Jak jsem začala nový život

Tamalu  Vydáno: 08.12.10

Spousta věcí v životě ovlivnit jde, ale některé ovlivnit nejdou. To je prostě fakt. Nemohla jsem ovlivnit to, že moje babička zemřela na rakovinu prsu, nemohla jsem ovlivnit to, že se kamarádce narodilo postižené dítě, ale můžu ovlivnit to, jak budu žít.

Není to tak dávno, co jsem se rozhodla, že svůj život už nadále nechci svěřit do rukou osudu, a že se hodlám chopit příležitosti a žít tak, abych si na sklonku života mohla říct: „Ano, prožila jsem šťastný život a vděčím za to jen a jen sobě!“

Někomu moje jednání může přijít sobecké. Ale nesobecky jsem se chovala doposud a troufám si říct, že nic dobrého mi to nepřineslo. Vždy jsem se ohlížela jen na ostatní, měla jsem radost, když se radovali oni a na sebe jsem nedbala. Dělala jsem různé ústupky, které by se nedaly označit za bezvýznamné. Kdykoliv mě někdo o něco požádal, vyhověla jsem, i když mě to někdy stálo mnoho sil a přemáhání.

Utěšovala jsem kamarádky a kamarády, když měli nějaký splín a v opačné situaci marně čekala na nastavené rameno. Naslouchala jsem každému, kdo se chtěl vypovídat a neměla jsem nikoho, kdo by poslouchal mě. Abych nebyla nespravedlivá, musím říct, že jedna osoba, která mi byla velmi velmi blízká, se v mém životě nacházela. Říkejme jí třeba XY. Budu o ní psát ještě později.

A teď to vezmeme pěkně popořádku.

S manželem jsem se seznámila poměrně narychlo a stejně tak rychle jsme spolu začali žít. Dostala jsem práci v jeho městě, tak jsem chytla příležitost za pačesy a ani ne měsíc po seznámení už jsem trůnila v jeho bytě i se svými věcmi. Chodili jsme oba do práce, někdy jsme se viděli tak málo, že jsme si jen podali dveře a stihli si říct „dobré ráno, dobrou noc“. Stále jsme si byli vzácní a našemu vztahu nic nechybělo. Měli jsme spoustu kamarádů, se kterými jsme trávili veškerý volný čas a užívali si života jak to jen šlo.

Toužila jsem po dítěti. Toužila jsem po něm tak moc, že jsem nedala pokoj, dokud jsem ho nepřesvědčila o tom, že stejně jako není připravený na dítě teď, nebude na něj připravený ani za 10 let, takže není na co čekat. Přestali jsme se chránit a nechali tomu volný průběh. Jenže se něco změnilo. Během pár měsíců jsem zjistila, že to není člověk, se kterým si dovedu představit stáří. Možná si někdo řekne, že to jsem si měla uvědomit dřív. Ale já si to prostě uvědomila pozdě. V tu dobu jsem zjistila, že vysazení antikoncepce bylo úspěšné a já byla těhotná.

No, co naplat, stalo se, tak jsem si řekla, že ten svůj vnitřní boj překonám. Prostě se to tak dělá ne? Je správné zůstat s partnerem jen proto, že s ním mám nebo čekám dítě? Vždyť i moje máma kvůli mně zůstala v manželství bez lásky. Ono to půjde, řekla jsem si. Dokonce jsem svolila i se svatbou. Vlastně ne svolila! Já ji navrhla! To je přece přirozené. Budeme mít dítě, tak se vezmeme a všechno bude v pořádku. Budeme spořádaná rodinka a láska znovu přijde s dítětem. Jak já byla bláhová a naivní!

S porodem začaly problémy. Dcera byla hodně uplakaná, nedařilo se nám kojení a mě neměl kdo pomáhat. Máma byla tak strašně daleko a tchyně měla dost práce sama se sebou. Kamarádi, se kterýma jsem si doteď tolik rozuměla, mi byli najednou tak vzdálení! Nevěděli nic o problémech, které mám já jako matka. Já zas neměla jinou náplň dne, než starání se o mimino. Už jsme si neměli co říct. Manžel s nimi chodíval do hospody a za mnou se občas někdo z nich stavil, ale spíš jen když přišli vyzvednout manžela. **
Byla jsem hrozně sama.** Několikrát se stalo, že jsem manžela prosila na kolenou, aby se mnou zůstal doma. Stejně šel na pivko a nechal mě doma v slzách. Nebyl alkoholik nebo podobně, ale prostě měl rád společnost. Odcizil se mi víc než dřív. Postupně mi začala vadit každá pusa, každý dotek. O sexu nemluvě.

K malé se choval hrozně hezky, od začátku se zapojoval do péče, je pro ni dosud tím nejlepším tátou pod sluncem. Ale mě čím dál tím víc docházelo, že takhle se do smrti žít nedá. Z toho citu, který mě tenkrát donutil odstěhovat se přes celou republiku, nezbylo vůbec nic. Dnes už vím, že jsem udělala jednu zásadní chybu. Neřekla jsem mu o tom. Neřešila jsem to s ním. Nechtěla jsem ho ranit.

Kdybychom si o tom tenkrát promluvili, určitě bychom nějaké řešení našli. Ať už sami, nebo s pomocí odborníka. Ale prostě se tak nestalo. Já se nadále utápěla v depresích ze vztahu, který mi absolutně nic nedával a on si nadále myslel, jak jsme spokojená rodinka, a že je všechno v pořádku. Nevím, jestli si nevšiml, jak jsem postupem času vůči němu ochladla, nebo to přikládal náročnosti péče o malou, nebo to prostě ignoroval. Myslím si, že to poslední.

A tak se jednoho dne stalo, že jsem potkala někoho, do koho jsem se bláznivě zamilovala. Ten člověk mi dával něco, co jsem celý život potřebovala. Naslouchal mi, nebyly mu lhostejné moje stesky, dával mi najevo, že mu na mě záleží (to nedělal manžel ani v období největší zamilovanosti). Dokázal mě pohladit na duši gestem i slovem. Nechtěla jsem se vrhat do něčeho, co bych nebyla schopná dotáhnout do konce. Navíc tu byl problém ten, že dotyčný byl známý nás obou, takže tu byl i etický problém.

A naše malá. Jak já jí miluju! Ale její otec jí taky miluje! A ona nás oba! Nemůžu jí přece sebrat tátu! Kdo si tím neprošel, nedovede si představit, co všechno jsem musela denně překonávat. Milovala jsem někoho, koho jsem nesměla a s kým jsem nikdy nemohla být. Nemilovala jsem už dlouho někoho, s kým jsem být musela. A zase: moje máma takový život přežila (a dodnes ho prožívá) i za cenu toho, že není šťastná.

Abych to zkrátila. Půl roku jsem nevěděla co dělat a promýšlela svoji situaci ze všech možných úhlů. Pořád jsem nemohla dojít k řešení. Stokrát jsem se s milencem rozešla a stokrát mu zase padla do náruče. Pokaždé jsem si řekla, že ženská má kvůli dítěti vydržet úplně všechno! Ale byla jsem tak strašně moc nešťastná. Ze současné situace, z vyhlídek na budoucnost. Z obav, že pokud odejdu, jednoho dne mi to dcera vyčte a bude mě za to nenávidět. Že pokud neodejdu, stejně mi to vyčte, protože bude mít stejné dětství jako jsem měla já (a předtím i moje máma).

Uvidí svoje rodiče, kteří spolu žijí jako spolubydlící. Nebude mít doma vzor toho, jak se k sobě mají dva lidé chovat, že je normální neusmívat se na sebe, nedotýkat se, neprojevovat si city. Že si bude myslet, že takhle má manželská láska vypadat. Že ženská musí vydržet úplně všechno, že se musí obětovat. Co si pak ponese do života? Jak potom může její život vypadat? Kdo tu rodinnou kletbu konečně zlomí? Babička to dokázala, ale až po tom, co její muž propil skoro i střechu nad hlavou. Máma měla dobře našlápnuto, ale do konce to nedotáhla. Když i já strčím hlavu do písku, můžu se spoléhat na to, že ten vzorec, který si předáváme z generace na generaci, mine moji milovanou dceru?

ODEJDU. Rozhodla jsem se během okamžiku. Vlastně to bylo docela jednoduché a neuvěřitelně se mi ulevilo. Konečně konec neustálému přemýšlení. Poprvé v životě jsem myslela na sebe. Já budu šťastná! Vždyť i já na to mám právo! Hodně dlouho mi trvalo, než jsem si to uvědomila. Všechna ta tíha světa, která mi ležela na ramenou, ze mě najednou spadla a konečně jsem se dokázala zhluboka nadechnout.

Dřív, než jsem to stihla podat manželovi nějakým šetrným způsobem, řekla mu to za mě moje výše zmíněná kamarádka XY. Vlastně mi tím docela pomohla, protože jen odkývat, že je to pravda, nebyl takový nápor na nervy, než začít s tím sama. Ta jediná o tom všem věděla a podporovala mě, říkala, že bude stát za mnou. Bohužel svoje sliby nedodržela. Jedním šmahem jsem za sebou nechala manželství, přátele i nejlepší kamarádku. Musela jsem to oznámit tchyni a svým rodičům. Odstěhovala jsem se.

Už je to všechno hezkou řádku měsíců. Malá se vídá se svým tátou skoro každý den. Nemáme mezi sebou vyhrocené vztahy - nevztahy. Dohodli jsme se, že uděláme všechno pro to, aby byla malá šťastné dítě a aby měla jen hezké vzpomínky. Snáší to všechno hrozně dobře. Na dobu, kdy jsme bydleli my tři spolu si vůbec nepamatuje.

A já? Jsem strašně strašně strašně šťastná. A jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala. I když jsem ztratila velkou spoustu lidí, na kterých mi záleželo, držím se myšlenky, kterou jsem zmiňovala už na začátku. Hodlám žít tak, abych si na sklonku života mohla říct „ANO, PROŽILA JSEM ŠŤASTNÝ ŽIVOT A VDĚČÍM ZA TO JEN A JEN SOBĚ“!

Děkuji Vám, že jste dočetly až sem. I když mě některé nepochopíte a některé i odsoudíte, věřím, že jsem udělala správnou věc. Možná si z mého příběhu vezmete i něco do života.

Přeji všem nádherné Vánoce a abyste je prožily s těmi, které milujete. Stejně jako já.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 08.12.10 08:38

Hezké, že jsi dokázala být tak odvážná. Přeji hodně štěstí do budoucna.

 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 08.12.10 09:20

Gratuluji :potlesk: Z vlastní zkušenosti vím, že nejhorší je to rozhodnutí, ten okamžik kdy si řekneš „A DOST“ Mě to trvalo dlouho, 3 roky od té první myšlenky na odchod. Naštěstí jsem to do konce dotáhla a dnes můžu říct to co ty: JSEM ŠŤASTNÁ

 
Karinkaaa
Ukecaná baba ;) 1475 příspěvků 08.12.10 09:54

Přeji ti hodně štěstíčka v životě a krásné Vánoce :hug: :kytka: :mavam:

 
Linda1
Echt Kelišová 7591 příspěvků 08.12.10 09:55

Myslím, že je vždycky o vzájemné komunikaci s druhým pohlavím, a krize můžou být všude a v jakémkoliv období. Je třeba si uvědomit, že zamilovanost trvá jen pár let, a pak přechází na lásku. A pokud se nepřikládá polínko do ohníčku, tak se vztah změní ve stereotyp, proto ta vzájemná komunikace, nějaké společné zájmy, a každý aby měl nějaký čas pro sebe.
Nepřišlo mi, že by manžel byl tak špatný …

 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 08.12.10 10:29

…mně rozhodnutí říct „DOST“ trvalo 9 let…9 let trápení se, přizpůsobování se druhému…bylo mi smutno, že bývalý manžel řekl, že musí vždy někam odjet, aby se na nás mohl těšit…když už se netěšil na mě, bylo mi strašně líto, že ani na děti…ztratila jsem hodně známých a kamarádů, jelikož jsem na ně neměla čas, byla jsem pořád sama s dětmi…bývalý 9 let dával lásku jinde, ale tvrdil, že to není pravda…jak zajímavé, že hned po mém „DOST“ s dotyčnou odjel na dovolenou…a děti opět čekaly, čekaly, kdy na ně přijde řada…mám střídavou péči a rozhodně to není jednoduché…ano, postará se, jak tvrdí, ale starání se je dát najíst, jet na výlet, jít do kina…kde je ale to teplo? …tvé rozhodnutí chápu…a souhlasím i s tím, že zamilovanost pomine…jenže, kdo takovýto vztah neokusil, nepochopí…akorát já si nejsem jistá, že mohu říct „jsem šťastná“, když vidím, že děti šťastné nejsou…

 
BaraF
Závislačka 2738 příspěvků 08.12.10 11:10

To ti ale musí být hodně ouzko, že se s takovou sérií sviňáren a habaďůr chlubíš a servíruješ to jako důkaz svého prozření a znovuzrození. A jak jste teď všichni v pohodě. No, zdůvodnění je důležité a taky najít „toho co za to všechno může“ (díky Bože za ty svině - bývalé kamarádky). Bacha, i ateista zná to o těch božích mlýnech…
Kdo chce kam, nechme ho být!

 
lemaz
Závislačka 3016 příspěvků 08.12.10 11:30

baraf - ty si tak zapšklá baba, že to není normální.

Pisatelko - držím ti palečky.

 
Tamalu  08.12.10 12:28

BaroF, deníček jsem nepsala proto, abych mohla na někoho hodit vinu. Ta je na straně nás obou. Detaily několikaletého života jsem nepsala, protože by to zabrala příliš mnoho stránek, to je snad jasné. Vypíchla jsem to nejdůležitější. Ty přesto dokážeš zhodnotit celý můj život a shrnout ho do pár vět, které mě měly podle všeho donutit zamyslet se nad sebou a ukázat mi, jak bych měla mít špatné svědomí. A víš co? Nepovedlo se ti to. Je mi fuk, co si o mě myslíš, protože ať jsem kdekoliv viděla nějaký tvůj příspěvek, vždycky se nesl ve stejném duchu.

Taky bych chtěla podotknout (zapomněla jsem to napsat do deníčku), že bývalé kamarádce vůbec nic nezazlívám. Asi k tomu měla svoje důvody a je mi jedno jaké.

Manžel není špatný člověk. Stále si ho vážím. Ale můžu žít do smrti s člověkem, kterého považuji spíš za spolubydlícího? Někdo ano. Já ne.

 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 08.12.10 12:33

Tamalu: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
BaraF
Závislačka 2738 příspěvků 08.12.10 12:50

Takže naprostá spokojenost na všech stranách! No sláva!
A to bych vážně neřekla, že se dá sledem manipulací, lží a podvodů navodit tak harmonická atmosféra.
Holt, člověk se pořád učí.

 
lemaz
Závislačka 3016 příspěvků 08.12.10 12:52

BaraF - no, nemůže být každý tak dokonalý jako ty.

 
Andik333
Neúnavná pisatelka 15354 příspěvků 08.12.10 13:52

Já si tedy neodvažuju říkat jakýkoliv názor, neznám vás ani váš vztah, pokud to takto vyhovuje tobě i manželovi, tak jen dobře.
Obecně si myslím, že není dobré udržovat vztahy, pokud se v nich lidé necítí dobře.
Na druhou stranu, dovedu si představit, že tady nějaká slečna napíše deníček z té druhé strany, jak se zamilovali, vzali se, narodilo se jim dítě a manžel si pak začal s jejich společnou známou, půl roku to potají táhnul a pak odešel a tady se sejde spousta podpůrných reakcí, jaká je dotyčná chudinka největší a manžel nejhorší člověk.
Asi by bylo fér, říct manželovi o svých citech/necitech ještě před tím, než máš milence. Aspoň tak bych to udělala já. A ne ho postavit před hotovou věc, že od něj odcházíš a vlastně ho už dlouho nemiluješ.
Ale je to tvůj život a tvoji blízcí.

 
Jaja027
Zasloužilá kecalka 913 příspěvků 08.12.10 13:59

Tamalu dobře jsi udělala, nemá cenu žít s někým jenom kuli dětem a trápit se. Hezké Vánoce a buď šťastná :hug:

 
adorablemamka
Kecalka 120 příspěvků 08.12.10 14:37

moc hezky napsaná moc smutná věc…teď jsem najednou ráda, že mě partner opustil ještě v těhu a nemusím řešit toto dilema…neposlouchej nikoho, kdo ti bude cokoliv vyčítat..je to tvůj život a my puťky ti můžeme akorát závidět a to, že jsi se svěřila tady je naprosto normální, všechny určitě víme jaké to je když nás nikdo neposlouchá, zrovna když to potřebujeme, za to nemá nikdo právo soudit…přeji mnoho štěstíčka do budoucna… :hug: :hug:

Příspěvek upraven 08.12.10 v 14:38

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 08.12.10 16:21

BaraF je zřejmě zakomplexovaná „dáma“, která si v životě neumí nic zařídit…je mi jí líto, myslim že je to hodně nešťastnej člověk. (soudím dle více komentářů, všechny její komentáře jsou totiž ubohý!!!)

Pisatelko, držím ti pěsti, úplně tě chápu a souhlasím s tvým rozhodnutím, udělala jsi dobře. Já takhle odešla po 5ti letech od člověka, kterého si dodnes vážím a jsme přátelé, ale Láska tam už nebyla. Děti v tom naštěstí nalítaly, byli jsme svobodní, bezdětní, a o to těžší jsi to měla ty.

Jak jsem tvůj deníček postupně četla, cítila jsem takové nepříjemné napětí, jako tehdy kdy jsem já sama stála před otázkou-odejít, či zůstat. A jak deníček končil pocítila jsem za tebe ohromnou úlevu. Moc ti tvé štěstí přeju.

A jsem ráda, že jsi neposlechla názor, že s otcem dítěte je třeba zůstat za každou cenu. To je totiž klín kterej našim rodičům vtloukali do hlavy komunisti. My už naštěstí v té době nežijeme a nemusíme se řídit podle předem nanormovaného života.

Jde jen o naše štěstí. Co si myslej ostatní, to je ÚPLNĚ jedno…oni za nás náš život žít nebudou.

Za deníček 5 hvězdiček!!! :hug:

Příspěvek upraven 08.12.10 v 16:26

 
Gaba80
Kecalka 136 příspěvků 08.12.10 18:08

Já se ze začátku modlila, aby jsi našla sílu a odešla a jupííí odešla jsi a jsi šťastná. Moc Ti to přeji.. Bohužel vim, jaké to je přijít o nej kamarádku a o lidi okolo sebe, ale láska stojí za to a je super, že malá rozchodem netrpí.. :hug: :srdce:

 
Lakynka
Neúnavná pisatelka 16935 příspěvků 08.12.10 19:13

Ahojky, moc Ti přeji, abys byla šťastná celý život. A obdivuji Tě, že jsi dokázala odejít a dokázala jsi pochopit, že musíš pečovat i sama o sebe. To je to nejdůležitější. Já se to zatím učím a jde to moc špatně:D. Držím Ti dál palečky!!!! :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
jitka 11
Neúnavná pisatelka 16800 příspěvků 4 inzeráty 08.12.10 21:03

KAŽDÝ SVÉHO ŠTĚSTÍ STRŮJCEM.
Držím Ti všechny :palec: :palec: :palec: :palec: , aby ses měla už pořád jen dobře.

 
Nunysek
Povídálka 48 příspěvků 08.12.10 21:34

Ahojky pisatelko,
tvůj článek se mi moc líbil… Já mám naštěstí manželství v pořádku, jo sice se někdy pohádáme, někdy možná i víc ale většinou jsou to né důležité věci.

Bohužel tvůj příběh mi připomíná příběh Mého otce a nevlastní mamči, kterou považuji spíš za vlastní… Až v mích dvaceti jsem viděla jak moc je s tátou nešťastná…
a jak jsem se i postupně dovídala , tak už dlouho to mezi nimi nebylo jak by být mělo. V podstatě s ním zůstávala jen kvůli ségře a bráchovi což samozřejmě z části chápu… Trvalo jí skoro 18 let než se rozhodla a konečně od něj odešla… Později si našla přítele ale nejsem si jistá jestli je to to co to má být…

Ale určitě Jí i jiným takovým přeji aby se v životě měli tak dobře jak jen to jde…Takže hodně štěstíčka i tobě…

A tu svoje vlastní(nevlastní) mamku mam moc ráda…

 
xangel87
Kelišová 6555 příspěvků 08.12.10 23:34

BaraF - jak se mi jindy tvoje komenty líbí, tenhle mi přijde vážně mimo…Sry, je totálně mimo…

Tamalu - hezky jsi to napsala, sama jsem se po přečtení musela hodně zamyslet nad mým stavajícím vztahem..

Příspěvek upraven 08.12.10 v 23:35

 
kaa13
Ukecaná baba ;) 1411 příspěvků 09.12.10 00:21

Strašně moc Ti závidím, jak si dokázala být tak statečná. Já taková být neumím :cry: Myslím jen na ostatní a kdybych myslela na sebe, tak mám pocit, že jsem strašný sobec. Jsem na Tebe strašně hrdá, že jsi to dokázala a přeju moc, moc radosti a štěstí, držím palec, ať je to pořád tak krásný jako teď. Přátelé, kteří Tě skutečně milovali zůstanou a Ti, co Tě teď odsoudili nestáli zato. Přijdou noví a lepší. :andel: :andel: :andel: :srdce:

 
faldy
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 09.12.10 01:13

Udelalas, cos udelat musela. Kazde takove rozhodnuti je strasne tezke. Hodne lasky a stesti i v budoucnu :srdce:

 
farska
Nadpozemská drbna 29745 příspěvků 09.12.10 15:12

Mne to trvalo DVA MESICE k onomu zasadnimu rozhoduti ..Zdalo se mi to ale jako cely zivot!!!!!!
Ted jsem stastna a co je nejhlavnejsi-ME DETI TAKY.Rikala mi nejstarsi,ze ji to ted vyhovuje mnohem vic…Neumim si predstavit vetsi odmenu coby matka!!!

A exmanzel? I tomu to paradoxne prospelo 8-) VER NEBO NEVER :mrgreen:

Příspěvek upraven 09.12.10 v 15:13

 
Anonymní  10.12.10 05:55

Zakladatelko,moc pěkně napsaný deníček a držím palce,aby ti vše vyšlo.
Jinak snad jen poznámečka,že líp se z nefunkčního vztahu odchází,když vím,že mám někoho,kdo mě miluje.Ne vždy to pak vyjde,ale na odstartování je to to nejlepší.
Prodigitys mě rozesmála a vytočila současně.Ty si jako myslíš,že za vše múžou komunisti?Jako že se lidé nerozváděli?Tak to se hodně pleteš,např.já se rozvedla.Neroz­vádělo se tolik z úplně jiných dúvodů,bo žádný nebyl.Tátové a manželé pracovali 8 hodin denně,matky nebyly celé dny s dětma samy,nebyly tolik vystresovaný a o tom to je.Naopak tato doba nahrává nefunkčním vztahům,bo jak má něco fungovat,když chlap je od rána do večera v práci,přijde utahanej a nemyslí na nic jinýho,než aby měl konečně klid.Žena zase po celodenním běhání kolem dětí a domácnosti je vyčerpaná,těší se,až táta dorazí domů a on jen kouká,kde by se zašiltakže pro mě,v tomto směru,zlatí komunisti

 
smajlicek90
Zasloužilá kecalka 819 příspěvků 10.12.10 20:45

držím palečky a ať už tě v životě potkají jen samé dobré věci :palec:

 
Štěpánkaa  17.12.10 13:04

Prožila jsem to samé. Odešla jsem „až“ když bylo manželovo pití o život nás ostatních. Já + dvě dcery. Jsem sama a těším se na hezký život, který mě čeká.
Přeji ti hodně lásky, ať ti to vyjde.

 
MeloryNox
Kelišová 5251 příspěvků 14 inzerátů 17.12.10 15:34

Myslím, že jsi udělala to nejlepší rozhodnutí, které jsi mohla udělat. Být s partnerem jen kvůlu dětem se nevyplácí.

Jedna známá sestrvávala v manželství s despotou, který ji i občas zbil (děti to nevěděly). Rozvedla se, až když děty vyrostly. Na rozvod jí řekly: „Mami, proč jsi to neudělala už dávno?“ Jde vidět, že jim otec asi moc lásky nedával. Nevadilo by jim, kdyby se matka rozvedla o hodně dříve.

Je rozhodně lepší mít kamarádský a poklidný vztah s otcem Tvého dítěte, než s ním vynuceně žít a nebýt šťastná. Všechny tyhle vjemy dítě vnímá.

Když mi byly dva roky, naši se taky rozvedli. Do dnes jsou přátelé a já jsem vyrůstala šťastně s nevlastním otcem a mamkou. Mám ráda všeny tři rodiče, mámu a dva táty :) Tím, že jsem byla tak maličká, nepamatuju si to a přijde mi vlastně přirozené, že mám tři rodiče.

 
bamigo  25.12.10 16:39

Držim ti palce .Udělěla si lejlepší pro Vás všechny.B

 
bamigo  25.12.10 16:46

BaraF…přeju ti možnost zažit to na vlastní kůži… :-D

 
mafina  17.02.11 10:52

Odsoudit někoho za to, že má sílu něco udělat a změnit, umí každý. Moc by mě zajímalo jaký šťastný a spokojený život vedeš ty…

Vložit nový komentář