Jak jsem to (vy)řešila? Špatně

rejžička  Vydáno: 24.01.14

Moc vám děkuji za reakce (deníček Psychické týrání), strašně mě to potěšilo a hlavně překvapilo, protože jsem čekala tak dva tři ohlasy, že to znáte, prožili jste něco podobného - a spoustu negativních nebo možná jen obecných reakcí, že přeháním a dělám z toho zbytečně vědu. Místo toho se tady našlo tolik lidí, kteří prožili něco podobného (hodně i v SZ, což chápu a respektuji), že jsem z toho v šoku.. Nadšená, to ano, ale hlavně je mi z toho smutno, že je toho tolik všude kolem.
Pokusím se teď popsat, jak jsem to řešila, když jsme se odtud odstěhovali - abych to nepopisovala každému zvlášť a prostě když už jsem to nakousla, tak abych to dořekla celé. Klidně to nečtěte, rovnou říkám, že jde spíše o moje myšlenkové pochody a vztahové problémy v příbuzenstvu (pardon, rodina to pro mě není), ale chci to uzavřít.
Jen mě mrzí a dost se bojím, protože vím, že to řeším a řešila jsem ne dobře a víceméně v tom plavu. Tak mějte pochopení, prosím, ale klidně mě kritizujte, alespoň si ujasním myšlenky a posunu se zase o kus dál.

Nesmrtelná pravda. (Jen někteří to v sobě mají až příliš hluboko..)

Pokusím se teď popsat, jak jsem to řešila, když jsme se odtud odstěhovali - abych to nepopisovala každému zvlášť a prostě když už jsem to nakousla, tak abych to dořekla celé. Klidně to nečtěte, rovnou říkám, že jde spíše o moje myšlenkové pochody a vztahové problémy v příbuzenstvu (pardon, rodina to pro mě není), ale chci to uzavřít.

Jen mě mrzí a dost se bojím, protože vím, že to řeším a řešila jsem ne dobře a víceméně v tom plavu. Tak mějte pochopení, prosím, ale klidně mě kritizujte, alespoň si ujasním myšlenky a posunu se zase o kus dál. Před třemi lety jsme se odstěhovali, ale jen o kilometr dál - sice do svého, ale ne tak daleko, abych to mohla utnout a jezdit jednou do roka. Takovou pověstnou poslední kapkou byly tři situace:

  • Na podzim jsem matce řekla, že hledáme byt, hlavně kvůli topení, aby ho na jaře mohla vypnout a netopila - neplatila prázdný byt. Seřvala mě, že jsem úplně blbá a ať nepočítám s tím, že mi něco dají, od nich že neuvidím ani korunu. Po odstěhování jsem najednou ze všech stran slyšela „maminka vůbec nevěděla, že se chcete odstěhovat, proč jste něco neřekli, dali by ti peníze, nemusela sis vůbec brát hypotéku.“
  • Měla jsem tehdy novou práci na druhé straně města. Matka mi nabídla, že má známého jinde, že mě určitě vezmou a za měsíc mají nabírat. Mně tehdy končila smlouva, tak jsem věděla, že když podepíšu prodloužení, už jinam nemůžu. Hodně jsem to řešila i s tehdy ještě přítelem, dvakrát kvůli tomu šla za matkou, protože jsem se bála, jestli je to opravdu jisté. Určitě ano, dá za to ruku do ohně, ať výpověď určitě dám, do měsíce mě vezmou. Tak jsem z práce odešla, čekala měsíc, dva a ejhle - matka najednou měla novou verzi. Ten známý není spolehlivý, ona přece říkala, že se mu nedá věřit, to jen já jsem líná, nechtěla jsem chodit tak daleko, tak jsem raději dala výpověď a teď jsem „kvůli své blbosti“ bez práce. A táta a babí za mnou chodili a vykládali mi, jak je maminka hodná, jak dělá, co může a hledá mi práci.
  • Třetí je osobní, tu si nechám pro sebe, nezlobte se.

Ale což, alespoň jsme z toho konečně byli pryč a jasně jsem viděla, proč. Že tohle nemá smysl. Celého půl roku jsem zkoušela vysvětlovat a chodila za tátou s doslovně tímto: „Tati, nezlob se, ale já se s mámou nechci vídat. Ona je falešná, nikdy se ke mně nechovala hezky.“ Dál jsem se nedostala, začal křičet a jít po mně pěstí. Žádná diskuze nebyla možná, pokaždé (asi čtyřikrát?) jsem z dílny utekla s pláčem, prostě jsem to nezvládla. Jeho názor je totiž ten, že i kdyby mě pálili cigaretou, mám držet a poslouchat je, ctít je. Jediné, co řekl tak nějak v můj prospěch, bylo „já skoro nebyl doma“. Což je pravda, on chodil v šest večer z práce, a tak bral vše tak, jak mu to podala matka.

Nevídali jsme se, jen občas se někde potkali. Matka mi volala ve dvě ráno, ve dvanáct odpoledne, v deset večer, jak ji to zrovna popadlo. Střídavě byla miloučká a vyptávala se, jak se mám, pak zase hystericky ječela, že už mě nikdy nechce vidět, jak jsem blbá, jak to všem řeknou (asi jak hrozně se k nim chovám) atd. pořád dokola.

Měla jsem z toho hodně špatné stavy, brečela, hroutila se, nedokázala ji dostat z hlavy. Víc popisovat nechci, nezlobte se. Ničilo mi to i manželství, protože chlap je sice chápavý a v tomto skvělý a při mně, ale poslouchat to pořád dokola, na to nervy nemá, to je jasné. A já nedokázala myslet na nic jiného, můj život byl zase jednou jenom matka a co dělat.

Dokonce mi jednou řekla, ať nepočítám s tím, že mi bude vozit (to jako mimčo). A babi ji samozřejmě bránila „ale prosím tě, ona to tak nemyslí, to ta její povaha.“ Ano, ale.. Je dospělá, tak snad ví, co říká a měla by nad tím přemýšlet a ne jen tak plácat, co ji zrovna napadne. A proč vlastně brání vždycky jenom ji? Proč já si musím nechat všechno líbit, matku neustále omlouvat a ještě jí ve všem vyhovět? Proč jde všem jenom o ni?

Když se narodila malá, volala jsem z porodnice, nadšení žádné, jen otázky, kde jsem. Já celkově přála k narozeninám, konci roku, prostě vše, jak má dle slušného chování být. Ale ono to nestačilo, pokud k nim nebudeme minimálně 2× týdně chodit, svěřovat se, každý týden na střídačku na oběd - pak je všechno málo a bude zle. Zle, aby si to vynutili, aby bylo po jejich. Oni ale na oplátku nemusí nic, ani být slušní – oni jsou totiž rodiče a moje povinnost je poslouchat je a ctít.

Pak to bylo zhruba dva roky o tom, že když jsme se potkali s oběma, matka se vrhla ke kočárku a plakala a „ťuťuňuňu ty moje chudinko malá, já tě nesmím ani vidět.“ A když šla sama, otočila hlavu na druhou stranu, do kočárku se nepodívala a ani nás nepozdravila.

Jednou se to hodně vyhrotilo, ruply mi nervy, potkali jsme je oba, matka hned k malé, já ji odtáhla a vyhrkla: „Prosím tě, nehraj to na mě, vždyť jsi mi ani nepopřála k narozeninám.“ Logiku v tom nehledejte, sama nevím, proč ze mě vypadla zrovna takováto pitomost. Táta hned vystartoval pěstí, „spratku zas*****“, bylo to hodně zlé.

Za dva týdny zvonili u nás, zrovna jsme šli ven, byli i oblečení, tak šli s nimi ven. A že matka chce vidět malou - po dvou minutách venku ji to přestalo bavit a šla se ohřát za kamarádkou. A táta se choval skoro normálně, bavil se se mnou.. Chci tím říct, že tehdy jsem pochopila, že jde opravdu jen o to, v jaké náladě je zrovna ona, podle kterého scénáře zrovna hraje (jak já tomu říkám). Tátovi to vysvětlí (oblíbený trychtýř od rána do večera) a on jedná a zřejmě i cítí podle ní. Nemá tedy smysl chodit za ním a snažit se mu cokoliv vysvětlit, nejde o něj, ale o matku, on se chová podle ní.

Pak byla „vtipná“ situace, kterou jsem se ale dozvěděla až zpětně. Šli malé popřát k narozeninám (poprvé, první ignorovali, i Vánoce), zvonili s dortem u dveří, my nebyli doma. Vyfotili si dort, fotku si vystavili a všem vykládají, jak jsme je „vykopli od dveří“. Lámu si hlavu - kdybychom tam byli, to by měla dorty dva?

Oni celkově jezdí po příbuzenstvu (z tátovy strany) a matka tam pláče (nezlobte se, že píšu tak cynicky, ale je to nejpřímější). Táta mi přímo řekl něco ve smyslu - i teta si o tobě myslí své a už s tebou v životě nepromluví. A opravdu nemluví, všichni mě přestali i zdravit.

Já tohle na jednu stranu i chápu, nechtějí jít proti mým rodičům, ale na druhou.. Kdyby se mě nejdřív zeptali - slyšeli jsem to a to, řekni nám k tomu svoje - a pak naznali, že s tím nesouhlasí, nebudou se se mnou tedy dál bavit. Pak ok, rozumím a akceptuji. Mě dostalo to, že beze slova, jako kdybych byla vzduch.
Jediní, kdo ví, jak se matka chová normálně, jsem já, táta, babi a teta (její sestra). Ta mi přímo řekla, že ví, že matka je psychicky nemocná. Ale současně ode mě očekává, že to já „dostanu rozum“ a vrátím se zpátky - začnu je poslouchat, aby byl klid. Matka teď řve i na ně, vybíjí si to, chová se nenormálně (podle tety). Takže se mám pro klid v (jejich) rodině obětovat, jak to tak chápu.

Babi ta to dřív schytávala taky, hodně se kvůli matce nabrečela, ale teď už je stará, chce mít hlavně klid. Prý už si skoro nic nepamatuje a já jí to i věřím. Matky se zastává, protože s ní žije v jednom domě a nesmí si to u ní rozházet, jinak by měla peklo.

Za ty tři roky jsem ušla strašně daleko, prošla si několika etapami. Pochopila jsem, že nevídat se s ní nemohu, protože to by nejvíc odnesl táta. Vídat se jen s ním nejde, pro něj je na prvním místě matka - když jsme tam teď byli s malou, díval se z druhé strany místnosti, ani ji nepohladil a byl spokojený, že je matka spokojená (že je po jejím). Připadá mi, že žije skrz ni, že jeho vlastní osobnost se už dávno někam ztratila..

Hádat se a dohadovat, kdo co řekl, na to nemám nervy. Když řeknu třeba jen „to není pravda, tak to nebylo“, už je zle, pěsti a křik. Ani nemusím zmiňovat „falešná“ a „lže“. Držet pusu a nechat si všechno líbit, nereagovat, to už vnitřně neustojím. Pěstí jsem dostala kdysi, teď když se napřahuje, zmlknu a neprovokuju, nevidím v tom ani smysl. On to asi vnímá tak, že násilí zabírá, takže vím, že nedělám dobře. Ale na druhou stranu s malou v náručí prostě myslím na ni a hlavně vím, že kdyby mi dal ránu, pro mě by to tím asi skončilo. A to nechci, je to můj táta.

A hlavně on je v tom nevinně, on je taky oběť - jen si to neuvědomuje, protože nemá takové to psychické cítění (netuším, jak to nazvat, prostě slyší jen slova, nevnímá to okolo, jak to kdo myslí, pohrdavý nebo láskyplný tón hlasu, pohledu) a také v tom žije přes třicet let, tak už si zvykl, rezignoval a automaticky přejímá matčiny názory. I když jsou třeba každý den jiné. Jsem přesvědčená, že neví, co se děje, neví, jak s ním manipuluje. On je hodně čestný člověk - i když bohužel takový jednodušší a hlavně už je mu přes šedesát, chce hlavně klid a všimla jsem si, že posledních pár let i hodně věcí přestal chápat, má takový černobílý svět. Možná ho omlouvám, opravdu nevím, ale cítím to tak - že se musím pokusit nějak to zvládnout - kvůli němu, abych mu to co nejvíc ulehčila. Nemá žádnou blízkost s jedinou dcerou, vnučku uvidí jen občas, doma pořád jenom křik, trychtýř do hlavy - celý život dřel a tohle si nezaslouží. Dřív jsem hodně přemýšlela a trápila se, proč vidí jen ji, proč se stará jen o její potřeby, ale teď si říkám, že vlastně musí, jinak by doma nevydržel.

Tak jsem si říkala, že budu rozumná, pokusím se stýkat zdvořilostně - popřát a jinak přijít max. jednou za dva měsíce. Snažit se nereagovat, ale pokud bude lhát, překrucovat, slušně a klidně říct, že to není pravda. A uvidíme.
Pro mě je důležité, že jsem si uvědomila spoustu věcí, že jsem se z toho alespoň rozumově dostala a mám to v sobě vyřešené. Vím, že nedokážu být tak krutá nebo jak to nazvat a přerušit styky úplně, ale ani nedokážu hrát to s nimi a chodit k nim jako kdyby nic.

Nejhorší je, že mně je matka strašně odporná, už spoustu let jsem se jí nepodívala do očí, do obličeje. Je mi z ní špatně. Vždycky jsem záviděla těm, které rodiče bijí, jsou alkoholici, cokoliv, co jde vidět navenek. Kdy všichni ví, že oni za nic nemohou, že opravdu rodiče se nechovají dobře, chyba je u nich. Omlouvám se za to, ale cítím to tak pořád. Kdyby se šla léčit, táta řekl, že ano, je nemocná nebo alespoň že ví, že se ke mně nechovala dobře. Dovedla bych to skousnout a asi i přejít. Ale ne být já ta špatná, ten nevděčný parchant a spratek. To je to, co mě nejvíc trápí - nesnáším nespravedlnost a lži a tohle je koncentrovaná forma obojího.

Teď jsme tam tedy byli popřát k Vánocům a ona celou dobu běhala kolem malé, úplný záchvat energie, házela si s ní míčkem, vteřinku neposeděla, byla jsem z toho dočista perplex. Dokonce jsem byla tak pitomá, že jsem jí na to skočila a začala řešit s manželem, že k nim budeme chodit častěji - kvůli malé. Došlo mi to až dole u dveří, kdy nás šla doprovodit, nikdo jiný tam nebyl a najednou na malou ani pohled, jen strohé „čau“ a zabouchla dveře. Úplně jiný hlas, pohled.. A já idiotka jí to zase uvěřila!

A víte, o co jí šlo? O to, aby měla fotky, táta si kvůli tomu pořídit digitální foťák. Aby mohla známým ukazovat, jak je hodná babička. Je mi zle z toho, že někdo takhle odporný se bude „chlubit“ fotkou mé dcery v náručí.

Nejvíc se bojím, že tím budu mít zkažený už celý život, že se z toho úplně dostat ani nejde, chovat se, myslet a cítit bez následků. Nevím.

A hlavně se ve mně láme rozum s pocity. Rozum mi říká, ať se na to vykašlu, žiji si svůj vlastní život a vůbec se nezabývám tím, co ona kde intrikuje a co komu vykládá. Jenže vnitřně je mi z toho zle, neustojím mlčet a tím v podstatě podporovat přetvářku a lži. Navíc mi přijde strašně nefér, že to já mám po tom všem zase ustupovat a v podstatě jí tím dopřávat pocit, že je po jejím, že opět vše šlape podle ní. Nejde mi o jakési imaginární vítězství, spíš o neférovost toho všeho.

Nevím, vážně nevím. Prostě mám v hlavě bordel a netuším, co je správné. Hlavně bych to chtěla už konečně neřešit, dokázat nad tím nepřemýšlet a žít si svůj vlastní život. Očištěný od toho všeho.

Nejjednodušší řešení odstěhovat se, ano. Jenže já nechci utíkat, nejsem zbabělec. A hlavně nám je tady dobře, chci žít tady, manžel taky. A potkávat se na ulici a nezdravit se, vědět, jak moc tím táta trpí, na to nemám svědomí. Takže zbývá jedině sice se s nimi stýkat, ale co nejméně, nepustit si je k tělu. Bojím se ale, že za pár let budeme zase na začátku (hrození pěstí a nestýkání se) a já pak budu litovat, že jsme tohle všechno zbytečně podstupovali, že jsem to neměla „udobřovat“ a mohli jsme mít klid celou dobu.

Hloupé je i to, že teta bydlí vedle nás, často se potkáváme, ví tak hodně o nás i o malé a všechno hned donáší dál. Našim a všichni to řeší, i babi. Vadí mi to hodně – protože je mi nepříjemné, když mi vidí do života někdo, koho nemám ráda a potom vykládá lidem, co dělám a nedělám, jako kdyby s tím měla něco společného, ona hodná maminka a babička. Ale tak rozumově si říkám, ať to hodím za hlavu, tímhle nemá smysl se zabývat, když nic neví, stejně si něco vymyslí – vykládat lidem, jak je skvělá a hrát si na babičku, to bude tak i tak.

Chci tím ale říct – došla jsem k tomu, že pořešit si to musím hlavně sama se sebou, v sobě. Abych zvládal vídat se a hlavně nad tím potom nepřemýšlet, netrápit se tím a prostě se tím vůbec nezabývat. Abych ji potom neměla dalších x týdnů v hlavě. Chyba je teď už ve mně, ne v chování druhých! Něco bylo, chovala se ke mně špatně, ano, zbytek příbuzenstva je při ní, ano, ale ať se chovají jakkoliv, teď už je jenom na mně, abych se k tomu postavila správně – tak, aby mi to nezasahovalo do dalšího života.

Jenže jak na to? Jak změnit povahu, přestat se vším trápit, získat sebevědomí a umět se chovat k druhým, aby se mnou nejednali jako s nickou, ze které cítí, že si nevěří, ustupuje a mohou si na ni dovolit cokoliv. Asi práce na hoodně dlouho, co?

A druhá věc - jak se vyrovnat s tím, že kompromis nejde, prostě tam musíme chodit, pustit si je do života a hlavně do života malé, které bude oblbovat hlavu stejně jako mně? A ještě si nechat nadávat a kárat se, že na ně kašleme a nechodíme k nim tak často, jak by chtěli. Jak se vyrovnat s tím, že musím pořád ustupovat a i ta stará babi se mnou díky tomu mluví s výsměchem?

Omlouvám se, mám v tom strašný zmatek a asi to jde z napsaného hodně poznat. :-(

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
Stránka:  1 2 3 4 Další »
 Váš příspěvek
 
catherine100
Nadpozemská drbna 27452 příspěvků 24.01.14 09:01

Nevím co říct, nezažila jsem to, ale tvůj otec mi přijde jako pěkný alibistický hajzlík a vůbec bych ho neomlouvala…je dospělý a kdyby chtěl, tak se zastane tebe a tvé rodiny…
promiň s takovou rodinou bych přerušila veškeré styky, není o co stát, zbytečně trápíš sebe…bála bych se, že jednou budou proti tobě poštvávat tvoje děti :think:

 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 24.01.14 09:18

Ahoj, ja bych tam vubec nechodila… proc taky :?: musis drzet pusu a stejne matku nesnasis (ja se nedivim)a otec se taky nechova vubec hezky a nic ho neomlouva. radeji bych byla sama a mela klid nez tohle.bude to porad dokola a zrovna ji bych radost navstevama delat nechtela…
stejne to dopadne tak, ze zacne oblbovat malou a nebo ji bude hlidat a taky se bude chovat hnusne :! ona se jenom predvadi pred otcem.
manzel ti nerekl, ze by bylo lepsi tam nechodit :?: mel by tam vlitnou a udelat konec…
oni dva ti budou porad nicit zivot a jak pises, tak jsi na navsteve a otec je spokojeny, ze je matinka spokojena 8o to je taky trosku divne :?
skoda, ze se nechcete odstehovat, ale i 100 km by asi bylo malo

moje rada : odstrihni oba dva a na ostatni pribuzny se vy…

 
Bejbyy
Extra třída :D 10102 příspěvků 24.01.14 09:20

Hooodně těžko se to soudí, takže možná úplná kravina, ale asi bych už kvůli malé zmizela někam daleko, a co ostatní rodina? Jsou taky dospělí :nevim:

 
AngelLilly
Echt Kelišová 8776 příspěvků 24.01.14 09:20

Je to jen můj názor a asi bych se tak zachovala já. Přerušila bych veškeré styky s rodinou a opravdu bych se odstěhovala. Pro mě je rodina všechno, ale jak píši rodina a ty máš pravdu v tom, že jsou to jen příbuzní.
Dokud se s nima budeš muset stýkat, budeš to neustále řešit a nikdy to neuzavřeš. To se podle mě uzavřít nedá, pokud to budeš muset prožívat pořád dokola. A ten jeden z hlavních důvodů by byly právě děti, tam bych se bála obrovské manipulace ze strany babičky (tvé matky).
A tak nějak věřím, že by se tvoje matka upnula na někoho jiného a časem by někteří z rodiny možná prozřeli.

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 24.01.14 09:21

Já se ti divím, že si nezměníš číslo a neodejdeš. Nikdo ti nemá právo takhle ničit život, nikdo!
Už jsi dospělá, krásná a úžasná holka, i tady na emimi jsme si toho všimli, tvá máma je psychicky nemocná a ty ne. Proč jsi ale pořád její oběť?
Mohla by ti pomoct i vizualizace, tohle jsem dělala já, když jsem se potřebovala od někoho osvobodit, hlavně uvnitř.
Důležitá je pravidelnost, být na sebe přísná(ráno a před usnutím)
Dlouze zhluboka dýchej, můžeš si počítat do 10. Pak si představ svou matku a takové černé šnůry, jak je na tebe napojená a snaží se tě jimi vysát. Ty jí všechny přestříhej. Už nezbývá žádná, ona na tebe už nemůže. Obal se krásnou zářivou barvou, která tě chrání a zvenku odráží vše zlé. Takhle pořád dokola, každý den…
Jí můžeš časem říkat: jsem silná a šikovná žena, odpouštím ti a propouštím tě s láskou, už nade mnou nemáš žádnou moc.
Tvé podvědomí tohle zaznamená a tak se i stane.
Pokud je ti z ní zle, pořád má nad tebou moc. Když už ti to bude jedno, budeš svobodná.
Drž se, máme tě rádi, milá rejžičko! :kytka: :*

 
zagora
Ukecaná baba ;) 1019 příspěvků 24.01.14 09:28

Mámu si bohužel nevybíráme, jak to píšeš, vypadá, že není psychicky normální a s tím nic neuděláš. Otcovi bych nic nevyčítala, po těch letech manipulace se ani nedivím, že je tam kde je. Je skvělé že si uvědomuješ svojí situaci a že víš, že nejsi ta špatná. S tímhle postojem můžeš jít dál a možná jednou najít sama sebe. Píšeš něco o zbabělosti, kdyby jsi odešla. Nemyslím si to, naopak, byl by to pro tebe nový začátek. Kdyby jsi se vymanila z vlivu rodinu, získala by jsi možná úplně nový pohled na věc i na sebe sama a asi by se ti hodně ulehčilo. Uvědom si, jsi dospělá ženská, je to tvůj život a je jen na tobě jak s ním naložíš. Trochu se obávám, že pokud zůstaneš na místě kde jsi, budeš se tím trápit pořád.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24163 příspěvků 24.01.14 09:29

Netrap se tim a odstrihni uz tu pupecni snuru, je evidenti, ze ackoliv ti oba tolik ublizuji, porad te tam neco tahne, snazis se omlouvat neomluvitelne…mas svoji rodinu, chapu jak ti asi je, ale nechod tam, prerus styky, jak vidis nenajde se nikdo kdo ti z vasi rodiny pomuze.Ani tva babicka, zda se ze tva mama je velice manipulativni a nemocny clovek…ty reci, ze jsi spatna jsou ikdyz chodis, nebo ne k nim…Takze roztahni kridla a vydej se na svoji cestu do klidu a harmonie, jen s tvoji rodinou…Opravu tim dost vyresis..
nemusi to byt hned, ale za nejakou dobu poznas jak si vlastne resila veci jen kolem mamy, ze jsi prestala zit..rozhlidni se kolem sebe vsude je plno lidi i cizich kolikrat lepsich nez vlastni rodina…Sve rodice si nevybirame bohuzel..
uz kvuli te male to rozsekni a kdo vi…treba jednou oni prijdou na to, o co prisli a kdyz ne…zadna skoda :palec: :palec: :palec: Zazila si si neskutecna trapeni, tak uz si dovol zit po svem :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :palec:

 
Dee.21
Povídálka 34 příspěvků 24.01.14 09:35

Mám to s mámou dost podobně, ale ne asi až tolik. Poslední kapka byla, když se mi snažila zničit svatbu. Bydlíme 100km daleko a v podstatě se nestýkáme. Malého (7 měsíců) viděli 3× - jednou byli tady a pak mi 2× u nich. Už tam nejezdíme a oni se sami nezajímají. Je přeci moje povinnost jim dovézt vnuka, ne?
Po příbuzných mě máma taky pomlouvá, ale už mi je to jedno. Rodina z otcovi strany ji nesnáší a ta její část mi holt žíly netrhá. Ale trvalo 10 let, než jsem se k tomu dopracovala. Pořád jsem si vyčítala, že nejsem dost dobrá dcera. Pak mi došlo, že to nebudu nikdy, že i kdybych se přetrhla, tak jednou když nebude něco podle jejích představ, tak stejně budu ta nejhorší. Prostě jsem to vzdala a je mi líp. Musíš si začít vážit sama sebe a postavit svoji pohodu nad rodinu, která se k tobě chová strašně. Hodně síly, holka :hug:

 
Nina_M
Ukecaná baba ;) 2155 příspěvků 24.01.14 09:37

Libi se mi, jak premyslis :palec: Je v tom citit kus prace. Myslim, ze vis, co mas delat. Drzim ti palce :hug:

 
gabousek
Ukecaná baba ;) 2228 příspěvků 24.01.14 09:49

Teda povím ti, to je síla.
Vůbec se nedivím, že v tom máš takový zmatek. Na jednu stranu tě chápu, že nechceš přijít o veškeré příbuzenstvo, na druhou stranu si myslím, že to je jediný řešení, jak se z toho vymanit a nezlikvidovat sebe a svojí rodinu.
Matka ani otec se nikdy nezmění a dávat jim pořád další a další šance a v marné naději čekat, že jednou bude líp, že to nějak ustojíš a třeba jednou vyřešíš… Promiň, ale tvůj taťka není takový chudák, jak ho obhajuješ. Když se jí dokázala vzepřít tak mladá dcera, proč by se jí nemohl vzepřít tak starý chlap? A proč myslíš, že byl pořád v práci a zmizel z domova pokaždé, kdy mohl? Proč se tě nezastával?
Na útěku z tohohle nevidím nic špatného, ani zbabělého. Je to spíš poslední pokus o záchranu vztahu s tvojí dcerou, protože je otázka času, kdy jí bude tvoje matka blbnout hlavu, ona je asi opravdu duševně chorá, a taky tvým manželem. Nebo jak dlouho myslíš, že chlap tohle dokáže snášet, zvlášť když to snášet nemusí, jeho matka to není??
Chceš měnit svoji povahu, aby tě lidi nepovažovali za nicku a tu která ustupuje? Tak by asi chtělo přestat ustupovat.. třeba v tom, že nenecháš matku řídit tvůj život.. A pokud to dokážeš, sebevědomí pomalu, ale jistě přijde samo..

 
Everyone
Ukecaná baba ;) 1432 příspěvků 24.01.14 10:04

Nechceš si zajít k psychologovi? Možná by ti pomohlo si o tom promluvit s nestranným odborníkem.

 
andice
Ukecaná baba ;) 2259 příspěvků 24.01.14 10:04

Jako hlášky typu :,,Vždycky jsem záviděla těm, které rodiče bijí, jsou alkoholici, cokoliv, co jde vidět navenek…to mi teda hlava nebere, možná, kdybys to zažila, tak bys to sem nepsala…
Myslím, že tvoje rodiče jsou neomluvitelní a přijde mi to celé hrozná komedie, nevím, proč se v tom tahle babráš. Odstěhovala bych se někam pryč, nebo z tebe bude jednou taky blázen. Žij si život dle svého a dokaž, že jsi lepší, třeba jen sobě.

 
Makikki
Zasloužilá kecalka 628 příspěvků 24.01.14 10:06

Ahoj, vím, že to asi není lehké, ale já bych zbalila kufry a s malou bych se hned odstěhovala, začala nový život a hlavně se přestala stýkat s tou,,rodinou,, je mi to hrozně moc líto, pořeji ti hodně štěstíčka do budoucnosti… :srdce:

 
vveerraa
Stálice 75 příspěvků 24.01.14 10:14

Přemýšlíš jako já :-) Ale v jednom se pleteš. Tvůj otec není lepší než tvoje matka. Věř mi, přesně tohle jsem měla doma. Nestýkám se s nima a otec taky vystrčil růžky.
Nejlepší je úplně odstřihnout. Už vůbec nejde o tebe. Jde o tvou dceru. Tvoje matka ji dřív nebo později začne motat hlavu a obracet ji proti tobě. To u dítěte není problém. Pak to budeš řešit jak? Dítě nechápe intriky. Nebo dej otci na vybranou. Ať k vám chodí sám, bez matky. Pak už je to jeho volba, ty jsi mu na výběr dala. Je to hrozně těžký, ale boj s psychopatem nevyhraješ, vím to z vlastní zkušenosti. Drž se.

 
LufundeL
Nováček 4 příspěvky 24.01.14 10:19

Ahoj, normálně na deníčky neraguju, ale na tento musím. Vím o čem povídáš, měla jsem to doma celé dětství jenom s rozdílem, že otec byl(je) alkoholik. Matka to same co ty. Nikdy jsem nebyla dost dobrá, cokoliv bych udělala, řekla, vždy to bylo špatně..Už v pubertě jsem veděla, že musím odtamtud vypadnout nebo se bud zblázním nebo přijmu jejich myšlení a budu stejná! Vypadla jsem! Bydlím v čr(oni na slovensku)1000km od nich a je mi užasně. Mám manžela, dvě zdravé, krásné deti. Kdybych pořád bydlela poblíž dám ruku do ohne za to, že se bude snažit kecat doˇvýchovy a vést deti k jejimu myšlení. Nebo by pořád buzerovala, že něco dělám špatně..A TOTO bych nikdy nezkousla a nepřežila. Volila jsem utěk a dobře jsem udělala!!Udělej to samé, jinak ti bude ovlivňovat dítě a dítěti težko vysvětlíš, že je nemocná, že ty to chceš dělat jinak než babička, a nedej bože kdyby měla hlídat-to ji bude očkovat proti tobě-na to vem jed…Každý strůjcem svého štěstí…

 
aleaa
Kecalka 239 příspěvků 24.01.14 10:22

Ty deníčky jsou krásné. Ne že by se mi líbilo co v nich čtu, ale je znich cítit ta lítost a bezmoc spolu s láskou. Já být na tvém místě, deníčky si vytisknu - popř. přepíšu rukou, ono je to přeci jenom osobnější- a normálně poštou do vlastních rukou tátovi a babičce. Prostě těm, na kterým ti záleží nejvíce. Taková zpověď. Máš přeci právo na svůj život a tímto by tě buďto pochopili nebo se úplně distancovali, každopádně budeš mít klid!

 
LufundeL
Nováček 4 příspěvky 24.01.14 10:28

Ještě bych chtěla dodat, že třeba když mi volá a nahodí ten svůj ton buzerace tak se zeptám"to voláš abys mi nadávala?" a když řekne jo, okamžitě, bez výčitek pokládám telefon a mám ji v pi. i. A můžú ti říct, že to trvala taky pár let než jsem se to naučila a taky to matka pochopila. Takže když volá už se snaží normálně a když přijedu s detma jednou za rok na týden tak se taky snaží a při sebemenším náznaku buzerace, vymyvání mozku to zastavím hned v počátku, nebo balím kufr o odjíždím. Tvoji rodinu NIKDO nemá právo řídit, organizovat, musí se ostatní řídit tvýma pravidlama. A když to nehodlají respektovat a at si trhnou-ale ty se už jim nepřízpusobuj. Jinak chlapa tvoje večné keci o matce časem přestanou bavit a zbalí kufry on..Jestli si s tím dál sama nevíš rady vyhledej odborníka..NENECH si zkazit život a hlavně ho nenech zkazit svým DETEM!

 
AngelLilly
Echt Kelišová 8776 příspěvků 24.01.14 10:32

@andice
Já naprosto chápu proč toto napsala a nemyslím si, že by to musela zažít. Spíš ten kdo nezažil to co prožívá rejžička, nemusí pochopit jaká je to hrůza. Hrůza v tom, že jí nikdo nevěří, protože to zlo, které její matka páchá je skryté. A psychický teror dokáže být mnohem horší než ten fyzický. U toho fyzického je šance, že se z toho dostaneš a hlavně ten, že ti pomůže i okolí. Protože to okolí to vidí co se děje. Bohužel u psychického týrání to vidět nejde.

 
aleaa
Kecalka 239 příspěvků 24.01.14 10:37

A jak píše Lufundel, už v tom nejsi sama, teď musíš chránit svoje dítě.

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 24.01.14 10:39

@darla Manžel tam nechce chodit vůbec a být to na něm, nestíkáme se. Protože pokaždé to potom řešíme doma, máme z toho zamotanou hlavu a prostě to nedělá dobrotu. Jenže prostě jsou to rodiče, nechci s nimi být vyloženě ve zlém, ani se nezdravit jako cizí. Snažila jsem se o to, ale vnitřně cítím, že to není dobře.

Holky, já se moc omlouvám, je to všechno jeden velký blábol. Prostě mám v sobě zmatek a vůbec nevím, jak to řešit. A hlavně ono ani nejde vymyslet rozumné řešení, to by musela souhlasit i ta druhá strana.

 
svycarka
Kelišová 6333 příspěvků 24.01.14 10:40

:hug: dle Meho si usla obrovsky kus cesty! Troufam si tvrdit, ze casem prijdes i na to, ze cokoli zachranovat ci omlouvat nema smysl a zbavis se techto „radoby rodicu“…a ty to dokazes :kytka:

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 24.01.14 10:43

@AngelLilly Já včera šla za tetou (tou její sestrou), přímo mi řekla, že to ví, že podle ní je matka psychicky nemocná, že jí často lže do očí, schválně překrucuje věci jinak, než byli. Že je od malička obrovská manipulátorka a že to už nezměním - prý to dělala i jako malá a bábí ji ještě omlouvala „nechte ji, ona je hodná, ona to tak nemyslí“.
Ale jí že to nevadí, zvykla si, jí prý nic špatného nedělá. A mně poradila udělat za tím čáru a začít znovu. Držet pusu, když si vymýšlí, ať mám klid.
Chtěla jsem jít za matkou, jen my dvě a zeptat se jí, proč, ať mi to konečně vysvětlí. Teta vyloženě vylítla „ale to děláš chybu, to nedělej, ona ti řekne jedno a pak si vymyslí úplně něco jiného a pak budeš mít teprve zle“.

Takže v podstatě řeším jestli sklopit uši, hrát si na rodinu - kvůli tátovi, protože ten tím hodně trpí, aby byl ten klid. Nebo se s nikým nebavit, nechat se vydědit a.. No prostě nevím, vážně nevím. :zed: :,(

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 24.01.14 10:48

@zagora Já to tátovi nevyčítám, i ho chápu, musí jednat podle ní, jinak by to doma nevydržel. Já si myslím, že už si to ani neuvědomuje, věří jí každé slovo. Teta naopak tvrdí, že to ví, jen nesmí mluvit proti ní, jinak by měl doma „peklo“ (doslovně to tak řekla). Asi jsem naivní, ale kdyby alespoň mně řekl, jen mezí námi, že ví, že na tom něco je (i tohle málo by mi stačilo) a ať jí neodporuju a vydržím to. Zvládla bych v tom dál žít, tolerovat to. Jen kdybych věděla, že to má nějaký smysl - že tím jemu pomáhám a on to ví. Protože pokud to neví a já tam budu chodit a žít v tom, pak stejně bude mít pocit, že jim dávám málo, jsem nevděčný spratek atd. Kdyby věděl, že se snažím, dělám to kvůli němu, měl by radost. Takhle je naopak naštvaný, protože chce normální rodinné vztahy a ty prostě nejsou.
Omlouvám se, píšu zmateně.

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 24.01.14 10:50

@Dee.21 Děkuju moc. My jsme se odstěhovali před čtyřmi roky, dva jsme se neviděli skoro vůbec. Ty první dva jsem chodila za tátou a vysvětlovala.
Je mi to moc líto, že to u vás dopadlo takhle - i když věřím, že pro vás je to asi lepší. :-( Já pořád doufám, že to nějak půjde, asi jsem vážně naivní nebo z toho možná nejsem venku tak, jak si myslím.

 
ALENA G
Kecalka 129 příspěvků 61 inzerátů 24.01.14 10:53

Co říct, je to těžké ale já bych se odstěhovala, a nemyslím si že by to bylo srabáctví, přerušila bych veškeré kontakty, promiň ale nemyslím si že by tvůj otec byl skvělý, vždyť je taky dospělý tak by měl vědět že jsi jeho dcera a měl by se zastat Tvé rodiny, přeji Ti pořádně otevři oči a přehlížej všechny co Ti za to nestojí, hodně sil :hug: :hug: :hug:

 
AngelLilly
Echt Kelišová 8776 příspěvků 24.01.14 10:55

@rejžička Jak řekla teta, byla by hloupost jít za matkou. Pokud je vážně taková manipulátorka a nemocná, akorát by se ti vysmála a stejně by pak všechno otočila.
Je hrozně těžký něco poradit. Vůbec si to neumím představit. Já jen vím, že bych ty uši sklopit nemohla, protože nesnáším přetvářku a faleš, takže já bych to pořád v sobě řešila a myslím si, že bych to pořád tahala domů a měla bych velký obavy, aby to nenarušilo můj vztah.

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 24.01.14 10:56

@andice Já vím a opravdu se za to omlouvám. Jen jde o to, že u nich se ví, že ti rodiče nejsou normální, zatímco u nás jsem ta špatná odjakživa já. Prožila jsem si svoje a pár let zpátky bych to nedokázala ani takhle napsat, jen bych to omlouvala a nedovedla bych říct „matka se chová špatně“.
Máš pravdu, magořím z nich taky, sama často nevím, co je normální chování a co ne. Prostě jsem v tom žila moc dlouho a potřebuju čerstvý vzduch. :nevim:

 
irenamich
Zasloužilá kecalka 593 příspěvků 24.01.14 10:59

Přečetla jsem Tvůj deníček, je to teda síla. Jako ostatní vidím bohužel jediné řešení, a to odstěhovat se co nejdál, odstřihnout tuhle „rodinu“, udělat tlustou čáru, k tomu je tedy ovšem potřeba velké odvahy a síly. Rozumu máš dost, řekla bych, že dokud zůstaneš v kontaktu s kýmkoliv z nich, bude to jen další peklo pro Tebe a Tvou skutečnou rodinu (manžel, dcera). Všichni jsou na matčině straně(nebo tiše mlčí), psychicky nemocní lidé můžou být fakt neuvěřitelní manipulátoři a intrikáni a bohužel jim na to skoro každý skočí. Odborníkovi (psycholog, psychiatr) bych se na Tvém místě možná svěřila, aby Ti to dodalo sílu udělat tento razantní krok a odstřihla tuto strašnou letitou noční můru. Jen tak budeš moct žít normání život s manželem a dcerou. Jak píší ostatní, dcerka by se mohla brzy dostat do vlivu babičky a až jednou dospěje, možná by prozřela a ještě Ti vyčetla, že jsi jí zkazila dětství, že jsi to neodstřihla zavčas a vystavila ji taky takovému psychu. Je to celé strašně nefér, že to máš takto složité, spousta lidí má rodiče v pohodě a mají hezký vztah. Bohužel ne vždy je to možné. Přeju Ti hodně štěstí v Tvém dalším počínání, doufám, že nalezneš sílu to hrůzastrašné peklo odstřihnout, vidím to jako jediné možné řešení. Přeju hodně sily!!! :andel:

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 24.01.14 11:06

@vveerraa Já už to zkoušela, chodila jsem za ním a snažila si promlouvat, ale jen se rozčílil, vyhrožoval mi pěstí a tím se to vlastně celé takto zvrtlo. On bez ní nechce nebo nemůže, protože by měl potom doma zle, to nevím. Kdyby ano, nebylo by co řešit - stýkat se jen s ním. Jenže to nejde.
Ale děkuju za podporu, já pořád čekám, že se tady na mě sesypete, že jsem magor já a vymýšlím si. (fakt jsem v tom žila až moc dlouho :roll: )

 
aspagi
Kelišová 5741 příspěvků 24.01.14 11:10

Odesla bych kvuli tvy holcicce copak chces aby tvoje mala zazivala to co ty? Protoze jestli se neodstehujes neutnes s nima vztahy nezmeni se to a manzel moc dobre vi proc tam nechce chodit prosim odstehuj se driv a utni s nima kontakt driv nez si to same bude muset prozit tva dcerka

 
LufundeL
Nováček 4 příspěvky 24.01.14 11:11

Můžu se zeptat co je tvým cílem ve výchově dcery? Aby z ní vyrostla chytrá, sebevedomá, upřímná holka, která bude překonávát překážky bez hroucení nebo chceš aby z ní vyrostla zdeptaná dušíčka bez sebevědomí co si neví rady se sebemenší blbostí nebo manipulátorka jako tvá matka? A veř mi, že když děcko vidí vzorce chování od rodiny bere je za samozřejmost a to správné. Teď je tvým cílem tvá dcerka né tvý rodiče. Jim si dala šanci nesčetně krát. Ted musíš dát šanci holčicce. Teď se musíš „trápit“ budoucnosti tvé dcerky, né minulosti a tím co nejde změnit. A jestli tvůj manžel má jasno tak to je prima.
Vím, že je to napsané krutě, omlouvám se, ale jinak to nejde. Musíš otevřít oči a myslet už jen na blaho svých deti.

 
rozumbrada
Extra třída :D 13206 příspěvků 24.01.14 11:12

Tady je hezky vidět, jak oběti se nedokážou z toho tyranství vymanit, i když už konečně mají možnost. Být já tvůj manžel, do roka bydlíme aspoň 200km daleko.

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 24.01.14 11:14

@AngelLilly Ano, já už právě taky nemůžu mlčet a „hrát to s nimi“. Manžel chudák přijede v deset večer z práce a poslouchá tohle, kdo zase co řekl. Já nemám komu to jinak říct a taky se bojím, že už to na něj bude moc poslouchat pořád de fakto to samé dokola. A strašně ho za to obdivuju, že to zatím zvládá a i reaguje a nepošle mě nějak. Kdybych já blbec si nebrala hypotéku, už jsme dávno pryč. :zed: :zed:

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 24.01.14 11:17

@LufundeL Já ti rozumím. Ona malá v tom žít nebude, babičku s dědečkem uvidí jen jednou za čas, vždycky bude s námi, aby jí matka nemohla nic vykládat. Ale máš pravdu, že uvidí, že já to toleruju - nevím, jak to jinak říct. Vyroste ve vztazích, které nejsou normální.
Nevím, nemám to vyřešené, nevím, co je dobře. Ono zase potkávat je a vědět jen, že to jsou babička s dědečkem, ale ani se nezdravíme, to taky není dobré. :nevim:

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 24.01.14 11:19

@rozumbrada No jo, jsem učebnicový příklad, co. Nejhorší je, že mně přijde nějaké chování.. ne normální, ale nepřijde mi nijak hrozné, prostě obvyklé, jsem na to zvyklá. A říct to někomu, chytne se za hlavu a nechápe. Sama vím, cítím, že mám strašně posunuté hranice, co je běžné či slušné chování a mít odstup, dost možná bych se divila, proč to vůbec řeším, proč se od toho rovnou nedistancuju. (nějak)

 
LufundeL
Nováček 4 příspěvky 24.01.14 11:24

Až bude ve věku, že si ji budou chtít vzít a pohlídat zase ty budeš tá špatná, která jim to neumožnuju. At uděláš cokoliv pořád to bude špatně. Když chceš psa bíti, hůl si vždycky najdeš.
Jestli sama nevíš, bež za odborníkem. Na to tady jsou aby poradili.
A že se nepozdravite, pro koho je to špatně? Pro tvoji dceru? Pro tebe možna..Je vidět, že stále to řešíš, nemáš jasno, neposuneš se dál dokud jasno mít nebudeš..

 
aspagi
Kelišová 5741 příspěvků 24.01.14 11:28

Pryc muzes odejit i kdyz tam mas hypoteku byt/barak lze pronajmout a vy zatim muzete bydlet jinde v podnajmu dokud jim to nedojde tvuj problem je ze se od nich nedokazes odpoutat a odejit vystavujes hlavne tomu vsemu zkazenymu co v te rodine je i dceru ted jsem si jen mimoto vzpomela ze neco posobneho je moje tet moc se s ni nevydam ona je v podstate taky manipulatorka vymysli si neakou story pak vsem vola a del chudinku a neco vypravi ale ve skutecnosti je to jinak ale nevidi jak se ji ostatni smejou ze je malicherna a lze jen jeji manzel to nevidi je to podpantoflak a nechce si to s ni pokazit tak skace jak piska dokonce pomlouva jeho rodice moji babi a dedu hlavne babi teda a postvala ho proti vlastni sestre moji mamce no ja nastesti odesla pryc nic me tam nedrzu a jsem tohle nikdy nechapala bydli v jedne vesnici par metru od sebe a jsou jak cizi

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 24.01.14 11:31

@aspagi Tak to je ten případ, jenže pro mě bydlet pár metrů od sebe a nezdravit se řešení není. Prodat byt přišla bych o dost peněz, byty šly teď hodně dolů, pak bychom měli asi vážně jen na nájem, do svého ne. Ale hlavně nám je tu hezky, sákriš, nechceme odtud pryč. :-( Takhle se nechat vyštvat. :-(

 
teta 278
Ukecaná baba ;) 1532 příspěvků 24.01.14 11:33

@rejžička : Nenech si ničit tvoji rodinu, jednou bys toho pak mohla hodně litovat. I když to musí být těžké, omezila bych styky s rodiči na úplné min. A na ostatní se vykvákni úplně. O pravdě nemá smysl nikoho přesvědčovat.

Máš manžela, který stojí při tobě, tak si trochu věř a zmákneš to :hug:.

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 24.01.14 11:35

@LufundeL Máš pravdu, uvědomuju to. Dva roky ji nevidět mi pomohly v tom, že jsem si srovnala v hlavě, že její chování normální není, už se nerozbrečím, neroztřepu, když na mě promluví, je mi svým způsobem lhostejná (možná jen póza, aby mi to neubližovalo, vím).
Za dalších pár let to budu určitě vidět jinak, teď se v tom motám pořád dokola. Teda naštěstí ne pořád :-), vždycky dlouhou dobu klid, pak je vidíme nebo nám někdo z „rodiny“ něco řekne, týden dva toho mám plnou hlavu, řešíme to a zase dlouho klid.
Heleď, děkuju za radu a máš pravdu, já sama vím, vidím, že si to musím vyřešit v sobě, jinak se v tom budu plácat pořád.

 
Michella86
Ukecaná baba ;) 2014 příspěvků 24.01.14 11:36

Ahojky, narazila jsem na tvuj denicek nahodou a zpetne si dohledala i ten prvni. Oba jsem si precetla. Uplne cele :) Zazila jsem psychicke tyrani ze strany byvaleho pritele. Nastesti jen chvilku. Ale i tak jsem byla blba a zamilovana a vratila jsem se k nemu. Dnes jsem stastna s jinym pritelem. Proc to pisu? Jeden z leku na toto trapeni je cas. Trvalo mi nejakou dobu se z toho oklepat, ale ted uz je to pryc. Druhy lek je se naprosto od toho cloveka odpoutat a prerusit s nim kontakt. A treti vec je vzdalenost mezi vami. Cim dal, tim lip. Chci tim rict, ze ac jsou to tvi rodice (bohuzel), mela by ses s rodinou odstehovat a prerusit veskery kontakt. A cas nakonec (doufam) vyleci i ty zbyle vzpominky a bolest. Nebo alespon castecne vyleci. Pokud zustanes tam, kde jsi a pokud se budes zabyvat tim, co o tobe kdo rika a nechas se dal ovlivnovat svou matkou a otcem…nikdy se z toho nedostanes. Porad dokola budes resit ty same otazky. Musis myslet predevsim na sveho muze a sve dite. To oni jsou stredobod tveho zivota. Ne tvi, promin, hnusni rodice. Pokud te nekdo mlati a depta a dela ti ze zivota peklo, nezaslouzi si tvou lasku a uctu.
Mam otce alkoholika. A kdyz jsem byla mala a potrebovala jsem ho, nikdy tu pro me nebyl. Radeji sedel v hospode u sveho milovaneho alkoholu. Domu chodil jednou tydne, vetsinou v agresivni nalade. Jeste dnes si pamatuju, jak jsem se trasla strachy a cekala, kdy zase prijde domu a co se bude dit tentokrat…Po rozvodu rodicu jsem s nim prerusila styky. Parkrat do roka mi vola, ale jak jinak - opily. Vzpomene si na sve deti pouze v opileckem stavu. Jinak se neozve… Zacne se mi delat spatne jen co vidim jeho cislo. Ale vis co? Bez nej je mi skvele!! Proto verim, ze ty se rozhodnes spravne a vybojujes si svuj klid :) Budu ti drzet pesti :hug: Najdi vychod z bludiste a hlavne bojuj za sebe a svou rodinu!!! Snad se na me nezlobis, ze jsem ti napsala, jak to citim a vidim ja.

 
Genovesa
Extra třída :D 10729 příspěvků 24.01.14 11:36

Holka předně to nemáš vůbec jednoduché :hug: :hug:. Ono být v zajetí různých rodinných vztahů je peklo, zvlášť, když má člověk povahu jako ty a pořád tak nějak myslí na druhé a neumí udělat tlustou čáru. V tom si asi budeš muset udělatz jasno jen ty, to ti nikdo neporadí. Je lehké poradit, ať se odstěhujete, což by pro tvoji rodinu bylo rozhodně to nejlepší, ale chápu, že pro tebe to lehké není. Dost dobře ale nechápu, že se tolik zasáváš otce, který se na tebe i v dospělosti natahuje pěstí, navíc když máš jeho vnučku na ruce? To mu ruku matka asi nevede, ne? Zas odsud podsud, řekla bych.
Ještě poznámka k tomu alkoholismu - nemáš pravdu, že se člověk stydí míň. Ono kolikrát širší okolí netuší v případě žen, které často nasávají v noci. Takže doma peklo a venku pro okolí a širší rodinu divadlo :poblion:. A i když se stane něco fakt hroznýho, co může ohrozit tvoje dítě, posloucháš i od sourozenců, že ale přece máma je máma a přece jí to vnouče musím dát hlídat. A když jí s ním nechceš nechat bez dozoru, setkáš se s nepochopením nejen té vlastní rodiny, ale i okolí, které se zvědavě vyptává, jestli babička nechce hlídat. A ty pro blaho rodiny lžeš jako když tiskne s úsměvem na rtech něco o tom, že nechceš chudinku nemocnou mámu zatěžovat… :poblion: A je to o to horší, že ona třeba dlouho abstinuje, je milionová, tak si k ní vybuduješ zas vztah. Navíc tě semílá okolí, že potřebuje naši důvěru a podporu, aby to dokázala už na furt. Tak podlehneš a pak z ničeho nic prásk, když to nejmíň čekáš a zas průser :pocitac:. A tak celej život furtdokola :zed:

 
Anonymní  24.01.14 11:44

Prošla jsem si něčím podobným, proto píši anonymně. Není zbabělé se odstěhovat, zbabělé je tam zůstat. Protože dokud jsi „na dosah“ možná nějak doufáš, že to přejde, zlepší se to atd… a jak píšeš, tak ty vztahy jsou u vás hodně propletené. udělej tlustou čáru, seberte se a odjeďte. To je to nejlepší co jsem mohla udělat i já… taky jsem říkala, že nebudu utíkat, že to zvládnu. Ale ve mě se to pořád pralo a nic jsem s tím neudělala. Bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě a vůbec jsi nemyslím, že jsem zbabělec.. naopak! našla sjem v sobě sílu :-)
Hodně štěstí! :hug:

 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 24.01.14 11:45

@rejžička jen můj názor, ale mně z toho jako největší padouch vychází tvůj otec. Tvojec matka je nemocná, ale on je svéprávný, asi často nebyl doma, protože tam cítil dusno, ale schoval to za to, že vydělává, mohl často vyslechnout dceru, ale jednodušší bylo ji odbít s tím, že lže, vůbec už nechápu, že se ho zastáváš a zároveň píšeš, že tě fyzicky napadl, schovává se za tvoji matku, ale asi si situaci uvědomuje a je pro něj snažší to neřešit, že by měl doma peklo není argument, není malé děcko, které to neumí řešit, jako jsi byla ty, tys v tom musela žít, on může, matku srovnat do latě nebo odejím. A asi budu drsná, ale jen pro to, aby sis to uvědomila a mohla se osvobodit, příjde mi, že si otce idealizuješ a obětuješ se pro něj tím, že se s nimi stýkáš, protože je nedokážeš odstřihnout. Nemyslím to zle, jako že jsi slabá, naopak obdivuju tě, ušla jsi kus cesty, jen si myslím, že máš syndrom týraného dítěte a je to pro tebe těžké je odstřihnout, i když by to pro tebe bylo asi nejleopší řešení. držím ti palce a přeju spoustu sil a radosti.

 
aspagi
Kelišová 5741 příspěvků 24.01.14 11:49

@rejžička no jasny jenze u nas je ten pripad ze tetka jen pomlouva a viri vodu ale nikdo ji to neveri krom manzela a v podstate vsichni si z ni delji srandu ale promin jak ti muze byt hezky nekde kde nemas podporu ze jsi normalni a matka je cvok nikdy bych tam nebydlela sla bych treba do ciziny a jim to vysvetlila taky lzi ze se chci naucit jazyk vsak ten byt kde ted bydlite nemusite prodat staci jej pronajmout a najem co budou platit najemci pokryje hypoteku a vy to co by jste dali do hyposky date za podnajem co ty vis treb kdyz odejdes tak se to tam cele uklidni ale ver jedina moznost je odejit prosim premyslej nad tim neber furt ohled v to proc to nejde ze nechces ublizit tatovi ze tam je hezky nebo ze mate hypoteku vis jednou ti bude dcera vdecna kdyz to udelas a ver kazdej psycholog ti to poradi jestli chces muze se zeptat za tebe zcela cela anonymne znmyho studuje psychologii

 
Olivyia
Kecalka 220 příspěvků 24.01.14 11:50

Uff teda v tomhle opravdu není budoucnost. První co mě napadlo po přečtení deníčku je jediné řešení. A to, jak už tu psaly holky, odstěhovat se někam z dosahu. Teď si představ, že máš holčičku ještě malou a pod kontrolou, jak to bude vypadat, až bude větší a příbuzní na ní budou mít vliv? Až půjde třeba ze školy a odchytí jí teta, co bydlí vedle a bude tě pomlouvat, jak jsi zničila babičku, jak jsi nevděčná, jak všem ubližuješ??? Sama píšeš jak takový manipulátor dokáže zmanipulovat okolí. Riskneš to na úkor své těžce vydobyté vlastní rodiny? To nemá východisko, ani kdyby ses stokrát měnila a rezignovala. Pryč od nich a budete mít klid. A když jim jednou do roka zavoláš… telefon se dá vždycky položit.
:hug: Každý začátek je těžký (a že o tom stěhování něco vím), ale vyplatí se!! Pak už si může myslet co chce celé město a bude ti to úplně jedno, když tam nebudeš!

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8378 příspěvků 24.01.14 11:52

@rejžička Já si myslím, že řešení je ZAČÍT BÝT VÍC SOBEC. Mě to poradila jedna léčitelka, že mám myslet víc na sebe, protože lidi, kterým se snažíme pomáhat (v tvém případě třeba táta) o to kolikrát ani nestojí a my vydáme zbytečně spoustu energie, kterou bychom mohli věnovat užitečnějším věcem. Uvědom si, že už jsi dospělá žena a máš děti, tak se věnuj jakoMATKAradši jim, než jako DCERApůvodní rodině. Když tě rozum selže, ber to pragmaticky, polož si otázku Co mi dává se stýkat s rodiči? Co mi to bere? Co mi dává se věnovat naplno dětem? Mě se zdá, že jsi ještě neodstřihla pupeční šňůru, zaznělo to tu už hodněkrát. Nečekej, že od mámy a táty někdy uslyšíš slovo máme tě rádi. Tohle uslyšíš stokrát od svých dětí, to ti slibuju.

 
aspagi
Kelišová 5741 příspěvků 24.01.14 11:54

@rejžička kdyz ti neco nekdo z rodiny rekne vis vo funguje zpivej si v duchu lalaa blablabla a vse odkyvej ale to jen pokud tam chces zustat ale neni to zrovna nejlepší reseni vis dle me potrebujes si zvednout sebevedomi a sebeduveru..pokud nemas vystudovano studuj nebo jed do ciziny naucit se jazyk vse se ti bude v budoucnu hodit

 
Bábi Zlopočasná
Generální žvanilka 20746 příspěvků 24.01.14 11:55

@rejžička " Že je od malička obrovská manipulátorka a že to už nezměním – prý to dělala i jako malá a bábí ji ještě omlouvala „nechte ji, ona je hodná, ona to tak nemyslí“."

Ale take zenske su. A rekrutuju sa z nich povacsinou milenky. Akurat Tvoja mama nemala potrebu lovit chlapov, ale ohybat svoju rodinu. Naozaj malo ludi dokaze uverit, ze niekto manipuluje len preto, aby si dokazal ze to dokaze.
Neviem ako moc by som sa hnevala na otca… sikovna zena si chlapa omota okolo prsta, nie ze nie, a on dokaze vela veci nevidiet. A byt zly, ked si zla na jeho milovanu zenu :nevim:

Neviem poradit, „nas“ manipulator bola mamina sestra s muzom, a takmer sme sa nestretali. Ked mi dospely bratranec povedal, ze je najstarsim vnucatom, tak som sa citila takmer dotknuta, ze vsak on k nam nepatri :oops:

 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 24.01.14 12:08

Jeste by bylo dobre vyhledat odbornika, ten ti poradi…
ja teda moc nechapu, proc chces vidat otce :think: stejne ti jenom vyhrozuje a kdyz prijdes, tak sedi nekde jinde :roll:
mas tam chodit jenom proto, aby vsichni ostatni meli klid :?: to je fakt hnus :!
teta vi, ze mama neni normalni, babicka ji brani od detstvi, to bude porad stejne a tata chce mit taky klid.
me to prijde jako vychcanost od vsech…

ja bych ji tu radost neudelala tam chodit :! :! :! :!
co budes delat, az manzel to uz neunese :?: :?:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 4 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele