"Jak jsme to prošťouchli" :-D

Sněženka25  Vydáno: 30.11.15

Uvařte si kafíčko, deníček bude hodně dlouhý. Omlouvám se, ale nedokáži to jakkoliv zkrátit. :-)

Znali jsme se s přítelem (teď už s manželem) přes 4,5 roku. Skoro 2 roky spolu už bydleli, plánovali svatbu, a tak nám nechybělo nic jiného než miminko. Rozhodli jsme se, že v prosinci hned po menstruaci se přestaneme chránit. Ale jak na potvoru jsem měla zpoždění.

Přestože jsme se do té doby chránili, tak jsem si po 4 dnech zpoždění udělala test. Jak naivní - samozřejmě byl negativní. :-D Manžel se mi vysmál a ze srandy navrhl, že když jsem to ještě nedostala, tak bychom to tedy měli prošťouchnout… Budiž jeho přání vyplněno. :-D

Menzes ale pořád nepřicházela a já kupovala další těhotenské testy a zkoušela skoro každý den. Asi na třetím testu byl slaboulinký duch a postupně sílil. Teda aspoň mi to tak připadalo, manžel tam žádnou čárku neviděl. Na gynekologii mi doktor řekl, že se o těhotenství nejedná, ale v krvi jsem přesto měla vyšší hodnotu HCG, tak si mě pozvali znovu.

Při druhé návštěvě mi řekl, že se pravděpodobně jedná o mimoděložní těhotenství, neboť hodnota v krvi rostla, ale na ultrazvuku nic nebylo. Místo toho, abychom na Nový rok oznámili, že bude přírůstek do rodiny, jsme už 30. 12. s brekem oznámili, že zítra nastupuji do nemocnice na ukončení mimoděložního těhotenství.

Ještě v ten den mi nečekaně volala sestra z gynekologie, že hodnota v krvi hodně vzrostla a že mám přijít ještě jednou na ultrazvuk. A? Byl tam už vidět nějaký ten váček či co a bouchající srdíčko. Doktor vypočítal termín početí na dobu, kdy jsem měla zpoždění. Takže jsme pravděpodobně zplodili děťátko po té větě: „Tys to ještě nedostala? Tak to prošťouchneme“ :-D

V průběhu těhotenství jsme se vzali, začali pořizovat výbavičku, bříško rostlo, dozvěděli se, že to bude chlapeček, vše bylo skvělé. Až do 34. tt.

Najednou mi začalo tvrdnout břicho a necítila jsem pohyby děťátka. Jeli jsme tedy do porodnice, kde si mě rovnou nechali a dávali mi kapačky s magnesiem, abych v sobě ještě miminko udržela. Bylo mi opravdu hodně zle, ale narazila jsem na pokoji na dvě super holky, které nastoupily na vyvolání porodu. Bylo mi to hloupé, ale tyhle dvě rodičky mě tam v podstatě obskakovaly.

Druhý den už mi bylo lépe a dále se to zlepšovalo. Podle ultrazvuku i všech ostatních vyšetření bylo vše v pořádku, a tak mě po 5 dnech pustili domů. Pak už bylo vše v pořádku, jen jsem častěji chodila na kontroly.

Jedno ráno, když jsem byla 39+9, mi začala pomalinku odtékat plodová voda. Nebyla jsem si tedy vůbec jistá, jestli je to plodovka, ale když asi ve 14:30 praskla úplně, tak jsme hned jeli do porodnice. Miminko bylo dle vyšetření v pořádku a já otevřená na 1 prst.

Pak mě dali na hekárnu, kde jsem se koukala na televizi. Protože mi vůbec nic nebylo, často mi dávaly ty pásy, aby bylo děťátko pod kontrolou. Občas se ozvy ztrácely, ale prý je vše pod kontrolou. Kolem 18. hodiny jsem byla otevřená na 2 prsty a doktorka říkala, že do rána se nic dít nebude a aspoň si na to ještě odpočnu.

Manžela jsem tedy taky poslala domů. Jakmile odešel, začínaly mi maličké kontrakce, o 2 hodiny později už to byly dost velké kontrakce po 2-3 minutách. Při kontrakcích jsem si musela kleknout na zem a zapírat se o postel, bolelo to už fakt hodně. Při dalším vyšetření jsem byla otevřená na 6 prstů. Tak jsem zavolala manželovi.

Hned jak přijel, tak mě přestěhovali na sál a dali klystýr. Kontrakce už byly opravdu strašné a po minutě. Manžel mi při nich nadlehčoval břicho, díky tomu se mi hodně ulevilo, ale i tak byla bolest šílená. Nejhorší bylo, když jsem musela ležet na posteli na těch pásech a u toho ty kontrakce!

Asi ve 2 hodiny v noci jsem byla otevřená na 8 prstů a šlo se rodit, už nebyly téměř žádné ozvy na pásech, tak nebylo na co čekat. Samotný porod mi už nepřišel tak strašný. Jasné, byla to pořád bolest obrovská, ale už jsem měla dovoleno tlačit, což byla úleva!

Po několika kontrakcích už mi doktorka řekla, že teď už fakt musím zatlačit pořádně, aby vyjela hlavička… Nepovedlo se.

„Tak znovu, teď už musíte, nebo bude zle.“

Tlačím, jak můžu, ale ne, nejde to, navíc nemůžu dýchat a dostávám masku s kyslíkem.
„Paní, slyšíte mě? Při další kontrakci zatlačte ze všech sil“

Najednou si uvědomuju, že je v místnosti asi 10 lidí a doktorka drží v ruce kleště, doktoři na sebe mrkají, manžel znepokojeně kouká na všechny… Při další kontrakci ze mě vyjel syn naráz. Ani jsem nevěřila, že už je venku, ten průchod ven jsem vůbec necítila!

Najednou je na pokoji mumraj, malého balí do deky, ihned odnáší, nechápu, co se děje, vůbec jsem ho neviděla. Proč mi ho nepoložili na břicho? Proč mi ho neukázali? Proč nikdo nic neříká? Najednou slyším jeho pláč, teda asi je jeho, syn je někde pryč…

Doktorka si začala chystat šití a asi po mém třetím zoufalém dotazu řekla, že je děťátko moc maličké a musí hned do inkubátoru. Pak nám ho dovezli ukázat už v tom inkubátoru, manžel ho vyfotil a hned ho odvezli na JIPku. Vážil 2170 g a měřil 46 cm, což je hodně málo na miminko narozené v termínu…

Pak nás nechali na pokoji samotné, byli jsme špatní z toho, co se stalo a proč nám nikdo nic neříká. Pak přišla doktorka z dětské JIPky a suše nám oznámila, že je velký zázrak, že je náš syn živý, ale že nemá vyhráno a že můžou nastat různé komplikace a nemoci atd.

Byli jsme z toho dost zdrcení - proč zrovna my? Zároveň nám řekla, že se na něj v poledne, až si odpočnu, můžeme přijít podívat. To jsme nakonec nevydrželi a stáli jsme u inkubátoru už v 5 ráno, asi 2,5 hodiny po porodu.

Následující asi 4 dny jsem byla na oddělení šestinedělí a čtyřikrát denně za malým chodila s odstříkaným mlíčkem. Až asi 4. den jsem si ho mohla pochovat, 5. den přiložit k prsu…

Sestřičky byly na JIPce super, ale ta paní doktorka… O ty děti se starala parádně, ale k maminkám moc neměla cit, na rovinu nám říkala ty nejhorší věci, celkově působila jak velký pesimista. Pamatuju si, že po každém jejím setkání jsem pak dlouho bulela. Po týdnu vyndali syna z inkubátoru a dali ho ke mně na pokoj (pořád na té JIPce) a byli jsme tam spolu další týden.

Velké díky patří mé známé - zdravotní sestřičce, která se párkrát koukla do synovy lékařské zprávy a zjistila, že jsou tam psány samé dobré věci, že syn prospívá atd. Vůbec ne ta negativa, kterými nás děsila paní doktorka.

Také doktoři poslali moji placentu na rozbor a zjistilo se, že už poslední 2 měsíce placenta nefungovala, miminko nebylo téměř vůbec vyživováno, v bříšku hublo a doslova bojovalo o život.

Pravděpodobně i proto jsem v tom 34. týdnu necítila pohyby a měla slabé kontrakce. Asi děťátko dobře vědělo, že by mělo už jít ven, ale nikdo z doktorů neshledal problém, kontrakce zastavili tím magnéziem. Doteď nevím, jestli je to dobře nebo špatně.

Po 14 dnech nás pustili konečně domů, měli jsme problémy s nepřibíráním, jezdili jsme na neurologii, na sono mozku… Vůbec to nebylo jednoduché období, ale nebudu to dále natahovat.

Teď je Honzíkovi 15 měsíců, je to zdravý, šikovný, aktivní kluk. A já mám momentálně 4 dny zpoždění s menstruací… Včera jsme to „prošťouchli“ a přesto, že se chráníme, jsem si dnes koupila těhotenský test…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 30.11.15 07:41

Pěkný deníček, ik yž jsem to četla, tak mě mrazilo v zádech. Strašný čím jste si musela projít ale hlavní věc je, že je malej v pořádku a zdravej :D Že by bylo na obzoru další těhotenství? :kytka:

 
Simuleena
Kecalka 171 příspěvků 30.11.15 07:43

Gratuluji a dulezite, ze je vse v poradku a at vam dela jen samou radost klucik :)
Jen me treba zarazi, ze doktori na nic neprisli…nekon­trolovali vam prutoky pupecnikem, v mozku a vahove odhady pred porodem?

 
Sněženka25
Závislačka 2613 příspěvků 12 inzerátů 30.11.15 08:22

@Simuleena Dobrý den…můj gynekolog viděl na UTZ, že miminko je malé, že bude mít necelé 3 kg…ale že bude mít necelé 2,2 kg, to také nečekal… a v nemocnici v tom 34.tt to nezjistili vůbec nic…to možná prcek k těm 3 kg měl, ale pak začal bohužel hubnout… Teď ještě běhám po vyšetřeních a vypadá to, že mám Leidenskou mutaci a pravděpodobně se mi udělala krevní sraženina na placentě nebo pupečníku a proto miminko nebylo ty poslední týdny vyživováno :-( V dalším těhotenství budu asi více pod kontrolou a píchat si injekce do břicha…

 
hanulech
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 15 inzerátů 30.11.15 08:23

Gratuluji k Honzíkovi! :) hlavně, že je maly zdravy, u dalšího těhotenství by vás meli více hlídat (kdyby ne, tak bych otravovala) :mavam:

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 30.11.15 08:37

Hezký závěr :)

 
Misel02
Závislačka 4248 příspěvků 30.11.15 10:37

Ju moc gratuluji a preji detickám hodne zdraví a stestí

 
lebi
Zasloužilá kecalka 511 příspěvků 30.11.15 11:10

Tak kafe jsem vypila ještě dřív, než jsem dočetla deníček. :)
Gratuluju :kytka:

 
Sněženka25
Závislačka 2613 příspěvků 12 inzerátů 30.11.15 11:25

Negratulujte, není k čemu, naštěstí :-) Druhý prcek se zatím konat nebude, ufff :dance:

@lebi Asi máte doma malé šálky :mrgreen:

 
Ivi27
Kecalka 178 příspěvků 30.11.15 11:31

Ten konec je krásnej :-) Jak to dopadlo s tím testem? :-)Hlavně že malej je už v pořádku:-)

 
tynaterezka
Ukecaná baba ;) 2412 příspěvků 30.11.15 11:54

Ja si prozila to same akorat maly byl v inkubatoru jen jeden kvuli regulaci teploty. doktoru si nevsimejte vzdy budou davat vinu nam a ne sobe, a dejte vedet jak dopadl ten test :-)

 
Sněženka25
Závislačka 2613 příspěvků 12 inzerátů 30.11.15 13:35

@Ivi27 @tynaterezka Už jsem naznačovala nad Vašimi příspěvky…test byl negativní a už jsem to i dostala.. a jsem ráda, zatím nám jeden raubíř stačí :-)

 
belladonna
Ukecaná baba ;) 1238 příspěvků 01.12.15 12:05

Dobře popsáno, hlavně, že to tak dopadlo. Lékaři prostě nejsou vševědoucí a ani nikdy nebudou. Že jsou to obrovští cynici a mnozí jsou to pesimisté, tak to prostě je. Kolik už viděli lidského neštěstí, ono se to na psychice podepsat musí, jinak by se zbláznili.

 
mlejnice01
Stálice 66 příspěvků 02.12.15 07:34

Krásný den, nebyla jste náhodou rodit v Jihlavě? Tady je super pí. doktorka, která vás jen děsí a žádná pozitiva nepřinese. My máme tak ohromnou, dle ní, srdeční vadu, že jsme byly na kontrole a další až za 2,5 roku, tak takovou my máme strašnou vadu. :mrgreen: Držím palce a druhým miminkem pokud už víte že je na cestě. :mavam:

 
Sněženka25
Závislačka 2613 příspěvků 12 inzerátů 02.12.15 13:26

@mlejnice01 Ano, v Jihlavě…no já už během toho pobytu na JIPce slyšela od návštěv, že je tahle paní doktorka hodně známá svým přístupem…Jako musím uznat, že o děti se staraly pěkně a asi našemu synovi zachránila život, ale k těm maminkám teda hrůza hrůzoucí…Nám vyhrožovala zápalem plic, zánětem průdušek, ledvin, celkově strašně slabá imunita, nedovyvinuté uši - pravděpodobná hluchota atd atd…nic z toho se nevyplnilo :lol: Nene, druhé zatím na cestě není :-)

 
G.a.b.c.a20
Kecalka 243 příspěvků 09.02.16 22:22

Teď se u tohoto denicku musím usmat :) když jsem ho četla poprvé tak jsme se s přítelem snažili o miminko a to vaše " musíme to prostouchnout" jsem po přečtení denicku použila taky, jelikož jsem dva dny měla zpoždění.. Tak jsme to tedy zkusili, pořad nic a po 4 dnech když jsem si dělala test byli tam dvě čárky :) ted jsem ve 14tt :)

 
Sněženka25
Závislačka 2613 příspěvků 12 inzerátů 12.02.16 14:55

Gabčo, tak to moc gratuluju a jsem ráda, že deníček posloužil i jako návod na otěhotnění :D :D :D Holt ne každá máme ovulaci uprostřed cyklu, no :-D

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Inzeráty uživatele