Jak mi kojení málem zničilo vztah s dětmi

Martina139  Vydáno: 01.11.12

Příběh o tom, jak strastiplná může být cesta od kojení k umělé výživě. Stalo se to už před osmi měsíci, ale já se s tím pořád ještě nemůžu vyrovnat. Dlouho jsem přemýšlela, jestli svůj deníček napsat, a nakonec jsem usoudila, že možná pomůže nějaké mamince ve stejné situaci, v jaké jsem byla já. A když ne, tak se mi možná uleví a konečně hodím svoje trápení za hlavu.

Vše začalo nádhernou událostí, když jsme s manželem zjistili, že čekáme po IVF dvojčátka. Následovalo strašení doktorů, jak jsou tato těhotenství riziková a že to taky nemusí dopadnout dobře. Ale já jsem svým holkám věřila a věděla jsem, že to spolu zvládneme. Nakonec se holky narodily v 38. týdnu donošené. Celé těhotenství jsem věděla, že budu kvůli vysokému tlaku rodit císařským řezem. Takže z porodu jsem si nedělala moc těžkou hlavu. Naopak životně důležitá věc pro mě bylo kojení, a tím začaly všechny mé problémy.

Už v 10. týdnu jsem se přihlásila na kurzy pro těhotné. Vedly ho porodní asistentky a laktační poradkyně. Kromě cvičení jsme měly i přednášky o péči o miminko a samozřejmě kojení. Až do porodu nás neúprosně přesvědčovaly, že kojit může každá máma a ta, která nekojí, si za to vlastně může sama. Protože podle paní laktační poradkyně všechny maminky můžou kojit! Měly jsme nastudované všechny možné i nemožné polohy při kojení a všechny jsme si připadaly dostatečně připravené. Teď už nás nemůže nic překvapit. Já jsem byla úplně zfanatizovaná a přesvědčená, že nic než kojení nemůžu svým dvojčatům dát. Jak hrozně jsem se spletla. Na doporučení laktační poradkyně jsem zvolila i porodnici mimo mé bydliště. Prý tam jsou nejlepší odbornice na kojení. Byla jsem tedy v dobrých rukách :(

Nastal den D, 16. 2., a moje princezny se rozhodly, že přijdou na svět. I když byly donošené, narodily se s nízkou porodní váhou (2160 g a 2360 g). Ale byly naprosto zdravé, nepotřebovaly žádnou speciální péči. Mě odvezli po porodu na gynekologii a moje holčičky pouze kvůli váze na novorozeneckou JIP. Nikdo mě až do večera (holky se narodily v 9:27 ráno) neinformoval o jejich stavu. Nebýt manžela, tak se asi zblázním. V deset hodin večer přišla doktorka a řekla, že holčičky jsou v pořádku a možná, když bude čas, tak mi je přivezou na kojení. Už tehdy jsem měla zpozornět. Nakonec mi holky večer sice přivezly, ale sotva mi je ukázaly a byly pryč. Prý mají moc práce. Takže o nějaké snaze o přiložení nebyla řeč. Tak jsem musela čekat do rána. Ráno jsem sebrala všechny své síly a po císaři sama vstala. Bylo mi jasné, že pokud za holkami nepůjdu, tak mi je nikdo nepřiveze. Poprvé mě tam vezl na křesle manžel, a pak už jsem tam chodila sama. Na JIP nikdo kromě maminek nesměl. I tatínkové viděli své děti jen za sklem. Hrozný pocit.

A tak přišlo první kojení. Přišla sestra, chytila holky za hlavu, připlácla k prsu a odešla. Obě se za chvíli pustily a já jsem tam seděla sama, obě ruce plné a sestra nikde. Po půl hodině se vrátila a ptala se, kolik jsem nakojila. Tak jsme holky zvážily a výsledek – 15 ml. Všichni jásali, jak je to výborné. Byla jsem šťastná. Tak jsem se domluvila, že kdykoli se holky vzbudí, že mě sestry telefonem zavolají a já přijdu. Bohužel zůstalo jen u domluvy. Později jsem zjišťovala, že mě nevolají a holky krmí ze stříkačky. Bylo to pro ně jednodušší. Takže jsem je měla u prsa tak cca 3× denně. V noci mě odmítaly volat úplně. Takhle to šlo šest dní, pak mě z gynekologie propustili. Na JIP se totiž konečně uvolnilo místo a mohla jsem jít k holkám.

Dali mi je v postýlkách na pokoj, a tím to začalo. Sestry se tvářily jako by se zbavily veškeré odpovědnosti. Na oddělení se totiž překračoval povolený limit hospitalizovaných dětí a dvě sestry na směně nestíhaly. Navíc jedna chodila ještě k porodům. Asi si myslely, že maminky, které mají děti u sebe, už pomoc nepotřebují. Opravdu jsem se snažila poctivě kojit, ale moje holky neustále řvaly. Mockrát jsem prosila sestru, aby se na ně podívala, že mají hlad. Pokaždé mě odbyly, že když vypily podle vážení 30–40 ml, tak že nemají hlad. Mají malé žaludky a stačí jim to. Prý je bolí bříško, chtějí se chovat, jsou rozmazlené (10 dní staré děti?). A já jsem se pod vlivem hormonů nechala přesvědčit, že hlad opravdu nemají. Nejhorší byly noci. Když už holky budily celé oddělení, přišla sestra a dala je na břicho. Tam se chudinky po půl hodině ubrečely ke spánku. A sestra, no vidíte, neměly hlad. Několik nocí spaly dokonce s rektální rourkou zavedenou v zadečku. Hrozné praktiky. Podotýkám, že holky nikdy na prdíky netrpěly. Jen sestry nechtěly řešit mé kojení.

Byla jsem úplně vyřízená, plakala jsem a chtěla domů za manželem a rodiči. Po dvanácti dnech se rozhodly konečně nás pustit. Váhový limit pro propuštění byl 2200 g. Bohužel, menší Natálka už začínala hubnout, protože měla hlad. Ale v nemocnici potřebovali místa pro další maminky, takže doktorka do papírů napsala, že už tu váhu má. Nebyla to pravda, normálně to zfalšovala. Když se proti tomu ohradila vrchní sestra, doktorka jí jen uzemnila a bylo. Vrchní sestře se to ale nezdálo a poprvé za dvanáct dní řekla, že se přijde podívat na kojení. Opravdu přišla a holky jsme přiložily. Přiložení bylo v pořádku, tak zase odešla.

Za chvíli dorazila ještě doktorka (nejvyšší odbornice ohledně kojení) a chtěla holky taky vidět. Teprve ta zjistila, že holky se nemůžou pořádně napít, protože obě ožužlávají bradavku do tvaru ohnutého brčka a vůbec nic jim nemůže téci. Jestli čekáte, že mi teď konečně někdo pomohl, tak se pletete. Doktorka mě seřvala, že to mám z toho, že jsem nebyla na její přednášce. Tak jsem absolvovala ještě přednášku a pak už nás konečně pustili domů. Při odchodu mi řekla, že to prostě musím zkoušet. Kojit může každá!

Po návratu domů nastalo peklo. Holky příšerně řvaly. K prsu už vůbec nechtěly a já jsem se hroutila. Byla jsem jak smrtka, bledá, nevyspalá, z jídla se mi dělalo zle, klepala jsem se. Ke kojení jsem získala úplný odpor. Připadala jsem si jako nejhorší máma. Své holky jsem ani nechtěla. Najednou jsem si říkala, vždyť já je ani nemám ráda, nechci je. Ať je odnesou a bude všechno jako dřív. Naštěstí byl se mnou doma manžel a rodiče. Mysleli jsme si, že mléko mám, a tak mě všichni přesvědčovali, ať to nevzdávám a kojím. Takhle jsme se všichni trápili tři dny. A bylo to horší a horší. Nakonec zasáhl můj tatínek. Všechno to trápení konečně ukončil, koupil umělé mléko. Řekl, že se dál nebude dívat, jak ty holky trpí.

Pomoc přišla za minutu dvanáct. Menší Natálka už spadla skoro na dvě kila a přestávala čurat. Po uvaření umělého mléka vypily obě přes 100 ml a byly nesmírně spokojené. V domnění, že mléko mám, jsem si koupila drahou téměř profesionální odsávačku za několik tisíc. Jaké bylo mé překvapení, když jsem téměř nic neodsála. Bohužel jsem v nemocnici neodsávala, protože mi nikdo neřekl, že holky málo pijí a musím prsa dál stimulovat. Takže místo, aby se mléko tvořilo, tak se vlastně ztrácelo. Ale ještě jsem to nevzdávala a snažila se každé tři hodiny odsávat. Bohužel díky psychickému stavu se už mléko neobnovilo a holčičky jsou od pěti týdnů na umělé výživě.

Já jsem dala fyzicky po měsíci dohromady, ale psychicky moc ne. Ještě ke všemu jsem dostala vynadáno od laktační poradkyně, že jsem to brzo vzdala. Ale co je brzo? Když se vám dítě ztrácí před očima. Dodnes si při každém kýchnutí vyčítám, že holky budou kvůli mně nemocné. Nedala jsem jim to nejlepší, co jsem mohla. Ale dnes už alespoň vím, že to nebyla moje vina. Holky měly hrozný start do života a já se jim za to moc omlouvám. Dnes je miluji a nedala bych je za nic na světě. Ale taková porodnice si podle mě titul baby friendly nezaslouží. Moc mě všichni zklamali a díky nim jsem své holky nekojila.

Omlouvám se za dlouhý deníček, ale nějak to nešlo zkrátit. Jen bych chtěla vzkázat všem maminkám, aby si stály za svým instinktem a vyžadovaly pomoc, když jim kojení nejde. Já jsem svůj instinkt neposlechla a do smrti si to budu vyčítat.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
veroniak17
Povídálka 41 příspěvků 01.11.12 11:10

Panejo! To je opravdu hrozne! Z nekterych vypraveni opravdu nechapu jak muzou nektere porodnice ziskat titul baby friendly. Ja rodila v Krci, kde maji dokonce veleslavnou laktacni ligu a taky se tam zrovna nepretrhli aby maminam pomohli. My to nastesti zvladli sami, ale s dvojcaty si to opravdu nedovedu predstavit…
A z toho ze nekojis si nic nedelej, kdyz jsem se narodila ja, tak byl takovy trend moc nekojit a taky jsme vsichni zivi a zdravi:-)

 
Nelu
Zasloužilá kecalka 600 příspěvků 01.11.12 11:30

Vůbec nic si z toho nedělej. Mám dvě děti 16 a 5 let. Ani jedno jsem nekojila a jsou naprosto zdravé, bez alergii. Sem tam rýma a kašel a to mají určitě i děti kojené. Já jsem taky chtěla být kojící mámou u obou dětí a tak jsem to akorát obrečela jak jsem neschopná, což mi sestřičky na oddělení dávali jasně najevo. Akorát mi chodily mačkat bradavky, což příšerně bolelo. U syna jsem to zkoušela měsíc než zakročila moje maminka a u dcery už zkušenější jsem umělou výživu koupila hned jak jsem jela z porodnice a jak krásně spinkala. Takže podle mého názoru se nemůže rozkojit každá máma. :mavam: :mavam:

 
Quida
Kecalka 171 příspěvků 01.11.12 11:42

Ahoj Marti, to je mi líto, že jsi měla tolik trápení s kojením, ale netrap se tím, holky prospívají, jsou zdravé a to je to hlavní :)
V porodnici byli evidentně odborníci na kojení :cert:
Udělala jsi dobře, že jsi přešla na UM, protože holky potřebují hlavně mít mamku, co je v pohodě

 
vlastovka385
Zasloužilá kecalka 694 příspěvků 01.11.12 11:45

Hm, tak to mi tak nějak připomíná můj start. Mně se mlíko začalo dělat až 5. den po porodu kvůli stresu v porodnici. Naštěstí moje laktační poradkyně za mnou přijela a řekla mi, ať jim do tabulek napíšu, co chtějí slyšet, že se potřebuju dostat domů, jinak se nerozkojím. Doma se mi mlíko začalo dělat ve velkém, ale malej už byl taky vystresovanej, takže prso nechtěl ani vidět. Pak jsem se ale konečně vyspala, vlezli jsme si do postele, malej se hned přisál a už to bylo v pohodě. Strašně moc dělá psychika maminky. Tahle šílená masáž o kojení ze strany laktačních poradkyň by se měla zakázat. Věř tomu, že kdyby sis řekla, že to zkusíš, ale když to nejpůjde, tak dáš UM, tak bys byla mnohem víc v pohodě, a třeba by se to povedlo. Já tě úplně chápu. Tu laktační, co ti vynadala, bych poslala hodně rychle do pr… Já chápu, že jim jde o chleba, takže se chovají takhle, a šestinědělky jsou pod vlivem hormonů, tak se nechají manipulovat. Nic si z toho nedělej, jsi skvělá máma, udělalas, co bylo pro holky nejlepší. Já jsem odcházela s flaškou a doktorka mi řekla, že to mám zkoušet, ale že prioritou je nakrmit dítě, takže i možná to mi pomohlo, že jsem se hodila do klidu.

 
janees
Kecalka 437 příspěvků 01.11.12 11:47

Je mi z toho úplně špatně :poblion: ne z tebe samozřejmě, ale z té porodnice!!! Při představě spícího hladového miminka s rektální rourkou v zadečku jsem se málem rozbulila :,( Já rodila v Hradci Králové a nemůžu si ani slůvkem stěžovat, to je nesrovnatelný, jak nám se tam sestřičky věnovaly! Říkám si, jestli by nestálo za to zveřejnit, kde jsi rodila, aby si to případně budoucí maminky rozmyslely!

 
janees
Kecalka 437 příspěvků 01.11.12 11:47

Jo a nejde o reakci na Nelu, pardon :oops:

 
Sussudio
Zasloužilá kecalka 550 příspěvků 01.11.12 11:54

Něco podobného jsem zažila při prvním dítěti. Také zejména díky přístupy v porodnici to s kojením úplně nevyšlo a byla jsem z toho špatná. Ale dcera byla a je spokojená, zdravá a všechno je v pohodě. A já si už rozhodně nic nevyčítám. První měsíce sice byly náročné - zejména ty otázky - Kojíš? A proč nekojíš? a ty pohledy… ale kamarádky mě podržely a povzbudily a bylo to dobrý :-) A koneckonců i každý psycholog ti řekne, že spokojená máma je stokrát důležitější než kojení. Tak hlavu vzhůru a buď veselou a šťastnou mámou svým malým princeznám :-)

 
xpisk03  01.11.12 12:04

@janees souhlasím, kde jsi rodila??já mám s porodnicí úplně jiné zkušenosti, byla jsem nadmíru spokojena. rodila jsem v Hořovicích

 
Lucinka_Kla
Kecalka 426 příspěvků 01.11.12 12:15

A to je vizitka těch (promiňte) po. ranejch de. ilních laktofanatiček a žen, co jim to žerou. Zažila jsem si něco podobného a při čtení popisu se mi dělalo blivno od nervů.

A takových žen, jako jsi ty, jsou stovky, prožívají si svoje pocity selhání a ničí svůj vztah s dětmi.

Díky, že jsi to napsala, reálně, pravdivě odvážně.

Věřím, že to přispěje k lepšímu náhledu na věc, že kojo NENÍ svatý grál a pohodová maminka je to nejdůležitější.

 
Lucinka_Kla
Kecalka 426 příspěvků 01.11.12 12:18

A ještě dodám, že holky, který neměly s kojem sebemenší problém a do „sedmi let“ dítěte jim teklo mlíko i ušima, by se k tomuto tématu neměly nijak ostře vyjadřovat, protože ani netuší, jaká hrůza to může být pro maminku, která s tím má opravdové problémy a každé kojení je neskutečný boj.

 
Krisťa81
Kecalka 465 příspěvků 01.11.12 12:19

Ahojky! To je mi strašně líto. Je mi líto, do jakých rukou jsi se dostala Ty i Tvé holčičky, je mi líto Tvého zklamání. To co jsem četla mi způsobilo mrazení v zádech. Brrrr! Nejhorší pro mě bylo to, jak holčičky nechaly spinkat s rektální trubičkou v zadečku!!! To snad není možné! Ta se přece používá jen v nutných případech, na chviličku a vytáhnout… Nebo to, jak sestra miminka položila na bříška, kde plakaly, dokud neusnuly a tvrdila, že neměly hlad. Jednak mě to zarazilo, protože poloha na bříšku se kvůli Syndromu náhlého úmrtí nedoporučuje a pak ta laxnost…
Já jsem rodila 2× v Jeseníku. V malinké okresní porodnici, kde není JIPka, Takže dvojčátka s podváhou by tam asi nezůstala, ale přístup k maminkám a k miminkům je tam úplně jiný. Všímali si mě tam od začátku, na kojení chodily sestřičky pravidelně za mnou na pokoj, zajímaly se jestli nemám nějaký problém s kojením, laktační poradkyně, paní Oříšková, na kterou dodnes vzpomínám byla skvělá. Milá, usměvavá, vstřícná… I sestřičky na novorozeneckém byly úžasné. Zrovna tak personál z gynekologie. To je asi kouzlo těch malých porodnic. Jsou tam tři pokoje + dva nadstandarty, všechno je takové vlídné. Ale je to o lidech. Ti dělají atmosféru. :) Taky musím podotknout, že tu máme moc fajn primaře. Výborný lékař i člověk. Profesionál.
Každopádně teď už jste za vodou, holčičky ať rostou ve zdraví a Ty si nezoufej.
Kojení je důležité, ale důležitější je rodinná a osobní pohoda. Ty jim to určitě vynahradíš svou láskou. :kytka: :hug:

Příspěvek upraven 01.11.12 v 12:19

 
zrzana2  01.11.12 12:19

Jezis to je strasny, ja jsem teda s kojenim zadnej problem nemela a navic se mi na bulovce fakt v tomhle venovali, ale ja jsem priteli po tom co tady kolikrat ctu rekla narovinu, ze pokud se jednoho dne stane, ze mala bude plakat hlady, tak ten den dostava um
ten personal by zaslouzil nakopat p..el :cert: :cert:

Příspěvek upraven 01.11.12 v 12:21

 
Verča-K
Zasloužilá kecalka 951 příspěvků 01.11.12 12:23

Přesně jako bych tohle četla o sobě…do včera jsem se stresovala kojením a miminko si vůbec neužívala. Mám málo mléka, odstříkávám, protože se Šimonek špatně přisává a pak jsem nervozní když ho mám nakojit, jemu to nejdu a jsem na něj ošklivá…začala jsem dávat UM minulé pondělí ale až včera jsem se s tím srovnala a neřeším to.Ale i tak to bylo pro mě osobní zklamání.
Ale říkám si že je důležité aby se Šimonek měl nejlépe…protože spokojená maminka má spokojené miminko :)

 
Romča36  01.11.12 12:29

@vlastovka385 přesně moje slova - taky jsem byla zmasírovaná, co tři hodiny jsem odstříkávala osm týdnů a krmila ho stříkačkou, protože jsem si myslela, že dělám pro malého to nejlepší. Jenže teď s odstupem dvou let vidím, že to není pravda, ty první dva měsíce jsem nedělala nic jiného, nikam jsme nemohli, nikdo k nám nechodil. Byla jsem psychicky úplně na dně, protože první věc, na kterou se všichni ptají, když někam dojdete není jak se máš, co miminko, ale KOJÍŠ? toto slůvko mě rozpaluje do běla - to je jako by se někdo ptal, jestli onanuju - je to velice intimní věc mezi matkou a dítětem a nikdo, opakuju nikdo, nemá právo matku soudit, pokud z nějakého důvodu nekojí. Z mé zkušenosti nejvíc keců mají holky, které neměly nejmenší problém. My jsme to s vypětím všech sil nakonec zvládli a kojila jsem do 14 měsíců, ale dnes už vím, že toto martirium už nikdy nepodstoupím - buď to půjde nebo ne.
A ty Martinko si nic nevyčítej, vyprdni se na všechny rádce a užívej si krásná, zdravá a spokojená miminka.

 
Martina139
Ukecaná baba ;) 1403 příspěvků 01.11.12 12:34

Holky, děkuju všem za podporu. Dlouho jsem se rozmýšlela, zda svůj příběh zveřejnit. V dnešní době je to totiž jako šťourat do vosího hnízda. Nikdy v životě bych už na předporodní kurz nešla. Bylo to jen lživé vymývání mozku. Když se mi holky narodily, tak moje sestřenice byla ve druhém měsíci a po mé zkušenosti si kurz odpustila. Dnes kojí v pohodě. Já jsem mléko měla a také bych alespoň částečně kojila, kdyby přístup porodnice byl jiný. A to mě nejvíc mrzí. Ale vaše reakce mě potěšily a dnes už to tolik nebolí.
Porodnici jsem zveřejňovat nechtěla, měla jsem obavu, abych nevyvolala konflikt u maminek, které tam byly spokojené. Ale jelikož tady na to byly ohlasy, tak přiznávám, že to byla nemocnice HAVLÍČKŮV BROD.

 
axxxxxx  01.11.12 12:40

Už je to pár let, co jsem rodila a kojila, ale zkušenosti trochu podobné.
To, že mi laktace nastoupila až pátý den, nikdo neřešil. Totéž, že syn nejedl kvůli žloutence. Řešili to, že jsem se po porodu nebyla dívat na video o kojení, vše jsem věděla z přednášek.
Mezi další patřilo to, že synovi vadila v MM laktoza, bolesti bříška zapíjel, takže zpočátku prospíval, pak ne, to už je další kapitola, co se táhla několik let.

Naštěstí u druhého dítěte, mi dětská poradila (trpím migrénami několikrát do týdne), ať klidně nekojím a tudíž smím užívat léky. Spokojená máma = spokojené mimino. Druhé nekojené dítě bylo o polovinu méně nemocné, než kojený a věčně nemocný syn, který měl zhuntované střeva z intolerance laktozy.

 
jruz
Zasloužilá kecalka 871 příspěvků 01.11.12 12:49

@Lucinka_Kla

krásně jsi to napsala - také jsem čekala poloprofesionální „kojné“ a jejich názory, ale tímto jim to snad utne tipec :)

páč já též s kojením bojovala a urputně, a stejně skončil mladej ve 4 měsících na UM. a v okamžiku, kdy jsem si začala o všech „radilkách“ myslet věci stylu polibte mi šos, hodila jsem se do klidu a já i mlaďas jsme i spolu začali vycházet podstatně lépe.
tož zahoď, zakladatelko, výčitky a užívej si prcků - za chvíli je budeš nahánět po diskotékách a s láskou vzpomínat na dobu, kdy tak krásně sosaly z lahviček

:kytka:
 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 01.11.12 12:52

Ježkovy očí! Za větu, že každá může kojit a kdo nekojí, může si za to sám, bych střílela! Někdy to prostě nejde. A když to nejde, tak co s tím? Vyrostly generace dětí na UM, tak co? Já od 3 měsíců například jedla „normální“ jídlo, protože jsem po každém mllíku zvracela a lžící, protože jsem při savičce v puse taky zvracela a taky jsem vyrostla. A tedy přístup v porodnici, to nemám slov! Jsem porodní asistentka a normálně se stydím za to, že některé z nás jsou takové! Uf, omlouvám se, jak jsem se naštvala.
A vůbec si nic nevyčítej, ty za nic nemůžeš! Ani náhodou! HOlčičky mají skvělou mámu, která pro ně chce to nejlepší! Přeju, ať už s holčičkama máte jen radost a žádné trápení.

 
Martina139
Ukecaná baba ;) 1403 příspěvků 01.11.12 12:56

Děkuju všem :)
Je zajímavé, že když se toto téma nakousne, tak se všude najednou objeví spousty maminek, které měly problémy. Tak proč to ty laktační poradkyně zamlčují. Proč všem tvrdí, že maminky problémy nemají a všechny kojí. Násilím se snaží nasoukat dítě k prsu a vůbec neřeší jeho dobro. S vedoucí toho našeho kurzu jsem si to chtěla vyříkat, ale do dneška jsem nenašla odvahu. No snad někdy…

 
KPKristy
Hvězda diskuse 46440 příspěvků 01.11.12 13:05

Co takhle o porodnici napsat do recenzí?

Jinak já si taky myslím, že kojit může každá ženská, ale musí jí někdo pomoct a nebo musí vědět, jak si má pomoct sama :nevim:
Na druhou stranu nekojené dítě rozhodně není méněcenné a matka, která nekojí taky ne :hug:
Hlavně, že jste všichni spokojení! :mavam:

 
Dorothea
Extra třída :D 14911 příspěvků 01.11.12 13:13

Je mi líto, že jste museli projít takovým peklem…ještě, že zdravý selský rozum zvítězil…vůbec neřeš žádnou vinu, snažila jsi se pro svoje holky udělat to nejlepší a nakonec jste to zvládli a to je důležitý!

 
fiali
Ukecaná baba ;) 1065 příspěvků 01.11.12 13:15

Určitě je dobře že jsi deníček napsala. Pomůže tobě i ostatním. A z UM si nic nedělej, určitě jsi holčičkám neublížila, to ani v nejmenším. Taky jsem nekojila, akorát jsem to nějak neřešila a když jsem viděla, jak je malá na UM spokojená tak jsem byla šťastná já i celá rodina. Na kecy o tom, že kojit se musí jsem úplně alergická. Nemusí, jsou prostě případy kdy to nejde. O laktačních poradkyních si taky myslim svoje, když vidím, jaký pálky si účtují, tak se ani nedivim, že do toho ženský nutí za cenu toho, že děti jdou s váhou dolů a jsou dehydrovaný :cert:

 
Matea
Echt Kelišová 8450 příspěvků 01.11.12 13:28

Uff, teda přístup nemocnice děsivý 8o
Já mám doma dva kluky, prvního se mi dařilo kojit do 9 měsíců, ale u druhého jen 3 měsíce. Byla jsem nešťastná, snažila jsem se jak se dalo. Celý den jsem jen přikládala a odsávala, pila jsem čaje na laktaci, ale malý šel s vahou dolů, nestíhala jsem se ani věnovat staršímu synovi :,( nakonec se mě sama doktorka zeptala na co čekám, že evidentně se trápíme oba. Nasadila jsem mlíčko a od té doby byl maličký spokojený, ještě jsem se snažila nějakou dobu odsávat a aspoň to málo mu dávat ale nakonec jsem skončila úplně. Ze začátku jsem si to vyčítala, že jsem selhala a nekojila dýl, ale ten pohled na spokojené, napapkané miminko mi to brzo vyhnal z hlavy.

 
Matea
Echt Kelišová 8450 příspěvků 01.11.12 13:31

Pardon, vždycky se zapomenu.. není to reakce na KPKristy :oops:

 
Silky123
Závislačka 3237 příspěvků 01.11.12 13:38

Je to hnusný, co se děje, mám úplně stejnou „historii“.

Nervy a „kojení“, bylo to peklo, co už nikdy nechci zažít. NIKDY!!!

S odstupem 16ti měsíců dávám manželovi za pravdu, že všechny ty tisíce do „moudrých knih o kojení a držení mimenek + několi kurzů“ byly na dvě věci… +…

Nejsou z reálného života, nebo spíš nejsou pro většinu maminek. Všechno je jinak. Taky bych kojila, kdyby v naší „baby-friendly“ porodnici se sestry jen neptaly, jestli je vše v pořádku. Nedej bože, když jsem se ozvala, že potřebuju pomoc. Hned mi daly, že si musím zvyknout a šmitec.

Nekojení mám dodnes jako stigma, ale Valinka je zdravá a milá holčička, tak snad tu „mou úpornou snahu“ o všechno „nejlepší“ přežila ve zdraví…

Držte se, holky! :)

 
čtverda  01.11.12 13:41

Také mám doma měsíc a půl staré miminko a přikrmuju třikrát denně um.nic si z toho nedělej, hlavně, že je miminko spokojené a i ty se dostaneš do větší pohody. mám také malo mléka a navíc ještě rok a třičtvrtě starou druhou dcerku, tak mi to vlastně vyhovuje, nemám totiž čas sedět jen s jedním dítětem u kojení a druhého si nevšímat, moje maličká kdyby totiž mohla, tak je na koze přisátá celý den, no takže si z toho nelámu hlavu :mavam:

 
tonj  01.11.12 13:44

Haha, tak to se musím smát, Havlíčkův Brod, jen já sama znám 2 maminky co jeli speciálně rodit tam. Prý Pardubice nikdy. Já jsem si klepala na čelo, proč jet rodit do jiné krajské nemocnice - chápu nějakou menší a mít zjištěno. Já byla v Pcích úplně v klidu a to tam je to fičák, plno mamin, ale když jsem řekla, že se mi zdá, že malý nemá po kojení dost, sestřička mi hned bez řečí dala sříkajdu s UM, takže žádný stres, byly ochotné a kojím dodnes. A je zajímavý, že se tam o tom moc nevyjadřovaly, proč asi?

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 01.11.12 13:48

Ahoj, to je hrozný přístup sester a pa! :cert: Nedokážu si představit, jak je to těžké s dvěma dětmi najednou. Buď ráda, že malé jsou zdravé a prospívají! Lepší nakrmené dítě, co přibývá po UM, než věčně uplakané, co má hlad :srdce:
I já jsem to považovala za samozřejmé-přeci má matka kojila do roka, tak já budu taky. A nestalo se. Malá byla nedonošená, měla žloutenku, vůbec nejedla. Sestry mi ji natajno cpaly stříkačkou a flaškou s UM, takže během pobytu v porodnici přestala mít zájem úplně :nevim: Doma jsem se ještě snažila, ale po 5týdnech jsem to vzdala-zdroj vyschl. Koupilo se UM a dítě začalo prospívat, neplakala, spinkala a já si konečně odpočinula. Ale dohnala mě depka, že jsem neschopná dát svému dítěti to nej-mateřské mléko-poblázněná z laktační ligy :zed:
Teď s odstupem času už to vidím jinak, důležité je spokojené dítko i matka. Ale tenkrát jsem to brala jako životní prohru.
Tak hlavu vzhůru, jsi dobrá maminka :kytka: Je nás víc co nekojíme (nekojily)

 
Martina139
Ukecaná baba ;) 1403 příspěvků 01.11.12 13:50

Já jsem z Jihlavy. Laktační poradkyně na jihlavské porodnici nenechaly niť suchou. Neskutečná kritika. Doporučovaly výhradně Havlíčkův Brod. Tvrdily, jak je tam kojení na výborné úrovni. Tak jsem se přesvědčila na vlastní oči :,( A maminek z Pardubic je tam spousta, to máš pravdu.

 
madrianova
Ukecaná baba ;) 1628 příspěvků 01.11.12 14:23

Ahojky, mě se zase stalo, že malá nechtěla pít a po přiložení si cucla a pak plakala…měla jsem z kojí šílený stresy, padaly mi vlasy, volala jsem si se 3 laktač. poradkyněma, u jedné jsem i byla…a výsledek???nikdo mi neporadil, nikdo mi neřekl, proč tak pláče a vyvádí, byla jsem zoufalá, nebyla najezená a měla hlad, umělé mléko odmítala, když sem měla jít kojit klepala jsem se strachy a bylo mi zle od žaludku, co zase bude..a bylo :cert: řev a řev a řev, asi až na podesátý se konečně napila a za půl hodky zase měla hlad. a tak pořád dokola, asi 4 měsíce…už jsem to chtěla vzdát :cert: úplně a najednou se to zlomilo. kojím dál, malá má 15 měsíců..ale nikdy na to nezapomenu, bylo to strašně a nikdo nepomohl!!!

 
madrianova
Ukecaná baba ;) 1628 příspěvků 01.11.12 14:25

Na kurzu jsem byla ale ja na hov… pořádně se tam člověk o kojení nic nedozví, nebo jak řešit problémy atd.je to fakt smutné..

 
IvčaIva
Zasloužilá kecalka 977 příspěvků 01.11.12 14:29

Hele, neřeš to! :D já mám holčičku narozenou jako skoro donošenou s váhou 2 160 g, při propuštění měla dokonce jen 2 130 g, kojit jsem zkoušela, neměla jsem ji ale (úplně zbytečně!, nebyla nikdy na žádné přístroje napojená, v inkubárotu byla jen pro jistotu :roll: ) v porodnici vůbec u sebe, chodila jsem ji tedy o patro níž kojit taky jen 3× denně, přes noc mě tam taky vůbec nechtěli, že prý malá stejně 8 kojení denně nezvládne :cert:
dcera od mně nikdy z prsu nedostala plnou dávku, vždy byla dorkmovaná z láhve s tím, že až ji budu mít doma, mám přikládat, kdy si řekne a určitě se kojení rozjede - nerozjelo, malá sála 15 ml půl hodiny, na dokrmení z láhve pak byla vyšťavená, dopadlo to (te´d vím, že naštěstí :pankac: ) po 3 týdnech tak, že jsem dostala kvůli zánětu antibiotika, ta mi kojení zastavila úplně a navíc jsem s hrůzou zjistila, že při částečném kojení malá přibrala jen 70 g za týden - o znovunastartování kojení jsem se tedy přestala snažit, krmím z láhve, malá 7× denně za 10 minut vypije 70 ml, je spokojená a přibírá, já jsem taky v klidu a navíc mám suprovou pediatričku, která mě v tomhle jedině podpořila že nedostane malá protilátky a bude nemocná z každého ofouknutí, není až tak pravda, ptala jsem se ohledně umělé výživy - je prý dnes už rozebraná na molekuly a tak podobná mat. mléku, že skoro není rozdíl
takže znovu píšu - neřeš, neboj a hlavně se raduj z toho, že holčičky ti krásně prospívají z umělé výživy :mavam:

 
berca1977
Závislačka 3708 příspěvků 01.11.12 14:31

Někdo tu dobře napsal, že matka co ji to jde samo nás nidy nepochopí, můj první syn se narodil po 35 hodinovém porodu akutní sekcí a ještě s vrozenou vývojovou vadou ledvin, takže mazec, přisát se nechtěl, byl hodně velkej a měl hlad, hodně zhubnul, já na tom nebyla moc dobře psychicky, taštěstí se na náma smiloval starší doktor a dal nám flašku a sunar, pak jsme byly v pohodě oba
druhý syn se narodil v klidu a v pohodě, plánovaný cisař, ale nějak jsem kojení zase nedala, mám v papírech napsáno negativní přístup ke kojení, 3 měsíce jsem aspoň odstříkávala, potom konec
myslím si že neni nejdůležitější kojit ale být šťasná a spokojená maminka, pak jsou spokojené i ty naše berušky :D

 
Betty1981
Kecalka 275 příspěvků 01.11.12 14:46

Mám podobnou zkušenost z Podolí. Když jsem třeba chtěla ukázat jinou polohu ke kojení, že nám ta jejich oblíbená „fotbalová“ nejde, tak mi sestra řekla, že dokud se nenaučíme jednu, nemůžeme chtít znát jinou…Malou mi rvaly násilím na prso a ona se nemohla chytnout, až jsem si od spoluležící maminky půjčila klobouček, abych to zkusila tak…nojo, ono jde s plochýma bradavkama blbě, když je dítě línější, protože má žloutenku. Ale vidělo je snad milion sester a nikdo mi to neřekl. Našla jsem nám vhodnou polohu a konečně začala kojit. Mezitím horor u odsávání, protože jsem měla hrozně nalitá prsa, kdy mi řekly, že mám odsávat, dokud neodsaju VŠECHNO mléko?! a hrozily mi, že jinak mi budou muset řezat prsa…To ukončila až ženská doktorka, dala mi prášky a oxytocin na uvolnění mléka, řekla, že odsávat mám vždycky jen trochu…dosud jsem nepochopila, PROČ to ty sestry dělaly.
Z toho prvního týdne s malou se stal nejhorší týden mého života. Já jim důvěřovala a díky tomu jsem kojení taky nenáviděla, doma jsem se rozkojila jen na chvíli, ale od pátého týdne je malá na UM, protože se mi mléko prostě ztratilo. A to jsem měsíc bojovala jako lev. Pak se ze mně konečně stala máma a ne troska a začala jsem si mateřství užívat. Malé je 9 měsíců a neměla ani rýmu…
Z takového přístupu k maminkám je fakt zle!

 
Mimisss
Stálice 59 příspěvků 01.11.12 14:47

Ahoj Marti.Nic si z toho nedělej. Když jsem byla těhotná modlila jsem se, abych mohla kojit min. rok.Syn se narodil a kojení šlo nádherně..Byla jsem spokojená a nadšená. Uplynul měsíc a kojila jsme čím dál tím častěji..Pořád pil ale stále měl hlad..Byla jsem bezradná a netušila co dělat. Strašně plakal, rvalo mi to srdíčko. Brečela jsem že jsem neschopná když ho neumím nakrmit pořádně. Nakonec to moje mamina vyřešila podobně jako u Vás taťka. Prostě koupila Nutrilon a prcek začal i spát déle než půl hodinky. Stále kojím, mléko nějaké mám ale bohužel ne dost a nejspíš ne dost kvalitní na živiny. Spíš je to o tom že si cucne a udyndá se u prsa…Přestaň si vyčítat „Tvou neschopnost“ nemůžeš za to..
My teď plánujeme druhé tak snad to nebude takový jedlík a s tím kojením to bude lepší :-) Držím palečky :-) :hug:

 
rozarkaa
Ukecaná baba ;) 1567 příspěvků 01.11.12 14:47

Cetla jsem tvuj denicek a rikala si to je snad v Brode. A taky, ze jo. Nemam takovou silenou zkusenost jako ty, spis naopak. Ale podle popisu laktacniho silenstvi v nasi nemocnici a podle pani doktorky jsem hned vedela ktera bije. Rodila jsem tam pred rokem a porod si nemohu vynachvalit. Ale taky jsem bojovala s kojenim, bylo to peklo na zemi. Detske sestricky byly opravdu hodne a trpelive, i kdyz byly na cele oddelelni dve a fakt nestihaly. Ja mela mleka pro cele oddeleni, teklo mi porad a hodne. Jenze mala se neumela prisat a ja ji neumela prilozit. Brecela a brecela a brecela a ja s ni. Kazde kojeni musela prijit sestra a po 10-15 minutovem boji ji konecne prilozila. Vazne to i sestram trvalo tak dlouho. Nechtela jsem domu, chtela jsem tam zustat, protoze jsem si rikala co s ni budu sama doma delat?? A tak jsem tam byla tyden. Pri vizite den pred propoustenim jsem se sverila nejake doktorce, ze malou nenakojim, ze ji neumim prilozit jsem z toho uplne zoufala a jestli by mi pomohla. Chtela at ji ukazu jak kojim. Ukazala jsem, servala me, ze je to moje chyba, protoze ji neumim prilozit a odesla. Jako kdybych to nevedela a hlavne ji to 5 minut pred tim nerikala :?: To byla ma jedina negativni zkusenost z Brodske nemocnice. Mrzi me, ze ty si tam zazila takove silene veci. Kojit jsem se naucila a stejne mi 3 mesice probrecela dny i noci a nepribirala (kvuli alergii na bilkovinu kravskeho mleka na kterou jsme prisly az v tech 3 mesicich) Musela jsem prestat kojit a zacit ji davat specialni UM a od te doby je to spokojene detatko. Behem tech trech mesicu kojeni mela neustale rymu, 2× zanet prudusek(2× antibiotika), v mesici ji pichali ucho a v nose mela hemofila na 3 krizky(dalsi antibiotika). Nemusis mit vubec vycitky, ze si nekojila. Zaruka zdravych deti to neni ani nahodou (alespon u nas tedy ne).

 
Anonymní  01.11.12 14:49

Nevím proč, ale nějak moc mi to připomíná HB a MUDr. Weberovou (rozkojím každou maminku) :mrgreen:
Vůbec to neřeš. Že nekojíš, neznamená, že jsi špatná matka - a pokud by to někdo tvrdil, je hloupej, ale bohužel to o nejspíš ani netuší ;).
Taky nosím cejch HROZNÉ matky „nekojičky“ a je mi to úplně šumák. Malej je spokojenej a to je nejdůležitější.
Malému je 5měsíců a ještě nezakašlal. Dcerka kojená taky nebyla a poprvé byla nemocná někdy v 6letech :jazyk:.
Paní doktorka je určo jako dětská lékařka a neonatoložka jednička, ale také je to „kojná“ fanatička :roll: a její reakce ohledně rozhodnutí nekojit, bych nikomu nepřála (živě si dovedu představit výstup ohledně ne-návštěvy jejího kurzu :mrgreen: ).
Bohužel nějak v nemocnici zapomínají na to, že rozhodnutí ohledně kojení a nekojení, je pouze věc matky a nikdo nemá právo je do kojení nutit (ať jim to nejde, nebo prostě jen nechtějí).
Ty bláho, je mi špatně z toho, že bych měla kojit jedno dítko a natož dvě :think:
To bych jela rovnou směr Psych.HB :lol:
Jsi odvaha - já bych kojit ani nezačala :oops: (zažila jsem kojení s dcerou a to mi stačilo) :kytka:
Vždy když ti bude smutno, přečti si tento článek - http://www.mojebetynka.cz/…-ze-nekojite

Teda je pravda, že otázka : „Kojíš? Ne. A proč?“ Na psychice taky vůbec nepřidá.
Obrň se trpělivostí a říkej třeba : „Nechci si zničit silikonky“.
Docela to zabírá :mrgreen:.
Na blbou otázku = blbá odpověď :roll: :nevim:

 
Martina139
Ukecaná baba ;) 1403 příspěvků 01.11.12 14:59

I když jsem rodila císařským řezem, tak přístup na porodnici byl skvělý. Pořád za mnou někdo chodil, dokonce i primář. Všechno nám třikrát vysvětlovali. Setkala jsem se tam fakt s velmi milým přístupem. Proto mě tak překvapil obrat po přeložení na novorozeneckou JIP. Sestřiček je tam hodně a já je za 12 dní poznala všechny, ale žádná mi nepomohla. Nutily mě kojit holky v nepřirozené fotbalové poloze a přitom viděly, jak s tím bojuji. Taky jsem je neuměla ani přiložit. Byly to nejhorší tři týdny v životě.

 
zelvarka
Ukecaná baba ;) 2012 příspěvků 01.11.12 15:01

Chápu jak se cítíš, já sice kojím, ale ani rok po porodu sem se nevyrovnala s průběhem porodu a s tím, že sem nebyla hned po porodu s dcerou a že sem jí nechala samotnou v inkubátoru.. blbost ale prostě to tam je…

Příspěvek upraven 01.11.12 v 15:01

 
Martina139
Ukecaná baba ;) 1403 příspěvků 01.11.12 15:01

Ano, byl to HB a Mudr. Weberová.

 
alennice  01.11.12 15:04

Už když jsem četla článek, tak mi bylo hned jasné o kterém zařízení a doktorce je řeč. Též jsem tam byla s dvojčaty. Skoro se stejnou váhou jen byly narozeni v 35 tt. Paní doktorka je velká teoretička, ale praxe hodně pokulhává. Já svá dvojčata se naučila kojit sama. A když jsem odcházela s plně kojenýma a krásně prospívajícíma mimčama. Mi bylo paní doktorkou oznámeno, že špatně kojím a začala mne napravovat tak, že se mi děti začali odtahovat od prsu a špatně sát. Tož jsem se na její rady vybodla a děti kojila plně sedum měs. a pak ještě rok s příkrmem.
A má spolubydlící, též s dvojčaty, která navštívila její kurz byla dlouho přesvědčena v její nadlidské schopnosti, že rozkojí i vola, si prošla něčím velmi podobným jako ty :(.Nakonec jsme ji, já a ještě jedna maminka, poradily víc než celé HB v čele se slavnou doktorkou.

 
atominnka
Generální žvanilka 20912 příspěvků 01.11.12 15:07

Teda, tak to je mazec. Myslím to chování na kurzech, tlučení do hlavy, že každá může kojit a pokud ne, je to jen její chyba.. Panebože, za to bych střílela. :cert: :pocitac: :pocitac: :pocitac: Nemám ráda tyhle fanatičky :zed:
U nás byl s kojení¨m problém jen zezačátku, malá měla žloutenku a tudíž hodně spala a nakonec se mi udělalo mlíčko až doma :roll: Ale já jsem od začátku prohlašovala, že když to nepůjde, tak dostane UM, snažila jsem se být v klidu. Je pravda, že mě ale nikdo nemasíroval s tím, že kojit může každá atd. Na kurzy jsem nechodila. V porodnici taky extra neporadili,¨prvně jsem přikládala cca 5-6hodin po porodu, ptž mi malou odnesli a nic neřekli(AS měla 9-10-10 a dodnes nevím, kam ji brali, já jsem byla OK)
Je dobře, žes nakonec dala UM a všechny tři jste se daly dokupy :hug: Jak už tu bylo několikrát psáno - spokojená maminka=spokojené miminko(a). Držím pěsti, ať už jde vše jako po másle a ty si můžeš užívat holčiček :hug:

 
Martina139
Ukecaná baba ;) 1403 příspěvků 01.11.12 15:08

Můžu se zeptat, kdy jsi rodila. Havlíčkův Brod měl výbornou pověst a není mi jasné, proč se najednou tak zhoršila. Na jejich přístup teď slyším samé špatné reakce. Myslím, že tohle by měla vidět naše slavná jihlavská laktační poradkyně. Ta by se asi divila.

 
hanak  01.11.12 15:17

To tedy byl šílený přístup!! :pocitac:
Nu, poučení pro příště a pro ostatní maminky, které se teprve na porod chystají.
Já sama nejsem kojící typ, u prvního dítěte jsem mlíčka měla málo a malá skončila na UM asi ve 3 týdnech a to jsem měla šílené výčitky svědomí, jak jsem neschopná matka, co nedokáže ani svoje vlastní dítě nakrmit.
U druhého dítěte se mi mlíko ani neudělalo, ačkoliv prsa byla nateklá festově. Měla jsem ale suprové doktory i sestry v porodnici, takže mudr. přišla, zkusila jsem malého přiložit - nic, dali mi jiné dítě, co pije jinak jak o závod.. výsdek - vycuclo asi 5ml, víc ze mě nedostalo, takže rozhodnutí - maminko, nic se neděje, mlíčko není, allee na trhu je spousta velmi kvalitních a dobrých mlíček, takže dáme rovnou flašku, ať miminko zbytečně nehladoví.. a musím říct, že malej sotva přicucnul k flašce a UM ještě v porodnici, se stal rázem nejspokojenější mimčo pod sluncem a ihned po příchodu z porodky se vždy najedl naposledy kolem půl osmé večer, pak chrupkal do pěti do rána v kuse, další mlíčko a pokračoval ve spaní do 8-9i.
Poučená z prvního neúspěchu jsem to už nehrotila, jak už tady několikrát zaznělo - odpočatá a nevynervovaná mamina = spokojené miminko.

Toto mé poslední těhotenství se pomalu blíží do finále, vše potřebné je již nakoupené a co bude dál, zda se kojení zadaří či nezadaří, nehrotím - buď to půjde nebo nepůjde. Když nepůjde, flaška i UM je připravená ve výbavičce. :pankac:

Příspěvek upraven 01.11.12 v 15:20

 
alennice  01.11.12 15:20

V roce 2007 jsem tam porodila syna a to byla péče ještě perfektní. Dvojčata v roce 2010 a už to bylo špatné. Přesně jak jsi psala málo sester, nezájem z jejich strany. Nejvíc mne štvalo, mytí dětí namydlit jsme je směli ale opláchnout už ne a tak se čekalo s mokrým dětskem, až sestra ráčí přijít. Pak jsme je raději už oplachovaly sami a jen řekly, že nám děti opláchla ta druhá sestra :lol:.A kupodivu nám to všem procházelo.

 
ANEBjája
Závislačka 4275 příspěvků 01.11.12 15:30

Rodila jsem v brně u milosrdných bratří - taky baby-friendly a porodnice s všemi 10 zásadami pro kojení atd.

zažila jsem prakticky to stejné(jen císař byl akutní), jen díky tomu, že dítě mám jen jedno, tak mi nezačal vyloženě hubnout. ale díky stejným praktikám - včetně umístění na gynekologii (bylo přeplněno) - jsme se se synem dopracovali k tomu, že ve skoro dvou měsících jedl co hodinu a mezi tím řval hlady. no bodejť, když se díky „skvělému“ přikrmování flaškou, v porodnici i pak v nemocnici (byl tam do svých 10dní), nenaučil sát a jen se přicucnul k prsu a počkal, až mu to vyteče. prvních 30ml teklo, pak už se musel snažit a nevěděl jak… já mlíko měla, ale jak už dva měsíce nebyla poptávka, tak se množství upravilo a už se to nedalo nakonec zachránit ani odsáváním. teď mám spokojené tříměsíční miminko co jí přes den co 4 hodiny, v noci spí od 10 do půl 8mé v kuse (už 5 týdnů) a jsme spokojení všichni. i já se smířila s tím, že kojit prostě nebudu. jsem přesvědčená o tom, že každá matka možná může kojit, ale ne každé dítě! kojení přece není jen o matce, ale o obou dvou. kolik je tu mám, kterým se děti samy odstavily… prostě musí to fungovat oboustranně. jinak jsem prvorodička, co chtěla kojit co nejdéle, takže mě asi nikdo nemůže obviňovat, že jsem kojit prostě nechtěla

já se tedy smířila s tím, že je dítě na UM, manžel mě moc podpořil, když na mě občas přišel splín, že jsem to nedokázala. a když už jsem byla úplně v pohodě, potkala jsem kamarádku, která mi nezapomněla připomenout, že JSEM SE DST NESNAŽILA A VZDALA JSEM TO MOC BRZO A OCHUDILA SVOJE DÍTĚ O CENNOU IMUNITU :pocitac: on se nakonec vždycky někdo najde, kdo má pocit, že ti má sdělit něco, co určitě nevíš (jako že kojení je zdravé a zadarmo) a nebo vědět ani nechceš (vždyť vám mohl umřít!) :zed:

 
Martina139
Ukecaná baba ;) 1403 příspěvků 01.11.12 15:31

Přesně tak, také jsme musely čekat na sestru, až nám přijde děti opláchnout. Potom už jsme je raději jen otíraly žínkou, abysme nemusely volat sestru.
JIP má kapacitu sedm miminek plus jejich maminky. Když jsem tam ležela já bylo nás tam sedm z toho tři maminky z dvojčaty + první pokoj šest dětí v inkubátoru bez maminek. Neměly lůžka, tak za dětma docházely každý den ráno a večer domů. Přitom některé děti byly velmi nedonošené a na přístrojích, komplikace s plícemi, co chvíli houkal monitor. Takovéhle děti měly jet rovnou do Hradce Králové. Ale Brod si asi honí triko, aby měl pěkné statistiky. Fakt smutné.

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 01.11.12 15:32

No, nemam slov, ale hlavně že jsou holky spokojené a ty nakonec taky.
Já první dceru taky kojila pouhých 6týdnů a do svých 3let nebyla ani jednou nemocná. To přišlo až s nástupem do školky :evil:
Takovým babským řečem že když nebudeš kojit tak dítě bude pořád nemocné se jen usmívám.

 
alennice  01.11.12 15:39

Přesně, jedna maminka měla dvojče hned po narození v Hradci, vdechlo smolku.Po týdnu vrátily krásné růžovoučké miminko o půl kila těžší než jeho sestřička. A to měli shodnou porodní váhu. Jenže ta co zůstala v Brodě spadla pod 2 kila.Po týdnu v HB spadla i ta druhá ke dvoum kilům :zed:

 
Martina139
Ukecaná baba ;) 1403 příspěvků 01.11.12 15:39

Plně souhlasím. Chytráci, kteří častují maminku větou, že se málo snažila asi vůbec neví o čem mluví. Myslí si, že jsem se dobrovolně a z pohodlnosti rozhodla, že budu kupovat umělé mléko. Tak ať si spočítají, kolik stojí mléko pro dvojčata, když krátce po narození vypily každá litr mléka denně. Opravdu jsem se nerozhodla dobrovolně.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »
Poslat
nový deníček