Jak moc nenávidím matku

Januliiik  Vydáno: 20.12.11

Nikdy jsem si nemyslela, že bych někdy napsala deníček, ani moc psát neumím. Píši spíš proto, abych se konečně svěřila s tím, co mě trápí a užírá už dlouhá léta. Doufám, že když to „vypustím“, budu mít konečně klid.

Začla bych asi dětstvím. Vše bylo krásné dokud žila babička. Chodila jsem k ní strašně ráda a byla jsem tam denně. Nejraději vzpomínám, jak mě vždycky posadila na parapet a koukaly jsme z okna a učila mě počítat auta, poznávat jejich barvy a něco málo německy. Pak se přestěhovala z velikánského bytu do garsonky, a to jsme spolu sedávaly na balkóně.

Matka tam chodila jen tehdy, když měla babička důchod, v té době jsem to nechápala, ale dnes už vím proč. Kdyby to bylo dneska, určitě bych jí dala přes hubu, protože ona by si to opravdu zasloužila. Pak přestávaly babičce sloužit nohy, tak jsme si ji vzali k nám a já byla snad to nejšťastnější dítě, měla jsem ji pořád u sebe. Ale přišel čas, kdy si ji vzala k sobě má teta. Bylo to pro mě hrozné, měla jsem strach, že už ji nikdy neuvidím a taky to tak bylo.

Matka nejspíš věděla, že už nekápne žádná koruna, tak jsme tam nejezdili. Párkrát jsem babičce napsala dopis, ale nesměl odejít bez přečtení matky a to samé bylo, když jsem dopis dostala já. Pak se jednoho dne ukázala teta, nikdy nezapomenu na ty slova bolesti… babička umřela. Neviděla jsem ji dlouhých 5 let, až když už odpočívala v rakvi. Měla krásné, dlouhé a šedivé vlasy, tak ráda jsem je česala. A pořád jsem si říkala, že jen spí, vypadala tak. Říkala jsem si, že přece není možné, že už si s ní nikdy nepovykládám. Nenáviděla jsem za to matku, bolí to dodnes a vím, že jí to nikdy neodpustím.

A tím to vlastně všechno začalo.

Najdenou bylo méně peněz, matka nikdy neuměla hospodařit. Vždycky mě a ségru posílala po známých s lístečekem, kde prosila o půjčení peněz. Nesnášela jsem to a pak už i zatloukala, že třeba nebyl nikdo doma nebo že sami nemají. Každoročně jsem byli třeba i měsíc bez elektriky, protože ji matka prostě nezaplatila. A roky takhle plynuly dál.

Matka přišla o práci a novou si nehledala, prostě se jí už nechtělo. Všude to hrála na záda, byla to hysterka a hrozná lhářka. Všechno, co bylo doma do zásuvky, nám odnášela do zastavárny. Já si pak našla přítele, bylo mi 15, který se po pár měsících nastěhoval k nám a na všechno jsem se dívala růžovými brýlemi.

Nikdy jsem nechápala matku, když okamžitě běžela do schránky, když přišla pošťačka, bylo to tak denně. Až se jednou „utrhlo ucho“. Bylo odpoledne a všichni jsme se koukali na film, někdo zazvonil, za dveřmi stál pošťák z úřadu a v ruce obálku s pruhem. Matka ztuhla a nevěděla, co má říct. Všichni jsme byli zvědaví, co že to vlastně přišlo. Když jsem dopis četla, nevěřila jsem svým očím, dluh za nájem víc jak 60 tisíc. V dopisu také stálo, že se máme do měsíce vystěhovat, jinak nás vystěhují sami.

Táta mlčel a nevěděl co říct, nikdy nevěděl co říct, protože ho matka peskovala. Ale matka zatloukala dál a dál a že to je nějaký omyl. Ale bohužel, žádný omyl. Přítel si vzal na své triko půjčku s tím, že ten dluh zaplatí a budeme v klidu bydlet dál. Ale matce jsem už nevěřila ani slovo. Vždy, když táta donesl výplatu, musel ji vysolit na stůl do koruny, jinak matka dělala scény a vyhrožovala, že se rozvede, dnes už vím, že kdyby to udělal,a bylo by tátovi určitě fajn a nestalo by se to, co se pak stalo, ale o tom až dále.

Neuběhl ani týden a matka neměla ani korunu, a tak to bylo měsíc co měsíc. Nechápala jsem, kde ty peníze mizí. Až zase jednou zazvonil pošťák z úřadu a já věděla, že je zle, ale matka zatloukala a dopis schovávala. Ten rok jsem měla poslední školní a před maturou a nechtěla jsem se ničím stresovat, ale nešlo to. Byli jsme opět bez elektriky a já si řekla, že už to tak prostě dál nejde. Zašla jsem se na úřad informovat, co vlastně stálo v dopise. Paní na bytovém odboru byla hodná a vše mi pověděla. Matka od doby, co se zaplatil první dluh zase neplatila. To byla opravdu poslední kapka. Doma jsem na ni řvala a začla si balit věci, jak sobě tak příteli. A hned to odpoledne jsem začala hledat podnájem. Poštěstilo se a do 14 dnů jsme bydleli v 1+1.

Myslela jsem si, že konečně budu mít klid, ale opak byl pravdou. Nikdy mě nenavštívila jen tak, vždycky jen když chtěla půjčit peníze. Pak už jsem ani neotvírala. A nastal čas, kdy se s tátou museli vystěhovat. Bylo to před Vánoci. Našli někde podnájem v pidi domku, ale byli tak hloupí a bydleli tam na dobré slovo. Matka nabrala na otce nějaké věci na splátky, brala na jeho jméno půjčky, a dluhy zase byly na světě a pořád čím dál větší. Ale přišel den, kdy se je majitel rozhodl vyhodit s tím, že má nové podnájemníky, kteří mu zaplatí víc. Ale jejich věci jim vůbec nedal. Takže odcházeli jen s osobními věcmi. A kam jinam by šli než k nám. Já měla čerstvou práci a peněz málo. Nechali jsme je pár dní u nás, ale nešlo to do nekonečna. Sousedi už vyhrožovali, že nás udají na družstvu. Tak museli jít. Bylo mi hrozně líto táty, chudák makal od nevidím do nevidím a tohle si nezasloužil, spával v práci a párkrát jsem ho nechala i u nás.

Ale matka byla tak „šikovná“ a našla podnájem někde u cigánů, byli to její velcí „kamarádi“. Pak mi vlastně došlo, kde všechny ty peníze končily. Měla jsem krátce po 20. narozeninách a otec si stěžoval, že teď je na řadě on. Strejda umřel pár měsíců předtím. A já mu pořád říkala, ať neblbne, ža za chvíli slaví 50 a že to pořádně oslavíme. Jo, jo. Kéž by to tak bylo. A od té doby jsem ho už nikdy neviděla :´( :´( Matka tím, že jsem jí nechtěla půjčovat peníze, mu kdoví co nakecala a v jednu chvíli se mi zhroutil celý svět :´(

Měla jsem hrůzu z každé sanitky, kterou jsem slyšela, z každého zazvonění. Bála jsem se, že se tátovi něco stalo. Noční můry mě budily ze sna a já čekala, kdy někdo dorazí se špatnou zprávou. Bylo odpoledne a matka řvala pod oknem, neslyšela jsem co a hodila jí klíče. A viděla jsem ubrečenou ségru. Sotva vešla do dvěří zase spustila hysterickou scénu, hrála to, vždycky jsem to poznala. A pak z ní vylezlo, že se táta oběsil. V tu chvíli se mi sdrce zastavilo a nevěděla jsem, co mám dělat. Celá jsem se třásla a brečela a brečela. Hned jsem volala do práce, že si beru nějakou dobu volno a taky příteli do práce, ať přijde domů, že to sama nezvládám.

Bylo mi hrozně, tak jako nikdy předtím. Říkala jsem si, že je to má vina, že jsem ho měla nechat u sebe a vše by bylo jinak, ale to už bylo coby kdyby a čas nejde vrátit zpátky. Bohužel :´( Matku se ségrou jsme nechali ten večer u nás, aby nemuseli tam, kde se to stalo. A tu píííp nezajímalo nic jiného jen to, kolik peněz po něm asi dostane. Bylo mi z ní na zvracení. Týden přešel jak voda a já si z něho moc nepamatuji, byla jsem pod prášky. Matka „zařizovala“ vše kolem táty a měla jsem možnost ho naposledy vidět. Nemohla jsem, znovu jsem se zhroutila jen při pomyšlení, že ho nebudu moci obejmout tak jako dřív a že odešel bez rozloučení. To jsem nemohla překousnout a nemůžu dodnes. Tak moc mi chybí :´(

Čas utíkal tak rychle, že se rány alespoň na povrchu zahojily. Já se rozešla s přítelem a našla si toho nejskvělejšího chlapa, teď už manžela, pod sluncem. Měla jsem tak živé noční můry, že měl chudák rýhy od mých nehtů na rukách. Ráno se mě ptával proč, pak už se ani neptal, protože vědě,l jak moc je to pro mě bolestivé. Noční můry trvají dodnes, nejhorší je období kolem dušiček a párkrát do měsíce se taky objeví. Druhý den mám strach vůbec zavřít oči a všechno vidět znovu.

Po 3 letech vztahu se nám narodila krásná holčička. Ještě jako miminko jsem ji vzala k hrobu a říkala jí, že tady odpočívá dědeček a že mi je líto, že ho nikdy nepozná :´( Nikdy jsem u hrobu nebyla dlouho, nešlo to, nemohla jsem. Vždycky se otevřely staré rány a já jen brečela a brečela. Vždycky jsem si říkala, proč jen na hrobě chybí otcovo jméno. Když jsem s tím šla za matkou, tak že už je to objednané. Ano, objednávala to další 4 roky. Zase jen samé lži. A celou tu dobu mi vrtalo v hlavě, že jestli je vůbec pravda, že táta našel konečně svůj klid a odpočívá tam, kde by měl. Chtěla jsem věřit, že tam opravdu je, ale někde v hloubi sebe jsem si říkala, že to tak není, ale neřešila jsem to.

A jednoho krásného dne jsem potkala sestřenici a ta se mě ptala, že kde je urna s tátou. Nechápavě jsem se ptala, že kde by jako měl být, no přece v hrobě u svých rodičů. Ale to byl omyl. Dozvěděla jsem se, že tam není a začla to řešit. Asi 14 dnů po tak „úžasné“ zprávě jsem potkala matku, která mi s ledovým klidem v očích tvrdila, že urnu tam dala. Když jsem jí prosila, ať mi aspoň jednou v životě nelže a řekne mi pravdu, že se o všechno kolem postarám, řekla mi znovu, že urna je tam, kde by měla být a že jestli ne, tak ji asi sežraly myši. Otočila se ke mě zády a šla za svými „kamarády“.

Bylo mi hrozně, sotva jsme došly domů a manžel tak nadával a říkal, že jí měl sto chutí vyflákat po pysku. Já si sedla na sedačku a jen brečela a brečela a brečela. Začla jsem zjišťovat, jestli urnu vůbec vyzvedla, ale na krematoriu se mi to nepodařilo, před 2 roky vyhořeli a přišli o všechny záznamy. Zase se mi všechno zhroutilo a byla jsem na dně. Nadávala jsem sama sobě, že jsem se o to nezajímala dřív, že by to bylo úplně jinak. Nezbylo mi nic jiného než se smířit s tím, že je otec někde rozsypaný :´( Ale naděje umírá poslední. Asi po měsící jsem potkala ségru a ptala se jí na to samé. Odpověď byla jasná, matka urnu nevyzvedla, neměla peníze. Proklínala jsem jí za to a proklínám i teď, tohle si táta nezasloužil :´( V té chvíli jsem si řekla, že s matkou už v životě nepromluvím a za tím si budu stát, dokud budu dýchat.

7 let nočních můr a dnes si říkám, že nejspíš vím proč. Otec ani po 7 letech po smrti nemá klid a já taky ne. Říkala jsem si, že po 7 letech je už nejspíš marné urnu hledat a že si to budu dávat za vinu do konce života. Zase uplynul nějaký týden a já šla k sousedce na vlasy, je kadeřnice, a svěřila jsem se, co mě neskutečně trápí. Byla to kamarádka od dětsví a nevěřila svým uším. Ale dala mi balzám na duši. Majitelka pohřební služby je její kamarádka. Druhý den ráno jí volala a vysvětlila situaci. Ráno mi volala s tím, že potřebuje znát datum narození a úmrtí otce a že se po urně začne pátrat. Položila jsem telefon a brečela, ale tentokrát se mísily pocity radosti a smutku. Urna nikde vysypaná nebyla a určitě se najde, nevím, jak dlouho to bude trvat, ale najde. Zase se otevřely všechny rány a na mě padla deprese.

Holkám, které tady musely číst mé výlevy, však ony ví které to jsou, moc děkuji za to, že mě podpořily a dodaly síly. Každičkým dnem čekám na maila nebo telefon, kdy si konečně budu moci pro tátu přijít. Tak moc se těším, ale zároveň mám strach. Mám strach, jak to všechno ustojím a jestli se zase nesesypu. Kéž by tady byl na Vánoce s námi, tak moc si to přeji. Bude to těžké, ale musím to dokázat. Bylo by krásné mít ho tak, aby „viděl“ jak skvělou a úžasnou mám rodinu, určitě by na mě byl pyšný. Byla bych ráda, aby tady s námi strávil nějaký čas a já se mu za všechno mohla omluvit. Omluvit za to, že jsem nic neudělala proto, aby byl stále mezi živými a hlavně za to, že dlouhých 7 let nemůže najít svůj zasloužený klid. Postarám se ale, aby ten zasloužený klid našel a mohl konečně odpočívat a dívat se na nás shora.

Tak moc matku za všechno, co udělala a neuděla, nenávidím. Tak moc ji nenávidím, že kdybych jí měla po ruce, poprvé v životě bych na ni stáhla ruku a mlátila ji hlava nehlava. Protože tohle není člověk, to je bestie. Nemůžu ani říct, že zvíře, protože bych i to ubohé zvíře urazila.

A co je vlastně moje nejhorší noční můra, která mě už dlouhých 7 let provází? Jdu s otcem loukou, uprostřed stojí stará stodola. Táhne mě do ní a mlčí. Otevře vrata a mě nechá jen koukat a stoupá po seně na trám. Tam si omotá provaz kolem hlavy a já prosím, aby to nedělal, ale stejně mi to nepomáhá :´( A pak se už jen dívám na bezvládné tělo :´(

Pevně věřím, že až otec najde svůj vytoužený klid, že jednou provždy skončí i mé noční můry a budou se mí zdát sny, ve kterých budou jen krásné vzpomínky na něj.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
DaniB
Kecalka 429 příspěvků 20.12.11 08:53

Velmi smutné. Moc mě mrzí co jsi si musela vytrpět. Mí rodiče síce žijí oba, ale jak se z matky vyklube bestie, vím taky. Ale to je na dlouho. Přeji ti, ať tátu najdeš a ať jsi konečně spokojená. Uvidíš, že i ty múry ustanou. :hug: ;)

 
LadyRebeka
Extra třída :D 12740 příspěvků 20.12.11 09:02

Strašné, strašné, strašné. Přeji ti aby jsi už konečně měla klid a tvůj tatínek ho našel taky. Přeji ti krásné svátky s tvou rodinou a hodně síly. Jsi silná žena! :srdce:

 
kate02
Nadpozemská drbna 26078 příspěvků 20.12.11 09:03

Jani, je mi to všechno moc líto :hug: :hug: :hug: je neskutečný že taková píííp má tak super dceru… :hug:

 
Clementine
Nadpozemská drbna 27267 příspěvků 20.12.11 09:03

Janičko - slova jsou zbytečný, však ty víš :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: mám tě moc ráda :srdce:

 
tripetri
Echt Kelišová 9615 příspěvků 20.12.11 09:09

Janičko, doufám, že ti to vypsání se alespoň malinko pomohlo a že konečeně najdeš klid…A tatínek taky! :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
giraffe11
Závislačka 4441 příspěvků 20.12.11 09:22

Z takových deníčků je mi vždycky moc smutno.
Ze srdce ti přeji šťastnou rodinu a krásné svátky. :hug: :hug: :hug:

 
jakkoli
Ukecaná baba ;) 1289 příspěvků 20.12.11 09:23

Je mi to lito, si citliva, ale zaroven silna holka, a hlavne - dokazala si, ze nejsi po mame!
Tata je na tebe uz ted pysny a za vinu ti nic nedava :srdce:

 
Já_a_Kačí
Zasloužilá kecalka 653 příspěvků 20.12.11 09:39

Moc Ti přeji, ať tatínka najdeš. Nemám slov. Jen pláču.

 
Lumpi1
Závislačka 2844 příspěvků 20.12.11 09:40

Ahoj Janičko,upřímně mě tvůj deníček rozbrečel. Ani si nedovedu představit co jsi si musela prožít. Tvoje matka je strašně hloupá, zahodila všechno krásné co v životě měla, jednou se jí to všechno vrátí. Ty jsi ale báječná a máš skvělou rodinu. Určitě nemžeš za to, co se tátovi stalo a myslím si, že by jsi mu to ani nevymluvila, pokud byl pevně přesvědčen. Držím ti pěstičky aby se urna našla, ale je to jen popel táta určitě vidí, jak báječnou dceru má a je na tebe patřičně hrdý.
Držím ti pěstičky aby tě už provázelo jen samé štěstí :D :palec: :potlesk:

 
Cupinka  20.12.11 09:55

Ahoj, je mi smutno z takovýchto osudů. Bohužel rodiče si nevybíráme.Čeká tě ještě dlouhá cesta , aby ses náležitě rozloučila s otcem / souhlasím, že až nalezne klid on, tak ho nalezněš i ty/ a taky aby ses smířila s tím, jakou máš matku. :cert: To bude možná těžší oříšek.Nicméně máš krásnou rodinu, manžela , který při tobě stojí a taky krásnou zdravou dcerušku/ A TO DNES NENÍ MÁLO. :hug:
přeju ti ze srdce, ať se dokážeš z těchto věcí radovat a najdeš sílu k tomu, co chceš vyřešit. :mavam:

 
Šája
Hvězda diskuse 102681 příspěvků 20.12.11 10:03

janičko naše zlatá,přesto, že vím, běhal mi při čtení deníčku mráz po zádech a mám slzy v očích.jsi přes to všechno usměvavé sluníčko,mám tě moc ráda.všechno dobře dopadne a tatínek i ty budete mít konečně klid v duši.drž se,jsme tu pro tebe :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
katula9
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 20.12.11 11:22
držím pěsti

dobrý den čtu tady deníčky už nějaký ten týden ale ten váš je moc smutný moc vámdržím pěsti aby se urnu vašeho tatínka podařilo najít a on konečně měl svůj klid moje mamka prožívá to samé se svou matkou (její tatínek zemřel před 30 lety kvůli bábině na infarkt) takže aspon vzdáleně tuším co asi prožíváte opravdu to nemáte lehké a já vám moc přeju aby jste už brzy mohla být aspon v rámci možností vštastná

 
petra.lovosice
Extra třída :D 12947 příspěvků 20.12.11 12:27

:hug: ,drž se a přeju at tatínka najdeš :hug:

 
Réza
Echt Kelišová 9425 příspěvků 3 inzeráty 20.12.11 12:41

Janulíku, uf bylo to dlouhé čtení, ale chci Ti říct, že nenávidět maminku nemá smysl, buď lepší než ona, zkus ji v hloubce své duše odpustit za to co udělala neudělala jak píšeš. Tvůj tatínek to vyřešil dobrovolným odchodem a bylo to jen jeho rozhodnutí, věřím, že mu nikdo nepomáhal a prostě se tak rozhodl a nechci soudit zda to bylo nejlepší řešení, stejně se nedá již nic změnit.
Neměla jsi dětství lehké a všechno zlé je k něčemu dobré. třeba mají tyto špatné a smutné zkušenosti z tebe udělat lepšího člověka, tak to prosím přijmi a odpusť jak mamince, tak tatínkovi a nedávej nikomu vinu, jedině tak si v duši a v sobě uděláš pořádek a najdeš vytoužený klid.
Krásné Vánoce a do nového roku hlavně hodně zdraví a duševní pohody. :hug: :kytka: :mavam:

 
Kačka V.
Kecalka 446 příspěvků 20.12.11 13:17

:hug: :hug: :hug: nemám vhodná slova… :,( přeji hodně sil a hlavně klid jak tobě tak tatínkovi!!!

 
eginka
Kecalka 455 příspěvků 20.12.11 14:08

Pripajam sa k komentaru od Rezy. A verim, ze v jedn den najdes v sebe dost sil aby si to vsetko odpustila aj svojej mame. Tim urobis jedno velke dobro aj pre seba :-)

 
bjetuschka
Závislačka 3881 příspěvků 2 inzeráty 20.12.11 14:28

To je strašné, úplně mi jezdí mráz po zádech :( No přeji aspoň pevné nervy a nic si nevyčítej! :hug:

 
nonynka8
Ukecaná baba ;) 1910 příspěvků 20.12.11 15:17

Je to hrozné, člověk si prostě rodiče vybrat nemůže. Pokud ti můžu trošku radit, možná to bude znít divně, nikoho do ničeho nenutím, obrať se na anděli. Začni se poohlížet po stránkách, kde je o nich něco napsané. Pokud je poprosíš, věřím, že pomohou, jak bylo v jedné knize, váš anděl za vámi stojí po celou dobu vašeho života a čeká, kdy se na něj otočíte a poprosíte ho o pomoc. Nejsem žádná sektářka, nic takového, jen jsem měla velmi těžké životní období, v kterém jsem nevěděla kam dál a začala se zajímat o tohle. Nejsem věřící, věřím sama v sebe a v anděli.
Jsem si jista, že jak najdeš tatínka, noční můry ustanou, tatínek konečně pozná klid a vše bude v naprostém pořádku.
Jsi velmi silná, obdivuji tě a přeji jen to nejlepší! :kytka:

 
Alyss
Extra třída :D 10418 příspěvků 20.12.11 16:22

To je hrozné:-(((((
Moc doufám, že tatínka najdeš a tím přestanou tvé noční můry :hug: :hug: :hug:

 
Zdeňka K.  20.12.11 18:17

Réza to napsala moc pěkne. Neobviňuj se prosím z něčeho, cos stejně nemohla ovlivnit. Pokud jsi tátovi nebo babičce nestihla něco říct, vem si jejich fotku a řekni to teď. Je jedno, jestli věříš na posmrtný život. Důležité je, že to ze sebe pustíš ven a uleví se Ti.

Přeji hodně síly, ať se Ti podaří poprat s nočními můrami a můžeš na své blízké vzpomínat s láskou a v radosti.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24080 příspěvků 20.12.11 18:38

Pripojuji se k tem co pisi,ze za to co se stalo s tatinkem nemuzes a prosim te nedavej si to za vinu.Uvidis,ze budes mit hlavne ty klid az se ta urna najde.
Je mi te moc lito a Tve mame by jsem asi taky uz neodpustila-chapu Te.bylo toho uz moc na tebe a hlavne na tveho tatu,ze odesel takovym zpusobem.Kazdy pise,ze mas dpustit-ja nevim-mozna jednou odpustis,ale nezapomenes.
Presto Ti preji stastne svatky-tobe a Tve rodine.jsi nesmirne silna zena a moc dobry clovek predevsim,tak na sebe bud pysna :palec: :palec: :palec: :hug: :hug: :hug:

 
Januliiik
Vesmírná mluvilka 30428 příspěvků 20.12.11 20:00

Holky, já vám všem děkuju, že jste vůbec dočetly konce. Když jsem deníček, tu noc co jsem ho i psala, odeslala, jsem jen brečela, 3 hodiny mi trvalo než jsem začla zabírat, ale usínala jsem taková „lehčí“. Jak mi napsala jedna skvělá ženská, však ona ví :-) :hug: že sdílená bolest, menší bolest. Ale je tady takový skvělých bab povíc :-)

A co vím jistě, že NIKDY neodpustím, to co jste se dočetly v deníčku, byla jen špička ledovce. Odpouštěla jsem už tolikrát a nikdy se nic nezměnilo, teda ano, ale k horšímu.

 
suchoš
Stálice 87 příspěvků 20.12.11 20:33

Jaňulko,drž se,všechno zlé musí jednou skončit :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: .

 
jellyy
Stálice 89 příspěvků 20.12.11 21:33

je mi líto, čím vším sis musela projít, ale věřím, že brzy najdeš klid pro tátu i sebe :kytka: :andel: :kytka:

 
Kočislava
Nadpozemská drbna 28272 příspěvků 20.12.11 23:43

Janičko… :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: Co říct… já to vím, Ty taky. Jsi moc hodná holka, máš úžasného manžela, holčičku, mám Tě moc ráda :hug: :hug: :hug: Tatínek určitě hlídá celé Vaše štěstí :hug: A neboj se, najdeš ho, uložíš si ho po svém a pak se ti uleví. A ve snu pak budeš chodit rozkvetlou loukou zalitou sluncem, nikde nic, jen slunce, nebe a kytky, budeš samý smích a probudíš se do krásného rána, nad sebou úsměv svojí holčičky a přidá nějakou z jejích krásných „hlášek“ k tomu :D :D :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25993 příspěvků 21.12.11 13:05

No koukám teda jako blázen… je mi opravdu líto čím jsi si musela projít :hug:

Díky Tvému deníčku jsem si uvědomila, jak já mám super rodiče. Táta sice cholerik a Pán světa, ale vím, že by za mě dýchal a moje mamina??? Super chytrá ženská! Trochu lenoch a sobec, ale máme opravdu super vztah a řekneme si vše narovinu! Jaké to povahové malichernosti oproti tvé matce.

Smekám před tebou jak jsi se s tím statečně poprala, postavila se na vlastní nohy a smekám taky před tvým manželem, který si tehdy vzal půjčku na „své triko“ aby poplatil dluh Tvé matky. (Chápu-li dobře, že onen přítel je současným manželem) :kytka:

 
Klárka82
Kecalka 134 příspěvků 21.12.11 13:46

Ahoj, je mi líto čím sis musela projít, a jen jsem Ti chtěla napsat že dušička Tvého táty určitě našla klid i tak, tělo je „jen“ naše dočasná schránka. Moc Ti přeju ať se zase můžeš radovat ze života a ze své současné úžasné rodiny :hug:

 
faldy
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 21.12.11 13:54

Je to az neskutecne 8o . Tvoje matka je skutecna bestie. Ne ja nemam pravo takhle mluvit o Tve matce, pouze s Tebou souhlasim. Je skvele, ze nejsi po ni, jsi naprosto jina a verim, ze vsechno co mas (manzela, dite)mas od zasluhy. Proto si nerikej, cos mela udelat, udelala jsi dost. Preji at se urna najde a ver, ze i kdyby ne, tata je na Tebe hrdy! A ze je na co, jsi skvela, to si dobre zapamatuj :hug:

 
omites
Extra třída :D 12258 příspěvků 21.12.11 16:11

Ahoj, snad poté, co vyřešíš tu věc s tvým otcem, pak najdeš konečně i ty klid.
Každopádně ti chci říct, aby jsi se natrápila za otce. Jelikož byl dospělý a svůj osud si vybral sám. Měl tvoji matku dávno opustit a žít svůj život. Absolutně nechápu, proč s ní vůbec zůstával :,( . Každopádně si to vybral. Věřím, že když potřeboval, tak ty jsi mu pomohla. Nic víc jsi ani udělat nemohla. Možná by ti pomohla nějaká terapie.
Mě se oběsil taťka, když mi bylo 15. Trpěl depresema, ale my děti jsme to nevěděli. Dokonce se začal léčit, ale asi čekal zlepšení daleko dřív. Bohužel se už nikdy nedostavilo. Mě docela pomohla kineziologie… A určitě hodně pomohlo, že měl otec normální pohřeb,kde jsme se s ním vlastně všichni rozloučili. Ale já na hrob nechodím. Jenom na dušičky k vůli atmosféře. Já, když chci myslet na tátu, tak si na něj prostě vzpomenu, nepotřebuji k tomu kus šutru, kde leží nějaké tělo… :nevim: Já to prostě vnímám takhle.

 
Januliiik
Vesmírná mluvilka 30428 příspěvků 21.12.11 19:53

cmochy ne ne, ten přítel je už dávno bývalý, taky tam pak nastal velký zvrat a já se odstěhovala. A pak přišel manžel :srdce:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 21.12.11 22:56

Janulíku už od začátku co deníček vyšel ho čtu dokola a přemýšlím co na to napsat.Rady nechceš asi ani není co radit a já sem vlastně a poslední co by mohla radit.
Já mám zase skvělou maminku,ale docela podobné trápení.Já o tom ale nedokážu psát veřejně ale uplně vim jak se cítíš,co prožíváš za výčitky a co je budit se často uplně na dně po strašném snu které pak provází další výčitky.

Já si nemyslim že se ti to vrací proto že by tatínek nenašel klid.Tělo je schránka a já věřím že duše má klid když jí to ty co ´tady zustanou dovolí,takže si myslím že duše spočine v pokoji až ty odpustíš sama sobě.Na tom co se stalo ty nemáš žádný podíl,byla si to ty to světlo co zde měl,tolikrát si mu přeci pomohla,tak pokud mohu já poradit smiř se a nech ho jít,pak spočine v pokoji a i tobě bude lépe..

Drž se a držim palce at popel najdeš a at ti to pomuže.
Matka těžko říci co dělat..
Já svému otci odpustila,on se změnil ale taky to chtělo čas a třeba to u vás to nepujde,proto že to musí chtít i ona.

Nemohla sem si nevšimnout že si velmi vtipná,milá žena a věřím že jednou najdeš i ten vnitřní klid,proto že ty mužeš.Já nemohu já ty výčitky mám oprávněně..

Drž se..

 
Rascal
Kecalka 226 příspěvků 22.12.11 07:40

Kdybych byla na tvým místě a nemohla se zbavit, těchto nočních můr, našla bych si někoho, kdo mi pomůže se s ním setkat a odpustit jemu i sobě. Jinak to nikdy nezkončí… Nikdy. Nech jeho duši, aby mohla klidně odejít. Myslím, že ji k sobě poutáš a pak nenalézáte klidu oba… ;)

 
Janinna23
Ukecaná baba ;) 1244 příspěvků 22.12.11 08:47

To je strašný, jaký lidi dokážou být :( Tebe i Tvého taťky je mi hrozně líto :( Kdybych tu svini, co se nazývá tvou matkou, potkala, na místě bych jí rozbila hubu. Takový člověk snad ani nemá právo na život. Hnus!

Přeju Ti v životě už jen to dobré a věřím že brzo nějakou zprávu obdržíš a alespoň v tomto ohledu budeš mít klid! :hug: :hug: :hug:

 
Rascal
Kecalka 226 příspěvků 22.12.11 09:27

Jani, tu paní bys mohla mlátit po palici od rána do rána a ona by to stejně nepochopila. To je absolutně nesocializovanej člověk a ztracenej přípat.

 
Anonymní  23.12.11 07:06

Ahoj Jani, vím přesně o čem mluvíš, u nás to sice bylo jiné, ticho před bouří a pak otec skočil pod vlak. Dlouho jsem se s tím nemohla vyrovnat. Celý život lituju, že nejsem třeba z dětského domova, protože minulost smazat bohužel nejde :oops: Přeju ti, aby ses s tím vším snažila vyrovnat a naučila se s tím žít jako já, držím palečky :hug:

 
Januliiik
Vesmírná mluvilka 30428 příspěvků 23.12.11 08:20

Holky, včera jsem dostala zprávu, urna se našla, ano jsem šťastná, ale zároveň mám takový strach, že to, co jsem chtěla udělat, nezvládnu. Čekám na další zprávu, kdy si budu moct urnu vyzvednout. Včera jsem celý večer probrečela :,( je to tak těžké :,( snažím se pobrat všecky síly a dotáhnout to do konce

 
Frema77
Kecalka 292 příspěvků 23.12.11 15:32
Tatínek

Ahoj Janičko, i já bych Ti chtěla popřát mnoho a mnoho klidu. Souhlasím s tím, co se píše výše, potřebuješ najít svůj vnitřní klid. Vyhledej odbornou pomoc, určitě TI bude pomoženo - stačí opravdu dobrý psycholog. Ty věci a noční můry, které Tě trápí jsou zakořeněné někde v dětství, už od té doby jsi vnímala tu nespravedlnost s babičkou. Jsi silná žená, věřím, že to svůj klid najdeš, noční můry odejdou i s tím, jak budeš po tom všem moci vypustit ze sebe negativní emoce vůči matce (i když jsou pochopitelné, ale oni opravdu blokují teď Tebe, abys ten klid našla) a Ty už budeš žít jenom krásný a spokojený život s dcerkou a manželem. :srdce:

 
mamaho
Kecalka 398 příspěvků 25.12.11 08:58

To je strašné, došla mi slova…
Nic jiného než přát ti hodně síly nemůžu. :hug:

 
bedruna7
Závislačka 2859 příspěvků 25.12.11 16:41
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
Loo
Povídálka 18 příspěvků 27.12.11 21:14

To je hrůza, vážně je mi to moc líto… ze srdce ti přeji šťastnou a zdravou rodinu a doufám že noční můry brzy přejdou… :hug: :hug: :hug: :hug:

 
LucieŘ
Závislačka 3673 příspěvků 07.01.12 20:32

Ukápla mi i slza :(,držím palečky ať máme pokoj oba …A „matka“ nemám slov

 
cvikinka
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 08.08.12 22:01

Bože, člověku se ani nechce věřit, že taková sv…ě ti dala život, je mi to moc líto co si tvůj táta vytrpěl :nevim: přeji hodně štěstí :hug:

 
Siisule
Kecalka 407 příspěvků 29.11.12 17:15

Ježiš, mám husinu. Nejdřív jsem si říkala, jestli název deníčku neznamená něco jinýho a jestli ne, že tohle by se „říkat nemělo“, ale když jsem dočetla, pochopila jsem… Je mi to moc líto :,(

 
CarollinkaElla
Kecalka 199 příspěvků 29.11.12 17:50

Jelikož mi tečou slzy, tak moc nevidím, co píšu… :,( Je mi tak hrozně líto, že takhle musel někdo vyrůstat a žít…jsem ráda, že se urna s tatínkem našla…přeji Ti hodně sil, které ještě budeš potřebovat na to, co chceš udělat…hlavně at už získáš svůj ztracený klid…a máš štastnou a spokojenou rodinu :hug: Tatínek by na Tebe byl určitě pyšný…

 
Januliiik
Vesmírná mluvilka 30428 příspěvků 29.11.12 18:06

Vždycky když mi příjde upozornění a „musím“ se sem vracet tak bulím :,( ale hodně mi tenhle deníček pomohl, ale čovek nezapomene nikdy. Urnu mám ještě stále doma a pár týdnů zpátky jsem hledala i hrob babičky, ale na základě čeho? Šílené…ale o tom možná někdy napíšu :-)

 
CarollinkaElla
Kecalka 199 příspěvků 29.11.12 18:23

Tebe už jen tak něco neskolí, seš hodně silná osobnost na to jak Tě život zkoušel a zkouší…hlavně si užívej rodinu, máš krásnou dceru, hodného manžela…a to je důležitý, moc Ti přeji, aby ses už k tomu nemusela vracet se slzami :hug:

 
Januliiik
Vesmírná mluvilka 30428 příspěvků 29.11.12 18:26

@CarollinkaElla :hug:

 
Petulka II
Zasloužilá kecalka 967 příspěvků 30.11.12 08:44

Neuvěřitelně smutné… :nevim:

 
Anonymní  03.04.15 19:25

Páni. Mám slzy na krajíčku když to čtu. Musela sis toho hodně vytrpět. Sice nejsem věřící, ale věřím v nebe, v lidi, kteří na své nejbližší dávají pozor a i když o tom nevíš, dodávají ti odvahu, ale hlavně věřím v to, že mezi těmi lidmi je i tvůj otec a babička. :andel: ;)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele