Jak jsme nerodili ve Vrchlabí

Kaede  Vydáno: 13.07.05

Teď s odstupem skoro tří měsíců mi to všechno připadá jak ze sna; skoro ani nevěřím, že mi mou malou holčičku nepřinesl čáp :-)

Seběhlo se to hrozně rychle a mě napadá, jestli jsem to náhodou neměla s expresním příplatkem.

Byl pátek ráno, krásný slunečný, i když hooodně studený dubnový den a malá se měla narodit až příští neděli - prostě jsem měla mít ještě fůru času. Posledních pár dní už jsem ale byla unavená a mrzel mě celej člověk. Manžela jsem přesvědčila, že se mnou si dneska moc srandy neužije a poslala ho na výlet do Prahy. Došla mu ještě před cestou do pekárny pro čerstvý houstičky a prodavačky si ze mě utahovaly, jestli náhodou nejedu do porodnice. Já na to: haha, to víte, že jo. Posnídáme a jedem.
Manžel odjel a já byla ráda. Chtěla jsem nabrat síly na víkend, měli jsme totiž jet do Vrchlabí na přeporodní kurz s paní Konvalinovou. Já sama jsem se už ve vrchlabské porodnici byla podívat a moc se mi tam líbilo. Rozhovor s paní doktorkou a její přístup k porodům mě jen utvrdil v tom, že svoje děťátko porodím do vody a pomůžou mi k tomu na horách. Krásně jsem to měla naplánovaný…

Osamělou mě vůbec nenapadlo přemýšlet o tom, proč je mi vlastně dneska tak nějak nepříjemně. Ještě po obědě jsem manželovi volala, že mám zase bolesti, ale ať se kvůli tomu nevrací, že o nic nejde. Odpoledne jsem jela domů k našim se skuhráním, že ty poslíčci jsou dneska fakt otravný. Když už jsem asi počtvtý lezla do sprchy a nelepšilo se to, říkala jsem si, že to asi bude omyl, když mám sakra ještě aspoň deset dní do termínu, byla jsem teprve 38+6tt. A provorodička, že jo! Kolem pátý jsem si začala balit tašku (no, jsem trochu flegmatik, přiznávám:-) a prokládala to přestávkama na kontrakce a diskuzema s mámou (M: Rodíš! Já: Ale houby! M: Povídám, že rodíš. Já: Jdi ty, to snad poznám, ne?). Ale váhavě jsem zavolala manželovi, že to nějak zesílilo a ať přijede. V půl šestý mě rodiče konečně překecali a odvezli do místní porodnice na příjem. Doktorka mě prohlídla, nic mi neřekla a jenom na sestru houkla, že jsem na třech až čtyřech. Vykulená jsem se ani nezeptala, co tím myslí. A když jsem nadhodila, jestli bych třeba ještě mohla domů, sestra se zasmála a řekla, že tedy ne, protože rodim. Tak mi to konečně došlo. Já fakt rodim! A Vrchlabí nebude!

A už to jelo, oblíct andělíčka, vystrčit zadek a klistýr. Oholená už jsem byla a k mému překvapení mi nabídli yal. Byl to takovej fofr, že jsem se dokonce přistihla, že malinko zdržuju, aby to vůbec manžel stihnul. V duchu jsem proklínala Lamaze, když jsem si vzpomněla, jak v tom jeho idylickým videu rodička leží, má kontrakce a při natáčení monitoru se hezky usmívá. Tohle by se mělo zakázat jako klamání prvorodiček! Ležet při kontrakcích útrpně na zádech je strašný.
Tedy, na hekárnu jsem čekala velkorysejší rozměry, než jen dvě kovový nemocniční postele, s ribstolema a žíněnkou v rohu pod oknem. Klekla jsem si na všechny čtyři, protože mi tak kontrakce přišly snesitelnější. A koukám, z téhleté „hekárny“ vedly otevřené dveře do sesterského pokoje, tam na křesílkách sedí dvě sestry u kafíčka a koukají přímo na mě. To bylo teda překvapení. Dokonce jsem zaslechla, jak komentujou tu moji úlevovou pozici „Hele, vona klečí.“ a jak jedna říká, že to je teda vopruz bejt takhle nachcípanej a s chřipkou muset do práce. Myslela jsem, že se každou chvíli rozpláču. Manžel nikde, já s holým zadkem, s tlusticí vložkou mezi nohama (bez kalhotek je udržet ji docela umění), bolestma a strachem, co přijde a ještě na mě čuměj cizí lidi. Ach jo! Měla jsem k dispozici i malou spršku, která byla tak malinká, že jsem si pořádně ani kleknout nemohla, ale aspoň jsem tam měla trochu soukromí a chvíli byla o samotě. Doktorka mi asi po půl hodině píchla vodu a dostalo to ještě větší spád, protože plodovka byla zkalená. Zavedli mi kapačku, ale už fakt nevim s čim. Jen si vybavuju, jak všechno ve mně plakalo po Vrchlabí a porodu bez vší té chemie, ať už na zrychlení, proti bolesti, antibiotika nebo já-nevím-co. Konečně se přihnal manžel a mně se hrozně ulevilo. Vůbec jsem už nebyla nervózní, po strachu ani památky. Spíš mi přišlo blbý, kdyby to prošvih, když už za mnou přijel z takový dálky. Přijet až z Hamamatsu, aby se mu narodil první potomek, zrovna když se prochází po Hradčanech… to by jednoho namíchlo, že jo :-)
Odvedli nás na sál a nechali nás tam asi dvacet minut o samotě. V porodnici neměli žádný extra zařízení, pamatuju si, že mi pořád nutili hopsání na balóně. Když už to bylo asi počtvrtý, poslala jsem sestru s balónem nevrle do kšá. Opřela jsem se o lehátko, co tam bylo a prožívala kontrakce s ledovým klidem v polostoji - polosedu. Manžel na mě hleděl s úžasem, neboť zřejmě očekával nějakou akci a ono nic. Vypadalo to, jako když se nudim a čekám na autobus:-) Ale skoro jsem ho nevnímala; kontrakce mě plně zaměstnávaly. Nejlíp se ta bolest zvládala naprostým klidem a uvolněním. Bylo to zvláštní, přemoct tu touhu stočit se do klubíčka a zakřičet si. Nevadilo mi, že jsem tu předporodní přípravu nestihla a že mě nikdo nepoučil, jak že se to má správně dýchat. Věřila jsem svému tělu a říkala si, že příroda přece není hloupá a instinkty nám nedala jen tak pro nic za nic.
Pak přišla doktorka a děsně chválila, jak jsem tichá a kdyby mě sama neposlala na sál, tak o mně ani neví. Nicméně mi poručila vstát a loktama se opřít o porodní lůžko. A kontrakce byly rázem téměř k nesnesení. I když k hekání, kvílení a funění mě ani tak nedonutily. Doktorka mě vyhnala nahoru na křeslo a marš tlačit. Fakt jsem byla z toho kvaltu trochu vedle. Doktorka s asistenkou asi koukaly, když jsem na ně vybafla s dotazem, co bych teď měla dělat a jak se správně tlačí. Ale co jsem měla dělat, když jsem ten kurz nestihla? Rodička tabula rasa.
Přišlo několik velmi silných kontrakcí, ale mimčo pořád nikde. Doktorka mi pohrozila, že budu muset přidat nebo mě nastřihne. Tlačila jsem, co to šlo, ale ani tak malá nepokročila dál. Přidala se asistentka a vší silou se mi opřela o moje, celých devět měsíců tak něžně opečovávané bříško. Tlačila jsem ze všech sil, dokonce aktivně i mezi kontrakcema, ale pořád nic, jen se vždycky na chviličku objevila hlavička. Vzpomněla jsem si na nějaké video, kde si maminka posvátně sáhla na rodící se hlavičku a dotek těch sametových vlásků jí dodal energii k dalšímu tlačení. Když jsem se zeptala, jestli si můžu sáhnout já, PA mě okřikla, že „proboha ne, to není sterilní“. Mrzelo mě to. Pak jsem zaznamenala ruch, kolem mě bylo asi osm lidí, přišel přimář a mně řekli, že berušku musí vyndat kleštěma. Mohla jsem se snažit jak jsem chtěla, a samo by to nešlo. Malá vždycky zase zaplula, protože měla šňůru omotanou kolem krku, která ji táhla zpátky. Vědomím jsem byla už napůl mimo, ale sebrala jsem všechny svoje síly k tomu poslednímu zatlačení. Byla to strašná bolest a hlasivky dostaly zabrat. A to už jsem cítila jak ze mě klouže malé tělíčko a beruška byla na světě. Ale kouzelný okamžik se nekonal. Rychle přestřihli šnůru a malou šupem odnesli pryč.
Během pár minut vyšla ven i placenta. Pamatuju si jeden moment, kterej mi přišel absurdně zábavnej po vší té prožité bolesti. Doktorka nešikovně narušila pupečník a všechny okolo ohodila krví, sebe i manžela, zdi, dokonce i zářivky na stropě. Teprve po čtrnácti dnech se mi manžel přiznal, že se tehdy málem pozvracel. Z místa, kde stál, nebylo vidět, odkud ta krev vycákla. Chudinka malej.
Když berušku přinesli zpátky, zrovna mě šili. Byla jsem vyčerpaná a její spočinutí na mojí hrudi bylo bez toho kouzla zrození a mateřské lásky. Bylo mi to jedno. Byla jsem vyčerpaná a šití mě bolelo. Manželovi dovolili podívat se na její mytí, a tak odešel. Vrátil se sám po několika minutách. Byli jsme sami. Skoro mi ho bylo líto. V tom fofru se s nim nikdo nepáral, nikdo mu nic nevysvětlil a on jen viděl, že se to během chvilky zkomplikovalo, kolem mě se motala spousta lidí a on nevěděl proč. A samozřejmě se nenašel nikdo, koho by napadlo, že česky neumí. Já jsem ho nevnímala vůbec a prý po něm jen třikrát chtěla pití. A chudákovi jsem ani nedovolila, aby se mě dotkl. Připadal si tam strašně zbytečnej. Bylo půl devátý večer.

Po povinných dvou hodinách mě doprovodil na pokoj a po cestě jsme se stavili na novorozeneckém oddělení. Beruška byla v inkubátoru a my se jí mohli dotknout leda prstem. Byla celá ošklivoučká, pomačkaná od kleští a měla strašnej hlad. Ale stejně to byla naše malá statečná holčička a od prvního momentu nás měla omotaný kolem prstu. Zpětně mě samozřejmě neskutečně drásá, že mi ji kategoricky odmítli vydat, dokonce s takovým úšklebem, co to mám za blbej nápad a ať se jdu radši vyspat. A já bohužel neměla energii se s těma semetrikama hádat. Sestry na novorozeneckým oddělení asi o deasateru v životě neslyšely. Nebo tedy slyšely, ale co je horší, programově ho ignorujou. Naštěstí je beruška malá bojovnice, která to všechno statečně zvládla. Narodila se po šesti hodinách od začátku kontrakcí plus necelých tří od příjezdu do porodnice.
Teď už na to všechno vzpomínám téměř nostalgicky a vlastně to byl docela hezkej a rychlej porod. I když myslím, že manžel svým způsobem prokázal mnohem více statečnosti než já a nesmírně si ho vážím za to, jak se s tím vším vypořádal. No ale příště už to Vrchlabí stihnout musím, i kdybych měla bivakovat před porodnicí dva týdny dopředu:-)

Kaede a Laetitia 12tt

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Eterka
Ukecaná baba ;) 1455 příspěvků 13.07.05 19:03

Kaede, jsem moc ráda, že jsi se konečně ozvala. Porod sice proběhl úplně jinak, než jsi chtěla, ale hlavně, že je Letinka ok.
Přeju moc moc štěstí a zdravím.
Esterka a Fanýsek z Květňátek

 
Anonymní  13.07.05 20:10

Ahoj, moc hezky napsaný příběh.. I když všechno nebylo podle tvých očekávání, hlavně že to dopadlo dobře a přeju ať ti miminko krásně roste.

Jarka a třešnička 8tt+6

 
Piki
Zasloužilá kecalka 832 příspěvků 13.07.05 20:39

Ahojky mamuško,
taky jsem si říkala, kde je s tebou konec! :-) Jsem ráda, že jste holky v pořádku, i když to bylo všechno úplně jinak než jsi měla naplánované. Ty prďolové si to prostě vždycky udělají po svém.:-) Přeji celé Vaší rodince hodně zdravíčka a štěstíčka!!! A když budeš mít chvilku, určitě něco písni
i do našeho deníčku. Myslím, že budou všichni rádi:-)
pa,pa
Piki+Miki 7t2d od Květňátek

 
Zuzicak
Ukecaná baba ;) 1308 příspěvků 13.07.05 20:42

Kaede, koukám, že jsi si porod nakonec užila pěkně „po česku“.. Ale hlavně, že jste obě s Letinou v pořádku. Jo a příště to Vrchlabí určitě stihneš :-) Já nakonec Kadaň i porod do vody stihla, ale také o 2,5t dřív. Překvápko..

Mějte se s Letinkou moc pěkně a zavítej zase někdy do Květňátek, těšíme se na vás.
Zuzka z Květnátek

 
nat02
Závislačka 2786 příspěvků 13.07.05 21:04

AHoj KAEDE

teda Letinka uz za vama tak spechala :-) chudak maly,hlavne ze jste OK a zdravi…

Taky bych to priste brala trosku jinak,i kdyz si v podtate nemam na co stezovat. To jsou holt ty nase predstavy,,,kaz­dopadne tte obdivuji ze jsi nehekala.....ja si myslela ze taky nebudu,ale bohuzel…jinak bych to asi nedala…

tak zdravim celou statecnou rodinku a posli neco do galerky at vidime tu tvou krasavici.
pa nat + RIo

 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 13.07.05 22:26

Milá Kaede,
to je docela náhoda, zrovna před pár dny jsem na tebe myslela kde je Tě konec a zda jsi už zpátky v Japonsku?
Porod jsi popsala moc hezky, i když nebyl zrovna podle Tvých představ, ale nemá cenu zpětně to moc pitvat, protože Letinka Vám to určitě vynahradí.
Já zatím patřím mezi ty, které naivně doufají, že to Vrchlabí stihnou. :-)
Uvidíme

Claudie a Skipísek 13tt

 
Kaede
Zasloužilá kecalka 613 příspěvků 14.07.05 06:01

Ahoj holky, no já vim, jsem ostuda, že se neozvu!
V Japonsku už jsme pět neděl, a i když je Letinka úplně zlatý dítě, tak vůbec nevim, jak to děláte, že si najdete čas ještě drandit na netu. Jakmile mi beruška usne, skáču šipku do sprchy, rychle vyprat a uklidit a v poloze ležmo upadám do bezvědomí během dvou pikosekund. Tohle jsem začala psát asi čtrnáct dní po porodu a dokončila to teprve včera. Ale ono se to lepší den po dni, tak dejme tomu kolem Vánoc bych si zase mohla na Květňátka najít čas - teda jestli mezi sebe nás holky dubnový vezmete:-)

Claudie: Holka, ty jsi dvoučárková? To mi úplně uniklo. Posílám obrovskou gratulaci!

Pa Kaede a Laeti

 
lenka_
Ukecaná baba ;) 1583 příspěvků 14.07.05 08:37

Ahoj Kaede,

skvely, ye jste s Letinkou v poradku. Z nedostatku casu si nic nedelej. Myslim, ze vetsina kvetnatkovych maminek usina behem 2 pidisekund a ma malo casu.
S tim bivakovanim pred porodnici si me pobavila. Ja jsem prenasela 2 tydny a naopak jsem chtela jit do porodnice porod simulovat, protoze porad neprichazel samovolne.

Posilam veeelikou pusu Letince

Lenka z Kvetnatek

 
kristain
Závislačka 2733 příspěvků 14.07.05 11:33

Ahoj Kaede,
krásně popsaný porod, i když ne úplně dle tvých představ, ale vše dopadlo dobře a to je hlavní, ne? :-)
a jinak jsme všichni rádi, žes dala o sobě vědět a písni něco do deníčku květňátek :-)
Kristain + Vítek 7 týdnů

 
Anonymní  14.07.05 22:24

Ahoj Kaede,já si tě pamatuji z těch krásných momentek ve fotogalerii,když jsi měla malou v bříšku.A když jsem zahlédla deníček od tebe,nedalo mi to a celý porod jsem si v klidu přečetla.Škoda,že vše nebylo podle tvých představ,ale podle všeho to docela šlo ,porod byl rychlý a byla jsi statečná.Moc vám celé rodince přeji hodně zdraví a štěstí,ať se Vám daří.A ten další porod bude určitě podle tvých představ.

Jak se vlastně tvoje holčička jmenuje?Pochopila jsem dobře , že Leticia?Jestli ano,je to krásné exotické jméno.Ahoj nakukovatelka NIKA od Veroniky a SUlánka

 
Sarach
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 15.07.05 14:55

Mila Kaede a Laeti,

to je super, ze se mate dobre a ze je Laeti beruska beruskovata, ikdyz start nebyl podle tvych predstav. Hlavne, ze jste holky vporadku. Moc se na vas do kvetnatek tesime! Ja si to nedovedla predstavit a nakonec to bylo v ramci moznosti fajn, ikdyz vlastne moje jedina predstava (taky se mi nenaplnila ;)) byla, ze mimco budeme mit do pulky kvetna a bude v byku po mne ;) a nakonec to stihla tak tak tesne pred koncem kvetna a je v blizencich po manzovi ;).

A co se tyce casu na net, jsem hrozna, ale zatim mam sve priority mimco, pak kvetnatka a pak teprve uklid - takze to tu vypada hrozne ;). No jdu s tim zkusit neco aspon trochu udelat, nez se mala vzbudi.

Tak se mejte moc pekne, ahoj
Sarach & Eli skoro 7t

 
Anonymní  25.08.05 03:45

Ahoj Míšo ! Tak jsme zase v Praze.Jdu si číst, co nám sděluješ,a pak hned padnu,takže tě předem moc zdravím !!! V pátek odlétáme do Řecka, tak snad dá Bůh, že se opět vrátíme za dní a pak doufám budu mít čas Ti konečně napsat !!! Mějte se nádherně papapapa Hela

 
sonousek
Stálice 59 příspěvků 05.10.05 09:30

ahoj Kaede a Laeti !

no hezky porod, ale chudak Christian, asi tam tak stal chudak a chtel neco delat, a ty jsi ho ani nenechala chudinku ! Je mi ho lito a timto ho moc pozdravuj.
Hlavne, ze je mala v poradku a ze te ten melnickej porod neodradil !
jo, posli foto ! sona

Vložit nový komentář