Jak jsme (ne)cvičili Vojtovku… Bohužel

Ella007  Vydáno: 04.01.16

Mohla jsem udělat něco pro své dítě, ale neudělala to, a dnes a denně si to vyčítám. Svého času jsem potřebovala slyšet tuto větu a nikde v diskuzích maminek jsem ji nenašla. Proto doufám, že snad pomůže někomu, kdo také, jako já nedávno, řeší, zda cvičit či necvičit, a rozhodl se pro to druhé s nadějí, že vše bude v pořádku i tak…

Začalo to už v porodnici. Malá ležela v bříšku ne zrovna ideálně a výsledkem byly šlapky stočené špatným směrem. (Jedna jakoby dovnitř a druhá byla příliš zdvižená, až k nožičce). Bradu měla stočenou jakoby na prsou, na levou stranu. Hlava vypadala celkem přirozeně, nožičky mě děsily.

Rehabilitační sestra v porodnici mi ukázala, jak mám nožičky i krk protahovat, prý při každém přebalování. Nožičky jsem dělala poctivě, malé to bylo zjevně příjemné a nebrečela, a do dvou měsíců už nebyl vidět žádný problém.

U masáže krku brečela jako by ji na nože brali, a tak jsem s tím brzy přestala na radu manžela, který řekl, že ji přece nebudeme stresovat, že žádný problém nevidí. A opravdu jsme ho nějak neviděli – byli jsme zaslepení krásou a roztomilostí našeho prvního dítěte a nějak nám nedocházelo, že by mohl být nějaký problém, natož aby přetrvával/nez­lepšil se/znovu se projevil.

Teď, když se dívám na její fotky z prvních měsíců, kdy vidím, že na každé fotce má ukloněnou hlavičku, nedokážu pochopit, že jsme byli všichni tak slepí. Ale po bitvě každý generál a kdybych tehdy věděla, co vím teď, jednala bych jinak. Jenže kdyby chyby…

Naše obvodní lékařka žádný úklon neviděla, vše vypadalo vpořádku, dokonce i neuroložka, u níž jsme byli ve dvou měsících kvůli rodinné anamnéze, nezaznamenala nějaké odchylky. Na vyšetření kyčlí ve dvou měsících jsem se zeptala lékařky, zda nemůže mít malá problém s nohama nebo hlavou, že jsme to řešili, ale už se nám to zdá v pořádku.

Doktorka na nožičkách nic špatného nezjistila, pak polechtala malou na tvářích, ta se na jednu stranu trochu otočila, na druhou ne, a tak jsme se dostali na rehabilitaci, kde opět lékařka neshledala žádné závažné anomálie.

Nicméně cvičení nevyloučila kvůli ne zcela dokonalému pasení koníků pro daný věk, ale bála se jej předepsat kvůli srdeční vadě, kterou malá má, a chtěla znát napřed názor kardiologa. Ten nebyl proti, takže jsme od tří měsíců oficiálně začali s Vojtovou metodou. Rehabilitační sestra úklon neshledala, ale vysvětlovala mi, že má při hraní zdvihat nohy k bříšku, což vzhledem ke slabšímu břišnímu svalstvu nedělá…

Šla jsem tam s tím, že udělám pro malou vše, co je potřeba, odcházela s přesvědčením, že toto trápení přece nemůže být tak prospěšné, jak se všude tvrdí, a že přece nemáme takový problém, aby bylo potřeba ho tak drasticky řešit, a že přeci každé dítě má svůj rytmus vývoje a není potřeba ho „uměle“ urychlovat a že přece sem tam nohy zdvihne a když ne, tak to dožene.

Na druhou stranu jsem ale nechtěla něco opravdu zanedbat a později si to vyčítat… Výsledkem bylo, že jsme oficiálně dojížděly na cvičení do jejího roku a půl, než začala chodit. Místo cvičení 4× denně jsem to ale dávala tak max. 2× kvůli svému nepřesvědčení a pochybách, které už jsem zmínila, a taky kvůli tomu, že malá od začátku bojovala jak drak a bylo pro mě hrozné začínat s řevem už při vysvlékání a pak s ní bojovat a udržet ji řvoucí a brunátnou ve cvičebních pozicích a oblékat ji zase během její hysterie – každé cvičení, které trvalo sotva 5 minut, jsem byla vyčerpaná fyzicky i psychicky a cítila jsem totéž i u ní.

Také jsem četla, že první rok dítěte je nejdůležitější pro získání celoživotního pocitu jistoty a rval mi srdce každý její pláč – a hlavně ten, který jsem jí působila já cvičením. Navíc se nenašel jediný člověk v mém okolí, který by mě podpořil, spíš naopak – ze všech stran jsem slýchala, že ji nemám trápit, že z ní udělám akorát tak neurotičku s odporem k pohybu.

Manžel ani tchyně se na to dokonce nemohli ani dívat, obvodní doktorka tvrdila, že je to zbytečné, že zná spoustu dětí ze své praxe, co nedělaly vše „podle tabulek“ a jsou v pořádku. Sama jsem si namlouvala, že jsme se na rehabilitaci dostali vlastně náhodou a žádný velký problém nebyl.

K tomu jsem ji netrápila, kdykoliv měla virózu, protože má srdeční vadu, a říkala jsem si, že radši nezhoršené srdce než slabší záda. Na internetu jsem hledala v diskuzích maminek odpověď na otázku, jak dopadly děti, co měly cvičit a necvičily a natrefila jsme vždy buď na reakce „cvičili jsme a je to dobré“, nebo přestali jsme cvičit z nejrůznějších důvodů a malý to dohnal. A tak bych mohla v důvodech necvičení pokračovat ještě dál.

Vzhledem k malé frekvenci cvičení nemělo vlastně žádnou účinnost a trápily jsme se zbytečně. Opravdu jsem zabrala snad kolem 14. měsíce (tj. cca 3× denně), kdy jsem viděla, že ostatní děti už chodí a malá stále nic.

Tehdy nás poprvé a naposled rehabilitační sestra pochválila, ale protože pak malá dostala zánět ledviny a na pobyt v nemocnici navázala ještě viróza, měly jsme opět delší přestávku a vše začalo nanovo – boje, nepodařené cviky, malá frekvence cvičení, žádné výsledky, vyčerpání nás obou, až jsem to v roce a půl vzdala, protože už ji opravu nešlo udržet a bylo to na hranici únosnosti pro nás obě.

Teď jí táhne na 2,5 roku. Rehabilitační sestra se s námi loučila poučením, že úklon, který jsme měli řešit (bohužel ho neviděla dříve ani ona, ale nemám jí co vyčítat, protože mým způsobem cvičení by se stejně asi nic nezměnilo), jí už zůstane a bude se jen projevovat různě po páteři (úklonem hlavy, nebo naopak zdviženým ramenem nebo úklonem v oblasti pánve) a stačí, aby rychleji vyrostla, nebo nastala nějaká změna v životě – nástup do školky, školy, problém v rodině apod. a asymetrie se projeví víc než jindy, protože bude muset řešit problém a nebude zbývat „kapacita“ na korekci těla.

Taky prý nemusí ideálně chodit, ale může stáčet chodidla, což není způsobeno postavením nohy, ale páteře. Bude mít slabší pravou stranu – od prvních pokusů vstát používá zásadně levou nohu – a celý život bude tak trochu hypotonická. Vše se vyplnilo. Teď rychleji vyrostla a kloní hlavu vlevo, ke zdviženému rameni.

Oproti jiným dětem, které znám z okolí a které stojí pevně a rovně jak svíčka a chodí jako dospělí, se neustále trochu vrtí, vlní, různě se při stání opírá o nábytek nebo blízké lidi, je to zkrátka takový můj „gumídek“. Nenašlapuje přes paty, ale spíš šoupe nohama a jednu nožku trochu vtáčí dovnitř.

Spoléhala jsem na to, že nám místo Vojtovky pomůže vše korigovat Bobath cvičení, že je to přece cvičení hrou a bude to příjemnější pro nás obě, ale opět jsem narazila. Malá je, jak se hezky říká, „osobnost“, takže hned tak něco neudělá – nutit ji nelze, hra, kde by se zapojovala hlavně pravá strana nebo se dělaly úklony, aby se jí protáhl krk, pro ni není hrou, ale nutností, kterou jsme se naučily provádět aspoň dvakrát denně za sladkou odměnu – ale opět je to z hlediska výsledného efektu málo, snad ještě míň než 2× denně Vojtovka.

Musím ale dodat, že někdy není tak „rozevlátá“ a navíc je stále ještě batole, u kterého nedokonalé držení těla a různé úklony a postoje vypadají spíš roztomile, takže „nezasvěcení“ vlastně žádný problém nevidí. Kdyby ale takto chodil nebo vypadal dospělý, tak už si toho každý všimne a roztomilé to nebude, což mě trochu děsí, nemluvě o zdravotních problémech s tím spojených, na které radši nechci ani pomyslet.

Celý tento deníček jsem psala hlavně proto, aby pomohl třeba jen jediné mamince, která je na tom podobně, jak jsem byla před dvěma lety já, a hledá odpověď na otázku, zda cvičit či nikoliv.

Nikdy nevíte, jestli to vaše dítě opravdu potřebuje, pokud není skutečně nějaký velký problém, který rozezná i laik a potvrdí odborníci, nevíte, zda má pravdu ten či onen lékař, pokud mají protichůdné názory, a hlavně nevíte, jak bude vše vypadat za rok, za dva - jestli vše dožene a bude v pořádku i bez cvičení, nebo jestli budete cvičit a vše bude v pořádku a řeknete si, že by to bylo dobré i bez cvičení a šlo o zbytečné trápení, nebo jestli nebude cvičit a ono to dobré nebude.

Tuto variantu jsem si nepřipouštěla a bohužel se stala a každý den, každou minutu, kdy vidím, jak držení těla mé holčičky není ideální, nevím, co s tím, a bojím se dalších problémů – bolesti zad nebo třeba posměchu jiných dětí apod. – si vyčítám, že jsme necvičili. Proto – jestli jste na tom stejně, zatněte zuby a cvičte. Teď vím, že to neublíží a s největší pravděpodobností, když se vše dělá poctivě, to i pomůže.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
fashion_victim83
Ukecaná baba ;) 1940 příspěvků 04.01.16 10:30

Drsné, no. V podstatě jste to zavinili necvicenim vy, ale neodsuzuju-ja bych asi vytrvalá taky nebyla a hledala si důvody, ze to vlastně nepotřebujeme. Nemam zrovna silnou vůli ani chut bojovat se řvoucim ditetem, takze te chapu.

 
Plomba
Zasloužilá kecalka 791 příspěvků 04.01.16 10:33

Je opravdu škoda, že jste necvičili, ale zaráží mě, že nikdo ten problém neviděl. Že i doktoři nad tím mávali rukou. Teď už pozdě bycha honit, ale určitě bych se nevzdávala. Zkusila najít šikovnou fyzioterapeutku a chodila s holčičkou pravidelně cvičit.
Syn měl taky vtočené nožky, predilekci doprava, páteř do luku. Na rehabky jsme šli poprvé před 3. měsícem a jsem za to moc ráda. Ano, řval u toho jak tur, ale vojtovka mu hodně pomohla. Nebylo to příjemné pro nikoho doma, ale zapřela jsem se. Manžel ne, ten před pláčem utíkal.
Hodně sle dělá i fyzioterapeut a my měli skvělou pani.

 
sisk
Ukecaná baba ;) 1278 příspěvků 04.01.16 10:35
Dekuju

Mam pulrocniho kluka, teprve nas ceka prvni navsteva rhb kvuli nepretaceni a špatnému paseni. Oproti vam maličkosti. Ale rikala jsem si jeste nedávno, i pod tlakem rodiny, ze ma svuj cas, vse dozene atd. Kdyz ale vidim, jak na brisku heka, tlaci, dela letadlo, celo zaboreny do podlozky, tak s nim cvicit budu. Vojtovce se braním, ale rikam si, ze treba v nasem pripade nebude nutna a kdyz, tak na chvili…
Dekuju za příběh a rada bych ti poprala, at je mala co mozna nejvic fit :kytka:

 
zuzka131313
Zasloužilá kecalka 768 příspěvků 04.01.16 10:36

Krásný a poucny denicek. Takových by tady mělo být víc!! :palec: Malá určite bude sikovna :srdce: preji ať vám dělá jen radost a ať má krásný spokojený život :srdce:

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2134 příspěvků 37 inzerátů 04.01.16 10:38

Hezký deníček. Myslím, že tu asi schytáte sodu, ale jak píšete, po bitvě je každý generál. Kdo nezažije, nepochopí. Navíc, když není podpora v okolí a ani lékaři nic nevidí, to si pak musí člověk cítit hodně bezradně…Opravdu už ale cvičení nepomůže? Nejse v péči fyzioterapeutky? Taky mám doma „osobnost“, která jen tak něco dělat nebude. Vtáčí kotníčky dovnitř, tudíž má asi plochou nohu. Budu volat na rehabilitaci, k ortopedovi nechci, předepíše akorát vložky. Ráda bych spíš cvičení, třeba má jen povolené svaly a cviky to spraví. Už to odkládám asi 3. měsíc, ale teď už nebudu. Možná i díky vašemu deníčku…Přeji, ať se máte dobře a vaše problémy se alespoň zmírní, když už nepůjdou odstranit.

 
dracek81
Ukecaná baba ;) 1053 příspěvků 04.01.16 10:41

My cvicili take vojtovku, ono to ty deti ale neboli, jen je to pro ne nepohodlne, prostudovala jsem to dukladne a, nasla si, ze vojtovka otvira nove spoje s mozkem a tak se zlepsi mnohem vic veci, ale zalezi i na rehabilitacni sestre jak to poda a vysvetli, me rekla hned ze i kdyby se vyvíjel nejak sam, casem se to odrazi jinaj a treba az v dospelosti, v puberte tak jsem cvicila a poctive, plac neplac, denicek je ale pěkný jako varovani pro ty, ktery si rikaji, ono se to nejak srovna, preju at dcerka z toho vyroste, jiste se to pujde dat nejak resit, drzim pěsti :mavam:

Příspěvek upraven 04.01.16 v 10:45

 
MissBIG
Kecalka 358 příspěvků 1 inzerát 04.01.16 10:45

Krásný deníček! Obdivuji Tvoji sebereflexi. Je mi to líto. Chápu Tě. Ono taky ještě hodně udělá az začne malá dělat aktivně nějaký sport. Musíte ji v tom podporovat. Sama mám dvě děti. Syn je jak ta svíčka, co jsi psala a dcera má od narození problémy. Nepásla koniky, tak jsem si vydupala rehabky a byla tam vyrazna asymetrie. Po 48 hodinach cvičení Vojtovky začla pást. To mě hrozně nakoplo. Podporoval mě manžel, jinak nikdo. Tak jak píšeš, tchýně se na to ani nemohla koukat. Ale on vždycky říkal: mysli jen na to, že to děláš pro ni. Dcera bude mít teď dva roky a pořád je hodně rozevlátá, fláká kladení nohou. Vtáčí špičky. Teď jdeme v lednu znovu na rehabku, protože jsem si všimla, že má jedno raminko níž. Všechno se dá zatím korigovat. Držení těla ale bude už mít ale vždycky horší. Udělám ale co bude v mých silách. Říkám si ale, že kdybychom necvičili, tak to mohlo být o dost horší. Držím pěsti ať se to lepší. Uvažovala jsi třeba nad plaváním? Nebo cvičení na balónu? Nikdy přece není pozdě. :hug:

 
Karleon
Závislačka 3892 příspěvků 04.01.16 10:48

Víš co, Vojtovka taky není samospasitelná. Někdy prostě zázraky nedokáže a je dost možné, že by váš problém nevyřešilo ani pravidelné provádění cviků. Už bych přestala zaměřovat svou pozornost na nedostatky vaší dcery a přesunula bych ji k tomu, co se jí daří, co nového zrovna dokázala a jak jste šťastní, že jste a že se máte. To je úplně nejvíc, čeho lze na světě dosáhnout.

 
maracuja
Ukecaná baba ;) 1506 příspěvků 04.01.16 10:57

Vojtovku jsme také cvičili, už od dvou a půl měsíce. My vlastně ani pořádně nemuseli, ale vzhledem k porodu a poporodních komlikacích nám byla neurologem (z JIRP Ke Karlovu, kam syna po porodu převezli) doporučená. Mám ohromné štěstí na paní doktorku z rehabilitačního, rovnou řekla, že u syna žádný zásadní problém nevidí, ALE že nějaké věci nedělá úplně správně a tak mu trochu pomůžeme. Rovnou mi řekla, že se mi cvičení líbit nebude a malému už vůbec ne a že maminky u toho trpí víc než děti samotné. Ale že takto malé děti si myslí, že to co se děje jim, se děje i mamince, tím pádem nás to ještě víc spojí.(Možná je to lež, ale stalo se to mojí mantrou :D ) Když jdu na cvičení, že nemám být vyklepaná, ale přistupovat k malému s veselou náladou a né s lítostí, že to vycítí a spustí ještě dřív, než vůbec začneme. Cvičili jsme, někdy víc, někdy míň(Byly ty hrozná vedra a my měli v bytě 38 stupňů). Rodina chápala, že je to pro jeho dobro, ale jak začal plakat, tak už se tak optimisticky netvářili, někteří odcházeli, přesně jak píšete. Cvičili jsme dva měsíce, pak nám dr řekla, že je vše dobré, ale kdybych někdy měla nějaké pochyby, tak ať se přijdeme ukázat. A zrovna dnes jsem jí volala, jestli se na malého nemůže zase kouknout, zdá se mi, že ty jeho pohyby nejsou úplně ono :nevim: No raději budu za náročnou matku (jak mi řekla moje dětská dr.) než abych něco zanedbala.
Jo a ještě jsem si říkala, že čím menší je, tím líp, protože ho za prvé „přeperu“ a zadruhé na to zapomene a nebude si to pamatovat :)
Přeji Vám, aby jste natrefila na správnou fyzioterapeutku i neurologa, protože hlavně neurolog by měl rozpoznat, že něco není v pořádku :think:
:hug: :hug: :hug:

 
Heidi86
Ukecaná baba ;) 1770 příspěvků 4 inzeráty 04.01.16 10:57

Promiňte, je to drsné, ale můžete za to Vy :-( náš malý preferoval trošku víc pravou stranu - což je naprosto banální věc a na doporučení RHB jsem s ním každý den cvičila, aby si posílil svaly i druhé strany - stačil nám pouhý měsíc a je vše zcela v pořádku. Takhle laxně bych k tomu nikdy nepřistupovala :-( a kor u takového problému, který jste popsala Vy…je to smutné. Myslím, ale že největším potrestáním pro Vás je ten „výsledek“ Vašeho necvičení…Ano, děti u Vojtovky pláčou, ale opravdu jim neubližujete, ve výsledku je pak to dítě hlavně zdravé, o co nám všem jistě jde. Moje známá má těžce postiženého syna, který neměl chodit a spoustu dalších věcí a díky Vojtovce chlapec chodí, obslouží se. Bylo to tvrdý rok a půl cvičení, 4×denně…ale ten výsledek, kterého dosáhla ta dotyčná maminka je naprosto krásný a může být na sebe pyšná, že to nevzdala (a že tam byly velice těžké chvíle o kterých ani nechci psát).

 
lornie
Zasloužilá kecalka 865 příspěvků 04.01.16 10:59

Děkuji za deníček, upřímný a napsaný s pokorou. To si cením. Sama jsem také bývala to „vzpurné“ dítko ;) Od narození jsem zdravotně postižená a vojtovku se mnou máme „jela“ od narození do 5ti let. Dodnes si na ty boje, ač jsem byla malá, pamatuji. Příjemné to nebylo nikomu a já moc nespolupracovala :oops: Vojtovka mi určitě pomohla. U vás vidím velké selhání lékařů, kteří by měli nesprávný vývoj zachytit a zajistit odpovídající terapii. Vy jste cvičit určitě měla, nalhávat si nic nemusíme, ALE nehoňte teď „Bycha“. Koukejte dopředu, výčitky nejsou tím správným motorem. Najděte fyzioterapeuta, zkuste lázně, dcerka je ještě dost malinká, aby s tím šlo pohnout. Sama mám teď dvě zdravé děti a představa, že je musím „mordovat“ cvičením, není žádný med. Nedivím se vám, že když polevili doktoři, učinila jste i vy. Moc držím palce a budeme tu určitě všichni rádi za dobré zprávy! :palec:

 
ZuzaMi
Ukecaná baba ;) 1628 příspěvků 04.01.16 11:04

Tak já deníčky většinou nekomentuju, ale tento jsem četla ráno a od té doby nemyslím na nic jiného. Příjde mi šílené, že si žádný odborník nevšimnul takového problému a když už ano a doporučil cvičení 4× denně, tak vy jste i tak cvičila max. 2× :roll: Ano, je mi jasné, že muset takto cvičit s ječícím miminkem musí rvát srdce, ale udělat se to pro jeho zdraví přece musí. I tak bych i teď vyhledala odborníka a s dcerkou co nejvíc cvičila, aby byl problém v budoucnu co nejmenší. Držím palečky malé bojovnici :hug:

 
Zabatko
Závislačka 2708 příspěvků 04.01.16 11:09

Ahoj, hele já jsem byla ve stejné situaci před 11 lety s nejstarší dcerou, která se narodila s vrozenou vadou - menší pravou polovinou těla. Všechno vypadalo fakt špatně. Docházely jsme na cvičený nějak tak jak píšeš a nedávala jsem to taky víc než 2× denně. Podle doktorů z ní měl být v podstatě mrzák, vše dělala velmi opožděně a u Vojtovky jsme brečely obě, nakonec jsem s tím sekla a víc se zaměřila na cvičení na balonu, které je naprosto perfektní, když se ví, co a jak se má cvičit. Ale je fakt, že to jsem taky neprožívala nějak extrémně. Dnes je dcera velmi šikovná 11 letá slečna, která půjde v březnu na operaci k prodloužení nohy (resp. zastavení růstu delší nohy) a na které fakt není nic poznat. Chodit začala taky až v 18 měsících, ale to je pořád norma. Mám ještě další 3 děti a všechny začaly chodit nejdříve v 16 měsících, o pasení koníků ve 3 měsících nemohla být ani řeč. A jsou všichni normální. Nevím, jestli to někdy někde padlo, ale podle mě nechuť maminek cvičit Vojtovku pramení z jejího nadužívání, u nás je zkrátka Vojtovka předepisována zbytečně v mnoha případech, což ovšem nebyl Tvůj případ, což je asi patrné z toho, v jakém stavu se holčička narodila. Jenže jak to vypadá v praxi - dítě ve 3 měsících nepase, lup Vojtovka. Atd. atd. Vojtovka není samospásná, nevěš hlavu. Ze svých zkušeností Ti mohu doporučit hipoterapii a v pozdějších věku ať dcera jezdí na koni, to je úplně nejlepší, co můžeš udělat. Na koni je dítě nuceno takovou příjemnou cestou vyrovnávat pohyby koně a udržovat rovnováhu, bude nucena sedět rovně. Pak taky plavání je parádní věc, choďte do bazénu, choďte na koně, hlavně si nic nevyčítej, člověk dělá spoustu chyb. Zkus se posunout dál a hledat nové možnosti pro dceru.

 
katule9
Ukecaná baba ;) 2300 příspěvků 04.01.16 11:20

Neda mo to nereagovat, uprimne chudak Vase dite az bude velke a zepta se a proc jste semnou poradne necvicily..??hm.. znam to z vlastni zkusenosti moje mamka semnou „vytrpela“ sve, ale jen diky jeji trpelivosti, vytrvalosti silne vuli vypadam naprosto normalne a milinokrat jsem ji za to dekovala ze se na me nevyprdla, kdyz ji rodina okoli rikaly at me netrapi kdyz tak placu, a neslo o cviceni Vojty ale mnohem bolestivejsi zalezitost, a vydrzela to spoustu let v podstate cele me detstvi. I ja sama musela s dcerou cvicit Vojtu,9 mesicu, poctive 4× denne, a vysledky se dostavily, dcera je naprosto v poradku, a po „spatne“ kycly ani pamatka. Chapu ze dalsi vec je ze vam rada odborniku rekla ze problem nevidi, ale to me u dcery taky, detska rekla ze Vojtovka je tyrani deti a at to nedelam :zed: ale hledala jsem jine odborniky, specialisty a vyplatilo se

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 04.01.16 11:20

Naprosto Vás chápu a vůbec si nic nevyčítejte. Jsem na tom podobně. Ten hrozný řev při cvičení, já vyděšená, dítě taky… Prostě důslednost mizerná. Na druhou stranu, taky je celkem možné, že byste cvičila poctivě a stejně by dcerce nějaké následky zůstaly. Navíc, i když Vám to teď připadá jako životní tragédie, že jste dcerce zničila život… Tak Vám chci jen říct, že to tak není. Dáte ji lásku, vzdělání, sebeúctu (ta je u holčiček s nějakým handicapem důležitá - tak pozor na to) a ona i přes tyto potíže může mít krásný šťastný život, o kterém se jiným dětem ani nezdá. Když bude v životě šikovná, mít dobré přátele - a milující rodiče, pak bude šťastná a Vy s ní. Hlavu vzhůru, nic není ztraceno :kytka:

 
peťka82
Zasloužilá kecalka 677 příspěvků 04.01.16 11:28

Já hlavně nechápu, proč by už mělo být pozdě??? malé je teprve dva a půl roku, náš syn je stejně starý a vidím, jak je růst v tomto věku pořád rychlý, tak proč by to ještě nešlo změnit??? jen je potřeba důslednost, chápu, že „přeprat“ skoro tříleté dítě nejde, ale nám třeba strašně pomohlo tejpování-tejpovat se dá vše, jen sehnat šikovnou terapeutku, případně Vám dám kontakt na jednu v Praze, co je ochotná konzultovat i mailem. Škoda toho Bobatha, že jste nezkusili dřív, já na vojtovku taky neměla nervy, i když i u nás to bylo „jen“ lehce opožděným motorickým vývojem, začali jsme s Bobathem v 8 měsících a byli jsme spokojení oba dva..ale to už je jedno, rozhodně bych se teď na malou intenzivně zaměřila, Vojtovka se přece cvičí v každém věku, špatná záda, držení těla atd. se dají vhodnou rehabilitací napravit téměř v každém věku, tak proč by to nešlo u batolete???

 
Sejda
Kecalka 121 příspěvků 04.01.16 11:55

@Heidy86 neni to od vas vubec hezke takhle na zakladatelku zautocit, ze vsechno je jeji chyba. Ano mohla pro malou udelat vice, ale, pokud delam diteti neco co je sice pro jeho dobro, ale trpime u toho vsichni a ODBORNICI mi reknou, ze to ani neni potreba, tak proc bych to delala. Nahodou se snazila delat aspon neco. Pro nektere citlivejsi povahy (bojim se ze to bude i muj pripad) je velmi tezke „mucit“ detatko byt necim co je pro nej dobre. Holcicka je mala, porad se s tim da neco delat.
Zakladatelko, nevzdavej se, drziim ti pesti :think:

 
BabyBella
Závislačka 2826 příspěvků 04.01.16 11:58

Je dobře, že je napsán. Aby si to přečetli ostatní a neudělali stejnou chybu. Malé přeji hodně zdraví.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 04.01.16 12:06

Bohužel není možné říct, jak by problém vypadal, i kdybyste cvičili přesně dle doporučení. :nevim: Vždyť na začátku píšeš, že nikdo ani problém neviděl. Spíš bych zkusila změnit lékaře a neházet flintu do žita, určitě není pozdě. :kytka:

 
ElisC
Zasloužilá kecalka 549 příspěvků 04.01.16 12:19

Přistupovala jsem k tomu stejně jako Ty. Už v porodnici mi fyzio. ukázala pár cviků, prý bude syn tíhnout k levé straně, tak ať tomu pokud možno předejdeme. Ve 2 týdnech mi na kontrole řekl pediatr, že je to hloupost, že do 6 týdnů predilekce není, tak jsem cvičit přestala. No a ve 4m těžká predilekce vlevo + hypotonie II.st.
Dostali jsme se ke skvělé fyzioterapeutce. Podle ní jsem si měla najít vždy čas, kdy byl syn vyspalý, najedený a spokojený, protože není pravda, že děti u vojtovky pláčou. Říkala, že nejradši je, pokud si děti ani nevšimnou, že už mají odcvičeno. Dostali jsme 2 cviky, syn se u toho smál a já mu zpívala. Ale i tak jsem byla líná cvičit víc jak 2× denně.
Po týdnu na kontrolu a už byly znát pokroky, což mě utvrdilo v tom, že jen potřebuje čas na svůj vývoj. Také v rodině všichni říkali, ať se na to vybodnu.
No, po měsíci (ne)cvičení se predilekce srovnala, pak už jsem se synem necvičila vůbec.
A vývoj - od 3m se přetáčel na břicho, v 6m se plazil, do 7m lezl a hned si i sedl. V 8m šel na nohy. Teď je mu 9m a pomalu začíná obcházet nábytek.
Závěr z neurologie - naprosto v pořádku, vývojově mírně napřed.
Takže syn je pro změnu jasný příklad toho, že někdy těm dětem opravdu stačí dát prostor.

Přeju, ať vám dcera dělá jen samou radost :hug:

 
kacenka.sks
Kecalka 189 příspěvků 04.01.16 12:22

@Heidi86, Myslím, ale že největším potrestáním pro Vás je ten „výsledek“ Vašeho necvičení..

Promiň, ale tohle je uplna blbost… potrestane je hlavně to dite, navíc zakladatelka si ti uvědomuje. Tak není třeba do ni ještě vic kopat.

 
kacenka.sks
Kecalka 189 příspěvků 04.01.16 12:23

Jinak si taky myslím, že není pozde. A jak už tu někdo psal, zkusila bych koně, je to pro deti skvělý způsob zábavnější cvičení.

 
eliska2011
Kelišová 6107 příspěvků 1 inzerát 04.01.16 12:36

Denicek pekny a verim ze hodne maminkam pomuze. nam se mala narodila bez krku a sntaocenou hlavou ccivicili sme od 3mesice vojtovku. museli sme 6krat denne. priznavam ze sem cvicila trikrat max ctyrikrat. vysledek byl rychly. prvne sme rovnali hlavicku a pak natahovali krk. ted je uplne zdrava ma uz skoro pet let. kdyz vidime ty fotky jako miminko su rada ze sme ji to tak opravily. ale porad sni musim cvicit na zpevneni briska aby nemela tak moc prohle zada jak mam ja i kdyz ja to amm stejne jak moje mamka ale desne na zada trpim a je to hnusna bolest. a taky jen diky tomu ze mamce rekli dr ze to je geneticky ano je ale kdyz nejsou poradne zpevnene svaly moc to tomu nerpidava. ze synkem sem zase chodila cvicit s nozickama. a myslim ze nikdy neni pozde. jen je to o vydrzi. ano breceni je neprijemny ale vyhledala bych nejakeho dost dobreho fyzioterapeuta a resila to. podle me se stim da jeste porad neco delat a ty svaly naprogramovat. drzte se

 
Lutonka  04.01.16 12:44

Obdivuji vás, že jste šla takto s kůží na trh a napsala tento (velmi poučný) deníček. Bohužel ano, můžete za to vy, ale většina maminek co znám, které měly Vojtovku cvičit, necvičily taky tak poctivě a často, jak by měly a děti jsou ok.. Myslím, že i ty fyzioterapeutky nadsazují počet cvičení denně, protože vědí, že maminky to do puntíku nedodrží ;)

My cvičili taky, predilekce hlavičky, preference jedné strany a lehká hypertonie a světe div se, stačilo 14 dní poctivého cvičení a byla naprosto ok a navíc velmi napřed před ostatními dětmi svého věku.

 
Pe86
Kecalka 186 příspěvků 04.01.16 12:53

Já naprosto chápu, že jste necvičili tak intenzivně, když vám 2 další doktoři řekli, že netřeba… Je to spíš smolná shoda okolností, že spousta jiných dětí taky moc necvičí a z těch asymetrií vyrostou a vaše dcerka vytáhla tzv. černého Petra :-( Třeba u mého syna chtěla pediatrička v 6 týdnech rehabku kvůli údajnému hypertonu, neuroložka to vyvrátila a nakonec z toho byl spíš zrychlený vývoj (v 6m seděl a lezl a v 10m chodil). Kdyby nás byli tehdy poslali na Vojtovku, taky bych asi protestovala, ale měli jsme nakonec štěstí. Ale moc bych se neužírala tím, co jste mohla udělat jinak, ale spíš hledala pomoc teď v současném stavu dcerky. Mám v okolí několik fyzioterapeutek, které cvičí i s dětmi, a zpravidla se tváří, že nic není nemožné a nikdy není na cvičení pozdě. Takže bych hledala fyzio, se kterou si osobnostně sednete, odpustí si výčitky a ukáže vám, co pro dcerku udělat teď.

Příspěvek upraven 04.01.16 v 12:53

 
Pampeliskam
Ukecaná baba ;) 2290 příspěvků 04.01.16 12:58

Me jeste napada, pouzit kaneziotaping. Sama jsem videla, jak dokazal srovnat vtocene kotniky a kolena. Je to beh na dlouhou trat, ale to vsechno…

 
Uživatel je onlineBohunkaP
Extra třída :D 14169 příspěvků 04.01.16 12:59

Vinou rodičů nastartované celoživotní problémy s páteří - a dětství provázené trvalou, úpornou snahou minimalizovat následky.

Smutné - holčičky je mi moc líto a přeji jí hodně štěstí a trpělivosti.

Odkaz na tenhle deníček by patřil do všech diskusí na témata „zbytečná Vojtovka“, „tabulky jsou k ničemu, protože každé dítě je jiné“, „nezvládám trápení dítěte cvičením“ a podobné bláboly.

 
Lena74
Kecalka 230 příspěvků 2 inzeráty 04.01.16 13:00

Normálně na deníčky nereaguji, ale dnes musím. To je tady zase spousta „chytrých“ hlav, které nikdy nic špatně neudělaly a nikdy si nic později nevyčítaly. Normální člověk chyby dělá, zakladatelka si to uvědomuje a myslím, že není potřeba do ní ještě víc kopat ani rýt. Je od ní naopak obdivuhodné, že se takto veřejně přiznala. Takže, zakladatelko, nikdo neví, jak by to vypadalo, kdyby jsi více cvičila. Mohlo to pomoct ale také nemuselo. Určitě není všechno ztracené, najdi si dobrého fyzioterapeuta a začni cvičit znovu. Teď nemá smysl řešit, co by kdyby, je třeba se dívat dopředu a dělat vše, co je teď možné.

 
Amandine
Kelišová 7113 příspěvků 04.01.16 13:01

Autorce děkuji za otevřenost. Podobně šidících maminek je hodně, ovšem jít s tím na trh…
Naše zkušenost - predilekce hlavy, rhb od 3 týdnů, nyní ve věku téměř 5 měsíců je dítě na úrovni vrstevníků. Cvičím 3× denně, schváleno rhb sestrou. Dcera trpěla na koliky, najít onen čas, kdy je dítě najedené (ale ne brzy po jídle), spokojené, není unavené apod. - nemožné! Ještě když se má kombinovat Vojtovka, polohování, cvičení na míči, dítě ublinkává i 2 hodiny po jídle :zed: Reakce z rodiny (nemůžu napsat podpora), jak psaly dámy výše - netrap ji, vždyť pláče, já se na to nemůžu dívat, má své tempo, vše dožene, ten a ten dělal v tom věku to a to a taky vyrostl… mlčeti zlato. Muž cvičení schvaluje, ale když jdu na to, taky má náhodou zrovna činnost někde jinde, což ale chápu, komu by byl příjemný křik mimča, navíc vlastnoručně způsobený… též bych nejradši utekla, ale nemám kam, vývoj dcery a její prognóza do budoucna je v mých rukou a jsem za to zodpovědná. Za dobu co cvičíme jsou období kdy to dávám, období naprosté ztráty motivace (to když se nedaří cvik precizně provést) a myslím, že tohle kolečko mě čeká ještě několikrát (rhb plánovaná do roka věku). Velice se mi hodí, když jsme mimo domov a „nemůžu“ cvičit, přece nemohu na návštěvě chtít, aby mi uklidili stůl a pak spustit ten řev - a ano, to jsou jen výmluvy. Naštěstí doma cvičím důsledně, s velkým přemáháním. Večer když je po posledním cvičení dne si oddechnu. Když byla dcera malinká a skoro pořád jen křičela, ještě mi šlo lépe cvičit, teď co přešly koliky je celkem hodné dítě a tím spíš mi dělá problém, když vím, že spustím peklo, ze kterého není někdy utišitelná. Přeprat jsem měla problém i 5 kg dítě, jeden cvik jsme museli dát zcela pryč, ve správné poloze jsme ji nebyli schopni udržet ani ve dvou!
Co mne vždy namotivuje je konzultace s rhb sestrou, pokaždé když s miminem zacvičí odborník tak do 24 hodin nastane zlepšení!
Maminky, cvičte. Třeba jste ten případ, kdy je dítě jen pomalejší ve svém tempu, ale opravdu to chcete riskovat zrovna u svého děťátka?

 
panikralickova
Kelišová 5527 příspěvků 04.01.16 13:02

Palec nahoru za odvahu tohle napsat a za dobrý úmysl pomoci všem dalším mámám.
Ještě bych úplně neházela flintu do žita. Určitě se ještě něco opravit dá. Zkuste kontaktovat soukromé fyzio, co se specializují na děti (např. v Praze velmi dobré Avente Omne), zkuste se optat na hipoterapii, zda by to pro Vás mělo význam (pomáhá při hypotonii).
Věřím, že ještě pořád toho můžete hodně „zachránit“.
Mému synovi je 2.5 roku, už více než půl roku s ním chodím kvůli hypotonii na hipoterapii a opravdu to nese výsledky. Tuhle terapii sice pojišťovny nehradí, ale v našem případě jsou opravdu vidět výsledky a tak si vše hradíme sami.

 
Cuddy
Extra třída :D 11777 příspěvků 04.01.16 13:03

Jsi moc hodná, že jsi šla takto s kůží na trh. Držím palce, ať jsou následky co nejmenší.

 
Amandine
Kelišová 7113 příspěvků 04.01.16 13:09

Ještě chci dodat, že nerozumím, jak psala jedna maminka, že si malý cvičení nevšiml, resp. se u toho smál. Jsem na pochybách, zda šlo skutečně o Vojtovu metodu a byla praktikovaná správně. S dítětem cvičím i Bobatha a další aktivity na podložce, je v klidu (nebo se i směje), ale jak začnu V. cvik, okamžitě řev. Vždyť na tom je to založené, že stimulace vyvolává příslušnou reakci, která tedy není bolestivá, ale je pro děti poněkud diskomfortní :nevim:

 
klafina123
Ukecaná baba ;) 2473 příspěvků 20 inzerátů 04.01.16 13:11

No, částečně souhlasím s @Plomba je možné, že to nikdo neviděl.. Na druhou stranu bych ještě neházela flintu do žita a být tebou, našla bych si rehabku ještě ted a s malou bych cvičila Vojtovku i ted jako s větší. Mám dítě s vrozenou vadou sice úplně jinou, ale jde o to, že k jeho vrozené vadě a následným operacím břicha, se váže to, že břišní svaly má povolenější, než běžně děti jeho věku (mám školáka). S malým jsem Vojtu necvičila, nebyl důvod, ale jak rostl, tak začaly problémy s držením těla. Břicho je dost důležité v nosnosti vlastně celých zad..atd(nebudu rozepisovat náš problém),ale chtěla jsem říct, že s ním jsem chodila k rehabce, která nás učila Vojtu i takhle ve větším věku a říkala, že plno rodičů si myslí, že Vojta je jen pro mimina, ale že to není pravda. někdy se používá i pro pacienty třeba po mrtvici apod. Takže my máme naučených pár „tlaků“-cviků něco si dělá i on sám a něco já. Výhoda u staršího dítěte je to, že se mu to dá vysvětlit a dítě samo vidí, že to nebolí, jen je to občas nepříjemné, omezující, ale vydrží to. Zkus se pozeptat někde v Tvém okolí nebo jiném bližším městě. Je to pro Tebe poučení, že sis rozhodla podle sebe, ale nejednala jsi sobecky, jen sis myslela, že momentálně je to to nejlepší, co pro svoje dítě děláš. Ono by to bylo jiné, kdyby to viděli i jiní Dr. U nich bych se zlobila, mají na to školy, měli by mít nějakou praxi. TY jsi máma.

 
Poison Eve
Ukecaná baba ;) 1961 příspěvků 04.01.16 13:14

Velice poucny denicek, ktery by si meli povinne precist vsichni rodice, kteri cviceni zamerne flinkaji. Obdivuji, ze jsi sla s kuzi na trh. Kazdopadne, resila bych intenzivne s odborniky a snazila se napravit, co se da. Holcicce preji co nejmene komplikaci.

Příspěvek upraven 04.01.16 v 13:15

 
tulipán
Ukecaná baba ;) 1438 příspěvků 04.01.16 13:17

Jeden z mala denicku, ktery ma pridanou hodnotu. Verim, ze bude motivaci pro rodice. Obdivuji sebereflexi. Stalo se, tak bych se do cviceni zakousla ted. Poradit se se specialisty a plne vyuzit cas. Verim, ze se podari holcicce cviceni vynahradit a Vam ziskat ze cviceni lepsi pocit. Hodne stesti.

 
Heidi86
Ukecaná baba ;) 1770 příspěvků 4 inzeráty 04.01.16 13:19

@kacenka.sks to jsem tak ani nemyslela, spíš to blbě vyznělo v tom textu…myslela jsem to tak, že to bude mít pořád denně před očima a samozřejmě, že to dítě je na tom nejvíc „trestané“. Škoda, že si to uvědomila až teď, ale určo se bude dát ještě hromada věcí napravit…

 
berusa.m
Ukecaná baba ;) 1960 příspěvků 04.01.16 13:29

Aspoň víte a připouštíte si, že jste udělala chybu a snad ji budete ještě řešit. Moje sestra měla také docházet k fyzioterapeutce na vojtovku, když měla malá kolem roku. Už si tedy nepamatuji kvůli čemu. Byla tam jednou. V čekárně potkala chlapce nejspíš po obrně a prý raději uvolní místo takovým dětem. :zed: Je mi naprosto jasné, že tam nechodila z toho důvodu, že tam malá plakala.
No kažodpádněmá dnes jejich osmiletá dcera křivou páteř - když si sundá tričko a já si stoupnu za ni, má viditělně páteř do písmene S. A také má problém s kotníky. Má je jakoby vpadlé dovnitř. Vypadá to děsivě! Už před lety ji na to můj manžel upozorňoval (on se zase nestydí) a ona to nijak neřešila. :nevim:

 
štěpánka11
Ukecaná baba ;) 1581 příspěvků 04.01.16 13:33

Velmi odvážný deníček, těžko říct jak by se člověk zachoval, kdyby vadu nikdo neviděl a neměl žádnou podporu z rodiny… :think: je dobře, že jsi to sem napsala.
Neházela bych ještě flintu do žita, našla bych si odborníky a dělala ještě maximum aby se to zlepšilo, podle mě je dcerka ještě malá a bude se s tím dát pracovat :) Přeju hodně štěstí!

 
maracuja
Ukecaná baba ;) 1506 příspěvků 04.01.16 13:42

@Amandine Naše rehabilitační mi řekla, že za celou svou praxi se setkal jen se dvěma miminky, které při vojtovce neplakali a cvik byl prováděn opravdu správně, jinak říkala, že právě to, že mimi nepláče je známka toho, že to není prováděno správně. Nepláče? Spíš se nevzteká, syn u toho vyloženě neplakal, spíš se mu nelíbilo, že mu bráním v pohybu a držím ho v určité pozici :)

 
Zabatko
Závislačka 2708 příspěvků 04.01.16 13:48

@BohunkaP
Já bych k tomu takto nepřistupovala, protože v naprosté většině případů Vojtovka JE zbytečná. A je fakt na odbornících, aby k tomu přistupovali jak se patří a ne předepisovali cvičení kvůli každému prdu. Pak to dopadá takto, protože všeho moc škodí. Pokud by se Vojtovka cvičila jen v opravdu opodstatněných případech, tak by si určitě každá máma řekla, jo, tak asi je to špatný, když nám předepsali TAKOVÉ cvičení. Jenže když Vojtovku cvičí každé 2. dítě kvůli tomu, že ve 3 měsících nepase koníčky, tak to je pak těžké. Já jsem se marně naší pediatričce snažila vysvětlit, že moje děti opravdu jsou normální, když nepasou ve 3 měsících a když se neotáčejí v půl roce a když nechodí v roce. Tabulky jsou sice krásná věc, ale nemůžeš říct, že by opravdu každé dítě nebylo jiné. V tomto případě, co psala zakladatelka, očividně Vojtovka opodstatněná byla, jenže nebyla tomu daná dostatečná důležitost, což ovšem není pouze chyba zakladatelky, ale hlavně systému, který po touze po dokonalém dítěti šablonuje až to hezké není. Ale to by už bylo na trošku jiné téma.

 
ElisC
Zasloužilá kecalka 549 příspěvků 04.01.16 13:48

@Amandine To je asi na mě. První cvik - stlačování bodu pod bradavkou, zároveň s fixací hlavy, aby byla v jedné rovině s tělem, další cvik - ležel na břiše, hlavu jsem mu fixovala na jednu stranu, zároveň na té straně jsem mu přidržovala ruku v poloze, jak by měla vypadat při pasení koníků a tlakem na zápěstí jsem ho nutila jít proti mně hlavou a posilovat tak krční svaly, později jsme u tohoto cviku fixovali i nohy. Syn nikdy nebrečel. Ani u fyzioterapeutky, vždy mě zkontrolovala, zda cvičím správně. Cviků bylo víc, to jen jako příklad, zda se jednalo o vojtovku.

Edit. u toho druhého cviku jsem to napsala špatně, za zápěstí jsem ho držela a zároveň tlačila na předloktí.

Příspěvek upraven 04.01.16 v 13:52

 
Lutonka  04.01.16 13:51

@maracuja @Amandine Dcerka u toho taky neplakala, jen si tak vrčela, protože jsem jí omezovala v pohybu-to dělá ostatně dodnes, pokud jí nenecháme požadovanou volnost.Bylo mi to taky divné, ukazovala jsem to fyzioterapeutce, ale prý jsme to dělaly správně a výsledky taky byly vidět po pár dnech.Je to prý hodně o přístupu maminky a já opravdu neměla z případného pláče hysterii, přistupovala jsem ke cvičení v klidu. Možná proto ;)

 
Lutonka  04.01.16 13:55

Cvičili jsme podobné cviky co @ElisC a ještě tlak dlaní na kyčel v poloze na bříšku a vytahování hlavy a ruky proti té které noze. Pak ještě nějaké úklony hlavou, přesně si to nepamatuju.3× denně 10 minut. A v pohodě.

 
ElisC
Zasloužilá kecalka 549 příspěvků 04.01.16 13:57

@Lutonka Souhlasím, také nejsem máma, která by brečela proto, že řve i dítě. Možná i proto, že jsem mu zpívala a neříkala: „Ty můj chudáčku, už zase tě budeme trápit.“ to syn snášel tak dobře.

 
PavlaHr
Kelišová 6261 příspěvků 14 inzerátů 04.01.16 14:03

Nedočetla jsem vše až do konce, ale plně vás chápu. u nás obdoba startu - malý v děloze ležel tak, že musel jít císařem a měl hodně deformovanou hlavičku. pediatrička nic neřešila, že to bude ok. nakonec nás poslala pro helmičku na formování hlavy. tam nás okamžitě poslali na rehabky (na které jsem se ptala té pediatričky od narození) a tam nás díkybohu hned vzali au ž říkali, že škoda, že nechodíme od narození. ukázalo se, že nejde jen o úklon hlavy, ale valstně celého těla ještě z dělohy, proto nechce být malý na bříšku, má slabé břišní svalstvo, kýlu břišní a je jakoby ukloněný doboku. musím říct, že tedy my naštěstí cvičili, nejprve vojtovku a pak bobatha. byl to boj, doma mnohdy hádky-manžel mne podporoval ve cvičení, ale já byla nervozní právě ztoho řev, z toho, že mi to nejde, tak jako rehabilitační, z toho, že 4× denně cvičíme a vlastně ani nechci jezdit na výlety nebo návštěvy, protože tam nemůžeme cvičit. u nás díkdy bohu jsme vydrželi a musím říct, že šlo vidět, jak se srovnával. vojtovka zabrala na hlavní srovnání a tedy bobath nakonec na rozlezení, rozchození, uvolnění ručičky atd… takže hodně sil a zdaru, at jste v pořádku a zdraví :kytka:

 
reinkarnace
Závislačka 3770 příspěvků 6 inzerátů 04.01.16 14:06

No…je to diskutabilní. na jednu stranu fajn deníček - je dobré si přečíst zkušenosti jiných. na druhou stranu je moc extrémní a trochu straší a děsí maminky, které jsou třeba na pochybách. Já jsem neměla tabulkové dítě (nedávala jsem ji do sedu apod.), do 10ti měsíců se jen plazila, pak teprv šla na čtyři, v roce stoj, z toho teprve sed (a to ještě na paty), normální sed až od 15ti měsíců + v tomto období začala chůze do prostoru. Moje dítě je vpořádku a necvičili jsme, ani nám to doporučováno nebylo..projevovala se normálně a zdravě (byla spíš drobnější). Takže jeden by si pomyslel, že když se v 10ti měsících plazí, tak bude konec světa, a ono ne… :nevim:

 
Dechtire
Povídálka 18 příspěvků 04.01.16 14:06

V žádném případě to nevzdávejte! Vaše dcera má ještě obrovský kus vývoje před sebou a spousta věcí se dá ještě pořád ovlivnit.
Možná by nebylo od věci konzultovat možnosti s odborníky na více metod a vybrat si tu, která vám/jí bude nejlépe vyhovovat.
Za pokus to určitě stojí :)

 
Adrasteia
Ukecaná baba ;) 1769 příspěvků 04.01.16 14:06

@BohunkaP Já souhlasím s tím, že cvičení je pro děti, které to potřebují, vždycky potřebné a přínosné. Na druhou stranu větu „nezvládám trápení dítěte“ nepovažuji v žádném případě za blábol. Na citlivější děti může mít cvičení Vojtovky nežádoucí psychické dopady. Já jsem se synem cvičila dva měsíce - náš důvod nebyl nijak závažný - lehká hypotonie. Je třeba říct, že syn byl veselé a usměvavé dítě, neznala jsem u něj hysterický pláč nebo špatnou náladu. Po dvou měsících cvičení na tom byl psychicky špatně. Přestal se smát, měl špatnou náladu. Stačilo, když jsem mu třeba jen tak chtěla sundat mikinu a on utekl do kouta a začal se třást, protože si myslel, že půjdeme cvičit. Tehdy jsem si řekla dost - na rehabilitaci jsem požádala o jiný typ cvičení - na míči a různých pomůckách - to syna bavilo. Během týdne se z něj stalo opět pohodové dítě. Kdybych tehdy ve cvičení pokračovala, tak mám z veselého smíška doma trosku. Na druhou stranu musím říct, že pokud by byl náš problém závažnějšího rázu, tak bych se asi snažila cvičit dál, nicméně by to bylo za cenu jeho psychické pohody.

 
Lynette
Echt Kelišová 7585 příspěvků 1 inzerát 04.01.16 14:23

Nevěřím tomu, že už nikdy nebude bez problémů. Podle mě blbost. Já nikdy necvičila, svaly někde jsou tak slabé že ani současně vleže nezvednu nohy. Začala jsem teď ve svých skoro 30ti cvičit denně doma podle instrukcí fyzioterapeutky a je to hodně znát - jinak stojím, ramena jsou níž, hlava výš, záda i zadek jsou víc zpevněný tak to jsou schopné udržet. Znám 30ti letého chlapa co chodí na logopedii učit se R. Všechno jde když se chce. Takže neházej flintu do žita a poraď se s jinými doktory.

Příspěvek upraven 04.01.16 v 14:25

 
Zabatko
Závislačka 2708 příspěvků 04.01.16 14:26

@Lynette

Ano, taky nesnáším takové absolutní soudy. To nemůže přece nikdo vědět, co bude dál.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele