Jak nám málem srdce pukla :(

Genovesa  Vydáno: 16.11.15

Tento deníček zůstane jedním z nejtěžších textů, který kdy napíšu. Alespoň v to pevně doufám a prosím Boha, ať moc horších věcí naše děti nepotká.

Myslela jsem, že pro mě bude terapií, místo toho mám pocit, že vracet se k tomu všemu je spíš čiré sebemrskačství. Ale kdyby pomohl zachránit od úrazu byť jedno jediné dítě, pak to má smysl!

Jednoho slunečného víkendu jsme se vydali přes půl republiky k manželově rodině. Vůbec se mi tam nechtělo. Nejen proto, že dům je plný koček, rozličných papoušků a psa, což já nepovažuju za vhodné prostředí pro batole, ale hlavně kvůli několikahodinové cestě autem, z které jsem měla strach. Naše batole totiž chvíli neposedí, starší předškolačka pro změnu trpí kinetózou.

Cesta nebyla nic moc, ale víkend byl príma. Nádherné, slunečné podzimní dny. Děti si pohrály s babičkou, tetou, byli jsme na houbách a všichni jsme si to užili. Zbývala poslední půlhodina našeho odjezdu. Možná proto jsem na chvíli ztratila ostražitost, což se mi krutě nevyplatilo.

Sedím v křesle, moje starší sedí za gaučem na rotopedu. Nedosáhne sice na šlapátka, přesto jede k moři. Mladší se radostně batolí kolem mě po obýváku. Na vteřinu se zapovídám se švagrovou, sedící na gauči, starší dcera zrovna seskakuje z rotopedu. Skočí na šlapátko, sesedne a ve vteřině se ozve křik mladší, teprve šestnáctiměsíč­ní dcery.

Nejprve se nijak neděsím, očekávám, že ztichne a jako vždycky na mě vykoukne zpoza gauče s úsměvem, popřípadě se přijde s pláčem utěšit a pofoukat „jauvejs“. Nejde. Naopak, po setině vteřiny, nutné k nádechu, se ozývá křik ještě větší. Hrozivý řev. Něco je příšerně špatně, vím to! Vyskakuji z křesla, obíhám gauč i tchyni, stojící u něj. Odstrkuji švagrovou, která doběhla dřív a poklekám u své dcerušky.

Ukazováček levé ruky vězí pevně v řetězu kola v místě ohybu prvního článku prstu. Pane Bože! Zděšeně obhlížím situaci. Zoufale jednou rukou držím předloktí dcery, aby se neškubala, druhou rukou se snažím uvolnit řetěz. Marně! Prst je zle pomačkaný. Tchyně pokleká a začíná šlapkami točit, aby ruku uvolnila. Křičím na ni, ať na to nesahá! Tchyně se mi snaží klidným hlasem domluvit, že prst musíme vytočit.

„NE!“ Odmítám zoufale a volnou rukou pevně sevřu šlapátko tak, aby se s ním nedalo hnout. Křičím na ni, že vidím kost, ať seženou někoho, kdo to rozdělá! Zoufale pláču. Její obličej mizí za mými slzami. Držím ječícímu dítěti předloktí a propadám se do šoku.

Dokola opakuji jako mantru to samé: „Neuhlídala jsem ji! Já jsem ji nehlídala! Já za to můžu!“

Strašně křičím, ale není to můj hlas, je to nelidský, zvířecí řev. Tchyně přibíhá s kleštěmi a marně se snaží přeštípnout řetěz. Tak se pokouší kolo rozšroubovat. Povolí jeden šroub, když přibíhá můj muž, který si odskočil před dušičkami zapálit svíčku tchánovi na hrob. Mocným pohybem rukama roztahuje řetěz a dceřin prst vyklouzne ven.

Okamžitě ji svírám v náručí, stále křičím to samé. Prst je v momentě zakrvácený a je nakřivo. Kvílím, že dcerka bude bez prstu. Muž zvedá můj zvonící telefon a komunikuje se záchranáři. Zavolala je švagrová, s kterou jsem hovořila, a díky Bohu ihned z počátku odvedla moji starší dcerku pryč.

Přibíhá druhá švagrová, zdravotní sestra. Drží dceřinu ruku vysoko, aby tolik nekrvácela. Její hlas je rozhodný a klidný: „Nedívej se! To bude dobré, prstík tam je, přišijí jí ho!“

Z druhé strany mě objímá můj muž a cosi mi šeptá. Oba mě vracejí ze šoku zpět do reality a já velím, ať podají dudlík. Přijíždí sanitka. Bosky nesu svoje dítě dvě patra dolů až před dům do sanitky. Před odjezdem ještě volám na starší dcerku, že to bude dobré.

Sanitka houká. Propadám se opět do šoku. Záchranářka mě věcně požádá, ať se snažím uklidnit dítě, které mi sedí na klíně. Začínám zpívat ukolíbavku a ona usíná. Po rentgenu, kde se neprokazuje zlomenina kosti, se sbíhá lékařské konzilium. Dceru mi vezmou z náruče a odnášejí pryč, aby se na ruku podívali. Probouzí se a strašně pláče.

Je mi hrozně, můj muž mě pevně drží, zacpávám si zoufale uši. Po chvíli dcerku zas přinesou a lékaři rozhodují o převozu na dětskou chirurgii do Ústí nad Labem. Na cestu dostává dcerka kapky proti bolesti a usíná. Sedím vedle ní, poslouchám houkání sanity a opět se moje křehká rovnováha vytrácí. Telefon mám v ruce, potlačuji nutkání zavolat manželovi – vracel se pro pár věcí a pojede za námi – i tak mám o něj strach.

Vytáčím číslo mojí sestry. S pláčem vysvětluji, něco mi povídá. Většinou jí přes houkání erzety nerozumím, ale její hlas mě uklidňuje, je tak klidný a rozhodný. Až po návratu domů se dovím, že se po telefonátu strašně rozplakala. Stejně tak záchranářka posádky mi hodně psychicky pomůže. Povídá mi o svém synovi, kterému v šesti letech selhaly ledviny. Samozřejmě si uvědomuji sama, že mohlo být hůř, ale po těch dvou rozmluvách to vnímám jaksi reálněji. Na příjmu v Ústí už jsem odevzdaně klidná.

Je půl druhé, když se dostáváme na oddělení dětské chirurgie. Sestra mi oznamuje, že na sál půjde dcerka nejdřív ve čtyři, nesmí nic jíst ani pít. Dcerka je strašně statečná, bloumá po herně a chce si hrát. Sahá mi do výstřihu a chce mlíčko. Jsem zoufalá. Naštěstí brzy přijíždí můj muž a jsme už na to dva. Ve dvě hodiny se dcerce ruka strašně rozkrvácí, bílé obvazy jsou prosáklé krví. Moje tričko taky, na hrudníku, na zádech.

Později zjistím, že mám krev i na podprsence. Přichází pediatr k předoperačnímu vyšetření a oznamuje nám, že malá půjde na sál v půl třetí. Padá nám kámen ze srdce, za deset minut jí přinesou lék na zklidnění a odváží si ji v kočárku. V zápětí přichází chirurg, aby nás upozornil na to, co už víme – že dcerka může o prst přijít. Nedokáže rizika posoudit, protože ránu neviděl, pouze ji s ním konzultovali před převozem po telefonu, aby se rozhodl, zda si na operaci troufne. Až na sále uvidí, co bude moct dělat.

Operatér odchází a nás čeká zatím nejdelších 70 minut, než nám dcerku ze sálu přivezou. Nemůžeme vydržet na pokoji, jdeme se na chvíli projít po areálu. Kupuji si kávu, kterou nedopiji. Za 15 minut jsme zpět na pokoji, do rukou mi vrací naše punčocháče. Hrozný pocit. Dostávám informaci, že bodyno nasáklé krví museli rozstřihnout. Samozřejmě je nám to ukradené.

Pak už to jde ráz na ráz. Přivezou nám dcerku, která spinká, ale je strašně zahleněná. Za vozíkem jde operatér, který nám s úsměvem oznamuje, že kloub byl sice otevřený a jsou přerušené šlachy, ale z dlaňové stany nebyla devastace tak veliká. Jedna tepna zůstala zcela zachovaná, takže prst se s velikou pravděpodobností přihojí.

Je fixovaný v rovné poloze drátem, aby šlachy měly aspoň nějakou šanci srůst. V tomto věku jsou to jen blanky, takže není možné zaručit, že jsou správně přišité. Pokud nebude hybnost v pořádku, půjde opravit v pozdějším věku transplantací šlachy.

Jsme šťastní v tom neštěstí aspoň za jakous takous jistotu, že jí prst zatím zůstane. Po dvou dnech od operace následuje převaz. Prst je vitální, takže chirurg rozhoduje o ukončení hospitalizace.

Moc a moc děkujeme celému týmu oddělení Dětské chirurgie v Ústí nad Labem, všichni byli strašně hodní a empatičtí. A nejvíc ze všech dětskému chirurgovi Mudr. Podhájeckému, který malou operoval a prst jí zachránil.

Prosím vás, všechny rodiče, buďte opatrní v situacích, kdy je kolem víc lidí. Člověka ukolíbá pocit, že hlídají jiní, chce si vydechnout, ale bohužel často vlastně nehlídá nikdo. Už se nám to jednou nevyplatilo, když jsme se s manželem špatně domluvili a starší dcerka se nám mírně opařila naštěstí nevroucí polívkou. Taky jsme se motali oba kolem. A teď bohužel zas! Já už jsem poučená navěky.

Od úrazu je to týden. Máme za sebou převaz na traumatologii v našem bydlišti, rána je naprosto čistá, prst prokrvený. Za 14 dní nás čeká extrakce drátu a pak se uvidí, jestli prst rozcvičí.

Držte nám prosím pěsti!

PS: Prosím omluvte stylistické i jiné chyby, nějak jsem nenašla odvahu si to po sobě pořádně přečíst. To až časem.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
kaja00
Extra třída :D 10290 příspěvků 16.11.15 00:10

Držím palečky, ať malá prstík rozcvičí :hug: :kytka:

 
umea
Ukecaná baba ;) 1289 příspěvků 16.11.15 05:15

Ja myslim, ze to bude dobre; tihle malicti maji velkou schopnost regenerace a nejspis se clanek prichyti, a dusledna rehabilitace prtiku taky pomuze.
Holt jste si to snad vybrali; stat se to muze kazdemu, a neni duvod se z toho vinit. Hodne stesti vam i holcicce.

 
Mamasaurus
Ukecaná baba ;) 1806 příspěvků 16.11.15 06:40

Hodně štěstí holčičce a at nemá žádné následky… Držte se :srdce:

 
Ada22
Kecalka 388 příspěvků 16.11.15 06:40

Držím palce at se vše brzo zahojí. Jo přesně, nejhorší je když hlídají všichni a vlastně nikdo. Myslím, že by jsi se z toho neměla tolik vinit a vlastně diky za upozornění.

 
suvik
Generální žvanilka 24525 příspěvků 16.11.15 07:04

To je mi desne lito, co sis musela prozit za obavy. Drzim moc palce, at je prstik v poradku. Je mi z toho uzko, i kdyz jsou treba horsi veci, tak ten strach o dite, to je to nejhrozivejsi, kdykoliv. :hug:

 
Pherenike
Neúnavná pisatelka 17535 příspěvků 16.11.15 07:06

Jestli ti to pomuze, mam za sebou se synem v podstate stejnou zkusenost. Prst si zavrel do dveri auta a jeden clanek si castecne amputoval…bylo to letos v cervenci a ted by to na tom prstu nikdo nepoznal :palec: :kytka:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 16.11.15 07:12

Držím palečky at vám vše dobře dopadne a prstík se rozcvičí :)

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 16.11.15 07:29

Jste statečné obě. Přeji vám, aby bylo už jen dobře. :kytka:

 
Motýlice
Závislačka 4960 příspěvků 16.11.15 07:46

Drzim palce, at je to dobre. :hug:
S tim uhlidanim… ono to fakt nekdy nejde. Clovek nemuze mit oci vsude po 100% casu. Muzes se maximalne snazit odstranit z dosahu deti ta nejhorsi rizika a pak uz se jen modlit, at detstvi prezijou bez vaznejsiho urazu. Mam doma dve deti a strach, ze se neco stane, mam prakticky porad. Kdyz nekam prijdeme, uz koukam kolem, hlavne na umisteni rychlovarky a kam lidi davaji hrnky s kafem. Ale jak rikam, vsechno se odhadnout predem neda. A zabranit tomu taky ne. :(

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29281 příspěvků 61 inzerátů 16.11.15 07:56

:hug: :hug: :hug: :kytka: :kytka: :kytka: Držím palce moc a moc!
A neobviňuj se, zrovna o tobě vím, že jsi hodně opatrná matka :kytka:

 
mamina44
Zasloužilá kecalka 552 příspěvků 16.11.15 08:26

Holčička je moc statečná, také držím palce ať prstík rozcvičí.

 
antoinnetka
Kecalka 330 příspěvků 16.11.15 08:28

Je dobře, že to takhle dopadlo a snad i poučení do budoucna. Na druhou stranu jsem s děsem čekala deníček o mnohem větší tragédii a ne relativní „prkotinu“.

 
pepřenka
Ukecaná baba ;) 2130 příspěvků 16.11.15 09:00

Mám u těch úrazů taky strach a doufám, že se nám vyhnou.

Ale konec dobrý, všechno dobré ;)

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 16.11.15 09:00

Děkuju vám všem za podporu :kytka:, přiznám se, že jsem čekala spíš sprchu. A děkuji i za dočtení, až dnes jsem zjistila, jak je to stráááášně dlouhé :oops: :). Dcerka je moc statečná. Jen ta dlaha jí pořád padala, čímž jsme zjistili, že má pryč kousek nehtu a slušně nařízlý i prostředníček :(. Lítaly jsme furt na převazy, teď už to docela drží. Prst je bez infekce, takže ho bude mít a ostatní se uvidí časem.
@Pherenike Děkuji, doufám, že i my budeme mít štěstí a obejde se to bez další operace.
@antoinnetka Jistě. Chápu, že se mohou stát a stávají mnohem strašnější věci. Bylo nám to útěchou samozřejmě, třeba když jsem potkala v nemocnici mámu s holčičkou, co měla roušku přes pusinku :,(. Nicméně traumatizující to je pro nás všechny. Ta hrůza, když prst nešel ven, strach, že si ho úplně utrhne, jak sebou cloumala. Strach z narkozy, jak ji zvládne…Poznamenalo to i starší dcerku, která těžce snášela odloučení ode mne i sestřičky a nechce se od nás teď pomalu hnout. Tak 10 dnů se v noci budila zlými sny. Nevím, jestli jsi něco takového zažila. Snad trochu porozumíš a omlouvám se, pokud jsem tě zbytečně vyděsila :kytka:.

 
Viktorie.H
Povídálka 19 příspěvků 45 inzerátů 16.11.15 09:17

Ježiš… Úplně jak jsem to četla, tak slzyčky v očích. Bobek malý… Vůbec se neobviňujte!!! Může se to stát každé z nás! Ale přesně jak jste napsala!!! „Nejhorší je, když hlídají všichni a nikdo!“ Mnohdy jsem si toho všimla i u nás, viz. oslavy, rodinne výlety o vyšším počtu lidí atd… Někdo se hlásí, že hlídá, ale pak se zapovídá s někým jiným a vlastně nehlídá, proto se snažím být ve střehu i když někdo řekne „neboj hlídám.“ Né vždy se dá některým věcem předejít! Moooc držíme palečky ať se dá vše do pořádku, jak má!!! Ať se prstíček zahojí a maminko vydechněte! Je to za vámi!

 
PetrušeKl
Ukecaná baba ;) 1983 příspěvků 16.11.15 09:30

Uff! Moc držím palce, ať je vše v pořádku a přeju spoustu sil! Nevyčítej si to, tohle se prostě stane a nikdy nejde žádné dítě uhlídat stoprocentně… Vše bude dobré, děkujeme za upozornění, člověka ani nenapadne, co se všechno může stát! :kytka:

 
Marci113
Povídálka 35 příspěvků 16.11.15 09:43

Úplně mi běhá mráz po zádech a přes slzy jsem pořádně neviděla na obrazovku. Naprosto chápu jak Ti je. Loni o prázdninách mi děti hlídali tchán a tchýně. Manžel byl pracovně v zahraničí. Tehdy čtyřletou dcerku tchán postříhal zahradními nůžkami. Přestřihl ji ukazováček levé ručky. Měla střihlou i kost. Ani nevím jak jsem s ní dojela do nemocnice. Stejně jak Vy čekání na operaci (čtyři hodiny), špatné probouzení z narkózy, nejistota zda prstík budeme mít nebo ne. Jestli s ním bude hýbat, zda doroste nehtík.
NAŠTĚSTÍ vše dopadlo dobře, prstík je v pořádku i nehtík narostl, úraz připomíná jizva a trošku promáčklé bříško posledního článku prstíčku. Nejde ani napsat jak jsem si to vyčítala, i když jsem u toho nebyla.
Moc držím palečky. Chápu jak Ti je.
Bude to dobré.

 
Sofie2013
Zasloužilá kecalka 546 příspěvků 1 inzerát 16.11.15 09:44

Chudák malá, úplně mě deníček rozplakal, jsem ráda, že to dobře dopadlo a držím palce, ať je prstík úplně v pořádku! Mám stejně starou dcerku, tak děkuji za upozornění na to, co všechno se může stát. Člověk nikdy nemůže být dostatečně opatrný. A neobviňuj se, tohle se může stát každému!

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 16.11.15 09:57

@Marci113 To je příšerné :hug:! Úplně mi to vehnalo slzy do očí. Horší o to, že vaší dcerce to způsobil neopatrností blízký člověk. Tady je jasně vidět, že prarodiče a rodina, co už má velké děti, zapomínají, co všechno malé děti dovedou a nedokážou prostě spoustu věcí domyslet bohužel… Tvoje dcerka byla v té době stejně stará, jako je teď moje starší. Je to hrozné, ale jsem šťastná za vás všechny, že to dobře dopadlo. Kdyby ne, být tchánem, nevím, jak bych tohle zvládla… :,( :nevim:. A děkuju za upozornění… Zahradu miluju a v sezoně mám nůžky snad přirostlé k ruce, zas budu opatrnější.

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 16.11.15 10:01

Moc děkuju všem za podporu. Já vím, že takové věci se stávají. Už si nevyčítám, že jsem ji neuhlídala. Prostě se stalo, no. Ale jsem si vědomá, že jsem neuhlídala. To je prostě bohužel fakt :,(.
@Sofie2013 @Viktorie.H @PetrušeKl Přesně o tohle mi holky šlo. Aby si to ostatní uvědomili, že právě v těch chumlech je třeba hlídat ne míň, ale víc jak obvykle! :kytka:

 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 16.11.15 10:07

Tak chvala Bohu! nejak nenalezam slova. ktera by se Sem hodila..nebo mi dostatecny pocet slov utechy chybi. Snad jen… Zvladli jste to a malicke preju, at to s prstikem dopadne uplne a nejlip jak muze :srdce: :hug: :hug: :kytka:

 
Marci113
Povídálka 35 příspěvků 16.11.15 11:01

"Genovesa " moc děkuji za pravdivá slova. Tehdy jsem na ně spoléhala, že je uhlídají. Zabalila jsem jim jídlo na celý den, včetně obědu, který stačilo ohřát. Malá v té době měla spát. Nedali ji, že bude pomáhat dědovi. Nevím co je to napadlo.
Ještě teď mi je hrozně, když si na to vzpomenu. Nejvíc mě mrzí, to kolik malá musela vytrpět. Snad stokrát jsem si říkala, že by bylo lepší kdyby to byl můj prst.
Jsem neskutečně vděčná, že to tak dopadlo. A hlídám je jak ostříž.

 
Raddkka
Ukecaná baba ;) 1227 příspěvků 16.11.15 12:09

Rozbrečelo mě to. Držím palce ať to dobře dopadne. Prstík je vlastně to nejmenší, hl. že je v pořádku ona i Vy. V tom šoku se mohly stát i horší věci. uf.

 
moky
Extra třída :D 10665 příspěvků 16.11.15 12:13

Ufff, měla jsem hrdlo po celou dobu stažené…ufff…ma­ličká je bojovnice a moc statečná, zvládli jste to skvěle, věřím v dobrý výsledek bez minimálních viditelných vzpomínek u prstíku. Ten strach v tu chvíli je neskutečný a člověk rychle propadá beznaději, jak neví, čím a jak pomoci - nám se stalo u dcerky vdechnutí jablíčka a to jí uvízlo v krku a nešlo ven, žádným způsobem…uff dopadlo to také dobře a od té doby je můj strach o ni i brášku ještě větší!

 
Misel02
Závislačka 4244 příspěvků 16.11.15 12:15

Moc Vám držíme palečky :hug:

 
raddka87
Kecalka 450 příspěvků 16.11.15 12:19

Při čtení mi šel mráz po zádech, držím pěsti, ať se prstík zahojí :kytka:

 
reinkarnace
Závislačka 3721 příspěvků 7 inzerátů 16.11.15 12:42

Neboj, to zvládne. Mezi náma, četla jsem tu nedávno deníček o stejně staré holčičce, která byla komplet opařená vroucí vodou. Maminka zachovala neuvěřitelně chladnou hlavu. S každým to udělá něco jiného, úrazy dětí jsou nejhorší, rodiče to nesou hůř, než samotné děti. Bohužel svou hysterií jsi dceři v danou chvíli asi moc nepomohla..ale chápu, že každý jsme jiní a reagujeme jinak. Ať už je jen dobře (bohužel je ale pravděpodobné, že děti potkají ještě i horší věci). Věř, že to dcerka zvládne a nepřenášej na ni svoji úzkost. Nebyla to tvoje chyba, je to často veliká náhoda :kytka:

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 16.11.15 12:44

@Marci113 Ano, to jsme si s mužem oba říkali také. Ze kdyby to šlo vzít na sebe, člověk by si ten prst klidně useknul rovnou. Jenže nejde to, nejde. Zas mi přijde, že děti tu bolest opravdu vnímají jinak a že mají posunutý práh bolesti. Protože ona to ze všech brala fakt nejlíp. Já jsem se v tu chvíli propadla do šoku. Naštěstí jsem zbytek zdravé mysli soustředila na záchranu prstu, ale jinak jsem byla totálně mimo, fakt v šoku. Tchyně musela pár dnů brát léky na uklidnění, haproval jí tlak, má nemocné srdíčko. Moje sestra strašně brečela po telefonátu se mnou, málem zkolabovala, ta sanitka ji strašně vyděsila. Moje máma a švagrová se pozvracely z toho stresu. A malá byla skoro pořád veselá. :nevim: :srdce:

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 16.11.15 12:46

@reinkarnace No, to jsem jí sice nepomohla bohužel, což mě mrzí. Nicméně kdybych nechala tchyni, aby jí prst z kola vytočila, byla by nejspíš bez něj. To kolo mělo stejný přímý i zpětný chod, zabíralo na obě strany stejně. Aspoň tak.

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 16.11.15 12:51

@reinkarnace Ten deníček jsem taky četla, i jsem si na něj v nemocnici vzpomněla. Já samozřejmě vím, že to co se stalo mohlo být mnohem horší, kdyby tam strčila celou ruku, nebo jsou i mnohem horší věci, co se mohou stát. Jenže dívat se na vlastní dítě s prstem rozmašírovaným až na kost, jak trhá paží ve snaze jej vyndat a ty nejsi schopná pomoct, vyndat to, řešit tu situaci, protože tam vězí a s každým pohybem se zub kola zařezává hlouběji a hlouběji… Není to příjemné a myslím, že by to zamávalo i se spoustou jiných lidí, než jen se mnou. :nevim:

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 16.11.15 12:52

@moky :hug: Jak jste z ní to jablko dostali?

 
reinkarnace
Závislačka 3721 příspěvků 7 inzerátů 16.11.15 12:54

@Genovesa ano to je jasné ;)

 
Marci113
Povídálka 35 příspěvků 16.11.15 12:58

Je hrozně těžké si v takové chvíli zachovat chladnou hlavu. Na něco takového se nejde dopředu připravit.

 
marketak5
Kecalka 377 příspěvků 16.11.15 13:02

Předem opravdu ze srdce přeji brzké uzdravení a už žádné nehody. Ale ta hysterie mi přijde přehnaná (v tom deníčku samozřejmě, v daném momentě naprosto pochopitelná), ačkoliv i já jsem hysterická třeba i z blbé horečky. Jen jsem teda čekala daleko horší nehodu a problém. Ano, naprosto chápu a neumím si představit ten strach a bezmoc a bolest. Vůbec vám to nezávidím, ale nakonec i kdyby o ten prst přišla, tak by to nebylo nejhorší. Jsou bohužel na tom lidi i děti daleko hůř a to je teprve hysterie..

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 16.11.15 13:05

@Marci113 Já jsem bohužel povahou zmatkař a stresař. Vždycky jsemse strašně bála, že až něco takového přijde, že úplně zpanikařím a dítěti nepomůžu. Takže jsem fakt šťastná, že jsem si udržela alespoň tolik zdravého rozumu, abych čapla to kolo a dcerčino předloktí a zabránila úplné devastaci. Můj muž nás pak vysvobodil, naštěstí se vrátil včas. Jiný schopný chlap, který by nám s tím kolem pomohl, totiž jak na potvoru v baráku nebyl. V sanitce jsem se pak už zpacifikovala a začala dcerce zpívat (asi strašně falešně :D) a uklidnila se i ona. Další záchvaty paniky jsem pak už dokázala s ohledem na ni potlačit, tak snad jsem jí nezpůsobila nějaké trauma. :?

 
antoinnetka
Kecalka 330 příspěvků 16.11.15 13:09

@Genovesa Právě proto, že jsem zažila mnohem horší věci a tohle je proti tomu opravdu „blbost“. Ale jsem ráda, že vám to dobře dopadlo

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 16.11.15 13:13

@antoinnetka Fakt? U vlastních dětí? Tak to je mi moc líto. Přeji už jen vše dobré. :kytka:

 
Marci113
Povídálka 35 příspěvků 16.11.15 13:14

„Genovesa“ podle mě jsi se zachovala v danou chvíli dobře. V takovém stresu je jasné, že se o člověka pokouší hysterie. Já sama jsem to zažila.
A neboj malá bude v pořádku. Taky jsem se bála, jak se s tím vším malá popere. Je naprosto skvělá. Sice si pamatuje, že byla v nemocnici a že měla bolavý prstík, ale jinak je v pohodě. Takové naše sluníčko.

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 16.11.15 13:15

@Marci113 Děkuji :hug:

 
krtek7489
Kelišová 5827 příspěvků 16.11.15 13:17

Nic ve zlem, ale podle toho názvu jsem myslela, že ti umřelo dítě, nebo spíš celá rodina. A on to skripnuty prst ;) Takových úrazu ještě bude habaděj, na to si budeš muset zvyknout a nevyvadet jako hysterka, stávají se i daleko horší věci :kytka:

 
Katcha
Ukecaná baba ;) 2090 příspěvků 16.11.15 13:47

Brrr, úplně jsem měla slzy v očích při čtení, taky mám 16-měsíční třeštiprdlo. Držím palce ať je prstík v pořádku, ti malí naštěstí dobře regenerují.
K té kritice hysterie - každý holt není schopen v takovém stresu zachovat chladnou hlavu. Hlavně když babička „pomáhala“ takovým způsobem. A netroufla bych si toto zranění nazvat „skřípnutým prstem“ když si ani chirurg nebyl jistý jestli o něj nepřijde :nevim:

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2132 příspěvků 37 inzerátů 16.11.15 13:47

Je to silný deníček, vždy je hrozné, když musí dítě trpět, ale já si to prostě neodpustím. Chovala jsem se dle mého vkusu neskutečně hystericky, to z vás museli být všichni okolo naprosto v šoku, víc než z úrazu. Jsou opravdu daleko, daleko horší úrazy. Samozřejmě to není útěcha, pro rodiče je hrozná chvíle, i když si dítě rozbije koleno, ale má alespoň trochu adekvátně reagovat na danou situaci…Prosím a nevyčítejte si, co se stalo, a hlavně nebuďte úzkostná na děti. Vždyť kazíte radost ze života sobě i dětem. Jsou věci, které se prostě zvrátit nedají, i kdyby člověk dělal nevím co, tak se prostě stanou. Není trestné, že jste na minutu spustila děti z očí…Přemíra úzkosti se přenáší na děti, oni to cítí, jsou jak svázené. Nakonec budou dělat vše, aby se jim nic nestalo, protože MAMINKU by to mrzelo…Oni se musí naučit ve světe pohybovat a orientovat, my jim musíme pomoct, ne jim bránit po záminkou jejich ochrany.
Toť můj názor, asi se mnou většina nebude souhlasit, ale já to tak cítím.
Přeji vaši rodině už jen vše dobré! :srdce:

 
Eemii
Neúnavná pisatelka 15212 příspěvků 1 inzerát 16.11.15 14:34

@krtek7489 skripnuty prst???Takovych urazu jeste bude? Kolik takovych urazu mely tvy deti, ze se to muselo resit operativne? Ta holcicka si malem utrhla prst.

Ty jsi tak urypana, neempaticka osoba, ze se to jen tak nevidi.

@Genovesa preju malicke, aby bylo uz jen dobre. Nedovedu si to vubec predstavit. Jeste, ze ji chlap vysvobodil, musela to byt zoufala hruza. :hug:

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 16.11.15 14:42

A tak já rozumím i těm, které mě kritizují za hysterii. Možná jsou to mámy onkologicky nebo jinak hrozně nemocných dětí, nebo dětí, které se třeba zranily mnohem hůř nebo možná i smrtelně. Já vím, že to mohlo dopadnout mnohem hůř, co víc, mohlo nás potkat něco jiného, mnohem horšího. S odstupem času to budu vidět jinak, už i teď to jinak vidím. Situaci jsem popsala poměrně za čerstva, hned po propuštění z nemocnice, naturalisticky tak, jak se opravdu stala. K té své hysterii - bohužel upřímně pochybuji, že kdybych se ještě někdy dostala do podobně bezvýchodné situace, že budu reagovat klidněji. Prostě jsem taková, no.

 
Eemii
Neúnavná pisatelka 15212 příspěvků 1 inzerát 16.11.15 14:46

@Genovesa prosim te, nic si nevycitej. Takova situlace rozhodi snad kazdyho. Videt obnazenou kost a prst na vlasku..

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 16.11.15 14:47

@krtek7489 Skripnuty prst? To Ti jako Tvuj, velice intelektualni, komentar prijde normalni? Prijde Ti normalni, ze z rok a pul stareho ditete strika krev, prst visi, holka je nucena jit v tomhle veku ihned, bez dukladnejsich vysetrenich pod narkozu? Samozrejme, ze se stavaji mnohem horsi veci. To ale neznamena, ze @Genovesa ci jina maminka, jejiz ditku se stal nejaky osklivy uraz, nema pravo na chvilkovou hysterii.. Opravdu zde na portalu mam castejsi pocit, ze pokud nekomu nezemrelo decko, nema pravo na soucit. Samozrejme je mi vsech tehle maminek lito, ovsem uz je toho moc, uz je to fakt trapne!
Autorko, je mi trapeni dcerky a Tveho moc lito, preji co nejrychlejsi rekonvalescenci a co nejmene nasledku. Btw- ja jsem svemu synovi za zadeli 12 hod denne, malemu se dosud( tuk, tuk, tuk, tuk, a jeste jeden zbesily tuk na kov) nic nestalo. Krome sedreneho dasna o postylku, kdy v ni skakal jak zbesily, a i kdyz to nic nebylo, pri te spouste krve, ktera mu kapala vsude, po perine, po jeho bodynku, po mem tricku, na podlahu, do umyvadla, bych svou hysterii prirovnala k te Tve. Ja nevedela zda si neprokousl jazycek, nebo nevybil zubaka. Proste rval a rval a z pusy mu valila krev a on ten moula me nenechal se do te pusky kouknout, pres krev nebylo nic videt. Tak pak nehysterci :-D

 
trchalikovajana
Povídálka 30 příspěvků 16.11.15 14:51

Drzim pesti at je vse v poradku!!! :srdce:

 
Katcha
Ukecaná baba ;) 2090 příspěvků 16.11.15 15:01

@sebaanez
Je to o nervy ta krvácející zranění, obzvlášť v puse nebo prostě na hlavě je obvykle krve hodně ikdyž se jedná o malé zranění typu proražený rtík o zoubek.
Já např. jednám celkem v klidu, zatím se teda jednalo o drobná zranění. Např. stržený strup z hemangiomu krvácel šíleně, to jsem teda věděla, že není na životě ohrožující, po nějaké době se podařilo krev zastavit. Jenže jak bylo po všem, já měla co dělat abych neomdlela, volala jsem manžela z práce, to nešlo ovládnout. Tak pak co je lepší/horší? Když měl kluk poprvé afekt a visel mi bezvládný a modrý v náručí - držela jsem ho vztyčeného, mluvila na něj trochu s ním třásla, v podstatě přesně to co mi pak řekla doktorka že se má dělat. Jenže jak byl klid, totálně jsem se sesypala a brečela a brečela a brečela, protože jsem těch 20 vteřin myslela, že je mrtvý :(
Každý reaguje prostě jinak, těžko se v takové chvíli ovládnout a už vůbec netřeba kritizovat někoho kdo to má jinak. :roll:

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 16.11.15 15:14

@Katcha Kuuurnik. To mi je lito. Ja jak se znam bych pri pohledu na bezvladne telo syna omdlela. Vim, ze by mu to nepomohlo, ale ja jsem strasny zmatkar. Uprimne nevim, jak bych zareagovala, mozna by se ve me nejaky pud sebezachovy probudil. Nikdo, kdo v te situaci nebyl nevi, jak by se zachoval. Ja znam treba teorii, vim jak se ma pracovat s ditetem kdyz nedycha, kdyz krvaci odkudkoli, kdyz se opari, kdyz ma strep tam a tam, ale vim, ze jestli v te situaci budu( modlim se at ne) nedam za to, jak bych se zachovala roku do ohne!

 
DianaAndílek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 16.11.15 15:20

Tohle znám, stačila chvilka a syn bude mít do smrti na obličeji ošklivou jizvj :nevim:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »