Jak Ládík přišel na svět

Porod

K našemu Ládíkovi jsme přišli jako slepí k houslím. Byli jsme spolu rok a kousek, když jsme se rozhodli, že se vezmeme. Dvacátého srpna 2011 byla ta velká sláva. Ten měsíc jsem taky přestala brát antikoncepci.

druhý den po narození

Dle doktorů jsem totiž měla mizivou šanci na otěhotnění, antikoncepce mi začala dělat problémy, tak jsem si řekla, že tedy udělat si měsíc dva pauzu. Čtrnáct dnů po svatbě jsem se probudila, byla zrovna neděle 4. 9. a hned mě ráno z ničeho nic napadlo, že bych si mohla udělat těhotenský test.

Týden předtím jsem si dělala, výsledek negativní, dokonce i menses se dostavil, tak jsem neměla nejmenší důvod, ale přece. A byly tam //! Manžel tomu nemohl uvěřit, já taky ne. Dvě čárky byly i v pondělí, i v úterý. Ten samý den jsem šla na gynekologii a doktor mi řekl, že na ultrazvuku není vůbec nic, děložní sliznice je nízká a že to jen bude nějaká z cyst na vaječnících. Pro jistotu mě poslal ještě na odběry krve na hodnotu HCG.

Z práce jsem se uvolnila o hodinu dřív a letěla jsem co nejrychleji pro výsledky. Hodnota HCG byla 293! Byla jsem opravdu těhotná… co teď? Na miminko nic nachystáno, bydleli jsme na koleji, já měla nastoupit do nové práce začátkem října, manžel měl jen brigádu.

Postupem času jsme si sehnali bydlení, manžel práci, já pracovala až do začátku dubna. Šlo to díky relativně bezproblémovému těhotenství a ochotě spolupracovníků, pracovala jsem totiž v restauraci a jinak bych to opravdu nezvládla.

Tři dny po poslední směně jsem začala cítit pravidelné nebolestivé tvrdnutí dělohy. Jeli jsme pro jistotu do porodnice na kontrolu, kde si mě nechali na noc. Zjistili, že nic nezjistili, pořádně mě postrašili předčasným porodem (od 25. tt jsem brala hořčík kvůli tvrdnutí břicha) a pustili zase domů.

Poslední měsíc se neskutečně táhl. Dva týdny jsem byla vystrašená z představy, že bych se měla vrátit do porodnice a být tam třeba jen hodinu (opravdu se mi tam nelíbilo!), pak mě ale strach přešel a s vědomím, že ven stejně musí, jsem se přestala šetřit a začala jsem gruntovat, vynášet odpadky a brát to po schodech (9. patro) a chodit na dlouhé procházky. Pak jsem si dala občas deci červeného vína, ale miminku se ven nechtělo.

V pátek 4. 5. jsem byla podle poslední MS 39+3, od rána jsem se cítila dobře, přestože mě poslední měsíc trápili poslíčci, od začátku května nic, měla jsem skvělou náladu. S manželem jsme se trošku potulili, než odešel v 11 do práce, a hned potom jsem začala cítit „poslíčky“. Jelikož jsem je měla vždy pravidelně po 5 až 7 minutách, nevěnovala jsem tomu pozornost. V půl dvanácté jsem si už říkala, že bych to měla začít měřit, bolesti už se nedaly dost dobře přehlížet, ale pořád to bylo ještě celkem v pohodě. Po třech minutách! No pořád jsem byla na vážkách, tak jsem si v pravé poledne dala sprchu, že ta to rozsekne, jestli jet do porodnice, nebo ne. Ve sprše se mi dost ulevilo, bolesti pořád pravidelné, ale slabší, tak asi nic.

Vylezla jsem, oblíkla se a najednou začaly tak silné stahy, že jsem při kontrakci pomalu okusovala nohy stolů. Volala jsem babičce, jestli teda mám jet nebo ne, ona že pokud to fakt moc nebolí, že to není ono, ale že tohle by mohlo být. Ještě chvilku jsem váhala, vtom volal manžel, jestli se něco děje. Jak kdyby to tušil, okamžitě mi přikázal se obléci a jet, že on jede přímo z práce a sejdeme se v porodnici. Zpanikařila jsem a začala rychle volat kamarádovi, se kterým jsem byla domluvená na odvozu. Byl zrovna v práci, ale já zněla tak naléhavě, že i v tom největším obědovém náporu (kolega z práce) se sebral a jel pro mě. Vzal mi tašku a odvezl mě do porodnice. Cestou jsem už začínala být vážně sprostá, chytli jsme totiž zácpu a cesta do porodnice trvala místo pěti minut bezmála půl hodiny. Cestou na příjem jsem si ještě říkala, že jdu určitě jen s poslíčky a že na mě budou koukat jak na blbou prvorodičku, co zas nepozná poslíčky.

Při sepisování papírů jsem už skoro nemohla vydržet, jak to bolelo, bolesti už po dvou minutách, sestra sháněla doktora, žádný nikde nebyl, takže dalších 20 minut navíc na příjmu. Nakonec sehnala jednoho mladého. Ten mi zavelel vyskočit na křeslo a jen se podíval, tak bylo jasno: otevřená na 4 cm, porod je v plném proudu, ihned na sál!

Vyděsila jsem se, manžel tam ještě nebyl, já jsem to už nebyla ani kvůli bolesti schopná sestře vysvětlit, ta mi ještě oznámila, že na porodní sál si musím dojít pěšky, do druhého patra, že jsou vozíky plné. No nějak jsem tam došla, to jsem už i začala krvácet zdola, takže se přeskočil klystýr, šlo se rovnou do toho nejmenšího sálku, kde mě připojili na monitor, zdálo se jim, že miminko má slabé ozvy. Návrh na epidural mi taky zamítli, že jsem otevřená už na šest cm (během deseti minut a jednoho patra po schodech), dali mi jen Dolsin.

O půl třetí dorazil manžel, zrovna když se sestra rozhodla vypustit malému jeho soukromý bazének. Já úpěla bolestí, z dolsinu mi bylo na zvracení, takže jsem místo odpočinku mezi kontrakcemi zvracela. Bolesti už byly co minutu, píchli mi tedy oxytocin, aby se kontrakce zesílily a já se otevřela rychleji. Manžel koukal na monitoru na kontrakce a vždycky řekl jen: jé ta byla slabá, skočilo ti to tam jen na čtyřicet. Cítíš to? Už to je skoro na vrcholu! Měla jsem chuť ho něčím bacit!

Ve tři jsem byla otevřená na osm cm, byla jsem už docela hysterická, musela jsem totiž ležet na monitorech, maximálně jsem si mohla lehnout na bok, ale tam to bolelo ještě víc. Doktoři a porodní asistentky byli u jiných porodů, se mnou tam byl jen manžel, já jsem pořádně nevěděla, co dělat, asistentka mi jen řekla, že kontrakce prodýchávat a netlačit! Vždycky jen někdo přišel, koukl do mě, jak kdybych byla lednička, řekl: „dobrý, dobrý“, vydržte a zase odešel. Bylo to nekonečné, manžel byl nešťastný, že mi nemůže pomoct, chodil pořád tam a zpátky a volal kolemjdoucí doktory.

Nikdo neměl čas, tak za mnou poslali gynekoložku. Ta se koukla, jako asi pět doktorů před ní a zavelela, že se jde rodit. Konečně! V mžiku rozložila lehátko na porodní křeslo, zavolala si asistentku a šlo se tlačit! Jenže malý měl docela velkou hlavu na tu cestu, kterou si musel proklestit, poševní svaly ho pořád vracely zpátky. Bylo to nekonečné, vždycky vykoukla hlavička a zas zalezla. Malému navíc začaly slábnout ozvy, takže najednou bylo v té malé místnosti asi pět doktorů. Museli mě rychle nastřihnout, asistentka mi skočila několikrát na břicho a na tři zatlačení byl malý venku! Jen trošku zakníkal.

V tu ráno se mi tak ulevilo, že jsem se málem rozbrečela, jak mi bylo najednou fajn. Větu „gratulujeme, maminko, máte chlapečka“ jsem odkývala a pronesla něco v tom smyslu, že jo v poho, ať si ho teda odnesou. Tak ho šli změřit a zvážit za doprovodu manžela, já jsem se koukala z okna a odpočívala, vytáhli ze mě placentu a pak doktor šil. Stehů nevím kolik, ale jizva po nástřihu dobrých 6–7 cm, docela měl práci i uvnitř, kde mě miminko pořádně potrhalo.

Po chvilce se vrátil manžel zpátky, měl slzy v očích a hned nato donesli a položili vedle mě mého broučka. Manžel mi s hrdostí v hlase oznamoval míry: 3610 g, 50 cm, Apgar 10-10-10. Malý koukal na mě, já na něj, na manžela, na něj a nemohla jsem tomu uvěřit. Ono je to fakt miminko a fakt je moje! Ale za hodinu mi ho odnesli a já jsem byla nešťastná, že sice nevím, co s tím malým uzlíčkem budu dělat, ale že ho chci mít u sebe.

Od manžela jsem jako dárek za porod dostala pobyt na nadstandardu, za což jsem byla hodně ráda, pořádně jsem se naučila, jak se o něj starat, krom kojení. Ale i tak z něj roste krásný chlap a já jsem ráda za každý další den, který s ním můžu strávit.

Hodnotilo 11 lidí. Score 4.1.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17618 příspěvků 24.08.12 12:19

Gratuluju k miminku :kytka:

 
kissi
Ukecaná baba ;) 2343 příspěvků 24.08.12 13:07
:kytka: :kytka:
 
Pengetra
Stálice 70 příspěvků 24.08.12 14:08

Krásný, také gratuluji, až málem řvala dojetím, páč jsem už taky rodila :potlesk:

 
Eilaan  24.08.12 14:43

Moc pěkně napsané! Dobře namixovaná směs dojetí a humoru. ;-) A gratuluji!

 
evick2
Závislačka 3540 příspěvků 24.08.12 14:48

Pěkný deníček gratuluju k miminku :mavam:

 
Miš-El
Závislačka 3065 příspěvků 24.08.12 15:07

:kytka: gratuluji :-)

 
vandamara
Ukecaná baba ;) 2158 příspěvků 24.08.12 17:54

Nááádherně napsanej deníček, velka gratulace k malému. Četla jsem to jednim dechem. :kytka:

 
Adriapia
Ukecaná baba ;) 2120 příspěvků 24.08.12 22:13

@Margery tohle se mi hrozně moc líbilo: Malý koukal na mě, já na něj, na manžela, na něj a nemohla jsem tomu uvěřit. Ono je to fakt miminko a fakt je moje! Ale za hodinu mi ho odnesli a já jsem byla nešťastná, že sice nevím, co s tím malým uzlíčkem budu dělat, ale že ho chci mít u sebe.

a škoda, že se nenarodil 4.5. - to by byl stejně jako já :-)… i tak gratuluji a přeji aby jste byli šťastní a zdraví ;-)

 
ilonaajirik
Kecalka 203 příspěvků 24.08.12 22:42

Moc hezky napsané, líbilo se mi, jak tvůj manžel hodnotil kontrakce na monitoru…„jéé ta je slabá…“ :mrgreen:

 
MacinkaCZ
Závislačka 2900 příspěvků 25.08.12 00:01

Margery krásný deníček :-) Hlavně ať je Ládíček zdravý a roste do krásy :-)

 
cihajda87
Ukecaná baba ;) 1376 příspěvků 25.08.12 08:11

Krasny denicek :srdce: mela jsem podobny porod, jen vyvolavany, dcera mela zase az moc vysoke ozvy :srdce: taky nam nesla ven a tak mi sestry tlacily na brisko a tez jsem mela nastrih, i tak me dcera potrhala raminkama, takze siti 45 min jsem si uzila… ale pri pohledu na dceru bylo vse zapomenuto :* :srdce: uzivejte miminka plnymi dousky, strasne rychle to leti!!! Dneska uz dceri bude sest let.

 
Almondea
Echt Kelišová 8511 příspěvků 25.08.12 08:42

Margery, čte se to jedním dechem, super deníček! A ty první chvilky s miminkem jsou stejně nejkrásnější. :hug: Přeji Ládíčkovi ať roste a je zdravý. :kytka: :mavam:

 
mabis
Kelišová 5086 příspěvků 26.08.12 11:25

Lednička :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:
mmch já měla dle monitoru všechny slabé až do konce :D Můj proshlásil (byl tam na posledních 28 minut) „tak to bylo v pohodě co???“ jsem myslela, že ho něčím bacím :D

 
Margery
Závislačka 3902 příspěvků 26.08.12 13:02

@mabis já měla den předtím v poradně kontrakce hodně silné a tyhle byly podle monitoru tak poloviční, ale kruté :poblion:

 
lissa
Kecalka 495 příspěvků 26.08.12 13:35

Také moc gratuluji k miminku

 
KvetinkaS
Kelišová 6954 příspěvků 27.08.12 15:01

Pěkně jsi to napsala, Margery! Ať Ládík roste jako z vody. :-)

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama