Jak jsem si užila těhotenství

Alowen  Vydáno: 15.06.14

Říká se, že těhotenství je jedno z nejhezčích období v životě ženy. Kolem sebe slyším, že to musel vymyslet chlap, ale já jsem měla to štěstí, že jsem si celých 9 měsíců opravdu užila.


1 komentář

Moje cesta k těhotenství by vydala na samostatný deníček, proto to vynechám. Otěhotněla jsem po IVF, díky zmraženým embryím. 10.6.2013 jsem byla na transferu dvou rozmražených embryí a už 21.6.2013 jsem na testu poprvé v životě uviděla //. Po dvou letech snažení jsem byla konečně těhotná.

Měla jsem opravdu štěstí, na začátku těhotenství žádné nevolnosti. Od 22. do 29. června jsme byli na dovolené v Bedřichově v Jizerských horách. Jelikož jsem se cítila opravdu dobře, jen trochu unaveně, nebránila jsem se výletům. Prochodili jsme okolí a já se cítila čím dál lépe. Jediný příznak byla docela velká únava. Dříve jsem chodila spát v jedenáct v noci, i později, a teď jsem byla už v devět večer unavená jako kotě. Ale jinak nic, žádné nevolnosti, žádné nechutenství ani zvláštní chutě.

Pořád jsem chodila do práce, chtěla jsem tam chodit co nejdéle. Je pravda, že 50 minut cesty pražským MHD není med, ale zvládala jsem to bez problémů. Nikdo na mě těhotenství nepoznal, dokud jsem to ve 12.tt neřekla svému šéfovi.

Potřebovala jsem od něj dostávat volno na doktory a nechtělo se mi mlžit. Mám Leidenskou mutaci, což je nemoc krve – vysoká srážlivost. Kvůli tomu jsem musela být během celého těhotenství sledovaná na hematologii a případně nasazen nízkomolekulární heparin. Jelikož jsem podstoupila IVF, tedy hormonální léčbu, píchala jsem si injekce během toho, takže jsem se nebála. Ale v každém případě jsem si chtěla píchat co nejkratší dobu. Vyšetřením na hematologii jsem vždy strávila celý den – proto jsem o mém těhotenství řekla šéfovi tak brzy. Byl velmi ochotný a nechal mě pracovat z domova.

První mezník, co se týče vyšetření, byl 21. srpen a NT screening. Teprve tady jsem si tak nějak uvědomila, že je ve mně opravdu malý človíček. Paní doktorka mi dělala ultrazvuk snad hodinu a já si to moc užívala. Viděla jsem, jak mi miminko roste, jak už má vše, co má mít. Fascinovalo mě, že už se mu plní močový měchýř i žaludek. :D Screening byl negativní a já si poprvé oddechla (ale ne naposledy).

Jak jsem psala, celé těhu jsem si užívala, ale to nic nemění na tom, že jsem měla o to malé strach. Od vyšetření k vyšetření jsem jen věřila, že je vše v pořádku a snažila jsem se nepřipouštět si komplikace. Naštěstí žádné nebyly.

V září jsme byli na dovolené v Luhačovicích a i tu jsem si užila na maximum. Jediné, čemu jsem se vyhýbala, byl bazén a alkohol. Jinak jsem fungovala normálně. Prošli jsme se po přehradě, asi stokrát prošli promenádu a všechny prameny. Opravdu doporučuji na dovolenou, je tam krásně a klid.

Přišel 10. říjen a druhý velký ultrazvuk. Šla tam se mnou moje maminka, protože přítel ze zdravotních důvodů nemohl. Miminko už vážilo 340g a dozvěděla jsem se, že je to kluk. Takže další meta, malý je opravdu zdravý, vše je tak, jak má být. Znovu jsem si oddechla.

Další vyšetření už jsem prožívala bez obav. Hematologická vyšetření taky vypadala dobře, ale musela jsem si od 30.tt začít píchat injekce. No, nevadilo mi to.

Zatímco jiné holky z naší skupiny těhulek by už nejraději porodily v 34.tt a dále, já jsem byla štastná, že jsem stále 2v1. Nic mě nebolelo, břicho rostlo přiměřeně, pořád jsem si zvládala obout ponožky i boty. ;) Termín porodu jsem měla 27. února, ale podvědomě jsem cítila, že se mi malý narodí až v březnu.

Jediné, s čím jsme s přítelem bojovali, bylo jméno. Nakonec jsme se asi týden před porodem shodli na Danielovi (i když přítel chtěl jenom DAN, ale to mi přišlo moc tvrdý).

Tak přišel konec roku, pořád ještě jsem chodila do práce. Vánoce jsme prožili jako každý jiný rok. Upekla jsem pár sladkostí, připravila rybu, přítel udělal salát a opravdu jsme si užili poslední Štědrý den ve dvou. Stejně tak potom Silvestra.

Termín odchodu na MD mi připadl na 13. ledna. Čekalo mě tedy ještě 7 pracovních dní po Novém roce. Někdo se možná pozastaví nad tím, proč jsem po Novém roce do práce vůbec šla, ale mně to tak prostě vyšlo. Přesně těch 7 dní jsem potřebovala, abych vše dodělala a předala. A navíc jsem se bála toho, že jakmile budu doma, tak se budu nudit.

Nakonec tedy dne D nastal. Musím se přiznat, že jsem se ho nemohla dočkat, protože mě (jako jediná komplikace mého těhotenství) začaly bolet záda – hrudní páteř. Bylo pro mě čím dál větší utrpení cestovat metrem – ať už jsem seděla, nebo stála.

Nastal poslední měsíc mého těhotenství. Ačkoli jsem chodila na těhotenský kurz a na porod jsem se těšila, pořád jsem si to nějak nepřipouštěla. Nebyla jsem z těch, které by chodily po obchodech a rozplývaly se nad dětskými věcmi. Veškerou výbavičku jsem pořídila až po nástupu na MD. Konce ledna jsem vše měla, i skoro zabalený kufr do porodnice. Pořád jsem se cítila dobře. Nenatékala jsem, břicho bylo akorát, nepřekáželo. Užívala jsem si, jak se mi tam malý hýbal, začala jsem si s ním povídat.

Menší šok přišel, když jsem se ve 32.tt dozvěděla, že je malý pořád koncem pánevním. Doktor mě děsil, že bude muset císařem, což jsem nechtěla. Ale zatím žádný spěch, času dost. Další vyšetření ve 34.tt ukázalo, že se Daník otočil hlavičkou dolů, a já si oddechla. Jaké ale bylo mé překvapení, když za další týden byl už za KP. Netuším vůbec, kolikrát se takhle přetočil. :lol:. Nakonec jsem se na vyšetření v 38.tt smířila s tím, že bude KP, ale byla jsem rozhodnutá rodit přirozeně, pokud to aspoň trochu půjde.

Když jsem byla 38+6tt, měla jsem pocit, že mi praskla voda. Jeli jsme tedy do nemocnice, kde to ani nepotvrdili, ani nevyvrátili. Udělali mi monitor, doktor mě vyšetřil a jako bonus udělal ultrazvuk. A světe div se – Daník byl hlavičkou a prý naléhá – definitivně se tedy otočil až v ten den, protože ráno jsem byla na vyšetření a to byl ještě dole zadeček. No, šikula. :palec:. Jenže voda se nepotvrdila, tak jsme jeli domů.

Poslední měsíc jsem si fakt užila. Tím, že jsem nic a nikam nemusela, jsem měla klid. Naši u mě byli na návštěvě pár dní před porodem a mamka jen zírala, jak kmitám. Fungovala jsem na 100 %, nic mě nebolelo (jen občas záda, ale na to jsem byla zvyklá). Mamka mi sama řekla, že vůbec nevypadám na to, že bych měla každou chvíli rodit. Jen spaní byl problém – jednak jsem špatně hledala polohu a jednak se mi stávalo, že jsem klidně dvě hodiny nemohla usnout.

Tak jsem přežila i termín porodu – ten den jsem dokonce byla u kadeřnice, která mi nevěřila, že jsem na rozsypání. :D Ne že bych se na miminko netěšila, ale klidně bych si to ještě o měsíc protáhla.

Užívala jsem si pohyby, klid. Mohla jsem ráno vstávat, kdy jsem chtěla, nikomu nevadilo, že jsem spala i po obědě.

Toto vše ale skončilo 7. března, kdy jsem měla první poslíčky. Porod by taky vydal na samostatný deníček – musím se přiznat, že se moc nepovedl. :D Nakonec se Daník narodil 9. března v 6:29 ráno akutním císařským řezem.

Je to naše štěstí, včera mu byly tři měsíce, roste jako z vody. Stejně jako jsem si užila těhotenství, si teď užívám i mateřství. Daník je vcelku zlaté miminko, které brečí, jen když mu něco chybí. V noci spí krásně. Zatím jsem zažila jen dvě opravdu probdělé noci. Cesta k němu byla delší, než jsem chtěla. A o to víc jsem si vše užila.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
Werys-ek
Závislačka 3394 příspěvků 15.06.14 00:15

Gratuluju, Daník je krásné miminko :potlesk:
A díky za jeden pozitivně laděný deníček :)

Příspěvek upraven 15.06.14 v 00:17

 
verunka 0704
Zasloužilá kecalka 886 příspěvků 15.06.14 06:13

To těhotenství jsem měla hodně podobne jako ty. Krásně jsi to napsala :-)

 
lucka83
Hvězda diskuse 45850 příspěvků 112 inzerátů 15.06.14 08:24

Krasny denicek a moc gratuluji k Danikovi :kytka:

 
ffugaska
Stálice 87 příspěvků 15.06.14 11:22

Taky jsem chodila do prace nez jsem sla na ppm, krom snedenych tuny jablek a pomerancu mi tak nejak nedochazelo, zevzrovna ja jsem ta tehule co mela byt unavena mela zvracet. no zacalo mi to dochazet 8 az 9 mesic

 
Petrulka23
Závislačka 2885 příspěvků 15.06.14 13:04

:palec: @Alowen co vic rict vzdyt viis..:-)

 
Jenisa
Kecalka 281 příspěvků 15.06.14 16:18

Je to hezký chlapec, ať vám doma dělá radost. A je prima, že jsi měla takové příjemné těhotenství, po tom, čím jsi musela projít kvůli umělému oplodnění.

 
Edita2
Ukecaná baba ;) 2217 příspěvků 15 inzerátů 15.06.14 22:04

Hezky napsané :potlesk: :srdce:

 
Deew
Zasloužilá kecalka 650 příspěvků 15.06.14 22:07

Krásný pohodový deníček :-) Úplně mi to připomnělo moje těhotenství, který bylo taky bez komplikací s tím spojených, jako ranní nevolnosti atp. Jo a taky jsem našla dvě čárky 21.6.2013 :mavam:

 
Sovi
Povídálka 19 příspěvků 1 inzerát 15.06.14 22:42

Já věděla, proč si čtu tento deníček ;) Máme doma o 3 roky staršího chlapečka Danielka, narozeného též 9.3. Přeji příjemné společné okamžiky a ať hezky roste. :mavam:

 
Alowen
Extra třída :D 10338 příspěvků 16.06.14 14:34

Holky, díky za komentáře, těší mě, že se deníček i Daníček líbí :hug:
@ffugaska přesně tak jsem to měla, vůbec mi nedocházelo, že mimi fakt přijde :) A nejvíc jsem si užila ty poslední dva měsíce, když jsem nemusela do práce, než přišly první poslíčci :mrgreen:
@Deew gratulace, ten Tvůj prcek si tak načas nedával, jako ten můj :D
@Sovi krásný :hug: ten vám určitě dělá jen a jen radost, Daniel je prostě nádherné jméno

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele