Jak jsme k Nelince přisli

michaela.nedorostova  Vydáno: 17.06.16

Je sice pravda, že otěhotnět už nebyla taková sranda, ale pořád jsem se uklidňovala, že některé ženy to mají daleko horší a kolikrát se ani maminkou nestanou. Od chvíle, kdy jsem si donesla domu první fotku malé tečky, se začal svět točit jen kolem miminka.


1 komentář

Samozřejmě jsme museli novinu oznámit našemu prvnímu broučkovi. Ten to pobral úplně skvěle a začal se na miminko hrozně těšit. První dva týdny bylo vše v poho, já byla spokojená a nic mi nebylo. Pak ale začalo to, čeho sem se obávala… Jak u prvního, tak u druhého. Žaludek se mi otočil o 180 stupňů a já si mohla ustlat u záchodové mísy…

Nakonec to dopadlo, jak jsem čekala - po 6 týdnech jsem zhubla 7 kilo a šla na kapačky do nemocnice… Nakonec jsem to nějak vydržela a od 5 měsíce si začala těhu „užívat“. Jsem si tedy myslela, že budu…

Jak tak měsíce plynuly, a mně pomalu ale jistě rostlo bříško, začala jsem být pěkně neohrabaná. Ve 20. těhotenském týdnu náš čekal velký ultrazvuk a konečně jsme se měli dozvědět, co za pokládek nosím pod srdíčkem…:-)

„Bude to další kluk,“ hádal se manžel, který si nedokázal připustit, že by zplodil opačné pohlaví.

Nejdřív jsem se na něj čertila, ale podvědomě jsem tak nějak tušila, že tam kluk nebude. A taky, že ne. Na ultrazvuku bylo jasně vidět kávové zrno. :-D Manža byl hodně zklamaný a až do konce těhu nevěřil, že tam ta holka bude…

V 7. měsíci se mi zablokovala záda a pak už se to jen vezlo. Takové bolesti kyčlí a stydké kosti jsem snad v životě neměla. Valila jsem se jak kačer a došla nejdál k nám do krámu, který máme asi 100 metrů od baráku.

Náš první čertík, začal být trošku nespokojený, neboť naše procházky se rázem změnily na výběh leda tak na zahradu. Trochu mě přepadala panika, že to snad ty 2 měsíce nepřežiju…

Kontroly u doktora dopadaly v pořádku a já měla dobrý pocit. Dole jsem byla už připravená a malá hodně naléhala hlavičkou, tak jsme dostali zákaz sexu a klidový režim.

První termín vycházel na 25. 3. Doufala jsem, že to bude dřív, a byla by pecka, kdyby na moje narozeniny 21. 3. :-) No jak už sem se přesvědčila, naše princezna je pěkně tvrdohlavá. :-)

Poslíčky jsem měla už měsíc a tři dny před kontrolou jsem je měla hlavně v noci. Vždy pomohla sprška. 30. 3. mě čekala kontrola u doktora. Pan doktor mi oznámil, že jsem otevřená na 2 prsty a že je vše připravené. Monitor byl klidný, a tak padla otázka, zda chci Hamiltona.

„Anooo, prosííímm,“ volám s úsměvem.

Bylo to za mnou a já odcházela.

„Tak zítra se na vás budu těšit,“ povídá doktor.

„Zítra? Vždyť kontrola má být až v pondělí,“ povídám.

„No myslím, že vás tu zítra máme…“ :-)

No snad má pan doktor pravdu. Nepřála bych si nic jiného. Tak jsem se pomalu dovalila k autu. Asi po 2 hodinách jsem cítila bolení v podbřišku. Říkala jsem si, že je to asi k tomu a že to přejde.

Když bolesti neustupovaly, šla jsem si dát horkou spršku a rázem byl klid. V noci kolem 2. hodiny ale bolesti začaly znovu, tentokrát ve větším… Tak jsem si trochu zafuněla a že vydržím. Trvalo to asi do 6 do rána, pak najednou utlo a bylo po.

Začala sem si ťukat na hlavu - co to jako znamená!!?? Odvedla jsem syna do školky a začala uklízet. Jestli to má přijít dneska, tak ať mám naklizeno… Při úklidu jsem najednou ucítila něco dost nepříjemného mezi nohama. Hlenová zátka s krví a nastoupily dost silné bolesti pravidelné po minutách.

Tohle neznám, a tak volám manželovi, že raději pojedeme, ať mě prohlídnou. Bylo 11 hodin, když jsem dorazila do nemocnice. Bolesti jak mávnutím kouzelného proutku přestali. Připadala jsem si jak blázen. Monitor samozřejmě klidnej, jen sem tam nějaká kontrakce, ale nic velkého.

Myslela jsem si, že mě pustí domu, ale dali mě na šestinedělko s tím, že prý do 2 hodin určitě porodím. Tak jsem si vzala tašku a vyrazila. Na pokoji ležela maminka s holčičkou, tak jsem se aspoň nenudila a pěkně jsme pokecaly.

Večer začaly být bolesti o něco větší, a tak sem si řekla o míč. Sedla jsem si k posteli, poskakovala a do toho jsme drbaly. :-) Ve 2 hodiny ráno už jsem nespala, bolesti byly po 2 minutách a po kontrole jsem byla už na 4 prsty.

Tak jsem jela nahoru, kde mi udělali klystýr. Další hodina proseděná na hajzlu… :-D Potom, že mi píchnou vodu. Šla jsem se vysprchovat, hupsla na kozu a sestřička vzala obrovskej háček, že mi ji teda píchne. No malá byla ale tak natlačená hlavičkou, že jí to nešlo, takže to bylo na 3 pokusy a u posledního musela asistovat ještě jedna sestra…

„Hotovo, povídá sestra.“

Jak to dořekla, pode mnou mokro. Jenže to mokro bylo úplně zelený.

„Jak je možný, že mám zkaženou vodu, když jsem teprve po prvním termínu?“

„Prý se to stává,“ bylo mi oznámeno.

Po píchnutí mi přijela kamarádka, která je porodní asistentka a nabídla mi, že mi bude u porodu oporou, jelikož manžel je srágora a seděl vedle v čekárně vedle sálu. Pak nastaly ty úžasné bolesti.

„Ježiš, co to je, to je síla…“

Namáčkla jsem si horkou sprchu na břicho, opřela se o madlo, zatnula zuby a nějak se snažila bolesti vydržet. Pak už mě položili na kozu, dali kyslík a já se otáčela z boku na bok a hezky si prodýchávala a tlačila.

Pak se tam najednou objevila doktorka, že teď musím hodně spolupracovat, že je malá nakřivo a že se tlačí, kudy nemá. Tak mi dali kapačky, abych byla v klidu a bolesti nebyly takové.

V tu chvíli mi bylo všechno jedno, byla jsem jak opilá. Pamatuju si jen, jak mě kamarádka drží za ruku a říká: „Teď dýchej, teď tlač…“

Když už přišlo konečně na dané tlačení a já začala, přestalo mě najednou bolet břicho a tlaky do hlavy ustupovaly. Byla jsem strašně zmatená.

„Tlačte,“ volají.

Zkoušela jsem, ale nešlo to, bylo to, jako když jdete na velkou a nepotřebujete…
„Tlačte!! Musíte, malá už je skoro venku, ale musíte tlačit…“

Tlačila jsem, jak to jen šlo, ale vůbec jsem nemohla v hlavě jsem cítila, jako by mi měla prasknout. Dvě sestřičky stály každá z jedné strany a při každém zatlačení mi hupsly na bričho… Bylo to nekonečný. Nakonec po 5hodinovém utrpení malá vylezla.

„Máte holčičku,“ povídá.

Koukám na ni ještě s pupeční šňůrou na bříšku. Ale nebrečí - jak to, že nebrečí?? Byla chudák trochu přidušená, takže jsem se musela ještě třikrát zhluboka nadechnout, abych jí dala trochu kyslíku.

„Ta je krásná,“ brečela jsem a pořád to opakovala dokola. Byla to euforie plná citu a pocitu a šestí, no prostě všeho… Pak přišel manžel a malou si pochoval. Byl neskutečně sexy a já byla ten nejšťastnější člověk na světě. Splnilo se mi vše, co jsem si přála.

Teď už mi ke štěstí nic nechybí. Doufám, že se vám můj deníček bude aspoň trochu líbit a budete mít s čím porovnat. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.5 bodů
 Váš příspěvek
 
ančapepča
Kecalka 395 příspěvků 17.06.16 07:14

Moc gratuluji k holčičce, ať vám dělá jen radost. A už je tvůj sexy manža spokojený s holčičkou nebo je pořád zklamaný??

 
Pety2
Ukecaná baba ;) 1075 příspěvků 17.06.16 09:53

@ančapepča
:lol: :lol: jj, sexy „manža“ :pankac:
Každopádně po včerejšku je deníček kvalitativní posun :kytka:

 
michaela.nedorostova
Závislačka 2508 příspěvků 24.06.16 12:10

@ančapepča moc děkuji nene ted je z ní velmi „poprděný“ :lol: nejspíš potřeboval víc času… :)

 
michaela.nedorostova
Závislačka 2508 příspěvků 24.06.16 12:11

@Pety2 Děkuji :)

 
ančapepča
Kecalka 395 příspěvků 24.06.16 12:33

@michaela.nedo­rostova já si myslím, oni když pak viděj malou krásnou princeznu tak se můžou zbláznit. to je moc dobře :kytka:

 
michaela.nedorostova
Závislačka 2508 příspěvků 24.06.16 12:35

@ančapepča mám na to stejný názor. :)

 
Danča_87
Kecalka 247 příspěvků 4 inzeráty 25.06.16 17:08

Gratuluji k holčičce, ale tenhle porod (skákání po břiše a podobné kraviny) bych nechtěla… začnu si vážit toho svého :-)

 
lagherta
Stálice 82 příspěvků 26.06.16 10:57

Skakani na bricho je ve spouste zapadnich zemi zakazano. Asi vi proc. Sestra kamaradky diky tomuto skoncila spatne - praskla jo deloha a dite zemrelo…je to uz nekolik let… demence nekterych zdravotniku nezna hranic…jinak gratuluji k holcicce, mam taky Nelinku. :D Kdyz jsem to jmeno davala- daleko siroko zadna, a ted mi kamos rikal, ze jeho dcera ma Nelinek ve tride sest!!! 8o no ale porad je to jmeno v oblibenosti ted kolem dvacatyho mista, tak jsou na tom nekteri hure ala prvni tri mista uz nekolik let stejny-Eliska, Terezka, Anicka atd…ale sorry, to uz je od tematu :mavam:

 
michaela.nedorostova
Závislačka 2508 příspěvků 30.06.16 11:57

@lagherta 8o teda vůbec jsem nevěděla jak je to nebezpečné. Moc děkuji. Jméno Nelinka jsme vymysleli na poslední chvíli. Hrozně jsem si přála Elišku. A díky manželovi, který jména spojuje se svými přáteli i nepřáteli, jsme museli jméno v posledním měsíci změnit… :roll: Takže Nelinka byla jediný které se mi líbilo po Elišce..máte pravdu, mé tři kamarádky mají stejné jméno pro své dcery ale naštěstí u nás na vesnici, jsme zatím jediný. Jak u syna Jonáše :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele