Jak jsme se stali rodiči

Silky123  Vydáno: 10.10.11

Jsou tomu už tři měsíce, kdy jsme se poprvé stali rodiči malé holčičky Valinky. Je to velmi ale opravdu velmi přané dítko, kvůli kterému jsem se vzdala všeho, protože jsem měla dost rizikové těhotenství, 8 měsíců jsem prakticky trávila doma na zahradě v křesílku nebo u lékařů na kontrole. Věděli jsme, že být rodiči není hned od začátku sranda, ale to, co následovalo jsme opravdu nečekali…

Valinka měla být chlapeček, všechny ultrazvuky po celou dobu ukazovaly, že to bude kluk. Lovili jsme jméno, protože rodové jméno z manželovy strany už jsem nechtěla, jelikož se říká, že když se nějaké jméno dlouho opakuje, opakuje se i jeho špatná karma… Takže chlapeček měl být Adámek.

První, ale příjemné překvapení, bylo, když porodník po 12hodinovém porodu konstatoval, že to rozhodně Adámek nebude, ale spíš to vypadá na Evičku. S manželem jsme neměli jméno, ale jelikož jsme měla opravdu dost „hustý“ porod, poprosila jsem ho, ať jméno vymyslí, protože na myšlení už jsem bylo unavená… Malinká Valinka vážila 3 750 g a měřila 50 cm, jak konstatoval pan MUDr. - byla pěkný macek a na to, jak je veliká, není vůbec zmuchlaná. Riziková jsem byla asi dost, jelikož jablonecká porodnice měla od soboty stop stav a rodičky posílali buď do Mladé Boleslavy nebo Jičína. Taktéž mně se na příjmu ptala paní MUDra, kam spíš chci, ale po předložení mého těhotenského průkazu mi jasně řekla, že si mě netroufá s mým těhotenstvím poslat kamkoli a hledala mi místo, kam mě tedy dají.

Nebudu popisovat porod samotný, protože když jste 4 hodiny otevření na pouhopouhé tři centimetry a kontrakce po dvou minutách, a prosíte o epidural, protože ty čtyři hodiny byly fakt drsné, tak mě někdo možná odsoudí, že jsem měkota, ale už ze mě lítaly zvratky a všechno, takže jsem opravdu nezvládala… Nakonec mě z deliria vysvobodila sestra před 23. hodinou, že tedy už jsem dost otevřená a že můžeme začít, bože, malé padal dolů tlak rychlostí blesku, sestry mě plácaly do břicha, aby se malá vzpamatovala, přestaly mi kontrakce, nalehávaly mi na břicho - no, konečně se miminka narodila… Díky bohu! Takže jsem porod vlastně popsala.

Byla jsem vystresováná, ale těšila jsem se, že budu kojit - říká se, že do dvou třech dnů se spustí laktace, tak jsem se na to připravovala, malá byla dračice, tak ji pokřtili v porodnici, protože byla živá, dožadující se, prostě zdravé mimi. Dost mě tedy pokousala, protože mlíčko nebylo, byla jsem na krev, brečela jsem, nešla nám žádná technika kojení, mám velká prsa, prosila jsem sestřičky o ukázání technik nebo jiné pomoci. Víte, načtené jsem techniky měla, ale nešly mi… Sestry mi vždycky řekly, že si musím zvyknout a že to je normální. Nebylo, po třech dnech jsem se bála každého kojení, malá řvala, protože jsem byla ve stresu a mlíčko se nespouštělo, takhle mě v deset večer našla postarší sestřička, která se zhrozila, kam až to zašlo, že malá bude mít krev ve stolici. Utišila spíš mě než malou, dala jí UM, otřela mi slzy a uklidnila mě, že do tří dnů budu kojit. Pomohla mi a vlastně ne. Kdyby byla v práci pouze ona, věřím tomu, že bych kojila, takhlě mě všechny sestry odepsaly, když jsem tedy na UM, tak jejich pomoc nepotřebuji…

Začaly problémy a to hned po příjezdu domů - malá blila, blila, blila a to tak, že jsem ji nemohla ani přebalit, držela se mě za vlasy, prsa a takhle mi spala na břiše - jeli jsme s manželem do nemocnice, následovala hospitalizace a podezřezní na alergii na bílkovinu kravského mléka - tři měsíce na Nutrilonu allergy digestive care, ke konci už malá jedla skoro tak jako novorozenec, ale díky tomu, že jsme se opravdu snažili, tak prospívala velmi dobře, jak konstatoval pan primař. Minulý týden jsme byly na gastru a on navrhl, že na 14 dní zkusíme jiný druh Nutrilonu, aby se vidělo, jestli malá alergická je nebo není, takže jsme čtvrtý den na jiném mlíčku, které ji tak chutná, že už jsme na dávce 210 ml vody plus mlíčko, a tohle vyžahne za čtyři minuty.

Za tyto tři měsíce bylo velmi málo dní, kdyby malá neplakala, nebo spíš nehysterčila. Nebaví ji žádné hračky, hrazdičky apod., když už, tak tam musím být s ní. Najíst se je pro mě luxus, jím většinou v sedm večer, když je manžel doma. Na záchod utíkám, když malá upadá do chvilkových spánků. Šestinedělí bylo náročné, ale nic proti tomu, co je teď. Nevěřím, že se to zlepší. Valinku miluji, ale už jsem tak unavená, že nemám nic, co bych ji mohla nabídnout.

Mno, kromě jiného nám na neuru bylo řečeno, že trpí slabou kořenovou hypertonií a pravděpodobně máme hyperaktivní dítě. Malá ve třech měsících váží šest kilo, mrská se s sebou a já už ji nemůžu nosit tak, jak by chtěla, protože už jsem měla límec a momentálně prodělávám chřipku. Nenávidím neděle, protože vím, že celý týden budu s Valinkou sama, manžel jezdí do práce brzy ráno a vrací se pozdě večer, kdy už většinou Vája spinká.

Já vím, že není jednoduché být rodičem, ale jsem už opravdu hodně moc unavená a nepřijde mi, že by se věci zlepšovaly. Jsem odpůrcem nechat dítě vyřvat. Kiedroňová u nás vůbec nefunguje. Karp nezabírá. A já potají brečím, protože jsem selhala. Vím, že nejsem sama, kdo má takové problémy. Jen jsem prostě potřebovala vyventilovat své deprese.

Valinka je krásné miminko, které asi nemá maminku, kterou by potřebovalo…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
martas22
Extra třída :D 10028 příspěvků 10.10.11 07:26

neboj se ničeho to se určutě zlepší já měla syna taky šíleného a taky zvracel, nespal, modral a nějak jsme to vydrželi, do 4 let byl hnusné protivné, vzteklé, uječené děcko a ve 4 letech jak by utlo a je to fajn…musíš si od malé odpočinout …tak nech malou manželovi a bež ke kamaradce na kafíčko nadychat se trochu vzduchu…držím palec a přeji pevné nervy… :kytka:

 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 10.10.11 09:09

Nemáš to opravdu jednoduché! Ale nemůže ti někdo pomoct? Třeba maminka nebo nějaká kamarádka? Když máš malou na UM klidně jí někomu můžeš dát a mazat třeba ke kadeřnici, nebo prostě hodit kopejtka hore a relaxovat.
Můj malej má terve 2 a půl měsíce tak ti neřeknu jestli a kdy tenhle kolotoč přestane ale držím ti palečky aby přestal co nejdřív.
Já třeba malýho moc půjčovat nechci, nechci aby ho někdo nechával vyřvat jen proto, že je přesvědčen že všechny děti mají rády kočár a nakonec si zvykne, nebo že si tím řevem cvičí plíce :zed: a vlastně ani moc nemůžu protože kojím a malej je pijavice…
A hlavně už nikdy neříkej že malá nemá mámu co si zaslouží! Jsi stejně dobrá máma jako kde která jiná, vlastně jsi lepší protože máš náročnější mimčo, jsi víc unavená, ale zvládáš to tak si takové pocity vůbec nepřipouštěj :hug: držím ti palečky ať se to brzo vylepší drž se :hug: :hug:

 
emami
Povídálka 30 příspěvků 10.10.11 09:10

Ahojky,na emimino už chodím málo,ale tvůj příběh mě zaujal tak,že ti musím napsat… Měli jsme s manželem dost podobné začátky s tím rozdílem,že máme kluka… Teď už mu je 8 měsíců a já ti vlastně píšu, že musíš jen VYDRŽET VYDRŽET VYDRŽET!!!! nic jiného s tím opravdu nenaděláš! Nejsi špatná máma,já si tím taky prošla… jen je to miminko strašně náročné na čas a na nervy! a věř tomu,že bude hůř :wink: zatím ti aspoň jenom leží,počkej,až začne lézt a obcházet nábytek jako teď ten náš malý čert :roll: navíc přes den skoro nespí a já jsem taky celé dny sama… jenom to prostě musíme vydržet :zed: i když je to někdy těžké… :kytka:

 
joaska  10.10.11 10:38

Ahoj, tak předně Vája má skvělou maminku a to protože ji miluješ a děláš vše, co je v Tvých silách. Zažila jsem něco podobného s mým synkem, partner jezdí domů pouze na víkendy a těch dní, kdy malej usnul a já brečela vyčerpáním a zoufalstvím bylo taky dost. Je to těžké být matkou, ale uvidíš, jak Ti to za čas Vája vše splati. :-) Pevné nervy a hodně síly a moc zdraví Tobě i Valince přeji. :mavam:

 
Ropuška_M
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 10.10.11 11:43

Vše co jsem chtěla napsat, již napsaly holky přede mnou, takže se opakovat nebudu… :kytka: , bylo by to zbytečné…
Hlavně Ti chci popřát štěstí a výdrž, určitě se vše spraví a Ty se budeš z Valinky radovat!!! :kytka: :kytka: :kytka: Držím pěsti!

 
P.
Ukecaná baba ;) 1952 příspěvků 10.10.11 20:43

ahoj, meli jsme na chlup to samy s prvni dcerou..byla jsem na mrtvici, porad brecela, byla jsme vycerpana, dcera nespala ani pres den, ani moc v noci, jen v kocarku za jizdy nebo v aute…zkusili jsme vsecko, procetli, co se dalo, ale stejne pomohl az cas..nejak kolem 5-6.mesice se to vyrazne zlepsilo, i kdyz cely prvni rok byla plactivejsi..ted je trochu hyperaktivni, ale uuuuuzasna, vesela, zvidava a moc sikovna…mnoho­nasobne nam ty hruzny zacatky vraci..tak vydrz!ver, ze nejsi sama, kdo si necim takovym prochazi..ja predtim znala jen samy hodny mimca, co jen spi a ji…takze to byl pro me sok..nikoho v okoli s tak ujecenym mimcem jsem neznala..ale ted uz vim, ze jich je fura, ne-li vic, nez tech lezicich spicich :-))

 
eginka
Kecalka 455 příspěvků 10.10.11 23:51

Ale prosim ta, ja som nepochopila tu poslednu vetu. A nemas prarodicov tvojej Valinky, kludne si k nim jed na tyzden a mozno viac. Tvoja mamka urcite ti pomoze, a zaroven aj zrelaxujes :-)
Takze hlavu vzhuru a s usmevem do nasledujuceho dna :-)

 
PetiteFillette
Extra třída :D 13845 příspěvků 1 inzerát 11.10.11 09:02

Taky jsem měla dceru hrozně náročnou. Prvních 5 týdnů probrečela 20 hodin denně. Přes den spala po 15ti minutách, v noci usínala mezi 2 a 4 hodinou ranní, v půl 6 vstávala. 4 měsíce, kdykoli byla vzhůru, tak brečela. A střídala to se vztekáním. Byla jsem už vážně zoufalá, unavená, nevyspalá, protivná, hubená. Pak se to kolem 5. nebo 6. měsíce začalo zlepšovat. Ufňukaná je tedy do dneška, je taková citlivější než jiné děti. Ale je to sluníčko a tisíckrát už mi to vše vynahradila tím svým „miluju tě maminko“ (dřív vyslovováno jako moloutě :-) ). Vydrž, čím bude starší, bude to lepší :wink:

P.S. Kdyby bylo po mým, rodily by se děti rok a půl staré, aby se s nima dalo aspoň trochu domluvit :lol:

 
Veru.Kb  31.10.13 16:18

:,( jak kdybys psala příběh o mě a synovi :-( :hug:

Vložit nový komentář