Jak jsme ke Karolince přišli I.

borderka  Vydáno: 04.03.15

Tak jsem si tu tak pročítala deníčky, až jsem se sama rozhodla napsat jeden vlastní o porodu. Jenže co by to bylo za vyprávění, kdyby to nemělo patřičný úvod. Tak jsem tak psala a psala a najednou z úvodu bylo pár odstavců… :D Takže jsem si otevřela ještě jednu záložku s eMiminem a vznikl mini deníček o tom, jak to všechno začalo. :)

S přítelem jsme byli spolu sice krátce, ale po předchozích zkušenostech už jsem věděla, že je jedno, jak dlouho s někým jste. Můžete s někým být x let, ale vlastně to o ničem není, a pak jste s někým jen chvilinku a je to o všem - je to ONO! Je to vždy buď, a nebo. A tady byl ten pocit, že s někým chcete být už napořád a věříte mu a prostě víte… víte, že to je to pravé. :)

Po pár měsících společného života přišla žádost o ruku a plánování svatby. Svatba bohužel padala stále na jediném bodě - mé zaměstnání. Směny jsem se dozvídala na poslední chvíli, kolegyně mi spíš dělala zle a směny se snažila zařizovat jen dle svých potřeb. A pak přišel přítel s tím, že by se mnu chtěl rodinu. Tak co s tím? Tak to prostě vezmeme z druhého konce - nejdřív miminko a pak svatba. :)

Bohužel jsem do práce dojížděla 100 km a mezi směnami i v místě práce přespávala, takže jsme tolik toho společného času neměli, a to se podepisovalo jak na psychice, tak i na početí miminka. Ale nikam jsme nespěchali. Bylo to klasické „až to přijde, tak to bude“. :)

Snažit o miminko jsme se začali někdy na přelomu 4-5/2013. A samozřejmě i přes naší snahu brát to s nadhledem jsem byla každý měsíc, když měla přijít MS, nervozní. Jako na potvoru se mi začaly prodlužovat cykly. Z klasických 28-32 dní jsem se dostala až na nějakých 45 dní a v tomto období jsem dostala i své první vyvolávací injekce.

Bylo toho na mně prostě trochu moc a podepisovalo se to i na těle.

Takže někdy v červenci 2013 jsme si s přítelem řekli, že pokud to do konce srpna nevyjde, tak dám v práci výpověď a najdu si něco blíž, anebo se to povede, až budu bez práce. Jediný pevný bod byla ta výpověď, která měla přijít v srpnu - a dál by se vidělo. :)

A najednou mi bylo divně v práci - pobolíval mně podbřišek. Tak jdu do lékárny a ptám se, zda si můžu vzít něco na zánět močových cest, ale že to nevím jistě a že se snažíme o miminko, ale test je negativní… No paní lékárnice ze mně radost moc neměla. :D Tak mi dala čaj a že až budu moct, ať jdu k lékaři.

Těm, co to zažily, nemusím říkat, jak je člověk nervozní, když to vypadá, ale zatím ještě nevíte… no hrůůůůůza. :) Tak jsem si v práci ještě dodělala směny a pak hurá na gyndu.

Než jsem dokončila směny a dostala se domů, uběhlo pár dní. A doma? Říkám si, moc se hlídám, kašlu na to, jdu na pivo s holkami ať pročistím hlavu. Ale pro jistotu vytáhnu ještě jeden test ze šuplíku a počůrám ho. Mezi čekáním se domlouvám s kamarádkou kde a v kolik. Hmmm…

Kouknu na test - jako vždy nic… Cože? Co to je? To myslíte vážně? Když se po půl roce dohodnu s holkami, že si udělám čas na dámskou jízdu, tak dvě čárky??? :D

Tak na to tak zadumaně koukám, držím test v ruce a jdu do ložnice za partnerem. Nějaké „Nejdřív si to nechám ověřit u dr. a až pak mu to řeknu…“ nebo ještě lépe „Počkám raději do 3. měsíce, aby to bylo jisté…“ se mi v tu chvíli vykouřilo z hlavy. Vlastně úplně všechno se mi vykouřilo z hlavy!

Tak jsem tak k němu přišla a ukazuju mu test.
„Vidíš to?
"Co to je?“
Bože, proč já? Co by to asi tak bylo? Vstupenka do lunaparku?
„Test. Vidíš taky ty dvě čárky?“
„No… A co to znamená?“
„Že jsme asi v tom…“

Vidím tu scénu jako dnes. :D Nevím, kdo z nás byl víc v šoku. Byl to hrozně zvláštní pocit. :)

Pak už jen následovalo potvrzení od dr., nástup na nemocenskou (tahanice se zaměstnavatelem ráda zapomenu, takže ty tu vypisovat nebudu) a naštěstí relativně klidné těhotenství. A samozřejmě porod - ten už ovšem tak klidný nebyl… Ale o tom v jiném deníčku. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
pajinka256
Kecalka 135 příspěvků 04.03.15 08:48

Zase je vidět, co dokážou nervy z práce… Ještě, že se nakonec zadařilo :palec:

 
svycarka
Kelišová 6331 příspěvků 04.03.15 09:58

..vstupenka do lunaparku?..to me zabilo :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 04.03.15 14:23

Chlapi jsou v tomhle kapanek natvrdli :-D Tomu memu jsem test dala do krabicky s ponoztickami a on na hledel a pak se zaptal jestli se to tak prodava

 
pe-terka
Echt Kelišová 8268 příspěvků 04.03.15 14:31

@socina
:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Tak to je teda zlatíčko, ten Tvůj muž :mrgreen:.
Zakladatelce gratuluji k miminku! Ale nemám ráda deníčky na pokračování. je jich tu tolik, že člověk ztratí přehled, o čem byl ten první, no a číst ho znovu už se mi nechce…Mám ráda, když to má dynamiku, spád a je to podané v jednorázovém balení ;)

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 04.03.15 16:44

@pe-terka jo to je :-D pak blekotal neco o dlažbě „jo jo to stihnem, dodelam dlažbu..“ Proste romantika jak z filmu :-) :-D

 
kaja00
Extra třída :D 10324 příspěvků 04.03.15 17:09

Gratuluji :kytka: Jsem taky Karolína :)

 
borderka
Zasloužilá kecalka 928 příspěvků 04.03.15 23:14

@pe-terka Děkuji :) Já to úplně chápu, také pak ztrácím přehled, ale zase jsem nechtěla, aby to byl jeden dloooooouhý deníček, tak jsem to rozdělila na početí a porod :) Musíme takové případy brát jako samostatné příběhy ;)
@kaja00 Děkuji :)

 
kašílek
Kecalka 285 příspěvků 07.03.15 17:36

Pěkné

 
lady_mimoza
Stálice 84 příspěvků 07.03.15 22:09

Já jsem taky jmenovkyně 8) a ta vstupenka do lunaparku mě pobavila, někdy přemýšlím, čím ti naši chlapi myslí :mrgreen:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele