Jak Markétka na svět přišla.

Advise  Vydáno: 11.01.10

Celé těhotenství bylo pohodové bez nějakých větších komplikací, na porod jsem se dokonce i docela těšila, plánovala jsem si, jak to bude všechno bude, ale realita už bývá jak známo úplně jiná. :-)

Vlásky nám vydrželi, až jsme dokonce museli porušit tradici a trochu...

Ještě v porodnici si dělal pan primář legraci, že tolik vlasů nemá ani on...
1 komentář

Termín porodu jsem měla stanovený na 1.března, a preventivně jsem si do porodnice zajela celkem 3×. Poprvé to byl planý poplach, měla jsem podezření na odtok vody, nepotvrdilo se, poslali mě zase domů a já si připadala akorát strašně hloupě, že jsem to nepoznala. :-) Po druhé jsme jeli v 7 ráno, po probděné noci se strašnými bolestmi zad. To už si mě tam ale nechali, protože mi natočili stahy po 5-7 minutách a navíc měla Markétka špatné srdeční ozvy, tak pro jistotu jsme tam zůstali. Naštěstí sloužila moje doktorka, tak jsem se i cítila klidnější, když jsem byla pod jejím dozorem. Nakonec se ze stahů vyklubali poslíčky, dcerka se uklidnila, tak nás po 3 dnech pustili domů. Když se známí a příbuzní dozvěděli, že už jsem zase doma, tak si ze mě dělali legraci, že až to přijde potřetí, tak to do té porodnice zaručeně nestihnu nebo to nepoznám. :-)

Po propuštění z porodnice jsem šla druhý den na kontrolu ke své doktorce, která mi po vyšetření řekla, že na porod to rozhodně nevypadá. Čípek na prst, a celkově všude klid. Byla jsem ráda, protože jsem byla 2.týdny před termínem a měla jsem tedy ještě dost času na porod.

3 dny po této poslední kontrole jsem si šla lehnout, byla neděle večer, v Tv nic nedávali. Zaregistrovala jsem asi po hodině takový divný pocit, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornosti a ještě si tak říkala že by to byla docela legrace, kdyby to bylo kontrakce. V půl 11 večer, asi po 2 hodinách spánku mě vzbudilo ze spaní takové jakoby lupnutí, které nebylo slyšet, ale cítit někde uvnitř. Rychle jsem vstala a běžela do koupelny, kde už pode mnou byla kaluž načervenalé tekutiny. To už mi totiž skutečně praskla voda. :-) Rychle jsem volala na přítele do ložnice, že mi asi praskla voda a pojedeme do porodnice. Ten vstal hned jak to slyšel a šel honem ven najít a vyhrabat auto. (Abyste rozuměli, byl konec února loňského roku, kdy během pár dnů napadlo strašné množství sněhu. :-) ) Už během cesty do porodnice jsem měla stahy po cca 10 minutách, ale pořád to byla pohoda, jen jsem věděla, že je mám, ani moc neboleli.

V porodnici mě natočili, udělali zkoušku na plodovou vodu a vyšetřili. V tu chvíli nastal první problém, plodová voda se neprokázala (opět, to už jsem si opravdu připadala hloupě, navíc mi to pan doktor dal citelně najevo, že už tam jsem opět s tím samým omylem), ale stále ze mě něco vytékalo. Nikdo nevěděl, jestli tedy rodím nebo ne, neotvírala jsem se, čípek stále stejný. Nakonec si mě tam tedy nechali, bylo kolem půlnoci, přítele poslali domů a mě dali na porodní box. Sestřička mě nabádala, ať si ještě lehnu a zkusím se prospat, ale intervali mezi kontrakcemi se zkracovali, až na nějakých 4-5 minut. Sestřička mě chodila kontrolovat, natáčet a zkoušela nakolik jsem otevřená. Krom zkracování intervalů a sílících stahů žádný další posun nenastal.

Ráno kolem deváté dorazil přítel, porodní asistentka mi přinesla něco málo ke snídani, když jsem tam byla téměř celou noc a přestěhovala mě na větší porodní box, který je hned vedle operačního sálu a je i celkové hezčí. V tu dobu už mi začínalo být ouvej, většinu času jsem strávila ve sprše na balonu a komandovala přítele, kde mě má zrovna sprchovat. :-) Chudák, zasloužil by cenu za výdrž a za statečnost, opravdu to se mnou v té sprše neměl lehké. A to jsme si ještě dělali legraci, když na nástavci sprchy byly něco jako otisky od zubů. V 11 dopoledne mě vyšetřil doktor (konečně se na mě také přišel podívat, do té doby tam chodila jen porodní asistentka) a zkonstatoval, že jsem se za těch 12 hodin otevřela na 1 cm. Plodová voda mi skutečně odtékala, ale ty plod. obaly byli jen trochu jakoby natržené, proto se hned nepotvrdila, tak je ještě doprotrhl. Dali mi kapačku s antibiotiky, protože od prvního odtoku uplynulo 12 hodin a nabrali krev. Vzhledem k tomu, že jsem se stále neotvírala, dali mi do kapačky oxytocin. Ten sice trošičku zrychlil otevírání, ale zároveň také zhoršil stahy a zkrátil intervaly. To už jsem brečela bolestí, že už nechci, že už nemůžu a pomalu se do nástavce sprchy zakusovala taky. :-)

No, abych to urychlila, stále jsem se pořádně neotvírala a navíc už jsem musela jen ležet, aby mě mohli natáčet. Prosila jsem o epidurál, který mi ale nedali, protože jsem nebyla dostatečně otevřená. Stále mě natáčeli, když to začalo najednou strašně houkat, dcerce strašně vyskočili srdeční ozvy. Přiběhla sestra, koukla na záznam, chvilu počkala, protože se to zase uklidnilo a odešla. Jenže takhle to potom houkalo ještě asi třikrát, doktor sice přišel, kouknul na to, něco si na to napsal a zase odešel, ale nic neudělal. To už to asi por. asistentka nevydržela a došla pro primáře, který rychle přišel, zkoukl záznam, v tu chvíli to začalo zase houkat, docela nehezky se podivil, že už to houká asi popáté a nikdo nic nedělá. Vyšetřil mě, zjistil otevření na 6 cm, mezitím to zase houkalo. Koukl ještě jednou na záznam a v tu chvíli řekl větu, na kterou snad do konce života nezapomenu. „Tak to těhotenství ukončíme“ V tu chvíli se mi udělalo snad nejhůř za celou dobu, myslela jsem, že je konec, neměla jsem ponětí, co si pod tou větou mám představit, přítel vedle mě úplně zblednul. Když to por. asistentka viděla, že netušíme co se děje, tak hned dodala, že udělají akutní císařský řez. Měli podezření, že má omotaný pupečník kolem krku.

Od té chvíle to šlo ráz na ráz. Zavedli mi cévku, odvedli mě vedle na operační sál (ještě že mě před tím přestěhovali hned vedle, nevím jak bych se na něj dostala, už takhle mě museli podpírat a já cestou ještě stihla prodělat dvě kontrakce). Sedla jsem si na operační lůžko, ukázali mi jak se mám vyhrbit a píchli spinální analgezii do páteře. Jestli takhle probíhá i epidurální anestezie, tak je to supr, odběr krve mě bolí víc než tohle. :-) Operoval mě sám pan primář, když jsem si lehla, tak asi dvakrát zkoušel, jestli ještě něco cítím, na potřetí už mohl konečně začít. Chvilku se nic nedělo a najednou jsem cítila strašný, až nepříjemný tlak na žebra a po chvilce mi ukázali přes plentu zdravou, krásnou a hlavně dýchající dcerku! :-) Odnesli ji vedle na ošetření, kde už byl připravený přítel s foťákem (ve kterém mu ještě stihli dojít baterky, tak hodná sestřička čekala s ošetřením, než si je vymění :-)) Markétka měla krásných 3300g a 49cm a už od začátku se projevovala krásným křikem.

Po další chvíli přišel za mnou na sál, kde mě ještě šili a přinesl mi Markétku ukázat. Uvolnili mi ruku, abych si ji mohla aspoň pohladit. Po zašití mě převezli na pooperační pokoj, přítel šel s dcerkou v náručí za mnou. Byla jsem ze všeho celkově dost vykulená, vůbec mi nedocházelo, co se děje, že už je vlastně Markétka na světě. Navíc jsem se těšila, jak mi dcerku hned po porodu dají na břicho, jak ji zkusím hned přiloži…nic takového se nestalo. Celkově ten přístup sester po porodu nebyl úplně nejvstřícnější, Markétka se narodila v půl 3 odpoledne, na kojení mi ji přinesli až v 7 večer. Je toho více, to už tu rozepisovat nebudu, bylo by to na dlouhé psaní a následně čtení.

Důležité je, že všechno dobře dopadlo, dcerka je zdravá a v pořádku a od dalšího miminka mě to rozhodně neodrazuje. :-) Doufám, že jste vydrželi číst, trošku jsem se rozepsala, ač jsem se snažila to zkrátit. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
zuzanaM
Ukecaná baba ;) 1120 příspěvků 11.01.10 22:52

Ahoj, když jsem si tak četla ten tvůj porod zavzpomínala jsem na ten svůj…přístup laxní, nikoho jsem příliš nezajímala. Dokonce mě ještě z důvodu neotvírání se (bolesti šílený) chtěli tři hodiny před porodem přeložit na klasickej pokoj. No děs, neotvírala jsem se jako ty, bolesti jak blázen…jen mě nechali „trpět“ a císař se nekonal. :o) Mám taky holčičku, tak ať nám dělají jen radost, princezny

 
Macík74
Generální žvanilka 22162 příspěvků 12.01.10 08:38

když to čtu.. jsem opravdu ráda, že i když jsem měla také problémy.. mohla jsem nakonec svého syna porodit sama.. bez císaře! Protože prožít prakticky až do konce bolesti a nakonec ještě císař, to je teda masakr! Ale ono bůh ví… člověk je nakonec rád, když vše dobře dopadne… a miminko je zdravé a vpořádku! doufám, že píště už to budeš mít lepší!!! Martina

 
kacik1
Závislačka 2929 příspěvků 12.01.10 10:18

když to čtu… nemusim vzpominat tak dávno… přistup sester taky ani komentovat nebudu protože bych se zase vytočila… ale hlavně mě ve 30 tydnu dr vysmal kdyz jsem mu tvrdila že ma mala pupecnik kolem krku ( vedela jsem to z 3D) a při porodu primař koukal jako blazen ze jsme to zvladli a mala nemela spatne ozvy… (nebo teda mela ale nekdy v 37tt) no hlavne ze mame prdolinky u sebe!!!

 
Dita T
Stálice 97 příspěvků 12.01.10 21:30

Jako by jsi popisovala můj porod, do puntíku.. voda praskla v půl 12, kontrakce od půl 1, přes noc navíc sama v kóji, kde jsem musela mít zhasnuto a nerušit vedle pacientky po gyn.operacích (v porodnici právě probíhala rekonstrukce, musím říct na jejich obhajobu že to nebyly standardní podmínky), Marek se narodil ve 3 odpoledne, taky jsem se neotevírala a malej měl špatný ozvy, všiml se toho až náhodně úplně cizí doktor co šel okolo a koukl na záznam monitoru..dokonce i slova doktora: „Tak to ukončíme“ a akutní císař se spinálem, ještě tedy obtížné vybavení plodu = t.j. že ho tahali skoro půl hodiny ven, jako by mi tam přehazovali vnitřnosti :-? klečeli mi na břiše, člověk je slyší jak se spolu baví že to nejde a bojí se o prcka.
Navíc jsem pak trpěla pocitem, že jsem to nezvládla a přemýšlela co jsem mohla udělat víc pro přirozený porod, tenhle pocit mě trápí dodneška a doufám, že druhý porod, který mě čeká dopadne líp!

 
Mani  15.01.10 05:52

Hrozny pristup a komunikacni schopnosti lekaru. Vidim, ze clovek je stale jako ovce co musi poslouchat, co se mu rekne a na nic se neptat"tak to tehotenstvi ukoncime…" co je to proboha za profesionalitu? A jak je mozne, ze vam dcerku nedali drive na kojeni? Cetli vubec nekdy dnesni vyzkumy a doporuceni WHO?
Moc ti preju, abys dalsi prod mela snadnejsi!!!

 
Advise
Kecalka 212 příspěvků 15.01.10 09:14

No, s tím kojením to bylo o to veselejší, že sestřička řekla příteli, ať kdyžtak zkusím malou nakojit, resp. přiložit. Jenže zkuste si kojit v leže s půlkou těla nehybnou a navíc když jste to nikdy nedělali. A přítel byl z toho ještě vykulenější než já, takže mi opravdu nepomohl. Tenhle první pokus hned po porodu se teda nepovedl, a na další mi ji přinesli až někde 4 hodiny po porodu, kdy ji přiložili a tak nějak se povedlo. Ale ten první kontakt nám chyběl. Mléko se mi skoro vůbec netvořilo, Markétka rychle ubývala na váze, až sestřičky začali hrozit umělým, misto aby mi pomohli nebo poradili. Naštěstí tam pak sloužila jedna moc hodná sestřička, která se mi věnovala celou noc a díky ní kojím ještě dneska. :-)

 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 03.02.10 11:15

Když jsem rodila, měla jsem okolo sebe tak milé sestry, že jsem málem porodila ve sprše a onz by si ani nevšimly.Seděly v té své kukani a koukaly na seriál a popíjely kafe.Kdykoliv jsem něco potřebovala, tak jsem jen mohla odezírat ze rtů jak si brumlaj co zas otravuju.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček