jsem na tom uplně stejně-taky 4

 
Misel02
Závislačka 4250 příspěvků 03.02.16 07:11

Moc krásný deníček taky jsme měla vyvrtlej kotník když jsem táhla kočárek po schodek a spadla jsme i s kočarkem!!! BEZ SYNA!!! no a tak jsme měla 10dní nohu v sádre aby byla jistota že nebudu slapat no slapala jsem a nohu jsem pak rozchodila ale je pravda že pri spatném šlapnutí někdy zabolí :) jinak gratuluji k Josífkovi a přeji tvojí velké rodince mnoho zdraví a štěstí :hug:

 
Heidi86
Ukecaná baba ;) 1770 příspěvků 4 inzeráty 03.02.16 07:31

Pěknej rozjezd s mrňouskem, to na tebe sedla všechna smůla…malý je kus chlapa ;-)

 
NikolH
Ukecaná baba ;) 1484 příspěvků 1 inzerát 03.02.16 07:36

Mě rozesmál ten stan před nemocnicí :mrgreen: :mrgreen:

 
reinkarnace
Závislačka 3777 příspěvků 6 inzerátů 03.02.16 09:01

No, deníček se mi líbil. jediné, co mi celou dobu vrtalo hlavou bylo, roč si manžel nevzal aspoň na chvilku paragraf??? Nechat doma napůl nemohoucí ženskou s tolika dětma, to mi hlava nebere..můj si bral paragraf i když jsme měli jen jedno několikaměsíční a já ležela „jen“ s horečkou. :nevim:

 
Althya
Ukecaná baba ;) 1748 příspěvků 1 inzerát 03.02.16 10:20

Pekny denicek, ale zazit tohle - pekne dekuju :-) Pece o deti by byla jednodussi, kdyby sis na miminko poridila satek

 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 03.02.16 10:49

@Althya
Možná jo, ale spíš je štěstí že malýho v šátku neměla zrovna když spadla, a s berlema a dítětem v šátku se taky asi moc dobře nechodí a je to i o hubu (znám to z vlastní zkušenosti, stačila kapka na dlaždičkách, berle mi podjela a šla jsem k zemi), spíš si říkám, jak se s ním zvládla třeba přemístit na přebalení, kojení a vůbec, jestli třeba s podáváním věcí pomáhalo některé z větších dětí - ale pokud šel nejstarší do školy tak ty další děti ještě moc nebyly ve věku kdy by mohly mámě miminko přinést na gauč např., max. přivézt v pojízdný kolíbce, víc bych jim asi nedovolila! A je fakt že ne vždy může chlap z práce odejít ze dne na den na 14 dní na 0CR, i když tohle je asi situace kdy to snad ani jinak nejde, příp. musí přijít pomoct někdo jiný…to že se to stane když jsou všichni pryč je fakt mega smůla…já si loni zvrkla kotník při cvičení, ale malému už naštěstí byly skoro 2, s novorozencem si to fakt nedokážu představit! Zvlášť když pár dní po obdržení nechodící sádry nám taťka odjel na týden pracovně rovnou úplně pryč, museli jsme na azyl k babičce na barák, i kvůli venčení psa - zaplaťpánbu za tu možnost! Jinak nevím…ono by sice skoro stačilo kdyby si někdo vzal na starost jen psa, ale malý by se chudák vůbec nedostal ven a zrovna bylo tak krásně…jen tu první noc kdy mi dali sádru spal u babičky…a poté co mi sundali sádru, nám taťka opět odjel, na voj. cvičení…ale to už jsme zvládli doma sami, jak jsem mohla na nohu došlápnout, chodili jsme ven klidně i na hodinu, pejskovi muselo stačit venčení dvakrát denně. Aspoň že nepřestal jezdit výtah, jako mívá u nás v baráku v oblibě když se to nejmíň hodí:-) Například několik dní potom co se malý narodil a vrátili jsme se z porodnice…nosítko jsme bohužel v tu chvíli neměli, kupovali jsme ho až asi za měsíc nebo dva, v kočárku byl spokojený a my se též stěhovali k babičce, kde bylo ve vedrech příjemněji než ve městě…a ne každý dítě v něm vydrží, nám se nelíbilo ani trochu! Jinak je to určitě šikovná věc, že má člověk volné ruce, na druhé ho možná pořídím, i když asi jiný typ nebo po někom ne moc jetou Manducu, Cybex se mi zapínal dost špatně, chtělo to ze začátku asistenci tatínka…a na místě autorky bych měla trochu obavy třeba někde na procházce, zvlᚍ v terénu, ono už se pak na ten kotník tolik spoléhat nedá, je to přes půl roku a dodnes mě při větší zátěži v něm píchne, co teprve ještě nést dítě na břiše…stačí rozběhnout se za větším co jede třeba na odrážedle…kaž­dopádně autorka má můj obdiv, respekt, sympatie, klobouk dolů a palec naopak nahoru, jak to zvládla jakoby se nechumelilo, já tehdy propadala panice i s dvouletým - jak mu uvařím, donesu jídlo, ale všechno jsem postupně vychytala, člověk a zvlášť ženská když musí zvládne asi opravdu cokoliv! :potlesk:

 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 03.02.16 10:54

A zvlášť když to pořádně nedoléčila, já chodila i na rehabilitace a hodně plavala a jezdila na kole, což chápu že se 4 dětma a miminkem, které se třeba ještě kojí, je asi těžko zorganizovatelné a po porodu i dost těžko proveditelné…tak snad už máte veškerou smůlu a zdravotní trable vybrané, tomu opravdu říkám užít si těhotenství a šestinedělí! :dance:

 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 03.02.16 11:07

@Misel02
Uffff, ještěže aspoň tak, ty bláho! A kolik malému bylo? 10 dní ještě jde, taky jsem doufala že to na dýl nebude, a bylo z toho 5 týdnů…a ještě jsem dostávala sprdung od tchýně, která pracuje doma, že nestíhám malýho pokaždý uhlídat aby za ní nechodil a nerušil ji nebo jinak nezlobil! Jak asi když jsem mu nestačila, než jsem si k němu někde sedla a zase se vzápětí vyhrabala na berle a jednu nohu (a byla ráda že jsem se nerozplácla na věčně mokré terase kde to pekelně klouzalo), byl dávno v trapu…a to jsem byla chvíli taky naštvaná na přítele že si nevzal volno! Prý že nemohl, měli toho moc a nikoho to tam nezajímalo - jemu prostě, když jsem na mateřské, OCR nedají, pokud to není „akutní“ - co by se jako muselo stát, aby to akutní bylo, si radši nechci představovat…ale je fakt že co se potom po týdnu vrátil ze služebky, chodil na nákupy, s malým ven, se psem, nosil mi kafe, prcka osprchoval nebo se s ním šel vykoupat, prostě se o nás celkem postaral…asi jsem měla štěstí i v tom že už byl konec hokejové sezony…:-) Ale od té doby jsem cvičit nebyla! Mě to bolelo jen než mi to dali do té sádry, pak už akorát když jsem třeba při vaření měla nohu moc dlouho opřenou o židli nebo prostě dýl dolů… ale vsedě jsme zvládali i úklid hraček a z pojízdné židle k PC jsem i vysávala:-) Spíš mě štvalo že se moc nedostanu ven, bylo celý ten měsíc nádherně, kromě asi jednoho týdne…i tak to byla dobrá posilovna, pořád o těch berlích chodit sem a tam, a že za děckem se jeden naběhá i kolem něj - aspoň že už chodil na nočník:-)

 
Martina84
Ukecaná baba ;) 1262 příspěvků 03.02.16 11:56

Hezký deníček, i přes všechny útrapy je z něho cítit, že jsi šťastná žena a „vo tom to je“ ;)

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 03.02.16 12:25

:palec: Dobře jsi to zvládla.

 
sao
Ukecaná baba ;) 1529 příspěvků 03.02.16 13:07

Děkuji všem za reakce, jsem ráda, že pobavilo :D A pokud máte něktreá pocit, že jsem to zvládla „s lehkostí“, tak to jen tak vypadá - ono když na to člověk vzpomíná zpětně, je to takové úsměvné, ale v tu chvíli mi do smíchu fakt nebylo, přiznám se že v určité okamžiky i slzička ukápla :) Ale jsou i horší situace a jak tak čtu reakce, vidím že ani nejsem jediná které se něco takového stalo, prostě nemůže jít vždycky všechno hladce… Důležité je nevzdávat se.
@reinkarnace Manžel si nemohl vzít paragraf, protože podniká, přesto se snažil být po ruce co to jen šlo, ale víš jak to je v podnikání - odmítneš jednu zakázku, už nedostaneš žádnou. Takže prostě nonstop s námi být nemohl a mně nakonec opravdu jiná možnost, než to rozchodit, nezbyla :lol:
@Althya Šátek mám, k tomu nosítko caboo, moc mi to pomohlo, ale až když jsem byla bez berlí. S těma berlema jsem byla ráda, že si nerozbiju hubu i tak, natož ještě s miminkem v šátku :roll: :D

 
reinkarnace
Závislačka 3777 příspěvků 6 inzerátů 03.02.16 13:25

@sao hele ještě mi to nedá se nezeptat..když píšeš že to druhé bylo vymodlené protože se vám nějakou dobu nedařilo..ta „nějaká“ doba asi nebyla moc dlouhá ne? protože ať počítám jak počítám, nejstarší ze 4 kousků je teprv čerstvě ve škole :lol: ale jinak si borka o tom žádná ;)

 
zuzka131313
Zasloužilá kecalka 768 příspěvků 03.02.16 13:38

Opravdu hezký denicek :potlesk: zasmala jsem se, je to vtipne napsané :palec:

 
sao
Ukecaná baba ;) 1529 příspěvků 03.02.16 13:41

@reinkarnace Čtvrté bylo vymodlené :lol: Ale samozřejmě ne doslova, je mi jasné že pro páry, které se roky snaží o jedno jediné dítě, jsem byla už se třema dětma šťastným člověkem ;) Ale neobešlo se to bez komplikací a „otěhotnění“ nám trvalo cca o 6 měsíců déle, než bylo v plánu :lol: Což tedy pro mě bylo psycho a obdivuju všechny, co trpělivě vydrží bojovat i několik let…

 
adeeelia
Kelišová 7076 příspěvků 03.02.16 13:53

@sao moc hezký deníček..já sice čekám třetí kousek, ale u nás bude poslední, takže si to tak hodlám užít, když je to naposledy…po předchozích dvou těhotenstvích jsem si konečně užila těhotenské nevolnosti-fuj :poblion:…tak doufám, že to nebude pokračovat v podobném duchu jako u tebe :oops: :lol: jsi dobrá, jak jsi to zmákla :kytka: :kytka:

 
sao
Ukecaná baba ;) 1529 příspěvků 03.02.16 14:19

@adeeelia Tak to přeji, ať si to taky užiješ :mrgreen: :mrgreen:

 
kaja00
Extra třída :D 10352 příspěvků 03.02.16 17:00

Paradni denicek, pis casteji :lol: Gratuluji k Josifkovi :kytka:

 
Adis89
Kecalka 480 příspěvků 3 inzeráty 03.02.16 19:40

Výborný deníček :palec: fakt jsem se zasmála :mrgreen: Samozřejmě ti ty lapálije nepřeju, ale úsměvné to bylo :)

 
hebu
Stálice 53 příspěvků 03.02.16 20:47

Díky za deníček. Dneska mě povzbudil, protože moje dvě děti právě prodělávají střevní virózu, třetí se budí kašlem a čekám, co chytne to čtvrté. Takže teď si říkám, že mohu být ráda, že mám ještě zdravé nohy :D

 
Misheli
Kecalka 110 příspěvků 03.02.16 21:08

Výborný deníček :potlesk: Jsi nezmar, ne každá by na tohle dokázala vzpomínat s takovým nadhledem a co víc, s humorem :lol: :lol: :lol:, moc mě to pobavilo, gratuluju k „prckovi“

 
sao
Ukecaná baba ;) 1529 příspěvků 04.02.16 07:24

@hebu :palec: :lol:

 
mohout710
Stálice 90 příspěvků 14.02.16 13:56
:potlesk: :palec:
Vložit nový komentář