Jak jste přišli na svět

IkaT  Vydáno: 06.06.12

Nikdy bych nevěřila, že samotný porod může být tím nejúžasnějším zážitkem v životě ženy a že se k němu budu ve vzpomínkách tak ráda vracet. Po dlouhé a trnité cestě za miminkem (viz první deníček Vše má svůj důvod) jsme se konečně po skoro 5 letech dočkali, radost byla neskutečná a o to větší, když na UTZ tloukla dvě srdíčka.


7 komentářů

Jelikož jsem čekala dvojčátka, byla jsem smířená s tím, že těhotenství nemusí probíhat zrovna ukázkově a mohou se objevit nějaké komplikace. Naštěstí celé těhu probíhalo na jedničku, kromě 12. Tt, kdy jsem dvakrát zašpinila a v 18. Tt, kdy jsem skončila v nemocnici, ale o tom třeba příště v kategorii moje těhotenství :-)

Termín jsem měla 28. 12. 2010 (40 tt). Na poslední kontrole, kdy jsem byla 37+1, mi dr. sdělil, že pokud to nepřijde dříve, 13. 12., to budu 38+0, nástup do špitálu a porod budeme muset vyvolat, jelikož miminka už mají málo místa a z lékařského hlediska by dvojčátka měla nejpozději ve 38. tt vykouknout na svět :-)

Na náš den D jsem se hrozně těšila, vzhledem k tomu, že mimča byla obě hlavičkou dolů, počítala jsem s tím, že rodit budu přirozeně.

Ráno v 7 hodin jsme přijeli s manželem na příjem, docela dlouho jsme čekali, pamatuji si, že se mi chtělo hrozně spát, posledních pár týdnů už jsem toho moc nenaspala :-( Konečně si mě zavolal dr., prohlédl mě, a se slovy: „maminko, vše je v pořádku, jen Vám budeme muset při porodu dát ATB, kvůli breberkám“, koukala jsem na něj a cítila se jako nějaká špína, pak dodal: „ale to nic není, trpí tím 90 % maminek, tak se nebojte“!

Pak mě vzali na monitor, ležet 45 minut na zádech pro mě byl horor :-(, ale manžel byl u mě a natáčel tlukot srdíček našich drobečků.

Konečně bylo celé vyšetření za mnou a mohla jsem se jít zabydlet na pokoj. Manžel odjel domů a já si koupila pár časopisů, abych se neukousala nudou. V domnění, že budu rodit až zítra, 14. 12., jsem si naplánovala, že se na to pořádně vyspím…

Bylo 20:15 a dr. si mě zavolal na monitor, pak mě vyšetřil, nebylo to vůbec nic příjemného, a když jsem na jeho ruce zahlédla krev, strašně jsem se lekla. „Maminko, teď Vám zavedu půlku tabletky, ať jsme ráno připravení, s úsměvem jsem odešla na pokoj a zavrtala se do peřin. To jsem ještě nevěděla, co mě čeká.

Bylo zhruba 21:30 a začala jsem mít bolesti, dalo se to celkem vydržet, bolest jako při silnější MS, postupně se stupňovala, ale pořád jsem si říkala, že nebudu plašit. V tom vrazila do dveří sestra a ptá se: „tak co, maminko“, tak jí říkám, že mám bolesti, ale že se to dá vydržet, zavolala dr., ten mi řekl, že nasadí kapačku a buď se to uklidní, nebo se rozjede porod.

Kapačku mi dal cca ve 22:15, během chvilky jsem cítila neskutečnou úlevu :-), ale jen na 5 minut, začala jsem mít kontrakce zhruba po 10 minutách a bolest byla čím dál silnější. Do toho mi volala mamka, ještě asi 10 minut jsem byla schopná s ní vést normální rozhovor, pak už jsem jí jen hekala do telefonu a řvala bolestí do polštáře, snažila se se mnou dýchat, ale mně to nějak nešlo :-(

Ve 23:30 jsem stále měla mamku na mobilu a najednou křičím: „mami, já jsem se asi počurala“, smích a odpověď: „to ti praskla voda, zlatíčko, tak zavolej sestru, ju“, „dobře, mami, pa, kdyžtak ještě zavolám“.

Zvoním na sestru, přiběhla docela vyděšeně, přeci jen moc dvojčat se u nás v místní nemocnici nerodí a ještě k tomu jsem byla prvorodička. „Co se děje, maminko“, „nevím, asi mi praskla voda“, odhrnula peřinu a povídá: „no jo, tak kde máte věci? Půjdeme dolu na hekárnu“. Voda ze mě tekla jako byste vylili barel, a to jsem se bála, že to nepoznám, až mi praskne :-D

Na hekárnu si dojdu pěkně po svých, uloží mě do postele hned u dveří a už mě napojují na monitor. Ptám se: „už mám volat manželovi“? „Zatím ještě nemusíte, máme čas“. Sestra u mě sedí a hledá srdíčko druhého drobka, opět mě polil pocit strachu, jestli vše v pořádku. Za chvilku přichází dr., vyšetří mě a povídá: „jste otevřená jen na 2 cm, to je málo“, dávají mi další kapačku oxytocinu.

Jsou zhruba 3 hodiny ráno, konečně mě odpojili od monitoru a pouští mě do sprchy, sestra mi řekne, že můžu klidně zavolat manželovi. Jdu do sprchy a beru si sebou telefon, volám manželovi a říkám mu: „tak můžeš přijet, už rodíme“, nezmohl se na slovo a než jsem vylezla ze sprchy, už seděl u mé postele.

Postel jsem měla celou mokrou, tak mi tam sestra hodila podložku a řekla mi, ať si vezmu vložku, říkám jí: „ale já ji mám, byla mi úplně k ničemu“, opravdu bych nevěřila, že té plodové vody je tolik.

Opět mě napojují na monitor, manžel mě chytí za ruku a už jen kouká, jak se kroutím bolestí a po tváři se mi koulí slzy. Stále se díval na monitor, jednou rukou mě držel a druhou vyndává telefon, sledoval čas, a najednou cítím, jak mi drtí mou ruku, je tu další kontrakce, řvu do polštáře a vzdáleně slyším manžela, miláčku musíš dýchat, vůbec mi to nejde. Najednou se mi udělá hrozně zle a říkám mu: „budu asi zvracet“, podává mi misku… zase chvilka úlevy.

Přede mnou na stolku stojí krásný vánoční stromeček a nad ním jsou hodiny.

Jsou 4:35, přichází sestra a ptá se, jak mi je, jen jsem se na ni podívala. Vyšetřila mě a stále jsem otevřená jen na 2 cm, vůbec to nepostupuje, přitom bolesti začínaly být opravdu nesnesitelné. Sestřička říká: „budu se snažit Vám trochu pomoci, ale bude to bolet“, je mi to jedno a hlavou přikyvuji.

5:10 jsem otevřená na 4 cm díky sestře, odpojují mě od monitoru, dají mi klystýr, jdu do sprchy a na záchod, musím říct, že klystýr a kontrakce nic moc kombinace :-/ Pak chodím s manželem po chodbách.

V 5:40 už opět ležím na lůžku, připojená na monitor, sedí u mě sestra a kouká na něj, manžel odchází koupit si pití. Sestra mě chytí za ruku a ptá se mě, zda jsem přemýšlela o epiduralu, odpovídám, že ano a že ho nechci, protože… už nedopovím, je tu další kontrakce, v duchu si říkám, že už nemůžu a že to nezvládnu… slyším sestru jak volá na dr., ať tam okamžitě přijde.

Za těch pár vteřin se mi v hlavě promítlo tolik scénářů, nesnášela jsem ten pocit strachu :-/

Dr. kouká na monitor a sestra mu přitom říká: „paní nechce epidural, ale má kontrakce na nejvyšší hranici, musí hrozně trpět“. Dr. se na mě podívá a položí mi stejnou otázku jako sestra, zda nechci epidural. Nechci, bojím se. Proč? Moje kamarádka ho měla při dvojčatech taky a trpěla ještě víc. Dr. se usměje a snaží se mi vysvětlit, o co vlastně jde a co samotný epidural znamená, vrací se manžel, a já tedy přikývnu a s epiduralem souhlasím.

Je 6 hodin ráno, střídá se směna, sestra se se mnou loučí se slovy, že se těší až dvojčátka uvidí :-)

Přichází primář, ve velice dobré náladě, nejdříve přistupuje k mé kolegyni, která rodí se mnou, mladá holčina, říká mu, že už nemůže, že už to nevydrží, primář s úsměvem na tváři povídá: „ale vy ženský vydržíte všechno, určitě to není tak hrozný“, v tu chvíli cítím hrozný vztek a říkám si, jak ty to můžeš vědět… přichází ke mně a ptá se mě na to samé, odpovídám: „už mi bylo líp“, už si nepamatuji, co mi na to řekl, ale dobře si pamatuji, co jsem mu řekla já: „Vám se to kecá co, vyspinkanej, odpočatej, čistounkej a navoněnej". Začal na mě trochu ječet, že slouží už 3 den v kuse a že toho má taky plný zuby atd :-/ V duchu si říkám, asi jsem trochu přestřelila, ale už nereaguji, je tu další kontrakce.

Dr. odchází a přichází nová sestra, představuje se mi a se slovy, že to spolu zvládneme, odchází. Vrací se manžel, nevím, kde byl, asi na záchodě, a opět přichází primář, vyšetřuje mě, kroužkuje a přitom si stěžuje manželovi, že jsem ho hned po ránu sprdla, trochu se mi ulevilo, že to vzal nakonec s humorem, už jsem otevřená na 5 cm.

Je zhruba 7:00 hodin a přichází dr., co mi bude dávat epidural, odpojují mě od monitoru, sedám na míč na konec postele a snažím se co nejvíce vnímat dr., který mi říká, co mám dělat, aby mi mohl epidural pořádně napíchnout, jsem unavená, chce se mi hrozně spát, najednou cítím křupnutí, a je to hotovo, opět uléhám do postele. Chvíli trvá než epidural zabere, ale musím říct, že opravdu zabral, kontrakce byly stále docela silné, ale přeci jen snesitelnější, dokonce se mi podařilo mezi kontrakcemi párkrát usnout.

Je něco po 9. hodině a přichází opět primář, prohlíží mě a opět kroužkuje, už jsem otevřená na 7 cm, kouká na hodiny a říká mi: „maminko, v jednu to máte za sebou“ a žertuje, že musí odejít k zubaři :-D Odpojí mě od monitoru a doporučují mi chodit, tak chodíme po chodbách a já stále čučím jen na hodiny a přeji si, aby už to bylo za mnou.

Dávají mi další kapačku oxytocinu, pak chvilku sedím na míči, pak jdu do sprchy, opět chodíme po chodbách… je to nekonečné. Moje kolegyně už dávno porodila :-)

Je něco kolem 12 hodin a stále se nic neděje, lehám si do postele, mám hlad, chce se mi spát a všechno mě bolí. Kdy už to bude…

Je 12:50 sedám si opět na míč, když na něm sedím, nejsou kontrakce tak silné. Najednou cítím hrozný tlak na konečník, vstanu z míče, vzteky do něj kopnu a zařvu: „já se asi po…“, vtom přiběhla sestra a říká: „tak jdeme na sál“. Konečně :-)

Ležím na sále, koukám kolem sebe, dlouhé přípravy a už se řítí primář, až přijde kontrakce, tak tlačte, maminko, no jo, ale kontrakce najednou nikde!

Co se děje, nevím, nic necítím, opět další kapačka, po chvilce přicházejí kontrakce, ale hrozně slabé, i tak se snažím tlačit, slyším jen PA, jak říká: „už vidíme hlavičku, maminko, ještě tlačte“, po chvilce slyším: „podejte mi nůžky“, nástřih jsem vůbec necítila :-), stále tlačím, ale stále není venku hlavička, slyším dr.: „podejte mi kleště“, v duchu si říkám, panebože jenom to ne, nadechnu se, zatlačím ze všech sil, které mám a slyším sestru, že hlavička je konečně venku.

Tomášek na svět vykoukl ve 13:25, vůbec neplakal, ani mi ho neukázali, hned ho odnesli, a manžel odchází s ním. V tu chvíli jsem úplně zapomněla na malou, pocit štěstí, který jsem cítila ve chvíli, kdy se malý narodil, nelze popsat slovy.

Najednou jsem měla čas rozhlédnout se kolem sebe, bylo tam takových lidí, že jsem si připadala jako v divadle.

Dr. mě rychle vrátil do reality, tak maminko a ještě přivedeme na svět druhé miminko :-) Vtom se vrací manžel, opět mě chytá za ruku a něco mi říká, ale nevnímám ho.

Opět se snažím tlačit a zase to nejde, najednou slyším dr., jak křičí: „netlačte“, najednou cítím hrozný tlak a bolest, malá se mi po porodu Tomáška otočila, dr. ji musel otočit hlavičkou dolů. Už můžu zase tlačit, ale malá ne a ne vylézt, vtom mi dr. začne tlačit na břicho, mám pocit, že mě udusí a říká mi: „teď pořádně zatlačte“, nic, tak znovu zase nic, ještě jednou a malá je konečně venku. Leontýnka vykoukla na svět ve 13:43 :-)

Začnu hrozně brečet, manžel mě objímá a říká, že mě miluje, pak odchází za malou. Po 10 minutách mi je oba přinesou a pokládají mi je na břicho, opět začnu hrozně plakat, byl to nejkrásnější zážitek v mém životě, ten pocit radosti a neskutečného štěstí, když se Tomášek s Leontýnkou narodili, už asi nikdy nepocítím. V tu chvíli byla veškerá bolest zapomenuta. Šla bych do toho znovu, protože to opravdu stálo za to.

Miluji vás, zlatíčka moje!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 06.06.12 09:01

Gratuluji k miminkům, jsou opravdu moc krásní!!!

Ale upřímně Ti musím říct, že vystavit takto intimní fotky (z porodního sálu, z tohoto úhlu a této pozice) na internet, to je nad moje chápání… 8o 8o 8o

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 06.06.12 09:11

Tyto fotky tam vůbec neměli být :-( snažila jsem se je smazat tak že ani ted nevím zda se povedlo otevřít nejdou ale v deníčku je stále vidím :nevim:

 
questXY
Závislačka 4295 příspěvků 06.06.12 09:18

já u deníčku nevidím žádné nevhodné fotky :nevim:
Máte krásná miminka :andel: :andel: :srdce:

 
Linettka
Kecalka 433 příspěvků 06.06.12 09:19

Mně se deníček moc líbil, přijdeš mi strašně statečná, já teda doufám, že se budu držet stejně!! A ty fotky mi zas tak hrozný nepřišly, to i tady na emiminu se občas najdou pikantnější… ;)

 
Koty
Závislačka 3505 příspěvků 06.06.12 09:25

Moc gratuluji k děťátkům! Deníček je krásně napsanej, na konci jsem zaslzela. Hlavně přeji spoustu zdravíčka. Mmch, já na fotkách nic závadného nevidím.

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 06.06.12 09:25

Linnetko moc děkuji, jako pro matku je pro mě ta fotka přirozená nic tam není vidět jen noha, ale i tak tam ty fotky být neměli, ted už s tím nic nenadělám nestydím se za to 8)

To víš to zvládneš nemusíš se ničeho bát věř mi :hug: Přeju hodně štěstí tobě i miminku a rychlý bezbolestný porod :palec:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 06.06.12 09:27

@IkaT , pokud jsi je tam vložila omylem a nechceš je tam, stačí napsat SZ na nick Admin, určitě Ti rádi pomohou … ;)

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 06.06.12 09:28

Guest XY a Koty moc děkuji :andel: doufám že maminky které teprve porod čeká si po přečtení oddychnou a nebudou se porodu tolik bát ;)

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 06.06.12 09:29

Bohun díky napíšu měla jsem vytažené fotky z alba které jsem chtěla vložit a hold je tam prdla všechny

 
Anulka
Ukecaná baba ;) 2235 příspěvků 06.06.12 09:36

úžasná mimča-statečná mamča, moc mamin, co porodí „dvojky“ přirozeně není. Obr gratulace, ještě písni, jak byly děti velké-tchyně měla "dvojky 2,6kg a 2,8kg bylo to před 44.lety, doma měla tři děti, dali se na čtvrté a ony to byly dvojčata.

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 06.06.12 10:05

děkuji :-) Tomášek měl 2250g a 47cm a Leontýnka měla 2600g a 49cm :-) my bysme též chtěli ještě jedno ale bojím se aby to opět nebyli dvojky, čekali jsme dvojčátka dvakrát o první jsme bohužel přišly viz první deníček

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 06.06.12 10:07

teda to muselo být velké překvapení :-) a můj velký obdiv tolik dětí nevím zda bych to zvládla :kytka:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 06.06.12 10:15

Já fotečky viděla a nechápu Bohunku co jí na tom přišlo tak nevhodné?Intimní?6e by bylo intimní to obětí s mužem nebo snad odhalené koleno?Ikuš neměla si se nechat rozhodit ty fotečky byli krásné :srdce:

Ikuš jsi hrdinka,máš krásné dětičky a jsem moc ráda že jsme obě už uplně jinde než před těmi 5-6lety :srdce: .

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 06.06.12 10:26

Ahoj Kamil, mooc děkuju si zlato a plně s tebou souhlasím 5-6let je dlouhá doba a jsem moc ráda, že jsem na tebe narazila a můžem být opět v kontaktu :hug:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 06.06.12 11:00

Kamčo, myslím, že na zdvořilé vyjádření vlastního názoru máme každá právo… Mně se deníček moc líbí, miminka jsou nádherná (což jsem také napsala), na autorku jsem nijak neútočila - pouze jsem slušně napsala, že vkládání takto intimních fotek na internet nechápu. Tečka… Autorka s tím naprosto neměla problém, nevznikla žádná hádka - takže co nechápu teď, je fakt, že každý další přispěvatel cítí potřebu můj názor okomentovat. :nevim:

 
veverik
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 06.06.12 11:21

Taky brečím :) Krásný deníček. Gratuluji k nádherným dětičkám.

A fotky se mi líbí, nevidím na nich nic špatného. Holá noha snad není intimní :nevim:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 06.06.12 11:31

@BohunkaP možná je to tím že to chce každej okomentovat že nejen ty máš právo se k tomu vyjádřit :D .

 
questXY
Závislačka 4295 příspěvků 06.06.12 11:35

Bohunko, napsala jsi to sama…na zdvořilé vyjádření vlastního názoru máme každý právo, já měla potřebu autorku deníčku vyvést z rozpaku, do kterého jsi ji nejspíš svým příspěvkem-ať už jakkoliv dobře míněným-uvedla. A ostatní evidentně taky…není čemu se divit..a já za tyhle fotky děkuju, protože předaly přesně ten pocit, který předat měly…to nádherné štěstí a vděčnost za život, na kterou v té všednosti často zapomínáme. Díky :kytka:

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 06.06.12 11:50

Maminky moc Vám děkuji za oporu, dlouho jsem přemýšlela, zda tyto fotky dát či ne, nakonec jsem je zkopírovala nevědomky s ostatníma přesto že jsem si řekla že je raději dávat nebudu. Reakce Bohunky mě opravdu hned jako první komentář vyvedla z míry :-( ale každý máme právo na svůj názor, tím to ostatním maminkám moc děkuji, že mě podpořily a pochopily co jsem chtěla tímto deníčkem i fotkami vyjádřit myslím že poslední přípěvek maminky guestxy to vyjádřil naprosto přesně :hug: DĚKUJI VŠEM :kytka:

 
slunečnice81
Ukecaná baba ;) 1257 příspěvků 06.06.12 19:24

nádherná miminka, moc gratuluji a taky smekám klobouk,že jsi rodila dvojčátka přirozeně, znám hodně maminek dvojčátek,ale všechny šly na císař…jsi hrdinka… :kytka:

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 06.06.12 20:31

Děkuju moc ale za hrdinku se fakt nepovažuju :oops:  :kytka:

 
Andule
Ukecaná baba ;) 1730 příspěvků 06.06.12 20:32

Najednou cítím hrozný tlak na konečník, vstanu z míče, vzteky do něj kopnu a zařvu: „já se asi po…“, vtom přiběhla sestra a říká: „tak jdeme na sál“. Konečně

tohle me strasne rozesmalo :)

dekuji

ale u toho tlaceni na bricho mi malem praskla zilka nastvanim :-)

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 06.06.12 20:34

věřím manžel se taky smál :lol: a ted už se směju taky ale byla to moje přirozená reakce :oops: ;)

 
nellaskrobakova
Zasloužilá kecalka 543 příspěvků 06.06.12 20:45

@IkaT Jsi statecna me dal zabrat jen jeden na toz abych normalne rodila dvojcata to bych asi nezvladla me pichli epidural hned v 6 rano po sesti hodinach porodu a kunkani jsi statecna ze jsi mohla chodit ja chodila az po epiduralu a pred nim jsem se pri kazde kontrakci stocila do klubicka mozna kdybych vydrzela nemusela jsem roddit 13 hodin ale to uz je ted vcelku jedno..u druheho si zaridim nejaky kurz at vim co delat hodne stesti a mas krasne dvojcatka

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 06.06.12 20:58

Nellus je to taky o tom jaký má kdo práh bolesti a já ho mám fakt hodně vysokej ;) tak že se tím vůbec netrap zvládla bys to taky, druhý porod pro tebe může být daleko snadnější a rychlejší :-) nakonec si to zvládla :palec: je fakt že při porodu jsem ani necetkla ale u šití jsem řvala jako … šili mě hodinu bez umrtvení prý nemohli, že jsem byla potrhaná i hodně zevniř a ještě mi dr řekl maminko já vím že to bolí musíte vydržet, to bylo něco pro mě byla jsem na něj sprostá a zeptala se ho jak on to může vědět jak to bolí, nějaká jeho kolegyně dr mě při šití držela za ruku jak malé dítě :oops: :roll:

 
milena13
Závislačka 4133 příspěvků 07.06.12 16:09

gratuluji k dvojcatkum moc krasne napsane

 
petronek
Kecalka 365 příspěvků 07.06.12 23:09

Krásný deníček :lol: si statečná holka,tak dlouho rodit :palec: moc gratuluju k dovčátkum :mavam:

 
evicka82
Kecalka 251 příspěvků 08.06.12 12:13

Ikuš krásné mimíska :srdce: :srdce: , úplně jsem se vrátila ve vzpomínkách k mému porodu. Měla jsem termín 29.12.2012, nakonec jsem porodila přirozeně 30.11.2010 dva zdravý chlapáky. Byla jsi statečná :palec: , to já byla s porodem hotová za 2,5h a jsem za to vděčná.

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 08.06.12 12:52

Moc děkuju holky :kytka: teda Evi to jako fakt jo a kolik kluci měli?

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele