Jak na něj přestat myslet?

jnk  Vydáno: 28.02.12

Tímto hodně netradičním deníčkem bych chtěla vlastně požádat o pomoc, jak se zachovat v situaci, ve které se nacházím. Žádám čtenáře, aby mě neodsuzovali za to, co zde napíši. Je to hodně těžké a kdo to nezažil, určitě nikdy nepochopí. Jsem vdaná, mám s manželem 2 děti. I když jsme zažili v manželství hodně zlého (málem rozvod), jsem spolu a máme se rádi, a řekla bych, že čím jsem starší, tím je to lepší a manželství si více vážím. Jenže! Můj příběh začíná před 9 lety, kdy jsem ještě jako svobodná nastoupila do nové firmy.

Bylo mi 23 a s přítelem jsem tehdy byla půl roku. A do svého ženatého, o 8 let staršího nadřízeného, jsem se postupně platonicky zamilovala? Ani nevím, prostě jsem byla v jeho přítomnosti jako praštěná kladivem, styděla jsem se před ním, zdály se mi sny. Nicméně jsem to nijak neřešila, byla jsem prostě hodná holka, pařit jsem s kolegy nechodila, a sebemenší náznak neprojevila. Asi po 4 měsících v novém zaměstnání jsem otěhotněla a za 2 měsíce jsem se z práce vytratila nadobro. Porodila jsem miminko, byla s přítelem šťastná, a po roce a čtvrt jsme se vzali.

Kvůli problémům s jeho matkou, u které jsme žili v bytě, jsem se rozhodla vrátit se do práce. Ne do té původní, ale do pobočky v jiném městě, tam, kde žijí moji rodiče. Na to, že se otevírá nová pobočka, jsem přišla úplně náhodou. Manžel s tím nesouhlasil, přeci jen to bylo přes celou republiku, ale nakonec povolil a já se i s 19měsíčním mimčem odstěhovala. Původní plán zněl odejít z Prahy a usídlit se na Moravě. Jenže pak od něj přicházely výmluvy, že by tam nenašel práci apod. Jezdil za námi každý týden, později pak 1× za 14 dní. Později jsem se od něj dozvěděla, že si začal cosi se svou kolegyní, protože mu chyběla přítomnost lidského tepla.

Před naším otevřením pobočky jsme museli jet pomoci pobočce, která se otevírala měsíc před námi, a ta byla v jižních Čechách. Tam jsem Ho po 3 letech potkala a málem jsem spadla na zem, když kolem mě prošel. Řekla jsem mu, „ahoj xxx“, a odešla za svými kolegy. Bylo na něm vidět překvapení, že mě tam opravdu nečekal. V tu chvíli jsem byla opět jako na trní, nervózní, a zase se mi vrátily mé myšlenky. Večer před otevřením pobočky byla párty, jak už bývalo zvykem, a alkohol tekl proudem. Nejsem alkoholik, ale myslím, že ten večer láhev vína určitě padla.

Nejdřív byla zábava kompletní, všichni se bavili se všemi, ale později se to rozdělilo, a když se mejdan kolem 21 hodin uzavřel, šlo se do hospody. On sám navrhl soukromý stůl a ostatní si z nás dělali srandu. Povídali jsme si úplně normálně, o rodině, v době našeho seznámení měl 4letého syna, o životě, a tak. Řekl mi, že jsem se mu líbila již tenkrát, a kdybych prý dala něco najevo, mohli jsme to spolu zkusit. Veřejně se už tenkrát vědělo, že jeho manželství stojí za houby.

Pak zavřela i tato hospoda a my jsme se, už sami, usídlili v jiné krčmě, bylo už hodně pozdě. Měli tam krb, krásně hřál, venku byl podzim. Pro mě nepijáka láhev vína za večer - líbali jsem se přímo u stolu. Bylo to tak vzrušující, vůbec nevím, jak k tomu došlo. Doprovodil mě na penzion, bydlel na jiném. Skončili jsem spolu na únikové chodbě, kde jsme se pokusili o mou první nevěru. Nevyšlo to. Že má problémy, mi docházelo časem, ale nijak mi to nevadilo.

Na druhý den jsem po domluvě objednala pokoj pro nás dva. Byli jsme oba na vážkách, já vdaná sotva 5 měsíců, on také nevěděl. Kolem půlnoci se dostavil a my se spolu poprvé milovali. Bylo to nááádherné, ale rázem přišly výčitky svědomí. Ráno jsme odjeli každý do svého města, občas mi zavolal, napsal. Když pak jako exkurze jeli k nám do nové pobočky, choval se celkem chladně. Párkrát jsem, při návštěvě manžela v Praze, za ním přišla do práce, ale byl plný výmluv.

Rychle jsem potřebovala zpátky do Prahy, sháněla jsem bydlení, tentokrát vlastní, a podařilo se. Jenže se psal rok 2006 a kolaudace byla za 2 roky. Mezitím ho z práce vyhodili. Párkrát jsme si spolu napsali, zavolali. Jednou v létě jsme spolu strávili asi 3 dny přes den, manžel byl služebně v cizině a jeho manželka na dovolené se synem. K ničemu nedošlo. Ač je to krásný, urostlý chlap s pěkně vycvičeným tělem, tam dole… Podruhé jsme spolu sehnali penzionek za Prahou a noc byla opravdu skvělá.

Hypotéka schválená, byt skoro postavený. Narychlo jsem se stěhovala do Prahy, ale bylo to plné hádek, musela jsem např. žádat jeho matku, zda v bytě můžu ten půlrok bydlet, než se zkolauduje nový byt. No mazec. Věta, nevím, kde ty, ale já budu trávit Vánoce s rodiči a dcerkou, mi dala jasný signál, že mám jít, a tak jsem od něj odešla. Chvíli jsem bydlela u svého starého známého v plné počestnosti a čekala, až mi vyprší výpověď v Praze. Během vánočního kolotoče mě navštívil ten onen a byl z toho celkem smutný, že se stěhuji opět pryč a jdu za někým jiným. Za člověkem, který nejenže neměl rád moji dceru, ale i mě finančně hodně zneužíval.

Skoro po roce jsem s ním otěhotněla, ale uvědomila jsem si, co by ze mě za pár let zbylo - uzel nervů a troska. Když se mě zeptal, jestli je dítě jeho, věděla jsem, že takhle to nepůjde. Moc dobře věděl, že se pohybuji jen mezi psychicky náročnou a finančně zodpovědnou prací, pro malou, domů - posloužit… a to doslova ve všem. Musela se mu dávat najevo přízeň a denně přijít s návrhem na sex. Byl jako holčička, muselo být po jeho, jak se o něm vyjádřil jeho kamarád, který mi zároveň řekl, že nechápe, proč jsem kvůli němu odešla od manžela. To jsem pak poznala také, ale kam se vrátit, u našich se mi skoro zavřeli dveře a nikoho jiného jsem neměla. Asi mě probudilo to těhotenství, a tak jsem šla na potrat.

Začali jsme se znovu scházet s manželem, který už v novém bytě bydlel skoro půl roku. V práci jsem zažádala o přestup a v březnu jsem se opět, a tentokrát už natrvalo, vracela do Prahy. Ještě týž měsíc jsem s ním odjela do sklípku, kde jsme spolu potřetí a naposledy strávili noc. Ale stejně jako po každém milování, či pokusu o něj, šlo o výčitky svědomí z obou stran. Asi po roce jsem ho měla cca 2× u sebe doma, ale ten risk… již nikdy více.

Od té doby uplynuly asi 2 roky a my si jen píšeme, zavoláme. Když jsme se viděli naposledy, básnil mi, jak bude zase táta, a pak ho smích doslova přešel, když zjistil, že já jsem těhotná také, a dokonce o měsíc déle než jeho manželka. Ona chtěla další dítě po tolika letech jen proto, že její milenec měl se svou manželkou čerstvé miminko. To se však on dozvěděl, až když tu manželku milence potkal, a byl v šoku. Najednou začal pochybovat, zda on je vůbec otcem jejich holčičky. Ale to je jiná věc, do které mi nic není.

Jsem tedy dvojnásobnou mámou, a co jsem teď doma, jsem manželovi věrná, tedy co se týče fyzické věrnosti. Myšlenky jsou stále u něj, a i když ho nevídám, pořád na něho myslím. Nemůžu se téhle závislosti zbavit. Když mi dá návrh, abych za ním třeba na dopoledne přijela do práce, vymluvím se. Nechce se mi, protože třeba nemám umyté vlasy nebo se mi na mě něco nelíbí, a tak raději odřeknu. Pořád si říkám, co z toho budu mít. Když já lákám někam zase jeho, on se také nejspíš vymluví. Prostě už to není asi taková ta vášeň, přeci jen, ne nadarmo se říká - sejde z očí sejde z mysli. Ale já vím, že až ho zase uvidím, podlomí se mi kolena jako tenkrát.

Potřebuji se této závislosti nějak zbavit, ale absolutně se mi nedaří. Když to sečtu, tak skóre: 3 krásná milování, i když ne vždy se vším všudy, za 6 let je to skoro výsměch. Sem tam nějaká schůzka. Nechci, aby on odcházel od rodiny, ani já nebudu. Nechci ho pro sebe, myslím, že jako manžel by mi absolutně nevyhovoval. Jen se bojím toho, že ho chci právě proto, že ho nemůžu mít, a to mě na něm láká. Ale jak se této závislosti zbavit, to opravdu nevím. Podle povahy je to spíš takový nesebevědomý člověk, kterého má žena plně v hrsti a mává s ním. Já mu ubližovat rozhodně nechci, ale ani sobě ne.

Díky všem, kteří mě neodsoudí, ale dají třeba dobrou radu, či napíší svoji zkušenost. Anebo je to opravdu trápení a lákadlo na celý život. Jednou mi řekl, že mě má TAKY moc rád. Jen tak sám od sebe, aniž bych já něco řekla, na tohle si dávám pozor.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 28.02.12 00:35

Ahoj, ty brďo to je ale zamotaný :lol: Tak já tě rozhodně neodsuzuju protože o nevěře něco vím(z obou stran)-už je to teda minulost, ale ta s nemaže žejo :lol: No tak já radu asi nemám protože ve tvé situaci jsem nebyla, měla jsem teda platonickou lásku(byla oboustranná) asi 12 let, po těch 12ti letech jsme se spolu KONEČNĚ 3× vychrupli :lol: a mě to přešlo. Já chtěla partnera do života, chtěla jsem se usadit, ale on pro mě nebyl. myslím jeho způsobem života. napíšeme si, jasný že v jeho přítomnosti mám šimrání v břiše, ale neexistuje spolu jakkoliv flirtovat, maximálně ze srandy, nebo když vzpomínáme na starý časy :D Nevím jak ti poradit, mě to tam přeplo samo že už nemám nutkání z něj strhat oblečení kdykoliv ho vidím :mrgreen: , možná proto, že můj manžel je pro mě jedinej chlap ve vesmíru a ostatní mě nějak přestali zajímat :nevim: Možná jediný takhle z mýho pohledu bych poradila prostě s ním zpřetrhat kontakt, ale jakože úplně! Nedráždit kobru bosou nohou, to znamená nepokoušet to, nescházet se ani za účelem popovídání, pokud ti záleží na rodině tak ho ze života vymaž jinak se, si myslím tohohle pocitu vživotě nezbavíš. A jak správně říkáš, sejde z očí, sejde z mysli. Odpověděla sis vlastně sama. Přeju mnoho síly do boje s těmihle pocity, a ehm… obrň se trpělivostí, protože hnedle pár příspěku pode mnou už budou moralizující bláboly od dam, které by NIKDY NIKDY nepodvedly :lol: (známe některé z emimina že :mrgreen: ). Takže ti vlastně přeju aby těch VĚCNÝCH komentů tady bylo víc, které ti třeba budou umět pomoci, než těch rýpavých a zbytečných :kytka:

:hug: :hug: :hug:
 
aiesha
Stálice 87 příspěvků 28.02.12 03:46

Ja te taky odsuzovat nebudu a naprosto Te chapu.Zazila jsem neco podobneho.Byl to kamarad nebo bratra a byl neodolatelny.Ja mela v te dobe pritele.Strasne to mezi nami jiskrilo a ja jsem mu nedokazala odolat az jsem od sveho pritele odesla,ale jen na tyden :oops: zjistila jsem,ze ten clovek absolutne neni pro me a ze nas spojuje jen touha a vasen,nic jineho.Potom jsme se jeste parkrat videli,ale je pravda,ze ta vasen proste zmizi..Urcite by bylo nejlepsi opravdu omezit kontakt na 0 a uvidis.Nevim jak je to u Tebe me ten muj necim odradil uz nevim cim to bylo ..Porad jsem ho srovnala se svym byvalym pritelem a rikala jsem si,ze s timhle clovekem nemuzu mit vztah..
DRZIM PALCE :mavam:

 
uniteka  28.02.12 07:21

Co se tohohle „vztahu“ týče tak v tobě vidím moji mamku. A jelikož je mamce už přes 50 tak ti napíšu jak to dopadlo.

Jsou dodnes blízcí přátelé! Když bylo mamce cca 27let tak HO potkala (oba dva samozřejmě vdaní, ženatí a doma děti) Začali si milenecký poměr. Scházeli se pouze chvilkama a né moc často. Když bylo mamce zhruba 30 tak na to můj táta přišel, nakonec se ji ale odpustil a jsou spolu dodnes. Co ale táta neví je, že mamka se s ním scházela dál… oba měli jasno, že své rodiny milují, jen si prostě nemohli pomoct. Domluvili se, že rozvod se nečeká ani od jednoho, a že tomu nechají volný průběh a když je jim spolu prostě hezky, že se občas sejdou. Jezdili na výlety po republice, třeba i na týdenní dovolenou (doma vždycky řekla, že jede na školení) Kupodivu to vždycky prošlo. Posledních 10let co se scházejí už ale nejsou milenci, ale pouze přátelé. (Samozřejmě stále tajní) Mamce je 50 a podle jejích slov „Na sex už nemá náladu“ (Je i po vážné operaci) a onomu „kamarádovi“ už je skoro 70! :) Ano, byl o hodně starší…

Takže sakum prdum… jsou to velmi blízcí přátelé, svěřují si své problémy, vždy si dají nějaký dárek k narozeninám, scházejí se v kavárnách u kávy a prostě si povídají, mají se rádi… :palec:

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale hrozně mi tvůj příběh připomíná jejich začátky… tak jsem ti chtěla napsat jak jim tohle dopadlo :kytka:

 
Petisa
Extra třída :D 13211 příspěvků 28.02.12 08:04

Ahoj,
já se teda přiznám, že jsem se v půlce ztratila, s kým že jsi to v Praze chvíli žila a nežila.. :oops: :lol: . Kvůli komu ses to do Phy stěhovala?
No jináč.. závislostí bych to nenazývala. Ze startu okouzlení, pokušení.. teď už jen takové zbytky. Ono to přejde samo, když ho nebudeš vyhledávat, vymažeš si číslo a prostě se na to vykašleš (na to žádná jiná rada není). Ale Ty nechceš, takže je to na dýl.
Mě by asi takový chlap nepřitahoval.. :nevim: . Ale neznám ho, soudím jen dle popisu. Poslušný zahýbající manžílek, kterému to vlastně v posteli moc nejde.. takové zvláštní :nevim: .
Tož se drž :mavam:

 
Teena21
Kecalka 385 příspěvků 28.02.12 08:30

Vubec ti to nezavidim. Jsem v podobne situaci, akorat ja mam vedle sebe chlapa, ktery je tak uzasny, ze bych ho s tou mou platonickou laskou podvest nedovedla. Nastesti je hodne z ruky-je anglican. Me pomaha myslet na poklad co mam doma a na holcicku, kterou cekame :) ale kdyz ctu tvuj clanek, tak vidim, ze stat se muze cokoliv. Hodne stesti

 
Teena21
Kecalka 385 příspěvků 28.02.12 08:33

Nejhorsi na tom je, ze zapomenout se neda nikdy :-/ ale urcite v tom nejsi sama :) znam vic holek, ktere jsou s nekym a zaroven maji nekoho, do koho jsou „zamilovane“ ale proste to nejde

 
oukidouki  28.02.12 08:40

No já nevím, tohle je celé nějaké zmatečné, podle mě to nikam nevede jen k problémům, přerušit veškerý kontakt, soustředit se na manžela, děti, najít si nějakou zábavu pro sebe - např. cvičení, nějaký koníček.
Kdyby aspoň ten sex stál za něco, ale sama píšeš, že má potíže, tak co Tě k němu vlastně táhne?? :nevim: že by zakázené ovoce nejvíc chutná?
TAky jsem zažila šílenou fyzickou přitažlivost, naštěstí ze dne na den přešla, když jsem se pořádně zamilovala do jiného :D, bylo mi 18, dnes mě naštěstí i po 10 letech známosti stále přitahuje můj manžel, takže toto nemusím řešit.
Někde jsem četla, že nevěra je jako hra na automaty, jakmile to člověk jednou zkusí a projde to, je lákavé to zkusit znovu a znovu, nechci určitě moralizovat, ale na druhou stranu by se také člověk měl zamyslet, zda mu ta chvilka stojí za rozpad rodiny, až se na to příjde a většinou se na to příjde, i když někdy za spoustu let......

 
Bábi Zlopočasná
Generální žvanilka 20746 příspěvků 28.02.12 08:51

Odsudzovat nebudem, svoj trest si prave teraz vyberas.
Chcela som len tolko - ak sa naozaj chces zbavit milenca vo vlastnom vnutri, musis ho prestat volat von. To, ze nereagujes ked Ta vola on, je len pol „roboty“.

Len ma tak trosku prekvapuje, ze Ti zivot s nim neotvril oci a nevyliecil Ta :oops: :andel:

Příspěvek upraven 28.02.12 v 08:52

 
1aktak1  28.02.12 09:16

Teda i já jsem se ztratila :nevim:
Píšeš, že ten onen byl smutný z toho, že se stěhuješ za někým kdo nemá rád tvou dcerku a finančně tě využívá - to byl kdo?
A ten s kým si otěhotněla a šla na potrat bylo kdo?

 
carni75  28.02.12 09:58

Ja te taky neodsuzuji, vzdycky v zivote me zajimali charismaticti muzi, osobnosti, pokusitele.Milovala jsem dobrodruzstvi, adrenalin. Jsem rada,že jsem časem i zkusenostmi " vyléčená" :palec: a mám spokojené manželství.Ale měla jsem :( kamrádku, která po 9 letém manželství koketovala s nevěrou a dobrodružstvím.Osud zasáhl a ona 5 let bojovala ve svých 30 letech s rakovinou prsu.Při vyřčení ortele-byla lékařka a tak moc dobře věděla co a jak, když už má zasažené uzliny-se pokorně vrátila ke svému manželovi.On jediný ji dokázal dát to, co potřebovala-jistotu, podporu i naději.Bohužel stejně po 5 letech zemřela. :andel:
Moje rada zní-kdo by byl tvoje opora v době nemoci?protože jsem lidi smrtelní a život a smrt si nevybírá.Drž se kočko a zkus se na svět podívat i trochu ze širšího pohledu :kytka:

 
Michala5
Kecalka 496 příspěvků 28.02.12 10:08

Taky tomu moc nerozumím… Ke komu ses chtěla vracet? A s kým máš ty dvě děti? To první je manželovo a to druhé?

Také neodsuzuju… Taky jsem dělala kraviny a byla přítelovi nevěrná..ALE…neměla jsem děti… Pak jsme se rozešli… A myslím si, že není dobré zahýbat, když má člověk děti..Zbytečně riskuje, že rozbije dětem rodinu…

 
Eliška 84
Povídálka 21 příspěvků 28.02.12 10:10

Taky se v tom trošku ztácím a nevím, jestli jsem všechny souvislosti dobře pochopila, ale na začátku přece píšeš, že i když jste s manželem zažili hodně zlého (málem rozvod), jste spolu a máte se rádi, a že si toho čím dál tím víc vážíš. Tak teda moc nechápu, proč tolik riskovat. Také nechci moralizovat, rozhodně tě neodsuzuju. Ale pokud by se nevěra znovu provalila, odpustil by ti manžel a znovu byste byli spolu? Píšeš, že ten starší nadřízený by nebyl pro život (vztah). To bys teda asi nakonec byla sama. A co děti? Chápu, že ten pocit, když se vidíte, myslíš na něj nebo jste spolu musí být úžasnej. Ale stojí to opravdu za to??

 
jnk
Povídálka 35 příspěvků 28.02.12 10:23

Ono je to trochu od admina upravené.
Se stěhováním to bylo na dlouhé lokte. Jinak obě děti jsou manžela.
Nejdřív Praha Morava,pak Morava Praha,ale jen na 2 měsíce před vánoci,kdy mi dal manžel najevo ať jdu. Odešla jsem zpátky na Moravu za uplně jiným člověkem,který byl jak holčička a ten kterého se potřebuji zbavit byl smutný. Pak jsem otěhotněla s tím co byl jak holčička a odešla natrvalo za manželem do Prahy,uf. No je to komplikace a myslím,že bych držela i rekord se stěhováním.
Co se týká té kobry s bosou nohou. Asi bych to taky tak viděla. Jako nevyhledávám jeho přítomnost a manžel o něm absolutně nic neví,tedy doufám. Jen ho mám stále v hlavě a i když se mi třeba daří půl roku vůbec nenapsat a nemyslet,občas se mi o něm zdá. Ale on se třeba ozve a já v tom jakoby zase lítám. Neviděla jsem ho 2 roky a možnost setkání oddaluju a vymlouvám se. Spíš mě trápí to co mám v hlavě. Možná potřebuju nějaký impuls nebo něco co mě od něj odradí. Ale co už :nevim: ,když ani tamto dole nepomohlo… :lol: . Mě nejde o sex jako takový konečný,ale spíš to okolo-mazlení a tak a to jeho tělo k tomu opravdu vybízí. Možná mi vyhovuje i to,že máme oba hranice od rodiny neodejít a být jen občasnými skoro milenci,nevím. Každopádně se v tom zrovna poslední týden plácám,mám živé sny a nevím co už s tím.
Závidím všem,co jsou ve vztahu 100% spokojené,mají svého partnera i po letech stále rádi. Já manžela mám ráda také i když už nejsem zblázněná,právě proto si už nikdy nechci nikoho najít,stejně jde každému jen o to jedno,ale on se mi do hlavy nějak vryl a nevím,jak ho odtud dostat.

Příspěvek upraven 28.02.12 v 10:27

 
balestra
Závislačka 4477 příspěvků 28.02.12 11:05

Jé hlavně také nechápu, co Tě vedlo k tomu, že jsi se od manžela odstěhovala s 19ti měsíčním miminkem na Moravu??? Problém s tchýní přeci vyřešit útěkem ke své rodině a co manžel, ten má opustit svou rodinu, kamarády. Vždyť v Praze jste mohli jít do nájmu…
Co se týče toho zamilování. Já jsem podvedla několik chlapů s mým prvním, který mě strašně přitahoval a sex s ním byl úplně nej. Poslední sex s ním byl už za známosti s mým současným manželem. Tenkrát jsem to vyřešila úplným přetržením kontaktu. Potkala jsem ho po 2-3 letech před mou svatbou a stále mě strašně fyzicky přitahoval, ale už jsem viděla, že povahově je strašněj a teď po dalších 2 letech jsem se s ním sešla a už jsem si ani nedokázala představit, že by mi mohl být něčím atraktivní!
Takže moje rada, prostě nulový kontakt po několik let ;)

 
PPao  28.02.12 11:30

Život si občas s osudy pěkně pohraje, ale každý boj je jen na nás, jak si dobojujeme. Já jsem před 7 lety poznala v práci také, tehdy zdálo se, úžasnýho chlapa, se kterým jsem si stavěla s mé mysli vzdušné zámky. Ale zkrátím to, za 5 let byl sex asi tak 4× a neviděli jsme se o moc častěji, výmluvy, jak nemá čas a bla bla bla, ale já jsem ho měla prostě ráda a tak jsem si říkala, že bude třeba jednou líp a živilo mě každé slovíčko, každý řádek, který mi napsal a věnoval. Odmítala jsem veškeré muže ve svém okolí a byla slepá a tupá :) Ze zoufalství jsem navštívila kartáře, který mi řekl, že je to z minulosti můj bratr a proto k sobě máme tak blízko a že se ho už nikdy nezbavím a budem se vždy kontaktovat a vědět o sobě. Nedovedla jsem si toto absolutně představit, ale o Silvestra jsem si řekla a dost, takhle můžeš holka živořit ještě klidně deset let, po létu jsem dala šanci muži, který mě neoslepil svým vzezřením, ale srdcem a dnes s ním mám dceru, miluji ho a jsem šťastná. S tím klukem jsem v kontaktu pořád, mám ho ráda, občas se sejdeme a probereme život, ale to je vše. Je jenom potřeba si v hlavě srovnat pro co chci žít a tak to přijmout ;) Trvalo mi to dlouhých 5 let. On mi říká dneska sestřičko, svěřuje se mi o svých láskách a já si klepu na čelo, jak jsem mohla být tak slepá a myslet si, jakého to mám super chlapa :D Podívej se na něj jako na běžného chlapa z ulice, kterých potkáš mraky a nezaujmou Tě a řekni si, co to vlastně na něm je, život s ním žádný, sex vlastně taky téměř žádný, pár hovorů, sms, vždycky nejvíc chceme to, co se nám oddaluje a plně nemůžeme vlastnit a to způsobuje ty zvláštní city k němu, kdyby teď přišel a řekl, že chce být s Tebou, tak před ním utečeš, protože to najednou bude něco, co s ním neznáš a nebudeš to tak chtít :D Takže má rada je, povznes se nad něj, takových jako on, jsou tisíce a časem se stane absolutně nezajímavým objektem ;)

 
jnk
Povídálka 35 příspěvků 28.02.12 11:59

Balestro…nebylo to,že bych se stěhovala od manžela,ale plán byl,že on až najde práci na Moravě půjde za mnou. Nájmy v Praze byly,jsou a budou děsně šílený a nám se naskytla možnost mojí práce+ bydlení zdarma v domku s mou babičkou/rodiče mají své bydlení/. On se totiž do poslední chvíle držel doma,u rodičů,pro­tože tam nemusel platit takový nájem,do cizího nechtěl.Jenže jak jsem psala,pak se mu to asi rozleželo v hlavě a na Moravu nechtěl a mezitím jsem to po něm ani nechtěla,protože se mi stalo tohle. Tento vztah na dálku s manželem trval asi 2 roky a pak jsem se vrátila do Phy a pak zase zpátky na Moravu.

Je mi jasné,že musím odstřihnout pupeční šňůru,ale ten červík,který pak zahlodá je silnější. Chlapů potkávám tisíce a je pravda,že se na ně koukám hledáčkem-nebrat.....On je něco jako pijavice přisátej na kůži a ne a ne se odlepit :zed: Asi jen vzpomínka

 
1aktak1  28.02.12 12:44

Jo ták, takže byl manžel pak byl ten, kterého nemůžeš dostat z hlavy a ještě byl nějaký co tě „využíval“. Tak už tomu rozumím :-)

 
berushkacz
Ukecaná baba ;) 1130 příspěvků 28.02.12 13:17

Aha, tak už to chápu, oni ti chlapi nebyli dva ale tři :mrgreen: Jestli to admini upravili, tak docela blbě, protože přeskočili jak jsi se dostala k tomu třetímu :lol: No já tě určitě neodsuzuji, ale nechápu, jak tě to může tak dlouho držet, když v podstatě nic moc nebylo. Obdivuji tvého manžela, že i po tom všem s tebou je, měla by jsi si ho vážit a starat se jen o to aby jste měli šťastnou rodinu. Bude to lepší pro Vás všechny, hlavně pro děti.

 
berry4
Nadpozemská drbna 28051 příspěvků 28.02.12 13:25

Spokojenost je relativní pojem. Každou z nás někdy napadne,jestli by to nebylo tenkrát lepší s tím Pištou Hufnáglem …
No každopádně přeji pevnou vůli,odříkaného chleba chce každý největší krajíc,ovšem někdy to za to nestojí ;)

 
jnk
Povídálka 35 příspěvků 28.02.12 13:34

berus…manžel o tom kterého mám v hlavě neví,takže pro něj jsem byla nevěrná jen jednou s tím jako holčička. Teda nejdřív jsem od manžela odešla a pak s ním začala žít. Vím,že bych si toho měla vážit,podruhé by mě určitě odkopl jak prašivýho psa,ale jak píše berry-chci krajíc který za to nestojí,vím to ale nemůžu tomu prostě pomoct :zed:

 
Veru88
Kecalka 170 příspěvků 28.02.12 13:40

Ahoj, stalo se mi něco podobného, ještě v době, když jsme s manželem jenom chodili a já se zabouchla do jeho nejlepšího kamaráda. Napíšu to velmi zkráceně, prostě jsem musela velmi tvrdě poslat milence do háje, vymazat číslo, vyhodit vše co mi ho připomínalo, napsat mu, že ho nemiluju a at mi už ani nezkouší psát nebo volat. To jsem do něj byla ještě dlouho zamilovaná a vzpomínala jsem, ale prostě jsem chtěla zapomenout a zapomněla jsem. Až ted ty jsi mi to připomněla. Tohle je jen na Tobě, pokud skutečně chceš zapomenout, zapomeneš. Jednou jsem četla, že mít rád není chemie, ale rozhodnutí. Rozhodni se, že budeš milovat svoje děti a manžela. Tamtoho impotenta si vymaž z hlavy a zapomeň, že jsi ho kdy milovala, nevyhledávej ho. Nesetkávej se s ním…Když má člověk milence, je to známka, že se nudí a myslí na blbosti ..najdi si nějakou aktivitu s manželem, kterou budete dělat jen spolu a bude Vás oba bavit..třeba choďte na bowlig, nebo se bavit do vinárny pravidelně. Já nevím, prostě udělejte něco pro to, aby Vás spolu život bavil a neměli jste čas myslet na milence a milenky.
Já vím, že to píšu drsně, ale někdy to člověk potřebuje, když chce pomoct.

Držím Ti palce :palec:
ať se zbavíš toho klíštěte, co Tě jen vysává..

Příspěvek upraven 28.02.12 v 13:55

 
Anonymní  28.02.12 13:48

Ahoj, předem se omlouvám za anonym…úplně vím o čem mluvíš. Manžel odjel na stáž do ciziny na cca 5 měsíců, domů jezdil jednou za 14 dní na víkend. Nikdy jsem svému muží nebyla nevěrná až do této chvíle.Nebudu se úplně rozepisovat protože to by bylo na dlouho…Kolega z práce po mě dlouho „jel“ jen nevěděl jak na to. Jednoho dne se odhodlal a pozval mě na kafe o nic nešlo…při druhé kávě proběhlo lehké líbání a od té doby jsem byla jak vyměněná. Stačilo mi aby se mě při obědě s kolegy dotkl kolenem pod stolem a do mě jako když píchneš…abych to zkrátila…po dobu do byl manžel v cizině jsme se scházeli pravielně a já docela dlouho odolávala…až jednou jsem neodolala.Ten sex s ním byl úžasnej…vlastně i všechny další…dopadlo to tak že jsme ze sebe byli tak vyřízení že bychom oba byli schopni opustit své partnery. (on je ženatý a má malou holčičku)Slova jako „miluji tě“…„chybíš mi lásko“ byla na denním pořádku.Pak v létě odjel s rodinou na dovolenou a zůstal doma i další tři měsíce…a to jediné mi pomohlo.Jak říkáš „sejde z očí, sejde z mysli“ moje zapálenost k němu se pomalu vytratila…občas se ještě vídáme a on tvrdí že to má pořád stejně…ale já už ne…zaplať pánbůh

 
Mrazivý dech
Zasloužilá kecalka 741 příspěvků 28.02.12 14:05

Koukám, že každá žena má nějakého Pištu Hufnágla. Docela síla. No aspoň vím, že mám dát vědět, že se vracím dřív ze služebky. :)

 
jnk
Povídálka 35 příspěvků 28.02.12 14:29

Mrazivý dechu…určitě každá má svého prince ať už ve snech,doma,či potají.
Mám kolegyni z té stejné práce ale na Moravě,která byla vdaná několik let a totálně se zbláznila do kolegy,který ale začal chodit s jinou kolegyní. Tenkrát ho pozvala do kina,ale on s ní nešel. Byl sice svobodný,ale ona nebyla jeho typ-nechci ji urazit. Nakonec to vypadalo na rozvod,protože ona byla jak vyměněná i když ji tamten nechtěl. Po 2 letech se uklidnila a za několik let se jim narodil vytoužený chlapeček a dala mu jméno po svém princovi. Bohužel za půl roku poté manžela srazilo auto a ona zůstala s malým sama. Teď už asi ví,že ji bude do konce života chybět.
I já se poslední dobou strachuji,co by kdyby-manžel hodně jezdí po Praze,lidi jezdí jak blázni a kolikrát když dlouho nejde už začínám magořit.

 
Mrazivý dech
Zasloužilá kecalka 741 příspěvků 28.02.12 14:45

jnk: dva roky magoření? to bych nevydržel :zed:

 
Anonymní  28.02.12 16:32

To je zamotaný :lol: ale vychází mi z toho, že prostě nemůžeš/nechceš zapomenout na jedno velký zamilování.
Taky mám svýho Pištu, ještě v době kdy jsem měla první dítko se svým mužem jsme se sem tam viděli, ale co jsem se svým manželem nikdy k ničemu nedošlo. A jediná rada jak se toho zbavit je zpřetrhat kontakty, ale úplně a totálně… žádný sms, žádný volání, žádný kafíčko, když se náhodou někde potkáme…
Taky toho svého Pištu sem tam potkám, přece jen žijeme ve stejném městě, nohy se mi taky pokaždé lehce podlomí - je to kus :oops: pozdravíme se, povíme jak se máme, ale tím končím, protože sama sebe znám a vím, že bych se nemusela udržet na uzdě.

 
vlastovka385
Zasloužilá kecalka 694 příspěvků 28.02.12 16:37

Proto je nejlepší udělat to jak my dva s manželem, potkali jsme se, když mě bylo 30 a jemu 28, a prostě oba máme to svoje poctivě „od*ukaný“, takže nás nic neláká :-).

 
Káka74
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 28.02.12 20:54

Nevím, jestli v tuhle chvíli řeknu to, co bys chtěla slyšet. Nicméně zkusím formulovat svůj názor. Myslím, že by sis měla pořádně rozmyslet, zda chceš se svým mužem být. A to ne jen kvůli dětem, ale jestli opravdu je pro tebe ten pravý. POkud ano, zkus si toho druhého z hlavy nějak vyhnat. POkud ne, sbal se a běž dokud jsou děti malé. A je jedno jestli za tím druhým nebo prostě být sama a najít si někoho s kým nebudeš mít potřebu řešit někoho dalšího. Mě se tedy s manželstvím a dětmi všechny myšlenky na možné Pišty Hufnágly vypařily. neříkám, že mám ideální vztah, ale já prostě věřím na to, že vztah je potřeba žít na plno, problémy je třeba řešit a neshody překonávat. A to se nedá dělat, když v tom nejedeš na plný plyn. Ale to není boží přikázání, jen můj názor. MOžná trochu naivní a staromódní :nevim: , takhle to cítím.

 
Anonymní  29.02.12 20:57

Ahoj,
tak tady je má zkušenost: můj manžel pro mě byl dlouho můj princ a nikdy by mě nenapadlo, že potkám nějakého lepšího Pištu. Děti nade vše. Měla jsem úplně stejný náor, jako kolegině (Káka) nademnou.
To se ale zmněnilo s příchodem nového nadřízeného, se kterým jsme se na jednom pracovním večírku velmi romanticky sblížili, poté proběhlo několik žhavých hovorů, e-mailů,… ach.
Nic vážného jsme spolu nakonec neměli, ale myslím na něj už dlooooouho dnem i nocí, a o to horší to je, že se často potkáváme v práci.
Soucítím s tebou a zatím si vůbec nedokážu představit, že na svou tajnou lásku sama někdy zapomenu.
Přeju hodně trpělivosti :kytka: Čas je prý nejsilnější čaroděj.

Pája

 
Laddmie
Závislačka 2897 příspěvků 5 inzerátů 29.02.12 21:57

Ahoj zakladatelko, omlouvám se, ale mám dotaz na holky úplně odjinud.. :oops: :oops: odkud máte toho Pištu? To je z nějakého filmu? :oops:
Díky. :kytka:

 
zitorka
Ukecaná baba ;) 2198 příspěvků 01.03.12 23:15

Buď v klidu…
v 16 ti letech jsem potkala svého úžasného…v 18ti svýho dnes už manžela…je mi letos 27…mám tři děti, dvě dcery a andílka, a se svým úžasným, tenkrát :mrgreen: , mám kamarádský vztah dodnes…on má dnes už tři dcery při bilanci jednoho rozvodu…je to takový větroplach…hodný člověk, který mi dokáže poradit, který mě dokáže vyslechnout,t ak jako já jeho…ale je pravda, že se mi už při setkání s ním nepodlamují kolena… :mrgreen: ale z mileneckého vztahu jsme přešli do kamarádství…je to jen na tobě… :nevim: :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček