Jak malá princezna nechtěla ven

kandyta  Vydáno: 26.01.13

Už v těhotenství, když jsem si tady pročítala deníčky, které mi neuvěřitelně pomohly k odvaze, jsem věděla, že i já musím po porodu nějaký napsat. Celé to začalo, když jsem poznala svého manžela. Změnil mi neuvěřitelně život a za to jsem mu hrozně moc vděčná a vždycky budu.


6 komentářů


2 komentáře

Byla jsem ve 4. ročníku, měla jsem těsně před maturitou a po maturitním plese (přesněji pomaturitní noci), když jsme si řekli, že přestaneme používat ochranu a jestli se nám povede miminko, nebudeme protestovat. Na Velikonoční pondělí oznamovala příteli, že mi ten den ráno vyšel pozitivní test. Ač se skoro pořád ptal, jestli „už“ :D, tak jsem poznala, proč se říká, že chlapům všechno trvá déle :D Ale musím říci, že do té doby jsem ho nikdy šťastnějšího neviděla. 1. května mě požádal o ruku, na začátku června jsem se k němu přestěhovala, v září byla svatba, a tak jsme začali čekat už jen na toho drobečka. Termín byl podle MZ 12. 12. 2012.

Bylo pondělí, 17. 12., já jsem byla otevřená na 2 prsty, čípku pramálo, ale dva týdny se to už nehýbalo. Takže doktorka konstatovala, že když do pátku neporodíme, budeme vyvolávat. Ouuuha, to neměla říkat. V úterý ráno ve 4:51 mě probudilo „lupnutí“. Chvilku jsem se rozkoukávala. Pořád mi to nedocházelo, až když jsem se chtěla posadit, polilo mě „dole“ horko. Podívala jsem se bezradně na spokojeně spícího manžela a vzbudila ho se slovy „máš vedle sebe ještě ten ručník?“ Koukal hodně vyjeveně, ale nepanikařil. Oba jsme vylezli a já jsem ho uklidňovala, že máme po odtoku plodové vody dvě hodiny na přesun do porodnice. Kontrakce začaly 15 minut po prasknutí vody a to rovnou po 5 minutách. Uf, šupem do sprchy. Když jsem vylezla, manžel stál u dveří, tašky připravené, kompletně oblečený a jestli už jedeme :D Chachá! :D

Do nemocnice jsme dorazili po čtvrt na 7 (mimochodem při vystupování z auta jsem nebyla nepřipravená na další várku vody :D, takže auto bylo zaplavené), na recepci se mě, než jsem si odskočila na wc, paní ptala, jestli nechci vozík :D Ne, děkuji, zatím zvládám. V porodnici nás přivítala velmi milá PA, kterou jsem párkrát potkávala. I tentokrát s úsměvem na tváři. Do cca 8 jsem byla napojená na monitor, během toho vyzpovídána. Když dorazila doktorka, byla jsem otevřená na 4 cm. PA řekla manželovi, že kontrakce nemám, takže to bude trvat dlouho. Nevím, jestli mě nějak přeslechla, či co ale jasně jsem konstatovala, že bolesti mám a docela pravidelné. Po návratu manžela nás vzala na předporodní pokoj, kde nás nechala a průběžně kontrolovala. Zhruba v 10 mi nabídla, jestli nechci něco na bolesti. No, proč by ne, řekla jsem si. Kdybych tak věděla, že jsem měla počkat. Během pár minut se vrátila a něco mi píchla. Byla jsem už otevřená na 4 cm. Po půl hodině to přestalo zabírat. Mezitím jsme stihli provést Yal gelem očistu.

Za další hodinu a půl jsem to už trošku nedávala a poprosila jsem, jestli by mi něco nemohlo dát znovu, že to už dlouho nezabírá. Dala, ale něco jiného. Po tři čtvrtě hodině to stále nepůsobilo, tak jsme zazvonili, přišla druhá PA, že zabrání trvá cca 20 minut. Hm, nic! Díky, díky. Byla jsem už ale na 6 cm, takže jsem si říkala, to vydržím. Manžel při mně celou tu dobu stál. Když jsem ležela na posteli napojená na monitor, rvala jsem opěrátko a začínala u toho dosti „hekat“, protože to už byla fakt síla. Jo, i na mě. A to vydržím docela dost. PA mi mezitím napíchla kanylu.

Když jsem stála, držela jsem se a opírala o manžela. Jeho tam nemít, tak opravdu nevím, jak bych tohle zvládla. Boleli ho šíleně záda, protože jsem se o něj opírala celou vahou. Před porodem jsem ho prosila, kdybych říkala něco hnusného či mu nadávala, aby mě neposlouchal, že to bude pod vlivem emocí. Neřekla jsem křivého slova, naštěstí. Ale v duchu jsem si krutě nadávala. Co jsem to provedla a jestli to tak bude ještě chvíli, tak proskočím oknem. Jo, takhle moc na mě emoce působily. Děs, to vám povím. Čas ubíhal, já jsem byla po několikáté sprše a najednou přišel děsně hnusný pocit na tlačení. Chvíli předtím jsem byla na toaletě, ale na záchod se mi nechtělo. Tak jsem zazvonila na PA. Když přišla, mrkla se na mě a řekla, že na tohle tu celou dobu čekáme a, že jdeme na sál. Cože? Už? Proč teď? Ještě ne! Letělo mi hlavou a říkala jsem si, že už bude konec. Hm, to byla naivita.

Když jsme šli na sál, byla jsem několikrát tázána, zda to zvládám. Ano, zvládám. Při chození to nebyla taková bolest. Manžel byl báječný, všechno pobral a utíkal za námi. Bylo těsně před 15. hodinou. Na sále stál relativně mladý doktor, PA a primář. Uf, kdože z nich mě bude rodit? Snad ne ten mladoušek. Měla jsem si lehnout a ten mladoušek mě prohlédl. Pak primář, pak PA. Říkala jsem si: „jasně, celou nemocnici sem pozvěte, ať se všichni podívají“. Zkonstatovali, že otevřená sice dostatečně jsem, ale dítě ještě nedorotovalo. Takže jsem musela stát a netlačit. Dělají si srandu? Chodit jsem nemohla, jediná moje záchrana byl opět manžel, o kterého jsem se mohla opřít, a to doslova. Všichni tam tak seděli, manžel stál u mě a byl děsně nervózní. Takhle nervózního jsem ho nikdy neviděla. Respektive nikdy jsem ho neviděla nervózního. Průběžně se do mě koukali.

Když jsem slezla zase dolů, cítila jsem, že musím tlačit. Už to fakt nešlo, přitlačila jsem a to několikrát. Tak jsem to řekla. Primář na mě koukal a několikrát se ujišťoval, že opravdu musím. Tak mě položili, PA se podívala a houkla na doktora, že už jako fakt. Doktor okamžitě vstal, vzal si plášť a šel ke mně. Cože? Proč? To už jako to bude? Měla jsem už zůstat ležet. Jenže kontrakce nikde. Najednou nebyly po minutě. Tak mi pustili žílou oxytocin, ale nějak to neteklo. Mezitím jsem měla už dvě kontrakce na, který jsem měla tlačit. Manžel se na mě podíval, držel mě za ruku a říkal, že neví, jestli to zvládne, že by se mu hodila židle. Ale neřekl si o ni. Tak jsem se otočila a těsně před kontrakcí poprosila, jestli by mu někdo nemohl dát židli. Všichni se na něho podívali a okamžitě mu ji dali :D. Byl tak roztomilý. V tu chvíli jsem si uvědomovala (i při kontrakci), jak moc skvělý chlap to je a jak moc ho miluji. Stále následovaly marné snahy o spuštění oxytocinu. PA řekla, že malá má špatné ozvičky. Neteklo jim to.

Drželi mi ruku a já jsem se před kontrakcí ptala, jestli se jí můžu na tlačení chytit. No, jasně, že jo. Skoro jsem dostala vynadáno :D Potom napichovali novou kanylu. Sakra, taky nic. Takže znovu. No, jenže to už byla malá polovenku, tak to vzdali. V tu chvíli doktor zahlásil tu příšernou větu : „volejte okamžitě dětskou JIPku“. Zatemnilo se mi před očima a hlavou mi běžely ty nejčernější myšlenky. Dětská JIPka? To je normální? Při další kontrakci jsem cítila nástřih. Chtělo se mi brečet. To bylo to jediné, čeho jsem se bála. Až po další kontrakci mi to došlo. Byla to totiž poslední kontrakce. Najednou byl sál plný lidí. Malá byla venku. Bylo 15:51. Jenže ji odstřihli a utíkali s ní pryč.

Hlavou mi proběhlo milion otázek. Proč je fialovo-modro-zelená? Proč nebrečela? Kam s ní šli? Nikdo mi nic neřekl! Manželův vyděšený výraz vedle mě mě zrovna dvakrát neuklidnil. To čekání bylo nekonečné, když mi došlo, co vedle dělají. Že malou resuscitují. Ten strach byl hrozný, i ty slzy bolesti, které nám stékaly po tvářích. Najednou malá zakřičela na celý porodní sál. Bože, ona dýchá! Během minutky přišla nějaká sestřička s dotazem, ke které doktorce budeme s malou chodit. Po odpovědi mi došlo, že žije! Začala dýchat 8 minut po porodu po resuscitaci. Během chvilky zavolali manžela, aby se šel podívat. To už o sobě malá dávala pěkně vědět. Manžel fotil a fotil. Pak se vrátil, řekl mi, že mě moc miluje, že je malá v pořádku a moc za ni děkuje, že je nádherná. Ptala jsem se, jestli to byl opravdu nástřih. Jo, to teda byl.

Placenta se nechtěla odloučit, tak si doktor šel odskočit na příjem a vrátil se. Pořád se nic nedělo, tak mi řekl, abych zatlačila a plesk, placenta byla venku. To nemohl říct hned? :D Prý nebyla už vůbec hezká. No, ono po termínu se není co divit. Prý bylo za vteřinu 12. Malou nám přivezli (mezitím mě šili), otvírala ta svoje kouzelný kukadla a mračila se na nás. I tak pro nás byla tou nejkrásnější holčičkou na světě. A pořád je. Po pár minutách mi ji daly přisát. Chytla se, asi 4× potáhla a usnula. Tak ji odvezli. Přesunuli nás o kus dál na normální lehátko a čekali jsme 2 hodiny. Najednou mi začalo docházet, že je po všem. Břicho bylo najednou pryč, bolesti byly pryč. Jo, ty hnusné bolesti byly konečně pryč. Nikdy jsem necítila větší úlevu.

Nelituji, že jsme malou přivedli na svět. Ani omylem. Ale dnes už vím, že na tohle nezapomenu. Říkejte si, co chcete, ale já nejsem typ člověka, který na takovou bolest zapomíná. Právě začínám 6. týden po porodu a není to lehké. Šití se nehojí nejlépe, dokonce mi praskl jeden steh, který se ne a ne hojit. Malá je úžasná, kouzelná princezna. Před pár dny se začala opětovaně usmívat. Nejdřív na mě a den potom i na tatínka. Začala spinkat celou noc. I když nás trápí prdíky a svíravé bolesti bříška, zvládáme to. Je to velká bojovnice. Dokonce už slyší už i na druhé ouško, je to šikulka. A já ji nadevšechno miluji. Nikdy nikomu nedovolím, aby jí ublížil. Přeji si abych pro ni byla tou nejlepší maminkou na světě, když už si nás tahle malá dušička vybrala.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Lucinatko
Závislačka 4731 příspěvků 26.01.13 00:33

To muselo byt 8 nejhorsich minut v tvem zivote :hug:

 
Gloaming
Závislačka 3277 příspěvků 26.01.13 08:11

Jsem ráda, že to dobře dopadlo. Muselo to být hrozný, nevědět co se děje. Malá je nádherná. Teď už vám bude dělat jen a jen radost. :kytka:

 
Michaela13
Kecalka 378 příspěvků 9 inzerátů 26.01.13 10:48

Ještě že jsem sama doma, tekly mi slzy po tváří, když jsem četla, jak máš úžasného manžela :kytka: a co ti vše říkal krásného.. to musí být super chlap :dance: gratuluji ti moc k deťátku i ke skvělému tatínkovi :hug:

 
Shellyss
Zasloužilá kecalka 662 příspěvků 26.01.13 10:56

Malá je nádherná, teda ty vlásky má luxusní, hrozně mi připomíná našeho drobečka :) Užili jste si dost a teď už vás čeká jen spousta krásného :lol:

 
januse1
Zasloužilá kecalka 527 příspěvků 26.01.13 14:01

Jsi opravdu statečná, žes to zvládla. Gratuluju a přeji bezstarostné dětství :)

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17593 příspěvků 26.01.13 14:40

Uf, tak držím palce, at se ten špatný start neprojeví nijak dramaticky v dalším vývoji :kytka:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 26.01.13 16:48

Ještě že to dobře dopadlo. Přeju už jen samou radost :kytka:

 
KarolinaP
Stálice 70 příspěvků 26.01.13 18:15

Krásně jsi to napsala Veru! :hug: Ukápla mi slza, mě sucharovi.. :P Jen nevím jak jsi u toho mohla tolik přemýšlet. :mrgreen: Mě to bolelo tak, že jsem nebyla schopná přemýšlet. A taky mi nekecej, že po porodu břicháč nikde :lol: :lol: Já vypadala jak furt těhotná, akorát že to bylo jak želé :mrgreen:

 
Dukisekk
Kecalka 150 příspěvků 26.01.13 19:22

To je úplně dokonale případ i s těmi problémy při narození s tím rozdílem, že já rodila 18 hodin… Ale jsme holky statečná :D malýmu byl 14.12. jeden rok a věř tomu, že i na tu bolest zapomeneš ;-) Jinak vám oběma přeji hodně zdraví :hug:

 
Sfaticata
Ukecaná baba ;) 1248 příspěvků 26.01.13 20:09

Krásný deníček. Četla jsem jedním dechem. Uff…:-D

 
MacíkP
Neúnavná pisatelka 18561 příspěvků 26.01.13 21:50

Moc krásný deníček :palec: Dojal mě k slzám a připomněl mi, jak rozdýchávali našeho Honzíka. Naštěstí to asi nebylo tak dlouho a já pod různými léky (měla jsem preeklapsii) si to plně neuvědomovala, co to s ním vlastně dělají. Jen na ten vyděšený manželův obličej nikdy nezapomenu ;o(( Ale také to dopadlo dobře.
Přeji hodně zdravíčka a spoustu šťastných okamžiků s rodinou :hug: :hug:

 
verčule89
Stálice 69 příspěvků 3 inzeráty 27.01.13 13:44

Krásný deníček, gratuluji k malé bojovnici :kytka:.

Příspěvek upraven 27.01.13 v 13:45

 
kandyta
Kecalka 133 příspěvků 28.01.13 16:11

@Lucinatko Uznávám, že bylo.. nekonečných 8 minut bezmoci a vlastně nevědění..
@Gloaming To já taky. Nevím, co bych dělala kdyby to tak nedopadlo. Jo, bylo to hrozný.. Snad jo, děkujeme :)
@Michaela13 Vidíš a od tohodle chlapíka mě tolik lidí na začátku odrazovalo a schazovalo, že s ním nikdy nemůžu být šťastná. A já si myslím pravý opak, že nemůžu být šťastnější :)Jo, tohle on umí i normálně.. a hrozně moc to dává síly :) Každopádně moc děkuju.. :)
@Shellyss Pevně v to věřím :) Jj, vlásky jsou naše poznávací znamení :D a jakpak starého (safra, to zní hrozně.. tak mladoučkého :D ) prcka máte?
@januse1 Děkuju.. Nebyla to sranda, ale stálo to za to :) O její bezstarostné dětství se budu starat jako o oko v hlavě.. Já to štěstí neměla, tak jí ho chci o to víc dopřát.. :)
@Saroya Děkujeme.. Snad neprojeví.. :) ale každopádně palečky se vždycky hodí! :)
@Makinaa007 Naštěstí.. Děkujeme moc :)
@KarolinaP Děkuju Kájuško.. Však víš :) Já Ti dám suchara :D! ty jedna.. Přemýšlení byla vždycky moje libost :D akorát to nikdy k ničemu nebylo.. Tak jsem musela i tady abych si to tolik nepřipouštěla.. Proto se mi některý věci a okamžiky z porodu vybavovaly ještě týden po, jak jsem byla mimo :D No, jako já měla pupek jak pneumatiku, takže ten hlavní byl pryč :D Však jsem taky v porodnici nechala 12 kg a do teď dalších - zbylých 8 kg mi lítá někde asi doma, páč mě zmizely :D
@Dukisekk No, nedovedu si představit do mít delší o 7 hodin. To bych asi nedala. To Tě obdivuji! Přesně - jsme statečný :) Jinak, děkujeme :)
@Sfaticata Děkuju.. a to jsem si myslela, že to nebude dvakrát srozumitelné.. :) tak jestli se to dalo přečíst, tak jsem ráda :)
@MacíkP Jo, ten výraz se mi taky vryl do paměti.. Vidět chlapa takhle vyděšeného k smrti.. nebylo vůbec hezký. Jinak děkujeme.. Také přejeme :) @verčule89 Díky moc :) Právě se malá bojovnice hlásí o papání, tak musím :D

 
Shellyss
Zasloužilá kecalka 662 příspěvků 28.01.13 18:24

Kandyta: Náš prcek se narodil 12.9.2012, začíná z něj být pěkný éro. On měl taky takový háro, když se narodil, ale už mu to pomalu všechno vypadalo a začínají mu růst nový a vypadají, že budou asi blonďatý :D

 
kaczulina
Závislačka 2979 příspěvků 29.01.13 08:35

Krásný deníček :kytka: Slzičky mi i ukápli. Přeji Vám, aby Vám to Vaše sluníčko dělalo jen samou radost :kytka:

 
Anonymk23
Kecalka 193 příspěvků 19.02.14 15:24

Já nechápu proč ty doktoři nechávají přenášet, známá přenášela tři týdny a miminko porodila mrtvé..co to je tohle za zodpovědnost. mimčo je už dost velké tak prostě radši hned ven než bude pozdě..chápu přenášení třeba dva dny ale týden nebo víc to teda vůbec..hlavně že je malá zdravá a ty taky :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček