Život vzhůru nohama

Mar ket  Vydáno: 12.02.15

Děti jsem vždycky chtěla až po kariéře. Byla jsem cholerická, věčná studentka, co chtěla přeprat celý svět, nosit podpatky a sukně, být přísná šéfová. Ale všechno má své ale. Stačil jeden týden plný pohody a za ani ne měsíc se mi život obrátil o 180 stupňů.

Začnu trochu ze široka, aby bylo možné pochopit mou duši, moje myšlení, prostě mě… :)

Vyrůstala jsem od deseti let bez otce. Naši se rozvedli a já tím trochu dřív dospěla, protože máma dělala sestru v LDN a na krk mi byl „zavěšen“ brácha, který byl o dva roky mladší. Mně to ale svým způsobem nevadilo. Již od mala mě bavilo se o někoho starat nebo někoho doučovat atd.

V průběhu let jsem dospěla, odmaturovala, sekla s vysokou, našla si práci, vystřídala pár známostí, než jsem potkala Jakuba, který byl takový poetický „trosečník“, ztracený v dnešním světě. Byl mladší a byla to láska jako trám.

Změnil mi život v základech. Odešla jsem z práce a rozhodla se dostudovat školu. Žila jsem z úspor a z brigád. Vdechl mi nový vítr do plachet. Bohužel po dvou letech naše společná plavba životem ztroskotala - a to byla příležitost pro mého už dnes manžela, se kterým jsem měla příležitostné pletky jako mladé a svobodychtivé děv­če.

Náš vztah byl takový rychlý. Znali jsme se skoro deset let. Přeskočili jsme situace jako první kino, první večeře, první noc atd. Rovnou jsem si donesla kartáček a bylo. Žili jsme si spokojeně, někdy jsme se pohádali, někdy jeli kalit, jindy na výlet. Neřešili jsme, co bude a nebude. Jediné, co jsme věděli, bylo to, že já dodělám školu a půjdu do práce. Tehdá partner měl už všechno nalajnovaný - práce, práce, práce.

Byla jsem ve třetím ročníku bakalářského studia. Pamatuji si to jako dnes, jak jsem zdolala poslední zkoušku v letním semestru a s úsměvem na tváři jsem jela vlakem domů za mojí láskou. Byla jsem pouhý krok od státnic a možného titulu. Konečně Bc. Konečně něco, o co se snažím už pár let. A teď jsem to měla na dosah. Byla jsem našlápnutá na státnice, na hledání práce a na dálkové studium, protože jsem chtěla být víc než Bc.

Státnice jsem měla mít až za měsíc, takže bylo času dost na učení. Řekla jsem si, že si dám voraz. Shodou okolností měl můj přítel pár dní volno. Byl květen, všechno kvetlo, vonělo, bylo krásně, byla jsem šťastná, byli jsme šťastní. Bylo to krásné období. Každý den jsme měli krásný. Každý den jsme se aspoň půlku dne váleli v posteli. Byli jsme spolu rok. Rok jsme spolu spali a já si hlídala ovulaci.

Týden skončil a já se vrhla na učení. Začal stres. Přišlo mi, že nejsem schopná se nikdy naučit všechny ty stránky a hromady textu. Učila jsem se dva týdny čistého času. Chodila jsem spát pozdě v noci, vstávala jsem v poledne, u toho jsem se prolévala kolou, čaji, vykouřila x cigaret za den, jedla jsem pomálu. Nervy mi pracovaly na milion procent.

Do konce života si budu pamatovat, že jsem státnicovala v úterý. Bylo hrozné dusno. Byla jsem nervózní jak prase před porážkou. A hlavně jsem to měla dostat, takže jsem byla dvakrát tak nervózní, protože představa krvavého fleku na ultra obtažených šatech mě děsila snad víc než ledajaká otázka ze statistiky.

Ten den jsem šla poslední. Když jsem přijela do školy, vyrazili holčinu, takže jsem byla totálně k. o. Nakonec se vše vydařilo a já úspěšně odstátnicovala.

Večer jsem s ostatními spolužáky šla pařit, pařili jsme hodně, pili jsme hodně, domů jsem přišla pozdě. :D

Druhý den, plná elánu, dokonce bez kocoviny, jsem upravila životopis a začala reagovat na inzeráty. Těšila jsem se na další dny, na pohovory, na nové zkušenosti, na nové lidi, na nový život. Všechno bylo super, jen ta menses pořád nic. Přikládala jsem to stresu.

Když jsem to nedostala ani ve čtvrtek, rozhodla jsem se pro test. Nic. Vypadal jako negativní, jenže po bližším ohledání jsem rozeznala drobnou druhou čárku. Zmocnila se mě panika. Já a těhotná? No to určitě ne, vždyť já chci práci, boty, klapající podpatečky… chci zkušenosti, chci jméno, chci postavení, chci dovolený. Chci dům, chci chodit do divadla, chci jet v létě na vodu, chci si život užívat.

Udělala jsem si celkem pět testů, všechny vypadaly stejně. Byla na nich nepatrná druhá čárka. Sedla jsem na vlak a jela za přítelem. Měl ten den noční. Neřekla jsem mu ani slovo, neměla jsem na to.

Druhý den ráno přišel z práce a na stole našel pět testů. Na ten pohled nikdy nezapomenu. Byl nadšený, ale vyděšený. Nevěděl, co si má myslet - má se radovat nebo ne. Věděl, jak jsem chtěla udělat kariéru a mít dobrou práci, zažít toho v životě víc než dost a usadit se nejdřív za pět, sedm let.

Moje těhotenství se potvrdilo v sobotu, když jsem si koupila digitální test, který nám prozradil, že se nám povedlo stvořit dnes našeho malého synka v týdnu, kdy bylo všechno tak fajn a v pohodě.

Vždycky jsem si myslela, že těhotenství je krásné. Pro mě bylo ale až po pár týdnech. První týdny jsem nezvládala. Nebylo mi špatně. Kdyby mi časem nenarostlo bříško, asi ani nevěděla, že jsem těhotná. Zdravotně jsem byla v pořádku po celou dobu. Za to psychicky jsem nezvládala… pár prvních dnů a týdnů.

Nemohla jsem se smířit s tím, že život nabral jiný směr. Miminko jsem chtěla, ale chtěla jsem i úspěch. Pralo se to ve mně šíleně. Vyhrálo samozřejmě miminko, za což jsem vděčná, protože máme toho nejmilejšího synka, jakého jsme si mohli jen přát.

První měsíce byly těžké. Chtěla jsem si najít aspoň brigádu, protože byla jsem jen těhotná, nebyla jsem nemocná, nemusela jsem ležet s nohama ve vzduchu. Nechtěla jsem se sžírat nudou a myšlenkami. Chodila jsem z pohovoru na pohovor. Jsem člověk férový, nemám ráda faleš. Takže jsem na každém pohovoru řekla, že jsem v x-tém měsíci těhotenství. Všude mi řekli, ozveme se a už se nikdy neozvali. Byla jsem psychicky na dně. Připadala jsem si jako troska. Přítel mi moc pomáhal, snažil se jak mohl. Jsem mu za to neskonale vděčná.

Těhotenství proběhlo v naprostém pořádku. Porod se nezdařil, prodělala jsem akutního císaře. Syn je zdravý jako rybička. Vdala jsem se. Slevila z životních nároků. Jsem máma na plný úvazek. Jako vedlejšák dodělávám Ing. Za tři měsíce mám státnice, tak doufám, že se nebude historie opakovat. :D Řešíme bydlení. Chceme stavět dům. Život je plný nástrah a záleží jen na samotném člověku, jak se k nim postaví.

Já jsem ráda, že jsem si zvolila být mámou. Ano, uvažovala jsem i o potratu, ale zamítla jsem to. Nedokázala bych pak normálně žít. Představa, že bych za pár let dítě chtěla a nešlo by to, mě děsila. Odstupem času člověk všechno vidí jinak a jasněji. Došla jsem k závěru, že kariéra a postavení jsou mocné a leckdy podstatné věci, ale až budu stará, tak za mnou nepřijdou a nezpříjemní mi den.

Jsem šťastná za to, že jsem se mohla stát matkou. Přeji to každé ženě, zažít ten skvělý pocit, když se na vás dívá váš potomek a vy víte, že žije jen pro vás a potřebuje jen vás. Tomuhle pocitu se nevyrovná žádný titul, žádná tisícová odměna, žádná dovolená na druhém konci světa… nevyrovná se tomu nic.

Díky za přečtení. Hezký den.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
allinka
Kecalka 312 příspěvků 12.02.15 01:17

„Došla jsem k závěru, že kariéra a postavení jsou mocné a leckdy podstatné věci, ale až budu stará, tak za mnou nepřijdou a nezpříjemní mi den.“

Díky za tuhle větu - až budu mít zase myšlenky, že jsem toho kvůli mateřství v práci zas tak moc neudělala a svět nespasila, vzpomenu si na ni. Je to velká pravda! :-)

 
Pov
Kecalka 177 příspěvků 12.02.15 06:07

Moc hezky napsané :hug:

 
veronika6913
Závislačka 3344 příspěvků 12.02.15 06:15

Posledni odstavec me skoro rozbrecel… :-) jo, ten pocit, kdyz se malej na me kouka a uvedomim si, ze zije jen pro nas a ze potřebuje jen nas/me… miluju ho nejvic na svete :srdce:
Moc pekny denicek :kytka:

 
dadik77
Kecalka 203 příspěvků 1 inzerát 12.02.15 06:56

Moc hezky napsané :mavam:

 
Ostružka
Ukecaná baba ;) 1247 příspěvků 2 inzeráty 12.02.15 07:27

Moc dobře jste udělali, hodně štěstí! :)

 
Heidi86
Ukecaná baba ;) 1770 příspěvků 4 inzeráty 12.02.15 07:31

Tak to je super :-) Dobře, že jste došla k závěru, že kariéra není to nejpodstatněj­ší…v jednu chvíli jsem si při článku říkala „kráva, jestli šla na potrat“, ale konec mě velice potěšil ;-) :palec:

 
ivetta.san
Kecalka 435 příspěvků 12.02.15 07:32

Zatím nejhezčí co jsem tady četla ;)

 
vevik1
Stálice 88 příspěvků 12.02.15 08:15

Pěkně napsané :kytka:

 
tina1979
Ukecaná baba ;) 2281 příspěvků 12.02.15 08:50

Hezky denicek, preju hodne stesti. Jen bych chtela rict, ze zijeme v dobe, kdy je mozne mit oboje. Jak karieru tak rodinu, neni to bud a nebo. Tak Ti preju az budes stara, aby krome deti a jejich deti, ktere za Tebou prijdou, abys byla spokojena i s tim, co jsi dokazala v pracovnim zivote a byla na sebe pysna i v tomto ohledu.

Příspěvek upraven 12.02.15 v 08:52

 
Mišinn
Ukecaná baba ;) 2160 příspěvků 1 inzerát 12.02.15 08:59

Pěkně napsané, četla jsem jedním dechem. Už dlouho jsem tady nečetla tak hezký deníček :potlesk:

 
Jitka79
Závislačka 3202 příspěvků 12.02.15 09:22

Určitě jsi se rozhodla správně :hug:
Já stála 2× v podobné situaci, kdy jsem měla novou práci a asi byla spokojená a šťastná, že do toho podvakráte přišlo i miminko.. Já se s tím celkem srovnávala, hlavně poprvé :think: Ale je to tak, práci a kariéře se úsměv vlastního dítka nemůže vyrovnat.

Jinak jak tady psala @tina1979, že je možné mít oboje.. asi ano, ale člověk proto musí mít podmínky, což já třeba neměla/u první dcery/ a ani nemám/manžel do večera v práci, babička jedna v práci, druhá sice v důchodu, ale daleko-krátkodobé hlídání ano, dlouhodobé by nefungovalo. Chůvu bych si dovolit nemohla, jesle u nás nejsou-navíc je maličká v roce na mě tak fixovaná, že bych ji dát prostě nemohla/

 
pomenkova
Generální žvanilka 24091 příspěvků 12.02.15 09:27

Krasne napsane :srdce: :srdce: :srdce:

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 12.02.15 10:25

Pěkné, ale mám pocit, že ti to tak krásně vyšlo, že na tom není nic, čeho bys mohla litovat.. Stánice, a pak zjištění dvou čárek. Práce si ještě užiješ dost a tím, že si ještě doplňuješ vzdělání je chválihodné a myslím, že při tvé činorodosti se v životě ani v tom profesním životě neztratíš. Je tady hodně těch, které mají pocit, že těhotenství je snad nemoc, při které nejde nic, bojí se něco sníst, pohnout, vše řeší, vymlouvají, že je to až někdy k smíchu. Taky jsem studovala při dvou dětech, vím, že je to těžké, ale kdo chce, tak to jde, kdo nechce, ten se jen vymlouvá. Hodně štěstí!!!

 
Anonymní  12.02.15 10:30

Taky jsem byla v podobne situaci, deti uz zacaly chodit do skolky, ten nejmensi na me uz tak nelpi tak se po peti letech doma zacnu taky realizovat. A bác, pozitivni test, i pres pouzivani ochrany, rozdychavala jsem to hodne dlouho…

 
eleny3
Kecalka 241 příspěvků 12.02.15 10:36

:kytka: moc pěkný :kytka:

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 12.02.15 10:43

Moc hezký deníček, hlavně skvělé napsané, přečetla jsem na jeden zátah, úplně to vtáhlo.. :potlesk: :potlesk:

 
Kverčice
Stálice 93 příspěvků 12.02.15 10:53

Díky, nakoplo mě to. Krásně napsané. :potlesk:

 
vodolejka
Vesmírná mluvilka 30480 příspěvků 12.02.15 11:00

Hezký deníček! :kytka: Nemám ráda ženy v podpadcích s dokonalým drdolem a upnutými šaty :)

 
kkatuskkaa
Povídálka 44 příspěvků 12.02.15 11:28

Hezky napsané :kytka: jo čas je všemocný :D přeji hodně štěstí při dělání státnic

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 12.02.15 12:31

Je to moc hezky napsané, jsi dobrá :pankac: :kytka:

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 12.02.15 13:00

Krásně napsané!!!A ne­bojte, myslím, že ve vašem případě, bude i ta kariera…je vidět, že to máte v hlavě srovnané! Držím palečky a těším se na další deníček :kytka:

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2318 příspěvků 12.02.15 13:24

Vse jde i s detmi. A paradoxně..cim vic jich je, tim je to jednodušší. A toto neni jen takovy plác do vetru :-)

 
balestra
Závislačka 4477 příspěvků 12.02.15 13:53

Ja bych to nerozdelovala jako kariera a matka. Vsak matka doma snad nebudes vecne? A stihnes i tu „karieru“.

 
Optima
Ukecaná baba ;) 2131 příspěvků 12.02.15 14:05

Tak-na deníčky obvykle nereaguji.ale tohle mne rozbrecelo…moc krasne, taky jsem uvazovala o potratu a ted u pc houpu mesicni holcicku, nasi druhou… :srdce:

 
katy17
Zasloužilá kecalka 884 příspěvků 12.02.15 15:02

Moc hezké já se teda zase vždy hnala za láskou 6 let s Rakušákem, 2 roky s Dánem a nakonec to skoro vypadalo že jsem prošvihla vše ani kariére ani manžel ani děti? A po 30tce začínat znovu… A teď mám dvě krásné holky, fajn manžela a na kariéru si ještě počkám…holky jsou přednější 2,5 roku a 6 měsíců. Držím palce :mavam:

 
Mar ket
Kecalka 164 příspěvků 12.02.15 16:19

Děkuji všem za komentáře :-) Mějte krásný den.

P. S.: Chtěla bych skloubit dítě a kariéru, ale bohužel na to nejsou podmínky. Jen, co dodělám školu, tak budu tahat cihly na domečku :-D Jsem hrozná aktivistka, manžel je ze mě někdy na prášky :-D :-D :-D Pořád něco vymýšlím. Např. mne napadlo, že pokud bych našla práci, kde bych měla víc peněz než manžel, tak by šel místo mne na rodičák, kupodivu není proti. Je to prostě úžasnej chlap. Určitě napíši další deníčky.
Díky :-)

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 12.02.15 16:24

No ona ta kariera jeste prijde, vzdyt pracovat d oduchodu musime kazdej kolek - nejakych 40,50 let? Ale materstvi jde zazit jen v omezenem casovem prostoru vymerenem biologickymi hodinami, takze jsi se urcite rozhodla spravne.
Ja ziju ve Spanelsku a materska je tady 16 tydnu a pak mesic dovolene a alou do prace, takze ja si „uzivam“ kariery a co bych za to dala, moc „tvrdnout“ doma s malym!!

 
biancaa
Povídálka 37 příspěvků 12.02.15 17:21

@ivetta.san Připojuji se! :) Četla jsem jedním dechem :)

 
daja87  12.02.15 19:49

Krásný deníček :potlesk:

 
oliviax21
Kecalka 179 příspěvků 12.02.15 20:58
Matka v podpatcích

Já nosím podpatky a sukně furt. Z matek v lyžařských bundách a pohorkách je mi zle :roll:. Nicméně chápu, že jsi to myslela obrazně. Hezký deníček.

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 12.02.15 22:23

Moc pekne poctenicko :). Tak tomu rikam zmena planu :mrgreen:. V kazdem pripade je dobre, ze sis preskladala zebricek hodnot, nic neni v zivote dulezitejsiho nez nase rodina a nase deti! :palec:

 
Cristyna
Závislačka 3185 příspěvků 12.02.15 22:35

Krásně napsaný deníček…přeju hodně štěstí u státnic…mně čekají příští rok a vypadá to, že už se dvěma dětmi :lol:

 
Balloo_1
Závislačka 2523 příspěvků 13.02.15 13:43

Nádherný deníček!!! A inteligentní mamka!! :palec:

 
Iveta1981
Závislačka 4176 příspěvků 13.02.15 22:21

@oliviax21 což o to, když má lyžařskou bundu a pohorky, to je ještě dobrý, ale lyžařská bunda a podpatky 8o 8o to je na :poblion: :poblion: Já jsem ten první případ :D

Moc hezký deníček, skvělá volba a jak píší ostatní, s tvým přístupem ta kariera bude dřív než se naděješ :D

 
svycarka
Kelišová 6325 příspěvků 16.02.15 01:41

BOZI DENIK :! uzasne, neco tak smysluplneho jsem tu dlouho necetla.Jo, inteligence se nezapre :kytka:

 
quinny
Neúnavná pisatelka 16321 příspěvků 2 inzeráty 16.02.15 10:20

Pekne :palec: :*

 
klarushka
Závislačka 3826 příspěvků 17.02.15 21:59

Krásně napsáno :kytka:. u nás to taky byla síla u prvního jsme to nechali na náhodě ( v době kdy jsme se domluvili že už by mimčo mohlo bejt). Rok nic a když jsem přešla do lepší práce kde jsem byla spokojená tak bum a byla jsem v tom ;) ale nijak jsme to moc neřešili a já byla ok takže jsem do práce chodila eště v 8 měsíci ;). Druhej byl horší protože jsem pro prvního měla už sehnanou školku těšila se do práce a měla tělísko a stejně se to nějakým způsobem povedlo. Též jsem přemýšlela o potratu a vyrovnávala jsem se s tím ještě ve 4 měsíci ale nakonec sem ráda že sme si ho nechali protože přesně jak píšeš tomu pocitu že máš úžasné dítko které miluješ se žádná práce nevyrovná ;)

 
Elusa2
Závislačka 2520 příspěvků 18.02.15 16:28

Moc moc hezke a jsem rada ze vse dobre dopadlo a jsi spokojena maminka :D
Z posledniho odstavce jsem vymekla :mrgreen:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček