Jak (kdy a proč) vysvětlit dítěti že jsme predátoři?

tvkalina  Vydáno: 21.02.09

Když dojde k té události, že se u nás v kuchyni setkají mol, moje máma a můj tříletý syn Igy, jen stěží neuslyším větu „pojď Igy, zabijeme mola“. Protože Igy už má tendence rozšiřovat zabíjení i na další živočišné druhy (zatím nepřešel řád bezobratlých) a protože mám obecně o chvilkách s babičkou romantičtější představy, zkusila jsem posledně pro mola zvednou palec. Máma mě ale uzemnila, že „snad nechci aby mi to tu všechno sežral“. No a to má pravdu, nechci. Ráda bych zdůraznila: nejsem ani přívrženec džainismu ani vegetariánka, jenom jsem do toho zabíjení chtěla zasvětit syna později. Teď, když už se provalila naše pravá povaha, řeším zá:,–(ní otázku, jak synovi vysvětlit naše predátorství a jeho pravidla.

Šlo by samozřejmě moly vyhubit z kuchyně před příjezdem babičky, zapomenout a ještě nějaký čas se tvářit, že žádné zabíjení neexistuje, ale když už u nás doma nenosí děti čáp (mé sestře hladil břicho a těšil se na „Vilíka") a ani Ježíšek už skoro žádné dárky nenosí, ale nakupujeme je - nebo vyrábíme společně, byla by pohádka o „mase" v katalogu dětských verzí úplně sama. Navíc syn je i tak každodenně konfrontován se polaritou našeho vztahu ke zvířatům. Nejen dělení na hodná a zlá zvířátka, které mi sice přijde logické, ale svým pragmatickým klíčem vyloženě nevýchovné - ti z nichž máme nějaký užitek jsou hodní - kráva, kočka, kůň, slepice, vlaštovka, žížala, včela, pavouk, beruška, a ti kteří nám nejdou na ruku jsou zlí - holub, potkan, moucha, mol, komár, vosa. Mnohem zmatečnější je to se zvířátky, která jsou v našem dětském věku hodná, myšky, krteček, mravenci, ale v dospělosti je hubíme. I když za tuto schizofrenii jsem autorům pohádek vděčná, vnímám ji jako snahu o relativizaci dospělého světa.

Vzpomněla jsme si nedávno na společný výlet s kamarádkou a jejím synem do Zoo. V pavilonu predátorů požíral za sklem malý tygřík nějaké méně šťastné zvířátko a syn kamarádky se zeptal. „Mami co to jí?" A maminka odpověděla: „To má oběd." Zasmála jsem se tomu eufemismu, ale hra pokračovala dál. „A co má na oběd?" „No to mu přinesli ošetřovatelé" „a co je to?„„maso“. Maso je dobrá odpověď tříletému dítěti, zní to skoro jako máslo a tak malé dítě se ještě nebude ptát „čí?„. Maso ale překvapivě zní neutrálně i dospělým. Ještě na škole nám jeden pedagog říkával, že ten kdo jí maso, by si měl alespoň jednou v životě nějaké zvíře zabít. Zní to logicky, ale moc se tím toho nezmění. Zabité maso a koupené maso, je vnímané odlišně. Jako kupující musím občas vzdorovat chlácholivému pocitu, že když už tam to maso jednou je, tak co s ním, nemůžu za to jak to dopadlo, jenom si je koupím. Ale jinak samozřejmě vím, že jako kupující jsem „objednatel“. Beze mě a mě podobných by v regálech žádné neleželo. Pamatuju si dobře jak to probíhalo u nás doma, když jsem byla malá. Rodiče chovali králíky, ale otec je zabíjel velice nerad. V mezipauzách, kdy se k tomu nemohl odhodlat, protože mu jich bylo opravdu líto,chodila máma nakupovat k řezníkovi. U něj už bylo maso dost anonymní na to, aby ho někdo litoval.Ani otec, který tu zkušenost zabíjení měl. Vlastně byl vždycky rád, že „to" za něj někdo udělal.

Já osobně jsem zvíře za účelem získání potravy nikdy nezabila. Jednou jsem na pionýrském táboře zašlápla myš a ještě dlouho potom na mě byli všichni naštvaní, „Jak můžu být taková" Ačkoli jsem chápala, že nebylo potřeba ji zabíjet a dupnutí na hlavu také neladilo s etikou vraždění pomocí myší pastičky, říkala jsme si, no jo děcka z města. Na vsi se myši nezabíjeli až poté, co něco „provedli", likvidovali se preventivně. A protože jsme to věděla, (sama jsem natahovala pastičky a chválila kočku když chytila myš) nedokázala jsem projevit nad svým činem dostatečnou lítost a po zbytek tábora jsem byla Brutální Nikyta.

Co se týče králíků, naši nechtěli, aby jsme se sestrou vůbec kdy byli přítomny jejich odpravám. Nicméně časem povolili, takže mám doteď v hlavě uložený obrazový záznam i se zvukovou stopou. Nejstrašidelněji působil pohled na některého z nich stočeného v hrnci. Stažený z kůže vypadal jako nahé miminko. Občas se mi to připomene jako obrazový flashback a není to příjemná vzpomínka.
Kolikrát mě s odstupem času pobaví vlastní výklad správného chování. Např. když syn urval hlavičku plyšovému zajíci hned jsem spustila „ No to přece nemůžeš myslet vážně, jak se to asi tomu zajíci líbí, takhle bez hlavičky, to už nikdy nedělej" a pár minut na to jsem mu už na talíři krájela „masíčko" k obědu.
Kamarád mi na to říkal, že to je předci jasné, zabíjení (zvířat) pro zábavu je špatné, pro potřebu je v pohodě. Kde je ale nějaká hranice mezi potřebou a potěšením, to nevím.

Dát si dvakrát týdně maso protože mi chutná a ze stejného důvodu vysočinu na rohlík, přece není žádná životní potřeba, miliony vegerariánů jsou důkazem, že se bez masa žít dá - ačkoli je otázkou, kolik vegetariánů by zeměkoule uživila. Jenže maso a masné výrobky spolu s koženými výrobky jsou jenom tou nejviditelnější a nejprůkaznější formou našeho predátorství. Musela bych přestat jíst i tvrdé sýry, neb jsou sýřeny syřidly z telecích žaludků a potom začít kupovat výrobky označené králíčkem, abych měla jistotu že složení mého šamponu neokusilo žádné pokusné zvíře, no a potom doufat že neonemocním abych nemusela užívat žádné léky. V těchto místech už potravní řetězec zduřel do nečekaných rozměrů.

No a pak bych se z toho taky mohla zbláznit, protože na zvířatech nejsou testovány jen látky obsažené v lécích a v kosmetice, ale vlastně všechny chemické látky které přechází do okolního prostředí a je u nich potřeba vyloučit negativní vliv na člověka. Někdy si říkám že je to beznadějné, prostě jsme predátoři a co už s tím. Přece jen mám ale pocit, že jako ti co jsou nejvýš na špici, by jsme se mohli víc ovládat a z pozice těch „myslících" s tím alespoň zkusit něco dělat. Mě osobně by zatím stačilo, umět synovi nějak rozumě vysvětlit, jak to s námi je. Chtěla bych v něm vzbudit alespoň základní mezidruhovou empatii ale přitom ho nijak nestresovat, nedeformovat. Budu ráda když poradíte.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Halka
Ukecaná baba ;) 1635 příspěvků 21.02.09 23:49

Moooooooooooo­ooooooooooooc pěkné. A moc pěkně napsané.
To řeším také a často. Ale neporadím. Slovo mol u nás v rodině bývá také aktuální, takže mé zkušenosti. Maminko proč zabíjíš toho mola? Protože nám papá jídlo. Ale on má taky hlad. Já vím, promiň, mole. Petruška následně chtěla k Vánocům plyšového mola, naštěstí se nevyrábějí, to nás zachránilo.
A plyšový králík s utrženou hlavou mi připomenul jednoho našeho. Ten už měl hlavičku skoro utrženou, ale Klárka to brala pozitivně: Podívej mami, on se umí dívat i dozadu. Tato dovednost mu vydržela asi týden, pak jsem musela hlavu znovu přišít.
Lovu zdar,
 Halka

 
xyz
Závislačka 3294 příspěvků 22.02.09 11:19

Ano, souhlasím :-)  Pěkně napsané :-)
Tak yjsme měla hrozný pocit, když jsem poprvé dceří říkala, že papáme králíčka, prasátko, kuřátko apod.
Pak jsme měli těžce hysterické záchvaty, když jsme chtěli zabít komáry v pokojíčku. V tu chvíli byl „maličký komárek“ její nejmilejší zvířátko :-( my jsme si představili, jak zase bude ráno doštípaná a nateklá… no docela prekéreka.
Nakonec to tak nějak samo vyšumělo a je to ok.
Ještě nás to čeká u syna :-)
 Zorka

 
hanucha
Závislačka 3313 příspěvků 22.02.09 19:41

Tyjo, fakt dobre napsane, sama bych lip svoje nazory nevyjadrila…
Zrovna mi to pripomnelo velmi usmevnou historku z jedne hodiny anglictiny, tema vegetarianstvi. Prednesla jsem svuj pohled na to, proc nejim maso, m.j. ze se nechci podilet na zabijeni zvirat. Kdyz jsem videla nechapavy vyraz vyucujici, tak jsem se jala vysvetlovat, ze kdyz nebudu jist napr. kravy, tak ze treba za rok nebo za dva zachranim jednu kravu, a za to mi to stoji. Nacez jsem se dozvedela, ze nicemu nepomuzu, akorat kdyby to delal kazdy, tak se tu premnozi kravy 8O - a to se prosim jednalo o lekce anglictiny na zemedelske univerzite!

 
stania
Zasloužilá kecalka 636 příspěvků 24.02.09 01:16

Moc zajimave napsane. Andulina pri cteni knizky s obrazkama zviratek na strance s kuretem na otazku „co je to?“  misto „kure“ odpovida „ham“.  Nejsou ji ani dva, ale kure k veceri si rada da. Prece ji nebudu veset buliky na nos a rikat tomu nejak jinak, kdyz je to kure.....
No bude to u nas jeste zajimave.:)
 S

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 24.02.09 12:18

Hanucha - fakt dobrý, já to vidím, jak zbídačení vegetariání trpí na zemi ústrky od přemnožených krav :-))) fakt vtipný :-)))  

No vegetariány by země uživila asi spíš než masožravce, protože jen rostlin dokáží asimilovat energii a každý další mezikrok (sežrání krávou a růst masa) je už zatížen strašnou ztrátou. Ale zase je fakt, že my trávu nemůžem a jsou místa, kde pšenici nevypěstujem. Nevím,co na to zemědělka?  

Každopádně s úvahami autorky souhlasím do puntíku, nebudu je všechny přepisovat - a myslím, že je dobré, když by si každý tohle nechal hlavou projít, než si půjde koupit flaksnu.
Ale je to úvaha spíš pro dospělého, než pro děti. Sama děti nemám, ptala jsem se příbuzných a ti vesměs říkali, že si jejich dítě kravičku na obrázku a na talíři nespojuje. V pozdějším věku zas to nijak neřešili (ale to byli chlapečci). Maminka jim prostě řekla, že lidi se nesmí zabíjet, jen zvířata a že zvířata zabíjí jen řezník.  

Jinak ohledně zabití myši na táboře - klasická přecitlivělost městských dětí. Takových, co nazvou řezníka vrahem a pak si půjdou dát biftek.  Děti by se asi měly naučit, že zabíjení škodlivých zvířat nevadí, ale zabíjíme je jen na místě, kde škodí (myš v lese je součástí ekosystému), tak aby netrpěla a neměli bychom z toho mít žádné zvláštní potěšení.

 
hanucha
Závislačka 3313 příspěvků 24.02.09 14:37

Pudli - tak já nejsem zemědělec, ale lesník :D ale samozřejmě jsou na matičce Zemi místa, kde lze provozovat pouze zemědělství pastorálního typu ;-) Což ale není u nás, aspoň na většině území.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček